Žena gondoliérkou?
Na dlouhém letu z New Yorku do Amsterodamu v noci z pondělí na úterý jsem si let zkracoval četbou pondělních New York Times (šlo o moje noviny, krachující NorthWest Airlines již v rámci programu snižování nákladů žádný tisk nedávají). Hned na titulní stránce mne zaujal článek o ženě, která se stala první gondoliérkou v tisícileté historii Benátek. Jak jinak v dnešní zjudicializované společnosti, žena se stala gondoliérkou (s ručením omezeným - viz článek) v důsledku rozhodnutí soudu. Šlo o klasickou diskriminační kauzu, a v tomto případě dvojitou, protože paní Hai je nejen žena, ale navíc Němka (k diskriminaci srov. Michalův reklamní post na naši knihu níže).
Pokračování:
Oč jde? V Benátkách jsou gondoliéři po tisíciletí muži, jde o povolání prestižní, dědí se zpravidla "po meči" z generace na generaci. Jde navíc o profesi velmi fyzicky obtížnou. Paní Hai nesplňuje ani znaky toho, že by byla mužem, ani že by rodem patřila do místní gondoliérské komunity. Navíc neuspěla v testech, kterými musí každý provozovatel gondol v Benátkách projít (paní Hai tvrdí, že testy byly zmanipulované proti ní). Z hlediska diskriminačního práva jde na prvý pohled o jednoduchou kauzu (pomineme-li otázku neúspěchu v gondoliérském řidičáku - věc bychom mohli ještě zkomplikovat, pokud bychom na dané testy aplikovali institut nepřímé diskriminace). Ovšem jen na prvý pohled.
V daném případě jde o střet tisícileté tradice bývalé Královny Jadranu s novodobým antidiskriminačním právem. Ochránce lidských práv se může radovat, že nad středověkým cechovnictvím vítězí vznešená idea lidských práv. Ekonomista se v tomto případě bude asi výjimečně shodovat s "humanrightistou": zaraduje se, že nad ochranářstvím benátských gondoliérů zvítězil princip volného trhu - nechme jen na zákaznících, zda se chtějí vozit v gondoliérách s muži či také s ženami (pokud o ženu zájem nebude, například proto, že veslovat opravdu neumí, jak tvrdí její mužští kolegové, jako živnostnice zkrachuje). A tradicionalista se může jen zasnít, že s úpadkem Benátek, které se čím dále tím více stávají prázdnou slupkou prázdných domů plnou turistů s digitály (kteří během jednoho dopoledne stihnou prolétnout všechny pamětihodnosti, a maximálně si sednou do Floriána na jedno předražené kafe), kde ale nikdo ve skutečnosti nebydlí, přichází také zánik jedné z posledních stále žijících tradic (v 90. letech "znovu"vynalezený karneval má se skutečnými tradicemi města jen málo společného).
Přiznám se, že v tomto případě sympatizuji s tradicionalistou. A Vy?
Pokračování:
Oč jde? V Benátkách jsou gondoliéři po tisíciletí muži, jde o povolání prestižní, dědí se zpravidla "po meči" z generace na generaci. Jde navíc o profesi velmi fyzicky obtížnou. Paní Hai nesplňuje ani znaky toho, že by byla mužem, ani že by rodem patřila do místní gondoliérské komunity. Navíc neuspěla v testech, kterými musí každý provozovatel gondol v Benátkách projít (paní Hai tvrdí, že testy byly zmanipulované proti ní). Z hlediska diskriminačního práva jde na prvý pohled o jednoduchou kauzu (pomineme-li otázku neúspěchu v gondoliérském řidičáku - věc bychom mohli ještě zkomplikovat, pokud bychom na dané testy aplikovali institut nepřímé diskriminace). Ovšem jen na prvý pohled.
V daném případě jde o střet tisícileté tradice bývalé Královny Jadranu s novodobým antidiskriminačním právem. Ochránce lidských práv se může radovat, že nad středověkým cechovnictvím vítězí vznešená idea lidských práv. Ekonomista se v tomto případě bude asi výjimečně shodovat s "humanrightistou": zaraduje se, že nad ochranářstvím benátských gondoliérů zvítězil princip volného trhu - nechme jen na zákaznících, zda se chtějí vozit v gondoliérách s muži či také s ženami (pokud o ženu zájem nebude, například proto, že veslovat opravdu neumí, jak tvrdí její mužští kolegové, jako živnostnice zkrachuje). A tradicionalista se může jen zasnít, že s úpadkem Benátek, které se čím dále tím více stávají prázdnou slupkou prázdných domů plnou turistů s digitály (kteří během jednoho dopoledne stihnou prolétnout všechny pamětihodnosti, a maximálně si sednou do Floriána na jedno předražené kafe), kde ale nikdo ve skutečnosti nebydlí, přichází také zánik jedné z posledních stále žijících tradic (v 90. letech "znovu"vynalezený karneval má se skutečnými tradicemi města jen málo společného).
Přiznám se, že v tomto případě sympatizuji s tradicionalistou. A Vy?
9 komentářů:
1) Je otázkou, nakolik je zrovna tato tradice (gondoliéři jen muži) fundamentální. Mě přijde její význam velmi, velmi okrajový. Bude-li prolomena, nezpůsobí to dle mého názoru naprosto drtivé většině Benátčanů, jakož ani turistů žádnou významnější újmu.
2) Jsou-li kanály, po nichž gondoly plují, ve veřejném vlastnictví, měl by být k danému povolání / podnikání rovný přístup bez ohledu na pohlaví, ledaže by tu byl nějaký závažný ospravedlňující důvod k tomu, aby byl ženám k tomuto povolání odepřen přístup. Shora zmíněný "tradicionalistický důvod" by asi stěží sám o sobě mohl postačovat.
3) Jsou-li dotyčné kanály v soukromém vlastnictví jakéhosi "cechu gondoliérů" (o čemž silně pochybuji), pak by měli mít členové dotyčného cechu právo rozhodnout o tom, kdo bude smět na jejich majetku podnikat jako gondoliér - včetně práva vyloučit z tohoto podnikání ženy.
V takovém případě bych ale -- pro někoho možná překvapivě -- vcelku sympatizoval s ženami, které by se toto pravidlo mírumilovnými aktivitami (tj. např. přesvědčováním či zorganizováním pokojného bojkotu) snažili změnit.
Argument s volným trhem je problematický. Turistická atrakce, která simuluje nějakou tradiční činnost, přestane být atraktivní a tedy i výdělečná, jakmile se oné tradici přestane podobat. Spolu s cizími prvky atrakce snadno ztratí své kouzlo. Třeba český student sice bude jako gondoliér v průměru méně úspěšný než italský profesionál, ale přesto mu to vynese dost, aby mu stálo zato to v sezóně dělat. Osobně sice bude spokojený s výdělkem, ale škodí tím profesi.
Tomáš Sobek:
Co to znamená "škodí tím profesi"? že v důsledku odpadnutí umělé překážky ve vstupu do daného oboru a tedy v důsledku zvýšené konkurence dojde k poklesu jejich příjmů (přijdou o "monopolní zisk")? ;-))
Anebo že se v důsledku snížení průměrné kvality služeb poskytovaných gondoliéry sníží prestiž jejich profese? Ale co když nově utvořený poměr ceny / kvality služby lépe odpovídá přáním spotřebitelů? :o)
Myslím, že u turistických atrakcí tohoto druhu je otázka poměru ceny a kvality služby spíše zavádějící. Problém je v tom, že jakmile gondoliérství ztratí kouzlo tradice, tak přestane být turistickou atrakcí a zanikne.
Myslím že jedna nemecká gondolistka, bude na torte tradície peknou čerešničkou tolerancie. Taktiež sa kvôli náročnosti práce a homogénnosti pracovného prostredia neobávam premeny torty na bublaninu. V neposlednom rade je imho celá "kauza" len reklamou na moderného európana/ku a tak jej vzťah k realite je prinajmenšom...macošský.
ad bdrak
Začne to jednou ramenatou Němkou a do půl roku tam bude organizovaná skupina Vietnamců v dobovém oblečení, se slevou a zkvalitněnými službami. Mohli by u toho třeba zpívat tradiční gondoliérské písně v jazyku klienta.
To se tady někdo vskutku obává, že by v důsledku přijetí ženy mezi gondoliéry mohla celá tato profese, potažmo služba jimi nabízená -- zaniknout?
Ad Tomáš Sobek:
Bylo by určitě zajímavé, zjistit, kolik je v současnosti mezi benátskými gondoliéry černochů a celkově osob jiné pleti, nemyslíte? :)
Osobně si myslím, že bychom od sebe měli oddělit otázku zachování tradice a turistické atrakce. Co se týče druhého, nevěřím, že bychom stáli u zrodu konce gondoliérského řemesla. Nevěřím, že by si průměrný turista či zamilovaný pár před nástupem do gondoly lámal hlavu s tím, je-li jeho člun pod kontrolou muže či ženy (ostatně Horní Planá může být se svým feminizovaným převozem Benátkám následováníhodným vzorem :) ).
Co se týče prvého - ptejme se raději, jestli již nebyla tradice prolomena zrušením benátských sumptuariae leges, které vykonávání gondoliérského řemesla umožňovaly jen rozeným Benátčanům nebo posunutím účelu řemesla z prostředku veřejné dopravy na masturbaci sentimentu bohatších turistů.. Z hlediska místního obyvatelstva (na kterém už dnes provozování řemesla bohužel nestojí) by však jmenování ženy gondoliérem (ach ta gendrově necitlivá čeština) - gondoliérkou, mohlo být připodobněno ke zděšení, jež by určitě následovalo, rozhodl-li by se nějaký z jejích kolegů používat gondolu jiné barvy než černé (nemusíme si hned představovat růžovou..)
Okomentovat