středa, března 04, 2015

Soudkyně Wagnerová vs. soudce Holmes

Nedávno vyšla povedená kniha Tomáše Němečka o bývalé soudkyni Ústavního soudu a Nejvyššího soudu Elišce Wagnerové. Jako ústřední motto celé knihy autorovi posloužila citace soudce Nejvyššího soudu USA z první třetiny 20. století Olivera W. Holmese: “Životem práva není logika, ale zkušenost.” Němeček v knize líčí dobrodružné životní osudy Wagnerové a ukazuje, jak se její zkušenosti z komunistického československa i německé a kanadské emigrace odrazily v jejím přístupu k právu a k práci soudkyně. Skoro by se zdálo, že soudkyni Wagnerovou a soudce Holmese spojuje skrze onen citát starost o člověka, lidská práva a ochranu menšin. Blíže pravdě je přitom spíše pravý opak. Jinak řečeno, jak moc odlišné mohou být životní zkušenosti a následné právní filozofie soudců nejvyšších soudů?
Celý příspěvek

Konference - Listina základních práv Evropské unie: pět let poté aneb jeden lidsko-právní katalog (ne)stačí?

Česká společnost pro evropské a srovnávací právo a Ministerstvo zahraničních věcí si vás dovolují pozvat na konferenci "LISTINA ZÁKLADNÍCH PRÁV EVROPSKÉ UNIE: PĚT LET POTÉ ANEB JEDEN LIDSKO-PRÁVNÍ KATALOG (NE)STAČÍ?". Bude se konat v pátek, 22. května 2015, ve velkém sále Ministerstva zahraničních věcí, Černínský palác, Loretánské náměstí 5, Praha. Níže v postu naleznete program konference. Účast na konferenci je otevřena všem zájemcům z řad veřejnosti; je však nezbytné se registrovat online zde.


Listina základních práv Evropské unie:
pět let poté aneb jeden lidsko-právní katalog (ne)stačí?


PROGRAM:

9:00 [ … registrace a vstup do budovy MZV … ]

9:30
ÚVODNÍ SLOVO
Rudolf Jindrák, náměstek pro řízení sekce právní a konzulární, Ministerstvo zahraničních věcí

9:40 (- 10:50)
PANEL 1: Aplikace Listiny EU na unijní úrovni
Moderuje: Emil Ruffer, Ministerstvo zahraničních věcí ČR

Prvních pět let Listiny EU: pohled z Bruselu
Kristýna Najmanová, Stálé zastoupení ČR při EU

Listina EU v aplikační praxi Soudního dvora
Martin Smolek, Ministerstvo zahraničních věcí ČR

Lucemburk a Štrasburk pět let poté – stále ještě rozdílné světy? Příklad soutěžního práva
Jiří Kindl, Weil, Gotshal and Manges a Michal Petr, Úřad pro ochranu hospodářské soutěže a Právnická fakulta UP

Diskuse

[ … přestávka na kávu … ]

11:15 (- 13:00)
PANEL 2: Nepřistoupení Evropské unie k Evropské úmluvě
Moderuje: David Kosař, Právnická fakulta Masarykovy univerzity

Posudek 2/13 – původ, kontext, význam
Jiří Malenovský, soudce, Soudní dvůr EU

Nepřistoupení EU k EÚLP - jak dál? Pohled unijní
Jan Škeřík, Ministerstvo zahraničních věcí ČR

Nepřistoupení EU k EÚLP: pohled štrasburský
Vít Schorm, Ministerstvo spravedlnosti

Diskuse

[… oběd … ]

14:00 (-15:10)
PANEL 3: Aplikace Listiny EU v českém právním řádu
Moderuje: Pavel Molek, Právnická fakulta MU

Východiska aplikace Listiny EU v právních řádech členských států
Ondrej Hamuľák, Právnická fakulta UP

Listina EU v praxi Nejvyššího soudu a obecných soudů
Katarína Šipulová, Nejvyšší soud

Listina EU v aplikační praxi českých správních soudů
Aleš Roztočil, Nejvyšší správní soud

Diskuse

[ … přestávka na kávu … ]

15:30 (-17:00)
PANEL 4: Měla by být Listina EU součástí ústavního pořádku České republiky?
Moderuje: Robert Zbíral, Právnická fakulta UP

Proč by Listina EU měla být součástí ústavního pořádku
Michal Bobek, College of Europe

Proč by Listina EU neměla být součástí ústavního pořádku
Jan Komárek, London School of Economics and Political Science

Pódiová debata
Zdeněk Kühn, Nejvyšší správní soud a Právnická fakulta UK
Jan Kysela, Právnická fakulta UK a Senát PČR
Kateřina Šimáčková, Ústavní soud a Právnická fakulta MU 

Vojtěch Šimíček, Ústavní soud a Právnická fakulta MU

Diskuse

17:00 ZÁVĚREČNÉ SLOVO A UKONČENÍ
Michal Bobek, College of Europe


REGISTRACE:

Do 30. dubna 2015 na internetových stránkách www.csesp.cz.






Celý příspěvek

úterý, března 03, 2015

Jan Vučka: Telefon Romana Janouška a jeden zvláštní důkaz

Chválím zákon o svobodném přístupu k informacím a praxi některých médií zveřejňovat rozsudky v kauzách veřejného zájmu. Zmnoží se tím doklady o skutečném fungování trestní spravedlnosti (mnohdy tristním), a navíc to poskytuje netušené podněty k akademickým úvahám. Vezměme si jako příklad kauzu Romana Janouška a jeho extempore s autem.

Pokud jde o kritiku, zveřejněné rozsudky poskytují příležitostí dost. Například str. 16 druhostupňového rozsudku: Vrchní soud v Praze byl hluboce pohoršen tím, že drzý obhájce byl přítomen u vyšetřovacího úkonu společně s klientem a dokonce – považte tu nestoudnost! – poradil klientovi, aby na některé otázky neodpovídal, neboť odpověď by mohla být použita proti klientovi. Vnímání obviněného jako sprostého podezřelého a jeho obhajoby jako drzé překážky okamžitého výkonu spravedlnosti je bohužel u nás dosti rozšířené, ale aby se takto otevřeně projevoval jeden z vrchních soudů, to pokládám za opravdu nešťastné.

Máme snad § 165 odst. 2 trestního řádu (Obhájce je již od zahájení trestního stíhání oprávněn být přítomen při vyšetřovacích úkonech, jejichž výsledek může být použit jako důkaz v řízení před soudem …) a máme obecnější právo na účinnou obhajobu. Jak si Vrchní soud v Praze představuje, že obhajoba bude schopna jinak ověřit odbornou kvalitu posudku, než že obhájce bude se svým klientem přítomen a že svůj záznam postupu znalce přibraného policií bude moci konzultovat se znalcem obhajoby? Nemluvě už o tom, jak má obhájce poskytovat právní pomoc klientovi, když prý nesmí ani klientovi poradit, aby mlčel?!

V jedné epizodě CSI: Miami jsem viděl, že znalec obhajoby dokonce musel být vpuštěn do policejních laboratoří na průběh znaleckého úkonu technické povahy, aby si osobně ověřil, že policejní znalci postupují správně. I s vědomím možné umělecké licence v seriálu je zřejmé, že postkomunistická právní kultura v ČR má ještě hodně co dohánět …

Z akademického hlediska je nejzajímavější nenápadná zmínka na str. 50 prvostupňového rozsudku Městského soudu v Praze: „Ve dvou případech – 12:25:06 a 12:32:20 je na záznamu zachyceno před přijetím hovoru, jak obžalovaný policistům říká, že [...]“

Jak může být na odposleších telefonů zaznamenán zvuk přenášený mimo telefonický hovor? Dotázal jsem se technicky kompetentnějších známých a dozvěděl jsem se, že nemuselo jít o žádné policejní hacknutí telefonu. Mobilní telefon skutečně umí vysílat do sítě zvuk zachycený mikrofonem již tehdy, kdy telefon u druhého účastníka teprve vyzvání a hovor ještě není spojen.

Zákonnost takto pořízeného odposlechu je ovšem sporná. Předpokládám totiž, že aby mohl policejní orgán odposlech pořizovat, nesmí být již samotné vysílání nezákonným zásahem do soukromí. Kdybych byl soudcem a někdo za mnou přišel, že chce příkaz k záznamu vysílání ze štěnice umístěné neznámou osobou, kterou policie čirou náhodou objevila v zájmovém objektu, s řevem bych jej vyhnal!

A je vysílání prováděné mobilním operátorem mimo hovor zákonné? Takovýto „prostorový odposlech sui generis“ je bezpochyby zásahem do soukromí a nelze jej činit bez zákonného zmocnění či bez souhlasu osoby, do jejíchž práv je zasahováno. Nevšiml jsem si, že bych při uzavírání smlouvy s operátorem byl na odposlouchávání operátorem i mimo hovor upozorněn a že bych s tím dával souhlas (proto jsem byl ostatně tak překvapen zmínkou v rozsudku).

Ani zákon o elektronických komunikacích výslovné zmocnění telekomunikačním operátorům k odposlechu mimo hovor nedává. § 89 odst. 3 věta druhá sice předpokládá, že existují jisté přenosy dat nezbytné pro poskytování komunikačních služeb, ale ani toto obecné ustanovení, ani podzákonné technické požadavky bez zvláštního výslovného zmocnění k odposlechu v zákoně nepokládám za dostatečné k tomu, aby byl takovýto odposlech v souladu s právem.

Paradoxně zákon o elektronických komunikacích výslovně hovoří pouze o policejním odposlechu zpráv (§ 97 odst. 1 písm. a) ), přičemž zprávou rozumí informaci předávanou mezi účastníky (§ 89 odst. 2), tedy nikoli informaci odposlouchávanou mobilním telefonem mimo hovor. Tedy ani tvůrci zákona o elektronických komunikacích nepředpokládali, že by měl probíhat odposlech mimo spojený hovor.

Z toho důvodu lze zákonnost odposlechu vysílání činěného telefonem před přijetím hovoru zpochybnit a to samé platí samozřejmě pro situaci, kdy by se telefon nějakým zásahem změnil v odposlechový přístroj i bez vytáčení čísla uživatelem.

autor je advokát v Praze Celý příspěvek

pondělí, března 02, 2015

Pozvánka na přednášku: Christian Joerges, What is left of the European Economic Constitution?

Center for Law and Public Affairs (CeLAPA) Vás srdečně zve na přednášku na téma: "What is left of the European Economic Constitution?" kterou přednese Christian Joerges a která se koná 2. dubna od 16:00 hod v budově Ústavu státu a práva (Národní 18, 7. patro).


A spectre is haunting Europeanists. The spectre is German ordo-liberalism, allegedly inspiring the crisis management which the Union’s most powerful Member State orchestrates through the imposition of budgetary discipline and austerity politics. The spectre is accompanied by another story of German descent, albeit a more comforting one: the “social market economy”, the social model of the young Federal Republic, a successful synthesis between an efficient (now: “highly competitive”) market economy and social justice in the formative phase of the Federal Republic which was allegedly incorporated first into the Draft Constitutional Treaty of the European Convention and then the Treaty of Lisbon (Art. 3(3) TFEU) European commitment pace Article, allegedly inspired by Germany’s post-war social model but now betrayed by its turn to austerity politics. Both narratives are flawed. Precisely the flaws a re nevertheless instructive. Contrary to prevailing perceptions, the European monetary union was no “economic constitution” in the ordo-liberal sense. What the Maastricht Treaty has institutionalised was instead a “diagonal conflict” which is resistant legal rule. The turn to an authoritarian managerialism in the European crisis can be deciphered on that background. The new modes of economic governance with their focus on financial stability and competiveness have also deconstructed what was held to be the “European social model”. Europe seems to be exposed to a state of emergency. If that is an adequate characterisation, we have to find out how it may be possible to regain a constitutionals condition.

Christian Joerges is a part-time Professor of Law and Society at the Hertie School of Governance (Berlin), a Research Professor at the Law Faculty of Bremen University and Co-Director of the Centre of European Law and Politics. Until 2007 he held the chair for European Economic Law at the European University Institute Florence. He has published extensively on the Europeanization of private and economic law, transnational risk regulation and governance structures. His Darker Legacies of Law in Europe (ed. with Navraj Ghaleigh, 2003) received 28 reviews. His most recent publication is The European Crisis and the Transformation of Transnational Governance. Authoritarian Managerialism versus Democratic Governance (ed. with Carola Glinski), Hart Publishing 2014.

Registrace: agha@ilaw.cas.cz.
Celý příspěvek

pátek, února 27, 2015

Evropská odpověď na migraci aneb solidarita po evropsku

Není týdne, abychom neslyšeli o dalších úmrtích migrantů, kteří se snažili na přeplněných chatrných bárkách překonat Středozemní moře ve snaze dostat se do Evropy. Dle Vysokého komisaře pro uprchlíky OSN (UNHCR) se v roce 2014 snažilo takto do Evropy dostat 207 tisíc migrantů (z nichž přes tři tisíce na cestě zemřelo) a čísla za rok 2015 naznačují, že bude hůř. Dle Frontexu, evropské agentury monitorující hranice, totiž přes 90 % migrantů volí Středozemní moře jako cestu, jak se do Evropy dostat. Evropská unie nese odpovědnost za řešení tohoto problému – její politika zavřených dveří či ”pevnosti Evropa” migranty nutí k tomu, aby hledali nelegální a velmi nebezpečné cesty vstupu na její území. V tomto postu se budu věnovat několika bodům, které by dle mého měly být součástí diskuze o migraci do EU.
Celý příspěvek

čtvrtek, února 26, 2015

Markéta Whelanová: Aproximace a implementace - harmonie nebo konflikt mezi právními systémy?

Tento příspěvek je písemným shrnutím ústního referátu prezentovaného na kolokviu "Národní ústavní systémy a Evropská unie: Harmonický vztah, nebo manželství před rozvodem?" organizovaném Českou společností pro evropské a srovnávací právo a studentským spolkem Common Law Society.

Začátek procesu implementace práva EU do českého právního řádu je obvykle spojován s okamžikem vstupu České republiky do EU. Ve skutečnosti však tento proces (dříve nazývaný spíše aproximací práva (sbližováním) či harmonizací práva) v České republice probíhá již přibližně 20 let.
Celý příspěvek

Martin Husovec: Dohovor o (ne)jednotnom patentovom súde: čo na to Ústava?

V Európe v týchto dňoch vzniká nový systém riešenia patentových sporov. Je zavŕšením mnohoročného blúdenia a potkýnania sa. No nie je tento posledný pokus len ďalší ústavnoprávny kotrmelec?

V roku 1973 vznikol tzv. Európsky patentový úrad (EPO) v Mníchove. Jeho cieľom bolo centralizovať udeľovanie patentov na základe spoločných kritérií pre celý kontinent. EPO vznikla ako medzinárodná organizácia mimo akýchkoľvek štruktúr EÚ. Táto organizácia umožnila, že na základe jednej prihlášky a prostredníctvom jedného prieskumu je dnes možné získať patent v takmer 40tiach signatárskych štátoch. Po centrálnom udelení ochrany sa však patenty naďalej správajú ako bežné národné patenty.

Keďže EPO zjedodušilo len získavanie patentov, ale nie ich následne používanie a vymáhanie, už v roku 1975 sa európske štáty pokúsili systém ešte viac integrovať tzv. Luxemburgským dohovorom. Ten však zlyhal. Ďaľším pokusom bola snaha EÚ o prijatie nariadenia o komunitárnom patente v roku 2000. Aj tento pokus vyšiel na zmar.
Celý příspěvek

čtvrtek, února 19, 2015

Osm placených doktorandských pozic na fakultě v Tilburgu

Právnická fakulta v nizozemském Tilburgu nabízí osm placených doktorandských pozic s nástupem od příštího akademického roku. Více informací zde.
Celý příspěvek

středa, února 18, 2015

LSE Law: Workshop for Young EU Lawyers

The Law Department at the London School of Economics & Political Science will host a workshop for doctoral students working in the field of EU law on Thursday 21 May 2015.

Doctoral students will be invited to present a paper on any EU law topic. LSE faculty members including Damian Chalmers, Michael Wilkinson, Orla Lynskey, Jan Komarek, Floris de Witte, Jo Murkens, and Carol Harlow will be on hand to comment on the papers and give advice on publication and career strategy. The participants will be invited to publish their papers in a special section in the German Law Journal devoted to ‘Young EU Lawyers’.

The workshop will take place on 21 May and will conclude with a dinner to which all participants are invited. The LSE Law Department will cover overnight accommodation for two nights and reasonable travel costs.

Abstracts of no more than 500 words (along with a CV) should be submitted to f.e.de-witte@lse.ac.uk by Friday 13 March. Inquiries may be made at the same address. Proposals will be considered on the basis of academic merit. Those invited to the workshop will be required to submit a full paper by 15th May 2015.

Dr Floris de Witte (LSE)
Dr Mike Wilkinson (LSE)
Celý příspěvek

úterý, února 17, 2015

Lobuji, lobuješ, lobujeme - (ne)transparentní bruselská lobby

V následujícím příspěvku se budu věnovat lobbingu, protože jsem k němu v posledních pár měsících v Bruselu trochu přičichla. Ráda bych se zaměřila na to, do jaké míry je lobby evropských institucí (ne)transparentní. Transparentnost lobby se v Bruselu nyní živě diskutuje kvůli spuštění nového Rejstříku transparentnosti, který nicméně k mému překvapení není nastaven tak, aby garantoval otevřenou, efektivní a nezávislou evropskou správu.

Lobby představuje v Bruselu miliardový trh a je chlebodárcem té půlky lidí, která se nedostala do evropských institucí, nebo těch, kteří z nich dobrovolně, či nedobrovolně odešli. Lobbistů je dle the Guardian v Bruselu přes 30 tisíc (zaměstnanců EU v Bruselu je podobné číslo), a spektrum zájmů, které reprezentují, je opravdu široké – lobbovat můžete za plastové pytlíky, cigarety, mobilní operátory či zajímavěji za přistoupení vašeho státu do EU, anebo – v mém případě –  za uprchlíky a jejich práva. Dle odhadu ve výše zmíněném článku the Guardian je lobbisty ovlivněno kolem 75 % evropské legislativy (zajímalo by mě, jak to odhadli). Slovo lobby ale v názvu společností nebo v popisu jejich práce nehledejte – většina společností se nazývají konzultační, jsou to ale i PR společnosti, obchodní společnosti, banky, advokátky, neziskovky atd. Slovo lobby je zde stejně nepopulární jako v České republice. Celý příspěvek

pondělí, února 16, 2015

Právo a ekonomie: druhý studentský workshop

Česko-slovenská společnost pro právo a ekonomii (CSLEA)
ve spolupráci s
Právnickou fakultou Univerzity Karlovy a
Common Law Society
pořádá

Právo a ekonomie: druhý studentský workshop

Kdy: pátek 10. dubna 2015, 13:00 až 19:00
Kde: Právnická fakulta Univerzity Karlovy, místnost 304

Workshop je určen studentům bakalářských, magisterských a PhD programů na právnických a ekonomických fakultách. Jeho cílem je poskytnout zpětnou vazbu studentům, kteří píší odbornou práci využívající ekonomický přístup k právu. Program workshopu bude sestávat z úvodní přednášky a jednotlivých prezentací účastníků (cca 30 min.) následovaných diskusí a doporučeními ze strany mentorů. Autoři nejlepších příspěvků získají možnost uveřejnit svůj příspěvek na blogu Jiné Právo.

Obsah prezentací není tematicky omezen; vítány jsou příspěvky využívající ekonomický přístup ke všem oblastem práva.

Úvodní přednáška: Tomáš Sobek, Masarykova univerzita

Mentoři:        Zdeněk Kühn, Nejvyšší správní soud a Univerzita Karlova
Tomáš Richter, Univerzita Karlova a Clifford Chance
Libor Dušek, Vysoká škola ekonomická a CERGE-EI
Josef Montag, Mendelova univerzita
Miroslav Zajíček, Vysoká škola ekonomická

Zájemci o aktivní účast nechť zašlou rozšířený abstrakt (300 až 500 slov) nebo celou práci s abstraktem na adresu CSLEA@mail.com nejpozději do 12. března 2015. Rozhodnutí o přijetí příspěvku bude účastníkům zasláno do 19. března 2015. Zájemci o účast bez přednesení příspěvku nechť se zaregistrují na CSLEA@mail.com nejpozději do 3. dubna. Účastnický poplatek činí 200 Kč a lze jej uhradit v hotovosti v den konání workshopu. V jeho průběhu bude k dispozici káva a občerstvení.
Celý příspěvek

sobota, února 14, 2015

Právo a matematika: Platy soudců

Absolventi technických či ekonomických oborů mají nepěkné mínění o matematické gramotnosti právníků. Zároveň je veřejným tajemstvím, že mnoho uchazečů o studium práv tento obor volí právě pro odpor k matematice, který si vybudovali na střední škole. Někdy však právo (soudy) musí posuzovat správnost matematického postupu. Bylo tomu tak i v právním sporu, který vedl až k médii intenzivně sledované dohodě mezi soudci a státem.
Celý příspěvek

čtvrtek, února 12, 2015

Když Boris potkal Nezitic a jeli do ... Tbilisi (CEEMC 2015)

Kvízová otázka: co je to?

- nemá to tak fešný plakát, ale zato letos o poznání zajímavější destinaci (krásné jednačky na Moravském náměstí prominou),
- týká se to práva EU, letos konkrétně především svobodného pohybu osob, občanství, a omezení hlasovacího práva ve volbách,
- soutěžící si projdou prvním křtem ohněm s ohledem na své schopnosti sepsat a následně obhájit odborný argument v cizím jazyce,
- všichni si to výrazně užívají (tedy, ehm, soudci určitě)
- je tam akumulován výrazný umělecký potenciál, s jednotlivými organizátory trénujícími měsíce dopředu svá vystoupení.

Ano, správně, jde o letošní ročník Central and Eastern European Moot Competition. Váhající týmy z Čech a Slovenska již nemusí váhat a mohou namísto toho registrovat svůj zájem o účast zde. Celý příspěvek

středa, února 11, 2015

JESSUP Moot Court 2015: národní kolo

Centrum pro lidská práva a demokratizaci letos opět organizuje národní kolo soutěže Jessup Moot Court, jednoho z celosvětově nejprestižnějších moot courtů zaměřených na mezinárodní právo veřejné. Národní kolo se uskuteční v pátek 20. února 2015 od 10 hodin v budově Nejvyššího správního soudu v Brně. V národním kole se utkají dva týmy z českých právnických fakult o postup do mezinárodního kola ve Washingtonu, DC.

Zdá se, že letošní téma je opět vcelku aktuální, když se týká vzniku státu secesí a dále tématu anexe cizího území. Pokud se chcete národního kola zúčastnit jako diváci, registrujte se prosím nejpozději do 19. února zde.

Celý příspěvek

sobota, února 07, 2015

Studium na College of Europe - postřehy z eurobubliny

Děkuji za milé přivítání a za příležitost podělit se s čtenáři Jiného práva o své postřehy z Bruselu. Ráda bych začala zlehka, a to svými zážitky ze studia na College of Europe, která je moji druhou alma mater. Začneme jednoduchým testem – máte si vybrat mezi studiem, sociálním životem, či spánkem. Na výběr máte maximálně dvě z těchto tří možností. Nevíte? Vítejte do útrap života studenta na College of Europe.

V tomto postu se pokusím podat co nejucelenější pohled na tuto instituci, včetně všech positiv i negativ, do té míry, co jsem po roce tamního intenzivního studia objektivního posouzení schopna. Budu se snažit zde sepsat zejména informace, které se z oficiálních stránek nedozvíte. Mé postřehy by mohly být zajímavé pro potenciální studenty, jelikož znalost evropského práva je dle mého názoru v dnešní době nutností pro každého právníka a College of Europe je již léta považována za Mekku evropských studií (Florencie promine). Nechci se ale zužovat pouze na právníky – College kromě LLM v evropském právu nabízí i ekonomii, politiku a mezinárodní vztahy se zaměřením na EU. Pro ty, kterým se již nechce studovat, to může být zajímavý náhled pod pokličku eurohrnce.
Celý příspěvek

Rok 2014 ve Štrasburku - díl II.

V minulém díle štrasburského žebříčku jsem představil mé osobní judikatorní vítěze za měsíce leden - červen 2014. Pokud již očekáváte, co z judikatury Evropského soudu pro lidská práva (dále taky "Soud") stálo za to ve zbytku roku 2014, pak je mi ctí Vám na následujících řádcích představit vítěze za měsíce červenec - prosinec! Mnohé z nich jsou poměrně kontroverzní. Tenkou červenou nití mnohých vybraných judikátů je význam "výjimečných okolností věci", díky kterým Soud rozhodl ve prospěch stěžovatelů. To vždycky vyvolává plno dalších otazníků co do předvídatelnosti a použitelnosti daných judikátů do budoucna. Uvidíme, co na ně řeknete.
Celý příspěvek

středa, února 04, 2015

Uprchlický únor

Děkujeme Květoslavu Tomáši Krejčímu za lednové (nejen) teologické rozptýlení a doufáme, že na blog zavítá i v budoucnu jako občasný blogger nebo komentátor.

S únorovým hostem se prstem po mapě přesuneme z Velké Británie do Belgie. O své zážitky, zkušenosti a názory se s námi podělí Adéla Kábrtová. Adéla vystudovala Právnickou fakultu UK v Praze a následně absolvovala studium mezinárodních vztahů a diplomacie na College of Europe v Bruggách. Momentálně kotví v Bruselu, kde se věnuje problematice uprchlíků v rámci práce pro Norwegian Refugee Council.

Těšíme se tedy, že se od Adély dozvíme, jak vypadá studium na College, co znamená pojem „Bruges Mafia“, jaký je život v Bruselu a co obnáší práce v „eurolobbyingu“. V neposlední řadě doufáme, že se dostane i na horké uprchlické téma a že nám Adéla ozřejmí, jaký je současný postoj EU k uprchlíkům, jakým problémům EU čelí a jakých úspěchů či neúspěchů v této oblasti dosahuje.     
Celý příspěvek

pondělí, února 02, 2015

Křeslo pro hosta: Květoslav Tomáš Krejčí (2)

Od advokáta s praxou veľkej advokátskej kancelárie zameranej na business obvykle očakávame veľmi pragmatický, možno až cynický prístup k právu. U teológa a filozofa naopak existuje dôvodné podozrenie, že bude o práve premýšľať v kontexte morálky, ktorá existuje nezávisle na vôli človeka či celej spoločnosti, a ktorá by pre právu mala byť nadriadená. Čo sa stane, keď sa na povahu práva opýtate človeka, ktorý spadá do oboch týchto profilov? Týmto rozhovorom sa lúčime s naším januárovým hosťom, ktorým bol Květoslav Tomáš Krejčí. Prečítajte si jeho odpovede na sériu otázok týkajúcich sa povahy práva, jeho vzťahu k morálke, fungovanie právneho systému v našich reáliách, a v neposlednom rade i o blížiacom sa slovenskom referende.
Celý příspěvek

sobota, ledna 31, 2015

Rok 2014 ve Štrasburku - díl I.

Zuzka Vikarská nám ve svém napínavém seriálu poodhalila, co zajímavého přinesl rok 2014 v Lucemburku. Já bych se rád posunul o nějakých těch 230 km na jihovýchod. Alespoň se stručným komentářem představím štrasburskou hitparádu s jednotlivými měsíčními vítězi a možná i dalšími šlágry, které jim šlapaly na paty. Můj výběr je čistě subjektivní, protože Evropský soud pro lidská práva (dále jen "Soud") toho každé úterý a čtvrtek v 10:00 chrlí a chrlí… Takže je možné, že by se čtenářům na pozici měsíčních vítězů líbily jiné judikatorní melodie. Budu rád, když o jejich místo v záři jinoprávních reflektorů zabojujete v diskuzi. Třeba Vás také navnadím, abyste na blogu Strasbourg Observers hlasovali v anketě o nejhorší a nejlepší štrasburský judikát roku.

Ačkoliv se budu snažit jednotlivé rozsudky zjednodušit „až na dřeň“ (za což prosím o pochopení), bude to dlouhé, proto celý rok 2014 podobně jako Zuzka rozdělím na dva díly.
Celý příspěvek

středa, ledna 21, 2015

Jan Komárek: Evropa proti Evropě: proč EU (zatím) do Štrasburku nepoženeme

Dovoluji si navázat na skvělý rozbor nedávného posudku ESD vydaného k návrhu smlouvy o přistoupení EU k Evropské úmluvě poněkud širšími (neprávnickými, jak zde upozornila Zuzka Vikarská) úvahami. Posudek (a celá filozofie přistoupení EU k ESLP, jež má kořeny už v Lisabonské smlouvě) je podle mého názoru chybná, neboť ignoruje základní prvek poválečného ústavního uspořádání v Evropě: nutnost vnější kontroly dodržování limitů většinového (anebo technokratického) vládnutí. Zároveň v příspěvku naznačuji, proč je štrasburský systém ochrany lidských práv jiný, než ten unijní - což je otázka s dopady na debatu, zda se mají základní práva EU stát součástí ústavního pořádku ČR.



„Omezená demokracie“ 
V poválečné Evropě Evropané obvykle nerozlišují mezi svými dvěma soudy: štrasburským, který se primárně zabývá ochranou lidských práv, a lucemburským, jenž je vrcholným soudem Evropské unie. „Poženu to do Štrasburku“ je obvykle poslední nadějí těch, kdo se cítí dotčeni na právech, které jim od roku 1953 zaručuje Evropská úmluva. Může jít třeba o majitele domů s regulovaným nájemným, anebo romské děti, které stát systematicky posílá do zvláštních škol.

Podle mnohých je taková „vnější záruka“ základních práv jedním z nezpochybnitelných výdobytků evropské poválečné zkušenosti: německý historik Jan-Werner Müller mluví o „omezené demokracii“, která je podezíravá k jakýmkoliv kolektivistickým projektům vládnutí – ať už jde o totalitní formy v podobě komunismu či fašismu, nebo o populistické formy demokracie, kde většina určuje, co je společné dobro pro všechny, bez ohledu na práva přehlasovaných menšin. Populistickou demokracii přitom omezují nejen ústavní soudy uvnitř evropských států, ale i nadnárodní orgány.

Méně se už ví, že „hnát do Štrasburku“ evropští občané v zásadě nemohou Evropskou unii. Její pravomoci, včetně samotných rozhodnutí Evropského soudního dvora, přitom do práv občanů citelně zasahují: z nedávné doby můžeme připomenout rozsudek ve věci společnosti Google, který podstatně zúžil právo veřejnosti na informace ve prospěch ochrany soukromí. Přesvědčil se o tom nedávno například týdeník Respekt, jehož článek zabývající se tunelováním bank v devadesátých letechuž vyhledávač Google nezobrazuje. Snažit se rozsudek Soudního dvora zvrátit by přitom znamenalo právní dobrodružství s velice nejistým výsledkem.

Změnit to mělo přistoupení Unie k Evropské úmluvě, jež by Unii dostalo pod kontrolu štrasburského soudu. Tomu však zabránil Soudní dvůr EU v závazném posudku zveřejněném v prosinci. Jeho vyznění však otevírá mnohem širší otázky týkající se samotné podstaty Unie.

Evropská unie jako pojistka a kotva
Evropskou unii v dnešní době často vnímáme jako další záruku respektování základních práv a principů demokracie našimi vládami. Kotvu, která nás pevně drží v kulturní oblasti Evropy, kam chceme patřit: na „Západ“, kam jsme se po roce 1989 „vrátili“, namísto na „Východ“, kam jsme byli, řečeno s Milanem Kunderou, „uneseni“ sovětským impériem.

Do značné míry to je ale obraz, který jsme my sami pomohli Unii vytvořit, a to teprve po roce 1989. Evropané totiž do té doby Unii chápali především jako ekonomický projekt. Společný trh sliboval v druhé polovině osmdesátých let návrat bezprecedentní doby prosperity, poválečných „slavných třiceti let“ (les trente glorieuses), kdy Evropa rostla z trosek sebezničujícího konfliktu.

Nový růst Evropy v osmdesátých letech pak měl být položen na jiných základech: namísto řízení ekonomiky shora převládla víra v deregulovaný trh – i když nikdy tak volný, jak si salónní hlasatelé „trhu bez přívlastků“ v postkomunistické Evropě představovali. Maastrichtská smlouva, která položila základy měnové unie, v roce 1992 takové pojetí společného trhu upevnila – a učinila Evropu politickým tématem. Bylo to poprvé, kdy voliči některého členského státu odmítli předložený text smluv, aby jim byla po kosmetických změnách dána šance rozhodnout znovu a „tentokrát správně“ – tradice, které se evropská politika drží dodnes.

Současně se však Maastrichtská smlouva snažila podpořit tržní projekt legitimitou, o kterou se opíraly do té doby pouze státy: objevilo se v ní ustanovení o demokracii a lidských právech jako základních hodnotách Unie. Do politického prostoru Unie se tak dostala myšlenka ochrany základních práv, jež byla dosud spíše vnuceným (a přehlíženým) dítkem právníků, existujícím v několika deklaratorních rozhodnutích Evropského soudního dvora, které neměly vážnější politický dopad.

Změnu orientace EU potvrzovala i tzv. Kodaňská kritéria z roku 1995, jež musely splňovat země ucházející se o členství v Unii, společně s přijetím Listiny základních práv EU – nejprve deklaratorně v roce 2000 a nakonec závazně vstupem Lisabonské smlouvy v účinnost v roce 2009. Odtud možná také plyne možné vidění Unie jako záruky demokracie a respektu k základním právům.

Štrasburk a Lucemburk: dva světy lidských práv 
V Evropě se tak objevily dva konkurenční projekty ochrany lidských práv – každý však postavený na odlišných základech a s jinými cíli. Štrasburský systém, založený Evropskou úmluvou z roku 1950, jehož pilířem je Evropský soud pro lidská práva, neusiluje o integraci členských států – nabízí pouze záruky, že určité věci jsou v Evropě vyloučeny: počínaje trestem smrti a konče například diskriminací menšin.

Základem unijního systému je naopak integrace členských států – „vytváření stále užšího svazku mezi národy Evropy“ (Ever Closer Union): zpočátku soustředěná na společný trh, dnes stále více orientovaná na zajištění vnitřní a vnější bezpečnosti. Lidská práva Unie se kolem těchto dvou cílů soustřeďují. S určitou mírou zjednodušení lze říci, že proti členským státům se unijních základních práv mohou dovolat zejména účastníci transakcí na společném trhu – ať už jako obchodníci anebo spotřebitelé. Jen do té míry pak mohou unijní práva fungovat jako ona „vnější záruka“ – spojená nikoliv s poválečnou ideou „omezené demokracie“, ale s projektem evropského trhu bez hranic.

Přesvědčil se o tom například maďarský aktivista Attila Vajnai, když se krátce po vstupu Maďarska do EU snažil před lucemburským soudem prokázat, že zákaz veřejného užívání symbolů totalitních režimů – jako je např. rudá hvězda - porušuje jeho právo na svobodný projev. Soudní dvůr jeho případ odmítl posuzovat s poukazem na to, že nemá žádný vztah k právu EU. Kreativní evropští právníci však okamžitěpřišli s tím, že by zákaz mohla napadnout třeba společnost Heineken, která rudou hvězdu používá na etiketách svého piva. Z případu by rázem stala otázka volného pohybu zboží, kterou Soudní dvůr posuzovat může. Veřejné používání rudé hvězdy by se ovšem prosadilo jako svoboda propagace konzumního zboží, nikoliv jako svoboda činit politický projev.

Ambivalentní vztah Unie k ochraně základních práv potvrzuje její pasivita ve vztahu k Maďarsku, kde Orbánova vláda některá základní práva systematicky porušuje. Přes výzvy liberálních intelektuálů (zmíněný Jan-Werner Müller byl jedním z nich) k zásadnějšímu zásahu Unie nedošlo.

A kdo hlídá Unii? 
Unii ale téměř od počátku provázela ještě jiná otázka: neměl by štrasburský systém „vnější ochrany“ základních práv dohlížet i na samotnou Unii?

Pozitivně se na tuto otázku členské státy pokusily odpovědět už v roce 1993. Jejich snahu ale zablokoval Evropský soudní dvůr když konstatoval, že k něčemu takovému chybí ve smlouvách výslovné zmocnění. Mnoho kritiků již tehdy poukázalo na to, že se tak Soudní dvůr snaží hájit především svoje výsostné postavení – a nezávislost na štrasburském soudu, kterou by přistoupením EU k Evropské úmluvě ztratil.

Pravomoc přistoupit se nakonec do smluv dostala až s Lisabonskou smlouvou. Současně se v ní však objevil požadavek, aby přistoupení Unie k Evropské úmluvě nezasáhlo do pravomocí orgánů Unie – včetně Soudního dvora – a neohrozilo „specifické rysy“ Unie.

Návrh smlouvy o přistoupení byl výsledkem obtížně vyjednaného kompromisu mezi 28 členskými státy Unie (které jsou současně také všechny stranami Evropské úmluvy) a 19 dalšími evropskými státy, které ač stojí mimo EU, jsou stranami Evropské úmluvy. Ty vedlo Rusko, které opakovaně argumentovalo nutností respektovat princip rovnosti mezi stranami smlouvy – a nerozlišovat tak mezi tím, zda se jedná o stát, anebo o mezinárodní organizaci (jako je EU). Skutečným cílem Ruska přitom zřejmě bylo něco jiného: vyjednat na členských státech ústupky v jiných oblastech výměnou za jeho souhlas s přistoupením EU k Úmluvě.

Evropský soudní dvůr: „Já, já, já, jenom já!“ 
Dojednaný návrh smlouvy tak nakonec obsahuje řadu ustanovení, která dávala Unii – a zejména jejímu Soudnímu dvoru, privilegované postavení. Například možnost, aby ještě předtím, než štrasburský Soud pro lidská práva rozhodne, posoudil věc Evropský soudní dvůr. Žádný soud smluvního státu Evropské úmluvy přitom takovou možnost nemá. Cílem bylo uspokojit požadavky Soudního dvora, formulované v „diskusním dokumentu“, kterým se tento soud fakticky zapojil do politického procesu sjednávání smlouvy. Výsledkem pak byl složitý procesní systém, jenž jen s rozpaky skutečně sloužil ochraně jednotlivce – namísto ochrany privilegií Soudního dvora.

Ani to však Soudnímu dvoru nestačilo. Debatu nad právními detaily ponechme právníkům. Nejproblematičtější je samotné východisko evokující slavnou píseň skupiny Olympic: Unie je natolik unikátní, že do jejího vnitřního fungování nemůže zasahovat žádný vnější systém, byť by tento systém tvořil základy poválečného ústavního uspořádání v Evropě ve formě „vnější pojistky“ dodržování základních práv.

Étos Unie, pokud měla reprezentovat něco více než jen ekonomický projekt vnitřního trhu, přitom byl založen na překonání různých nedostatků a omezení národního státu. Některé záležitosti tak nejsou pouze vnitřní věcí suverénních států, ale otázkou zájmu společenství, v jehož kolektivním vědomí je uložen apel „znovu již ne!“ Zdá se ovšem, že Soudní dvůr, ač státní charakter Unie výslovně v posudku odmítá, tuto evropskou zkušenost zavrhuje. A to je mnohem závažnější zpráva než to, že Unii ještě nějaký čas do Štrasburku nepoženeme.

(Příspěvek vyšel poprvé v LN v příloze Právo a justice dne 19. 1. Rád bych poděkoval Zuzaně Vikarské, Pavlíně Hubkové a Petru Břízovi za cenné připomínky k textu.)
Celý příspěvek

pondělí, ledna 19, 2015

Rok 2014 v Luxemburgu (časť tretia)

Článok 218(11) ZFEÚ sa stal v posledných dňoch slávnym hlavne ako právny základ stanoviska ESD o (ne)pristúpení Únie k štrasburskému Dohovoru, o ktorom už na tomto blogu písal Jan Škeřík, a o ktorom si môžete prečítať (neprekvapivo neprávnický :)) ) komentár Honzu Komárka v dnešných Lidovkách. V treťom (a poslednom) dieli tohto luxemburského seriálu sa však pozrieme na iné stanovisko ESD, vydané na základe rovnakého článku Zmluvy, avšak týkajúce sa medzinárodných únosov detí. Následne nakukneme do novembrových rozhodnutí obmedzujúcich voľný pohyb osôb po Únii, a na záver sa pozrieme na to, ako v decembri Súdny dvor (okrem toho, že odmietol pristúpenie k Dohovoru a že odpovedal Zdeňkovi Kühnovi na predbežnú otázku v kauze Ryneš vs. ÚOOÚ) výrazne zmenil svoj názor na patentovateľnosť niektorých kmeňových buniek.
Celý příspěvek

sobota, ledna 17, 2015

Martin Archalous a Magdaléna Klimešová: Dozor nad hospodařením politických stran a hnutí: rozbor možných variant řešení

V roce 2015 má vzniknout úřad, který bude kontrolovat peníze politických stran. Je to dobrý nápad? A máme nějaký lepší?
"Nehlídané a netransparentní stranické pokladny jsou v Česku semeništěm korupce." To není povzdech z místní hospůdky, ale oficiální stanovisko mezinárodní organizace GRECO, Skupiny států proti korupci při Radě Evropy, konkrétně z hodnotící zprávy za rok 2012. Ta nevyšla pro ČR nijak příznivě, odbornou veřejnost to ale nepřekvapilo. O netransparentnosti politických stran a nedostatečné kontrole jejich financování se mluví prakticky od začátku 90. let. Ve srovnání se zahraničím jsou české stranické finance prakticky nekontrolované.
Všechny relevantní politické strany mají toto téma v programu, byť se značně liší v názorech na jeho řešení. Bodem ve volebním programu to ovšem končí. Za posledních 20 let vyzněly jakékoliv snahy o změnu víceméně do prázdna. Díky kritice GRECO a kampani neziskových organizací to ale vypadá, že ledy by se mohly konečně pohnout.
Celý příspěvek

čtvrtek, ledna 15, 2015

Jan Škeřík: Posudek SDEU č. 2/13 ke slučitelnosti návrhu dohody o přistoupení EU k EÚLP – komentář

Tento příspěvek je písemným shrnutím ústního referátu prezentovaného na kolokviu "Národní ústavní systémy a Evropská unie: Harmonický vztah, nebo manželství před rozvodem?" organizovaném Českou společností pro evropské a srovnávací právo a studentským spolkem Common Law Society.

Ve čtvrtek 18. prosince 2014 vydal Soudní dvůr EU („SDEU“) svůj posudek 2/13, ve kterém reagoval na žádost Evropské komise („EK“) o posouzení slučitelnosti návrhu dohody („návrh“) o přistoupení Evropské unie k Evropské úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod („EÚLP“) se zákládajícími smlouvami EU - Smlouvou o EU („SEU“) a Smlouvou o fungování EU („SFEU“). SDEU návrh shledal neslučitelný s primárním právem EU.
Celý příspěvek

neděle, ledna 11, 2015

Martin Husovec: Ústavná ochrana súkromia: koľko autonómie ešte majú naše Ústavné súdy?

Tento příspěvek je písemným shrnutím ústního referátu prezentovaného na kolokviu "Národní ústavní systémy a Evropská unie: Harmonický vztah, nebo manželství před rozvodem?" organizovaném Českou společností pro evropské a srovnávací právo a studentským spolkem Common Law Society.

Sillicon Valley mala na jar 2014 pre európskeho právnika osobitnú príchuť. V apríli Vás nosia na rukách, no už v máji Vás chcú zakopať pod zem. Vinník? Jeden a ten istý - Luxemburg!
Celý příspěvek

pátek, ledna 09, 2015

Soutěžně-právní střípky

Odkaz na pár zajímavostí se soutěžně-právní tématikou.

1/ Zajímavý post na Chilling competition, k přehledu pokut za kartely v roce 2014. 

 2/ Článek od David S. Evanse na téma The Antitrust Analysis of Rules and Standards for Software Platforms. Přínosné čtení zejm. pro zájemce o problematiku multi-sided platforem. 

Abstract následuje: Software platforms anchor vast global communities of users, application developers, device manufacturers, content providers, advertisers, and others. They drive innovation by enabling entrepreneurs, often anywhere in the world, to develop “applications” and to reach all the users of the platform, often anywhere in the world. These applications are sometimes the foundation of substantial businesses. The value of these software platforms, and their ability to support large communities, depends on the ability of the platform to promote positive externalities and reduce negative externalities. Software platforms usually impose rules and standards and often exclude, or bounce, participants that harm others in the community, and reward participants that benefit others in the community. Competition policy should presume that these governance systems, and the restrictions they place on platform participants including their possible expulsion from the platform, are efficient and pro-competitive. Software platforms could, however, employ governance systems to foreclose competition. These restrictions, therefore, should not be lawful per se. Rather, courts and competition authorities should employ screens to protect pro-competitive restrictions and isolate anti-competitive ones. The application of these screens should be neutral to the licensing model chosen by the software platform creator. There is, in particular, no basis for imposing tougher limitations on software platforms that use an open-source license model than on software platforms that use a proprietary license. 

 3/ Rozsudek Tribunálu ve věci T-251/11 République d’Autriche contre Commission européenne ze dne 11.12.2014 k problematice aplikace unijního práva veřejné podpory v oblasti podpory výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů. 

 4/ Zvláštní číslo e-Competitions Bulletinu k tématu veřejné podpory v energetice (subscription required).
Celý příspěvek

Rok 2014 v Luxemburgu (časť druhá)

V prvom dieli tohto mini-seriálu som priblížila januárový rozsudok AMS o (chýbajúcom) horizontálnom účinku smerníc a Charty, februárový rozsudok Hervis Sport o limitoch regulatórnej slobody členských štátov a marcové rozsudky O+B a S+G o autentickom rodinnom živote euro-občanov a ich partnerov z nečlenských štátov. Zároveň som odkázala na existujúce analýzy aprílového rozsudku Digital Rights Ireland, ktorým Súdny dvor zrušil tzv. retenčnú smernicu, a májového rozsudku Google Spain o práve na výmaz z internetových vyhľadávačov.

V druhej časti sa pozrieme na ďalšie štyri rozsudky. Júnový rozsudok Kone je ďalším kúskom v mozaike o súkromnom vymáhaní súťažného práva, júlový rozsudok Torresi sa týka voľného pohybu advokátov a septembrový rozsudok Essent Belgium (analyzovaný spoločne s júlovým rozsudkom Vindkraft) sa venuje otázkam energetickej politiky a voľného pohybu elektrickej energie.
Celý příspěvek

středa, ledna 07, 2015

Křeslo pro hosta: Květoslav Tomáš Krejčí

Květoslave, vitajte v hosťovskom kresle blogu Jiné právo. Ako som už načrtla v uvítacom príspevku, ste právnik i teológ zároveň. Vyštudovali ste právo v ČR i v Anglicku a dlhé roky ste boli partnerom medzinárodnej advokátskej kancelárie. Zároveň sa však venujete teológii – tú ste vyštudovali v Prahe a momentálne v štúdiu pokračujete na Oxfordskej univerzite.

Prečo ste sa vlastne, ako čerstvý maturant, rozhodli ísť študovať právo?

Já se vlastně pro studium práva nikdy nerozhodl; někdy v osmnácti letech jsem se spíše podvolil vůli rodičů, kteří si to přáli a kteří mi rozmlouvali plány na studium jiných oborů. Myslím, že jsem chtěl být buď germanista nebo japanolog, případně se dát na dráhu kunsthistorie. Později jsem rodičům za jejich volbu byl vděčný: studium práva dává člověku solidní základ do života a je do značné míry univerzální – právníci se velmi dobře uplatní i mimo vlastní obor, ať již v ekonomice nebo při správě věcí veřejných.
Celý příspěvek

úterý, ledna 06, 2015

Michal Tomášek: Quis custodiet custodes?

Tento příspěvek je písemným shrnutím ústního referátu prezentovaného na kolokviu "Národní ústavní systémy a Evropská unie: Harmonický vztah, nebo manželství před rozvodem?" organizovaném Českou společností pro evropské a srovnávací právo a studentským spolkem Common Law Society.

Vyjděme z toho, že evropská měnová unie je dobrý projekt. Mimo jiné proto, že v dnešním globalizovaném světě žádný „malý“ evropský stát jako Francie nebo Německo nemůže úspěšně čelit tak velkým měnovým oblastem jako USA, Čína nebo koneckonců Rusko. Evropská měnová unie má ovšem také mnoho odpůrců, kteří jí, mimo jiné, vyčítají, že není optimální měnovou zónou. Proti jedné centrální bance tu totiž nestojí jedna „rozpočtová vláda“, nýbrž takových vlád dvacet a euro nečelí výzvám jediné rozpočtové politiky, ale koordinaci devatenácti rozpočtových politik a slabému rozpočtu unijnímu. Tento nedostatek uznávají i zastánci měnové unie a chtěli by ho napravit. Přesun rozpočtových pravomocí z koordinovaných podle článku 5 SFEU mezi výlučné ve smyslu článku 3 by si vyžádal souhlas všech členských států. Snadno si představit, že získat pro něj například Česko, Velkou Británii, ale třeba i Řecko nebo Itálii, by bylo obtížné, ne-li nemožné.
Celý příspěvek

pondělí, ledna 05, 2015

Rok 2014 v Luxemburgu (časť prvá)

Prelom roka vždy prináša obdobie bilancovania a nových predsavzatí. S odchodom na vianočné prázdniny / dovolenky uzatvárame to, čo bolo, a s rachotom novoročných ohňostrojov sľubujeme sami sebe, že tento rok bude všetko lepšie. (A blahoslavení všetci, ktorým predsavzatia vydržia dlhšie než do novoročnej kocoviny…)

Súdny dvor EÚ síce funguje skôr v režime akademického roku, než roku kalendárneho, ale to nám nebráni obhliadnuť sa za uplynulým rokom a pripomenúť si najdôležitejšie (najzaujímavejšie, najkontroverznejšie…) judikáty roku 2014. Tento (trojdielny) výber vychádza z môjho osobného hodnotenia prečítaných rozsudkov, ale budem len rada, ak so mnou budete nesúhlasiť a pridáte do diskusie i ďalšie rozhodnutia, ktoré by vo výbere roku 2014 nemali chýbať.
Celý příspěvek

sobota, ledna 03, 2015

Jan Wintr: Pětiprocentní uzavírací klauzule ve volbách do Evropského parlamentu

Tento příspěvek je písemným shrnutím ústního referátu prezentovaného na kolokviu "Národní ústavní systémy a Evropská unie: Harmonický vztah, nebo manželství před rozvodem?" organizovaném Českou společností pro evropské a srovnávací právo a studentským spolkem Common Law Society.

Kolokvium se konalo ve výroční den smrti Václava Havla, velkého Evropana, jehož zásluhy o Evropu a evropské sjednocování v roce 1991 ocenilo město Cáchy Cenou Karla Velikého. Před několika dny byla tato cena udělena Martinu Schulzovi, předsedovi Evropskému parlamentu. V odůvodnění jsou mu mimo jiné připisovány zásluhy za oživení demokracie v Evropě, když „v roce 2014 poprvé soupeřili společní vrcholní zástupci stranických skupin ve veřejných debatách o politické směřování Evropy a o většinu k sestavení Komise“[1]. Volba kandidáta vítězné stranické skupiny Jeana-Clauda Junckera za předsedu Komise byla označena jako „ústavní praxe, která z volby předsedy Komise Evropským parlamentem činí skutečnou politickou volbu a tím propůjčuje evropské exekutivě silný mandát nejen od šéfů států a vlád, nýbrž především také od obyvatelstva a jím přímo volených poslanců – demokratický výdobytek, který si parlament už nenechá vzít.“[2]
Právě role Evropského parlamentu, jejíž proměny jsme nyní svědky, je důležitým argumentem v německé a české ústavní debatě o uzavírací klauzuli ve volbách do Evropského parlamentu. V tomto krátkém písemném shrnutí svého ústního referátu především naskicuji některé zajímavé argumenty německého ústavního soudu, týkající se právě povahy Evropského parlamentu.
Celý příspěvek