28 května 2007

Judikát s lidskou tváří podruhé aneb Nosí zákonodárce helmu? A Jan Tleskač..?

Když jsem se zde nedávno dočetl k Michalovu volání po rozsudku s lidskou tváří, na jednu stranu mě napadlo, že jako osoba soudní bych si měl uložit skromné mlčení, na druhou stranu mi bylo natolik rychle jasné, o kterém rozsudku bych se měl zmínit, že neodolám pokušení… Navíc jsem se o něj chtěl podělit tak jako tak a Michalův apel je tak spíše záminkou. Inu, kdo má hůl, psa si vždycky najde…
Rozhodnutí, které mi vytanulo na mysli, byl rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 15. 2. 2007, sp. zn. 51 Ca 9/2006. Můj vztah k němu je vztahem věštce k důkazu potvrzujícímu jeho věštbu - vztah římského augura prorokujícího, že galské město bude dobyto, k legionáři, který poprvé vyleze na jeho hradby. K věštbě mě podnítil před rokem vytanuvší děs nad novým (účinným od 1. 7. 2006) zněním § 22 odst. 1 písmeno h) zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, podle nějž se přestupku dopustí ten, kdo v provozu na pozemních komunikacích „porušením zvláštního právního předpisu způsobí dopravní nehodu, při které dojde k usmrcení nebo zranění osoby.“ Podle odstavce čtvrtého uvedeného ustanovení hrozí přestupci za takový přestupek pokuta od 25 000 Kč do 50 000 Kč a zákaz činnosti od jednoho roku do dvou let. Jakmile toto ustanovení viděli novináři, nápaditě si představili situaci cyklisty, který jede v parném poledni zcela sám po silnici, znaven horkem spadne do příkopu či vrazí do kolem stojícího jilmu, zraní se (ačkoliv je otázka, kolik cyklistů se kdy zranilo zrovna o jilm) a tedy „spadne“ plnou vahou nejen do toho příkopu, ale i do hypotézy záludného ustanovení zákona, protože došlo ke zranění osoby. Novináři začali v jednom šiku s právními pozitivisty děsit veřejnost, že je nutno okamžitě změnit zákon, přičemž každý den do změny zákona bude znamenat, že každého cyklistu v příkopě a u jilmu bude čekat pětadvaceti- (z hlediska veřejnoprávních médií), respektive padesáti- (z hlediska NOVY, která si mezi dvěma krajními sazbami vybere tu nejvyšší) tisícová pokuta, jakkoli zdravému rozumu se trest tak nepřiměřený „zločinu“ vzpírá. Je totiž opravdu těžké pochopit proč, pokud dva účastníci silničního provozu dělají totéž (třeba zcela shodně překročí rychlost ve stejné zatáčce, jsouce sami na silnici), není to podle zákonodárce totéž, pokud na jedné z těch zatáček stojí strom, nebo pokud je jeden z nich lehčí a ke stromu doletí, aby se o něj mohl zranit (tady jsem trochu podjatý, jsa sám cyklistou váhy dříve muší až velterové, nyní polotěžké), zatímco druhý by k němu nedoletěl… První z nich neohrožuje veřejný zájem nijak víc než druhý (kdyby zranil nebo usmrtil třetí osobu, byla by to samozřejmě jiná pohádka!), sám je trestán za svou chybu už tak dost díky vis maior a ještě na něj dopadne přísná ruka správního orgánu třímající § 22 odst. 4 zákona o přestupcích.

Vzhledem k tomu, že má důvěra v soudy je výrazně vyšší než důvěra v zákonodárce (jakkoliv drobně participuji na obou stranách barikády), vyvěstil jsem si sám pro sebe, že stačí počkat na první (budiž, tak možná nejpozději na třetí, čtvrtý…) případ, kdy nějaký zasněný cyklista ohrožující a poškozující jen sám sebe napadne pokutu, která mu dále „zpříjemní“ jeho vlastní zranění, u správního soudu, ten prokáže, že je opravdu „moudřejší než zákonodárce“ (ne, že by to byla až taková intelektuální výzva…), a ustanovení vyloží tak, že se bude konečně zdát rozumným i „pastuchovi z Kašperských hor“.

A ejhle, tu ho máme, byť bohužel (z hlediska čistoty příkladu) nikoliv cyklistu: Motorista havaroval vpravo do příkopu nedaleko Jičína, zranil se a v souladu s oslavovanou „dikcí zákona“ dostal místo bolestného pokutu 25 000 Kč a rok zákazu činnosti. Obé na spodní hranici sazby, neboť Městský úřad Jičín je lidumilný. Přes zastávku před Krajským úřadem Královéhradeckého kraje se motorista dostal až do náruče správního soudnictví a tam jej Krajský soud v Hradci Králové pohladil jednak zrušením napadených rozhodnutí obou stupňů pro nezákonnost danou zejména podivným průběhem dokazování a jednak tímto výkladem zákona:
„…krajský soud poznamenává, že podle § 22 odst. 1 písmeno h) zákona o přestupcích se přestupku dopustí ten, kdo v provozu na pozemních komunikacích porušením zvláštního právního předpisu způsobí dopravní nehodu, při které dojde k usmrcení nebo zranění osoby. Podle odstavce čtvrtého uvedeného ustanovení hrozí přestupci za takový přestupek pokuta od 25 000 Kč do 50 000 Kč a zákaz činnosti od jednoho roku do dvou let. V rámci těchto sazeb také byly žalobci tresty uloženy. Bohužel však chybně, neboť uvedené ustanovení je třeba vykládat tak, že se vztahuje jen na případy zranění či usmrcení jiných osob než těch, které dopravní nehodu způsobily. Jde ostatně o zásadu všeobecně platnou v celém trestním právu, které je založeno na principu poškození jiného než pachatele. Neadekvátnosti přísně gramatického výkladu daného ustanovení, jak jej správní orgány použily, svědčí koneckonců i to, že by podle něho musely trestat i mrtvého.“

Argumentace snad nepříliš propracovaná, ale pokud nezalichotí svou rezignací na bohatou škálu možných výkladových metod odkojencům Savignyho, určitě pohladí po selském rozumu ty, kdo považují za absurdní, aby byl účastník silničního provozu trestán za to, že zranil sám sebe. Inu, takhle nějak si představuji lidskou tvář rozsudku…Přinejmenším by netrestal mrtvého.

P. S.: Pokud znalce judikatury a jejího citování zarazilo, že neuvádím, kde je tento rozsudek dostupný, je to proto, že – pokud moje paměť sahá – nikde dostupný není, neboť do Sbírky rozhodnutí NSS zařazen nebude. Chápejte tak prosím tento příspěvek také jako pokus o jeho vytrysknutí na veřejnost, aby nezůstal nezaslouženě skryt v podzemních vodách masy rozsudků soudů nižších stupňů.

23 komentářů:

Andrej Kelemen řekl(a)...

To odôvodnenie sa mi páči, myslím si, že ak sa jedná o zjavnú absurditu, na ktorú je aj takáto stručná argumentácia postačujúca, bolo by nesprávne použiť argumentáciu inú. Ak má rozhodnutie súdu utvrdiť dôveru bežného adresáta práva v právny systém, potom je takýto argument lepší ako všetky etické, ekonomické, teleologické a iné, ktorých by samoľúby grafoman dokázal určite vyprodukovať na kilá.

David Kosař řekl(a)...

Děkuji Pavlovi za příklad velmi "lidského" rozhodnutí. KS se totiž mohl rozhodnout použít právní žargon a la "argumentum ad absurdum" a učinit celé rozhodnutí pro „pastucha z Kašperských hor“ nesrozumitelným.

V této souvislosti mě ale napadá, jestli by nestálo za to sestavit nějakou "kompilaci" (nemyšleno pejorativně, právě naopak) výkladových pravidel používaných českými soudy (anglicky "canons of statutory interpretation"), a zejména jejich použití v případě, že dvě či více pravidel vzájemně kolidují (publikace "Judikatura a právní argumentace" mi přijde jako dobrý model "kompilace").

Nedávno se mi dostala do ruky kniha Williama Eskridge a kol.: "Legislation and Statutory Interpretation", a hlavně nedávná (2006) zpráva Congressional Research Service (CRS Report for Congress, USA) s názvem, "Statutory Interpretation: General Principles and Recent Trends" (dostupná např. na http://www.fas.org/sgp/crs/misc/97-589.pdf), která na 50 stránkách zákonodárci (tj. Kongresu) pěkně vysvětluje, jak asi bude Nejvyšší soud USA vykládat slova a obraty, která páni zákonodárci ve svých zákonech použijí (vřele doporučuji).

Oba výše uvedené dokumenty mě utvrzují ve názoru, že aby zákonodárce mohl dobře "psát" zákony, musí taky dobře vědět jak budou soudy tyto zákony a v nich použité formulace vykládat (a možná poněkud kontroverzněji i naopak, že soudy musí dobře vědět jak jsou zákony přijímány, aby je mohly dobře vykládat).

Nemyslíte, že by taková 50 stránková "příručka" mohla pomoci i českému zákonodárci?

Anonymní řekl(a)...

Sebevražda je zločinem v mnoha státech, cf. např. State v. Willis, 121 S.E.2d 854 (N.C. 1961) (text jsem bohužel on-line nenašel).

Názor KS ("Jde ostatně o zásadu všeobecně platnou v celém trestním právu, které je založeno na principu poškození jiného než pachatele.") je proto vycucaný z prstu.

Anonymní řekl(a)...

Karel Novotný

Soud si tuto zásadu pochopitelně z prstu nevycucal.

Sebevražda jako trestný čin je v současné době skutečnou raritkou.
Minimálně v moderním kontinentálním trestním právu skutečně existuje princip poškození jiného než pachatele.
Velice, velice řídké výjimky na tom nic nemění. Argumentovat raritním zákazem sebevraždy není úplně košer.

Zvlášť když i v případě sebevraždy je podle normotvůrce poškozena společnost. Nejde o trestný čin proto, že by pachatel poškodil sebe.

Anonymní řekl(a)...

Navíc ta norma, která byla použita ve Willisově případě, byla zrušena už v roce 1973.

Anonymní řekl(a)...

Reakce: Trestuhodnost sebevraždy jsem samozřejmě vybral jen jako příklad pro illustraci. Souhlasím s tím, že je to raritní a že se to postupně zrušuje. Nicméně je to důkaz toho, že zásada "Jde ostatně o zásadu všeobecně platnou v celém trestním právu, které je založeno na principu poškození jiného než pachatele," jednoduše neplatí.

Co se týká toho, že v Severní Karolíně trestnost sebevraždy zrušili. Simon, Levenson a Shuman uvádějí tyto další státy: Wackwitz v. Roy, 418 S.E.2d 861 (Va. 1992), Southern Life & Health Ins. Co. v. Wynn, 194 So. 421 (Ala. Ct. App. 1940), Commonwealth v. Mink, 123 Mass. 422 (1877) a State v. Carney, 55 A. 44 (N.J. Super. Ct. 1903). Bohužel nevím, jak se k těmto státním rozsudkům dostat.

Podle mého názoru se správný rozsudek má s výjimkami vypořádat (tj. vyargumentovat, proč k nim nepřihlíží), nikoliv je pominout.

Co se týká poškození společnosti, i zde je poškozena společnost. Zraněný čerpá zdravotní a nemocenské pojištění, které platíme my všichni.

Anonymní řekl(a)...

Co se týká poškození společnosti, i zde je poškozena společnost. Zraněný čerpá zdravotní a nemocenské pojištění, které platíme my všichni.
___________________

Tento druh argumentů bytostně nesnáším: nejdříve "znárodníme" zdravotní a nemocenské pojištění a vytvoříme z nich obludný redistribuční systém, jehož principem právě je, že výše pojistného se odvíjí od výše příjmu "pojištěnce", nikoli od rizikovosti dané skupiny obyvatel, do níž lze pojištěnce zařadit. Nejsou tam ani žádné bonusy a malusy za zodpovědné / rizikové jednání. Následně prohlásíme, že např. požívání alkoholu, kouření, nezdravé stravování atd. není věcí dotyčného člověka, nýbrž věcí "společnosti", neboť "my všichni" dotujeme zvýšené náklady na léčbu dotyčného člověka.

K věci: jinak by bylo samozřejmě žádoucí, aby soud svůj právní názor podložil přesnější a pečlivější argumentací, avšak jeho právní názor samotný je IMHO správný.

Anonymní řekl(a)...

Chápu Váš odpor k veřejnoprávnosti, ale i v případě, že by pojištění bylo soukromoprávní, problém by zde zůstal. Jen by místo státu zvýšené náklady na delikventovi vymáhala soukromá pojišťovna / neposkytla by mu plnění vůbec.

Ano, přímé berně jsou založeny na výši příjmu. Je to tak spravedlivější a přispívá to k sociální kohesi.

Co se týká bonusů a malusů, je to sporné. Na jednu stranu by měly výhody, o nichž mluvíte, na druhou stranu jejich administrace generuje zvýšené náklady. Je tedy otázka, zda to stojí za to. Veřejnoprávní pojištění má režii pod 5 %, soukromoprávní 25 % (údaje z ČSSZ v. Česká pojišťovna + Kooperativa).

Anonymní řekl(a)...

Tohle není diskuse na téma "soukromé vs. veřejné pojištění" (to by bylo na samostatný traktát). Tady kritizuji to, že:

1) Nejprve vytvoříme takový systém pojištění, jehož jedním z příznačných rysů je, že v jeho rámci ti, kdo lépe pečují o své zdraví a žijí zdravějším životním stylem, systematicky dotují ty, kteří naopak o své zdraví nedbají a podnikají zvýšenou měrou různé rizikové aktivity.

2) Poté, co jsme takto "znárodnili" zdravotní pojištění, tvrdíme, že jedinec svým zdravotně rizikovým jednáním (kouření aj.) poškozuje nejen sebe sama, ale i "společnost", neboť "znárodněním" zdravotního pojištění jsme co do důsledku jaksi "kolektivizovali" i lidské zdraví.

Logickým konečným důsledkem je, že ten, kdo se nechová podle nejnovějších poznatků lékařské vědy o "zdravém životním stylu", poškozuje společnost, a tudíž by měl být k dodržování "zdravého životního stylu" přinucen.

Anonymní řekl(a)...

Totiž, ona je ta debata trochu -- řekněme -- zmatená již od příspěvku Lady Vyhnánka:
______

"Zvlášť když i v případě sebevraždy je podle normotvůrce poškozena společnost. Nejde o trestný čin proto, že by pachatel poškodil sebe."
______

Nerozumím tomuto argumentu. Chce tím autor říci, že na rozdíl od zranění sama sebe v (zaviněné) dopravní nehodě, kde nelze legitimně hovořit o tom, že by byla poškozena i společnost, u pokusu o sebevraždu lze korektně hovořit o tom, že je sebevražedným pokusem poškozena i společnost?

Pokud toto chtěl autor tvrdit, pak je reakce K. Novotného na místě: to už je více hmatatelná újma společnosti u zranění sama sebe vyvolaného zaviněnou dopr. nehodou (náklady na léčbu etc.) v systému etatizovaného zdravotního pojištění.

Má výhrada spočívala v tom, že tu není příčinná souvislost mezi touto společneskou újmou a zaviněnou nehodou, neboť tato újma je způsobena zvoleným systémem zdravotního pojištění. Mohl být klidně zvolen jiný systém zdravotního pojištění, kde by takováto externalizace nákladů vlastního rizikového jednání nebyla možná (resp. ani zdaleka ne v takovém rozsahu).

Anonymní řekl(a)...

Ad Matěj Šuster
Chápu Vaše výhrady proti stávajícímu systému veřejného zdravotního pojištění (přesněji proti zdravotní dani) a do jisté míry je i sdílím. Nicméně, pro některé úvahy musíme tento systém uvažovat jako danost. Jestliže např. někdo provozuje vysoce rizikovou aktivitu a nepoužívá přitom vhodné ochranné pomůcky nebo rozumné bezpečnostní opatření, pak vzhledem ke stávajícímu systému zdravotního "pojištění" nejen riskuje své vlastní zdraví, ale navíc se chová nezodpovědně vůči ostatním. To není v rozporu s Vaším tvrzením, že v kontextu rozumnějších systémů zdravotního pojištění bychom tento morální problém vůbec nemuseli řešit.

Anonymní řekl(a)...

Ad Matěj Šuster

Chtěl jsem jenom upozornit na to, že trestnost sebevraždy v určité době a v určitém státě se nemusela příčit zásadě, že je trestáno jednání, které poškozuje jiného.

K. Novotný tento příklad uváděl jak vyvrácení této zásady.

Za touto úpravou totiž stála myšlenka, že sebevražda poškozuje společnost, což pochopitelně vycházelo z křesťanských konzervativních pozic.

Chtěl jsem tím pouze naznačit, že samotný fakt, že člověk spáchá sebevraždu nebyl považován za škodlivý. Důležitější byl význam pro společnost.

Nějakou paralelu se zraněním cyklisty a placením pojistného jsem možná mohl předvídat, ale rozhodně jsem debatu na toto téma nechtěl založit.

Anonymní řekl(a)...

OK, teď již rozumím. :o)

Navíc se domnívám, že větu "Jde ostatně o zásadu všeobecně platnou v celém trestním právu, které je založeno na principu poškození jiného než pachatele." je třeba vykládat v daném kontextu takto:

"Jde ostatně o zásadu všeobecně platnou v celém [současném českém] trestním právu, které je založeno na principu poškození jiného než pachatele."

S takto doplněnou větou asi nelze nesouhlasit, ne?

Anonymní řekl(a)...

Nejprve k sebevraždě. Důvodem trestnosti sebevraždy rozhodně nebyly společenské důvody – tedy poškozování společnosti. Důvodem trestnosti sebevraždy bylo to, že se jedná o hřích proti Bohu. Je to naprosto stejný důvod, proč jsou trestné potraty.

Co se týká doplnění věty na: "Jde ostatně o zásadu všeobecně platnou v celém [současném českém] trestním právu, které je založeno na principu poškození jiného než pachatele," je zřejmě pravdivá (zas tak dalece positivní právo neznám), ale podle mého je proti všem zásadám, které Jiné právo prosazuje. Činí z českého právního řádu isolovaný ostrov, který se nejen neohlíží na to, co se děje jinde, ale ani na to, co tady bylo dříve.

Nyní ke zdravotnímu pojištění.

a) myslím, že zde větší roli hrálo nemocenské než zdravotní. I v nemocenském chcete solidaritu omezovat?

b) Ano, v současném systému českého zdravotního pojištění se nezohledňuje životní styl. Pokud by se tak činilo, má to své náklady. Připomínám např. tlak na čtení DNA, který pak lidem se sklonem k dědičným chorobám předepíše vyšší pojistné.

c) V zásadě není rozdíl, zda zaplatíte státu pokutu nebo soukromoprávní pojišťovně regress. I v soukromoprávních systémech se budou delikventi snažit náklady svého chování externalisovat.

d) Chceme-li mluvit přesně, musíme hovořit o zdravotním pojištění, nikoliv o zdravotní dani. U daně není žádné ekvivalentní protiplnění; zde je.

Anonymní řekl(a)...

ad karel novotný
Skutečně si myslíte, že podstatou pojištění je ekvivalence pojistného a pojistného plnění?

Anonymní řekl(a)...

ad karel novotný
Skutečně si myslíte, že podstatou zdravotního pojištění je ekvivalence pojistného a pojistného plnění?
PS. Promiňte, v minulém příspěvku mi vypadlo slovo "zdravotního".

Anonymní řekl(a)...

Jistě. Samozřejmě agregovaná. Jednotlivec sice nemusí dostat zpět to, co zaplatil na pojistném, ale celek pojištěnců již ano (po odečtení režie a zisku).

Anonymní řekl(a)...

ad karel novotný
A Vy si myslíte, že právě v tomto spočívá ten základní rozdíl mezi daní a pojištěním?

Anonymní řekl(a)...

Naposledy (přísahám) k sebevraždě.

Samozřejmě, že trestnost sebevraždy měla kořeny v domnělé hříšnosti toho skutku. To je obsaženo v mém příspěvku (věta, která mluví o křesťanské tradici).

Pokud mluvím o poškozování společnosti, míním tím útok na její náboženské cítění. Tady nejsme ve sporu (pouze ve formulačním).

Anonymní řekl(a)...

Ano, tak jsou daně definovány. Jinak by mezi jednotlivými druhy berní (daně, poplatky a pojištění) nebyl rozdíl.

ad p. Vyhnanek. Ono, když se podíváte na victimless crimes jako celek, tak poznáte, že jejich trestuhodnost se od trestosti sebevraždy příliš neliší. Zejména mám na mysli verbální delikty.

Anonymní řekl(a)...

Tady už nám podle mého soud začal tvořit právo. Pochopitelně je to absurdní ustanovení, ale nemělo by jeho zrušení být na ústavním soudu?
Tedy pokud vycházím ze zásady, že v kontinentálním právu soud právo pouze vykládá (a to to píšu jako obdivovatel systému angloamerického).

Anonymní řekl(a)...

Mimochodem, přísnější postih za zavinění nehody, při níž zraním nějakou osobu VĚTNĚ SEBE SAMA, by mohl mít jakýs takýs racionální důvod.

Zákonodárce tu může vycházet z toho, že průměrná míra nedbalosti u těch, kdo jeli takovým způsobem, že zranili sama sebe, je podstatně vyšší než u těch řidičů, kteří "pouze" zavinili dopravní nehodu, ale nikoho ani sama sebe nezranili.

Zákonodárce může mít za to, že i když řidič sice v daném případě kvůli své hrubě nedbalé jízdě zranil toliko sama sebe, sám fakt, že zranil sám sebe, naznačuje, že šlo závažnější míru nedbalosti, než kdyby nezranil ani sám sebe. Tudíž vystavil ostatní podstatně vyššímu riziku, že jim zaviněně způsobí újmu na zdraví -- stačilo, aby se mu nějaký nešťastník takříkajíc nachomýtl do cesty. V zásadě jen šťastnou náhodou se tak nestalo.

Jinými slovy, řidič tu není přísněji trestán proto, že zranil sám sebe, ale proto, že reálně hrozilo, že zraní někoho jiného.

Není tu tedy trestán ani tak za to, co se stalo, nýbrž spíše za to, co se v důsledku daného jednání reálně mohlo stát a často stává.

Anonymní řekl(a)...

Ad Kubi

Podle mě šlo naopak o ustanovení, které je otevřené interpretaci a řešení soudu bylo zcela korektní. Mluvit hned o rušení Ústavním soudem mi přijde přehnané (warum
mit Kanonen auf Spatzen schiessen?, jak už ostatně na tomto blogu zaznělo).

Nejde navíc pouze o ráži zbraně. Ústavní soud princip sebeomezení relativně respektuje, a pokud tedy toto ustanovení lze interpretovat dvojím způsobem, přičemž jeden je ústavně konformní, tak by zřejmě toto ustanovení nezrušil.

Last but not least. Jenom tak z fleku - nemyslím si, že by šlo o nějak flagrantně protiústavní ustanovení.