11 ledna 2012

Přezkum sociálních práv ústavními soudy I.

Vzhledem k tomu, že se jedná o můj první příspěvek (pokud mě čtenáři nepřesvědčí o opaku tak o všem nikoliv o poslední), chtěl bych týmu Jiného práva především poděkovat za pozvání. Neočekávám sice, že by můj následující příspěvek vzbudil takové vášně jako povzdech Pavla Molka nad jednou námitkou podjatosti, přesto bych však velmi ocenil jakékoliv reakce ctěného publika (které, jak teď už vím, na Jiné právo pořád v hojné míře chodí).

Na Ústavní soud v minulých dnech dorazil další z návrhu opozičních poslanců na zrušení reformních zákonů v sociální oblasti, což nám otevírá další možnost zamyslet se nad tím, jak by měl Ústavní soud k podobným návrhům přistupovat. Pokud se budeme touto otázkou zabývat skutečně vážně, musíme si předtím poradit s celou řadou předběžných otázek, dlčích otázek apod., a proto jsem se rozhodl rozdělit tento příspěvek do několika částí, které budu publikovat s několikadenním odstupem. Pro čtenáře, které tato problematika vůbec nezaujme, kterých se – hádám – pár najde, jsem si však připravil i další témata, kterými budu seriál o ústavních sociálních právech prokládat.

Problémy při přezkumu zásahů do základních sociálních práv

Pokud se na problém, jak přistupovat k ústavně zaručeným (základním) sociálním právům, podíváme z perspektivy našeho Ústavního soudu, narazíme na dva základní problémy. Prvním problémem je skutečnost, že obvyklé zdroje inspirace českého Ústavního soudu (judikatura ESLP, SÚS, SCOTUS, případně jiných ústavních soudů) při tvorbě judikatury k základním sociálním právům příliš nepomohou. Není přitom žádným tajemstvím, že judikatura zavedených ústavních soudů či ESLP měla a má na judikaturu českého Ústavního soudu zásadní vliv. Například rozhodnutí SÚS byla naším Ústavním soudem citována více než 40 (vyhledáno v databázi NALUS), přičemž přejímání výkladu některých konceptů (právní stát) se zajisté často obešlo i bez citace. Podle mého názoru není taková inspirace a priori důvodem ke kritice, nýbrž jde právě naopak o pochopitelnou snahu ústavního soudu v mladé demokracii nevybočit z obecně uznávaných mezí. Bylo by konec konců marné předstírat, že náš ústavní pořádek je zcela originálním dílem a nikoliv ústavou čerpající svůj obsah ze starších zdrojů. Druhým problémem je pak jistá tajnosnubnost české ústavní úpravy (zejména vztah čl. 4 odst. 4 a čl. 41 Listiny), kterou musí Ústavní soud při rozhodování o sociálních právech překlenout. K naznačení prvního problému by měl postačit první díl seriálu, problém druhý pak bude rozveden v dalších dílech.

Obtížnost hledání inspirace pro rozhodování sociálních kauz Ústavním soudem je způsobena tím, že ústavní systémy „starých demokracií“, jimiž se Ústavní soud mohl inspirovat při tvorbě judikatury ke „klasickým“ základním právům, totiž základní sociální práva neznají buď vůbec, nebo je chrání výrazně jiným způsobem.

Jako příklad jiného přístupu k sociálním právům může posloužit německá ústavní úprava, která na rozdíl od úpravy české nechrání subjektivní základní sociální práva, nýbrž pouze zakotvuje koncepty sociálního státu, resp. sociálně tržní ekonomiky a chrání je jako objektivní právní hodnoty. Reprezentantem dalšího z odlišných přístupů je ESLP (byť nejde o ústavní soud), který při výkladu Úmluvy, často hledá a nachází sociální aspekty klasických základních práv (srov. např. rozhodnutí o přijatelnosti ze dne 23. 4. 2002, Larioshina v. Russia). Případně je možné, aby ústavní systém oba dva přístupy kombinoval, k čemuž postupem času dospěla judikatura SÚS, která může sociální práva chránit nejen skrze aplikaci sociálněstátní klauzule, nýbrž např. i nalezením sociálního aspektu práva na lidskou důstojnost (k tomu srov. např. nález z 9. 2. 2010, 1 BvL 1/09, 1 BvL 3/09, 1 BvL 4/09 – Hartz IV).

V zásadě tedy můžeme rozlišit v podstatě mezi čtyřmi základními modely úpravy základních sociálních práv v ústavních systémech. 1) Sociální práva nejsou chráněna vůbec, 2) Sociální práva jsou chráněna jako aspekt práv klasických (např. nízký důchod může být prismatem citovaného rozhodnutí Larioshina vnímán jako porušení zákazu nelidského či ponižujícího zacházení), 3) Sociální práva jsou chráněna skrze objektivní klauzule typu klauzule sociálního státu a 4) Sociální práva jsou chráněna jako subjektivní základní práva, tj. jsou explicitně zakotvena v ústavách.

Právě do čtvrté kategorie spadá Česká republika. Pokud tak chceme nahlédnout za hranice a pokusit se srovnat přístupy jednotlivých států k sociálním základním právům, bylo by nejprve vhodné zjistit, které další státy lze do čtvrtého modelu zařadit.

Původ základních sociálních práv

Úprava základních sociálních práv je poměrně novým vynálezem. Určité náznaky základních sociálních práv obsahovala již Výmarská ústava (např. čl. 160, ostatní články šly spíše cestou ochrany objektivních hodnot), avšak do ústavního mainstreamu se základní sociální práva dostávala až od 70. let 20. století (vynechme přitom úpravu v socialistických státech).

Poměrně rozsáhlý ústavní katalog sociálních práv má tak např. Portugalsko (ústava z roku 1976, zejm. články 58 a 59), ale skutečný boom přinesly až nové ústavy přijaté po revolucích na přelomu 80. a 90. let 20. století. Mezi země, které v této době zakotvily významné záruky sociálních práv do svých ústav, patří mj. Jihoafrická republika, Polsko, Maďarsko, Česká republika, Slovensko, Litva, Lotyšsko a mnohé další.

V těchto ústavách se setkáme např. se zakotvením práva na přiměřenou (resp. odpovídající) odměnu za práci, práva na příspěvky od státu v určitých definovaných situacích (důchody, dávky v nezaměstnanosti), práva na bezplatné vzdělání či práva na bezplatné zdravotnictví. Jde na první pohled o práva pozitivní (byť pod hlavičkou ekonomických práv se setkáme s i právy negativními, např. právem na svobodnou volbu povolání, které konec konců známe i ze starších ústavních úprav, mj. čl. 12 německého základního zákona) a navíc o práva, která se v řadě států neobjevovala ani na zákonné úrovni.

Nebylo proto divu, že jejich ústavní zakotvení a z toho plynoucí záruky (ochrana ústavním soudem, obtížná změna) se neobešlo bez odezvy. Celá řada zahraničních ústavních právníků [srov. např. Cass Sunstein, Against positive rights, 2 Eastern European Constitutional Review (1993)] v této bouřlivé době vyslovovala obavy z toho, jak zakotvení základních sociálních práv, která ne zcela zapadala do konceptu tradičních základních práv ovlivní ústavní systémy (a rovněž ekonomiky!) nových demokracií. Některé z vyřčených obav se později naplnily [k situaci v Maďarsku srov. Andras Sajo, How the Rule of Law Killed Hungarian Welfare Reform, 5 Eastern European Constitutional Review 31 (1996)]. Bylo však jasné, že to, jak se základní sociální práva osvědčí, bude záležet především na přístupu důležitých ústavních aktérů k nim a že důležitou roli budou hrát zejména ústavní soudy.

Úprava sociálních práv totiž ve většině zmíněných ústav nebyla příliš konkrétní a dovolovala ústavním soudům excesy oběma směry, tj. od úplné rezignace na jejich ochranu až po bezbřehý paternalismus ústící ve faktické ústavní vyloučení politické soutěže v sociální a ekonomické oblasti. Skutečnost, že zakotvení sociálních práv v ústavách nemusí znamenat katastrofu, pokud k nim ústavní aktéři přistupují umírněně, později uznal i dříve nesmiřitelný kritik Cass Sunstein (Social and Economic Rights? Lessons from South Africa University of Chicago, Public Law Working Paper No. 12). O tom, zda se katastrofické scénáře naplnily v České republice a dalších zemích střední a Východní Evropy se však rozepíšu až příště.

Mezi tři základní otázky, které bude další díl seriálu řešit, bude patřit: 1) Jaké přístupy umožňuje ústavním soudům (zejména Ústavnímu soudu v ČR) ústavní úprava, 2) Který z těchto přístupů si ten který ústavní soud zvolil a 3) Který z těchto přístupů pokládám za nejvhodnější a proč.

26 komentářů:

Anonymní řekl(a)...

Zapomínáte, že sociální práva v ústavě, Listině i v mezinárodních smlouvách byla daleko šířeji než ve vámi zmiňovancýh zemích zakotvena v ústavním pořádku ČSSR. Ale o tom se zde asi nesmí mluvit .....

OT : Jak dlouho je demokracie ještě mladá ?

Miroslav Váňa

Anonymní řekl(a)...

Zatím něchápu, co z toho vyleze, ale rozdíl mezi obecným právem a subjektivním práve je jen teorie. Prostě k přezkumu sociálních práv dochází a argumentuje se v obou případech úplně stejně.

Jan Hanzlík

Lada Vyhnánek řekl(a)...

Ad MV: Mluvit se o tom může, nicméně jak jsem naznačil v jedné závorce v postu, vynechal jsem socialistické státy schválně.

Problém je např. v tom, že práva podle čl. 21 - 24 Ústavy ČSSR nebyla reálně vykládána, tj. zejména nefungoval Ústavní soud, takže se pro srovnání nehodí.

Navíc samotná ústavní úprava - pokud vycházíme čistě z textu ustanovení! - nebyla "daleko širší", nýbrž v mnoha ohledech srovnatelná (např. právo na bezplatnou zdravotní péči, bezplatné vzdělání). Samozřejmě však socialistická úprava obsahovala celou řadu zvláštností (Např.: Všichni občané mají právo na práci a na odměnu za vykonanou práci podle jejího "množství, jakosti a společenského významu.")

Jak dlouho je demokracie mladá? Určitě chápete, že jsem pojem použil spíš relativně (ve vztahu např. k Německu, USA apod.), ale intuitivně bych Vám odpověděl, že k vybudování základních zvyklostí, judikatury apod. je potřeba nejméně jedné generace. Spíše však o něco více.

Ad Jan Hanzlík
Už v postu uznávám, že odlišné modely můžou v konkrétních případech plodit podobné výsledky, ale přece jen zakotvení subjektivních práv typu "bezplatná zdravotní péče, bezplatné školství, přiměřená odměna za práci" dává soudům menší manévrovací prostor (i když i s tím si dokážou poradit, srov. Pl. ÚS 1/08). Tj. úprava subjektivních sociálních práv někdy preferuje konkrétní nastavení sociálního systému. V dalších částech pak ukážu, k čemu dokáže úprava subjektivních sociálních práv některé soudy vyprovokovat - troufám si tvrdit, že některé případy by prostě byly nepřenosné do států bez explicitní úpravy základních sociálních práv.

Naproti tomu pokud právo chrání nějakou objektivní hodnotu typu "sociální stát" a spíše než konkrétní nastavení systému se budou zkoumat možné likvidační dopady, úplná negace nastaveného systému apod.

Lada Vyhnánek řekl(a)...

A ještě ad MV:

Navíc i pokud by v ČSSR (ČSFR) Ústavní soud fungoval, srovnávání by nemělo význam. Srovnání přístupu ústavních aktéru v demokratických státech s výkladem práva v post-totalitním systému, kterému vládne jedna strana by jednoduše žádné ovoce přinést nemohlo.

Anonymní řekl(a)...

V ČSSR nebyl ústavní soud smysluplný, nebot jeho podstatou mělo být řešení kompetenčních sporů mezi republikami ve federaci a nikolv se zabývat subjektivními právy (světe div se i to existovalo v tom "komunistickém" právu) a sjednocováním judikatury. Od toho zde byl Nejvyšší soud a nutno dodat, že dělal svoji práci v této oblasti dobře (píši o době 1970-1989). Tato judikatura samozřejmě srovnávat lze, ale to by ji jeden musel znát.


Miroslav Váňa

Lada Vyhnánek řekl(a)...

Ad MV: Už jen krátkou poznámku, pokud znáte příklad judikatury Nejvyššího soudu z let 70 - 89, která by vykládala články tehdejší Ústavy zakotvující sociální práva způsobem srovnatelným s ústavními soudy, rád se přiučím, přiznám se, že o ničem takovém nevím.

I tak by ale těžko šlo o relevantní srovnání, protože při výkladu základních sociálních práv ústavními soudy jde primárně o střet mezi zákonodárcem a ústavním soudem (a řeší se dilema, jaký prostor nechává ústavní úprava zákonodárci). Zatímco to, že judikatura ve smyslu prvního odstavce (přímá či nepřímá aplikace ústavy) neexistuje, jen tuším, o absenci jakéhokoliv střetu mezi soudy a zákonodárcem v sedmdesátých a osmdesátých letech jsem přesvědčen.

Anonymní řekl(a)...

Také bych se přimlouval za nějaké judikáty z dob předrevolučních a pro část mladé generace dob neexistujících. Co si pamatuji hodně z nich se týkalo nároku na důchod a různých příspěvků zdravotně postiženým hlavně v souběhu, např.
Rozhodování národních výborů a soudů o některých otázkách důchodového zabezpečení / Josef Bárta
Československé právo sociálního zabezpečení / M. Bělina. -- Praha : Univerzita Karlova (Praha), 1989. -- 199 s.

Československé právo sociálního zabezpečení : vysokoškolská učebnice pro studenty právnických fakult / Marie Kalenská ... [et al.]. -- 1. vyd.. -- Praha : Panorama, 1986. -- 376 s.

Československé správní právo : zvláštní část. III., díl, Státní správa v kulturně sociální oblasti / kolektiv autorů pod vedením Z. Červeného. -- 2. přeprac. a dopl. vyd.. -- Praha : Ústav státní správy, 1981. -- 73 s.


Roman Oubrecht

Miroslav Knob řekl(a)...

Moc nechápu volání diskutujících po judikátech doby před rokem 89. Myslím, že ústavněprávní kontinuita je nesmysl. Každý systém byl hodnotově natolik odlišný (jak už Laďa psal), že srovnání prostě není možné.

To že tehdejší režim tvrdil, že sociální práva chrání na věci nic nemění...

Jinak se těším na pokračování :-)

Anonymní řekl(a)...

ad Knob : jednak je kontinuita dána a jednak jde o komparaci více (z podstaty nekontinuálních) systémů více zemí, ne ?

Můžete mi říci, které sociální právo není srovnatelné, příp. které bylo deklarováno a právně nenaplněno ? Rád se poučím. Pro připomenutí :
1/ zaměstnaní bylo zaručeno všem
2/ důchod obdržel každý po dosažení důchodového věku
3/ sociální dávky zdravotně postiženým byly vypláceny automaticky bez ohledu na sociální status

Samozřejmě byl systém řízen hodně administrativně, ale v realci s dnením nánosem paragrovaných a často vzájemně si odporujících, nejednoznačných zákonů se jednalo o komplexní a právně logický systém, které stojí za povšimntí. Dokonce byl ten právní systém srozumitelný i jejím konzumentům.

Roman Oubrecht

Miroslav Knob řekl(a)...

ad Roman Oubrecht: Ústavní kontinuita s ústavou z roku 1968 zde rozhodně není. ČR je oproti ČSSR postavena na naprosto rozdílných principech, tedy nemůže mluvit o ústavní kontinuitě (což lze také dovodit z judikatury US).

Srovnání s právním řádem, který měl zakotvenou vedoucí úlohu komunistické strany neberu moc jako přínos...

Jan Potměšil řekl(a)...

Díky autorovi za otevření tématu. Odborný výklad je i v této oblasti jistě třeba. Pro zajímavost zmiňuji text poradce pro lidská práva, politologa MUDr. Jocha na téma sociálních práv zde.

Anonymní řekl(a)...

Ad Knob : trochu jsem se obával, že argumentačně na tom nebudete nejlépe. Ústavní kontinualita existuje, viz. přechodná ustanovení, kontinulalita všech sociálních práv (důchody, podpory, zákoník práce atp.).
Deklarovaná vedoucí úloha KSČ na sociálních právech nic neměnila. Je to asi tak stejně důležité jako současný odkaz na české království.

Roman Oubrecht

Miroslav Knob řekl(a)...

ad Roman Oubrecht:
"Ústavní kontinualita existuje, viz. přechodná ustanovení"

Která přechodná ustanovení myslíte? Hlavu osmou Ústavy? tedy konkrétně její čl. 112 odst. 2? Pokud ano, rád si poslechnu Vaši definici kontinuity.

Anonymní řekl(a)...

Tak samozřejme, že se po listopadu 89 nekonala nějaká právní revoluce, ale postupně se změnily stávající zákony a mezinárodní smlouvy. Práva a povinnosti zůstala zachována, tak jak je to běžné při novelách,
- tím asi myslíte ta přechodná ustanovení. Ani nenastal nějaký velký zlom, co do metod výkladu práva a jejich preferencí a je pravda, že to, co dělá dnes ústavní soud, dělal kdysi soud nejvyšší. Na druhou stranu obsah sociálních práv se pomalu ale jistě změnil, takže je lepší dívat se jinam, kde jsou dál, než k nám do historie.


Jiří Valach

Zdeněk Kühn řekl(a)...

Souhlasím s Láďou V., že srovnávat sociální práva za reálného socialismu nemá z pohledu jejich soudní aplikace žádný význam. Jednoduše proto, že soudy v 70. a 80. letech ústavu vůbec neaplikovaly, neodkazovaly na ní, nepřistupovaly k ní jako k právu. To, co dělaly, byl výklad běžných zákonů. Ostatně shora citované učebnice necitují vůbec žádnou judikaturu.

Pokud tedy chápu sociální práva jako práva, předpokládá to alespoň nějakou možnost jejich soudní vynutitelnosti. Jak se tato možnost může projevovat, bude asi předmětem následujících postů.

Tím neříkám, že nelze srovnávat třebas reálnou kvalitu zabezpečení sociálních práv napříč režimy. To je ale otázka jiná, a ani ne tolik pro právníka jako třebas pro sociologa.

Anonymní řekl(a)...

Chcete snad říci, že nebyla sociální práva právně (soudně) vymahatelná ? Vždyť i chartisté vyhrávali spory se správními orgány anebo zaměstnavatelem (např. o neplatnost výpvoědi).
Nejvyšší soud samozřejmě ústavu citoval ale (to je pravda přiznávám) "ústavu" nepotřeboval vykládat, protože obyčejné zákony byly jednoznačné, jasné a s ústavou a Úmluvami .. nekolizní.

Za další nesouhlasím s tím, že by právníka neměl zajímat faktický účinek zákonné normy. Naopak pokud chci něco sumarizovat, kategorizovat a hodnotit, tak musí být schopen odlišit v ČR tak častý "nános tuny odůvodnění", politologických "říkánek" v rozhodnutích, "aby to vyšlo" od právní argumentace.

Roman Oubrecht

Zdeněk Kühn řekl(a)...

Soudně vynutitelná byla sociální práva jen na úrovni zákonů - vynucován byl zákon, nikoliv ústava. Sociální práva jako základní práva nešla vymáhat proti zákonu, nešlo argumentovat, že zákon je v rozporu s ústavou. Jedním z argumentů tehdy bylo, že všechny zákony jsou samozřejmě z podstaty věci ústavní ...:)

O výhrách chartistů by se dalo diskutovat - např. na sklonku 70. let byli mnozí vyhozeni ze zaměstnání, a ty soudy jim jaksi ochranu neposkytly. Stačí si přečíst knížku Petra Uhla.

Právníka samozřejmě má zajímat i realita, ale pro perfektní analýzu reality bych už z podstaty věci nechodil do právnických diskusí. Ty zůstávají povýtce normativní. Bohužel. Tento deficit se samozřejmě týká i mne.

Anonymní řekl(a)...

Nemáte pravdu. Soudně byla vymáhano konkrétní právo stejně jako dnes a to bylo obsažené jak v ústavě, tak konkretizováno v zákoně, vyhlášce atp. Ústava není přeci nic jiného než také zákon.

Ohledně chartistů si nedělám o jejich právech žádné iluze, znám jen pár případů (ČRO, ČT, SPT), kde chartisté u soudů uspěli. Zrovna tak ale (někteří) uspěli u sporů s tiskem v případě omluv a tiskových oprav anebo při zápočtech nedokončeného studia do důchodu atp. Svědectví Petra Uhla moc neberu, lhal i o mrtvém studentovi v roce 1989, lhal několikrát předtím. A navíc trpěl za svou hloupost, zakládat v komunistické zemi ultralevicovou alternativu nese jisté znaky základního nepochopení vlastní nedávné historie (50.léta), morálky a tehdejší současnosti. Držme se ale toho, že drtivá většina obyvatel ČSSR se svých sociálních práv dovolala, což o dnešku lze tvrdit jen těžko.

Roman Oubrecht

Tomáš Pecina řekl(a)...

Souhlasím s těmi, kteří upozornili, že vymahatelnost ústavních práv byla do r. 1989 naprosto ilusorní, a to, kdyby pro nic jiného, už z důvodů, které s povahou tehdejšího režimu nesouvisejí:

1. Na Ústavu se nepohlíželo jako na přímo aplikovatelný právní předpis.

2. Neexistoval procesní prostředek, jak tato práva ve většině případů vymoci: správní soudnictví, či spíš jeho pahýl, se omezovalo na spory z důchodového a nemocenského pojištění (cf. § 244 et seq. OSŘ).

Anonymní řekl(a)...

V otázce československého sociálního práva ve vztahu k dnešní situaci vidím v zásadě dvě podobnosti a dvě odlišnosti, jak by řekl akademický normalizační guru Sáva Šabouk.
Podobnosti :
A) některá práva vyplývala přímo z ústavy anebo Úmluv
B) nejvyšší soud se občas pochlapil a výkladem "změnil" znění zákona

Odlišnosti :
A) Nejvyšší soud neměl tolik pravomocí ani faktické síly jako dnešní ústavní soud
B) Daleko více práv bylo konkretizováno ve vyhláškách a nařízeních anebo dokonce jen v oběžnících a neveřejných pokynech, takže funkci dnešních správních soudů dělali obecné soudy tak nějak mimochodem.

Miroslava Štěpánková

Guy Peters řekl(a)...

Jednoduše proto, že soudy v 70. a 80. letech ústavu vůbec neaplikovaly, neodkazovaly na ní, nepřistupovaly k ní jako k právu.
Rc 35/1971: „ Nelze vždy vylučovat, aby i přes nedostatek výslovného zákonného ustanovení byl nový skutkový stav vzniklý vývojem společenských poměrů kvalifikován obdobně jako obsahem a povahou podobná skutečnost, jež je v zákoně výslovně uvedena. Při použití zákonného ustanovení obsahem i účelem nejbližšího třeba vyložit smysl a funkci právní úpravy v souvislosti s podmínkami a potřebami, jež nebývají vždy stejné jako v době vydání právní normy. Taková úvaha odpovídá základní zásadě výkladu jednotlivých ustanovení právního řádu soudem, uvedené v ustanovení § 102 odst. 1 Ústavy ČSSR, že totiž soudy vykládají zákony a jiné právní předpisy v souladu se socialistickým právním vědomím.“

Anonymní řekl(a)...

Nejsem paranoidní, ale s vytahováním minulosti jsem se náhodou setkala minulý týden na PF MU, kde se na specializačním (volném) semináři o obchodním právu do přednášejícího z MS pustilo několik lidí s tím, že dřívější arbitráže - jak jsem pochopila jednalo se o soudní řízení ve věcech hospodářského zákoníku - byly profesionálnější, trvaly 2 měsíce a jejich výsledek byl předvídatelný. Asi přichází období nějaké katerze dnešních 35-45níků, kdy to co za mlada překotně pomlouvali a pak předělávali s představou "lepších zítřků" se ukázalo ne zcela funkční. Protože tam to vyhráli a přednášející nebyl schopen kontrovat, jsem zvědavá, jak to dopadne tady ...

Milena Hájská

Anonymní řekl(a)...

a ASPI bylo za komunismu taky lepší, dneska aby v tom p**se vyznalo. :D

Marek Šenkyřík

Anonymní řekl(a)...

Pane Šenkyřík (v reálu Pastyřík), nic nenamítám, co do vašoch dojmů, ale zde bychom uvítali více věcné argumentace. Za bolševika bylo právo (i bezpráví) stabilní. Na tom není nic špatného, pokud dnes je právo (a bezpráví) "dynmické".
Občanský zákoník z roku 1811 platil 140 let, byla snad proto zaostalý ? Když se dnes kouknu na tu Plzenskou partu bez dloudobé praktické zkušenosti, co měni tresta i občana s legisvakancí cca 1 rok, chápu, že některá fakulta v ČR prostě nejhorší být musí.

Za komunistů měl názor akademika nějakou hodnotu a dalo se o něj (názor) opřít (např. pro Vás bolševik, STBák a já nevím, co ještě prof. Knapp) , dnes po přečtené discaimeru už vlastně nikdo žádný názor nečete. A ten disclaimer je tam proto, že sám polistopadový akademik ví, že jeho názor má hodnotu toho papíru. Místo toho se tedy snaží proslavit psaním zákoníků.

Roman Oubrecht

FORTUNA řekl(a)...

Lze o císařském koni, kterého pro svůj výkon práva ukradli a osedlali Švédové říci, že je nositelem, kontinuitou práva císařského? Byl Sovětský svaz pokračovatelem práva carského? Je možné, aby demokracie - tedy demokracie - navázala na "právo" režimu zločinného?

O čem je tu vlastně řeč?

Mirek Vorlický

Anonymní řekl(a)...

Mirku,
samozřejmě, že to je možné. Revoluce je pojem politologický, nikoliv právní. Československý právní řád byl přerušen pouze některými dekrety prezidenta republiky akol. po válce. Chápu alem že pro mladé právníky odkojené manýrou "za bolševika" je právní historie před r. 89 velkou černou dírou.

Roman Oubrecht