čtvrtek, července 24, 2014

Adam Oleš: After Action Report CLS Summer [‘14]

Ako (relatívne) pravidelný čitateľ či už tohto blogu, či jeho menšieho kolegu zo Slovenska som už dlhšie špekuloval nad napísaním svojej prvotiny a tým prerazením do sveta internetového česko-slovenského právneho blogovania. Avšak buď som operatívne nevedel nájsť tému, do ktorej by som sa chcel ponoriť, alebo téma už bola rozobraná, skôr než som začal. Taktiež nemožno opomenúť ultimátny „nemal som čas argument“, čo v preklade znamená, že som sa venoval iným veciam.

Tomu je ale koniec. Teda, nie úplne. Chytrí čitatelia už určite z použitých štylistických prvkov šípia nevyhnutnú pravdu, že čisto právna prvotina sa síce odkladá, no to nemení nič na veci, že mi tu hučí Dvořákov koncert pre violončelo a orchester v h-mol, sedím pevne odhodlaný za klávesnicou vediac, že nižšie rozpitvávanú skúsenosť a zážitok chcem opísať. Zároveň som si istý, že mi ju nik nevyfúkne a nerozoberie spôsobom, akým sa chystám.

Bol som na letnej škole. „So what?“ poviete si. Letných škôl je viac ako článkov a prác ohľadom Van Gend en Loos a rozhodne nebudem prvý a ani posledný, ktorému „preskočilo a dobrovoľne ide stráviť dva týždne dovolenky do právnického tábora“, ako neriešiteľnú problematiku nedostatočného voľného času stručne zhrnul brat. Ak sa pýtate, prečo vôbec píšem o letnej škole zvlášť článok, tak vedzte, že vás tu nehodlám nudiť prepísaním tém a otázok, ktoré sme prebrali. Jednak by to zabralo veľa času (a miesta) a jednak by som toľko rôznych tém týkajúcich sa štyroch základných slobôd garantovaných európskym právom skrátka nevedel tak dobre zhrnúť. Áno, presne tie boli témou 6. ročníka letnej školy organizovanej českou Common Law Society pôsobiacou na Karlovej Univerzite v Prahe (gramaticky správne je vraj Karolova Univerzita, no tak som ju vskutku ešte nepočul nikoho nazvať, hádam mi rešpektovanie úzu pred normou odpustíte).

Hlavným cieľom tohto článku je predstavenie, prečo a hlavne čím bola táto letná škola skvelá a jedinečná. Nie, nie som členom Common Law Society a tento traktát píšem nec vi, nec clam, nec precario, ba dokonca bez nároku na honorár. Jej unikátnosť spočíva v kombinácii (i.) prostredia, (ii.) obsahu, (iii.) kvality, (iv.) atmosféry a v neposlednom rade aj (v.) ceny. Pekne poporiadku.

Celá škola sa odohráva v malebnom prostredí Krkonôš, v Patejdlovej Boude, asi 45 minút rezkou chôdzou do kopca na sever od Špindlerového Mlyna (cca. 10 minút autom). Práve prostredie predstavuje nezanedbateľnú pridanú hodnotu.

Nie každý má rád hory, no tých, čo by neboli ochotní vymeniť smradľavý vzduch veľkomesta za vzduch ranného lesa po daždi sa asi veľa nenájde. Hodiny vonku na terase formou pripomínajú tak trochu „základoškolské“ školy v prírode - dať si pozor, aby vietor nerozniesol case law a články po lúke, neprepočuť otázku pri čvirikaní vtákov, natrieť zátylok erárnym opaľovacím krémom a plno ďalších „problémov“, ktoré v miestnosti riešiť nemusíte.

Označenie Patejdlovky ako Boudy je číro historicky motivované, keďže od búdy má naozaj ďaleko. Nedávno zrekonštruovaný priestor prevádzkovaný Univerzitou ponúka vskutku luxusné služby ako vírivku a saunu, ktoré padnú vhod po večernom volejbale či stolnom tenise. Najtvrdším orieškom stravovania bolo vysvetliť cezpoľným, že anglické slovo dumpling označuje v slovenčine, resp. v češtine aj viac ako 3-4 druhy rôznych príloh. Áno, dva týždne poctivej českej kuchyne plnej gulášov, kulájd, bramboračiek a ďalších (aj sladkých) dobrôt.

Vyučovanie prebieha v pracovné dni v troch cca. 90-minútových blokoch. Dva bloky doobeda, obed s pauzou a tretí blok končí tesne pred večerou. Veľmi generalizujúc by sa dalo povedať, že na každý deň bolo treba načítať cca. 100-120 strán anglického textu. Ťažko povedať, či je to veľa, no mnohokrát sa čítanie rozdelilo v rámci skupín a tiež musím uznať, že som nenaďabil na zlý či nudný článok. Tak či onak, nároky sú pomerne vysoké, no nie diktátorské – škola vám vie dať strašne veľa, no drasticky vás nenúti tento potenciál využiť na 100%. Na druhom konci stupnice vás ale nepustí pod 80%. :-)

Zbytočné by boli zbierky zaujímavých článkov, keby ich obsah bol prednášaný nudným spôsobom. Kvalitná každolekciová príprava pravidelných lektorov (Zuzka Vikarská a Honza Komárek) v spojitosti so širokou plejádou navštevujúcich zahraničných hostí (Catherine Barnard, Marko Ilešič, Daniel Sarmiento, Stefaan Van den Bogaert, Alberto Alemanno, Damjan Kukovec, Maja Brkan, Ciaran Burke) vytvorila možnosť ponoriť sa do nie vždy úplne jasných hlbín európskeho práva rôznorodým spôsobom a s často totálne rôznymi odtieňmi, avšak vždy s dobrým sprievodcom. Hodiny boli pútavé, mali spád a okrem otázok ich prerušovalo iba predobedové škvŕkanie žalúdka.

Za najväčšiu devízu tejto letnej školy ale považujem skvelú atmosféru, ktorú sa spoločne podarilo vytvoriť. Asi sa nevyhnem ďalšiemu klišé, no faktom je, že ju nie je tak úplne jednoduché opísať slovami. CLS Summer School totiž nie je obyčajnou letnou školou, kedy ste vo veľkomeste, prídete vyparádený na lekciu/e a po ich skončení sa rozpŕchnete po meste. Oveľa viac mi pripomína už vyššie spomínanú školu v prírode alebo možno presnejšie detský tábor pre dospelých, kam dobrovoľne prídu, a kde sa stretnú podobne zmýšľajúci inteligentní mladí ľudia s príbuznými záujmami (skupina ľudí, ktorá sa namiesto voľného času ide aj počas prázdnin ďalej vzdelávať má nevyhnutne pár vlastností a povahových čŕt spoločných :-P). Toho roku sa zišla naozaj národnostne pestrá skupina približne 25 účastníkov a účastníčok z cca. 15 krajín.

Trávite spolu prakticky všetok čas, deriete lavice, prevraciate stránky kníh (ale aj mäso na ražni), snažíte sa prísť, čo daným ustanovením chceli luxemburskí ujovia a tety v talároch sakra povedať, kričíte gól pri až nefutbalovej anihilácii Brazílie, naháňate sa za loptou pri volejbale, futbale, či okolo ping-pongového stola, potíte sa nielen v saune, ale aj pri MootCourte, kde sa snažíte presvedčiť bench, že propagáciu alkoholu nemožno zakázať, túlate po lesoch a chodníkoch Krkonôš, kúpete v naozaj netermálnom Bielom Labe, vediete siahodlhé dišputy, kedy sa (nielen) českých kolegov snažíte argumentačne a racionálne presvedčiť o svojej pravde, že k pareným buchtám plneným čučoriedkami (brought to you by Martinova Bouda) sa pohár mlieka priam ideálne hodí alebo len tak posaunovo plácate mokrou bačkorou po dlážke (však Vojta?), či sedíte na terase a za sprievodu nesmrteľných Pink Floyd čakáte na východ slnka.

Nadobudol som pocit, že pravidelné príjemné večerné posedenia spolu s kolegami a lektormi z celej Európy ma nielen o európskom práve naučili doposiaľ viac ako daný predmet počas môjho štúdia. Apropos lektori, o atmosfére a unikátnosti hovorí najlepšie skutočnosť, že do jedného tam boli vo svojom voľnom čase bez nároku na akúkoľvek odmenu [!]. A to sa bavíme o európskej elite (ECJ, Cambridge, Oxford, LSE, Leuven, Leiden, Maastricht, Harvard, etc.), viacerí z nich neboli na tejto škole prvýkrát a všetci boli neformálni, milí, ústretoví a veľmi radi odpovedali na akúkoľvek otázku, či poskytli užitočnú radu.

A čo za to? Za celý špás, čiže dvojtýždňovú plnú penzia v krásnej chate uprostred najznámejšieho českého národného parku, intenzívnu výučbu smotánkou európskeho práva dáte rovných 500,- EUR. Musíte síce pripočítať cestu a nejaké vreckové na nákupy v bufete, no tí, ktorí vyberali spomedzi viacero letných škôl po Európe vedia, že je to stále absolútne bezkonkurenčná cena.

Ak ste sa dostali až sem tak vedzte, že je len a len vo vašom záujme ďalší ročník nevynechať a zaškrtnúť si dva týždne uprostred júla 2015. Vrátite sa s prečistenou a zresetovanou, no zároveň vedomosťami zaťaženou hlavou. Ako iste uznáte sami, to je vskutku ťažko, možno tak raz za rok dosiahnuteľná kombinácia. :-)

Už teraz som zvedavý, koho na „Patejdlofke“ (našťastie bez Vaša) stretnem takto o rok.
Celý příspěvek

Jakub Drápal: Kontrolování dredařů

V posledním čísle Respektu (27-8/2014) dostali čeští celníci Despekt. Důvodem bylo to, že si vybírají ke kontrole ve vlacích „podle účesů a oblečení lidi alternativnějšího založení.“ Kontrolovat prý umí každý totalitní stát, ale svobodná společnost nutí celníky (a policii, o které budu pro zjednodušení psát), aby se chovali nezaujatě. Je to skutečně tak?

Běžný policista, jakož i celník a každý normální člověk, při svém jednání vychází ze svých zkušeností. Čistě intuitivně předpokládá, že to, co se stalo v minulosti častěji než v jiných případech, se může stát znovu, a to s určitou pravděpodobností za podobných podmínek. Jsou-li k dispozici statistiky, tyto předpoklady se stávají objektivní skutečností a nikoli jen subjektivním dojmem. Na základě těchto údajů pak osoba či stát. Příkladem může být kontrola na silnicích zaměřená na řízení pod vlivem. Drží-li se v Dánsku pátek jako den, kdy je běžné hodně pít, policie bude tuto skutečnost kontrolovat víc, než v jiných dnech – protože riziko jejího výskytu je větší. Nebudeme její jednání považovat za zaujaté a totalitní – policie jen plní svoji práci a to efektivně.

Co když ale rozlišuji ne mezi časem a místem kontroly, ale mezi osobami, které jsou kontrolováni? Je to správné, popřípadě je to po právu? Takřka každý den jezdím přes zastávku metra Kačerov, ze které se jezdí do Sapy, vietnamské tržnice. Často vidím policisty, kteří si vybírají z cestujících osoby vypadající jako cizinci a kontrolují jejich průkazy totožnosti a povolení k pobytu. Mě nikdy nezastavili, byť přes Kačerov jezdím celý život. Další příklad: Byla-li spáchána vražda, nejčastěji je vrahem osoba z okolí oběti, která ji znala. U velké většiny trestných činů je pachatelem muž, mladí lidé páchají trestnou činnost víc než starší. Má policie postupovat vůči všem nezaujatě a prověřovat muže i ženy, mladíky i starce stejně? Nebo – a k tomu by se stejně přiklonila praxe, byť neoprávněně a intuitivně – může policie profilovat pachatele a kontrolovat primárně některé skupiny obyvatel?

K takové kontrole jsou základem přesvědčivá data. Ukazují-li statistiky, že určitá skupina je náchylnější k přestupování zákona, stát je oprávněn tuto skupinu výrazněji kontrolovat. Co ale znamenají tato data? Má je vypracovat stát, nebo stačí osobní zkušenosti jednotlivého policisty? Druhá varianta je lehce problematická, zejména protože mezi policisty panují mnohdy rasistické názory. Důsledkem je např. nejspíš i to, že ve Velké Británii měl černoch 10.7x větší pravděpodobnost, že bude prohledáván než běloch. (http://goo.gl/uoEDa9) Jak ale bylo zmíněno zezačátku, toto nelze odpárat od práce policisty či jiného kontrolujícího orgánu. Revizor bude častěji kontrolovat např. mladé, turisty či bezdomovce, pokud má zkušenost s tím, že nemají jízdenku. Těžce se ale rozliší jednání na základě zkušenosti a na základě předsudku. Vhodným kontrolním mechanismem je shodná zkušenost většího počtu policistů poté, co si prošli dostupné statistiky a byli upozorněni na to, že se nemají nechat ovlivnit předsudky, a měli k přemýšlení nad problematikou dostatek času. Taková reflexe a závěr je dostatečným odůvodněním výraznějšího postupu vůči určité skupině. První varianta, tedy kontrola na základě statistik, je rozumná. Zároveň je ale v rozporu s doporučením Komise OSN za odstranění rasové diskriminace, která doporučuje potlačit rozlišování policií na základě vzhledu. Idealistická myšlenka je správná – častější stavění policisty může vytvořit náladu nesnášenlivosti vůči většinové společnosti, tím i zmenšení pravděpodobnosti sžití se s ní a člověku to vadí a snižuje to jeho cenu. Bohužel ale nelze vyslovit podobný absolutní závěr.

Je na místě odlišovat cílené kontroly cizinců spojené se zjišťováním legálního pobytu a ostatní policejní kontroly. Zatímco v případě zjišťování (ne)legálního pobytu cizinců je v ČR stále možné rozlišovat osoby podle vzhledu (ČR není natolik multikulturní), v případě jiných evropských států (např. Velké Británii či Francie) to není realistické a může to být nástrojem diskriminace. V ČR ale stát narazil na hranice svých možností nediskriminovat občany, kteří vypadají „cizinecky“ a stojí před výběrem, zda kontrolovat či nediskriminovat a nekontrolovat. Stát by totiž mohl jednat nediskriminačně jen tehdy, pokud by kontroloval všechny osoby bez jakéhokoli rozlišování na základě vzhledu. To ale není reálně proveditelné.

Oproti tomu policejní kontroly by měly svojí četností odpovídat poměru přestoupení jednotlivými skupinami, tedy by měly korelovat s realitou. Např. páchá-li 70 % násilné kriminality mládež, je správné, pokud 70 % kontrol dopadá na mládež. Jsou-li mezi policií rozšířené předsudky, které neodpovídají realitě, pak je na místě dohlížet na to, aby policie tyto skupiny nekontrovala více než jiné. Zároveň si může v rámci snahy o začlenění do společnosti stanovit, že určité menšiny (skupiny) nebude kontrolovat více než jiné, byť jsou častěji pachateli. I toto má ale svoji výjimku a to tehdy, když by byly pachateli výrazně častěji, protože v takovou chvíli by se práce policie stávala výrazně neefektivní. Příkladem může být rozlišování mužů a žen při objasňování kriminality.

Případ, na který nejspíše Respekt upozorňoval, byl tento (http://goo.gl/tiUtgJ). Celníci ve vlacích přes Pardubice prohledávali zavazadla pasažérů a zaměřovali se na alternativně vypadající jedincě. Zaslouží si ale Celní správa Despekt? Každý kontrolní úřad v praxi má určitou oportunitu jednání a vybírá si oblasti, ve kterých bude aktivní. Vybrala-li si Celní správa, že se bude zaměřovat na omamné a návykové látky pocházející z Polska, což v jiném článku zmínila, je to legitimní výběr (byť se lze ptát, zda by nemělo být těžiště někde jinde). V takovém případě si vybírá místa, časy i skupiny, u kterých je pravděpodobnější, že se budou nezákonné činnosti dopouštět. A nyní přichází rozhodující okamžik. Má Celní správa důvod častěji kontrolovat alternativně oblečenou mládež? Pokud jim tento závěr potvrzují statistiky (nebo alespoň zkušenosti celníků způsobem popsaným výše), pak je postup celníků rozumný a správný, byť se může Celní správa rozhodnout, že v rámci zachování sociálního smíru bude postupovat vůči všem stejně, byť s menší efektivitou. Pokud ale zde taková analýza nebyla a jednání bylo založené na odmítání alternativního způsobu života a bezdůvodném spojení s držením omamných látek, tak Celní správa postupovala špatně. Skutečnost, že při zmíněné kontrole byl novinář svědkem takového nálezu, je možné, že pravdivý první případ. Despekt si tak spíš zaslouží Despekt za unáhlené odsouzení práce celníků.
Celý příspěvek

středa, července 16, 2014

Facebook a svoboda projevu

New York Court of Appeals (nenechte se zmást názvem - jde o nejvyšší soud soud státu New York, jehož označení je z historických důvodů jiné než tradiční "supreme court") shledal v úterý 1.7.2014 ve věci the People v. Marquan M. zákon okresu Albany o kybernetické šikaně (cyberbullying law) v rozporu se svobodou projevu chráněnou Prvním dodatkem Ústavy USA (rozhodnutí dostupné zde). Podle agentury Reuters jde o první rozsudek přezkoumávající ústavnost cyberbullying laws, které přijala více než desítka států USA.
Celý příspěvek

úterý, července 15, 2014

Tomáš Pavelka: Ne inkvizici řekl Soudní dvůr

Ano, Michale, i soutěžní právo může být intelektuální výzva.  Soutěžní případy se totiž na úrovni EU točí okolo mnohamiliardových pokut a postižené podniky a jejich advokáti se můžou přetrhnout, aby našli v rozhodnutích Komise sebemenší nedostatek v odůvodnění či početní chybičku. Soutěžní kauzy tedy mají potenciál přepisovat ústavní principy a fungování eurojustice – a přepisují je.
Celý příspěvek

čtvrtek, července 10, 2014

Nabídka místa asistenta / asistentky soudce NSS

Mgr. Jana Brothánková a JUDr. Tomáš Foltas, Ph.D., soudci Nejvyššího správního soudu, hledají vhodné kandidáty na pozici asistenta/asistentky.

Požadavky:
· magisterské vysokoškolské vzdělání v oboru právo;
· bezúhonnost;
· nadprůměrné schopnosti právní argumentace;
· schopnosti a vůle k dalšímu vzdělávání a odbornému růstu;
· znalost cizího jazyka / cizích jazyků vítána.

Hlavní náplň práce asistenta soudce představuje zpracovávání podkladových materiálů pro rozhodovací činnost soudce. Jedná se o pracovní poměr na plný úvazek, založený jmenováním, který se řídí § 14 soudního řádu správního a dále zákoníkem práce. Platové ohodnocení se řídí zákoníkem práce a nařízením vlády č. 564/2006 Sb., o platových poměrech zaměstnanců ve veřejných službách a správě, ve znění pozdějších předpisů.
Strukturovaný životopis spolu s motivačním dopisem zasílejte na adresu: jana.humplikova@nssoud.cz, a to do 31. července 2014 včetně. Celý příspěvek

úterý, července 08, 2014

Místo asistenta/asistentky soudce NSS

Jakub Camrda, předseda senátu Nejvyššího správního soudu, hledá kandidáta na místo ASISTENTA/ASISTENTKY SOUDCE.
Celý příspěvek

pondělí, července 07, 2014

Otevřená společnost, o.p.s. hledá projektovou manažerku / projektového managera

Otevřená společnost, o.p.s. hledá do svého týmu projektovou manažerku / projektového managera do programu Právo na informace (dříve Otevřete.cz).


Náplň práce:


  • Vedení programu zaměřeného na svobodný přístup k informacím
  • Koordinace poradny Otevřete.cz
  • Získávání finančních prostředků z veřejných zdrojů a od soukromých dárců
  • Sledování grantových výzev a zpracovávání projektových žádostí
  • Komunikace o programu prostřednictvím nových médií
  • Koordinace týmu expertů/ek a konzultantů/ek
  • Komunikace s dalšími partnery organizace
  • PR programu
  • Spolupráce s manažerkami a manažery dalších programů organizace a finanční manažerkou

Požadujeme:

  • VŠ vzdělání
  • Znalost problematiky svobodného přístupu k informacím
  • Obecná znalost oblastí dodržování lidských práv v ČR a boje proti korupci v ČR a v zahraničí
  • Zkušenosti s projektovým řízením (minimálně 3 roky)
  • Zkušenosti s psaním projektů a jejich reportováním
  • Zkušenosti s komunikací prostřednictvím nových médií (sociální sítě)
  • Zkušenosti s koordinací lidí
  • Zkušenosti s poradenskou činností
  • Výbornou znalost angličtiny (slovem i písmem) >
  • Komunikační a prezentační dovednosti, schopnost jednat s různými cílovými skupinami
  • Tvůrčí přístup
  • Reference

Nabízíme:

  • Práce v tvůrčím, kreativním a otevřeném prostředí
  • Možnost osobního rozvoje a získání nových kontaktů
  • Pracovní poměr na celý úvazek
  • Práci v přátelském kolektivu
  • Flexibilní pracovní dobu

Nástup: srpen 2014

V případě splnění požadovaných nároků zašlete motivační dopis spolu životopisem na emailovou adresu: lucie.slaukova@osops.cz do 20. července 2014.

Kontaktní informace:





Uruguayská 5, 120 00 Praha 2
telefon: +420 732 40 33 86
e-mail: lucie.slaukova@osops.cz
www.otevrenaspolecnost.cz
Celý příspěvek

čtvrtek, července 03, 2014

Novela advokátního tarifu: o kolik, proč ano a ne, jak obejít

Od 1. července je účinná novela č. 120/2014 Sb. advokátního tarifu (vyhlášky č. 177/1996 Sb., určující pro výpočet náhrad dle nálezu Pl. ÚS 25/12, kterým se zrušila vyhláška č. 484/2000 Sb., a rozsudku 31 Cdo 3043/2010, v němž velký senát NS dovodil: kvůli absenci jiné úpravy nutno pro výpočet náhrad použít právě AT). Tato novela advokátního tarifu značně snižuje náhrady za advokátní zastoupení u formulářových žalob, tj. u návrhů podávaných "na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech" (§ 14b odst. 1 písm. a/ AT). Níže uvedu několik poznámek k otázkám, o kolik se náhrady sníží (bod 1), nakolik to považuji za důvodné (body 2 až 5) a proč mám za to, že textace novely je problematická a dává návod, jak novelu obejít (body 6 až 8).

1. O kolik. Vyjděme z následujícího případu: Č jel v Praze na černo; byl přistižen; pokutu ve výši 1.500 Kč nezaplatil; nepodal odpor proti elektronickému platebnímu rozkazu; nesplnil dluh ani v 30-denní lhůtě (§ 11 vyhl. č. 330/2001 Sb.) a exekutor vše vymohl.
Před novelou Č platil náhradu nákladů za zastoupení advokátem v celkové výši 5.200,- Kč. Z toho 3.900,- Kč je náhrada za úspěch (advokáta) protistrany v nalézacím řízení (3 úkony dle § 11 odst. 1 písm. a/ a d/ AT, tj. převzetí, předžalobní výzva a návrh na EPR, z toho každý po 1.000,- Kč, § 7 bod 2 AT, navýšené o 300,- Kč režijního paušálu, § 13 odst. 3 AT) a 1.300,- Kč je náhrada za to, že advokát protistrany podal exekuční návrh (předpokládejme, že v souvislosti s exekucí neuplatňoval úkon "převzetí a příprava zastoupení").

Po novele Č zaplatí náhradu nákladů za zastoupení advokátem v celkové výši 1.100,- Kč. Z toho 900,- Kč činí náhrada za úspěch advokáta protistrany v nalézacím řízení (3 úkony po 200,- Kč, § 14b odst. 1 bod 1 AT, navýšené o 100,- Kč režijního paušálu, § 14b odst. 5 písm. a/ AT) a 200,- Kč za to, že advokát protistrany podal exekuční návrh (100,- Kč dle § 14b odst. 2 AT a 100,- Kč RP dle § 14b odst. 5 písm. a/ AT, přičemž opět nepředpokládáme úkon "převzetí a příprava zastoupení").

Vedle náhrad za advokátní zastoupení bude též relevantní soudní poplatek, resp. náhrada za jeho zaplacení.

2. Méně podstatná hlediska: ta sociální. MSp jako argument uvedlo (v návaznosti na odst. 96 nálezu Pl. ÚS 25/12), že v důsledku dosavadní výše náhrad dochází "k dalšímu zadlužování zejména sociálně slabých osob". Tato argumentace ale snadno vede do bažin diskuze: co chudák dlužník a co ještě větší chudák věřitel (srov. dopis předsedy ČAK Robertu Pelikánovi). A není ani příliš přiléhavá: sociálně slabý neplatí nižší než tržní cenu za potraviny ani bydlení -- proč by měl platit nižší než férovou cenu za exekuci, kterou vyvolal svou liknavostí? Lze se také tázat: nebýt sociálně slabých, ty sociálně silné by bylo možné oškubat?

Předpokládám, že sociální otázku lze lépe řešit ne cenovou deformací, ale změnou insolvenčních pravidel. Vhodno zahájit diskuzi, zda dlužník, který v konkurzu přišel o veškerý majetek, má nadále nést své zbývající dluhy, anebo má být těchto dluhů zproštěn, tj. začít "od nuly" (např. za předpokladu, že žádný majetek neskryl ani jinak nepodváděl a že zproštění nepodléhají dluhy z úmyslného protiprávního činu). Srov. discharge dle konkurzní chapter 7 amerického insolvenčního zákona. Značně se obávám toho, kolik občanů má nesplatitelné dluhy (nedosáhne na oddlužení), je vyřazeno z ekonomického života, prožilo civilní "malou smrt" bez naděje na obživnutí, je nadosmrti vytlačeno do šedé ekonomiky.
3. První podstatné hledisko: férová výše náhrady. Je něco jiného, pokud mi nabídnete svůj (vynikající, inovativní, efektivně vyrobený) produkt za určitou cenu a já se dobrovolně rozhodnu Vaši nabídku akceptovat a cenu, byť sebevyšší, zaplatit. A něco jiného, pokud stát právním předpisem vnutí dlužníku, kolik má hradit advokátovi vítězné protistrany. Tuto částku a její výši určuje ne trh, ale státní regulace a je pochopitelné, pokud stát regulovanou cenu nastaví tak, aby simulovala férovou úplatu a nevedla k redistribuci bohatství dlužníků do kapes advokátů či exekutorů. (Doporučuji esej Paula Grahama "Mind the Gap" mimo jiné o bohatství i o tom, že někteří bohatnou jeho vytvářením a jiní tak, že si přisvojují bohatství jiných.)

Předpokládejme, že sekretářka bere 20 tis. Kč hrubého, tj. superhrubá mzda činí 26.800,- Kč; to je za hodinu práce (při 19 pracovních dnech měsíčně, po odečtení dovolené) 176,- Kč. Lze předpokládat, že sekretářka zvládne triádu "předžalobní výzva, EPR, návrh na exekuci" za tuto hodinu, i s podstatnou rezervou. Náhrady činí 1.100,- Kč (viz výše). I pokud by další náklady (kancelář, počítač, supervize) činily ještě jednou tolik, lze dosáhnout více než 50% ziskovou marži (ovšem za nereálného předpokladu 100% vymahatelnosti, viz dále).
Jistě, návrhy bude většinou generovat počítač. Sekretářka bude jen dávat razítka a chodit na poštu. Ale i IT systém správy pohledávek něco stojí, a i proto vycházím z názoru: sekretářka je jakási horní mez nákladů -- pokud někdo zvládne spravovat pohledávky efektivněji, ať z toho má zisk.
4. Druhé podstatné hledisko: vymahatelnost pohledávek V předchozím bodě se nerealisticky předpokládá 100 % vymahatelnost pohledávek. Pokud ale skutečné náklady činí 300,- Kč, soudní poplatek 400,- Kč (snížená sazba u návrhu na EPR dle položky 2 odst. 1 písm. a/ sazebníku v zákonu o soudních poplatcích) a výnos je 1.100,- Kč (viz bod 1 výše), pak se věřiteli vymáhání vyplatí, jen lze-li s úspěchem exekuovat 63 % pohledávek. Obávám se, že takto vysoká kvalita porftfolia pohledávek bude zcela výjimečná. K tomu několik poznámek:
(a) stát může riziko, že se věřiteli nevyplatí pohledávky vymáhat, omezit tím, že u formulářových návrhů sníží soudní poplatek;
(b) vedle toho, že by se mělo věřiteli vyplatit vymáhat pohledávky a platit SOP, nesmí být ztrátové ani exekuční řízení (bez ohledu na § 89 EŘ a judikaturu ÚS k němu je zřejmé, že opakované vymáhání může fungovat jen pokud se formulářový věřitel domluví s exekutorem tak, aby ani jeden neutrpěl ztrátu). Ovšem exekutorovi náleží podstatně velkorysejší odměna i náhrada (3.000,- Kč + 3.500,- Kč režijního paušálu, srov. § 6 odst. 3 a § 13 odst. 1 vyhlášky č. 330/2001 Sb.) a lze předpokládat uzavírání dohod, dle kterých (ziskový) exekutor bude (ztrátového) správce pohledávek dotovat určitým procentem z uvedené částky 6.500,- Kč;
(c) pro věřitele je racionální vymáhat pohledávky, i pokud mu z vymáhání samotného vzniká přiměřená ztráta, jestliže tímto vymáháním odradí dostatečný počet klientů, aby se z nich nestali neplatiči / černí pasažéři; a
(d) patrně lze připustit, aby výše sankce zohledňovala i to, že se musí vyplatit provozovat systém vymáhání pohledávek; to však jen v rozumných mezích (odst. 103 nálezu Pl. ÚS 25/12). Pokud např lze plnění vymoci jen po 1 z 10 dlužníkům, stěží lze požadovat po dlužníku, od něhož plnění vymoci lze, aby ve výsledku platil ještě za 9 dalších, s nimiž nemá nic společného.
5. Zvýhodnění advokátů (které věřitele vede k navyšování nákladů) Nesouhlasím se současným pravidlem, že vítězná strana sporu obdrží náhradu, jen je-li zastoupena advokátem. Toto pravidlo motivuje věřitele postupovat pohledávky na advokáty, najímat si je, resp. aspoň se s nimi domluvit na formálním "bouchnutí razítkem". Pokud předžalobní výzvu, návrh na EPR a exekuční návrh odešle sekretářka dopravních podniků, ty nedostanou nic, zatímco učiní-li tyto úkony sekretářka najatého advokáta, soud přizná plnou náhradu?
Dále: Proč má dostat nulovou náhradu obchodní společnost, která se rozhodla, že namísto advokáta využije svého firemního právníka? A proč nemá stát právo na žádnou náhradu zvítězí-li ve sporu, kde jej hájí úředník -- proč bychom se na jeho plat měli skládat my všichni a neměla jej platit neúspěšná protistrana?
6. První (podstatná) vada novely AT: "bylo zahájeno návrhem na ustáleném vzoru" Snížení náhrad dle § 14b AT se vztahuje jen na návrhy podávané "na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech". Správně by se mělo uplatňovat hledisko, zda jde o natolik typovou věc, že na formuláři podán být mohl. Protože ale dle novely je určující, zda návrh na formuláři skutečně podán byl, nabízí se jednoduchá možnost obejití. Stačí mít "kreativní" sekretářku, která namísto vyplňování formulářů napíše každý návrh novými slovy (aneb jak vyjádřit totéž stokrát jinak). Jen o trochu vyšší náklad na její "užitečnou stylistickou práci" (třeba o 200,- Kč) a oproti tomu zvýšení náhrady z 1.100,- Kč na 5.200,- Kč (viz bod 1 výše). Je zřejmé, nakolik je takováto literární dílna společensky neefektivní a nakolik může zatížit soudní soustavu. Avšak podnikatel usiluje ne o sociální prospěch, ale o vlastní zisk; obojí rozumně usouladnit je též úlohou dobré legislativy.
Mohlo by se zdát, že obcházení § 14b AT by mohla omezit následující skutečnost: má-li žalobce namísto formulářového návrhu na vydání EPR podávat neformulářové "kreativní" žaloby, navýší se soudní poplatek z 400,- Kč (snížená sazba dle položky 2 odst. 1 písm. a/ sazebníku v zákonu o soudních poplatcích) na 1.000,- Kč (obecná sazba dle položky 1 odst. 1 písm. a/ sazebníku); v případech, kdy je pohledávka nevymahatelná, doplatí na toto navýšení věřitel. Avšak lze jednoduše odhadnout, že pokud se žalobci vyplatí podávat návrhy formulářově, tím spíše se mu (i přes navýšení SOP) vyplatí podat žalobu neformulářově:

Náhrada za 3 úkony v nalézacím řízení činí 900,- Kč, předpokládejme náklady 300,- Kč, tj. čistý výnos 600,- Kč a poměřme jej se SOP 400,- Kč: podávat formulářové návrhy se vyplatí, bude-li vymoženo nejméně 2/3 pohledávek. Při této 2/3 vymahatelnosti ovšem žalobce na průměrném neformulářovém návrhu vydělá 2/3 x 3.900,- Kč = 2.600,- Kč. Stěží si lze představit, že by náklady na kreativní sekretářku a jeden případ dosáhly této výše.
7. Druhá (méně podstatná) vada novely AT: "uplatněném opakovaně týmž žalobcem" Myslím, že správně by nemělo jít o to, zda pohledávky uplatňuje týž žalobce, ale zda vznikly stejnému věřiteli. Tím by se předešlo možnosti, že věřitel převede své formulářové pohledávky na mnoho různých postupníků (kteří je uplatní sami jako žalobci) a tím vyloučí aplikaci novely AT. Přiznávám však, že pravidlo obsažené v novely (týž žalobce) je administrativně jednodušší a patrně nelze očekávat, že by bylo příliš obcházeno.

8. Třetí vada novely AT: Ustanovení § 14b odst. 2 zní: "Ve věcech výkonu rozhodnutí, je-li vymáháno peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50000 Kč, činí pro účely stanovení náhrady nákladů řízení sazba odměny za první poradu s klientem včetně převzetí a přípravy zastoupení a za sepsání návrhu na zahájení řízení 100 Kč za každý z těchto úkonů." Není zřejmé, zda se toto pravidlo použije jen ve vztahu k formulářovým žalobám (tj. těm vymezeným v § 14b odst. 1), anebo všeobecně. [Za poznámku děkuji Filipu Rejlkovi.] Lze předpokládat první variantu, avšak i tak by odstavec měl správně znít: "Ve věcech výkonu rozhodnutí vydaného v občanském soudním řízení dle odstavce 1...". Srov. skutečnost, že v § 14b odstavce 3, 4 i 5 ve svém textu na odstavec 1 odkazují.

Připouštím, že neznám komerční praxi masové správy pohledávek, nezjišťoval jsem přesné údaje a odhadoval od boku. Proto, prosím, výše uvedené vnímejte jen jako "framework" pro diskuzi, za kterou děkuji.

[některé mé posty na JP | účetnictví jednoduše: díl 1, díl 2, díl 3 | vnucené bezdůvodné obohacení | § 1760 NOZ: platná smlouva při neoprávněné dispozici | § 2963 NOZ: újma způsobená lékem | aprílové humory ] Celý příspěvek

úterý, července 01, 2014

Barbara Havelková: Je Amerika vhodným vzorem pro lidskoprávní soudní rozhodování?

Myslím, že není, a v následujícím příspěvku se zamýšlím nad tím, proč ne.

Úvodem bych asi měla vysvětlit, že můj pocit že jsou americké rozsudky často v ČR používány jako vzor pro lidskoprávní argumentaci vychází zejména z debat v akademickém prostředí, a – v důsledku mé specializace – se často týkají zejména antidiskriminačního práva. I já sama jsem ve svých publikacích často citovala nejen americké rozsudky, ale též americkou odbornou literaturu, která tyto rozsudky vykládá a komentuje, a vytváří na jejich základě různé normativní teorie. Jak se ale zlepšuje má znalost jiných právních řádů (s ohledem na mé současné působiště v Británii se jedná zejména o jiné právní řády common law, zejména Kanadu a Jižní Afriku), uvědomuji si, že Spojené státy nejsou - z různých důvodů – ideální zdroj inspirace. O tyto své úvahy se chci podělit.

V následujícím textu se zaprvé zamyslím nad tím, proč je judikatura federálních soudů Spojených států, a zejména Nejvyššího soudu, v ČR tak populární. Zadruhé načrtnu, proč si myslím, že Spojené státy nejsou v lidskoprávní oblasti příkladem vhodným následování. A konečně navrhnu, kam jinam obrátit svůj zrak.
Celý příspěvek

pondělí, června 30, 2014

Některé neefektivnosti ve fotbalových pravidlech z pohledu ekonomie kriminality

Sportovní pravidla připomínají trestní zákoník. Říkají, jaké chování je nepřípustné (fauly), a stanovují sankce za jejich porušení. Výši sankcí na sportovním kolbišti lze posuzovat stejným ekonomickým aparátem jako sankce za trestné činy. Je v zájmu sportovních svazů stanovit sankce tak, aby dosáhly „optimální úrovně kriminality“ na hřišti. Ta, stejně jako mimo hřiště, není nulová. Jednak jsou zde náklady na odhalení a potrestání faulů (rozhodčí nemůže vidět všechno; příliš časté a příliš přísné trestání tříští plynulost hry, atd). Dále – a zde je rozdíl mezi sportem a běžnou kriminalitou – k řadě faulů dochází neúmyslně, např. když se obránce pokusí o zoufalé vypíchnutí míče útočníkovi, a místo míče trefí nohu. Podobné pokusy, i když mohou skončit faulem, jsou do jisté míry nevyhnutelnou součástí intenzivní hry, která je ceněna diváky. Jelikož maximalizace „entertainment value“ je důležitým cílem sportovního svazu, nesmí být sankce natolik přísné, aby odrazovaly hráče od atraktivní hry.
V čem fotbalová pravidla v očích ekonomie kriminality neobstojí?

Ekonomicky efektivní trest plynule roste se škodou, kterou trestný čin způsobil, a při malém zvýšení škody by se trest neměl skokově, radikálně zvýšit. U faulů proti útočícímu týmu je toto splněno jen mimo šestnáctku. Čím blíže vlastní brance k faulu dojde, tím vyšší je způsobená škoda – útočící tým měl vyšší pravděpodobnost vstřelit gól, a faulem o ni přišel. Tím blíže k brance se ovšem kope přímý kop, a faulující tým je tak vystaven vyšší pravděpodobnosti, že při výkonu sankce gól inkasuje. Tato ekonomická logika je totálně rozbita, kdy míč přejde hranici šestnáctky. Zatímco škoda roste plynule s každým centimetrem, o nějž blíže k brance došlo k faulu, sankce se s překročením šestnáctky mění na penaltu, u níž je skokově vyšší pravděpodobnost inkasovat gól (cca 75%, viz Chiappori, Levitt and Groseclose, American Economic Review, September 2002). Tento skok, spojený s tím, že penalta je opravdu extrémní sankcí, přináší důsledky zcela konzistentní s ekonomickými predikcemi:

-          Pokles v počtu odpískaných faulů (to je možná ještě efektivní)

-          Extrémní snahu obránců vyhnout se faulu či vůbec podezření z faulu
-          Váhavost rozhodčích uvalit tento extrémní trest, vyžadují pak vyšší „důkazní břemeno“ a nepískají zákroky, které by mimo šestnáctku pískali (Andreoni, Rand Journal of Economics, Autumn 1991)
-          Ex-post litigace, zahrnující jak argumenty s rozhodčím na hřišti, tak hodnocení rozhodčích po zápase ze strany médií, řešení stížností na rozhodčí atd. (úplně stejně, jako procesní náklady na případy s trestem smrti jsou v USA cca o 1 milion dolarů vyšší oproti případům s trestem doživotí (Roman, Chalfin, and Knight, American Law and Economics Review, Fall 2009)
-          Pro útočící tým je výhodné být obětí faulu, což dává perverzní motivace (filmování)
Doporučení (vedené úzkým viděním ekonomie kriminality) by bylo snížit extrémnost trestu pokutového kopu, tj. posunout vzdálenost z 11 metrů o metr či dva(?), aby pravděpodobnost vstřelení gólu z penalty byla maximálně 50%, případně i nižší (rozhodně vyšší, než z přímého volného kopu z hranice šestnáctky, ale ne radikálně vyšší).
Naprosto minimálním požadavkem na efektivní trest je, aby zločinec v případě dopadení na tom byl hůř, než kdyby zločin vůbec nespáchal. To se ve fotbalu nedaří při tzv. taktických faulech (mužstvo v hloubi své vlastní poloviny získá míč, zahájí útok, a útočící hráč je okamžitě jemně faulován). Bez faulu by útočící mužstvo pokračovalo v útoku. Po faulu pokračuje také, z přímého kopu ze vzdálenosti, ze které vůbec nehrozí nebezpečí, zatímco bránící mužstvo již stačilo seskupit obranu. Tady ani není třeba dělat nějakou kalkulaci – taktický faul se prostě vyplácí (stačí dát jen pozor, aby to nebylo na žlutou kartu).
Obecné doporučení je, že obranné fauly i na polovině soupeře musí faulující mužstvo nějak „bolet“. Třeba tím, že by se přímý kop kopal o 20-30 metrů blíž k soupeřově bráně, takže by faulované mužstvo automaticky postoupilo kupředu. Nebo by šlo zavést čáry řekněme 40m od bran (tj. ve vzdálenosti, se dá centrovat do šestnáctky). Pokud útočící hráč je faulován dál než 40m od brány, na kterou útočí, posouvá se kop automaticky na tuto čáru (jakási obdoba rohového kopu). Pokud je faulován blíž, kope se přímý kop z místa faulu, jako dnes. Úplně jinou alternativou je za fauly vylučovat na pár minut, podobně jako v hokeji.

Do třetice, červená karta. Její ekonomická zvláštnost spočívá v tom, že výše trestu klesá s minutou zápasu, kdy byla udělena. Čím později ji hráč dostane, tím kratší dobu svému týmu chybí. Nejsem si vědom, že někde jinde bych v teorii či praxi viděl trest, jehož výše takto závisí na době spáchání zločinu. (Jedinou výjimkou je doživotí – 30tiletý odsouzenec stráví ve vězení více času než 60tiletý – jenže to je dáno spíše nevyhnutelností, že je optimální udělit extrémní trest, a jinou možnost než doživotí prostě reálně nemáme). Nakolik je „doživotí“ žádoucí i v desáté minutě fotbalového zápasu, o tom mám pochyby. A jako každý extrémní trest má i červená karta nevyhnutelné nevýhody – většinu z těch, které byly zmíněny výše o penaltách. Doporučení – opět více spojitosti v trestech, např. žlutá karta místo pouhého varování je vyloučení na 3 minuty, červená na 15 minut, a pouze pro extrémní opakované trestance černá karta do konce zápasu.

Zkrátka – na fotbal se dívám rád, ale často mě mrzí, že kvůli neefektivním pravidlům se hra zbytečně drobí či rozhodčí až příliš mohou ovlivnit výsledek, a hra tak ztrácí na atraktivnosti. Autory původních pravidel ještě dokážu omluvit – nastavili je v době, kdy ekonomie kriminality ještě neexistovala. Ale dnes už o efektivních sankcích něco víme....
Omlouvám se za sebe-plagiátorství, stejný příspěvek jsem dal na LE Blogu blahé paměti při mistrovství světa v roce 2010. Na relevanci ale nic neztratil a zde na Jiném právu si snad najde nové publikum. Celý příspěvek

pátek, června 27, 2014

Marek Antoš: Je-li uzavírací klauzule protiústavní, není s čím otálet

Otázka protiústavnosti 5% uzavírací klauzule ve volbách do Evropského parlamentu má mimořádnou schopnost rozdělovat, o čemž svědčí těsné většiny při soudním rozhodování (u Nejvyššího správního soudu i ve „vzorovém případu“ v Německu), stejně jako odlišnosti v názorech právníků, kteří se k věci vyjadřují v českých médiích. V jednom se ale zdá být téměř jasno: až na výjimky od všech zní, že i případné zrušení uzavírací klauzule může působit až pro příští volby, takže pro tentokrát už mají Piráti a Zelení v každém případě smůlu. Tenhle názor nesdílím a své argumenty bych rád zkusil otestovat v ohni zdejší diskuse.

Celý příspěvek

čtvrtek, června 26, 2014

David Zahumenský: Nenastal čas znovu zrušit nenárokové dovolání v civilních věcech?

V únoru 2014 uplynuly dva roky od vydání nálezu pléna Ústavního soudu (ÚS) sp. zn. Pl. ÚS 29/11, kterým bylo s účinností od ledna 2013 zrušeno nenárokové civilní dovolání. Nová právní úprava civilního dovolání, která byla přijata novelou č. 404/2012 Sb., je tak účinná téměř rok a půl.

Pokud novou právní úpravu a praxi týkající se přijatelnosti dovolání zhodnotíme z hlediska požadavků vymezených ze strany ÚS, pak jsem přesvědčený, že jak naznačuje již nadpis tohoto textu, musíme dospět k závěru, že současný § 237 o.s.ř. je dalším kandidátem na negativní normotvorný zásah ÚS.
Celý příspěvek

úterý, června 24, 2014

David Kopal: Bylo jednou jedno FIDE (2014)

FIDE? Některým z Vás (zejména těm, jejichž předmětem zájmu není právo EU) tento pojem možná nic neříká. Ti pilní z Vás, kteří si tuto zkratku již zadali do Googlu, asi zjistili, že se jedná o mezinárodní šachovou federaci. K jejich zklamání však nemám na mysli tuto organizaci, nýbrž mezinárodní federaci evropského práva. Zkratka FIDE tedy v originále znamená Fédération Internationale pour le Droit Européen a jedná se o nejvýznamnější asociaci svého druhu zabývající se právem EU. Tato organizace vznikla před více než padesáti lety a jejím cílem je mimo jiné přispívat k rozvoji evropského práva, a to výzkumem zaměřeným jak na samotné právo, tak na instituce a vztahy právních systémů v evropském prostoru. FIDE byla založen v roce 1961 v Bruselu, kde se také konal její první kongres. Předmětem zájmu této asociace je evropské právo v širším smyslu, takže kromě práva EU stricto sensu do něj spadá například i Rada Evropy a ESLP.
Celý příspěvek

čtvrtek, června 19, 2014

Test aplikace práva. Plná edice DCFR.

Jak vybírat soudce či čekatele, případně advokáty? Do této diskuze Justiční akademie a její spolupracovníci přispěli tímto Testem aplikace práva (TAP). Obsahuje 38 otázek, testuje schopnost posoudit konkrétní právní případ a přitom umožňuje jednoznačné vyhodnocení. Byl použit 3. března 2014 v rámci (férového a průhledného) výběrového řízení, které vyhlásil předseda MěS Praha.

Na internetu je dostupné plné znění (tj. včetně komentářů a komparativních poznámek) Draft Common Frame of Reference (DCFR, Společný referenční rámec, tzv. "Evropský občanský zákoník"). 4795 poctivě napsaných stran. Celý příspěvek

pondělí, června 16, 2014

PhD Workshop 2014

Doktorandi se zájmem otestovat smysluplnost a kvalitu svého výzkumu jsou srdečně zváni na druhý ANNUAL EUROPEAN AND COMPARATIVE LAW PHD WORKSHOP, který se tento rok uskuteční v Brně. Podrobnější informace dále v tomto postu.

Termín: 21. 11. 2014 – 23. 11. 2014

Místo: Právnická fakulta Masarykovy univerzity, Brno

Organizují: Česká společnost pro evropské a srovnávací právo a Právnická fakulta Masarykovy univerzity.
Tento ročník workshopu je pořádán s finanční podporou Masarykovy univerzity (Program „Podpora projektů specifického výzkumu zaměřených na organizaci studentských vědeckých konferencí“, MUNI/B/0836/2013).

***

ANOTACE: České a slovenské právnické fakulty produkují ročně desítky doktorů práv. Řada disertací však nedosahuje takové kvality, jaké by mohly mít, kdyby se doktorandům dostalo metodologického vedení a podrobné zpětné vazby. Současné české institucionální prostředí preferuje kvantitu nad kvalitou. Disertace není vnímána jako klíčový výstup doktorského studia, jeho raison d’être, s nímž stojí a padá další (nejen akademická) kariéra. Vytrácí se tak původní idea doktorského studia. Na konferencích pro doktorandy či začínající vědce většinou jen pár minut bez koreferátu, což demotivuje doktorandy prezentovat komplexnější projekt. Doktorandi se tak jenom stěží mohou naučit kvalitní vědecké práci a plně rozvinout svůj potenciál.

Annual European and Comparative Law PhD Workshop má ambici nabídnout pro zainteresované mladé vědce alternativní fórum, kde mohou detailně diskutovat svoje disertační projekty, stejně jako otevřeně probrat své problémy či překážky při formulování a psaní disertace. Leitmotiv semináře je tedy jít do hloubky a zaměřit se na disertaci jako celek a proces výzkumu. Seminář poskytne několika vybraným doktorandům studujícím na českých a slovenských univerzitách anebo v zahraničí právo či právní problematiku příležitost prezentovat výstupy jejich práce na odborném fóru. Tyto výstupy budou vzápětí podrobeny detailní konstruktivní kritice ze strany jejich kolegů, stejně jako etablovaných výzkumných pracovníků a pedagogů. Diskuse nad jednotlivými pracemi či projekty bude dále doprovázena obecnými debatami o metodologii výzkumu a jednotlivých přístupech k právu. Celkovým cílem semináře je nabídnout vybraným doktorandům, kteří mají potenciál i zájem, možnost posunout jejich výzkum na kvalitativně jinou úroveň, která obstojí v mezinárodním srovnání.

FORMÁT A ORGANIZACE: Seminář je otevřen všem studentům doktorandského studia (prezenční či distanční forma) studujícím na českých, slovenských či zahraničních univerzitách. Jazykem semináře je čeština a slovenština (nicméně práce samotná může být i v angličtině). Všichni účastníci by měli být schopni číst a komunikovat jak česky/slovensky, tak anglicky.

Zájemci o účast na semináři zašlou nejpozději do 31. 7. 2014 e-mailem na adresu info@csesp.cz:

(i) krátký abstrakt (ne více jak 2.000 slov) práce, kterou by chtěli na semináři prezentovat, a
(ii) svůj stručný životopis.

Aby byla zachována maximální zpětná vazba, ze zaslaných shrnutí vyberou organizátoři nejvýše 10 nejzajímavějších příspěvků. Vybraní jedinci pak budou pozváni k účasti na semináři a k zaslání kompletní kapitoly (či dvou kratších kapitol) disertace a shrnutí celého projektu, a to do 31. 10. 2014 e-mailem na stejnou adresu. Zaslat je třeba:

(i) jednu či dvě kapitoly (v pracovní či konečné podobě) samotné disertace v celkovém rozsahu ne více jak cca 10 tisíc slov; a
(ii) krátké shrnutí celého projektu v rozsahu 3-5 stran.
Shrnutí projektu musí mít následující strukturu:
- shrnutí v laickém jazyce ne delší než 200 slov,
- cíle projektu,
- vymezení projektu,
- hlavní výzkumnou otázku projektu, případně hypotézy projektu,
- použitá metodologie,
- v čem spočívá originalita projektu, nástin obsahu ostatních kapitol a
- krátký seznam klíčové literatury.
Úkolem shrnutí je seznámit účastníky workshopu s vaším disertačním projektem jako celkem, aby si mohli zasadit vámi prezentovanou kapitolu do kontextu celé práce a posoudit vhodnost vámi zvolené metodologie.

Další zájemci z řad doktorandů mohou být pozváni pouze k účasti na semináři bez prezentace vlastního výzkumu (nicméně s povinností věcné diskuse a aktivní účasti na semináři).

Disertační projekt/práce může oborově spadat do jakékoliv oblasti práva. Může se jednat také o práci z jiného oboru (politologie, sociologie, historie aj.), pokud se zabývá právní problematikou. Rozhodující je kvalita práce a její evropský či srovnávací přesah: práce, ať již v jakémkoliv oboru práva, musí mít ambici jít nad rámec prostého převyprávění zákona či shrnutí vybraných soudních rozhodnutí. Musí jít o kritický, analytický text. Jinak řečeno, evropský a/nebo srovnávací má být přístup, nikoliv nezbytně téma samotné práce.

Pokud bude doktorand přijat k účasti na semináři, po zaslání práce mu bude přidělen mentor. Mentorem je v oboru zkušený akademik s relevantními publikačními zkušenostmi v Česku a zahraničí. Mentor poskytne autorovi detailní zpětnou vazbu a kritické poznámky na semináři samotném. Další úlohou mentora pak v případě zájmu autora bude napomoci publikace práce na odpovídající úrovni. Od všech účastníků semináře se nicméně očekává, že navštíví všechny prezentace a budou se aktivně zapojovat do debaty. Účelem setkání je zprostředkovat širší výměnu, na které se budou podílet všichni účastníci, přičemž si rozšíří obzory mimo „tunel“ vlastního oboru. Konečně našim cílem je nejen poskytnout příležitost k diskusi vědeckými výstupy, ale rovněž dát zainteresovaným právníkům šanci strávit pohromadě tři dny věnované ničemu jiného než „bavení se o všem možném“ souvisejícím s vašimi profesními zájmy, a to v rámci formálního programu i mimo něj. V ideálním případě by mělo dojít k vytvoření vazeb přesahujících trvání workshopu.

PRŮBĚH SEMINÁŘE: Samotný seminář je třídenní. Začíná v pátek v poledne a končí v neděli v poledne. První odpoledne po krátkém úvodu proběhne první blok prezentací a kritická diskuse o jednotlivých pracích. Druhý den dopoledne začne krátkým přednáškovým blokem o různých metodách výzkumu a psaní v právu. Odpoledne pak bude vyhrazeno pro druhý blok prezentací. Závěrečné dopoledne třetího dne se zaměří na proces psaní disertace (aneb „od disertačních nápadů k publikované knize“), na publikování v zahraničních časopisech a na to, jak postupovat při budování akademické kariéry.

Pro diskusi každého projektu je vyhrazena minimálně jedna hodina. Začíná krátkým představením disertačního projektu i jeho potenciálních úskalí ze strany doktoranda v délce ne více jako patnáct minut. Předpokládá se, že všichni účastníci prostudovali zaslané materiály. Na představení projektu reaguje mentor se svými poznámkami a podněty v délce cca 20 až 25 minut. Následuje obecná debata se všemi mentory a ostatními účastníky. Cílem je poskytnout konkrétní, kritickou, a také detailní zpětnou vazbu ohledně všech klíčových aspektů disertačního projektu: vhodnosti a relevance tématu; metodologie, východisek, hypotéz; proveditelnosti projetku; stejně jako, na základě zaslané kapitoly z disertace, otázek stylu a kvality psaného projevu.

***

ORGANIZÁTOŘI: Michal Bobek, David Kosař, Robert Zbíral a Zuzana Vikarská.

MENTOŘI: Marek Antoš; Michal Bobek; Kristián Csach; Libor Dušek; Bohumil Havel; Barbara Havelková; David Kosař; Zdeněk Kühn; Jan Kysela; Hubert Smekal; Radim Polčák; Tomáš Richter; Robert Zbíral. (N. B.: Jedná se o seznam potenciálních mentorů; konkrétní mentor bude vybrán v závislosti na oborovém zaměření pro seminář vybraných příspěvků. Stejně tak mohou být v případě tématické/oborové potřeby přizváni mentoři další.)

Celý příspěvek

Justiční akademie: Výběrové řízení na pozici akademický pracovník – koordinátor výuky

Ředitel Justiční akademie vyhlašuje výběrové řízení na pozici „akademický pracovník – koordinátor výuky“. Jde o pracovní pozici v rámci projektu Vzdělávání soudců a státních zástupců v oblasti rekodifikace soukromého práva (Rekodifikace), spolufinancovaného z OPLZZ.

Místo výkonu práce: Kroměříž
Termín nástupu: dle dohody, nejlépe červenec 2014
Pracovní úvazek: plný

Kvalifikační požadavky:
- ukončené magisterské vzdělání v oboru právo (Mgr.)
- komplexní znalost civilního práva
- praxe ve státní správě výhodou
- počítačová a informační gramotnost

Další požadavky:
- Zkušenost s evropskými projekty
- Vynikající komunikační a organizační schopnosti
- Koncepční myšlení
- Vstřícné jednání
- Samostatnost, spolehlivost, přesnost, časová flexibilita

Charakteristika náplně práce:
- Organizační zajištění vzdělávacích akcí Justiční akademie probíhajících v rámci projektu Rekodifikace
- Příprava a realizace plánu vzdělávání v oblasti civilního soudnictví
- Lektorská činnost pro střední odborný personál justice

Strukturovaný životopis, motivační dopis a kopii dokladu o nejvyšším dosaženém odborném vzdělání, popř. i reference z předchozích zaměstnání, zasílejte prosím do 30.6.2014 výhradně na e-mailovou adresu: sekretariat@jacz.cz
Celý příspěvek

pátek, června 13, 2014

Kancelář vládního zmocněnce pro zastupování ČR před ESLP hledá právníčku/právníka

Ministerstvo spravedlnosti přijme právničku/právníka do kanceláře vládního zmocněnce pro zastupování ČR před Evropským soudem pro lidská práva.
Celý příspěvek

úterý, června 10, 2014

Tomáš Pavelka: Privatizace OKD. „Žádné kecy, řešte to!“

Je to jeden z největších zločinů, které byly spáchané. Jsou tu tisíce lidí, kteří možná z obavy, že by se jim třeba jejich zaměstnavatel mohl špatně odplatit, tak se o ty byty ani moc nehlásí. Vědí, že na byty měli ze zákona nárok. Měli být první, komu ty byty měly být ze zákona nabídnuty ke koupi, ale nebyly. Proč se obyvatelé těchto bytů nehlásí soudní cestou? Proč nežalují způsob, jakým o byty přišli? Všichni jste podepsali smlouvy, které jste podepisovat nemuseli. Mně by museli zlomit ruku, abych takovou smlouvu podepsala. Nezlobte se, ale fakt je, že se chováme jako tupé ovce a děláme věci, které dělat nemusíme."


(Jana Lorenzová, povolební míting hnutí ANO, 15. listopadu 2013)

Žádné kecy, řešte to!“  

(Výkřik z davu, tamtéž)
Celý příspěvek

pondělí, června 09, 2014

Jan Vučka: Ivo Svoboda před svatým Ivem

O formalizmu českých soudů a o tom, že si občas vymýšlejí neexistující trestné činy, píši pravidelně (nedávno zde). Tomáš Pecina nyní zveřejnil velmi ilustrativní ukázku toho, jak se dá neuvěřitelně formální konstrukcí vytvořit trestný čin ze zjevně civilní záležitosti. Protože se Tomáš zaměřil na jiné otázky, rozeberme si skutek z pohledu naplnění znaků skutkové podstaty.
Obžalovanému (podle Tomáše Peciny šlo o Ivo Svobodu, dobře známého znalce z procesů proti extremistům) bylo kladeno za vinu, že zneužil intimní fotografie poškozené, které pořídil během trvání jejich vztahu, a zveřejnil je na sociální síti na jejím falešném profilu, který založil. Současně měl jejím jménem odeslat dopisy s intimními fotografiemi jejím kolegům.
Etické souvislosti takového jednání netřeba rozebírat. Pozoruhodná je však trestněprávní kvalifikace provedená orgány činnými v trestním řízení. Podle rozsudku měl obžalovaný využít omylu poškozené, která spoléhala na důvěrnost fotografických aktivit, a současně měl uvést v omyl návštěvníky falešného profilu na sociální síti. Tím měl způsobit vážnou újmu na právech poškozené a spáchat tak trestný čin poškození cizích práv podle § 181 odst. 1 písm. a), b) trestního zákoníku.
Využívání omylu a uvádění v omyl zvýrazňuji, protože představují právě ten bezduchý formalizmus: vytvoří se na první pohled bezvadná formální konstrukce, ale nikoho už nezajímá, že odporuje tomu nejelementárnějšímu zdravému rozumu!
Obžalovaný měl podle soudu využít omylu poškozené. Z jistého úhlu pohledu je to pravda. Nepochybuji o tom, že poškozená nebyla srozuměna s tím, jak bude s fotografiemi naloženo. Ale obžalovaný fotografoval poškozenou v době jejich intimního vztahu, zatímco fotografie rozesílal později, po jejich rozchodu. Tedy při fotografování žádného jejího omylu nevyužíval (leda bychom bez důkazu spekulovali, že měl
již v okamžiku fotografování v úmyslu nezvládnout rozchod a fotografie rozesílat).
Pokud bychom konstruovali, že využít omylu lze i později, jak konstruoval soud, pak bychom úplně převrátili chápání trestného činu podvodu. Když někomu neposkytnu sjednané plnění, ač jsem protiplnění druhé strany již přijal, existovala dosud shoda, že nejde o trestný čin - leda by se prokázalo, že jsem to měl v úmyslu již v okamžiku, kdy jsem protiplnění  druhé strany přijímal. Pokud bychom však přijali konstrukci, že odmítnutím poskytnout plnění dodatečně "využívám omylu" druhé strany, že dostane protiplnění, pak by náhle bylo nesplnění smluvního závazku automaticky trestným činem podvodu.
Tedy buď je chybná konstrukce OS Karlovy Vary ohledně trestnosti dodatečného "využívání omylu, že nebude šířit fotky", nebo jsou chybné veškeré dosavadní závěry nauky i judikatury, že dodatečné "využívání omylu, že dostanu zaplaceno" není trestné. Vyberte si.
Můj názor je jasný: dodatečné nesplnění dohody je sice porušením závazku, ale nemůže být "využitím omylu" v trestněprávním smyslu.
Kromě využití omylu poškozené měl obžalovaný ještě uvést v omyl náštěvníky falešného profilu poškozené na sociální síti. Horší ukázku formalizmu po česku si snad nelze představit (i když ... viz níže). Nechť si čtenář představí, že na jeho pracovišti všichni kolegové dostanou dopis se sebeobviňujícími informacemi a s hambatými fotkami své kolegyně včetně odkazu na její zaručeně pravý profil na Facebooku. Budete se domnívat, že to opravdu psala Vaše kolegyně?

Asi je zbytečné činit anketu; ostatně sami svědci vypověděli, že tomu nevěřili a přišlo jim to směšné. Něčemu takovému mohl těžko věřit kdokoli s věkem nad deset let. Tak proč ale soud konstruuje trestný čin a uvedení v omyl; nalezl snad soud jediného člověka, který byl uveden v omyl? Pokud ne, proč soud tvrdí, že byl někdo uveden v omyl?!
Zase se tu vracíme k tradičnímu českému formalizmu. Obžalovaný měl napsat zjevně podvržený dopis jménem poškozené. Sice tomu nikdo nemohl věřit a také nevěřil, ale soud se tím nenechal zmást. Formální znaky nade vše!
Rozsudek pochází z roku 2013. Po 1. lednu 2014 si už můžeme vypomoci novým občanským zákoníkem: "§ 4(1) Má se za to, že každá svéprávná osoba má rozum průměrného člověka i schopnost užívat jej s běžnou péčí a opatrností a že to každý on ní může v právním styku důvodně očekávat." Dovolím si však podotknout, že na podobnou samozřejmost snad netřeba nového kodexu.
Že se od dospělých osob očekává jisté používání rozumu, připomněl ostatně Nejvyšší soud i pro trestní řízení, viz usnesení NS ze dne 25. 5. 2010, sp. zn. 7 Tdo 486/2010. Aplikace na daný případ je jasná: pokud jednání objektivně nebylo schopné nikoho jen trochu soudného uvést v omyl, tak se soud nemůže formalisticky opírat jen a pouze o to, že pachatel se podepsal jako někdo jiný.
A protože každý správný příběh má přinést obecné poučení, pokusme se patálie krásné praporčice převést do rad pro pracovníky orgánů činných v trestním řízení:

1) Trestní právo nemá být univerzální nástroj nápravy problémů světa. Je paradoxní, že nyní, když máme zásadu subsidiarity trestní represe výslovně uvedenou v trestním zákoníku, dochází zase k utahování šroubů a stíhá se stále více věcí, které se k trestnímu soudu správně vůbec dostat neměly.
Trestní řízení není jediný druh řízení, jež náš právní řád zná.  I když se někdo dopustí zavrženíhodného jednání, opravdu není nutné za každou cenu vymýšlet umělou konstrukci k udržení údajného trestného činu.

2) Orgány činné v trestním řízení nemohou žít uzavřené ve slonovinové věži. Trestní právo řeší problémy reálných lidí z reálného života a musí se tomu přizpůsobit. Není to tak, že lidé se mají přizpůsobovat formalistickému hračičkování se slovíčky.
V našem případě se obviněný podepsal jiným jménem, takže tím uvedl v omyl, třebaže ve skutečnosti nikoho v omyl neuvedl. Nádherný formalizmus!
Mohu uvést i jiný příklad formalizmu po česku: obviněný (zde uvádím verzi obžaloby!) zaklepal na dveře. Když mu otevřela bytná, prohlásil, že chce mluvit s podnájemníkem, a vešel dovnitř. Bytná se na něj z půl metru dívala, nebránila mu ve vstupu, nevyzývala jej k odchodu. Místo toho zašla za podnájemníkem a normálním způsobem mu ohlásila, že má návštěvu v předsíni. Z toho později vznikl trestný čin porušování domovní svobody, protože neměl obviněný hlasitý souhlas bytné ke vstupu.
Letos na jaře se to řešilo před ostravským soudem. Podle tamní policie a státního zastupitelství jsme roboti a komunikujeme nějakým pevně daným protokolem, takže když se na vás někdo z půl metru dívá a nebrání vám, a ještě vás ohlásí jako návštěvu, nemůžete se prý spoléhat na jeho tacitní souhlas.
Zde vidíte, jak formalistické hrátky nemají se spravedlností nic společného. Proto jim nepodléhejte a přípomínejte si, že formální znaky nejsou všechno. Právo bez zapojení zdravého rozumu nevede ke spravedlnosti.

3) Vezměte prosím v úvahu, zdali Vaše právní úvahy nemohou mít vedlejší důsledky. Porušení rady č. 1 nebo č. 2 může občas vést k hodně zvláštním koncům.


autor je advokát v Praze Celý příspěvek

pátek, června 06, 2014

Tomáš Pavelka: Kone proti ÖBB, další munice pro soukromý boj s kartely

Evropský soudní dvůr včera dodal novou pobídku pro soukromé uplatňovatele soutěžního práva, když rozhodl, že je možné požadovat na účastnících kartelové dohody náhradu škody, jež vznikla zákazníkům jiných soutěžitelů, kteří v důsledku existence kartelové dohody na trhu zvedli ceny.  Vedle ustálené judikatury, že náhrady škody se mohou domáhat všichni zákazníci v dodavatelském řetězci směrem nahoru či dolů a návrhu směrnice o soukromých žalobách jde o další impuls k oživení soukromého uplatňování antitrustu v evropských končinách.
Celý příspěvek

středa, června 04, 2014

Martin Kopa: Právní vzdělávání at its best na červencové konferenci v Olomouci

V českých luzích a hájích se (konečně) stále větší a větší pozornosti těší téma vzdělávání budoucích právníků a zejména vzdělávání klinické. Třeba se z něj postupně stane samostatný předmět vědeckého zkoumání a specializace, jak tomu bývá v zahraničí. Ti, které toto téma zajímá, by proto jistě neměli chybět na konferenci, která se bude v červenci tohoto roku konat na olomoucké právnické fakultě. Na Hané se totiž chystá „rockový festival“ věnovaný právnímu vzdělávání, kterého se zúčastní jeho legendy i současné hvězdy z celého světa. Po Londýně, Edinburghu, Melbourne, Johannesburgu, Perthu, Corku, Valencii, Newcastlu, Durhamu a Brisbane příští International Journal of Clinical Legal Education konference spolupořádaná Evropskou sítí pro klinické právní vzdělávání (ENCLE) zavítá právě do Olomouce.
Celý příspěvek

sobota, května 31, 2014

Vojtěch Bartoš: Právo být zapomenut? Spíš právo na rozmazané vzpomínky…

Ve svém nedávném rozsudku C-131/12 Google Spain řešil ESD otázku, jestli mají Evropané v dnešní internetové době právo na to, aby byly některé staré, nerelevantní či poškozující osobní údaje smazány nebo znepřístupněny. Španělský občan pan Costeja González měl totiž v minulosti problém s placením příspěvků na sociální zabezpečení a nelíbilo se mu, že i po 18 letech si to internet pamatuje. Rozhodnutí bylo učiněno v kontextu směrnice 95/46 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů („Směrnice“). Je tedy zajímavé se také podívat, jak se Soud vyspořádal s některými aspekty její působnosti.
Celý příspěvek

pátek, května 30, 2014

Jan Broulík: Česko hledá generálního advokáta

Už je to tady! Ministerstvo spravedlnosti vypsalo výběrové řízení na pozici českého generálního advokáta u SDEU. Nový AG prý bude tentokrát vybrán skutečně v souladu s pravidly přijatými vládou. Zdá se tedy, že by se nemusela opakovat trapná situace z loňského roku, kdy vláda obdobnou proceduru pro kandidáta na soudce Tribunálu ignorovala a sama navrhla vlastního kandidáta, který však následně neprošel přes Výbor 255.
Celý příspěvek

sobota, května 24, 2014

Jan Exner: Pyramidová struktura světového fotbalu ve světle práva EU. Díl III: Čím více fotbalu, tím více peněz.

Leden – fotbal, únor – fotbal, březen – fotbal, duben – však vy víte... Fotbal již dávno není pouze letním sportem, alespoň při pohledu do Kalendáře mezinárodních utkání FIFA. Fanoušci mohou sledovat nejpopulárnější kolektivní sport světa po celý rok, zimní měsíce nevyjímaje. Fotbalové kluby musejí zároveň po celý rok uvolňovat své hráče pro reprezentační účely. Ze zisku, který FIFA díky svému kalendáři získá, však kluby nic nemají. FIFA tím podle mého názoru zneužívá své dominantní postavení.
Celý příspěvek

čtvrtek, května 22, 2014

Jana Malíčková: Cesta do hlubin (od)dlužníkovy duše

V ČR již více než 6 let mohou dlužníci požádat soud o povolení oddlužení neboli vyhlásit osobní bankrot. Tento postup je upraven v insolvenčním zákonu (zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení). O co při oddlužení zjednodušeně jde? Pokud má dlužník závazky více jak 30 dnů po splatnosti u více dlužníků, které již není schopný dále splácet, může požádat insolvenční soud o povolení oddlužení. Soud zkoumá, zda jde o poctivý návrh a zda má dlužník dostatek financí, aby mohl v následujících 5 letech splatit alespoň 30 % svých nezajištěných dluhů. Soud může návrh odmítnout, není-li návrh ani přes výzvu řádně doplněn (například kvůli nedoložení pracovní smlouvy), případně zamítnout kvůli předpokládanému nedostatku financí na splacení alespoň 30 % přihlášených závazků, nepoctivosti návrhu nebo například pro předchozí odsouzení pro trestní čin majetkové nebo hospodářské povahy. Pokud soud návrh neodmítne ani nezamítne, oddlužení je povoleno. V následující fázi se přihlašují věřitelé se svými pohledávkami. Tato fáze vrcholí schůzí věřitelů, na které se rozhoduje, zda bude oddlužení věřiteli povoleno a případně jakou formou. V České republice většina zúčastněných volí formu plnění splátkového kalendáře. (Druhou méně obvyklou formou je zpeněžením majetkové podstaty). Při ní dlužníkovi z jeho příjmů každý měsíc zůstává pouze nezabavitelné minimum, které se odvíjí od počtu vyživovaných osob. Zbývající část jeho příjmů je určena věřitelům a jako odměna pro insolvenčního správce (což je cca 1000 Kč měsíčně). Pokud po 5 letech splatil dlužník alespoň 30 % přihlášených nezajištěných pohledávek, soud ho zprostí zbytku přihlášených závazků. Pokud by si však dlužník vytvořil další dluhy, ty osvobozeny nejsou.

Agentura Czech Credit Bureau udává, že povoleny jsou zhruba dvě třetina návrhů (viz http://www.novinky.cz/finance/320316-o-osobni-bankrot-pozadalo-uz-90-tisic-nestastniku.html). Co se tedy děje se zbývající třetinou návrhů a osudy jejich navrhovatelů? Podle mé vlastní studie na náhodně vybraném vzorku 175 žadatelů o oddlužení je podle insolvenčního rejstříku patrné, že naprostá většina odmítnutých/zamítnutých jedinců se nevzdává a návrh podává znovu. A to často tak dlouho, dokud jim soud nevyhoví a oddlužení nepovolí. (Pouze 5 z 54 dlužníků, kterým oddlužení po prvním návrhu nebylo povoleno, další návrh doposud znovu nepodali). Odmítnutí se často děje na základě formálních hledisek, kdy soud nemůže případ posoudit z důvodu nedoložení například pracovní smlouvy navzdory výzvě soudu, a tak není problém podat návrh znovu. Na obrázku níže je vidět, kolikrát sledovaní žadatelé návrh na oddlužení k dubnu letošního roku podali. Je tedy možné, že někteří neúspěšní žadatelé podají návrh znovu. V tom jim žádný paragraf nebrání a soudy jsou, zdá se, v tomto ohledu velmi shovívavé. Celkově je oddlužení povoleno více jak 90 % žadatelů.


Zajímavé je zkoumat, co má skutečně vliv na povolení oddlužení? Je to snad pohlaví dlužníka, jeho věk, oblast, z kterého pochází, nebo vzdělání? Či snad výše dlužníkových příjmů a dluhů? Z mé studie vyšlo najevo, že věk, pohlaví, kraj ani výše dluhů většinou velký vliv na výsledek řízení nemají. Naopak určitou nápovědou pro to, zda oddlužení bude nakonec soudem povoleno, je způsob, jakým návrh na oddlužení vyplnili. Dlužníkům, kteří vyplnili návrh na počítači nebo na psacím stroji, bylo oddlužení povoleno v mnohem více případech než u dlužníků, kteří raději vyplnili návrh ručně. Nemyslím si, že by soudy striktně posuzovaly návrhy podle způsobu vyplnění. Spíše je způsob vyplnění ukazatelem pro další proměnné, jako je třeba vzdělání (to je v návrhu uvedeno pouze v případě vysokoškolského, protože dlužník může v návrhu uvést svůj akademický titul) nebo příjmy dlužníka. Lidé bez počítače mají zároveň méně dostupné informace o oddlužení a správném vyplnění. V ČR naštěstí existují poradny, které dlužníkům pomáhají tyto situace bezplatně řešit (například http://www.financnitisen.cz/). Bohužel existuje i spousta podvodných poraden, které si na poradny pouze hrají a snaží se z dlužníků vytáhnout další peníze.


K dlužníkovým příjmům se započítávají také dary, které dlužník (měsíčně) přijímá. Tyto dary jsou většinou „využívány“ u dlužníků, kteří po dobu 5 let nejsou schopni nashromáždit tolik příjmů, aby mohli uspokojit své věřitele alespoň z oněch 30 %. Darovací smlouvu má uzavřena necelá čtvrtina žadatelů z mého vzorku. A skoro polovina darovacích smluv je uzavřena mezi příbuznými. Zbytek je uzavřen často mezi dlužníkem a „cizí“ osobou (tj. osoba s jiným příjmením nebo nebyl udán příbuzenský vztah).  Zde však může nastat situace, že darovací smlouva je spíše smlouvou o (zá)půjčce a dlužníkovi skrytě vzniká nový dluh, který bude muset patrně po oddlužení plnit, nebo již plní (v některých návrzích uvedeno například za práci na zahradě, atp.).

U některých dlužníků s velmi nízkým příjmem (např. důchodci, kteří nemohou již být zaměstnáni) vzniká až absurdní situace, kdy většina pohledávek věřitelů je pokryto z darovací smlouvy. Jako například u důchodkyně z Ostravska, která vinou uzavření pobočky přišla o přivýdělek k důchodu, a tak nezvládala splácet půjčky. Celkem měla 15 půjček v celkové výši kolem 550 tisíc. Jejími věřiteli jsou bankovní i nebankovní poskytovatelé půjček a mobilní operátor. K tomu, aby mohla dluh splácet, uzavřela darovací smlouvu ve výši 2 000 Kč, což ji značně zvýší její 9tisícový důchod. Nezabavitelná částka se po dobu oddlužení pohybuje mezi 6 až 7 tisíci korun. Na věřitele tedy připadá něco kolem 3 až 4 tisíci korun (nezapomeňme na 1085 Kč, co je určeno insolvenčnímu správci). Grafické zobrazení jejich měsíčních výdajů je vidět na obrázku níže. V každém z 60 sloupců je vidět rozložení jejího příjmu mezi ni, insolvenčního správce a věřitele. Vysoké procento splátek věřitelům je pokryto z darovací smlouvy a oproti stavu před oddlužením nenastává pro důchodkyni příliš razantní snížení vlastních příjmů. (Samozřejmě je jasné, že pro důchodce je důležitá každá koruna.) Zhruba po 3 letech oddlužování příjmy dlužnice o 2 tisíce klesají, jelikož již není plněno z darovací smlouvy, protože dárkyně údajně přišla o práci. Můžeme se jen dohadovat, zda tomu opravdu tak bylo, nebo byla darovací smlouva vypovězena z jiného důvodu. Dlužnice totiž (shodou okolností) své dluhy po 5 letech splácí z 31 %. Nad 30 % „přeplatila“ pouze 5 tisíc korun. (Celkově dárkyně poskytla dlužnici 66 000 Kč.) Insolvenčním soudem je tedy oddlužena. Darovací smlouvy se často šijí na míru metodou ATV (Aby To Vyšlo), jak jsem si povšimla i u jiného dlužníka, který výši darovací smlouvy v různých svých návrzích na oddlužení „měnil“ podle toho, jaké zrovna byly jeho aktuální příjmy.

Je tedy otázkou, kdo na oddlužení „vydělává“. Je to snad dlužník, který nemusí splatit až 70 % svých nezajištěných dluhů. Anebo věřitel, který také může dostat všechny své pohledávky do poslední koruny zpět bez přílišné aktivity? Jakou ztrátu by fakticky pro prodávajícího tvořilo nezaplacení hrnců v udávané hodnotě 36 tisíc nebo pro poskytovatele půjčky s vysokým úročením a poplatky, kde jistina tvoří jen nevelkou část dluhu, nezaplacení celého dluhu? Své názory můžete vyjádřit v diskuzi.

PS: Příspěvek byl prezentován na workshopu Právo a ekonomie: první studentský workshop.
Celý příspěvek

úterý, května 20, 2014

Tomáš Pavelka: Ecce Curia. Digital Rights potřetí, aneb co s komentářem mimo mísu.

Díky Zuzce Vikarské za analytickou vsuvku do diskuze k aspektu kauzy Digital Rights, který jsem jemně řečeno zanedbal :) Paradoxně ale její post podtrhuje pointu původního příspěvku. Vysvětlím.

Celý příspěvek

neděle, května 18, 2014

Nominujte na cenu pro nejlepší judikát za uplynulý rok

Setkali jste se v uplynulém roce s rozsudkem některého českého soudu, případně Soudního dvora, jehož význam a kvalita odůvodnění podle Vašeho názoru převyšuje běžnou justiční produkci? Chtěli byste jeho autora (autory) ocenit? Máte příležitost.

Jednou z cen udělovaných v rámci konference Karlovarské právnické dny je totiž i cena Pocta judikátu. Tato cena se uděluje: "Za nejlepší pravomocné rozhodnutí vydané soudem v České, nebo soudy Evropského společenství v oblasti správního, trestního, občanského nebo obchodního práva. Jako jediné kritérium pro udělení ceny se stanoví, že rozhodnutí bude svým právním hodnocením, syntetizovaným v právní větě, tvůrčím přínosem pro výklad právní normy a její aplikaci na konkrétní právní otázku, opírá se, resp. je v souladu s fundamentálními právními principy morálky a spravedlnost a přispívá k řešení nebo překlenování nejasností a kolizí v právních předpisech. Představuje co nejlépe zdůvodněné nalezení právního pravidla, které je skutkové podstatě problému bližší než existující právní předpis. Předpokládá se, že takové rozhodnutí je bez formálně-právních vad."


Návrhy na zdařilé soudní počiny posílejte na kjt@kjt.cz, a to do 23. 5. (včetně). Vítězný judikát bude vyhlášen na slavnostním večeru v rámci XXII. ročníku Karlovarských právnických dnů. Další podrobnosti k této ceně naleznete zde Celý příspěvek

sobota, května 17, 2014

Martin Kopa: Protokol č. 16 k Úmluvě – které české soudy by měly mít pravomoc požádat o poradní posudek ze Štrasburku?

Protokol č. 16 k Evropské úmluvě o lidských právech byl loni na podzim otevřen k podpisům členských států Rady Evropy a ačkoliv ratifikován prozatím nebyl nikde, podpisů získal již 10. Tento protokol má do kontrolního mechanismu Úmluvy zakotvit institut poradního posudku (advisory opinion). Znalci ví, že Úmluva už ESLP pravomoc vydávat poradní posudky dává (viz čl. 47 Úmluvy). Tohle ovšem má být trochu jiná písnička. Na základě 16. protokolu by se totiž nově mohly na ESLP obracet vnitrostátní „nejvyšší soudy“, aby jim v souvislosti s konkrétní projednávanou věcí poradil, jak v kontextu této věci naložit se závažnými otázkami interpretace a aplikace Úmluvy. Vydaný posudek přitom nebude závazný. Na rozdíl od předběžné otázky k SDEU navíc nebude existovat povinnost žádného z vnitrostátních soudů poradní posudek ve Štrasburku žádat. Smysluplnost a odhadovanou efektivitu tohoto nového institutu prozatím nechme stranou. Rád bych se v tomto postu totiž věnoval jiné otázce. Smluvní státy budou moci samy určit, které jejich soudy budou těmi nejvyššími pro účely tohoto nového řízení, a které se tak budou moci do Štrasburku obrátit. Pokud to tedy tomuto protokolu „klapne“, je pomalu na čase ptát se: které české soudy by to mohly být?
Celý příspěvek

pátek, května 16, 2014

Vladimír Lajsek: Kmenové buňky, patenty a ESD – ‘One size fits all’?

Výzkum embryotických kmenových buněk má velký potenciál. Může pomoci v léčení řady nemocí, jako např. rakoviny, Alzheimerovy a Parkinsonovy choroby, popř. řešit problémy s nedostatkem dárců orgánů či potíže s negativními reakcemi organismu po transplantacích. Na druhou stranu ale existuje velký problém s jejich získáváním. Jejich zdrojem jsou totiž mimo jiné oplodněná lidská vajíčka, tedy embrya, která by mohla mít potenciál vyvinout se v lidskou bytost. V průběhu získávání kmenových buněk je však nezbytné tato embrya ničit, což představuje velký etický problém. Některé evropské země proto jakoukoli možnost patentování vynálezů, jež by z takového výzkumu mohly vzejít, striktně omezují či zakazují (Německo, Irsko); na druhou stranu ale existují i státy, které pojem „embryo“ definují poněkud volněji (Španělsko). Embryo totiž prochází několika vývojovými stádii, je proto poměrně složité dokázat určit, kdy už se jedná o „lidskou bytost“, a kdy jde jen pouhý „shluk buněk“, a o člověka se zde jedná až teprve tehdy, když se vyvinou jisté orgánové soustavy. A jestliže by tomu tak mělo být, o jaké soustavy by se mělo jednat?
Celý příspěvek

Zuzana Vikarská: Domino-efekt zrušenej smernice?

Začiatkom apríla Európsky súdny dvor zrušil retenčnú smernicu 2006/24/EC rozsudkom v spojených veciach Digital Rights Ireland & Seitlinger, a to pre rozpor s Chartou základných práv EÚ. Long story short, retenčná smernica vyžadovala, aby telekomunikační operátori zbierali a ukladali meta-dáta o všetkých (!)  svojich klientoch pre prípad, že by sa niekto z týchto klientov neskôr stal podozrivým zo spáchania trestného činu a polícia by chcela spätne zistiť, kedy a s kým tento podozrivý človek komunikoval. Súdny dvor však rozhodol, že takéto plošné sledovanie európskych občanov je v rozpore s právom na súkromie (čl. 7 Ch.) a s právom na ochranu osobných údajov (čl. 8 Ch.), a preto smernicu ex tunc zrušil.

Rozsudok už komentoval Tomáš, nebudem sa preto venovať detailom, zameriam sa však na zaujímavú otázku, ktorá sa vynorila v diskusii pod príspevkom: aký je vlastne osud národnej legislatívy, ktorá implementovala zrušenú smernicu?
Celý příspěvek