pondělí 21. května 2007

Jak hodnotit právnické fakulty v České republice?

O možném srovnávání právnických fakult v ČR jsme na Jiném právu již diskutovali v reakci na žebříček, který zveřejnily Lidové noviny. Jak už psal Zdeněk Kühn a v reakci na jeho příspěvek i mnozí diskutující, žebříčku lze vytknout mnohé. Přesto však může plnit jednu pozitivní funkci - upozornit na silné a zejména slabé stránky jednotlivých fakult. K tomu je však třeba srovnávat podle vhodných kritérií.

Jistě nelze jednoduše převzít kritéria, která používá patrně nejznámější žebříček právnických škol ve Spojených státech: US News Rankings. Mnohé informace nejsou v ČR dostupné (například uplatnění absolventů nebo jejich průměrný plat v určitém období po absolvování), jiné u nás nejsou ani relevantní (například úspěšnost studentů u zkoušky, na základě které jsou přijímáni na školu – Law School Admission Test). Přesto si myslím, že určitá kritéria by nalézt možné bylo.

V tomto příspěvku přináším návrh některých z nich. Nejsou pouze z mé hlavy a s některými přišli Michal Bobek, Zdeněk Kühn a Tomáš Němeček v e-mailové komunikaci, kterou jsme na toto téma vedli. Nejedná se o žádná dogmata a v diskusi se jistě projeví slabiny mnohých z nich, to je však cílem tohoto příspěvku: dospět k měřítkům, podle kterých lze právnické fakulty v České republice srovnávat (aniž by bylo hned nutné sestavovat žebříček, jenž skutečně může postrádat smysl v situaci, kdy u nás jsou pouze čtyři plnohodnotné právnické fakulty).

Níže tedy uvádím možná kritéria se stručným komentářem, proč je považuji za relevantní, spolu s jejich zápory, které mě napadají. Sběr dat pro mnohá z nich by teprve musely zavést samotné fakulty a v současné době podle nich nelze smysluplné srovnání provést. Přesto je však uvádím v naději, že se třeba někdy některá z nich inspiruje.

Kritéria jsou rozdělena do několika větších skupin:

1) Kvalita učitelů
Učitelé jsou nesporně jedním z nejdůležitějších faktorů, ovlivňujících kvalitu té které školy. Následující kritéria nerozlišují ostře mezi kvalitami člena fakulty jako pedagoga a jako vědce. Domnívám se, že se obojí do určité míry překrývá (ačkoliv samozřejmě nikoliv absolutně). Navíc, vymyslet objektivní a ověřitelná kritéria určující kvalitu učitele v jeho přístupu ke studentům, se mi zdá (téměř) nemožné.

a) Publikační výstupy:
Zde je třeba velké obezřetnosti. Nelze pouze bezduše počítat „čárky“, které mnozí akademici na českých fakultách mají, ale podívat podrobněji, co se za těmito čárkami skrývá. V tomto směru je třeba přehled publikační činnosti pracovníků PF UK naprosto nedostatečný, jelikož nerozlišuje mezi jednotlivými druhy vědeckých publikací (někteří akademičtí vykukové dokonce např. prodávají jednotlivé kapitoly své učebnice jako samostatné články...). V tomto směru mají podle mého názoru největší váhu tyto publikace:

- monografie vydaná v zahraničí
- učebnice vydaná v zahraničí
- zahraniční (impaktovaný) časopis; impakt faktor je však nutno nepřeceňovat: z nějakého (mně neznámého) důvodu jej některé vynikající právnické časopisy nemají (např. European Law Review); nemá ho ani většina právnických periodik vydávaných v USA
- příspěvek v zahraničním sborníku
- monografie vydaná v ČR
- učebnice vydaná v ČR
- příspěvek v domácím časopise nebo sborníku

Monografií vydanou v zahraničí se může pochlubit (pokud vím) z českého prostředí málokdo. Víte vlastně o někom? (Viktor Knapp, Pavel Holländer?) Monografie jsou považovány za vrchol publikační činnosti. Jako takové je nutno je striktně oddělovat od učebnic, které jsou méně náročnými texty, jež pouze shrnují poznání daného oboru, nikoliv jej posouvají dále. Na tento rozdíl se u nás dost často zapomíná.

Stejně tak je třeba rozlišovat publikaci v časopise, kde příspěvek musí projít konkurencí s ostatními a často velmi náročným recenzním řízením, od příspěvku do sborníku, jenž je mnohdy založen na osobních kontaktech, popřípadě vyplývá z účasti na konferenci. Tento rozdíl je u českých příspěvků setřen (podle mě od určité úrovně, tj. po dosažení určitého „renomé“ recenzní řízení neprobíhá, popř. pouze formálně).

Nakonec poznámka k zahraničí: pokud má „zahraničí“ signalizovat vyšší kvalitu a konkurenci, přimlouval bych se za to, aby za zahraničí bylo považováno EU 15 a USA. Stejně tak je třeba dávat pozor na publikace, které se jako zahraniční pouze tváří (např. výstupy z konferencí pořádaných doma, kde však byla jednacím jazykem angličtina; je jistě hezké, že přispěvatelé osvědčili znalost cizího jazyka; považovat však jejich příspěvek za zahraniční jistě nelze).

b) Citovanost:
Sám jsem zde na Jiném právu upozorňoval na úskalí tohoto faktoru (např. samocitace, citace kolegů, popřípadě nadřízených akademických pracovníků). Přesto mají citace určitou vypovídací hodnotu o relevanci produkce akademika pro obor, kterému se věnuje.

c) Účast na zahraničních/domácích konferencích, přednášky na jiných univerzitách na pozvání:
Z důvodů uvedených výše bych za „zahraničí“ považoval pouze EU 15 a USA. Popřípadě by bylo vhodné mezi takto definovaným zahraničím a obecně pojímaným zahraničím rozlišovat.

d) Mobilita učitelů – dlouhodobější studijní pobyty na univerzitách v zahraničí:
Za „dlouhodobý pobyt“ bych považoval nejméně semestr. V Čechách je bohužel zvykem psát do biografií jako studijní pobyty i návštěvy knihoven jiných univerzit, popřípadě několikadenní konzultace s odborníky jiných univerzit. Pokud by tyto měly být brány v úvahu, pak se domnívám, že by to mělo smysl pouze v rámci separátní kategorie. Studijní pobyt podle mého názoru má sloužit k opravdovému rozšíření obzorů dotyčného akademika, nasání jiného prostředí; jen taková zkušenost může pak sloužit k významnějšímu obohacení prostředí domácího.

e) Výstupy z výzkumných záměrů:
U tohoto kritéria pochybuji o jeho větší vypovídací hodnotě. Zdá se mi, že se v ČR pod „výzkumný záměr“ schová prakticky cokoliv, přičemž je výstupem publikace, jež je příkladem typické „čárky“: nikdo ji nečte a vlastně ani nepotřebuje. Nebo je to jinak? Kde lze tyto výstupy hledat?

f) Hodnocení studentů:
Pokud to jakákoliv fakulta myslí vážně se zlepšováním kvality výuky, měla by zavést dotazníky a hodnotící listy, pomocí kterých by se sami studenti mohli vyjadřovat ke kvalitě svých učitelů. Dělá to v současné době některá?

g) Hodnocení kolegů a jiných respektovaných odborníků z právnických profesí:
Vzhledem k uzavřenosti a „rybníčkoidnosti“ českého právnického prostředí mám své pochyby, nicméně: proč to nezkusit, rozeslat mezi odborníky dotazník: koho považujete za největšího odborníka v oboru občanského práva? Dotázaný by mohl uvést třeba tři jména. Klíčová by byla reprezentativnost respondentů (jejíž nedostatek byl právem vytýkán anketě Tomáše Němečka o nevlivnějšího českého právníka).

h) Otevřenost a prostupnost: počet docentů mladších 40ti let a profesorů, mladších 50ti let:
Vzhledem k tomu, že jmenovaní do těchto akademických hodností rozhodujícím způsobem určuje vědecká rada fakulty, ohánět se prostým počtem profesorů či docentů daného oboru nemá velký význam. Mnohem více však o fakultě může vypovídat to, do jaké míry propouští do vyšších akademických pater mladší pedagogy a právní vědce.

2) Studijní podmínky a studijní program
V rámci těchto kritérií je důraz kladen na možnost samostatného růstu studenta a zejména pak jeho možnost obohatit se studiem v zahraničí. Ta se mi jeví klíčová za současného stavu, kdy považuji právnické vzdělávání v ČR za nevyhovující. Pokud vím, mnozí zaměstnavatelé rovněž ke studiu v zahraničí přihlížejí při výběru svých budoucích zaměstnanců.

I zde jsou mezery, které však v rámci vypracovávání dotazníku není možné podchytit: např. to, jakým způsobem fakulta integruje studenty, kteří se vracejí z programu Erasmus: započítá jim v zahraničí absolvované předměty? Vyjde jim vstříc s absolvováním studijních povinností po návratu (např. flexibilita se zkouškovými termíny).

Promítnuta jsou i kritéria „materiální“: kolik pozornosti je věnováno jednotlivému studentovi? Opět: jedná se čistě o formální kritérium; napadne Vás lepší?

a) Nabídka výběrových/volitelných předmětů

b) Počet předmětů v cizím jazyce

c) Výuka cizích jazyků – kolik + hodinová dotace

d) Zahraniční spolupráce – počet studentů, kteří studují v zahraničí

e) Poměr celkového hodinového úvazku učitelů/počet studentů

f) Počet knih v knihovně, dostupné databáze (Westlaw, Hein On-line, Kluwer atd.)

3) Kvalita studentů:
a) Úmrtnost studentů během studia:
Nevím nakolik je úmrtnost studentů během studia vypovídající o jejich kvalitě, lepší kritérium mě však nenapadlo. Úskalím je, že lze na toto kritérium nahlížet ze dvou stran: buď odrážející neschopnost přijatých studentů přizpůsobit se náročným podmínkám výuky (a zároveň tedy odrážející „náročnost“ fakulty) nebo odrážející nízkou kvalitu vyučujících a péče fakulty o studenty vůbec, která je bere jako materiál ke zkouškám.

b) Úspěšnost v právnických soutěžích:
Moot courty (např. European Law Moot Competition, Central and Eastern European Moot Court Competition, The Philip C. Jessup International Law Moot Court Competition atd.), studentské vědecké práce…

4) Uplatnění absolventů
a) Zaměstnání absolventů (např. průměrný plat 5 let po dokončení studia)

b) Absolventi studující v zahraničí:
Ideální by samozřejmě bylo vzít v potaz všechny špičkové univerzity jak v Evropě, tak za oceánem, problémem by však byl sběr dat. Kompromisem by bylo podívat se na stipendisty Fulbrightova programu. Ten umožňuje studovat na špičkových právnických školách v USA, přičemž jsou informace o stipendistech snadno zjistitelné. Do budoucna by však samy fakulty měly sledovat, kde se uplatňují jejich absolventi, třeba jen kvůli kontaktům, které jim tito absolventi mohou přinést.

Jak jsem psal výše, jedná se o podnět k diskusi, nikoliv o hotový soubor kritérií. Jelikož se nepohybuji v českém akademickém prostředí, u mnohých nevím, zda by je bylo možné nějakým způsobem zjistit z otevřených zdrojů. Kromě Vašich námětů a připomínek ke kritériím (včetně návrhů zcela nových) Vám budu vděčný i za informace, kde potřebné údaje získat.

UPDATE: Ještě doplňuji, že bezprostředním podnětem k sepsání tohoto příspěvku byl e-mail od kolegy z olomoucké Právnické fakulty Roberta Zbírala, který se velmi kriticky vyjadřoval k některým z výše uvedených kritérií (v reakci na dotazník, jenž jeho fakultě zaslal novinář Tomáš Němeček a jenž vycházel z některých zde uvedených kritérií). Velmi Robertovi Zbíralovi děkuji za to, že mě tak konečně přiměl k sepsání toho příspěvku, a těším se na jeho příspěvky do diskuse.

_______________________
Užitečné odkazy:
Stránky Briana Leitera, který se různým hodnocením právnických škol v USA dlouhodobě zabývá.

Symposium o hodnocení právnických škol v USA pořádané Indiana Law Journal.

19 komentářů:

Tomáš Sobek řekl(a)...

Výborný příspěvek. Jednu poznámku: Nejde jen o počet knih v knihovně, ale také o jejich kvalitu. Např. v knihovně na PrF MU měli donedávna plné regály sovětských knih. Špatná vybavenost knihoven je bohužel obecný problém českých VŠ.

Martin Kornel řekl(a)...

K bodu 1) f) hodnocení studentů:
PrF MU má zavedené elektronické dotazníky ("předmětová anketa") ke každému předmětu, ve kterých je mimo jiné možné hodnotit kvalitu vyučujícího. Konkrétně jsou v něm dotazy "Jak učitel učí" a "Učitel jako odborník". Pro hodnocení je poskytnuta škála 11 bodu - čím více, tím lepší.

Karel Zajíc řekl(a)...

K úmrtnosti studentů - bojím se, že především na PFUK mnoho studentů skončí právě kvůli únavě z "boje" se školní byrokracií a neochotou některých kantorů. Po prvním roce studia to vzdalo několik mých spolužáků. Možná by tedy nebylo od věci zavést dotazníky i pro studenty fakultu opouštějící.

Knohovna PFUK je opravdu kuriózní už tím, že mnohé z publikací v její elektronické databázi neberou v potaz všeberoucí povodeň v r. 2002 a tvrdošíjně si svou stínovou existenci proklamují dál.

Zdeněk Kühn řekl(a)...

Výborný článek, dovolím se ale ohradit proti tezi, že "někteří akademičtí vykukové dokonce např. prodávají jednotlivé kapitoly své učebnice jako samostatné články". Knihovna PF UK má na toto vlastní formulář a pokud někdo napíše editovanou knížku, rozepíše tam program automaticky každou kapitolu zvlášť. Takže to není zlovolnost žádného akademika, ale prostě způsob, jakým se to v Praze eviduje.

Jan Komárek řekl(a)...

Tomáši Sobkovi:
Díky, možná by stálo za to odlišovat nárust knihovního fondu po roce 1990, popřípadě ještě rozlišit domácí/zahraniční literaturu.

Zdeňkovi Kühnovi:
V tomhle ohledu je skutečně přehled publikací, dostupný na mnou uvedené adrese PF UK, primitivní. Uznávám, že je zcela legitimní uvádět jako samostatnou publikaci příspěvek do sborníku, který autor příspěvku současně i editoval (jak vím od Michala, s editací Vaší "Rovnosti a diskriminace" byla ohromná práce, to však nediskvalifikuje Vaše kapitoly jako samostatné příspěvky). Na druhou stranu, já spíše myslel, když někdo vytrhá kapitoly z poměrně koherentní práce, která jako sborník ani není koncipována (příklad: třeba kniha o předběžné otázce, na které jsme se podíleli 4 a u které by šlo více méně odlišit, kdo je "hlavním" autorem té které kapitoly). Tam mi připadá vydělovaní jednotlivých kapitol jako snaha nahnat počet publikací.

Michal Bobek řekl(a)...

Kompliment za práci a nevděčnou úlohu, které se Honza zhostil. Protože s ním ale všichni nechutně souhlasí, ujmu se role čertíka.

1) Kvalita učitelů

Obecné: myslím, že podobný žebříček by měl jasněji rozlišit, zda mu jde o kvalitu výzkumu, či o kvalitu výuky, či o obé. Souhlasím, nelze je od sebe plně oddělit. Lze však říct, na co je brána větší váha. Když si čtu kritéria a) – h) v bodě 1), pak důraz je jednoznačně na výzkum, nikoliv výuku. Je to ale to určující kritérium? Prvotním úkolem podobného žebříčku je říct, PROČ jej dělám. Dělám jej proto abych obecně posoudil fakulty? Anebo je dělám pro studenty, aby se mohli rozhodnout, která fakulta je pro ně nejlepší a na kterou chtějí jít?

Myslím, že smysluplnou identifikací cíle srovnání nám pak vzniká jiný obrázek. Třeba ve Velké Británii se provádí samostatné posuzovaní výzkumné kvality univerzit (Research Assessment Exercise – RAE - http://www.rae.ac.uk) a samostatně posuzovaní kvalit univerzit podle výuky a toho, co z toho mají studenti (klasikou je zde Guardian University Guide - http://education.guardian.co.uk/universityguide2008). Smyslem prvního (RAE) je identifikovat kvalitní vědecká pracoviště pro účely veřejného a dalšího financování škol (tedy do koho se vyplatí investovat), druhé je jasně zaměřeno jako poradenství pro studenty (tam běžte, tam ne ...). Tomu odpovídá volba kritérií hodnocení.

Druhá obecná poznámka: v českých poměrech by bylo vhodné zohlednit existenci tzv. „turboprofesorů“ a x úvazků na y fakultách, které má jedna osoba. Jak se bude započítávat vyučující, které má x úvazků? Za kterou fakultu „kope“ někdo, kdo na třech z nich učí? Které se započítá? Všem?

a) Publikační výstupy:
Nemyslím si, že publikace monografie v zahraničí je automaticky víc, než v ČR. Do EU 15 + USA (k tomu níže) se započítává třeba Německo i Rakousko, kde vydávání monografií v právu není ani tak o kvalitě publikace, ale o tom, kolik je autor ochoten nakladateli dát, aby jeho věc vůbec vydal (německá tradice „Zuschusse“ apod.)

Stejně tak nevím, zda je monografie „těžší“, tedy zda je vědecky „víc“ než učebnice. Dle mého soukromého názoru napsat dobrou učebnici je těžší, než si s odpuštěním naházet na papír své myšlenky a vydat to jako monografii. Ale to asi nelze paušalizovat.

Nemohu souhlasit s posuzováním zahraničí jako „EU 15 + USA“. Samozřejmě je nesmysl vydávat sborníky z akcí v ČR v angličtině za zahraniční publikace, stejně jako publikaci v čj nebo ag na Slovensku jako zahraničí. Nad rámec toho to však již nelze pojmout takto. EU 15 + USA jednak popírá celý zbytek anglosaského světa (Kanada, Austrálie, Nový Zéland, JAR atd.), kde nemám obecně pochyby o kvalitě srovnatelné v „EU 15 + USA“ jednak si nemyslím, že by publikace proto, že je vydána třeba na Středním východě musela být méně hodnotná. Co třeba Izrael, CEU v Budapešti, slušné publikace polské, Japonsko, Korea ...?

Chápu cíl, kam mělo omezení „EU 15 + USA“ směřovat, ta plácačka je ale příliš velká (milovník německých testů proporcionality by chtěl prohodit klasické „Spatzen mit Kanonnen schiessen“ ;-)


c) Účast na zahraničních/domácích konferencích, přednášky na jiných univerzitách na pozvání:
EU 15 a USA – nesouhlasím ze stejného důvodu.

d) Mobilita učitelů – dlouhodobější studijní pobyty na univerzitách v zahraničí:
Zde si myslím, že by se mělo především rozlišovat mezi typem mobility, tedy mezi tím, zda český učitel smí v rámci „rozvojové pomoci“ někam vyjet a zkopírovat si něco v knihovně či je tam pozván přednášet. Druhotným faktorem je pak délka.

f) Hodnocení studentů:
Jak již zaznělo v diskusi, dělá se to v Brně a možná i jinde. Je to ale souměřitelné při nestejných kategoriích hodnocení? Tyto dotazníky jsou pro interní potřebu fakult/univerzit. Nakolik jsou závěry z nich přenositelné nevím.

g) Hodnocení kolegů a jiných respektovaných odborníků z právnických profesí:
V podmínkách České republiky a velikosti „trhu“ neproveditelné. Navíc mi není jasné, jakou má toto kritérium vypovídajícího hodnotu. O kvalitě výuky? O kvalitě výzkumu? Anebo o konexích? Podobným typem hodnocení se snažilo jít slavné celosvětové hodnocení Šanghajské univerzity a byli za to myslím po právu tepáni.

h) Otevřenost a prostupnost: počet docentů mladších 40ti let a profesorů, mladších 50ti let:
Souhlasím, zde to chce však zpřesnit:
- rozhoduje, zda je to doc./prof. „náš“ anebo „turbo“?
- bylo by nutné zdůraznit, že tím věkovým omezením je myšlen věk dosažení habilitace/profesury. Tady pak vzniká otázka, jak hodnotit jev „věčného docenta“? Je to plus nebo mínus pro fakultu?
- udílení svátostí (oprava: habilitační/profesorská řízení) jsou u nás v područí pražské a částečně brněnské fakulty. Jestli jedna z nich odmítá dát svátost, z jakéhokoliv důvodu, někomu z Olomouce či z Plzně, to znamená co? Kupříkladu pražská fakulta, která má myslím oprávnění k vedení habilitačních řízení (v nejvíce oborem) by tak teoreticky mohla znemožňovat řízení pro mladé pedagogy odjinud, což by se pak ale negativně projevovalo na profilu jiné fakulty. Takže otevřenost a prostupnost tak může být velice rychle redukována na spolupráci jedné fakulty ....

2) Studijní podmínky a studijní program
Souhlasím, jedná poznámka nicméně: poměřovat „kolik pozornosti je věnováno jednotlivému studentovi“ v rámci českých právnických fabrik by bylo zajímavým cvičením.

3) Kvalita studentů:
Nevím, nakolik kterékoliv z těchto kritérií říká cokoliv o „kvalitě“ studentů. Úmrtnost mohu vyložit x způsoby. Účast v právnických soutěžích je v českém prostředí dána hlavně nezájmem pedagogů dělat cokoliv zdarma a navíc.

Kvalitu studentů mohu navíc reálně posuzovat pouze tehdy, kdy by o ně byla mezi fakultami nějaká skutečná soutěž a studenti měli volbu. Soutěž je nulová, protože fakulta ví, že za každého je tam 8 dalších čekajících na jeho místo, no a studenti, kteří se vždy hlásí na více fakult, pak jdou tam, kam se dostali. U těch šťastnějších, kteří se dostanou na více fakult, lze pořadí volby snadno předvídat.

4) Uplatnění absolventů
b) Absolventi studující v zahraničí:
Nevím, co (a zda vůbec něco) vypovídá počet absolventů studujících v zahraničí PO SKONČENÍ fakulty o kvalitě studentů (zahraniční studium v rámci studia, ať již mgr. nebo Ph.D., je jiná věc). Ledaže bych musel tvrdit, že pouze (výborné) studium na jejich pregraduální české instituci je špičkově vybavilo natolik, že se na zahraniční studium dostali díky svému studiu právě na té fakultě. Když se ale podívám na své známe, kteří studují po škole v zahraničí, tak tam jsou s minimálním přičiněním své mateřské instituce, někteří dokonce spíš navzdory.

Navíc zde, stejně jako u jiných kategorií, je nutné přepočítat výsledná data poměrem velikosti jednotlivých fakult.


Tak koukám, že jsem pouze tepal. Nyní, když bych se měl pohnout do konstruktivní fáze, tak nestíhám, ale snad se do ní také doplížím.

Jan Komárek řekl(a)...

Díky Michalovi za jeho čertíkovskou úlohu. Několik reakcí:

Je pravda, že jsem zcela dobře nerozlišil, zda sestavuji kritéria, která bych považoval za ideální, nebo která jsou realisticky aplikovatelná za současného stavu, kdy mnoho potřebných informací nedostupná.

Proto například omezení na EU15 + USA. Tam je ten rozdíl kvality jasný. Určovat, zda je kvalitní i univerzita i mimo tuto oblast a zda tedy přednášení na této univerzitě či účast na konferenci v této oblasti znamená určité odlišení kvality českého akademika, je za současného stavu nemožné. Když jsem se rozhodl pominout i jiné zahraniční oblasti, vedla mě k tomu také pragmatická úvaha, že počet publikací v Japonsku, Koreji, Izraeli atp. bude blízký nule. Nicméně s Central European University máš pravdu (ta se dá do našeho regionu zařadit skutečně spíše jen geograficky, nikoliv myšlenkově…) Šlo by také to zahraničí více stratifikovat.

Ke kvalitě vyučujících: ona ta hodnocení, na která lze odkázat (Guardian, US News atp.), ohledně kvality výuky (na rozdíl kvality výzkumu) příliš smysluplných kritérií nenabízejí, popřípadě jsem mnohá z nich promítl pod jinými kolonkami (např. Guardian: 1) Teaching quality - as rated by graduates of the course, 2) Feedback - as rated by graduates of the course, 3) Spending per student, 4) Staff/student ratio, 5) Job prospects 6) Value added - comparing students' degree results with their entry qualifications, 7) Entry score) Takže bych spíš řekl, že mnou uvedená kritéria jsou komplexnější, aniž by něco z těch, která se zaměřují spíše na výuku než na výzkum, pomíjela.

Hodnocení provedené odborníky v oboru bych nepodceňoval. Nevím, kde za to tepali žebříček Šangahjské univerzity, ale např. B. Leiter jej používá jako základní ukazatel hodnocení nejen právnických škol, ale i filozofických fakult. Ale jak jsem psal: v ČR by velmi záleželo na výběru respondentů, v tom souhlasím – nicméně: skutečně je to zcela nemožné?

Monografie x učebnice: možná jsem neměl být tak kategorický v tom, který z těchto druhů publikace lze považovat za hodnotnější; asi se ale shodneme, že je třeba je rozlišovat.

Nakonec obecnější poznámka: vůbec jsem ještě nepřemýšlel, jakou váhu jednotlivým kritériím přisoudit…

Zdeněk Kühn řekl(a)...

K počtu studentů, kteří PO FAKULTĚ studují v zahraničí: ať Michal chce nebo nechce, kvalita fakulty se pozná též podle kvality studentů. Jsou-li dvě srovnatelné fakulty (myslím srovnatelné učiteli, výukou, vědeckým výzkumem), pak rozhodující pro jejich rozlišení může být to, že na prvé jsou lepší studenti než na druhé. To, že se o to třebas fakulta nijak nepřičiní, což se asi snaží Michal naznačit, je proto irelevantní - ta instituce je prostě lepší, protože je intelektuálně náročnější studovat obklopen chytrými lidmi než studovat obklopen spolustudenty hloupějšími. Mimochodem, je omylem si myslet, že skvělý akademik se nenajde na druhořadé americké škole (třeba Detroit State Law School). Skutečným rozdílem je kvalita studentů, která bude v Detroitu a v Ann Arbor propastně odlišná - a mimo jiné ta pak pošle Ann Arbor do první desítky a Detroit do druhé stovky.

Závěr: ke kvalitě pražské právnické fakulty významně přispívají nebo přispívali právě lidé jako Michal B. nebo Jan K.

Michal Bobek řekl(a)...

Ad poslední Zdeněk: já neříkám, že se kvalita fakulty nepozná podle kvalitních studentů. Já pouze říkám, že nevidím bezprostřední souvislost mezi kvalita fakulty – množství studentů studujících po jejím skončení v zahraničí v okamžiku, kdy se dana fakulta neda k vetsimu uplatneni studentu v zahranici zadny primy podnet.

Pražská právnická fakulta nezískává studenty díky tomu, že by byla výborným vzdělávacím ústavem, ale proto, že je to jediný monopolistický moloch udělující právnický tubus v Praze. Lidé, které zajímá spíše mezinárodní/evropský rozměr, nemají moc kam jinam jít a automaticky končí v Praze. Jak mohu hodnotit kvalitu fakulty po této stránce tam, kde neexistuje výběr?

Nicméně dobrá, jestli si myslíte, že toto kritérium má nějakou relevanci, tak je nutné to kalkulovat poměrem v zahraničí studující studenti/poměr celkových studentů na dané fakultě, nikoliv podle totálních čísel. Ma hypoteza by byla, ze kvalitni lide jsou na vsech fakultach priblizne ve stejnem pomeru v ramci studentske populace. V Praze jich muze byt v celkovem souctu vic, ale to zase jenom proto, ze hrajeme na totalni cisla.

Tomáš Sobek řekl(a)...

1. Souhlasím s Honzou, že musíme odlišovat monografie a učebnice. Je tristní, že někteří profesoři se "udělali" na učebnici.
2. Také souhlasím s Michalem, že tu je problém tzv. turbo-profesorů. Všichni víme, že fakulty potřebují profesory kvůli akreditaci, a tak někteří profesoři učí jen nominálně. Profesor poskytuje otitulované jméno, ale ve skutečnosti učí někdo jiný.
3. Metodologická poznámka. Myslím, že by se při srovnávání fakult nemělo přihlížet pouze k aktuálnímu stavu, ale též k trendům. Je to důležité především kvůli mladším fakultám.

Jan Petrov řekl(a)...

Děkuju za post i komenty.

Trochu zpátečnická poznámka: Uznávám, že vydat knihu v respektovaném zahraničním nakladatelství je něco. (I když asi nebude nekonečný problém s příplatkem vydat v německu něco jako "Tschechisches Handelsrecht" a pak si s tím v ČR cintat pentli.) Ale přece jen je to kritérium nadhodnocující evropské právo. Když jsem jednou nadšeně vysvětloval, jak by se měli profesoři hodnotit podle zahraničních / impaktovaných citací, byl jsem trochu zchlazen argumentem, že článek o českém právu v zahraničního časopisu by za deset let možná odcitoval jeden chorvatský nadšenec.

Není to prosím sarkasmus, myslím to doslova: Opravdu nevím, jestli je lepší akademik Karel Eliáš nebo Jan Komárek; výše uvedené publikační kritérium to ví.

Šplhoun si na druhou stranu myslí, že z důvodu možného mezinárodního srovnání budou asi akademici zabývající se evropským právem v průměru lepší než jejich kolegové z většiny dalších oborů.

Myslím si že kritérium průměrné mzdy není v ČR moc použitelné, protože velmi zvýhodní pražskou PF. (Obdobný problém musí mít i v USA a nevím už, jak ho řeší.)

Michal Bobek, Tomáš Sobek, Jan Komárek: Vím, že monografie je věda a učebnice ne. Ale na druhou stranu, napsat špičkovou a široce užívanou učebnici, měl bych větší pocit prospěšnosti, než napsat geniální monografii zapadající prachem. Uznávám ale, že většina učebnic se čte ne pro jejich eminentní imanentní kvality ale pro uspokojení zkoušejícího emana. (No, nedalo mi to, ale tak zle jsem to nemyslel. Pokud mohu říct, učitelé nejsou zdaleka tak vysazení na "svou" učebnici, jak si většina studentů myslí.)

Zdeněk Kühn, Michal Bobek: S relativními čísly absolutně souhlasím. Ale kritérium zahraničních studentů je asi v pořádku. Odhlédneme-li od dalšího, je asi jedno, jestli škola přijímání kvalitních studentů molochuje, monopolizuje, subvencuje, ignoruje nebo retarduje; hlavní je, že tam ti studenti jsou. (Jak to poznat? Poměr zahraničních studentů je dobrá indicie.)

Tomáš Sobek řekl(a)...

Ad jan petrov
Důsledně vzato monografie a učebnice nejsou dvě vzájemně se vylučující kategorie. I monografie může sloužit jako učebnice. Nicméně, některé vysokoškolské učebnice jsou jen výcucy, které se nápadně podobají středoškolským přehledům, přičemž právě tyto materiály bývají u studentů nejoblíbenější, protože jsou ideální pro třídenní přípravu na zkoušku. Jestliže nějaký profesor ve svém oboru nenapsal nic jiného než takový výcuc, pak jsem v rozpacích, a musím se ptát, jak je vůbec možné, že je profesor.

Jan Komárek řekl(a)...

Janu Petrovovi (skloňuji to správně?:-):

Zahraniční/domácí publikace - to je problém, to máte pravdu, navíc se neomezuje jen na naše prostředí, ale na právníky obecně: je fakt, že jsou obory, kde téměř v češtině nemá cenu publikovat (některé oblasti evropského práva například) a na druhou stranu chápu, že publikovat v zahraničí článek o občanském právu je těžší (ačkoliv, myslím si, že by přední civilisté nebo kapacity věnující se obchodnímu či trestnímu právu měli nějak komunikovat se zahraničím - právo se na dostatečně abstraktní úrovni nemůže vyčerpávat jedním právním řádem).

Ono to upřednostnění zahraniční publikace v mnou navrhovaném kritériu plní spíše jiný účel: už jsme zde diskutovali, zda je výběr článků k publikaci v českých časopisech dostatečně selektivní (já si myslím, že nikoliv). Pokud není, pak nemůže česká publikace plnit stejný signál kvality, jako publikace v kvalitním zahraničním časopise (poznám to i sám na sobě: nechci v žádném případě snižovat Právní nebo Soudní rozhledy, kam mám tu čest občas přispět, články do těchto časopisů však píšu několik dní; článek do časopisu v zahraničí píšu několik měsíců). Proto to nakonec ani nemusí být tak nespravedlivé: buď jsem oceněn za to, že publikuji jeden článek v (kvalitním-i zde je třeba samozřejmě rozlišovat) zahraničním časopise ročně, nebo za to, že jich publikuji několik v Čechách.

Monografie: pokud bude geniální, zapadat prachem nebude:-) Ale souhlasím, vycházel jsem příliš z anglických reálií (kde pokud publikujete knihu u Oxford University Press, tak jste skutečně dobří) a opomněl, že realitu v Německu (ani Francii) příliš neznám. Ale v obecné rovině souhlasím s tím, co napsal výše Tomáš Sobek: mnozí "profesoři" vydávají za vědeckou práci něco, co by na západ od našich hranic bylo považováno za učební pomůcku pro studenty, která je sice užitečná, renomé autora (natož jeho vědecký postup) však nijak nezvyšuje.

S tím souvisí ještě jedna myšlenka: nesrozumitelnost učebnic, které se nemohou rozhodnout, zda mají být srozumitelné pro studenty, nebo zda mají být vědeckými díly.

Uplatňování absolventů: škoda, že si takovouhle statistiku, popř. přehled uplatnění absolventů, fakulty nedělají. Zajímalo by mě například, zda je pravda, že MU plní naše vrcholné soudy v Brně, zatímco UK zase soukromé kanceláře v Praze. Pohlazení Plzni: mnoho jejích absolventů zastává významné funkce spojené s právem ES. Učí se tam evropské právo lépe než v Praze nebo Brně? (Ale jedním dechem dodávam: to jsou moje dojmy pojmy, vzorek lidí, které znám, je příliš malý).

Jan Talíř řekl(a)...

Musím se ptát, k čemu tohle zkoumání slouží? Přínos v tom moc nevidím. Měřit mezi sebou čtyři fakulty? Když všichni víme, jak to na nich chodí? To mi přijde, s odpuštěním, k smíchu. Myslím, že v našem rybníku by mělo být jediné kritérium - která škola dokáže neodradit studenta od toho, aby se dále rozvíjel, aby mu aplikace práva byla koníčkem. A to je neměřitelné.

Tomáš Sobek řekl(a)...

Ad jan talíř
Právnické fakulty se u nás srovnávají. Berme to jako fakt. A když už se srovnávají, tak by se to mělo dělat co nejlépe. Všimněte si ale, že úvahy o srovnávacích kritériích jsou nakonec úvahami o tom, co bychom měli na právnickém vzdělávání zlepšit. A takové úvahy mají smysl.

Jan Muller řekl(a)...

Dobry den, pane Komarku. Jmenuji se Jan Muller a jsem vedouci magazinu Patek Lidovych novin.

Muzete mi prosim poslat na sebe mail nebo jakykoli jiny kontakt? Rad bych Vas nebo nektereho z Vasich kolegu pozadal o clanek "o pravu jako intelektualni vyzve". Dekuji za odpoved a budu doufat ve spolupraci.

S pozdravem

Jan Muller
jan.muller@lidovky.cz

Anonymní řekl(a)...

A čo tak skúmať aj to, aký vplyv má činnosť pedagógov/vedcov na judikatúru súdov, rozhodovanie verejnej moci? Mne sa často zdá, že naháňanie čiarok v zahraničí nie je celkom to pravé...

Pavel Raboch řekl(a)...

Snad jen dodat, že na PF UK se "hodnocení studia studenty" taktéž provádí. Ze strany studentů (jaké překvapení) je o anketu zájem v percentuálním vyjádření hraničící s nulou. Poznámka - někteří vedoucí seminářů si takové ankety organizují pro svůj seminář sami. A fakt, že v diskusi s mladšími pedagogy jsem zjistil, že dotyční by o výsledky oficiálního průzkumu měli zájem, protože chtějí vědět, kde se mohou zlepšit (tedy nikoliv že mají strach, co na ně kde praskne), mě jen těší.
Srovnání fakult - já si nejsem jistý, jestli to v Čechách vůbec má význam. Význam to jistě má v zemích, kde mají, řekněme, více než 10 fakult. Ale v ČR, kde navíc existence 4 fakult je fakticky degradována personálním propojením (zpravidla východ/západ)? Lze snad říct, že obecný problém je malá orientace na studenta (nebo snad až "nezájem o studenta"), a pak také fakt, že je "přestudentováno" - to do značné míry je dáno způsobem financování vysokého školství, které staví naroveň výuka práva a matematiky (jako že se něco napíše na tabuli, studenti to opíší, a tím je téma vyřešeno). Ale to snad nebudeme měřit pro každou fakultu zvlášť.

Anonymní řekl(a)...

Vojtěch J. Cepl:

"A čo tak skúmať aj to, aký vplyv má činnosť pedagógov/vedcov na judikatúru súdov, rozhodovanie verejnej moci?"

Výborná otázka; moje odpově´d je děsivě stručná a nelítostná; vliv nemá nikdo z nich prakticky žádný. Na čele vědění nejsou fakulty, ale praktici.
Čím dříve si to uvědomí studenti, tím lépe pro ně.