středa, prosince 17, 2014

Marek Litzman: Jak se měnily poslanecké platy v posledních 20 letech

Diskuze o poslaneckých platech v uplynulých týdnech rozvířila mediální vody i diskuze na internetu. S mírným odstupem je čas podívat se na to, jak se platy poslanců vlastně vyvíjejí.
Celý příspěvek

úterý, prosince 09, 2014

Evropský veřejný ochránce práv II : transparentnost a stížnosti na porušení práva EU členským státem

V tomto příspěvku bych chtěl přiblížit dvě hlavní kategorie případů, kterými se Evropský veřejný ochránce práv (EVOP) zabývá.
Celý příspěvek

pondělí, prosince 08, 2014

Dušan Sulitka: C-468/10 ASNEF (O práve na informácie o platoch štátnych zamestnancov a jednom zabudnutom rozsudku)

V nasledujúcom príspevku by som sa chcel v krátkosti venovať nedávnemu rozsudku rozšíreného senátu Najvyššieho správneho súdu vzťahujúcemu sa k povinnosti poskytovania informácii o platoch štátnych zamestnancov; presnejšie povedané prijímateľov verejných prostriedkov. Rozhodnutie nadväzuje na rozsudok piateho senátu z roku 2011, ktorý sa zaslúžil o víťazný vavrín, zhmotnený v tabuli „Otevřeno“, zdobiaci vestibul tohto súdu. 

Celý příspěvek

čtvrtek, prosince 04, 2014

Evropský veřejný ochránce práv I

Nejprve děkuji za pozvání na Jiné právo. Část svého prosincového blogování jsem se rozhodl věnovat Evropskému veřejnému ochránci práv ("EVOP"), což je orgán Evropské unie, pro který třetím rokem pracuji. Jedná se o relativně mladý a i méně známý orgán EU, který si však zasluhuje pozornost širší i odborné veřejnosti. Ze zkušenosti vím, že ti, kdo tuší, že EVOP existuje, mají často nepřesné povědomí o tom, co vlastně přesně dělá, k čemu je dobrý a jak může pomoci. Z těchto důvodů bych rád využil prostoru na Jiném právu a pokusil se jej čtenářům přiblížit.

EVOP byl vytvořen Maastrichtskou smlouvou a první EVOP Jacob Söderman nastoupil do funkce v roce 1995. EVOP tedy příští rok oslaví dvacet let svého fungování. Druhým EVOP byl profesor Nikiforos Diamandouros, který působil ve funkci EVOP od roku 2003 do roku 2013, kdy byl vystřídán někdejší irskou ombudsmanskou Emily O'Reilly. EVOP oficiálně sídlí ve Štrasburku, ale má i druhou kancelář v Bruselu. Tři právní oddělení se v současnosti nacházejí v Bruselu a jedno ve Štrasburku. Úřad EVOP aktuálně čítá nějakých 70 zaměstnanců, z nichž je asi 25 právníků. 

Podle čl. 228 Smlouvy o fungování Evropské Unie (SFEU) je EVOP nadán pravomocí vyšetřovat případy tzv. nesprávného úředního postupu ("maladministration") v činnosti institucí a orgánů Evropské unie, a to jak z vlastního podnětu, tak na základě stížností, které mu jsou předkládány. 

Na které subjekty EVOP dohlíží?

EVOP bohužel dostává řadu stížností, které vůbec nespadají do jeho působnosti (hovoří se o tzv. stížnostech "outside the mandate"), a to i z České republiky a Slovenska. Pokud se stížností podaných z ČR a Slovenska týká, tak EVOP skutečně zcela výjimečně otevírá šetření a většina stížností buď vůbec nespadají do působnosti EVOP nebo nesplňují další podmínky přijatelnosti.

Konkrétně se stěžovatelé na EVOP často obrací s potížemi čistě vnitrostátní povahy (daně, sociální dávky, exekuce, soudní řízení....), ohledně sporů (někdy přeshraničních) s dalšími soukromými subjekty (např. bankami nebo pojišťovnami), nebo se stížnostmi proti Evropskému soudu pro lidská práva (stěžovatelé si často stěžují na absenci odůvodnění rozhodnutí o nepřijatelnosti stížnosti ESLP nebo na absenci odpovědi na korespondenci). Těmito stížnostmi se EVOP nemůže zabývat. Stěžovatelům se ale vždy snaží poskytnout radu, na koho by se mohli obrátit.

EVOP není oprávněn zabývat se stížnostmi proti vnitrostátním orgánům, členským státům EU, soukromým osobám ani orgánům jiných mezinárodních organizací. Zároveň není jakýmsi "superombudsmanem", který by stál v nadřízeném postavení vůči vnitrostátním ombudsmanům. Není odvolacím orgánem proti rozhodnutí soudů nebo vnitrostátních ombudsmanů. Jedná se o specifický orgán Evropské unie, který má na starost skutečně výhradně instituce a orgány EU jako např. Evropská komise, Rada EU nebo evropské agentury. Česká verze čl. 228 SFEU může působit poněkud zavádějícím způsobem, když hovoří o orgánech, institucích a "jiných subjektech Unie". Stěžovatelé se někdy nepřesně domnívají, že i členské státy nebo jejich vnitrostátní orgány spadají do této kategorie.

Jakou činnost EVOP prověřuje?

Materiálně je pravomoc EVOP vymezena tak, že se může zabývat čistě problémy ve správní činnosti institucí a orgánů EU. Stížnosti na kvalitu legislativy, legislativní činnost, politická rozhodnutí a soudní činnost do pravomoce EVOP nespadají. Zejména ve vztahu k Evropskému parlamentu a Soudnímu dvoru je tak pravomoc EVOP značně omezena. Na základě čl. 1 odst. 3 svého Statutu EVOP „nesmí zasahovat do žádného soudního řízení ani zpochybňovat důvodnost soudního rozhodnutí.“

Případy nesprávného úředního postupu v činnosti institucí a orgánů EU, kterými se EVOP jako jedinými může zabývat, však pokrývají velmi širokou a různorodou oblast působnosti. Konkrétní agenda je velmi pestrá a pokusím se jí blíže přiblížit v dalším postu. V praxi EVOP nejčastěji řeší stížnosti týkající se transparentnosti fungování institucí EU (odmítnutí přístupu k dokumentům a k informacím), tvrzené porušení procesních práv (např. právo být vyslechnut, rozhodnutí v přiměřené době), stížnosti týkající se vyřizování Evropskou komisí stížností na porušení práva EU členským státem (to zahrnuje jak procesní přezkum postupu Komise ze strany EVOP, tak substantivní přezkum odůvodnění jejího rozhodnutí), stížnosti zaměstnanců EU a stížnosti týkající se smluvních (obchodních) vztahů, financování a grantů.

Co je nesprávný úřední postup?

Samotný pojem nesprávný úřední postup lze definovat jako opak správného úředního postupu resp. „řádné správy“. To je samozřejmě velmi obecná a nic konkrétního neříkající definice a pod představou „řádné správy“ si každý může představit něco trochu jiného. Jednou z prvních výzev, které stály před prvním EVOP bylo právě tomuto pojmu vtisknout nějaký konkrétnější význam. Dnes je základní právo na řádnou správu zakotveno v čl. 41 Listiny základních práv EU, který uvádí i neúplný výčet, co toto právo znamená. Jsou zde uvedena zejména procesní práva a principy jako nestrannost, spravedlivost, postup v přiměřené lhůtě, právo být vyslechnut, právo na přístup ke spisu, právo na odůvodněné rozhodnutí. Další zásady řádné správy jsou uvedeny v Evropském kodexu řádné správní praxe, který byl vypracován EVOP a schválen Evropským parlamentem. Ten zahrnuje např. i zásadu přiměřenosti, která je EVOP často aplikována.

EVOP v rámci řádné správy rozlišuje tři komponenty. Řádná správa je taková, která (i) odpovídá zákonům a závazným pravidlům (požadavek zákonnosti), která (ii) respektuje základní lidská práva, a konečně, která (iii) respektuje i zásady řádné správy. Zákonnost je jakýmsi minimem řádné správy, ale zákonný postup ještě nezbytně neznamená, že nemohlo dojít k nesprávnému úřednímu postupu. Ochrana lidských práv představuje významnou složku činnosti EVOP. Samotné „zásady řádné správy“ pak představují flexibilní kategorii, kterou určuje jednak výčet obsažený v Evropském kodexu řádné správní praxe, jednak, co se EVOP jeví jako správné a spravedlivé např. i eticky.

Tolik k základnímu popisu činnosti Evropského veřejného ochránce práv. V příštích příspěvcích se pokusím více rozebrat, jak může konkrétně EVOP být prospěšný a přiblížit nějaké konkrétní kauzy, kterými se EVOP zabýval a zabývá. Budu rád za Vaše případné komentáře a dotazy, na které bych se pokusil v následujících příspěvcích rovněž odpovědět.


Upozornění: Tento příspěvek je můj osobní a není oficiálním stanoviskem Evropského veřejného ochránce práv, který by jej zavazoval.
Celý příspěvek

středa, prosince 03, 2014

Z Holomócu do Štrasu

Jednou zo zvláštností britského akademického sveta je naprostá oddelenosť od kalendára, ktorý používa zvyšok populácie. Rok sa už viac nedelí na ročné obdobia či mesiace, čísla v kalendári sú pre orientáciu v časopriestore úplne bezvýznamné. Jediné, na čom záleží, je každodenný ranný e-mail s prehľadom všetkých udalostí plánovaných na daný deň, samozrejme prebiehajúcich paralelne v rovnakom čase na rozličných miestach, aby sa zachoval dopyt po prevracačoch času, ktoré sú bezpochyby najpotrebnejším a najžiadanejším produktom v meste snívajúcich veží...   

Áno, uznávam, jediným účelom tohto zbytočného úvodu bolo ospravedlniť môj oneskorený príspevok, v ktoro by som chcela srdečne poďakovať Maxovi Tomoszkovi za výbornú sériu príspevkov o právnych klinikách. My, ktorí sme nemali to šťastie študovať právo na tak progresívnej fakulte ako je tá olomoucká, sme sa bohužiaľ museli znalosti naučiť len z kníh a bežnej výuky, dovednosti nazbierať v študentských spolkoch či na moot courtoch, nuž a hodnoty, tie nám buď niekto zo starších kolegov a vyučujúcich vštiepil na mimo-fakultných akciách či večer pri pive, alebo sme nimi zostali nepoznamenaní. Hoci to znie skepticky, nemyslím to ako kritiku. Tento patchwork-model právnického vzdelania mal tiež svoje mnohé plusy :)) Nič to však nemení na tom, že existencia a rozkvet právnických kliník (nielen) v Olomouci je rozbeh správnym smerom a osobne veľmi dúfam, že sa tento trend bude rozširovať ďalej. Kudos Maximovi i všetkým ostatným nadšencom, ktorí k tomuto trendu prispeli a každodenne prispievajú! 

Aj náš decembrový hosť už na tomto blogu prispel článkom o metodológii vo vzdelávaní právnikov, tentokrát sa však pravdepodobne bude venovať iným témam. Týmto by som rada v hosťovskom kresle Jiného práva privítala Josefa Nejedlého, ktorý pôsobí ako právnik v kancelárii európskeho ombudsmana v Štrasburgu. Pepa študoval právo vo Francúzsku, konkrétne na Sciences Po v Paríži a na Univerzite Roberta Schumana v Štrasburgu. Pražská právnická fakulta síce odmietla jeho francúzske právnické vzdelanie uznať ako ekvivalentné českému magisterskému štúdiu, ale i napriek tomu mu v roku 2012 udelila titul Ph.D. za dizertačnú prácu s názvom Zákonnost důkazů v trestním řízení ve světle Evropské úmluvy. Čo sa týka profesnej kariéry, Pepa si po vyhratom nostrifikačnom boji vyskúšal prácu v advokácii, a to v pražskej pobočke francúzskej kancelárie Gide Loyrette Nouel, pričom sa následne vrátil do krásneho Štrasburgu, najprv na Európsky súd pre ľudské práva a následne do kancelárie európskeho ombudsmana (resp. v súčasnosti ombudsmanky), kde pôsobí dodnes. A práve o tejto inštitúcii nám tento mesiac mnohé prezradí.

Pepo, vitaj na Jiném právu - tešíme sa na tvoje príspevky!
Celý příspěvek

Několik soutěžněprávních střípků

Níže uvádím několik soutěžně-právních střípků z relativně nedávné doby, které by mohly zajímat competition geeks.

Takže:

-  nedávno jsem na Concurrences publikoval stručný komentář ke kauze Studenty Agency před českými správními soudy, zejm. poslední rozsudek Krajského soudu v Brně, který byla zamítnuta žaloba proti předchozímu rozhodnutí ÚOHS o pokutě;

-  na stránkách ÚOHS jsou k dispozici prezentace z nedávné Svatomartinské konference; myslím, že přinejmenším některé z nich jsou zajímavé, mj. např. prezentace Milana Broučka také ke kauze Student Agency, moje prezentace k multi-sided platforms :-) (trocha sebepropagace; btw k problematice vícestrannosti viz také blog post A. Lamadrida na Chillin' Competition a v něm odkazovaná prezentace -- mnohem detailnější než ta moje / trocha sebekritiky ;-)), i přehledové prezentace od Michala Petra, popř. diskusní prezentace prof. Bejčka k zákonu o významné tržní síle a jeho případné novelizaci stojí za přečtení;

- jak jste možná zaznamenali Evropský parlament přijal 27.11.2014 rezoluci, která byla v médiích následně diskutována a které se označuje jako anti-Google rezoluce; myslím, že poměrně zdařilý komentář k tomu se objevil v Economistu; dále k tomu viz např. blog post na mém oblíbeném Chillin' Competition.
Celý příspěvek

Lex Google - kam až sahá regulatorní odvaha?

Google musí někomu skutečně ležet v žaludku. Začalo to jako vtip, šuškanda, článek ve Financial Times, načež byla Evropským parlamentem 24. listopadu doopravdy přijata rezoluce podněcující k rozdělení Googlu a jiných poskytovatelů podle jejich komerčních a vyhledávacích aktivit. Je ale v silách EU vůbec něco podniknout?

Celý příspěvek

pondělí, prosince 01, 2014

Ústavní soud hledá analytika/analytičku

Ústavní soud České republiky přijme na analytický odbor:

analytika/analytičku

Pracovní náplň:
  • analýza rozhodnutí Ústavního soudu,
  • zpracování rešerší a podkladů vycházejících z judikatury zahraničních vrcholných soudů, Evropského soudu pro lidská práva a Soudního dvora EU - tvorba a správa záznamů, příprava rozhodnutí Ústavního soudu k publikaci v elektronické evidenci rozhodnutí Ústavního soudu (NALUS),
  • příprava zpráv o českém právním řádu a judikatuře pro zahraniční ústavní soudy, partnerské a mezinárodní instituce, v českém i příslušném cizím jazyce,
  • editace a anonymizace rozhodnutí Ústavního soudu.
Celý příspěvek

neděle, listopadu 30, 2014

Doktrína precedenční závaznosti rozhodnutí Ústavního soudu po sedmi letech

Než skončí mé měsíční hostování na Jiném právu, rád bych dostál svému slibu a uveřejnil také post z oblasti ústavního práva. Uplynulo již více než sedm let od rozhodnutí Slovenské důchody VI, v němž Ústavní soud ČR (prostřednictvím svého čtvrtého senátu) formuloval doktrínu precedenční závaznosti svých rozhodnutí. Za tuto dobu je patrné, že obecné soudy, zejména NSS, si doktrínu precedenční závaznosti osvojily a ve své judikatuře ji dále rozvíjejí. Největší problémy při aplikaci této doktríny tak dnes nepůsobí odpor obecných soudů, nýbrž absence jasné a jednotné rozhodovací praxe Ústavního soudu.
Celý příspěvek

sobota, listopadu 29, 2014

Pozvánka na workshop

Franz Weyr Fellow Seminar: The Experience of Judgment
Julen Extabe (respondent Zdenek Kühn)
December 4th, 2pm, Ústav státu a práva

In a world populated by multiplicity of voices, perspectives, and normative worldviews, what is the role of courts and how is this role to be imagined? What does it mean to adjudicate a legal case in such pluralist context—and what set of resources (intellectual, emotional, normative, procedural) can a judge rely upon? Can a court lay claim to devising an overarching, homogeneous legal order (e.g., a formal set of human rights valid for all contexts and circumstances)? Should it rather abandon that hope, or replace it with something else? In short, how can judges respond to the demands and complexities of judging in the 21st century? What might its standards of excellence be and with
what relation to democracy?

For registration and more info please contact agha@ilaw.cas.cz. Celý příspěvek

pondělí, listopadu 24, 2014

Vnitrostátní aplikace práva Evropské unie po 10 letech

Začnu předběžnou otázkou týkající se shody víry s rozumem...“ tak otvírá Leibniz své pojednání o nejlepším ze všech možných světů. Jeho optimismus ovšem nepočítal s Českou republikou, kde ani po deseti letech členství v evropském spolku nejsou úřady schopné používat něco tak primitivního jako pár zakládajících smluv a sekundárních předpisů. Neshoda české víry v EU s rozumem při aplikaci jejího práva tak vzbuzuje poměrně zásadní předběžnou otázku.
Celý příspěvek

neděle, listopadu 23, 2014

K čemu právní kliniky? Díl 3. – Hodnoty.

Poslední díl věnovaný přínosům právních klinik se zaměřuje na oblast hodnot. Úkolem právního vzdělávání nemůže být jen získání znalostí o tom, co je právo, a osvojení si způsobů, jak s ním nakládat. Studenti se také musejí alespoň pokusit odpovědět na otázky, kdo je to podle nich právník, jací právníci chtějí oni sami v budoucnu být, jakou úlohu ve společnosti chtějí hrát, co je pro ně smyslem existence práva, a řadu dalších hodnotových otázek. Existují dva základní hodnotové okruhy, které by v právním vzdělávání měly být rozvíjeny – hodnotové ukotvení práva jako takového (právní etika) a hodnotové ukotvení právní profese (profesní etika).
Celý příspěvek

středa, listopadu 19, 2014

Vojtěch Bartoš: Vymáhání soutěžního práva – všechno špatně? ESLP rozhodl ve věci Delta pekárny a.s. proti České republice.

Těm z vás, kteří sledujete agendu soutěžního práva nebo lidských práv (případně obé), ať už z důvodů profesních nebo akademických, jistě neunikl nedávný rozsudek ESLP proti České republice (francouzské znění zde, český překlad zde). Faktickým pozadím případu byl dawn raid, který ÚOHS provedl v prostorách stěžovatelské společnosti v roce 2003 (tedy před přistoupením ČR k Unii, nicméně za účinnosti ZOHS, který významně vychází z tehdy již platného nařízení 1/2003). Soud rozhodl, že ÚOHS v rámci svého neohlášeného místního šetření porušil právo stěžovatelské společnosti podle čl. 8 EÚLP. Jedná se o ukázku marné snahy evropského práva přibližovat se standardem ochrany úrovni Úmluvy? Rozbil ESLP léta budovanou judikatorní mozaiku ESLP-ESD představovanou případy Hoechst, Niemitz, Société Colas a Roquette? Myslím, že ne a pokusím se vysvětlit proč.
Celý příspěvek

Jak amnestie přeměnila přeměny

Další z příspěvků na téma znovu-naplňování věznic po amnestii ukazuje na datech, že amnestie prakticky zastavila jeden z důležitých zdrojů přítoku nových vězňů, tzv. přeměny. O co se jedná? V běžné představě se člověk do věznice dostane tak, že po spáchání trestného činu je odsouzen k nepodmíněnému trestu a nastoupí do věznice k jeho výkonu. To je samozřejmě pravda, ale překvapivě vysoké procento nástupů k výkonu trestu představují i přeměny podmíněných trestů či trestů obecně prospěšných prací. Pachatel odsouzený k podmíněnému trestu má určenou zkušební dobu (až pětiletou, byť v praxi 72 procent odsouzených má zkušební dobu jeden až dva roky). Pokud během zkušební doby spáchá další trestný čin či jinak nevyhoví uloženým podmínkám, nastupuje do vězení. Obdobně to platí pro pachatele odsouzeného k obecně prospěšným pracím, který se práci vyhýbá či jinak porušuje uložené podmínky.


Přeměny podmíněných trestů představovaly 20% nástupů do věznic k výkonu trestu v roce 2012 a přeměny obecně prospěšných prací 10%. V absolutních číslech celkem 6690 vězňů nastoupilo v roce 2012 do věznic právě tímto způsobem. Amnestie prominula plných 80,630 podmíněných trestů do dvou let. Pro takto amnestované to má praktický důsledek. Při porušení uložených omezení a zejména při spáchání nového trestného činu jim nehrozí, že by museli původně podmíněný trest dosedět „natvrdo“. Analogicky to platí i pro prominuté tresty obecně prospěšných prací, kterých bylo 9,660. Amnestie takto zasáhla naprostou většinu pachatelů ve zkušební lhůtě po podmíněném trestu, u nichž bylo riziko, že jim bude podmíněný trest přeměněn na nepodmíněný. A zasáhla prakticky všechny pachatele, u nichž bylo obdobné riziko přeměny obecně prospěšných prací. Jinými slovy: není co přeměňovat!

Důsledek pro věznice? Na grafu jasně vidíme, že podíl nástupů do věznic formou přeměny obecně prospěšných prací klesl doslova na nulu. Podíl nástupů formou přeměny podmíněných trestů klesl z 20% na 4.6% procenta. Teprve v letošním roce tyto zdroje přítoku začaly nabírat vzestupnou tendenci, ale stále jsou hluboko pod před-amnestijní úrovní. V absolutních číslech je propad ještě hlubší, než by se z grafu mohlo zdát. Zatímco v roce 2012 nastoupilo formou přeměny do věznic 6690 lidí, v roce 2013 jen 570, tedy pokles o 91 procent.[1]

V důsledku zahlazení podmíněných trestů a trestů obecně prospěšných prací tak jen v roce 2013 nenastoupilo do věznic přibližně 6000 pachatelů, kteří by jinak byli nastoupili formou přeměny. Počet přeměn časem poroste, neboť postupně poroste „zásoba“ pachatelů, kteří budou ve zkušební době po podmíněném trestu nebo ve výkonu trestu obecně prospěšných prací. A následně někteří z nich spáchají nový trestný čin či se budou pracím vyhýbat apod., a jejich tresty budou přeměněny na vězení. Bude to ale dlouhodobý proces.

PS: Tento blog je vedlejším produktem práce na projektu „Model predikující vývoj počtu vězňů“, financovaném Technologickou agenturou ČR.



[1] Graf ukazuje přeměny jako procento ze všech nástupů k výkonu trestu. V důsledku amnestie však výrazněklesl i počet „standardních“ nástupů po odsouzení soudem, tudíž propad relativního počtu přeměn byl výraznější než propad absolutního počtu.
Celý příspěvek

čtvrtek, listopadu 13, 2014

Imigrace novodobých "otroků" do ČR jako klíč ke snížení světové chudoby?

V tomto krátkém příspěvku bych chtěl upozornit na novinový článek profesorů Posnera s Weylem, který shrnuje výsledky jejich výzkumu z oblasti nerovnováhy příjmů. Autoři uvádějí, že příjmová nerovnováha je daleko vyšší mezi státy než uvnitř států a jen adresování první z nich sníží světovou chudobu. Dle jejich názoru je nejefektivnějším řešením problému hromadná migrace pracovníků z chudých zemí do bohatých. Ty se nyní přílivu brání, protože jejich systémy příchozím pracovníkům zaručují práva ve své podstatě srovnatelná s občany. Výjimkou jsou v tomto směru státy kolem Perského zálivu, které přijímají hlavně dělníky, aniž by jim zaručily cokoliv kromě mzdy, jenž je vyšší než ve státech domovských. Posner a Weyl na základě zhodnocení jimi nabízených dat tvrdí, že bohaté autokratické státy přispívají ke snížení globální nerovnováhy daleko více než bohaté demokratické země a ty by měly následovat příkladu ropných monarchií.

Musím přiznat, že se mi snad poprvé v životě po přečtení odborného textu udělalo z jeho obsahu poněkud nevolno (z kvality se mi to děje častěji :-)).

Celý příspěvek

středa, listopadu 12, 2014

Za sociální turistikou po Evropské unii? Jen s vlastním kapesným.


Členské státy EU jsou dle Soudního dvora oprávněny vyloučit z pobírání některých sociálních dávek hospodářsky neaktivní občany jiných členských států EU, kteří nemají dostatečné vlastní prostředky a do hostitelského členského státu míří pouze za účelem zisku sociální podpory. Důvod ke smutku pro příznivce „sociální turistiky“ a k radosti pro Davida Camerona. Nebo ne?
Celý příspěvek

K čemu právní kliniky? Díl 2. – Znalosti.

V druhém díle seriálu věnovaného přínosům právních klinik se chci zaměřit na oblast, která v souvislosti s právními klinikami bývá často opomíjena – rozvoj znalostí. Ten je totiž vnímán jako doména tradičních povinných předmětů vyučovaných na právnických fakultách. Při zavádění i při výuce právních klinik se tak klade důraz spíše na dovednosti a hodnoty, protože to bývá primární důvod, proč se klinické metody výuky zavádějí a používají. Právní kliniky však představují vynikající metodu také pro rozvoj znalostí. V tomto postu rozeberu, o jaké konkrétní přínosy se jedná a jakými metodami je můžeme maximalizovat.
Celý příspěvek

Pozvánka na přednášku Roberta Alexyho

On the 17th of December, Robert Alexy will deliver an Inaugural Lecture on the topic: "A Non-Positivistic Concept of Constitutional Rights" on the occasion of his appointment as Distinguished Fellow in Law and Public Affairs at the Centre for Law and Public Affairs (CeLAPA), Institute of State and Law, Academy of Sciences.

The lecture will take place at The Academy of Sciences of the Czech Republic, Narodni 3, Prague, room no. 205. Guests are asked to arrive prompt for a 2 pm start. The lecture and ensuing discussion will last approximately 90 minutes and will be followed by an informal reception, where light refreshments will be served. 

If you would like to attend, please register your interest as places are limited on: petr.agha@ilaw.cas.cz.
Celý příspěvek

úterý, listopadu 11, 2014

Souboj s odborným textem a kouzlo přepisování

Zná to asi každý, kdo se pere s vlastním (odborným) textem: Jak přenést myšlenky z hlavy na papír, aby zněly přesvědčivě a byly dostatečně podložené? Jak strukturovat text, aby dával smysl? Jak napsat dizertaci (článek, paper…), která skutečně něco nového přinese a nebude jen shrnutím posbíraných informací či převyprávěním myšlenek ostatních? 

Někteří lidé jsou možná schopni vyšvihnout na papír brilantní text, nad kterým budou nadšením vzdychat ještě další generace, tak nějak samo sebou, přirozeně, intuitivně, bez nutnosti zvlášť přemýšlet nad tím, co všechno je k dobrému psaní potřeba. My ostatní jsme bohužel odkázáni na trnitou cestu pokusů a omylů, psaní, škrtání, mazání, dalšího psaní, nadějných záblesků, že teď už jsme konečně přišli na ten správný způsob, následných bezútěšných povzdechů, že se nám opět nedaří, a tak pořád dokola. Ti nejzuřivější zoufalci pak propadnou (falešné?) myšlence, že klíč k dobrému akademickému psaní lze nalézt v učených knihách, příručkách anebo v poučkách moudrých starců. A tak čtou, co jim přijde pod ruku, a nenechají si ujít žádnou příležitost, jak vyslechnout rady těch zkušených, ostřílených a respektovaných; to vše v (marné?) naději, že z jednotlivých pokynů jednou sestaví účinnou zbraň, jíž tu nestvůru v podobě vlastního textu nadobro zkrotí.

Celý příspěvek

čtvrtek, listopadu 06, 2014

Jak amnestie změnila trestní politiku

V minulém příspěvku jsem psal, že se po amnestii věznice sice plní, ale poměrně pomalu. Pokud by přítok nových vězňů byl stejně silný jako před amnestií, byly by už nyní naplněné téměř na před-amnestijní úroveň (20,400). Proč zatím počet vězňů (ve výkonu trestu) po amnestii vzrostl z 14,000 jen na 16,000?

Amnestie samotná výrazně změnila trestní politiku. V tomto příspěvku dokumentuji na statistických datech jednu důležitou změnu: Amnestie snížila počty osob, které jsou odsuzovány k nepodmíněnému trestu. V příštím ukáži, jak amnestie na určitou dobu prakticky eliminovala takzvané přeměny podmíněných trestů a trestů obecně prospěšných prací, které byly dříve důležitým zdrojem „přítoku“ nových vězňů. 
Graf 1

Graf 1 ukazuje, jaký podíl ze všech odsouzených v každém měsíci zaujímají nepodmíněné tresty. Ten se před amnestií pohyboval kolem 19 procent (s mírně klesající tendencí). Hned první měsíc po amnestii radikálně klesl na 12 procent a okolo této úrovně zůstal do srpna 2013, potom mírně vzrostl na 14 procent. Graf 2 ukazuje, že tento pokles se projevuje právě u kategorií trestných činů, které byly amnestií ovlivněny – krádeže, trestné činy spojené s řízením vozidel[1], trestné činy proti rodině a dětem, trestné činy obecně nebezpečné.

Graf 2

Odkud se tento pokles vzal? Nejdůležitějším článkem amnestie byl čl. IV(1)b, který prominul podmíněně odložené tresty odnětí svobody, které nepřevyšují 2 roky (to v praxi znamenalo 96% všech podmíněných trestů, protože „podmínky“ převyšující 2 roky jsou výjimečné). Zároveň dle čl. IV(3) na takto amnestované osoby hledí, jako by odsouzeny nebyly. Takto bylo amnestováno 80,630 osob „v podmínce“. Početně významné bylo též amnestování nepodmíněných trestů do 1 roku (18,627 osob) či obecně prospěšných prací (9,660 osob) – i těmto osobám byly amnestované tresty zároveň zahlazeny.

Předchozí recidiva je přitěžující okolnost při udělení trestu. Často je tím faktorem, který rozhoduje mezi nepodmíněným nebo podmíněným trestem. Pokud je však předchozí odsouzení zahlazeno, nemělo by se promítnout do přísnějšího trestu. Jak data ukazují, soudy se tímto pravidlem skutečně řídí a část recidivistů, kteří by bez amnestie byli odsouzeni k nepodmíněnému trestu, tak nyní odešla s mírnějším trestem.

 Graf 3

Graf 3 ukazuje, že propad nepodmíněných trestů se opravdu týká mírnějšího trestání recidivistů, a nikoli jiných změn v trestní politice. Ukazuje procento odsouzených k nepodmíněnému trestu pro různé skupiny pachatelů podle počtu předchozích odsouzení: s nulovou kriminální historií, jedním až čtyřmi a pěti až deseti předchozími odsouzeními. S vyšším počtem předchozích odsouzení roste pravděpodobnost, že pachateli byl nějaký nedávný trest amnestován. Pachatelé bez předchozích odsouzení chodí do vězení jen minimálně a po amnestii se na tom nic nezměnilo. U pachatelů s 1-4 odsouzeními klesl po amnestii podíl nepodmíněných trestů o přibližně 10 procentních bodů a u pachatelů s 5-10 odsouzeními o 15 procentních bodů. Pokles je tedy nejhlubší právě u skupiny nejvíce ovlivněné amnestií.

Když je méně pachatelů posíláno do vězení, jak jsou tedy trestáni? Nejbližšími alternativami jsou podmíněné tresty či tresty obecně prospěšných prací. Graf 4 ukazuje výrazný nárůst podmíněných trestů, a to o plných 10 procentních bodů. Podíl trestů obecně prospěšných prací (Graf 5) oproti tomu poklesl, o cca 3 procentní body. Obecně prospěšné práce tak zdá se fungují spíše jako alternativa k podmíněnému trestu, ne jako alternativa k vězení.

Graf 4
Graf 5

Amnestie přinesla výraznou změnu v praxi trestní politiky, aniž by došlo k jakékoli změně legislativy. Soudci nadále aplikují tresty podle stejných pravidel. Kvůli zahlazení méně vážných trestů jsou však nyní desítky tisíc pachatelů-recidivistů se stejnou faktickou kriminální historií trestáni mírněji než v minulosti. Všechny grafy zároveň ukazují, že v závěru roku 2013 všechny proměnné nabraly směr zpět k před-amnestijním úrovním. Zde popsané efekty amnestie proto časem vyprchají s tím, jak někteří amnestovaní pachatelé nasbírají nová odsouzení či jak budou recidivovat pachatelé, na které se amnestie nevztahovala. Jak rychle tyto efekty amnestie vyprchají bude zřejmější, až budou k dispozici data za rok 2014.

PS: Tento blog je vedlejším produktem práce na projektu „Model predikující vývoj počtu vězňů“, financovaném Technologickou agenturou ČR. 




[1] Zejména maření výkonu úředního rozhodnutí a ohrožení pod vlivem návykové látky.
Celý příspěvek

pondělí, listopadu 03, 2014

K čemu právní kliniky? Díl 1. - Dovednosti.

Nejprve bych rád pozdravil všechny čtenáře Jiného Práva z Lexingtonu ve Virginii a Nové vlně poděkoval za pozvání k hostování na Jiném Právu. Rád bych této příležitosti využil k blogování ve dvou oblastech, které jsou, jak už zmínil Martin Kopa, pro mou akademickou kariéru nejdůležitější – ústavní právo a klinické právní vzdělávání.

V první sérii postů se zaměřím na oblast klinického právního vzdělávání. Od mého posledního postu na Jiném Právu, který se právním klinikám věnoval, uplynuly více než dva roky, v jejichž průběhu se tato oblast rychle rozvíjela. V České republice již právní kliniky fungují na všech právnických fakultách a než, že by skomíraly, zdá se, že klinických předmětů bude spíše přibývat. I v západní Evropě, která byla považována z pohledu právních klinik za nedobytnou tvrz, začíná klinik rychlým tempem přibývat, a o jejich zavedení se uvažuje i na těch nejšpičkovějších institucích. Současnou situaci lze dobře dokumentovat tím, že před rokem byla založena European Network for Clinical Legal Education - ENCLE (hrdě musím uvést, že sídlí v Olomouci!), a od svého založení stihla uspořádat dvě konference, jedno metodické školení pro začínající klinikáře a nasbírat více než 100 členů z 25 zemí. Potvrzením významu právních klinik je jejich uznání jako příkladu dobré praxe v dokumentu OSN a doporučení jejich rozvoje a podpory jejich vzniku (viz odstavce 61, 71 a 72). Otázka již tedy nestojí, zda kliniky ano či ne, ale spíše jak jich nejlépe využít a k čemu.

Celý příspěvek

sobota, listopadu 01, 2014

Přichází Maximus Decimus...Tomoszek!

...velitel olomoucké klinické armády, odborný asistent legie ústavního práva a věrný služebník skutečného císaře ... ok, už toho znesvěcování mého oblíbeného Gladiátora nechám. Je mi ale každopádně velkou ctí, že mohu přivítat našeho listopadového hosta, kterým je Maxim Tomoszek.
Celý příspěvek

středa, října 29, 2014

CfP: Graduate Colloquium at the CeLAPA

Centre for Law and Public Affairs, Institute of Law and State, the Czech Academy of Sciences in cooperation with Charles and Masaryk University Law School.

We are pleased to invite you to attend the CeLAPA Graduate Colloquium. The Colloquium brings together doctorate students from the Czech Republic to present work in progress and discuss important new work that promotes a foundational and critical approach to the discipline of law and social sciences. We invite submissions of research papers that are linked with our central theme: law and public affairs, namely comparative law, political and legal philosophy, political sociology and economy.

The CeLAPA Graduate Colloquium is a forum in which interdisciplinary work in progress can be explored among colleagues in a serious and thorough manner that will be truly helpful to the respective scholars. Our objective is not only to provide an opportunity for the discussion of scholarly work but also to create the opportunity for young scholars to get together. We hope that this will create synergy that fosters more dialogue, cooperation, and an increased sense of coherence for the up and coming generation of researchers. The participants in the Colloquium will consist of the respective young scholars, commentators, and faculty members of the host institutions. The overall group will be kept small enough to sit around a large table and to allow serious discussion.

The seminar is jointly convened by Martin Škop (Masaryk University), Michal Urban (Charles University) and Petr Agha (CeLAPA). The Colloquium takes place on the 11th of November at the Institute of State and Law, Národní 18, Praha at 10:00am.

For registration please contact: agha@ilaw.cas.cz

For more information visit CeLAPA.
Celý příspěvek

Teorie a praxe hodnocení právní vědy v ČR. Díl III.: Právo a jeho specifika (...a srovnání s chemií)



V prvních dvou dílech seriálu jsem ponechal stranou otázku, zda lze právo považovat za vědu. Po pravdě se jí nebudu zabývat ani nyní, neboť se jedná do značné míry o záležitost subjektivní. Co je věda? Jestliže ji vnímáme jako něco, kde je cílem objevit neznámé a musí u toho vystupovat lidé s bílými plášti sklánějící se v laboratoři nad chromatografem, pak se samozřejmě právo nekvalifikuje. Jestliže je vědou ověřování hypotéz na základě určeného výzkumného rámce, pak by právo stranou stát nemuselo, přičemž se v něm vyskytují i četné empirické záměry. Někdo by naopak mohl hodnotit vědu podle svého dopadu. Je pak cennější nezpochybnitelně vědecký výstup, který je ve své podstatě blbostí, nebo „nevědecké“ odborné pojednání, které přiměje soud rozhodnout určitým směrem a ovlivní miliony lidí? Takové debaty nemají řešení.

Tento příspěvek se místo toho stejně jako předchozí zaměřuje na objektivní skutečnosti související s hodnocením publikačních výstupů a pokusí se poukázat na to, jak se v nich projevují specifika oboru právo. Abychom se nepohybovali v jednorozměrném světě, rozhodl jsem se do textu zapojit zkušenosti a data z oboru fyzikální chemie (FCH). Lze namítnout, že jde o srovnávání nesrovnatelného, dále se ukáže, že to je pravda jen částečně. FCH je samozřejmě zařazena jako eugenicky čistý příklad vědecké disciplíny, nakonec i na olomouckém komunistickém orloji z 50. let minulého století je jednou ze dvou hlavních postav chemik. Neuškodí, že má přítelkyně zkoumá nanočástice stříbra a železa a tudíž o situaci v daném oboru něco málo vím.
Celý příspěvek

pondělí, října 27, 2014

Slovensko při výběru nového soudce ESLP opět narazilo

Výběr soudce Evropského soudu pro lidská práva může přinést mnohé trampoty. Opakované odmítnutí kandidátky na soudce ESLP ovšem není častou trampotou. Jak na sociálních sítích upozorňoval Ľubo Majerčík, něco podobného se podařilo upéct zatím pouze Maltě. A nově také Slovensku.

Celý příspěvek

čtvrtek, října 23, 2014

Česká republika byla loni nejžalovanější zemí na světě

Podle údajů Konference OSN o obchodu a rozvoji (UNCTAD) byla Česká republika v roce 2013 nejvíce žalovanou zemí na světě, tedy co se týče žalob investorů podle dohod na ochranu zahraničních investic. Jednalo se samozřejmě o žaloby solárníků. Pro Českou republiku to přitom není výjimečná situace. Podle historických tabulek je Česko vůbec nejčastěji žalovaná země Evropy a z celosvětového hlediska je dokonce třetí. 




Jak těchto "skvělých" výsledků ČR dosáhla?

Celý příspěvek

pondělí, října 20, 2014

Potrestaná za přirozený lidský vývoj aneb když žena není dostatečně ženou

V běžném životě žena, dle sportovních pravidel nikoliv. Indická sprinterka Dutee Chand má v těle vyšší míru přirozené hladiny testosteronu, než je u žen běžné a než povoluje atletický „test pohlaví“. Výsledek? Zákaz závodění. Bez prokázání užití jakýchkoliv zakázaných látek. Za to, že je taková, jaká je. Za to, že není dostatečně ženou.
Celý příspěvek

sobota, října 18, 2014

Teorie a praxe hodnocení právní vědy v ČR. Díl II.: Současný systém „fiefdom and peer review“



V letech 2011-2012 byla neudržitelnost kafemlejnku brána jako neoddiskutovatelný fakt, kriticky vyzněl i nezávislý mezinárodní audit financovaný unijními fondy. V současné době se v dalším dlouhodobém ministerském projektu pracuje na nové metodice, její obrysy se teprve tvoří a měla by být zavedena zhruba v letech 2017-2018. Mezitím má být aplikován systém, který byl schválen Usnesením vlády č. 475v červnu 2013 a jehož představení a hodnocení je cílem tohoto příspěvku. 

Stejně jako v prvním díle seriálu se obrním disclaimerem. Text představuje subjektivní pohled univerzitního pěšáka, který čerpá informace výhradně z oficiálních dokumentů a ze zkušeností s fungováním metodiky v oboru právo. Stejně jako u všech ostatních právnických fakult je hlavním úkolem mé alma mater výuka a věda plní v zásadě roli (nepřehlížené!) přízdoby. Nejsem odborníkem na hodnocení výzkumu, nestuduji k tomu po večerech materiály, nemám přehled o dopadech metodiky na přírodní obory či aplikovaný výzkum a rozumím, že jde o neuvěřitelně složitou a komplexní záležitost (viz projekt IPN Metodika odkazovaný výše). Nemohu proto samozřejmě vyloučit, že skutečnosti po mém soudu bizarní plní v celkovém obraze svůj účel, který mi díky vlastní jednorozměrnosti a neznalosti uniká. Rád se nechám poučit v případné diskuzi.
Celý příspěvek

Trendy soutěžního práva - konference ÚOHS 11-12 listopadu 2014

Pokud je vášeň pro soutěžní právo silnější než chuť na křupavou domácí husu, pak pro vás Úřad pro ochranu hospodářské soutěže v Brně pořádá na svatého Martina již tradiční konferenci s podtitulem Poslední trendy a vývoj soutěžního práva.

Byť se toho u nás v poslední době mnoho vzrušujícího nestalo - dokonce i léta letoucí namáhavě vyšetřovaný Slovak Telekom vyvázl ve středu se symbolickou pokutou okolo 40 milónů eur - podle programu by měli domácí i zahraniční hosté diskutovat hlavně o koncepčně horkých tématech, zejména tolik chtěné i nenáviděné kontrole nabývaní minoritních podílů, čekání na probuzení se ekonomického citu v soudcích ESD, anebo znovuzamyšlení nad předpisy o významné tržní síle.

O zábavu jakož i příjemné prostředí tak bude určitě postaráno.

Celý příspěvek

pondělí, října 13, 2014

Teorie a praxe hodnocení právní vědy v ČR. Díl I.: Systém „kafemlejnek“



 Na rozdíl od mnoha předchozích hostů Jiného práva pohybujících se mezi akademií a praxí, často s širším zakotvením v druhé položce, jsem klasický „homo academicus“. Rozhodl jsem se pokračovat v přiblížení některých problémů, nad kterými takový průměrný český odborný asistent ve své slonovinové věži přemýšlí. Jedním z nejvýznamnějších je dlouhodobě systém hodnocení publikačních výstupů. Původně jsem chtěl vše shrnout v jednom příspěvku, ale pro zcela neudržitelnou délku text plánuji rozdělit do tří dílů. Kromě tohoto hledícího do minulosti se druhý bude soustředit na nyní platnou přechodnou metodiku, třetí na specifika práva jako odvětví oproti jiným vědním disciplínám.

Seriál vyžaduje akceptaci několika „hypotheticals“. Primárně uznání, že i právo může být v širším pojetí vědou. Jestliže toto je pro někoho hereze, přiznejme právu alespoň příslušnost k oborům, ve kterých je možné publikovat odborné texty. Pozůstávající skeptiky snad přesvědčí formální argument: právo se v ČR vyučuje na vysokých školách (VŠ) a akademičtí pracovníci jsou dle §70 odst. 1 z.č. 111/1998 Sb. povinni vykonávat vědeckou a výzkumnou činnost. Vyučující na právnické fakultě by tedy měl publikovat, o jisté pozitivní korelaci mezi kvalitou výuky a „výzkumu“ (ať po tím myslíme cokoliv) doufám již nemusím přesvědčovat nikoho. Asi i s ohledem na tuto skutečnost se stát rozhodl přidělovat určitou část veřejných prostředků univerzitám dle jejich publikační výkonnosti. To předvídá zavedení systému hodnocení, který poslouží jako podklad pro dělení dotací.

Celý příspěvek