sobota 24. února 2007

Mladí právníci jako proletariát ...


Tenhle post jsem chtěl napsat již nějakou dobu, ale nějak jsem se k tomu nemohl neustále dostat, moc práce, málo času ... Navíc bude muset být jen stručný - moc práce, málo času ... :-)

Hlavním podnětem k jeho sepsání je zpráva týkající se mladého právníka (Matthew Courtney) působícího v londýnské pobočce mezinárodní právní firmy Freshfields, který se nedávno zabil pádem ze schodiště při pozdní návštěvě umělecké galerie Tate Modern. Novinově to bylo komentováno titulky jako Stressed-out lawyer, 27, dies in late-night fall at Tate Modern, Freshfields associate's death highlights concerns over heavy City workloads nebo Promising lawyer fell to his death after raising fears over his workload.

Poznámku tomuto neštěstí věnuje na svém blogu Anonymous Lawyer i Jeremy Blachman, který se jinak věnuje spíše ironickému až sarkastickému vykreslování přetížení mladých právníků (junior associates) v "mamutích" mezinárodních právních firmách. Myslím, že každého právníka či právničku jeho vtipné komentáře z pozice "fiktivního najímajícího partnera ve velké právní firmě v jednom velkém městě" dovedou k úsměvu, zejména pokud v jedné z "takových" firem pracuje. ;o) Každopádně doporučuji ...

Obdobnému cíly slouží i jeho fiktivní Anonymous Law Firm, kde jsou úžasné zejména Podcasts, ukazující formou krátkých hlasových nahrávek různé přednosti dané firmy v oblastech jako diversita, smysluplné pracovní úkoly, vstřícnost k rodinnému životu atp. U toho všeho se člověk (zejména má-li smysl pro černý humor) opravdu zasměje, ale pokud najednou narazí na zprávu obdobnou těm týkajícím se Matthew Courtneyho trochu mu zmrzne úsměv na rtech ...

Napadne ho pak třeba otázka, nejsou v některých ohledech mladí právníci vlastně jako "vykořisťovaný" proletariát ;o) (samozřejmě ne z hlediska příjmů a živoření na životním minimu, k tomu mají mladí právníci v příslušných firmách opravdu hodně, hodně, hodně ... daleko). Přesnější by proto asi nebylo hovořit o "vykořisťování" (exploitation) stricto sensu, ale spíše o práci vedoucí k "odcizení" (alienation) - k vytváření mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem subjekto-objektového vztahu (E. Fromm) či (jiným slovníkem) novodobé formy otroctví, což je další kategorie uplatňovaná příslušnou školou politické filosofie ... Tato myšlenka není z mé strany nijak originální (navíc si myslím, že je příliš zobecňující) a vyprovokovaly ji posty Davida Lubana na Balkinization Associates of the World, Unite! a Young Lawyers as Proletariat, který v nich naznačuje, že na vztahy v daných velkých firmách lze Marxovy poučky aplikovat v takřka čisté formě. Ten první post, myslím, stojí za přečtení (druhý pouze odkazuje na knížku D. Litowitze uvedenou níže).

Opět - z jednoho hlediska to může být úsměvné, ale jindy může úsměv mrznout na rtech ... byť se to asi jinak jeví trochu přitažené za vlasy. V tomto směru by určitě stálo za to přečíst si knížku Douglase Litowitze "The Destruction of Young Lawyers", který je jinak také autorem Postmodern Philosophy and Law; bohužel není momentálně přes Amazon dostupná ...

No ... tak to by asi stačilo a teď zase do práce ;o)

PS: Ten obrázek na zpestření tohoto postu asi všichni znáte. Je z úžasného filmu The Devil's Advocate (1997) - další fotky a trailer zde.

PPS: Zas tak stručný jsem nebyl, což asi značí, že to s tou prací ještě jde ...

15 komentářů:

Jakub Jošt řekl(a)...

Pekny post. Ono, ti pravnici sice, v tych top firmach, zarobia trebars 140k, akurat, ze ich nemaju kedy minut. A praca, ktoru tomu venuju...ehm...vydych v podobe partnerstva priemerne tak po 7-8 rokoch...neviem, ak do toho zaratame naklady (nielen penazne) vynalozene na studium, zodpovednost...

Zdeněk Kühn řekl(a)...

V USA je obdobna forma nevolnictvi v podstate nezbytna. Normalni student prav po jejich absolvovani dluzi neco mezi 100 az 150 tis. dolary, coz je castka, za kterou si muzete koupit i mensi dum (v mensim meste). Nejjistejsi forma, jak ten dluh splatit, je stat se na nekolik let nevolnikem v pravnicke firme.

Mel-li jsem v Cesku narozdil od normalniho americkeho studenta moznost volby, praci v americke nebo obdobne firme jsem si nezvolil, protoze plne souhlasim s tim, co rika Jakub Jost.

Jan Petrov řekl(a)...

Je prace pro velkou AK spise zabava a delali byste ji skoro i zadarmo, anebo nuda a drzi Vas u ni jen penize a pocit prestize? Jak pro kterou velkou AK? Jaka cast cinnosti pravnika je jen nekreativni urednicina na trochu vyssim stupni? Za jak dlouho se uz nemate moc co naucit? Delaji ve velkych AK Ti nejchytrejsi, anebo nejctizadostivejsi? Do jake miry je v pravu potreba kreativita/inteligence? Proc maji nekteri lide ve velkych AK pocit, ze advokat/koncipient, ktery nepracuje ve velke AK, je smesny trouba? Proc vice nez v jinych odvetvich zalezi v pravu na Vasich titulech a skolach? Maji (akademicti) pravnici blize k vedcum nebo k teologum? Jak dlouho vydrzi cloveku radost z prace, dela-li ji 12 hod. denne?

Jaroslav Brož řekl(a)...

Jít či nejít do velké kanceláře…toť otázka. Bohužel musím souhlasit se skutečností, že být „mladým a perspektivním“ právníkem ve velké mezinárodní kanceláři je „moderní otročina“. Důvodem proč mladí lidé jsou ochotní jít „otročit“ je mnoho. Pro někoho je to prestiž, pro někoho finanční ohodnocení a pro někoho nutné zlo. Do jisté míry bych se nebál přirovnání k USA (viz. ZK), protože absolvent právnické fakulty či mladý právník (pokud chce zůstat v oboru), tak si jinou prací nedokáže vydělat tolik, aby byl schopný si v relativně krátké době pořídit např. v Praze pěkný byt. Úskalím tohoto přístupu je fakt, že po několika letech na půdě mezinárodní kanceláře bývá zaměstnanec vyprofilován do velice úzkého segmentu obchodního práva, což mu prakticky může do jisté míry znesnadnit přechod do jiného odvětví práva či do klasické „lokální“ advokacie (nemluvě o advokátních zkouškách). Co se kariérního postupu týká, tak je nutné si uvědomit, že z čistě ekonomického hlediska je v mnohých případech pro kancelář výhodnější člověka vyměnit (jako ponožky) za dalšího mladého, snaživého, perspektivního zaměstnance než současného zaměstnance povýšit.

Jan Mates řekl(a)...

Ja si myslim, ze si uplne nedokazeme predstavit, jak se v US pravnickych firmach pracuje (a to at uz v US, GB nebo v Rusku). To znamena obvykle 70-80 hodin tydne. Sice vydelky vynikajici, na druhou stranu zadny zivot mimo. Myslim, ze az takove nevolnictvi v CR nikde nepanuje, ono ostatne ani v dalsich evropskych statech.

Motivem pro praci v nadnarodni AK je prave ono financni ohodnoceni, protoze jinak panuje v CR platove rovnostarstvi, ktere alespon dle meho nazoru poskozuje vzdelane lidi. Pokud chce clovek porozumet napriklad pravu, tak to neznamena dokoncit fakultu a tim sve vzdelani ukoncit, ale naopak investovat dal a dal, na coz si ale dotycny musi take vydelat. Treba jen knihy a casopisy jsou uzasne drahe – nakoupite par knih, a zjistite ze mate doma v knihovne Fabii – mluvim predevsim o zahranicni literature. To uz nemluvim o problemech jako je bydleni atd.

I v CR jsou advokatni kancelare, ktere se o sve zamestnance staraji dobre, velmi dobre je plati, staraji se o jejich dalsi vzdelavani, pracovni doba je primerena, ale tech je malo. Vetsina jde cestou naznacenou Jaroslavem Brozem. Kdyz mlady pravnik dosahne jisteho platu, je zahy vymenen za noveho, ktery je ochoten pracovat za mnohem nizsi mzdu, mam-li byt konkretni, toto se tradovalo treba o Allen & Overy, ale nejedna se o moji zkusenost, pouze informace z doslechu.

K Jendovi Petrovovi – podle me jsou typickym prikladem nekreativni uredniciny fuze, to je prace ktera ubiji prakticky kazdeho, rutina, dril, rutina. Jinak z vlastni zkusenosti soudim, ze v pravu je mnoho prilezitosti byt kreativni, ale to se obvykle odviji od zadani klienta ci napadu kolegy v pripade podnikoveho pravnika. A ze nepravnici maji spoustu napadu pri jejichz realizaci musi byt pravnik kreativni, temer bych rekl umelec :).

Jiří Kindl řekl(a)...

Priznam se, ze jsem cekal reakce obdobneho typu. Jelikoz o tematu toho postu muzu soudit trochu i z vlastni zkusenosti a jelikoz jsem ho umyslne psal v takovem lehcim tonu, tak bych chtel jen podotknout, ze bych se fakt branil jakymkoli zevseobecnenim.

Ono to je totiz i v tech vetsich kancelarich primarne o vztazich mezi lidmi. Dostanete-li se do dobreho pracovniho tymu, pak se vetsina tech veci, na ktere treba narazi J. Petrov svymi otazkami nejak poda.

Ze sve pozice musim rict, ze urednicina to v naproste vetsine pripadu neni. Myslim, ze nejvetsi vyhodou tech velkych kancelari (a ted jsem dalek toho schazovat kancelari mensi) je moznost prace na komplexnich projektech, se kterymi se jinak bezny pravnik do styku moc nedostane (komplexni M&A, komplexni litigace, regulovana odvetvi, slozite competition kauzy, mezinarodni arbitraze, komplexni financni transankce - syndicated loans, securitisations, derivaty ...) a, pokud ho takova zkusenost laka, asi ji nikde jinde neudela. Samozrejme mira zapojeni do takovych projektu zavisi na seniorite.

Konkretni rozhodnuti je pak vzdy na zvazeni rady faktoru a nemyslim si, ze financni otazka by byla jedinym (ci zcela rozhodujicim - narozdil asi od americkeho prostredi) meritkem u vetsiny lidi, kteri v mezinarodnich kancelarich v CR pracuji, ale mozna jsem trochu idealista ;o)

Jakub Jošt řekl(a)...

Este mi napadol jeden faktor, ktory dost vyrazne moze ovplyvnit (trebars moje) rozhodovanie o buducej kariere, a to je pracovna atmosfera. Teraz pisem cisto "z doslechu", ale o velkych AK, a je jedno ci slovenskych alebo zahranicnych white-shoe firms, sa traduje, ze pracovna atmosfera tam daleko presahuje hranice ferovej sutaze. Kolegovia si umyselne sebe navzajom skodia, koncipientom davaju naschval nezvladnutelne zadania, z asistentov robia otrokov, to vsetko prave preto, aby vynikli v elitnej spolocnosti. Je totiz tazke niecim zaujat vo firme, kde pracuje tim zlozeny z naj absolventov Ivy League ci Oxbridge, preto je jednoduchsie skodit ostatnym, tak sa vytvori spozorovatelny rozdiel v praci jednotlivych koncipientov, ci mladych advokatov. Opat, ide o zovseobecnenie, ale myslim, ze to nie je uplne ojedinely jav.

Jan Mates řekl(a)...
Tento komentář byl odstraněn autorem.
Jan Mates řekl(a)...

K Jirimu Kindlovi - plny souhlas, prace je vzdycky o vztazich mezi lidmi, pokud clovek pracuje v dobrem tymu, tak i prace, ktera muze na prvni pohled vypadat nudne je zabavou a naopak na prvni pohled zajimava prace muze byt ve spatnem tymu neskutecne otravna.

Jan Prevratil řekl(a)...

Tedy, z některých postů vycházejí nadnárodní "mamuti" jako slušné sweat-shops... Jak to zpětně vidím z dvouapůlleté zkušenosti u A and O:

Pokud jde o práci samotnou, záleží samozřejmě na tom, k čemu jste připuštěn (nebo co k Vám naopak jako k juniornímu právníkovi propadne metodou "falling shit"). Pokud ovšem máte důvěru lidí nad sebou/advokáta, pro kterého zrovna "přednostně" děláte (a když tu důvěru nemáte, je otázka, proč ve firmě zůstávat), dostanete se k zajímavým věcem, které víceméně vypočetl Jiří K. Existují ovšem vyložené děsivé činnosti - třeba due diligence, kdy týden prohlížíte stohy dokumentů a hledáte "issues", ale jelikož nemáte deset let zkušeností, nevíte moc, co hledat. Někdy je na zabití i komunikace s klienty - zvláště, když musíte neprávníkům vysvětlovat, proč je něco problém, a oni na Vás víceméně řvou, že to tak chtějí a že Vás (královsky) platí, tak to nějak zařiďte...

Firma se z Vás firma pokusí dostat, co může, za co nejmenší peníze - což je poměrně logické. Lepší zacházení, ať už finanční či jiné, sice obvykle nepřichází samo, ale dá se získat - když svoji práci děláte dlouhodobě dobře, Vaši nadřízení o tom vědí a budou se ochotni bavit. Tuhle nikoliv beznadějnou vyjednávací pozici si bohužel jako mladší právník jen tak neuvědomíte, takže děláte jak zběsilý 12 hodin denně několik měsíců v kuse a každých pět procent k platu vnímáte jako manu nebeskou, dokud neprozříte nebo nezešílíte.

Pracovní atmosféra tak, jak jsem ji u A and O v letech 2002-2004 zažil, neodpovídá některým makabrózním postům výše. Nezažil jsem, že by někdo někomu škodil - jednak by to snižovalo efektivitu systému, která se hlídá zrakem ostřížím, jednak by se to docela rychle poznalo. Stejně tak nevím o nějaké programové "obměně materiálu" za mladší a levnější - odcházeli spíše seniorní advokáti, kteří neměli moc kam růst a chtěli žít nějaký normálnější život, firma je ovšem nepobízela, spíš naopak.

Podobné historky se ovšem u nás tradovaly ohledně amerických kanceláří - ty jsou pravda o něco drsnější, na druhé straně to možná bude z velké části urban legend.

Proč tedy lidé pracují v mezinárodních kancelářích? Mám-li zpětně soudit podle sebe,
(i) zajímavost práce (což není vždy pravda),
(ii) skutečnost, že děláte s chytrými lidmi ve slušné atmosféře (což víceméně platí, ovšem ta pracovní doba...),
(iii) peníze (kterých není málo, ale musí se za ně odvádět výkon)
(iv) pocit vlastní důležitosti (který je samozřejmě z drtivé části mylný, ale ve chvíli, kdy můžete říct "dělal jsem na X." nebo "nadraftoval jsem Y.", si to tak jasně neuvědomíte).

Závěry činit nebudu, to je na každém potenciálním "proletáři".

Jan Petrov řekl(a)...

Děkuji všem za předchozí posty a Vám za tuto pěknou analýzu -- napadlo mě, že se "svou" paní soudkyní si musíte rozumět.

JinePravo: Connecting proletarians.

Jan Petrov řekl(a)...

Jedna zkracena citace na tema blato a louze:

You lawyers don't have a monopoly on misery. My I-bankers are on Prozac, my CFO just had a nervous breakdown, no one's happy.

A tahle je skoro jak od Hellera:

Q: Shouldn't we want our kids to find something that makes them happy?
A: Not happier than me. That would make me feel like a failure.

anonymouslawyer.blogspot.com

Jiří Kindl řekl(a)...

Vzhledem, ze to celkem souvisi s tematem postu i nasledujicich komentu bych odkazal na post na Law&Economics blogu, kde Petr Kuhn odkazuje na clanek, o tom jak byt zdravym, stastnym a etickym pravnikem v nestastne, nezdrave a neeticke profesi. :o)

Anonymní řekl(a)...

jen na okraj. ANonymous lawyer je i velmi ctivá kniha, kterou doporučuji zejména těm, kdo se chystají na pohovory u megakancelárí.

Lucka Vinčálková řekl(a)...

Nevim, zda je to prvni postreh o odkazu na Jine pravo v mediich, kazdopadne se na tento clanek a na clanek Petra Kuhna na Law&Economics blogu odkazal Tomas Nemecek v HN tady v ramci chvalozpevu na EPS. Gratuluji :)