26 srpna 2008

Proč nemluví na Ústavním soudě česky? A měli by?

Poslední post Vojty Šimíčka je určitě zajímavý a otevírá důležité otázky. Chtěl jsem k němu původně napsat komentář, který by se týkal tématu, ale než jsem se rozhoupal, bylo toho v diskusi řečeno tolik, že se má plánovaná intervence stala oním příslovečným dřívím neseným do lesa. I tak mne ale Vojtův příspěvek nakonec přiměl k vyjádření. Ovšem k vyjádření s hlavním tématem postu absolutně nesouvisejícím. Mě na něm totiž zaujala jedna úplně bagatelní věc. Opravdu taková banalita, nebo-li nepodstatnost. Věc, kterou jsem nechtěl vyvolávat off-topic diskusi, která by odváděla pozornost od důležitého tématu. A tak jsem ji radši izoloval a strčil do tohoto samostatného postu, či snad spíše glosy, protože nějaké delší pojednání si to „ono“ ani nezaslouží.

Onou banalitou aktivující mou pozornost bylo použití latinského obratu „infra dignitatem curiae“ ve Vojtou citovaném usnesení.

Latinu jsem nikdy systematicky nestudoval, ale při větší a menší znalosti jiných jazyků a toho mála latiny, co člověk tak během života porůznu pochytí, nebyl naštěstí problém dovtípit se, co že tím autor chtěl říci. Nicméně jen tak cvičně jsem to poslal kamarádovi, vysokoškolákovi, leč neprávníkovi, a ten nevěděl, která bije. Nevěděl to ani jiný vysokoškolák, finanční analytik jedné banky. Stejně dopadla i psycholožka pracující v personální agentuře... Referentka ústředního úřadu státní správy se mi též poctivě přiznala, že jí to „ale vůbec nic neříká.“ Nakonec jsem se chtěl zeptat prodavačky v Tescu, ale ta stěží rozuměla češtině...

Proč tedy na nás všechny, jejichž mateřskou řečí je čeština, mluví Ústavní soud latinsky?

Ano, vím, není to otázka zásadní a na tomto blogu není ani úplně nová, protože nad srozumitelností a literárním stylem Ústavního soudu a jeho jednotlivých soudců jsme na Jiném právu již mudrovali, a to například zde či zde. Nedá mi to však, abych tu debatu, z trochu jiného úhlu, zase neotevřel.

Používání slov a frází z latiny ale i dalších cizích jazyků, obvykle angličtiny, francouzštiny či případně němčiny je zvláštním problémem srozumitelnosti soudních rozhodnutí. Pokud si mi nedávno jeden kolega stěžoval, že Ústavní soud na dvou stranách rozplizle a zmateně popisuje něco, co by šlo říci jedním jasným odstavcem, jedná se o jev zcela jistě politováníhodný, nicméně přece jen odlišný od situace, kdy soud v rámci jinak srozumitelného textu použije náhle cizojazyčný obrat. Pro ty, kdo daný cizí jazyk ovládají, je takový text i nadále zcela srozumitelný a nebudou tedy jistě v tomto ohledu na soud žehrat. Na druhé straně pro ty, kdo daný jazyk neznají, se text stává zcela nesrozumitelným v míře, v jaké je dané slovo či obrat rozhodující pro pochopení významu dané pasáže.

Zatímco tedy text psaný zmateným, složitým a často šroubovaným jazykem ztěžuje život prakticky každému, text prodchnutý cizojazyčnými obraty pouze někomu. Zato však většinou naprosto zbytečně. Jestliže pro onen složitý, zmatený a šroubovaný jazyk může být snad „omluvou“ snaha o vytvoření textu tak vágního, aby si v něm každý našel to „své“ a tím svůj souhlas s rozhodnutím udělil dostatečný počet soudců, pro používání cizího jazyka tam, kde existuje zcela výstižný český ekvivalent, omluvu nemám. Aniž bych chtěl rozviřovat debatu o tom, kdo všechno je adresátem rozhodnutí Ústavního soudu, určitě se shodneme na tom, že jazykem řízení u této instituce je čeština a že je to právě tento jazyk, jehož znalost se obecně u adresátů jeho rozhodnutí předpokládá.

A přece k nám Ústavní soud promlouvá latinsky. Možná si dotyčný asistent či soudce myslí, že tím zdůrazní, jak jsou všichni na tom Ústavním soudě vzdělaní. Pouze český text by zřejmě působil moc prostě, příliš obyčejně, málo intelektuálně... Nebo jsou třeba přesvědčeni, že cizojazyčná fráze posiluje právní argumentaci... Nebo snad věří tomu, že i skladník ve šroubárně si čte Vergilia v originále...?

Nevím... Ať tak či tak, domnívám se, že soudní rozhodnutí by mělo být psáno tak, aby mu v rámci možností rozuměl každý. A třebaže to v praxi není vždy jednoduché a v některých složitých případech téměř nemožné, neměli by to soudci komplikovat aspoň tam, kde to není nutné. A to nejen proto, že počet použitých cizojazyčných výrazů není přímo úměrný inteligenci autora, nezlepšuje právní argumentaci a neoslňuje skladníky ani ve šroubárnách ani nikde jinde. Čeština může působit kultivovaně, vzletně a na úrovni i tehdy, zůstane-li ušetřena latinských frází. A naopak, ubohý styl, stejně jako hloupý rozsudek, nezachrání ani báseň ve staré řečtině...

Co vím, tak osobně si nepamatuji, že by např. rozsudky Nejvyššího soudu USA překypovaly latinismy či frázemi z jiných jazyků. Snad v těch starších, ještě z 19. století se sem tam objeví nějaký francouzský výraz, ale to většinou tam, kde neexistoval dostatečně výstižný anglický ekvivalent. A to je také jeden z mála případů, kdy bych použití cizojazyčných obratů v soudních rozhodnutích akceptoval. Uznávám totiž, že ne pro všechny pojmy může existovat zcela výstižný český obrat. Pak bych to snad toleroval i v případech, kdy se jedná o fráze či slova, jejichž používání zobecnělo natolik, že jsou přinejmenším v široké odborné veřejnosti dobře známy, jako např. „de lege ferenda“, „de lege lata“ atp.

Možná by mohl někdo namítnout, že i tento blog, mé příspěvky nevyjímaje, se hemží nejen slovy ale i celými pasážemi v angličtině, francouzštině, i v té latině. Stejně tak by se v našich akademických článcích našly výrazy, jež by jistě bylo často možné nahradit češtinou. Nu, nerad bych mluvil za kolegy (byť tedy Honza s Michalem zde a zde sympaticky přiznali, že čím méně jsou si něčím jisti, tím nesrozumitelněji píšou a tím více cizích výrazů používají), ale pokud jde o můj pohled, tak bych řekl, že je zde základní rozdíl mezi adresáty a také druhem našich sdělení. Na blogu píšeme primárně pro právníky, navíc čtenáři jsou převážně mladí lidé, kteří dané jazyky většinou ovládají. Delší pasáže (alespoň já) nepřekládáme také z pohodlnosti, protože by se pak psaní některých postů stalo neúměrně časově náročným. Podobné platí pro psaní do odborných časopisů, kde navíc primárním adresátem bývá akademická obec a určitá míra intelektuálního snobismu je zde obvyklá a bez vytáček přiznávám, že člověk tomu sem tam podlehne (v jaké míře, to ať soudí jiní). Zcela zásadní je však ten rozdíl v druhu sdělení – v našem případě se nejedná o autoritativní výklad práva, jímž bychom deklarovali či dokonce zakládali něčí práva či povinnosti.

A já se domnívám, že pokud někdo rozhoduje o tom, že jiný přijde o pozemek nebo mu bude odebráno dítě, pak by bylo pěkné, kdyby se mohl o důvodech takového rozhodnutí dozvědět cele a úplně v jazyce, kterému rozumí, a nemusel chodit do latinských hodin profesora Hrbolka.

Nebo je snad užívání českého jazyka infra dignitatem curiae bohemiae?

58 komentářů:

Tomáš Pecina řekl(a)...
Tento komentář byl odstraněn autorem.
Tomáš Pecina řekl(a)...
Tento komentář byl odstraněn autorem.
Tomáš Pecina řekl(a)...

Již jsem to psal jednou, takže se budu opakovat: účelem užívání latiny v odborných textech je (vedle masáže vlastního vzdělaného ega), aby nevznikal falešný dojem, že text je jednoduchý, takže mu i laik může snadno porozumět.

Pokud chcete argumentovat, že soudní rozhodnutí by naopak jednoduchá a každému srozumitelná být měla, budu oponovat, že rozhodnutí Ústavního soudu je ve své podstatě subsumpcí konkrétní situace pod ústavněprávní principy, přičemž proces tohoto logického překladu jednoduchý z principu být nemůže. Samotné výchozí principy i výsledek ústavněprávní subsumpce vyjádřit srozumitelným jazykem lze (a dát by se tak i mělo), detaily procedury však nikoli: dost těžko si dokážu představit, jak by vypadal třeba "zesrozumitelněný" nález o nemocenské.

Lidová traktace judikatury je přitom poměrně častá a nežádoucí: vzpomínám si, jak mi cca před pěti lety jeden známý vítězoslavně oznamoval, že podle nové judikatury Ústavního soudu, pokud bude ignorovat veškerou soudní korespondenci a nebude si zásilky na poště přebírat, nemůže ve sporu prohrát; nezbývalo než obrátit oči v sloup a ponechat ho jeho bludu.

Jan Petrov řekl(a)...

I. Ad TP:

Vase poznamka o umyslnem jazykovem zeslozitovani je snad jeste pripadna, jde-li o odborne terminy. Priklad, neprilis dobry: Zvolime-li pojem res judicata, muze to skutecne navozovat pocit/chapani, ze se jedna o otazku odbornou, konkretizovanou doktrinou a judikaturou (v nekterych meznich pripadech nemusi byt uplne jasne, zda pripad A predstavuje res judicata pro pripad B). Pri pouzivani odbornych terminu by ovsem nebylo od veci dat cesky (skoro)ekvivalent do zavorky: "Soud zalobu odmitl, nebot se jedna o res judicata (vec jiz rozsouzenou), jak plyne z rozsudku...". Vlk profesional se nazere a koza cestinarka zustane cela.

Naproti tomu, infra dignitatem curiae, obavam se, hi-tech pravni vedy a praxe zrovna nepredstavuje.

II. Ad tak vubec:

1. Slozitost prava

Radi se tvarime, jak je pravo hrozne slozite. Ale slozite je z velke casti proto, ze zbytecne slozite piseme. Resp. proto, ze nemame odvahu rici, co si doopravdy myslime. Nebo treba proto, ze pravo vychazi z obskurnich stredovekych tradic (sestra teologie).

2. Slozite pravni otazky

a) Pokud matematik rekne, ze se jedna o slozitou otazku, znamena to: Patrne na ni existuje odpoved (dukaz); tuto odpoved zatim, pres leta pracneho hledani spicek oboru, nikdo nenalezl; treba se to jednou nekomu (mimoradne talentovanemu ci napaditemu) podari.

b) Pokud pravnik rekne, ze se jedna o slozitou otazku, znamena to, ze odpoved neni v ramci formalizovaneho systemu prava dobre definovana -- tj., ze odpoved je nejednoznacna. V takovem pripade hledani / oduvodnovani odpovedi zase tak slozite (= obtizne, narocne, vyzadujici mimoradny vykon) neni, aspon podle bezne soudni praxe.

3. Dobra a spatna reseni slozitych pravnich otazek; (kvalitni) intuice

Mozna, ze hlavnim soudcovym aktivem je jeho judgment (usudek). Neco, na cem tez zavisi spravedlnost a dobro spolecnosti, co se ziskava jen lety premysleni a zkusenosti, co vyzaduje velkou porci nadhledu -- avsak co se mnohdy jen obtizne verbalizuje (a namisto ceho nam soudy mnohdy nabizi jen omacku resp. iluzi primeho odvozeni ze samotneho zakonneho textu).

(Ale i tak ona verbalizace stoji za pokus: jen verbalizaci se pravo rozviji. Samozrejme, verbalizovany by mely byt skutecne/uprimne duvody rozhodnuti a ne "posnerovske predkozky".)

Anonymní řekl(a)...

Trochu mi to použití latinského obratu připadá jako psychologická finta. Kdyby soud účastníkovi na plná ústa řekl, že je pod úroveň soudu zabývat se jeho kauzou, asi by účastník rozpálil do ruda. Takhle příslušnou pasáž přeskočil a autor nálezu sděluje své pocity při psaní rozhodnutí pouze odborné komunitě. ----- A obecně k problému: Právě tento týden jsem se prokousával dvěma znaleckými posudky znalců-lékařů a myslím, že ve srovnání s těmito texty lze ústavní soudce označit za zářné vzory uživatelů bezvadné a neposkvrněné češtiny. ----- A ještě jedna poznámka: Trochu mi začíná vadit soustavná argumentace Nejvyšším soudem USA... myslím, že ve vztahu práva a latiny máme přeci jen tradici užších vazeb než mají za oceánem...

Anonymní řekl(a)...

Skvělý post, s každým dalším řádkem se mi líbil víc a víc.

A Daniel Spratek napsal přesně to, co napadlo i mě, totiž že právníci v tom nejsou zdaleka sami a právě medicína je na tom ve vytýkaném směru výrazně hůře. Což je přímo fatální, neboť (mám-li parafrázovat klasika), nejde-li o život, jde o .....

Jako právník, který se stále častěji setkává s medicínským právem, jsem proto docela zvědav, přijde-li někdy na pořad dne problematika vztahu latiny a informovaného souhlasu pacienta. A jako soudce, který se občas s lékaři-soudními znalci v jednací síni setkává, jim zpravidla nabízím výměnný obchod: neboť platí (no, dnes už asi ne tak úplně), že soud zná právo, ale ne medicínu, nebudou oni soud zatěžovat přílišnou lékařskou latinou a já na oplátku budu šetřit s latinou právnickou. Uznávám ale, že podmínky tohoto barteru jsou nastaveny poněkud nerovně.

Tomáš Pecina řekl(a)...

Příhoda se soudními znalci je už docela off-topic, nicméně musíte respektovat proceduru: pokud soudní znalec prohlásí, že slunce vychází na západě, soud mu musí uvěřit a jediné, co s tím může udělat, je, že v případě pochybností nechá zpracovat revisní znalecký posudek.

Zpět k thematu: než budu zcela utlučen zastánci vyjadřování-i-pro-skladníka-ve-šroubárně, dovolím si poznamenat, že úkolem justice je ochrana subjektivních práv, a té je dosahováno výrokem rozhodnutí. Od lékaře taky chcete, aby vaši zlomenou nohu vyléčil, a nemusí to udělat způsobem, který vám bude srozumitelný, od tapetáře požadujete nalepení tapet a nezajímáte se o technologii lepení, kterou použije, to samé platí u automechanika, u geodeta, u dodavatele internetového připojení. Výroky srozumitelným způsobem psány jsou a nic jiného by nemělo uživatele justice zajímat; pokud má takovou potřebu (a nelituje na to peněz), může si nechat odůvodnění vyložit od příslušného odborníka.

Anonymní řekl(a)...

Hmh, připojuji se k Danielu Spratkovi v dojmu, že v případě "infra dignitatem curiae" o pustý pokus urazit účastníky tak, aby tomu nerozuměli. Pokus mi dosti nesympatický, protože ho považuji za hrubý - jak může být otázka spravedlnosti pod důstojnost soudu? Soud se může vyjádřit k procesní ekonomii, k absurdní hodnotě sporu, ale u toho nám nemusí předhazovat svou důstojnost - nebo jinak, důstojnost si má získat kvalitou rozhodování a silou přesvědčivosti a ne tím, že si ji nadiriguje pod spisovou značkou IV. ÚS 1582/08...
(Nemluvě o dojmu, že fráze o bytí pod důstojnost mi zní dosti idiomaticky česká; není snad přítomen latiník, který by byl schopen rozhodnout, zdali dává smysl i latinsky?)

Michael Teabag řekl(a)...

Sám za sebe musím říct, že užívání latinských termínů mi nijak nevadí. Neříkám, že vždy všemu rozumím (přestože jsem na gymnásiu nějaký čas latinu studoval), ale v době internetu není problém případnou nejasnou frázi ,,vygooglovat".

Co mě ovšem zarazilo, je vyjádření Tomáše Peciny: ,,Od lékaře taky chcete, aby vaši zlomenou nohu vyléčil, a nemusí to udělat způsobem, který vám bude srozumitelný..." Technice nápravy zlomeniny není snad tak těžké porozumět. Horší je to třeba s biopsií jater. I tak si ale myslím, že bych opravdu chtěl vědět, co se mnou lékaři vlastně dělají. Mám dojem, že v případě rozsudku je to dosti podobné. Například coby pozůstalého oběti vraždy by mě velmi zajímalo odůvodnění zprošťujícího rozsudku pro údajného (v očích rodiny však obvykle zřejmého) vraha... Tomu samotnému by to bylo - pravda - asi šumafuk. Tedy snad odpustíte, že jsem takto odběhl od judikatury ÚS, které se post týká.

Na druhou stranu, jak jsem řekl: je doba internetu a slovo google se dnes děti učí říkat snad dříve než ,,máma" nebo ,,táta". Alespoň se skladník-ve-šroubárně trochu vzdělá. To ještě nikoho nezabilo.

Jen se obávám, aby komentář naivního studenta práv nebyl infra dignitatem JN (ta frázička se mi začíná líbit).

P.S. Komentář Daniela Spratka považuji (jako mnozí mí předchůdci) za velmi trefný.

Tomáš Pecina řekl(a)...

Zaměňujete (společně se soudcem Jirsou) funkci soudce a učitele. Odůvodnění musí být především přesvědčivé, a zda může být zároveň srozumitelné, záleží na okolnostech: vážně nechápu, jak chcete složité úvahy o ústavních principech proporcionality a racionality, obsažené např. v nálezu o poplatcích u lékaře, vysvětlit neprávníkovi, neřkuli skladníkovi ve šroubárně. Opakuji: principy a závěry jednoduše vysvětlit lze a je to potřebné, detaily inference nikoli.

Michael Teabag řekl(a)...

Tomáš Pecina: Asi jsme se trochu minuli. Já jsem mluvil zejm. o prostých latinských frázích, které právnická hantýrka používá. Ale v zásadě odmítám postoj, že důležitý je jen výrok rozhodnutí (proto je vždy srozumitelný) a ono nepodstatné (vím, že jste to neřekl, a nechci vám nic podsouvat) odůvodnění ať dotyčnému rozluští advokát, když o to tak stojí.

Nerad bych, aby se rozsudek podobal leckterému asijskému bistru - ,,sněz, co máš na talíři a do kuchyně se raději nekoukej, protože tam tě pustíme jen s inspekcí krajské hygienické stanice - a to ještě neradi".

K té inferenci: neměl jsem takový dojem, když jsem poslouchal odůvodnění rozsudku třeba soudce Cepla, kterého nedávno byla plná televize. Na druhou stranu chápu, že obtížnost vysvětlení se liší případ od případu a je tedy těžké generalizovat. Doufám ale, že se shodneme, že by tu přinejmenším měla existovat snaha o co nejjednoduší vysvětlení.

Anonymní řekl(a)...

He? To je nějaká závada, že mizí komentáře, nebo má někdo pifku na německé generály?

Tomáš Pecina řekl(a)...

Jenže v odůvodnění soudce krajského soudu ve sporu o ochranu osobnosti nejde o žádné, prominete-li germanismus, vysoké právo, kdežto v judikatuře Ústavního soudu ano.

Michael Teabag řekl(a)...

To jistě. Také jsem se již v prvním komentáři omlouval za ,,odběhnutí" od tématu judikatury ÚS. Na druhou stranu nemůžeme tvrdit, že uživatelem ,,vysokého práva" jsou jen právníci, u kterých se jistá míra erudice předpokládá. Mám ale trochu pocit, že už jsme v tomto směru mírně off-topic.

Resumé by se mělo týkat toho, zda latina v judikatuře ÚS ano nebo ne. Já (přestože se mi latinské floskule líbí a dají se koneckonců snadno najít a přeložit) se přikláním k názoru, že spíše ne - tedy raději s nimi zbytečně nehýřit a užívat je pouze v opodstatněných případech (což věta, která vyprovokovala tento post zřejmě není).

Tomáš Pecina řekl(a)...

No tak dobře… Jen by mě zajímalo, co byste říkali, kdyby Ústavní soud formuloval tutéž větu takhle: "Se svými šedesáti korunami, stěžovateli, jděte už konečně do háje a neobtěžujte s takovou prkotinou soudy": to je významově identické, je to latinyprosté a srozumitelné široké veřejnosti od operátorky veřejného WC přes skladníka po vrcholné koryfeje právovědy. Jen pocit adekvátnosti jaksi schází.

Michael Teabag řekl(a)...

Působivý argument ad absurdum. (Až trochu silný, řekl bych, tak jen doufám, že se stále jedná o přátelskou debatu.) Netřeba říkat, že by ta věta šla formulovat i jinak a slušněji, protože cílem nebylo odpálkovat stěžovatele, protože je hlupák, že se domáhá práva, když ve hře je jen takto zanedbatelná částka, která je neúměrná soudním výlohám, nýbrž mu naznačit, že soud (neřklu-li soud ústavní!) má na práci věci závažnějšího charakteru. To pochopí každý (tedy pokud mu nejde takříkajíc ,,o princip", což může být jistě katastrofa). S třískou v prstu také hned neběžíme na chirurgii.

Zdá se, že nás bude muset rozsoudit někdo další. Bohužel jsme k sobě, co se názoru týká, zatím cestu nenašli.

Možná bychom si mohli položit otázku, zda je důležitější taktnost soudu s použitím oné rozporované latinské věty nebo skutečnost, že se stěžovatel dozví pravý důvod odmítnutí s jakýmsi poučením pro příště. Takový malý výchovný prvek... (Nerad používám smajlíky, ale tady by se byl býval asi hodil.)

Jan Komárek řekl(a)...

Německému generálovi HG: možnost anonymních komentářů (popřípadě komentování pod pseudonymem) se nám zde na Jiném právu velmi neosvědčila. Proto teď takové komentáře mažeme. Více zde.

Tomáš Pecina řekl(a)...

Ale moment, to je snad jen v obíčku, takže to odmítli z jiného důvodu a jen vyjádřili své zdrženlivé zděšení nad tím, kolik úsilí musely nejrůznější soudy tomuto velkolepému případu věnovat.

Zásada de minimis non curat praetor nemá v platném právu oporu, takže případná zanedbatelná hodnota sporu nemůže mít na rozhodnutí vliv. Pokud měla a obíčko skutečně naznačuje jakési "skutečné důvody", bylo by to vážným důvodem k zamyšlení nejen pro tohoto (zřejmě) obsedantního stěžovatele.

Michael Teabag řekl(a)...

Špatně jsem se vyjádřil. Bylo to myšleno v nadsázce (proto ten - nakonec neuskutečněný - smajlík).

Michal Strnad řekl(a)...

Můj někdejší školitel, kterému tímto děkuji za rozumný, věcný a lidský náhled na právo, se občas coby právní zástupce dostal do situace, kdy exhibující kolega zastupující protistranu zavalil přítomné v soudní síni sbírkou latinských frází a cizojazyčných učených sousloví. V takové chvíli vždy povstal a zdvořile požádal soud, aby poučil protistranu o tom, že jednacím jazykem u českých soudů je čeština.

Dovoluji si stejnou zásadu razit i u písemných projevů. Takřka všechny cizojazyčné poučky a termíny týkající se práva mají svůj český ekvivalent. Protože rozhodnutí je určeno zásadně účastníkům a právě je má přesvědčit svým odůvodněním, neexistuje jediný důvod pro to, aby se nepoužívala čeština, a to pokud možno v co nejsrozumitelnější podobě. Latinské poučky nechť jsou laskavě vyhrazeny učeným disputacím vedeným v stínu sloupoví.

Jan Petrov řekl(a)...

Fakt nevím, proč by odůvodnění rozsudku nemohlo (a tedy nemělo) být napsáno tak, aby mu snadno rozumněl inteligentní středoškolák či aspoň vysokoškolák.

Právo nebývá složitá disciplína na původní myšlenkové operace. Většinu kapacity zabírá hledání a znalost právních informací: ustanovení, doktrinálních názorů a judikátů. (Znát něco z práva předem je důležité proto, že toho, kdo o věci neví ani v obrysech, nenapadne podniknout podrobnější průzkum.)

U „složitých případů“ ony právní informační zdroje (částečně) zkrachovaly. A tak nastupuje např. test proporcionality – což bývá vznešený název pro líbí/nelíbí. To nemyslím hanlivě: ono líbí/nelíbí může být provedeno inteligentně a sofistikovaně. Jen netuším, proč by to mělo vyžadovat zasvěcení do právnického řádu (ve smyslu ordos), nedostatek analýzy, používání šroubovaných vět a výrazů jako „abrakadabra“ a „sezame otevři se“, ehm, „kautely“ a „sub dignitas“.

Co se týká analýzy proporcionality v případě soudních poplatků – tuto analýzu by každý matfyzák či dobrý ekonomický analytik rozsekal na karbanátek. Prosím, netvařme se, že se ÚS tak mimořádne intelektuálně vzepjal, že plody jeho úsilí lze vyjádřit jen mimořádně složitým jazykem, jemuž je s to porozumět jen neobyčejná duše.

G. B. Shaw (cca.): Každá profese je spiknutí proti laikům.

A. Einstein: "Any fool can make things bigger, more complex, and more violent. It takes a touch of genius -- and a lot of courage -- to move in the opposite direction."

Prostě, vyjádřit složitou (nestrukturovanou) myšlenku složitě (nestrukturovaně) neni zadny überkumšt. (A vyjádřit složitě myšlenku jednoduchou je již vyložená schválnost.)

Anonymní řekl(a)...

Daniel Spratek a Jakub Kocmánek mají pravdu.
Nejde ani tak o to, že je to latinsky, jako spíš o to, že je to trochu dehonestující.

Pokud se snažím účastníkovi vysvětlit něco, co se mu nebude líbit, pak je poctivé to udělat přímo.

Jinak jsem všeobecně na straně srozumitelných odůvodnění, jak už ostatně někdo řekl za mne.

Michael Teabag řekl(a)...

Jan Petrov: Tohle bych s radostí podepsal. Myslím, že to vyjadřuje pravou podstatu problému. Právo podle mě zas tak jednoduchá disciplína není. Obsáhnout jej v plné šíři byť v jednom jeho specializovaném odvětví je poměrně náročné, přesto může být ve vztahu k vnějšku naopak relativně jednoduché a srozumitelné. Nikdo se asi nebude pokoušet vysvětlovat nálezy ÚS v diagnostickém ústavu pečujím o mentálně postižené. Jde právě o to, jak Jan Petrov poznamenal v úvodu, ,,aby mu snadno rozumněl inteligentní středoškolák či aspoň vysokoškolák". Toť vše.

Geniálně vtipný je pak citát páně G. B. Shawa.

Michal Strnad řekl(a)...

Pokud omezíme srozumitelnost odůvodnění na skupinu lidí od středoškolského vzdělání výše, dopustíme se odepření práva skupině čítající nějakých 50% populace (počítaje základní vzdělání a střední odborné bez maturity). Minimálně ústní odůvodnění musí být vždy podáno tak, aby mu porozuměl každý neretardovaný jedinec. Písemné by pak mělo obsahovat... nu, alespoň jeden odstavec stručného leč výstižného shrnutí, proč bylo rozhodnuto tak, jak bylo. Probůh, vždyť řízení se vede kvůli účastníkům a jeho výstupy jsou určeny právě jim.

Jan Petrov řekl(a)...

Michal Hájek: S radostí děkuju :)

Michal Strnad: Nemusíme šermovat stupni vzdělání (uznávám, začal jsem s tím a úplně zbytečně). Asi se shodneme, že odůvodnění by mělo být podáno tak jednoduše, jak je rozumně možné -- ne však ještě jednodušeji (tj. se ztrátou obsahu). Vámi navrhovaný shrnující odstavec mi připadá jako dobrý nápad.

Michal Strnad řekl(a)...

ad Jan Petrov: Nemyslel jsem to zase tak konfrontačně. Pochopil jsem, že se zde debatéři dělí do dvou skupin: na příznivce právnické jazykové finesy a na zastánce maximální srozumitelnosti. A jsem rád, že jsme na stejné lodi.

I tak jsem s hrůzou zjistil, že riskujeme vymazání našich příspěvků, protože podle zdejšího cenzurního řádu jsme už krapet mimo mísu, neb post se věnoval jazyku ctihodného Ústavního soudu a nikoliv soudů obecných. Zde mi nezbývá, než uznat této výjimečné instituci právo "pěkného jazyka", protože se to od ní prostě a jednoduše očekává. Což nic nemění na tom, že by mělo jít o pěkný jazyk český.

Jan Petrov řekl(a)...

Ani já ne. Ale možná zdání konfrontace vyvolalo slovo "šermovat". Myslím, že naše loď pomalu nabírá vítr :)

Posuny v diskuzi jsou snad povoleny; mezi srozumitelností nálezů ÚS a rozhodnutí obecných soudů nestojí čínská zeď.

Vlkýš řekl(a)...

Neztotožňuji se s názorem některých, kteří tvrdí, že stačí, když je laickým účastníkům a právním laikům vůbec srozumitelný výrok rozhodnutí, a že stačí, aby odůvodnění porozuměli odborníci. Myslím si, že by mělo být z rozsudku zřejmé (a to i právnímu laikovi) nejen to jak soud rozhodl, ale i proč rozhodl právě tak. Používání cizojazyčných výroků nebo termínů tam, kde to není nezbytné, opodstatněné nebo obvyklé a srozumitelné (výrazy jako de iure, de lege lata ap.), k onomu pochopení asi příliš nepřispěje.

V tomto konrétním případě se, jako ostatně už někteří diskutující nade mnou, kloním k názoru, že latinský termín byl použit kvůli 'zaobalení' obsahu. »Tato causa je infra dignitatem curie« přece jen zní lépe než »tento problém je pod důstojnost soudu«.

Tomáš Pecina řekl(a)...

Odůvodnění musí být srozumitelné, je-li to možné: typicky "protože jste neplatili nájemné, musíte byt vyklidit". V případě složitých věcí, kde je ve hře konkurence různých práv a právních principů, odůvodnění takto jednoduché být nemůže, zjednodušením by ztratilo svůj materiální obsah. Snad vás utěší, že podle mého soudu je takto složitých věcí výrazně méně než jedno procento nápadu.

Diskuse nám bifurkovala do několika proudů, jednak se řeší, zda bylo vhodné upozornit stěžovatele ne zvláštní charakter jeho věci tímto specifickým způsobem (podle mne bylo, soud by měl poslat účastníka k šípku na úrovni), jednak zda je vhodné používání latiny u Ústavního soudu, a za třetí, zda to mohou dělat i obecné soudy.

Možná bychom si ale měli položit otázku, zda je tu vůbec řešen existentní problém: na judikatuře Ústavního soudu mi vadí hodně věcí, politisace, nízká úroveň odmítavých usnesení, závislost na exekutivě ve věcech sporů se státem (kolega Dvořáček by jistě jmenoval "holländerovský svévolismus"), nikoli ovšem, zda se Ústavní soud ve svých výstupech vyjadřuje česky nebo latinsky.

Proto, tak jako je mi jedno, zda někdo píše "analýza" a druhý "analysa" (moje poznámka o lascivnosti běžnější formy byl samozřejmě jen vtip), mohu upřímně prohlásit, že tento vášnivě řešený problém mne zasahuje jen zcela okrajově.

Co mi naopak v rozhodnutích vadí, jsou jazykové chyby, včetně chyb v latině ("překážka rei iudicate", "prima faciae" apod.): ty jsou na újmu dignitatis curiarum mezi odborníky i mezi laiky.

Dan Dvoracek řekl(a)...

Mno... zrovna dnes mi přišlo z ÚS takové usnesení, ze kterého jsem se poučil, že s ohledem na osobu soudce podání příště radši napíšu celé latinsky, neb tím rapidně vzroste pravděpodobnost, že pochopí, na co si to stěžovatel vlastně stěžuje, a nenastane trapná situace, kdy se soud brilantně vypořádává s něčím, co stěžovatel netvrdil a co mu nevadí.

Miroslav Jurman řekl(a)...

V této souvislosti mě napadlo, jak by mohla jinak poněkud podivná soutěž "právník roku" prospět odborné i laické veřejnosti - vytvořením ceny za nejsrozumitelnějšího právníka. Jen nevím, koho by bylo vhodné nominovat do poroty, aby nevyhrál někdo se vzletnou frází "zavřít ho je málo!"

Helena Hýblová řekl(a)...

Otázku, kterou si klade autor příspěvku, si kladu už delší dobu, a to nejen v souvislosti s jazykem Ústavního soudu.
Tu a tam zabrousím do nějaké zahraniční judikatury a zdá se mi, že množství latinských pojmů v našich rozhodnutích je zcela nepřekonatelné. Soudní rozhodnutí v prvé řadě slouží účastníkům řízení, kteří by měli, alespoň tedy z jazykového hlediska, chápat jeho obsah. Jsem však přesvědčena, že v mnoha případech jsou naprosto ztaceni. A nejde jen o používání latinských výrazů, často jde i o archaickou češtinu. Jazyk první republiky není současným jazykem (i jazyk je dynamickým systémem). Pokud k nám tedy soudce, prostřednictvím svého rozhodnutí, promlouvá jazykem roku 1920, tak se poněkud zmýlil v jazykové normě. Používání neobvyklých přechodníků také srozumitelnosti příliš nepřidá.

U nás možná jde o součást "právnické" kultury - působit učeně a kdo je učený, ten mluví tak, že k tomu laik pomalu potřebuje tlumočníka ...něco jako "sud kulatý rys tu pije, tu je kára ten to ryje", jestli si tedy vzpomínáte na tu pohádku (malá nápověda: Jak se Honza učil latinsky)! :-)

Jan Petrov řekl(a)...

Jeden dva vyrazy v latine me sice netesi, ale poskakovat kvuli nim na zidli zase nemusim (ledaze jde o priznak vaznejsiho neduhu, napr. o nahrazovani skutecneho oduvodneni vznesenymi, avsak prazdnymi frazemi nebo o predstirani, ze je "velka veda", co ji ve skutecnosti neni). Nejsem formalista. Vice se mi nelibi, ze US nekdy (zvlast v plenarnich vecech) pise -- receno se vrele doporucenym klasikem (1) (2) -- rozhodnuti tak dlouha, ze i kdyby byla z poloviny tak dlouha, byla by stale prilis dlouha. Pripada mi, ze relevantni duvody rozhodnuti se ponekud ztraci.

O tom neni sporu, ze oduvodneni nemuze byt tak zjednodusene, aby se ztracel obsah.

(Sebeoprava: ordos byla blbost a mel jsem na mysli rozhodnuti US ve veci poplatku ne soudnich, ale zdravotnickych.)

Tomáš Pecina řekl(a)...

Ad HH:

S tímto názorem příkře nesouhlasím: to, co se vám snad jeví jako nepěkná archaická čeština, jiní vnímají jako bohatý a krásný jazyk, jehož přirozený vývoj byl poté přerušen čtyřiačtyřiceti lety komunistické diktatury, jež nejenže zprznila k nepoznání orthografii přejatých slov, ale snažíce se učinit jazyk snáz uchopitelným svým mentálně spoře disponovaným elitám (tzv. lidu, fakticky ovšem komunistickým papalášům), žalostně jej zploštila a zbavila těch výrazových prostředků a stylotvorných prvků, které byly vždy součástí jeho kostry a tvořily samotnou dřeň jazyka. Přechodníky, prosím, z češtiny odstraníte jen přes mou mrtvolu!

Ad JP:

Ordos byla jen drobná a omluvitelná chyba, měl-li jste na mysli ordo.

Jan Š. řekl(a)...

Ad HH:

Jazyk první republiky sice není jazykem současným, nicméně mnohé tehdejší publikace si pozornost stále zaslouží (což dokazuje i soudní praxe), přestože jsou psány "staře" a "nesrozumitelně" (nebo také krásně a bohatě - v tomto bodu plně souhlasím s TP).

Jen tak mimochodem, co si myslet o výrazu "soudní rok"? Je pro účastníky sporů nesrozumitelný a zavádějící? Asi je. Ale nebyla by škoda ho nepoužívat?

Petr Bříza řekl(a)...

Děkuji všem za komentáře a zajímavou diskusi.

Ad Tomáš Pecina

Ano, souhlasím s Vámi, že některé kauzy jsou natolik komplikované, že se v nich často nevyznají ani soudci sami a napsat pak srozumitelné odůvodnění může být dost obtížné. Stejně tak se může stát, že soudce zkrátka nemá dar vyjadřovat se jednoduše. O těchto případech ale ten post nebyl. Vadí mi, když se odůvodnění komplikuje tam, kde to vůbec není nutné, což byl i případ použití onoho latinského obratu.

Stejně tak si myslím, jako ostatně i další diskutující, že odůvodnění je pro účastníka důležité skoro jak ten výrok, a proto by i ono mělo být v rámci možností maximálně srozumitelné, ale to už přesvědčivě vysvětlili jiní.

Ano, neřešíme zde „existentní“ problém. Jak jsem řekl v postu, není to otázka zásadní, ale stála myslím za povšimnutí, což snad dokazuje i tato diskuse. Pořádat na ÚS hon kvůli tomu, že mluví latinsky, nikdo určitě nechce. Ostatně, kdyby se v té inkriminované větě objevilo třeba „stricto sensu,“ „kautela“ či jiná jejich notorieta, post bych kvůli tomu nepsal. Ale s „infra dignitatem curiae“ to už trochu přepískli, to už jsem si říkal, co to bude příště...

Konečně, sdílím s Vámi (a Janem Šmakalem) sympatii k archaické češtině. Když ale říkám češtině, myslím tím slovní zásobu a větnou stavbu, nikoliv nutně i pravopis.

Ad Daniel Spratek

Přiznávám bez mučení, že na Nejvyšší soud USA odkazuji často, ať je chválím či kritizuji, především proto, že je to, snad jen s výjimkou ESD, instituce, od níž jsem přečetl nejvíce judikátů, podstatně víc i než od českého ÚS. Takže z tohoto pohledu odkazuji na věci, které znám, než bych si něco vymýšlel. Ale máte pravdu, že v případě latiny to není úplně přiléhavé srovnání. Nicméně ten post nebyl jen o latině, ale o používání cizích výrazů obecně, tedy nejen latiny, ale třeba i té francouzštiny, a tam ten příklad mířil.

Každopádně ohledně latiny by asi bylo lepší srovnávat s německým ÚS, ale od něj jsem četl všeho všudy dvě rozhodnutí, takže nemohu sloužit. Od Cour de Cassation jsem četl jen jeden judikát, ale ony jsou stejně tak krátké, že pochybuji, že by tam na nějakou latinu byl prostor. Naopak dobře vím, že House of Lords se v používání cizích výrazů nevyžívá vůbec, ale tam zase můžete namítnout, že to je soud anglosaského systému, takže opět nikoliv vhodný příklad pro latinu. Je zajímavé, že mě při psaní postu vůbec nenapadlo zamyslet se nad tím, jak je to u ESD a i teď když o tom přemýšlím, tak si to nedovedu vůbec vybavit. Asi už je to prokletí ESD, že (aspoň u mě) vyvolává většinou jen zmatek. Ale mám pocit, že ani on to s latinou a cizími výrazy nepřehání, ale nevím, jaký vliv na tento dojem má skutečnost, že soudci většinou nepíší rozhodnutí ve svém rodném jazyce a já to navíc většinou čtu v angličtině, kde zase mohou mít překladatelé snahu vyhnout se cizím výrazům. U ESLP se latina občas objevuje, nakolik však přebujele, to by zase posoudil spíše někdo, kdo od něj přečetl více rozsudků než já.

Ať tak či onak, pokud třeba německý ÚS používá latinu a jiné cizí jazyky stejně nebo více než ten náš, na mém názoru, že to není správné, to vůbec nic nemění. Snad jen, že by v té kritice nezůstal náš ÚS sám:-)

Ad Michal Hájek

Plně Vám rozumím, vygooglovat se dnes dá téměř všechno (byť byste se asi divil, jaké fráze si někteří ze vzorku, který jsem oslovil, vygooglovali – omezím se jen na konstatování, že se skutečným významem to nemělo ani zbla společného), ale i tak si nemyslím, že by účastníci měli běžet s rozsudkem na internet, aby se dozvěděli, co jim to soud říká, jen proto, že jim chtěl ukázat, že umí latinsky...

Ad Michal Strnad

Jsem pouze jedním z osmi potenciálních vykladačů našeho „cenzurního řádu,“ ale jak to vnímám já, tak off-topic debata patří mezi méně závažné prohřešky;) A už vůbec není problém, když se jedná o přirozený vývoj diskuse. Ostatně, jak je řečeno i v onom postu: „Přirozeně je možné, že se v záchvatu debaty dojde postupem času k otázkám jiným. Postupný posun debaty je však něco jiného než připojování nesouvisejících výlevů.“ Navíc, poslední věta mého postu měla naznačit, že se nebráním diskusi pouze o ÚS, ale o českých soudech jako takových, takže myslím, že Vaše diskuse s Honzou Petrovem byla naprosto relevantní, stejně jako ostatní příspěvky. I „cenzurní řád“ je třeba vykládat v dobré víře;)

To se mi ten komentář zase roztáhl... Einstein by ze mě tedy radost rozhodně neměl...

Tomáš Pecina řekl(a)...

Ad "soudní rok":

Ano, je to srozumitelné: OSŘ ostatně, pokud vím, hovoří o dražebním roku.

Anonymní řekl(a)...

Ad Helena Hýblová a Tomáš Pecina:

Otázka "prvorepublikové češtiny" v sobě skrývá jedno důležité politické i právní "jádro pudla" - otázku, jak moc jsou nám tato doba, právní předpisy a právníci vzorem.

S návrhem nového občanského zákoníku je to otázka přímo zásadní, která daleko přesahuje celkem nevinné téma této debaty, a míří přímo do středu nového válečného pole.

Kdyby se tato otázka řešila někdy v roce 1991, budu vášnivým obhájcem první republiky, ABGB a všech jeho klonů, jakož i s tím spojených "roků" "pachtů" a kdovíčeho ještě.

Dnes se obávám, zda už nejsme ve skutečnosti dál; zda moderní zkušenost s právem ESD a podobných institucí nemíří někam úplně jinam, od pachtu k biotechnologiím a softwarovému know-how či FTP serverům, což jsou všechno věci, na co nemá prvorepubliková čeština ani výrazy, a pokusy je násilně implantovat povedou k totální nesrozumitelnosti.

Bad or wrong - myslím, že jediné právo, ze kterého můžeme rozumně vycházet, a které lze přepracovávat, je to naše současné, a cesta dopředu je implementovat do něho úspěšné cizí nápady.

Což nás přirozeně potáhne naopak směrem od prvorepublikové češtiny k jazyku dnešnímu, živému a samozřejmě smíchanému s výrazy z kdejakých jazyků cizích, s angličtinou v čele.

Mimochodem, prvorepubliková čeština mělka cizích výrazů také jako mraků - stačí projít poslední glosy Tomáše Peciny, a kdo nevěří, že se tak opravdu mluvilo a psalo, pak třeba Václava Černého, který je bez minimální znalosti francouzštiny skoro nečitelný.

A jsem si jist, že nejen Tomáši Pecinovi se takový názor vůbec líbit nebude.

Michal Strnad řekl(a)...

Prvorepubliková čeština je hezká, ale pro současného člověka špatně srozumitelná. Naprosto souhlasím s Helenou Hýblovou v tom, že český jazyk se dynamicky vyvíjí a nevidím důvod, proč by se měl vracet zpět, fakticky k archaismům.

"Soudní rok" je výraz pro běžného člověka matoucí. Sousloví "soudní jednání" porozumí každý. Znovu opakuji, soudní rozhodnutí jsou určena účastníkům a je proto nutné brát v potaz, že účastník může mít základní vzdělání a IQ do 100 bodů. A - to zdůrazňuji - ani za jedno z toho nemůže!

Dan Dvoracek řekl(a)...

Moudrá slova. Na druhou stranu - nejpoužívanější komentář k občanskému zákoníku v naší AK je komentář Sedláček-Rouček: OZO. Bylo by asi na hlubší analýzu, proč nejrelevantnější komentář k platné úpravě je komentář k neplatné úpravě :)

Myslím, že vývoj nového OZ je poněkud stižen tím, že ne každý je schopen odlišovat mezi tím, co má "emočně rád" (a předpisy C a K jakož i první republiky nelze nemít rád) a tím, co je dobré, praktické a užitečné.

Šimon Klein řekl(a)...

Já si dovolím trošku zaprovokovat. Opravdu si vy všichni tady myslíte, že pro toho skaldníka ve šroubárně, který pro urputný zápas s originálním zněním Vergiliových básní nemá čas použít google, existuje natolik zásadní rozdíl mezi "infra dignitatem curiae" a "de lege ferenda" či "a minori ad maius" (kteréžto výrazy jsou bezpochyby široké odborné veřejnosti dobře známy), aby bylo možné na jednu stranu argumentovat tím, že i odůvodnění jsou určena laikům a na druhou stranu zdůrazňovat, že ta správná latina, u které nehrozí, že by s jejím porozuměním měl problém některý z právníků, tam prostě být musí?

Anonymní řekl(a)...

Pokud jde o ESD, jehož (historickými) rozsudky se z jazykového hlediska profesně zabývám, máte pravdu v tom, že to s latinou nepřehání, leč ani se jí úzkostlivě nevyhýbá. Fráze obdobné té, která byla podnětem k napsání Vašeho příspěvku, si nevybavuji, zejména v anglických textech judikátů se však běžně vyskytují výrazy typu "a fortiori", "inter alia", "res judicata", "de facto", "mutatis mutandis" apod. Není to ovšem zcela specifikem rozsudků, takové latinské výrazy se vyskytují i v primárním a sekundárním právu. Nutno podotknout, že při překladu do češtiny se obvykle nahrazují českými ekvivalenty.
Pokud jde o (nad)užívání latiny v rozsudcích či právním jazyku obecně, jedná se podle mého názoru přinejmenším zčásti o - odpusťte mi ten výraz - intelektuální onanii a exhibicionismus, vytváření dalších důvodů pro existenci sebe sama (resp. právnického stavu obecně) a jistě se nejedná o "conditio sine qua non" :o)

Tomáš Pecina řekl(a)...

Ad VJC:

Biblické podobenství hovoří o muži bláhovém, který postavil svůj dům na písku…

Názor, že komunistický ObčZ/1964 je – po několika plastikách a dlouhé rekonvalescenci – jako základ občanského práva hmotného nakonec použitelný, nesdílím, protože na nejrůznější jeho vady narážím dnes a denně.

Nejde už o to, že by ObčZ byl komunistický nebo nedemokratický ve svých východiscích, to "plastiky" odstranily víceméně důsledně, ale je nekvalitní eo ipso.

Kdyby moderní právo skutečně vyžadovalo něco zásadně jiného, než napsal Karel Eliáš, nemohli bychom vysvětlit, proč v Rakousku platí dodnes jen zcela mírně novelisovaný ABGB z r. 1811 a v Německu BGB, který pochází z přelomu 19. a 20. století.

Mám tedy za to, že these předřečníkova byla sporem náležitě vyvrácena.

Jen pro úplnost dodávám, že poněkud jiná je situace v procesním právu. Ačkoli CŘS je stále ještě "o třídu" lepší než OSŘ (který začíná připomínat kalhoty záplatované tolikrát, že z původní látky zbyl než tvar), tam by bylo nanejvýš žádoucí stávající úpravu zahodit a převzít například francouzskou proceduru.

V obou případech ovšem, jak se obávám, převládne nechuť soudců učit se cokoli nového, (Eli)ObčZ poputuje do šuplíku a OSŘ dostane několik nových fleků.

Michael Teabag řekl(a)...

Přestože netrpím nedostatkem úcty k našemu jazyku v jeho prvorepublikové podobě, musím říct, že jeho užívání mi dnes přijde trochu umělé. Podobně jako nenosíme šaty z 20. let, tak obvykle ani nepoužíváme našich archaických výrazů (někdy naopak ano, zejm. co se týká některých výrazů tehdejších nižších sociálních vrstev, které i v ,,naší" češtině krásně zdomácněly). Našeho jazyka si vážím, ale to mě nepudí k tomu, abych postaru začal psát třeba na JN. I současná čeština je krásný a bohatý jazyk, pro ty, kteří ji umí používat (čímž nechci naznačovat, že bych byl nějaký literát - myslím to obecně).

Jsou však lidé, kterým krásná stará mluva přijde přirozená. Obvykle se to pozná hned, jak dotyčný otevře pusu. Těžko si představit knížete Schwarzenberga, jak mluví moderním jazykem (takových je samozřejmě víc - znám např. jednoho soudce z Českých Budějovic, který svým řečnickým uměním a vytříbeným archaickým vyjadřováním dokáže silně zapůsobit na duši nejednoho drzého delikventa), který je naopak přirozený pro většinu ostatních. Abych se tedy trochu vrátil k tématu: ÚS i další soudy by tak podle mě, měly mluvit a psát ,,přirozenou" (pokud tomu tak opravdu je) a nešroubovanou češtinou.

Ad Petr Bříza:
I já jsem v této diskuzi zastáncem střídmého užívání latiny. Google jsem zmínil, protože mám dojem, že přinejhorším není překlad nejasných frází zas až tak neřešitelný problém. Když se chce, tak si to dotyčný v případě nutnosti najde. Neříkám, že by to měla být norma.

Anonymní řekl(a)...

Re ESD a komunitární spol.: latiny se používá poskrovnu. Příčinou může být skutečnost, že někdy se latinské formule používané v jednotlivých "právně-kulturních okruzích" pro tentýž jev liší; v horším případě tentýž latinský výraz označuje v různých koutech Evropy ne zcela totožné jevy; skutečný rachot nastává, když k tomu přistupuje ještě zvláštní komunitární význam vyplývající z judikatury (třeba litispendence ve vztahu ke komunitárním soudům typicky znamená nápad obsahově totožných věcí k témuž soudu; v komunitárním MPS odkazuje - podobně jako v některých členských státech - k řízením zahájeným před různými soudy; v anglosaské oblasti podle všeho lis pendens znamená mimo jiné i upozornění v katastru o tom, že nemovitost je předmětem sporu).

Ještě drobná připomínka k anglosaské oblasti - podle mých zkušeností používají latiny docela dost, i když ne nutně v moderních soudních rozhodnutích. Problém je právě v tom, že "jejich" právnická latina je o dost jiná než ta, kterou (ne)umím já, a často tudíž více či méně tápu - než přijde ke slovu strýček Google, potažmo tetička Wikipedia.

Anonymní řekl(a)...

Ad Tomáš Pecina

Jedna hnidopšská poznámka: Zmíněné bilické podobenství nemluví o muži bláhovém, ale o muži bláznivém (Kralický překlad, který je Vám nepochybně milejší než všechny moderní překlady pak mluví o "muži bláznu" ;-)

Jan Petrov řekl(a)...

Ad prvorepubliková čestina; obč. zák.

Činí někomu obtíže číst Roučka/Sedláčka, Krčmáře nebo Tilsche? Peroutku? Čapka?

Možná sem tam použili přechodník, ne však samoúčelně. Dokáže tohle Váš kečup?: "Český lev byl natolik vycvičen, že proskočiv jednou obručí, proskočil i další, byla-li mu nastavena." (o politice českých zemí) (cca., Peroutka: Budování státu I.)

(Naproti tomu, velice dlouhá souvětí některých rozsudků prvorepublikového NS vyžadují čtenářovu podstatnou námahu. Třeba by si ale časem zvykl.)

Pacht mají i v SRN a neblázní z toho. Snad samotné slovo "pacht" není důvodem pro tvrzení, že čeština (Eli)ObčZ je prvorepubliková.

Je docela škoda pro samé klonování, lízingování, nanotechologování a kompjůtrování nevidět dvě skutečnosti: (1) kvalitní občanské právo usnadňuje život i ekonomické transakce; a (2) ČR kvalitní občanské právo nemá, zatímco země na západ celkem ano. Jsou tam se svými gerontními kodekskami vyzívaní a zas tolik neřeší vykchůlovaní klonováním, lízingováním, nanotechnologováním a kompjůtrováním.

Chtěl jsem říci: v ČR je prohnilé samotné jádro občanského práva (např. výklad a neplatnost právních úkonů). Všechny ty moderní vynálezy jsou možná důležité, ale tvoří periferii: Tak např. leasing jistě můžeme upravit jako extra smluvní typ. Třeba by to bylo i dobře. Ale když to neuděláme, svět se nezboří.

—- řekl(a)...

Ad Tomáš Pecina a Michal Hájek

Ani nevím, s kterým z vás více souhlasím.
Na jednu stranu jsem zastáncem názoru, že používání latiny (příp. i jiného jazyka) je v některých případech opravdu nezbytné (jak bylo již přede mnou několikráte napsáno - v případech, kdy neexistuje vhodný český ekvivalent). Ale i v detailech - které jsou k onomu vynesenému rozsudku až druhotné (prvotní jsou přeci rozhodnutí a důvod onoho ozhodnutí) - a které již "pitvají" celý případ a kde se očekává jakási "odbornost, učennost a vzšenost". (A kde by české opisy působily zbytečně plytce a rozvláčněle.)

Ale souhlasím i s panem Hájkem. Pokud si soud myslí, že je pod jeho úroveň řešit takovýto případ, pak by to měl bez zbytečných okolků srozumitelně (a pochopitelně v rámci slušnosti) podat a ne se schovávat za cizí slova.

Petra Škrabáková

—- řekl(a)...

Omlovám se za překlep - vznešenost

Anonymní řekl(a)...

Ad ESD a latina:
ESD a zejména pak Generální advokáti se latině vůbec nevyhýbají. Přes základní znalost latiny jsem stále např. nepřišel na to, kde vzal GA Colomer ve svém stanovisku ve věci C-103/05 Reisch Montage v Kiesel Baumaschinen Handels, bod 25 latinký výraz "forum connexitatis", který má označovat mezinárodní příslušnost soudu dle čl. 6(1) Nař. č. 44/2001, tzv. Brusel I, tj. v případě více účastníků na straně žalované. Domnívám se, že si GA Colomer vytvořil novotvar spojením lat. forum, tj. v kontextu práva soud a franc. connexité, tj. spojitost ši souvislost. Pokud je mi totiž známo, neexistuje latinské substantivum connexitas,gen. connexitatis, nýbrž pouze nexus. Ještě zůstává možnost, že GA Colomer používá francouzskou "verzi" latiny, jejímž znalcem pochopitelně nejsem. Další možností je, že by šlo o středověkou latinu, ale ani tomu slovníky nenasvědčují. Nejde-li ani o jeden z výše uvedených případů, pak jde o docela kuriózní případ makarónské tvorby GA Colomera

Ad latina používaná v ČR:
Rozhodnutí ÚS jsou pozoruhodná v mnoha ohledech. Jednak, jak zde již bylo zmíněno, používají poměrně hodně běžnému adresátovi rozhodnutí obtížných výrazů, a to nejen latinských, ale i českých slov přejatých z cizích jazyků, která by se dala nahradit českým ekvivalentem. Někdy se mi zdá, že autoři některých rozhodnutí ÚS, si z těchto dělají exhibici jejich "znalosti" cizích jazyků včetně latiny bez hlubšího smyslu pro samotné rozhodnutí a jeho adresáty. Dalším nešvarem, který je ale už off-topic, je odkazování na různé filozofy, sociology a jiné sociální vědce. Opravdu potřebuji číst Luhmanna, abych pochopil, co chtěl ÚS říci v "Zepterovém rozhodnutí"? Když jsem začal, kdysi jako student magisterského studia, navštěvovat semináře doc. Svatoně(mimochodem velmi přínosné), v rámci přípravy na ně jsem studoval nálezy ÚS. Při tomto studiu jsem nabyl dojmu, že bez znalosti Platóna, Kanta a dalších nesmrtelných snad ani nesložím zkoušku:)

Ad infra dignitatem curiae:

Pro primo, mluvme raději česky, i když známe něco málo z latiny. Hlavně tak mluvme a pišme v komunikaci s laiky, zvláště pak v soudních rozhodnutích.
Je třeba totiž pamatovat, že infelix cuius sapientia nulli prodest(nešťastným je ten, jehož moudrost, nikomu neprospívá).

Hynek Baňouch řekl(a)...

Prosba Zdeňkovi Novému o upřesnění:

(uvědomuji si že jde o poznámku dvojnásobně mimo "topic",přesto)

...bych rád věděl, zda za "nešvar" považujete jakýkoli odkaz na koncepty sociálních věd, nebo jen odkaz bezúčelný?
Je relvantní Posner? Nebo Weber? Abych osvětlil, mám totiž pocit, že úplné vyloučení argumentace poznatky jiných než právních věd posiluje sebeuzavírací tendenci práva (autopoiesis; ale to už jsem v sociologii práva :-) ). Jde totiž podle mého mínění o vlastnost práva, která má výrazný patologický potenciál.
PS: přiznám se, že ty ZEPTERy o nichž píšete jsem nečetl a nemám teď kdy je číst.
PPS: Najde se někdo, kdo by protestoval proti tomu, že jakékoli soudní rozhodnutí či právní podání má být sdělné? :-)

Tomáš Pecina řekl(a)...

Výraz connexitas, vedle toho, že je srozumitelný, jeví podle Strýčka Googla výrazné známky existence, takže s hypothesou, že jde o účelový nebo "makaronský" novotvar, se ztotožnit dost dobře nelze.

Dan Dvoracek řekl(a)...

Ač jsem nebyl osloven, dovolím si navázat na offtopic (vědom si možné sankce smazání). Argumentace různými sociology a filosofy (používat v tomto kontextu pojem "vědec" mi připadá pro absenci vědecké metodiky zcela nepřípadné) není podle mého názoru jako taková vadná. Ostatně - odkazované publikace mohou obsahovat různé zajímavé myšlenky, které mohou být interpretačně podnětné.
Domnívám se ale, že při užívání mimoprávní argumentace dochází k různým metodickým odklonům, pro které mám pramalé pochopení.

1) Říká to Fuller, Kant, Durkheim, Hart..., a proto je to pravda. To je z povahy věci vadný argument, nic není pravda jen proto, že to řekla osoba XY. Myšlenka jistě může být v argumentaci citována, musí však být obhájená jako taková. Argumentace po linii "s tím, co my říkáme, souhlasí i myšlenky Filosofa X, a proto jsou naše závěry správné", je k smíchu.

2) Ústava sice říká X, ale Filosof říká Y, a proto je možno se na ústavu mírně vykašlat. Závěry filosofů, sociologů a astrologů mohou být inspirací pro výklad předpisu, těžko ale mohou nahrazovat předpis či jít proti němu. Výklad práva musí tedy povstávat z pramene práva, jímž filosofie není, a proto filosofii lze užít toliko jako ilustraci toho, že náš výklad koreluje s tím či oním světonázorem.

Řečeno ještě jinak - právní argumentace má být postavena tak, že by vypuštěním filosofů pranic neztratila.

Anonymní řekl(a)...

Ad Tomáš Pecina:

Děkuji za informaci. Nicméně, jestli jste četl pozorně můj text:

"Nejde-li ani o jeden z výše uvedených případů, pak jde o docela kuriózní případ makarónské tvorby GA Colomera".

Jedním z výše uvedených případů byla i středověká latina. Ano, skutečně máte pravdu, že výraz existuje, a to v pozdní středověké a novověké latině, jak jsem zjistil. Mou chybou je, že více přemýšlím a méně hledám ve Strýčkovi Googlu.)

Ad Hynek Baňouch:

Svým komentářem jsem chtěl jenom říci, že lze napsat rozhodnutí i bez odkazu na jakéhokoliv sociálního vědce.

Myslím si, že zakonzervování práva do sebe a topení se ve vlastní omáčce - neboli autopoiesis, nehrozí. Podle mne, právo nemůže být z jeho podstaty autopoetické, resp. považuji za nesprávnou tezi, že právo není ovlivňováno myšlenkami a vývojem v jiných oborech lidské činnosti a jiných tzv. sociálních i přírodních vědách. A rozhodně si nemyslím, že odkazování na určitý locus díla nějakého filozofa či sociologa může právo zachránit od autopoesis.
Soud musí umět vydat rozohdnutí i bez tohoto odkazu. Souhlasím s tím, že zde mohou být podnětné myšlenky, ale jak ví soudce Ústavního soudu, který opírá svůj názor např. o Kantovu "Metafyziku mravů", že se Kant nemýlí? Anebo si prostě v citvané pasáži nedělá ze čtenáře legraci(nepříliš přiléhavé zrovna u Kanta, ale někteří "postmoderní" filozofové s tím nemají problém. Další problém je, že názory n různé problémy se mezi sociálními vědci v historii různí. Takže já si mohu, jako soudce(či asistent) ÚS, vybrat myšlenku od autora XY, která se mi zrovna hodí do rozhodnutí, ale zamlčím, že autor AB tvrdí pravý opak a stejně činí i autoři CD a EF. To mi připadá jako problém.

Upřimně, já jsem ten poslední, kdo by toužil po nějaké autopoeisis. Ale již mnohokrát ÚS používá myšlenky sociálních vědců bez zjevné návaznosti na řešenou věc nebo v situaci, kdy daná argumentace plyne již ze zdravého rozumu a vypadá dosti směšně, když pro podporu tohoto závěru odkazuji na autoritu.
Nemluvě o tom, jak lze nepochopením textu daného sociálního vědce překroutit jeho význam. Nakone existují různé interpretace děl sociálních vědců, jak jistě víte a záleží také na tom, ke které se autor rozohdnutí přikloní.

Dan Dvoracek řekl(a)...

Ale již mnohokrát ÚS používá myšlenky sociálních vědců bez zjevné návaznosti na řešenou věc nebo v situaci, kdy daná argumentace plyne již ze zdravého rozumu a vypadá dosti směšně, když pro podporu tohoto závěru odkazuji na autoritu.

Přesně - zrovna mi napsal ÚS, že při interpretaci zákonného ustanovení je třeba přihlížet k tomu, jaký reálný společenský problém má to které ustanovení řešit. Autor ovšem neopomíná uvést vč. kompletní citace, že tuto převratnou novinku "odhalil" Fuller a kde že se tak stalo.
To je podle mého názoru prachsprostá exhibice příslušného soudce/asistenta, kde předvádí, že toho Fullera čet.
Samoúčelné a pitomé, imho.

Tomáš Pecina řekl(a)...

Tyto citace mají – ostatně stejně jako diskutovaná latina – především dekorativní funkci, takže není třeba prožívat je tak emotivně. Kdyby neměly, mohlo by dojít k situaci, že nález podepřený Popperovým konceptem otevřené společnosti by konservativní dissentující soudce odmítl jako příliš liberální a soudce-socialista jako asociální. Protože se to neděje, je zřejmé, jakou důležitost jim připisuje sám Ústavní soud.

Hynek Baňouch řekl(a)...

Zdeňkovi Novému:
děkuji Vám za odpověď.
Já osobně beru (funkční) citaci mj. za přihlášení se k jisté tradici náhledu na právo, z čehož nijak neplyne, že někdo jiný (jiný vědec) nemá názor odlišný.

Z Vašeho upřesnění jsem pochopil, že považujete v rozhodnutí obsažený odkaz na jiný než právně-vědecký koncept za nežádoucí.

A že silně zastáváte názor, že ani v rozhodnutí ústavního soudu, při jehož odůvodnění soudce není vázán podústavním právem má i výklad práva provádět jen a pouze z práva samostného, byť by bylo sebeobecnější. S tím souhlasit nemohu. Ale to je jen můj názor.

(Někdy snaha o výklad práva jen a jen z práva vede k (pro mě osobn ěpřekvapivému) výkladu ústavního práva z práva podústavního, přijatého v naprosto odlišných ústavních poměrech.)

Samozřejmě si nemyslím, že odkaz sám o sobě ochrání právo před sebe-uzavřením.

Sám ale nedokáži vysvětlit fungování mimoprávního atribut práva (například důvěra v právo) jinak než konceptem neprávním. Podobně to bude s např. s pojmem ne-závislost a moc.

Některé sociálně vědné koncepty pronikají do práva přefiltrované v právně-vědecké literatuře.
Některé však ne. Nepřijde mi škodlivé, pokud je na ně odkázáno přímo.

----
Pokud jsem Vaše myšlenky špatně pochopil, omlouvám se. Každopádně Vám upřímně děkuji za odpověď. Mějte se pěkně.

Unknown řekl(a)...

Ad Jakub Kocmánek: "Infra dignitatem curiae" jsem myslím viděl v Kinclově knížce výroků (Dicta et regulae iuris aneb právnické mudrosloví latinské), takže by to mohla být opravdu latinská věta.
ZCELA NEPODLOŽENÁ SPEKULACE: V tom případě by její uvedení mohlo mít i hlubší význam – třeba to je z nějaké Ciceronovy řeči a je to v daném případě velmi přiléhavé, což by v případě překladu nebylo zjevné. Samozřejmě z toho neplyne žádný prospěch tomu, kdo to neví (ať už je to skladník ve šroubárně nebo já), ale to už pak není chyba ÚS.