16 ledna 2012

Hynek Baňouch: Dlužníci ať platí II. Ctihodní žalobci a sprostí žalovaní nebo naopak? anebo nic z toho

12) Žalobci nejsou platnou úpravou poplatků nijak výrazně motivováni k péči o kvalitu pohledávky. Ještě méně jsou motivováni, aby náklady vymáhání pohledávky, které budou uloženy protistraně, byly přiměřené. Naopak, motivace směřuje k maximalizaci takových nákladů, což je podtrženo bláznivým rozdílem mezi výší jistiny a paušálně stanovenými náhradami. Oproti tomu stojí tvrzení dr. Sokola (jehož si zde nespravedlivě vypůjčím, protože svá slova řekl v jiném kontextu): „Dlužník je ten poslední, na koho by měl být brán ohled. .Nebude poroučet věřiteli, nemá si co vyskakovat, má platit. Majetkoví delikventi si žádný zvláštní servis nezaslouží.“ No, pan doktor právně zastupoval spory, v době, když jsem dělal leda předáka na pískovišti, přesto si dovolím tvrdit, že právo našeho civilizačního okruhu je již nejméně dva a půl tisíce let vystavěno na poněkud jiných základech. Nutí dlužníka ke splnění pacta sunt servanda (s nadsázkou převedeno „jsme otroky svých slibů“). Ale zachovává mu jistou minimální ochranu. Jistě, v socialistickému právu byla ochrana dlužníků až komfortní a tento stav v mnoha ustanoveních a výkladech přetrvává. Avšak v případě státem vynucovaných náhrad nákladů bagatelních inkasních sporů uplatněných formulářovou žalobou, se kyvadlo přísnosti ocitlo v opačné úvrati. Věřitel je přímo pobízen k soudnímu vymáhání, neboť pohledávku (resp. rentabilní procento vymáhaných pohledávek) zhodnotí zajímavou přirážkou v podobě přísudku. Je motivován věci nespojovat, tratí, když dlužník zaplatí před podáním žaloby.

13) Pro podpoření naší empatie můžeme nabídnout medializovaný „skandál“ ohledně „ziskuchtivosti obcí při měření rychlosti“. I zde bychom mohli říci, že ten, kdo nedodržuje předepsanou rychlost je ten poslední, na něhož by bylo možno brát ohled. Všestranně prospěšné bude v obou případech spíše trvat na rozumném výkladu práva a proporcionalitě. Výklad výše náhrady nákladů přijatý v minulosti, kdy výše uvedený kontext nebyl ve hře, proporcionalitu ignoruje.
14) Dlužníci v těchto sporech zdaleka nejsou jen nenapravitelnými „majetkovými delikventy“. Jsou-li spolu se soudem zaslanou žalobou, která je jim doručena až s vydaným platebním rozkazem vyzváni k vyjádření, nezřídka se např. odvolávají na výsledek jednání s telefonickým operátorem věřitele (k takovému kontaktu jsou dle dokumentace předkládané žalobcem vyzýváni, a to i opakovaně), resp. popisují průběh a výsledek jednání na pobočce věřitele, z něhož plyne, že byli uvedeni v omyl. Z hlediska zdravého rozumu nepřipouští, že i před soudem lze pro znalou osobu poměrně snadno vytěžit z rozdílu mezi obsahem písemného ujednání a ústního jednání, které vedli s cílem vyřešit situaci. Nezanedbatelnou skupinu žalovaných představují lidé, kteří mají ve smluvní evidenci žalobce či evidenci obyvatel uvedenu adresu, s níž nemají žádný kontakt, či nemají zařízeno dosílání, které není levnou záležitostí. Jistě, standardní odpověď zde zní, že se měli sami starat o to, aby změna adresy byla známa. Kdo se stěhoval a patří mezi puntičkáře, může posloužit nabídkou roztodivných obtíží spojených se snahou dosáhnout ujištění, že možný věřitel skutečně akceptoval nahlášenou změnu adresy a že se neopatrným kliknutím nevrátí k adrese původní a aby o tom vydal potvrzení (u běžné rodiny jde průměrně o dvě desítky smluvních a mimosmluvních vztahů), Byrokracie vládne i věřitelům, takže i po změně nahlášené doporučeně, dojde pošta jinam. Počítá systém s chybou na straně žalobce? Jak ji sankcionuje?
15) Jindy má dlužník za sebou zkušenost z poněkud autistického stylu komunikace call center (jen dovolání se na správné místo je výkonem vyžadující vyrovnanost zenového mistra; jednou jsem během čekání na „odnepráznění“ operátora a poslechu „toaletní hudby“ napsal stručný oponentní dopis a od té doby tuto komunikaci preferuji) či z písemné korespondence, kde bez veškerou snahu nedosáhl ani po opakovaných výzvách věcné odpovědi na své námitky neexistence pohledávky. Samostatnou kapitolou je pak opakované odkazování dlužníka věřitelem na inkasní agenturu a naopak, s argumentací že v dané chvíli má právě „ten druhý“ dokumentaci ke sporu resp. je kompetentní říci, co má dlužník udělat, aby byla věc vyřešena (věřitel často není schopen sdělit aktuální výši pohledávky). Tato část právního vztahu je však v žalobní dokumentaci skryta.
16) Přidejme naprostou nesrozumitelnost rozkazního formuláře, který navíc užívá velmi malá písmenka, resp. přidejme (snadnému pochopení se vzpírající) strohý stylu podání v advokátském procesu (který vyhovuje právním profesionálům, tedy advokátům či soudu, ale nikoli laikům), a budeme váhat s odpovědí, zda laik ví, k čemu se má vlastně na výzvu soudu vyjádřit. (O tom, že by z o.s.ř. pochopil jak to má udělat, nemá cenu spekulovat ani v té nejvstřícnější náladě.) Ve spojení s velmi nešťastnou konstrukcí úroků z prodlení, která nesmyslně nutila rozepisovat v zásadě korunové položky na několik řádků (dva roky staré pohledávky se sazba může pro každý jednotlivý nárok měnit až čtyřikrát) lze pochopit, že nečinnost žalovaného může být vedle prosté zaneprázdněnosti při honbě za chlebem vezdejším a péčí o své drahé, způsobena i jistým ochromením a naučenou bezmocí. Například u žaloby na zaplacení televizní daně bylo možno zaznamenat žalobní žádání zabírající pět stran (za tři roky může jít v zásadě o 36 platebních povinností, u nichž žalobce úrok vyčísloval samostatně). Co na tom, že takto rozepsané úroky činí třeba jen 300 Kč, i člověk se středním vzděláním snadno nabude dojmu, že dluží nejméně několik desítek tisíc Kč. Uvedené obtíže by snadno vyřešil najatý advokát, avšak empirický odhad napovídá, že pro kalkulaci advokátního rentability zastupování jednotlivého účastníka je hranice výše „zastupováníhodné“ jistiny někde u 15.000,-- Kč či spíše 20.000,-- Kč. Zkrátka v bagatelních platebních sporech je právní pomoc přístupnější pro věřitele (díky agregaci a průmyslového způsobu vymáhání) než pro dlužníka. Přitom by často stačilo jen namítnout promlčení, což je rada, kterou dokáže na právní klinice poskytnout průměrný student druhého ročníku práv.
17) Připomeňme, že veškeré tyto poznámky jsou činěny na podkladu debaty o přiměřenosti nákladů řízení. Zde není bez důležitosti poznatek, že vlivem výše popsaného modelu v národním hospodářství kolují pohledávky, které nemají (a často nikdy neměly) žádnou relaci ke skutečné bonitě dlužníka, neboť jejich podstata vznikla multiplikací, na níž má lví podíl právě paušálně počítaná náhrada nákladů řízení soudního a exekučního. Samostatnou kapitolou jsou zjevně nevymahatelné pohledávky, které jsou opakovaně soudu předkládány k rozhodnutí. Snad každý soudce po krátkém zamyšlení vyjmenuje několik jmen bezdomovců, proti nimž jsou opakovaně během jediného roku uplatňovány žaloby o zaplacení jízdného a přirážky k jízdnému. Zda je předložená dokumentace výsledkem opakované jízdy bez jízdenky a přistižení anebo jde o plod snahy po vykazování „vysoké objasněnosti černopasažérství“, zůstane patrně navždy skryto. Tyto pohledávky tak či tak mají potenciál finanční bubliny. Ovšem lze připustit, že balík pohledávek, o nichž určitá osoba ví, že ve skutečnosti nejsou vymahatelné, se může hodit tam, kde je třeba účetně nadhodnotit či srazit skutečnou hodnotu majetku.
18) Vyhláška č. 484/2000 Sb., nutí soud přiřknout náhradu nákladů řízení účastníka zastoupeného advokátem bez přiměřeného ohledu na výši jistiny, a bez ohledu na typovou náročnost toho kterého řízení. Umožňuje, aby v pásmu jistiny 1-1.000 Kč představoval procentní podíl nákladů zastoupení (dva úkony právní služby a odměna advokáta) ve vztahu k jistině až 510 % až 510.000 %, resp. 612 % až 612.000 %, je-li zástupce úspěšného účastníka plátcem DPH. V pásmu jistiny 1.001,-- Kč -5.000,-- Kč, jde o 132 % až o 660 % resp. 158 % až 791 % (s DPH), V pásmu jistiny 5.001,-- Kč až 10.000,-- Kč jde o 96 % až 192 %, resp. 115 % až 230 % (s DPH), k čemuž je třeba vždy připočítat soudní poplatek, který se však v pásmu 1,-- Kč až 15.000,-- Kč pohybuje ve vztahu k jistině v rozmezí 4 % - 6.000 %. V případě aplikace předpisu o mimosmluvní odměně, vyhl. č. 177/1996 Sb. by v pásmu na 1.001,-- Kč činila mimosmluvní odměna za dva úkony právní služby 2 x 1.000,-- Kč. Advokátní tarif stanoví výši paušální náhrady administrativních nákladů, kdy u podané žaloby jde vždy minimálně o dva úkony.
19) Občanské soudní řízení v mezidobí od přijetí koncepčního jádra citovaných podzákonných právních předpisů doznalo podstatných změn, a to jak v rovině pozitivně právní, tak rovině faktické. Zákonodárce poměrně razantně rozšířil aplikační záběr tzv. bagatelních sporů (§ 202 odst. 2 o. s. ř. a § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř.), v nichž významně omezil procesní práva účastníků, kteří nemají možnost podávat odvolání, resp. dovolání, pokud peněžní vyjádření předmětu sporu nepřesahuje 10.000,-- Kč, resp. 100.000,-- Kč. Zákonodárce v mezidobí rovněž rozšířil možnosti rozkazního řízení o „elektronický“ platební rozkaz (§ 174a o. s. ř.), a rozšířil možnosti tzv. náhradního doručení (např. § 46b ve spojení s ust. § 49 odst. 4 o. s. ř.), což ve spojení s možností přijetí nevysloveného souhlasu s upuštěním od ústního jednání (§ 115a ve spojení s ust. § 101 odst. 4 o. s. ř.) vedlo k vytvoření zvláštního typu sporů, u nichž úspěch žalobce nevyžaduje v zásadě jinou aktivitu, než převzetí věci a sepsání náležitého návrhu a jeho podání na soud. Právní praxe výrazně rozšířila fenomén tzv. formulářových žalob, užívaných zejména ve sporech o zaplacení, u nichž je typické, že jak návrhy, tak předsoudní korespondence (je-li nějaká) se u téhož žalobce liší jen v drobných jednotlivostech faktické povahy, ale základ právní argumentace, včetně její stylizace a formálního vyjádření je neměnný. Vyrobení formulářové žaloby je proto spíše administrativním, než právním úkonem.

20) Výše popsané vlastnosti náhradových předpisů výrazně ovlivňují vnímání spravedlivosti řízení ze strany účastníků, v jistém smyslu narušují důvěru v právo, z níž je však právo živo. Obyčejný člověk skutečně obtížně chápe, proč má automaticky platit desetinásobek pohledávky, kterou zaplatil bez ohledu na vědomí pohrůžky soudním sporem, ale stalo se tak dva dny či týden po podání žaloby, která byla následně vzata zpět. Pro nejednoho soudce, který by se jinak s těmito názory obecně ztotožnil, může být obtížné převzít je se všemi důsledky. Vyžaduje to jistou odvahu, kterou lze obtížně souměřit např. s nápadem podat u kolegů žalobu na zvýšení svého platu (pokračování).

32 komentářů:

Anonymní řekl(a)...

Není problém v tom, že pojem bagatelní se vztahuje fakicky jen na jistinu, ale ne na celkovou vymáhanou sumu ?

Jiří Pelikán

Anonymní řekl(a)...

V socialistickém právu byl dlužník chráněn ? Prosím o vysvětlení. Co si pamatuji, tak dlužník dostal k zaplacení
- jistinu
- úrok
- náhradu nákladů řízení a výsaje vítězné strany
- smluvní pokuty
a do 1 (slovy) jednoho měsíce od rozhodnutí měl exekuci ve formě srážek ze mzdy a do 3 měsícu případně i soudní dražbu věcí. Nemusím ani připomínat, že běžná doba sporu nepřesáhla 3 měsíce a 90% sporů skončilo v první instanci.
To, co řekl Sokol nemá s právem před roke 1989 nic společného, spíše s dobou "velkých změn" a radostných kuponových zítřků.

Jan Peterka

Anonymní řekl(a)...

Nejprve jsem k tématu nucen uvést, že nesouhlasím s postupem soudu ústeckého principiálně i soudu ústavního (zde ale je postup ÚS dle mého legitimní, neboť stěžovatelé uplatňují chybné argumenty). Ze strany druhé však souhlasím s názory, že náklady advokátů v takovýchto sporech dle tarifu jsou příliš vysoké a mělo by dojít k jejímu snížení. Argumenty tu již víceméně byly uvedeny - nesmí se vyplatit neplatit, a to ať už je to komukoli. Větu: "Vždyť jde jen o pár stovek." neberu jako argument.

Proč tedy nezavést podmínku, aby byly veškeré bagatelní pohledávky , žalovatelné? Poslat třeba výzvu či dvě na adresu, kterou osoba uvedla jako kontaktní?

A pak je tu ještě jeden institut, který by šlo změnit. Námitka promlčení. Přiznám se, že jsem nikdy tak úplně nepochopil, proč se musí promlčení namítat. Neříkám, aby došlo k promlčení ze zákona, ale v soudních sporech by k němu mohl soud přihlížet z úřední povinnosti. Pořád by přeci šlo o pohledávku existentní - jen nevymahatelnou. Proč tedy žalobce to podává jen proto, aby zkusil, zda náhodou člověk nezapomene promlčení namítnout? Vždyť to je na hlavu...

Martin K.

Anonymní řekl(a)...

Jsem jediny kdo selhani vidi ZEJMENA u moci soudni? Jako soudce bych nikdy nepovazoval naklady advokata za UCELNE, pokud by mi nebylo prokazano, ze dluznik byl veritelem pred podanim zaloby prokazatelne vyzvan k plneni.

Pokud dluznik nebyl vyzvan, pak se jedna o ucelovou vec, jak si namsatit kapsu na blbosti lidi a ctyriosmctyrce. Naklady advokata pak vznikly predcasne ťudiz zbytecne a neucelne), kdyz se lze domnivat, ze by dluznik dobrovolne svuj dluh splnil.

Pokud vsak dluznik nvzdory zaslane upomince dluh nesplni, pak neni duvod ho nijak branit. V opacnem pripade je zcela otevrene podporovano neplaceni drobnych dluhu.

Jsme presvedcen, ze stejne musi situaci "citit" kazdy pravnik (pokud ne, tak at vrati diplom). Problem vsak je patrne v tom, ze soudci jsou mnohdy postihovani za vlastni nazor. Vysledkem pak je rozhodovani ve stylu: dokud na to neni judikatura NS nebo US tak jedu postaru.

Ondrej Lichnovsky

Tomáš Marný řekl(a)...

Ad Ondřej Lichnovský: já to vidím podobně a taky nechápu, proč to soudci pořád tak řeší, když věc je triviální. Asi nemám ty správné formální buňky ...
Buď jde o frivolní náklad (asi jako kdyby byla výzva k zaplacení vytištěna na zlatý papír) a pak není co řešit, nebo selhalo jednání, jež lze po věřiteli spravedlivě požadovat (písemná urgence, telefon), a pak zase není důvod litovat dlužníka. Co se tu furt řeší?!

Tomáš Pecina řekl(a)...

Trochu se budu opakovat, napsav o tomto judikátu cosi už na nejmenovaném bulvárním blogu, ale podle mne zde existuje těžko řešitelné dilema, vyplývající z následujících dvou skutečností:

1. Je nespravedlivé, aby náklady na neúspěšné vymáhání odůvodňovaly výši přiznávaných nákladů u vymáhání úspěšného.

2. Jestliže tento přesun ekonomického břemene nepřipustíme, vymáhání bagatelních pohledávek se stane nerentabilním, takže se vymáhat přestane zcela.

Tento problém, jak jsem uvedl, mám za neřešitelný, a eliminovat ho lze jedině tak, že se procento úspěšně vymožených pohledávek zvýší např. na 70–80 %, což je ale od současné reality velmi daleko.

Petr Peřina řekl(a)...

Nestálo by za to zavést obligatorní předžalobní upomínku? Možná by stačilo zjistit, jak to dělají u sousedů.

Martin Bílý řekl(a)...

Jestliže má být spravedlivé náklady advokáta (zastoupeného účastníka) u jednoduché věci několikanásobně snížit, mělo by být spravedlivé náklady advokáta ve stejném počtu případů složitých věcí o nepatrné tarifní hodnotě několikanásobně zvýšit.

Problém totiž je, že se neřeší vymahatelnost práva, ale pouze ochrana dlužníka, a neřeší se otázka, jaká odměna advokáta by měla být spravedlivá, ale jak ji udělat co nejnižší.

Přesycení justice je totiž podle mého způsobeno něčím trochu jiným
(viz zde): http://jinepravo.blogspot.com/2010/09/martin-bily-zasadni-problem-ceskeho.html

Dan Dvoracek řekl(a)...

Jest pravdou, že tak jak lze donekonečna nacházet případy, kdy je odměna advokáta dle 484 v poměru k významu a složitosti věci absurdně vysoká, lze neméně snadno nalézat případy, kdy je nesmyslně nízká. Každý, kdo argumentuje v těchto otázkách přiměřeností, by tak měl jedním dechem bojovat nejen za snížení prvého, ale též zvýšení druhého.

Anonymní řekl(a)...

ad Peřina : na druhou stranu obchodní model kupování a vymáhání masy bagatelních pohledávek je založen na absolutní nemorálnosti ve všech směrech. Odměna advokáta tarifem je vymoženost, pokud by to stát zrušil, počítám tak 50% advokátů by si nevydělalo na slanou vodu.


Jan Pokorný

kocour řekl(a)...

Já do toho také vstoupím, a zastanu se dlužníků.

Za poslední rok až dva se na mne totiž obrátilo pár známých, popř. jejich známých, vidím to i v práci na Hradě, kde se zoufalé dopisy věřitelů v poslední době velmi množí. Nevíme, co jim odpovídat, psát "milá paní, ale vyhlédněte si nějaký dobrý most dřív, než se pod ním usadí někdo jiný", popř. jen stručné "jděte se oběsit, pro Vás už žádná legální pomoc neexistuje", se nám poněkud příčí. Dřív šel tenhle problém mimo mne.

Fakt je, že exekuční agenda narostla do neúnosné míry, kdy ji již nemohu vidět jen jako právník, protože pomalu hrozí vyvolat sociální bouři. Dnes exekuce běžně a ve velké míře zasahují i střední třídu, nejen blbečky, co si nabrali tucet bezva výhodných půjček a teď se diví, že mají v patách tucet bezva exekutorů. Toto vidím jako skutečnou hrozbu, ne extremismus vycucaný z nápisu na něčím tričku.

Pár poznámek:

1) Nikdo nezpochybňuje, že dluhy se mají platit, o tom žádná.

2) Je třeba vidět i odpovědnost věřitele - než někomu půjčím, prověřím si ho, a neprodávám bezva půjčky každému na potkání. A pokud ano, pak mám mít spočítanou návratnost a nakolik se mi to vyplatí.

3) Pohybujeme se v civilním řízení, cílem tedy nemá být dlužníka potrestat. Bohužel, i když se podívám na pravidla některých exekutorských kanceláří, svou dikcí, arogancí a bezohledností připomínají spíše pravidla sado-maso salónů. Prostě kdo přijde vyjednávat k exekutorovi, musí být ponížen už předem.

4) Když vidím jednání některých konkrétních exekutorů, otevírá se mi kudla v kapse.

5) Problém je v doručování, resp. v jeho fikci. Ve všech třech věcech, kterými jsem se zabýval, se věřitelé dozvěděli až z exekučního příkazu, že něco dluží. Ano, soud ustaví opatrovníka, ten se formálně dostaví. Přitom kdyby si někdo dal tu práci, dlužníka by našel. Jen v jednom případě, o kterém vím, se o to soud poctivě pokoušel, asi proto, že šlo o matku s malými dětmi.

Měli bychom se přestat bát a vymezit písemnosti, které nelze doručit fiktivně. (Soukromí detektivové si také chtějí vydělat.)

(pokrač.)

kocour řekl(a)...

(dokončení předchozího)

6) Zvlášť vypichuji kauzu DP a té paní, která by měla přijít o byt proto, že kdosi se revizorům prokazoval její občankou a soud jí nebyl schopen doručit na správnou adresu. Tu znám jen z médií, zato znám praktiky pražských revizorů. Exekutor ani advokát to nemohli stáhnout, protože jednají pro klienta, a klient to nemohl stáhnout, protože by pak musel exekutorovi a advokátovi zaplatit náklady ze svého ... (a v rámco DP by to asi neuhrál, že z firemního, ale někdo by musel nést od¨sobní odpovědnost nebo nedejbože taky přijít o byt).

7) Problémem je desetiletá lhůta pro uplatnění exekučního nároku. To je dost dlouhá doba ... kdo z vás ví, komu co dlužil před deseti lety? A podezírám některé exekutory, že záměrně nechávají exekuci na poslední chvíli.

8) Skutečným svinstvem je rozdělování pohledávek na co nejvíc kauz. To zřejmě měl na mysli ten soud v Ústí, že tady už jde jen a jen o byznys. Jinými slovy, vytváření kauz navíc, abychom se napakovali. Proč třeba 5 pokut u DP je vymáháno v 5ti a ne v 1 řízení? A proč zaměstnanci AK a EK mají zakázáno upozornit protistranu na možnost požádat soud o sloučení do jedné věci (a srazit tak náklady za vymáhání pětkrát)?

9) Jaký smysl má vymáhat dluh po někom, kdo nic nemá? Jen ten, že mu vnutíme další půjčku, a v podstatě má srážky z účtu dokonce života. Kdo tady dnes padne do rukou exekutorům, v podstatě ztrácí jakoukoli budoucí šanci postavit se zas na vlastní nohy, a stává se doživotní dojnou kravou.

Tohle skutečně nemůže fungovat donekonečna a zhroutí se to stejně, jako se zhroutil každý jiný byznys, jehož podstatou bylo někoho vyždímat a sám neposkytnout žádnou přidanou hodnotu.

Ano, je to hlavně o exekutorech, ale i o advokátech. Taky o vymahačských agenturách, stále fungujících jako volná živnost.

Toto by Česká advokátní komora podporovat neměla.

Anebo ať si nejdřív spočítá, kam se asi postaví veřejnost v situaci, kdy takřka každý už dnes má ve svém okolí někoho, koho se ty exekuce týkají osobně ...

Pavel Hasenkopf

Anonymní řekl(a)...

pre kocoura

nahodou mam bohate skusenosti s vyhladavanim ludi. vobec to nie je take jednoduche s dorucovanim, ako by si niekto myslel... je viacero moznosti - dlznik si prvu vyzvu preberie, potom je vsak zahadne neznamy. po prevereni adresy nam centralny register obyvatelstva potvrdi tuto adresu. co dalej? nieje problem hlavne v malej obci, dohodnut sa s postakom, aby tam napisal neznamy. kto to bude osobne preverovat na mieste? pinkertonovci? ved to strasne predrazi vymahanie... dame to zaplatit dlznikovi? lebo si neplni povinnosti zo zakona o hlaseni pobytu obyvatelstva? a zmluvne povinnosti voci dodavatelom?

dalsi priklad je, ked dlznik je na mieste trvaleho bydliska neznamy. zasle sa list miestnemu uradu, aby sa ho pokusil dorucit,a lebo aby oznamil inu adresu na dorucovanie, ak je mu znama. kto ako najde (hlavne rychlo a lacno) chlapa z Banskej Bystrice, ktory tam ma trvaly pobyt od narodenia, ale dlhsi cas sa tam nezdrziava a teraz moze byt na ubytovni v Bratislave, alebo v Plzni?

porusovanie prava by v ziadnom pripade nemalo nehodnemu pomahat a tomu, kto pravo dodrzuje, skodit. leudgium

Anonymní řekl(a)...

Pavel Hasenkopf:

S Vašimi argumenty souhlasím jen v prvních 2 bodech. Zvlášť u společností poskytujících okamžité půjčky bez ručitele či nabízení splátek s odkladem první splátky se děsím toho, že kdykoli zapnu televizi na jakoukoli komerční stanici, objeví se tam reklama s poselstvím "Nemáte peníze - půjčte si u nás!" Opravdu se obávám, že zadlužení celé společnosti dosáhlo natolik kritické míry, že by bylo záhodno regulovat reklamu na poskytování osobních půjček. Jejich škodlivost se totiž dle mého názoru blíží škodlivosti cigaret, na kterých varování musí být. A když člověk pak vidí, že je RPSN kolem 100%, sesplatní se jistina, vyplní blankosměnka, rozhodne rozhodce a hurá do exekuce - vše bez jediného úkonu dlužníka - je to děsivé.

Co se týče bodu 8 a rozdělení kauz do několika sporů - opravte mě, pokud se mýlím, ale nemá soud možnost takové případy spojit ex offo do jednoho řízení dle § 112 odst. 1 o.s.ř.?

Ad 9 - Takže kdyby Vám dotyčný dlužil nějakou bagatelní částku (např. 1.000,- Kč), nechal byste ho jen tak, ať si je nechá, jen proto, že dluží i jiným? Neříkám rovnou exekuci, tam byste musel zaplatit exekutora Vy, ale alespoň nalézací řízení?
Pro dlužníky, aby se z toho vyhrabali, vznikl hojně využívaný institut oddlužení. Ač má ještě hodně much, tak už to alespoň část dlužníků od celoživotních nesplatitelných dluhů nezachraňuje.

Závěrem mi dovolte osobní poznatek. Za poslední 3 roky jsem jakožto student měl praxi nejprve u exekutora (1 rok) a nyní i insolvenčního správce (2 roky). Pravidelně a dlouhodobě se tak setkávám s dlužníky. Ze své zkušenosti tak mohu prohlásit, že alespoň 80% dlužníků se dostalo do svízelné finanční situace vlastní vinou, z toho tak půlka z hlouposti a druhá půlka z prosté nezodpovědnosti s tím, že to prostě nikdy nezaplatí a nemají jim co vzít. Pouze nějakých 20% jsou případy, kdy se zadlužili kvůli někomu jinému, kvůli zdravotnímu stavu, či kvůli shodě nešťastných okolností v jejich neprospěch. Bohužel dnešní média ukazují pouze těchto 20%, když věřitel je pak vykreslován jakožto zlá osoba a dlužník jakožto hodná osoba. A tak se ptám: Je toto opravdu relevantní statistický vzorek a příklad pro všechny?

Martin K.

Anonymní řekl(a)...

ad PH: Souhlasím s tím, že exekuce a exekutoří jsou a budou problém,a to zejm. s ohledem na chystaný (další) přesun agendy ze soudů na soukr. exekutory.. dovolím si (bez nadsázky) tvrdit, že exekuce jsou časovaná bomba české justice.. Každoroční nárůst ex. agendy v posledních cca 8 letech je astronomický. Naproti tomu personální obsazení soudů tomuto nárůstu zdaleka nekoresponduje, zejm. kvůli financím, a proto se přesouvá agenda ze soudů na exekutory. Máte pravdu, že v doručování mají exekutoří bordel (nedoručují kolikrát správně na fikci ani dle současného zákona), ale zase pátrat po každém adresátovi kvůli doručení do vlastních rukou bez možnosti náhr. doručení.. uf tak to je při tom množství ex. věcí cesta do pekel! To bych exekutorům nepřál ani já :D Exekuční agenda je pro mě v současnosti už hodně okrajová, ale osobně mě svého času vytáčel jiný problém, a to byly náklady exekutora při rozvrhu (po prodeji nem. n. podniku), které byly nepochopitelně určeny ex.příkazem exekutora ještě před rozvrhem, přičemž jejich výše je stanovena dle § 5 odst. 3 vyhl. 330/2001 sb. podle výše uspokojených (a řádně přihlášených) pohledávek, avšak exekutor nemohl dopředu vědět, jestli bude při rozvrhovém jednání např. ke všem přihlášeným pohledávkám přihlíženo nebo zda nebudou popřeny.. podotýkám, že to bylo ještě v době, kdy rozvrhy i v soukr. exekucích dělaly soudy. Osobně jsem se setkal s případem, kdy měl být základ (ne odměna) pro výpočet odměny exekutora nižší o cca 120 tis., neboť soud nepřihlížel k pohledávkám (neoprávněně) přihlášených exekutorem z jiného exekučního řízení vůči totožnému povinnému. Exekutor však s těmito přihlášenými pohledávkami počítal při výpočtu své odměny (za ex. prodejem nem.) před rozvrhem a taky to uvedl do ex. příkazu k úhr. nákladů ex., kterým byl, jakožto pravomocným rozhodnutím, však soud vázán a nezbylo než jeho přihlášku s vyššími náklady akceptovat. Povinný má min. možnost obrany, neboť ani on nemůže dopředu předjímat k jakým pohledávkám bude při rozvrhu soud (dnes už exekutor) (ne)přihlížet.. jediná možnost je podávat automaticky námitky, při jejichž posuzování by se musela presumovat konečná výši uspokojených pohledávek.. a při tom stačilo dát do EŘ odstavec, že o nákladech exekutora rozhodne soud v rozvrhovém usnesení. Nyní jsou už pár let rozvrhy pouze v režii exekutorů.. když si představím všechna "hluchá" místa v zákoně v kombinaci s "výdělkovou" tvořivostí a kooperací zainteresovaných osob, absencí kontroly a toho ohromného množství spisů.. vidím ideální místo pro skryté, přesto významné a zdánlivě legální krvácení do těch správných kapes.. často na úkor jiných věřitelů, kteří o to méně dostanou z rozvržené podstaty a to je jen jedna z více věcí.. (viz např. neprokazetelné dohody s "dvorními" znalci, jejichž ceny za posudky se proti jiným značně liší..). Když to uzavřu, kdyby se jednou posvítilo do všech temných koutů exekucí, což se asi nikdy nestane, asi by se hodně lidí hodně divilo a troufám si tvrdit, že (ne)doručování na fikci by bylo to menší zlo.. čímž nechci naznačovat, že jsou všichni exekutoři špatní, to v žádném případě.. jen označuji některá pokušení, která se jim nabízí.. tímto se omlouvám se za offtopic :) k tématu si dovolím krátkou úvahu o původních příčinách, a to zda by se odměny advokátů v bagatelech tolik řešily, kdyby jich bylo řádově méně, přestože by jim žaloby (v lepším případě) stále psaly tytéž sekrátářky nebo (v horším případě) by jako dosud stále dávaly na návrhy připravené samotným věřitelem/klientem pouze razítka AK? - pokrač.. (JZD)

Anonymní řekl(a)...

.. pokrač.: Nejsem expert na daně, ale není geneze řady pohledávek zejm.(ne)bankovního charakteru (včetně "loan-shark" půjček) motivována snadnou cestou k daňově uznatelným nákladům, tj. že ve výsledku jde často pouze o soudem přiznanou, jakkoliv často reálně nevymahatelnou, pohledávku, která snižuje daňový základ? Nestálo by za úvahu legislativně zvýšit odpovědnost věřitelů za neodpovědné půjčování a úvěrování? např. na zjevně zfalšované potvrzení o zaměstnání, kdy lze leckdy už podle jména, vzhledu, vystupování atd. důvodně pochybovat o manažerských pozicích a platech soc. nepřizpůsobivých, kteří navzdoru tomu dostanou úvěr, který samozřejmě neplatí, následuje trestní oznámení, odsouzení v tr.řízení a náhrada škody v adhezku nebo následná civ. žaloba.. a exekuce. Co třeba nedodržíš přiměřenou opatrnost při uzavírání závazku, kterou lze v obdobných vztazích požadovat ergo nebude daňově uznatelný náklad? Jan Zdražil

Anonymní řekl(a)...

ad. Martin K.
ano, máme § 112 osř, ale např. exekutoři jej vesele ignorují i přes návrh dlužníka na spojení a u exekučních soudů se jeho aplikace bez návrhu nedočkáte
JP

Anonymní řekl(a)...

neco z praxe: Grosam a AK Dajbych JIra
puvodne radovy advokat prenechal AK Dajbychovi a stal se exekutorem, ma schopnost predpokladam i pres hmotnou zainteresovanost prislusnych statutaru ziskat mnozstvi judikovanych pohjledavek - vysledek - 40.000 takovych pohledavek se prozene pres jeho AK (8 cvicenych opic) a jeho exekutorsky urad - vysledek II - 250 milionu priznanych AK a 250 milionu EK

http://www.akdj.cz/?s=menu&id=2&lang=CZ
http://www.akdj.cz/?s=menu&id=4&lang=CZ

Anonymní řekl(a)...

Na nálezu mi přišlo zajímaví zjištění, že : Navíc je nutno připomenout, že z ústavněprávního hlediska není soudní řízení povinně
dvoustupňové, s výjimkou věcí trestních, u kterých tento požadavek vyplývá z čl. 2 protokolu č. 7
k Úmluvě.

Já se naivně domníval, že 2 intance z ústavního pořádku vyplývají.


Jan Cvach

Vanguard řekl(a)...

Problém s (nejen) náhradním doručováním je, že na to pošta prostě kašle...Můj strýc dostal jednoho krásného dne exekuční příkaz asi na 8.000 Kč s tím, že ve věci proběhlo soudní řízení, ve kterém mu bylo celou dobu náhradně doručováno. O ničem nevěděl a po nahlédnutí do spisu jsme zjistili, že na korespondenci od soudu bylo celou dobu chybně uváděno číslo popisné: místo správné adresy (řekněme Boženy Němcové 1231) bylo vždy uváděno Boženy Němcové 1321. Ačkoliv jde o adresu, kde bydlí už asi 50 let, Česká pošta vracela zásilky jako nedoručitelné...což vedlo k předpokládaným procesním důsledkům. Je ovšem zajímavé, že exekutor uměl správnou adresu napsat hned napoprvé.

Dopadlo to tak, že další martyrium s odkladem exekuce, žalobou pro zmatečnost a podobnými radostmi zabralo asi rok (aniž by bylo o žalobě pro zmatečnost rozhodnuto), než se strýc s věřitelem (kterým byla jistá pojišťovna) nakonec rozumně dohodnul, že zaplatí oprávněnou jistinu (asi 1000 Kč-zapomněl na jednu platbu pojistného) a tím řízení skončí.

Pokud by si ovšem na podobné řízení měl brát advokáta, zaplatil by mu další tisíce s vidinou nejistého výsledku někdy v budoucnosti...

A mimochodem: hodnota bagatelních sporů je v § 202 OSŘ nastavena nesmyslně vysoko: ani pro průměrně vydělávajícího člověka není 10.000 korun rozhodně bagatelní částka. Jsem zvědavý, jak se k tomu postaví ÚS, pokud vím, zatím řešil jen pro spory s hranicí 2.000 Kč.

Anonymní řekl(a)...

zajimave ze desetitisicove palmare priznavane vuci zalovanym nevadi ale zvednout soudni poplatky na uroven ktera odpovida nakladum statu s vedenim sporu je vnimano jako braneni pristupu k oudu -pri moznosti zadat o osvobozeni - dokud se tohle nenapravi emancipace justice nebude a verejnost bude s justici nespokojena MP

kocour řekl(a)...

Martin K.:

Víte, kdybyste napsal, že jen promile dlužníků do toho spadlo nějak nevlastní vinou, tak neřeknu. Ale 20% ... 20%? ... to je přece každý pátý? Jestli Vám to přijde málo, tak mně to přijde extrémně moc. (Sám bych byl odhadl tak 5%, ale jestli je to 20%, tak je situace 4x horší, "než jsme doufali ...")

A to nemluvím o případech, kdy někdo raději zaplatí, protože neví, jak se bránit, přesto že pohledávka je promlčená nebo zcela vycucaná z prstu.

Ad § 112: To by soud mohl. Teoreticky. Prakticky by tam musel sedět někdo, kdo by takové případy vyhledával a v podstatě neustále ležel v "nápadu". Musel by sedět někde na podatelně, protože ne všude tyto návrhy končí u stále stejného soudce.

P.H.

Anonymní řekl(a)...

Vanguard, leudgium:

Doručování je téma de lege ferenda.

Je otázkou, jak, ale stávající stav je prostě neudržitelný. Ano, i kvůli kvalitám České pošty.

Ostatně, jsou země, kde fiktivní doručení tuším vůbec neznají. Znáte to z amerických filmů ...

Další téma je trvalý pobyt. Jsou země, kde nic takového neexistuje ... řekněme, že kdo chce, ať sdělí úřadům svou úřední adresu?


Ještě Martin K.:

Pokud bych někomu půjčil tisícikorunu ...

Zda bych to jen tak odepsal. Tak to by záleželo na okolnostech.

Pokud bych byl milionář, tak ano, leda by ten druhý byl takový šmejd, že bych ho chtěl "vytrestat", aby mu to neprošlo tak hladce.

Být to kamarád, co má hluboko do kapsy ... tak takovému, pokud už se rozhodnu půjčit, prostě počítám předem s tím, že šance na vrácení je 1:1.

Atd., atp.

Obecně, soudit se o blbou tisícovku mi přijde trapné. Jiné je to u firem, tam je to tisícovka k tisícovce.

P.H.

Anonymní řekl(a)...

k tomu, ci firmy maju alebo nemaju vymahat male sumy, odporucam tento blog. v nom sa pise, ze 5% nepalticov moze polozit na kolena zdravu firmu.

http://blog.etrend.sk/filip-vitek/2012/01/12/ako-odhalit-greka-medzi-klientmi/

rozoberaju sa tam aj typy neplaticov. jedna myslienka - neplatici su zlodeji. ukradnite sampon v obchode a zavolaju na vas policajtov. viete si predstavit, ze by na vas niekto zavolal policajtov, lebo nezaplatite kablovku alebo mobil?

Anonymní řekl(a)...

souhlas s posledním - slovenbským - příspěvkem. je trochu mimo určovat, co by se mělo, nebo nemělo vymáhat. to je nepřípustná debata. každý věřitel ať se rozhodne. pokud na to soudci nestačí, pak by měli více pracovat - to není laciná kritika: kdo z advokátů či účastníků nezažil situaci, kdy soudce prostě zapomněl přijít k jednání, kdy to soudce po poledni "zabalil", kdy se doslechl, že ten a ten soudce provozuje "home office" ten jako by na soudě nebyl. o tom jsem ale psát nechtěl.
o nemravnosti výše odměn je zbytečné se dohadovat - nikdy se neshodneme. když necháme mluvit čísla, bude to jistější. pak ale těžko můžeme považovat současné odměny podle 484 nebo adv. tarifu za přemrštěné. plně odpovídají hmotným i nehmotným investicím advokátům do řešených věcí. pokud n+ěkdo s pohledávkami obchoduje, pak opět jde o zcela legitimní věc. banalita: trh je založený na neustálém proudění financí, chová se záškodnicky, kdo by to chtěl měnit. švéda

Unknown řekl(a)...

Pracovala jsem jak u soudu, tak u exekutora, v poslední době se setkávám s klienty v rámci služeb neziskových organizací... co vím, řada soudců okresních soudů by ráda rozhodovala jinak než formulářově, ale je toho moc a pokud už si dají práci a omezí advokátem vypočtené náklady, vyšší soudy ve většině případů vyhoví odvolání žalobce, soudce tedy ví, že se mu věc vrátí, navíc je veden respektem k vyšším soudům (ač ty jsou odtrženy od reality), soudce přizná tedy to, co žalobce žádá. Kde není žalobce, není soudce, ale co když se advokát části svých nákladů vzdá? Může vůbec? Není to porušením etického kodexu? A co na to finanční úřad? Nároku se vzdát můžeš, dan odvést musíš... Advokát je tedy rovněž v pasti. Ani současná úprava výše nákladů při spojení více podobných žalob (dopravní podniky, apod.) ve výsledku částku příliš nesníží. Co se týká exekutorů, jsou mnozí z nich v konkurenčním prostředí. V současné době existují nejméně 3 způsoby stanovení výše nákladů advokáta v exekuci, které jsou odůvodnitelné a povinný nepozná, že je něco špatně... Pokud exekutor půjde mírnější cestou pro povinného a přizná advokátovi pouze nižší náklady, advokát půjde příště k jinému exekutorovi... Exekutor, kterému věřitel nemusí platit náklady a stát mu ničím nepřispěje, je bohužel tlačen do pozice, kdy potřebuje advokáty a velké firmy, aby přežil. Stává se námezdní silou obchodníků s pohledávkami. Chtít zálohu na náklady exekuce? To někteří exekutoři používají pouze, aby odradili obyčejné věřitele z ulice... ostatní vědí, že si to v současné situaci nemohou dovolit. Vymahatelnost pohledávek současně klesá. Exekutor má odměnu počítanou z vymoženého plnění, zatímco advokát z celkové výše pohledávky, kterou dá exekutorovi. Přes zjevné excesy některých exekutorů si myslím, že oni nejsou hlavním viníkem současné situace. Jsou jen ve vleku překotných změn v praxi i v legislativě. Stát přenesl výrazné břímě (náklady na vymáhání pohledávek) na soukromé subjekty, čímž zvýšil sice motivaci při vymáhání pohledávek, ale současně se zbavil jedné ze svých základních rolí. Bohužel, je to jak lavina... mám obavu, že sebemoudřejší a seberychlejší legislativní změny jí nezastaví.

Anonymní řekl(a)...

Advokáti nejedou jen podle tarifu a daňově to opravdu problém není. Nejde o žádné vzdání se práva.

O exekutory bych strach neměl. Oni sice vymůžou třeba jen 10%, ale náklady dovedou snížit prakticky na nulu. Jestli jejich podnikání odvísí od provize, kterou dají advokátům, jednají minimálně proti etice. Řešení bude celkem jednoduché, stát jim začne postupně snižovat proventa a nakonec i materii. V civilizovaném státě prostě není možné vymáhat 100,- pohledávku a 10.000,- jako příslušenství. Krajské soudy nemají se snižováním odměn advokátům také žádný problém a např. ve východním Čechách jim víc nepřiznávají.

Jan Hubálek

Anonymní řekl(a)...

pro P.H.
Ad § 112: střídmé využívání možnosti spojovat věci na soudech je zapříčeněno něčím jiným - spojením věci se soudce jednak připraví o čárku (resp. 0,22 čárky do měs. výkonu), nicméně hlavním důvodem je čas a množství věcí - za dobu psaní usnesení o spojení věcí by nařídil několik dalších exekucí včetně těch spojených.. lidem, kteří to nezažili se to dá těžko vysvělit, ale na zavalených soudech někdy jeden člověk nařizuje (dle typu) 60 až 100 exekucí denně..
btw. případná shoda v osobě povinného je viditelná z lustrace, kterou provádí ex. kancelář soudu v elekt. systému ISAS ještě před tím, než se dostane k soudci nebo VSÚ. Soudce pak vidí razítko lustrace se sp.zn. dalších věcí (i jiných soudců).
Jinak u exekutorů je motivace nespojovat kromě úspory času i zjevně finanční - jsou z toho X-tery náklady (zvláště u malých částek je multiplikace paušálů zajímavá..)
No a podstatný je, s ohledem na krátké lhůty k vyřízení, také časový odstup mezi podáním jednotlivých návrhů na nařízení exekuce.. Jan Zdražil

Hynek Baňouch řekl(a)...

Dobrý večer, reakce jsem umístil pod třetí částí tady: HB

Anonymní řekl(a)...

Zajímavý článek k tématu dluhů obecně, zastávající "iracionální" názor, že dluhy se splácet naopak nemusí :-)

http://www.ceskapozice.cz/magazin/recenze/dluhy-se-splacet-nemuseji?page=0,0

Ant. Thurnwald

Anonymní řekl(a)...

dobrý den,

souhlasím, že dluhy se mají platit, ale co mám dělat, jako už nedlužník, když jsem dluh splatit a advokátek dostal svou nemalou odměnu 21 tisíc, ale doposud ani po mnoha urgencích mi neposlal přesné vyučtování služeb, ani přehled zaplacených plateb, ani danový doklad na náklady řízení, nic, ani to že je dluh uhrazen, jediné co mám v rozsudku, od soudu, je že dluh byl splacen a mám ještě zaplatit do tří dnů náklady řízení, nic víc v ruce nemám jen tohle a šek na poslední pslátku, obyčejný človek se pomoci a spavedlnosti nedovolá a nedomůže, nejradši bych ty advokáty do jednoho (ty nepoctivý a namyšlený) oblékl do montérek a postavil ke stroji.....

Anonymní řekl(a)...

Ad anonymní 17.01.13 20:16

A písemnou výzvu s kopií na vědomí http://www.cak.cz/scripts/detail.php?id=9034
jste zkoušel?