Jak hodnotit právnické fakulty v České republice?

O možném srovnávání právnických fakult v ČR jsme na Jiném právu již diskutovali v reakci na žebříček, který zveřejnily Lidové noviny. Jak už psal Zdeněk Kühn a v reakci na jeho příspěvek i mnozí diskutující, žebříčku lze vytknout mnohé. Přesto však může plnit jednu pozitivní funkci - upozornit na silné a zejména slabé stránky jednotlivých fakult. K tomu je však třeba srovnávat podle vhodných kritérií.

Jistě nelze jednoduše převzít kritéria, která používá patrně nejznámější žebříček právnických škol ve Spojených státech: US News Rankings. Mnohé informace nejsou v ČR dostupné (například uplatnění absolventů nebo jejich průměrný plat v určitém období po absolvování), jiné u nás nejsou ani relevantní (například úspěšnost studentů u zkoušky, na základě které jsou přijímáni na školu – Law School Admission Test). Přesto si myslím, že určitá kritéria by nalézt možné bylo.

V tomto příspěvku přináším návrh některých z nich. Nejsou pouze z mé hlavy a s některými přišli Michal Bobek, Zdeněk Kühn a Tomáš Němeček v e-mailové komunikaci, kterou jsme na toto téma vedli. Nejedná se o žádná dogmata a v diskusi se jistě projeví slabiny mnohých z nich, to je však cílem tohoto příspěvku: dospět k měřítkům, podle kterých lze právnické fakulty v České republice srovnávat (aniž by bylo hned nutné sestavovat žebříček, jenž skutečně může postrádat smysl v situaci, kdy u nás jsou pouze čtyři plnohodnotné právnické fakulty).

Níže tedy uvádím možná kritéria se stručným komentářem, proč je považuji za relevantní, spolu s jejich zápory, které mě napadají. Sběr dat pro mnohá z nich by teprve musely zavést samotné fakulty a v současné době podle nich nelze smysluplné srovnání provést. Přesto je však uvádím v naději, že se třeba někdy některá z nich inspiruje.

Kritéria jsou rozdělena do několika větších skupin:

1) Kvalita učitelů
Učitelé jsou nesporně jedním z nejdůležitějších faktorů, ovlivňujících kvalitu té které školy. Následující kritéria nerozlišují ostře mezi kvalitami člena fakulty jako pedagoga a jako vědce. Domnívám se, že se obojí do určité míry překrývá (ačkoliv samozřejmě nikoliv absolutně). Navíc, vymyslet objektivní a ověřitelná kritéria určující kvalitu učitele v jeho přístupu ke studentům, se mi zdá (téměř) nemožné.

a) Publikační výstupy:
Zde je třeba velké obezřetnosti. Nelze pouze bezduše počítat „čárky“, které mnozí akademici na českých fakultách mají, ale podívat podrobněji, co se za těmito čárkami skrývá. V tomto směru je třeba přehled publikační činnosti pracovníků PF UK naprosto nedostatečný, jelikož nerozlišuje mezi jednotlivými druhy vědeckých publikací (někteří akademičtí vykukové dokonce např. prodávají jednotlivé kapitoly své učebnice jako samostatné články...). V tomto směru mají podle mého názoru největší váhu tyto publikace:

- monografie vydaná v zahraničí
- učebnice vydaná v zahraničí
- zahraniční (impaktovaný) časopis; impakt faktor je však nutno nepřeceňovat: z nějakého (mně neznámého) důvodu jej některé vynikající právnické časopisy nemají (např. European Law Review); nemá ho ani většina právnických periodik vydávaných v USA
- příspěvek v zahraničním sborníku
- monografie vydaná v ČR
- učebnice vydaná v ČR
- příspěvek v domácím časopise nebo sborníku

Monografií vydanou v zahraničí se může pochlubit (pokud vím) z českého prostředí málokdo. Víte vlastně o někom? (Viktor Knapp, Pavel Holländer?) Monografie jsou považovány za vrchol publikační činnosti. Jako takové je nutno je striktně oddělovat od učebnic, které jsou méně náročnými texty, jež pouze shrnují poznání daného oboru, nikoliv jej posouvají dále. Na tento rozdíl se u nás dost často zapomíná.

Stejně tak je třeba rozlišovat publikaci v časopise, kde příspěvek musí projít konkurencí s ostatními a často velmi náročným recenzním řízením, od příspěvku do sborníku, jenž je mnohdy založen na osobních kontaktech, popřípadě vyplývá z účasti na konferenci. Tento rozdíl je u českých příspěvků setřen (podle mě od určité úrovně, tj. po dosažení určitého „renomé“ recenzní řízení neprobíhá, popř. pouze formálně).

Nakonec poznámka k zahraničí: pokud má „zahraničí“ signalizovat vyšší kvalitu a konkurenci, přimlouval bych se za to, aby za zahraničí bylo považováno EU 15 a USA. Stejně tak je třeba dávat pozor na publikace, které se jako zahraniční pouze tváří (např. výstupy z konferencí pořádaných doma, kde však byla jednacím jazykem angličtina; je jistě hezké, že přispěvatelé osvědčili znalost cizího jazyka; považovat však jejich příspěvek za zahraniční jistě nelze).

b) Citovanost:
Sám jsem zde na Jiném právu upozorňoval na úskalí tohoto faktoru (např. samocitace, citace kolegů, popřípadě nadřízených akademických pracovníků). Přesto mají citace určitou vypovídací hodnotu o relevanci produkce akademika pro obor, kterému se věnuje.

c) Účast na zahraničních/domácích konferencích, přednášky na jiných univerzitách na pozvání:
Z důvodů uvedených výše bych za „zahraničí“ považoval pouze EU 15 a USA. Popřípadě by bylo vhodné mezi takto definovaným zahraničím a obecně pojímaným zahraničím rozlišovat.

d) Mobilita učitelů – dlouhodobější studijní pobyty na univerzitách v zahraničí:
Za „dlouhodobý pobyt“ bych považoval nejméně semestr. V Čechách je bohužel zvykem psát do biografií jako studijní pobyty i návštěvy knihoven jiných univerzit, popřípadě několikadenní konzultace s odborníky jiných univerzit. Pokud by tyto měly být brány v úvahu, pak se domnívám, že by to mělo smysl pouze v rámci separátní kategorie. Studijní pobyt podle mého názoru má sloužit k opravdovému rozšíření obzorů dotyčného akademika, nasání jiného prostředí; jen taková zkušenost může pak sloužit k významnějšímu obohacení prostředí domácího.

e) Výstupy z výzkumných záměrů:
U tohoto kritéria pochybuji o jeho větší vypovídací hodnotě. Zdá se mi, že se v ČR pod „výzkumný záměr“ schová prakticky cokoliv, přičemž je výstupem publikace, jež je příkladem typické „čárky“: nikdo ji nečte a vlastně ani nepotřebuje. Nebo je to jinak? Kde lze tyto výstupy hledat?

f) Hodnocení studentů:
Pokud to jakákoliv fakulta myslí vážně se zlepšováním kvality výuky, měla by zavést dotazníky a hodnotící listy, pomocí kterých by se sami studenti mohli vyjadřovat ke kvalitě svých učitelů. Dělá to v současné době některá?

g) Hodnocení kolegů a jiných respektovaných odborníků z právnických profesí:
Vzhledem k uzavřenosti a „rybníčkoidnosti“ českého právnického prostředí mám své pochyby, nicméně: proč to nezkusit, rozeslat mezi odborníky dotazník: koho považujete za největšího odborníka v oboru občanského práva? Dotázaný by mohl uvést třeba tři jména. Klíčová by byla reprezentativnost respondentů (jejíž nedostatek byl právem vytýkán anketě Tomáše Němečka o nevlivnějšího českého právníka).

h) Otevřenost a prostupnost: počet docentů mladších 40ti let a profesorů, mladších 50ti let:
Vzhledem k tomu, že jmenovaní do těchto akademických hodností rozhodujícím způsobem určuje vědecká rada fakulty, ohánět se prostým počtem profesorů či docentů daného oboru nemá velký význam. Mnohem více však o fakultě může vypovídat to, do jaké míry propouští do vyšších akademických pater mladší pedagogy a právní vědce.

2) Studijní podmínky a studijní program
V rámci těchto kritérií je důraz kladen na možnost samostatného růstu studenta a zejména pak jeho možnost obohatit se studiem v zahraničí. Ta se mi jeví klíčová za současného stavu, kdy považuji právnické vzdělávání v ČR za nevyhovující. Pokud vím, mnozí zaměstnavatelé rovněž ke studiu v zahraničí přihlížejí při výběru svých budoucích zaměstnanců.

I zde jsou mezery, které však v rámci vypracovávání dotazníku není možné podchytit: např. to, jakým způsobem fakulta integruje studenty, kteří se vracejí z programu Erasmus: započítá jim v zahraničí absolvované předměty? Vyjde jim vstříc s absolvováním studijních povinností po návratu (např. flexibilita se zkouškovými termíny).

Promítnuta jsou i kritéria „materiální“: kolik pozornosti je věnováno jednotlivému studentovi? Opět: jedná se čistě o formální kritérium; napadne Vás lepší?

a) Nabídka výběrových/volitelných předmětů

b) Počet předmětů v cizím jazyce

c) Výuka cizích jazyků – kolik + hodinová dotace

d) Zahraniční spolupráce – počet studentů, kteří studují v zahraničí

e) Poměr celkového hodinového úvazku učitelů/počet studentů

f) Počet knih v knihovně, dostupné databáze (Westlaw, Hein On-line, Kluwer atd.)

3) Kvalita studentů:
a) Úmrtnost studentů během studia:
Nevím nakolik je úmrtnost studentů během studia vypovídající o jejich kvalitě, lepší kritérium mě však nenapadlo. Úskalím je, že lze na toto kritérium nahlížet ze dvou stran: buď odrážející neschopnost přijatých studentů přizpůsobit se náročným podmínkám výuky (a zároveň tedy odrážející „náročnost“ fakulty) nebo odrážející nízkou kvalitu vyučujících a péče fakulty o studenty vůbec, která je bere jako materiál ke zkouškám.

b) Úspěšnost v právnických soutěžích:
Moot courty (např. European Law Moot Competition, Central and Eastern European Moot Court Competition, The Philip C. Jessup International Law Moot Court Competition atd.), studentské vědecké práce…

4) Uplatnění absolventů
a) Zaměstnání absolventů (např. průměrný plat 5 let po dokončení studia)

b) Absolventi studující v zahraničí:
Ideální by samozřejmě bylo vzít v potaz všechny špičkové univerzity jak v Evropě, tak za oceánem, problémem by však byl sběr dat. Kompromisem by bylo podívat se na stipendisty Fulbrightova programu. Ten umožňuje studovat na špičkových právnických školách v USA, přičemž jsou informace o stipendistech snadno zjistitelné. Do budoucna by však samy fakulty měly sledovat, kde se uplatňují jejich absolventi, třeba jen kvůli kontaktům, které jim tito absolventi mohou přinést.

Jak jsem psal výše, jedná se o podnět k diskusi, nikoliv o hotový soubor kritérií. Jelikož se nepohybuji v českém akademickém prostředí, u mnohých nevím, zda by je bylo možné nějakým způsobem zjistit z otevřených zdrojů. Kromě Vašich námětů a připomínek ke kritériím (včetně návrhů zcela nových) Vám budu vděčný i za informace, kde potřebné údaje získat.

UPDATE: Ještě doplňuji, že bezprostředním podnětem k sepsání tohoto příspěvku byl e-mail od kolegy z olomoucké Právnické fakulty Roberta Zbírala, který se velmi kriticky vyjadřoval k některým z výše uvedených kritérií (v reakci na dotazník, jenž jeho fakultě zaslal novinář Tomáš Němeček a jenž vycházel z některých zde uvedených kritérií). Velmi Robertovi Zbíralovi děkuji za to, že mě tak konečně přiměl k sepsání toho příspěvku, a těším se na jeho příspěvky do diskuse.

_______________________
Užitečné odkazy:

Stránky Briana Leitera, který se různým hodnocením právnických škol v USA dlouhodobě zabývá.

Symposium o hodnocení právnických škol v USA pořádané Indiana Law Journal.