Nejvyšší soud k výkladu § 441 odst. 2 NOZ - o text zákona vlastně tak moc nejde ...

Rád bych upozornil na recentní tiskovou zprávu Nejvyššího soudu, v níž uvádí, že soud se v usnesení ze dne 27. 11. 2014, sp. zn. 29 Cdo 3919/2014 postavil k výkladu § 441 odst. 2 NOZ (otázka formy plné moci v případě, kdy se k právnímu jednání vyžaduje zvláštní forma, např. notářský zápis), a to tak, že se rozhodl jaksi přijmout "praktické řešení", když jeho právní názor znamená (slovy tiskové zprávy): "V praxi to znamená, že i tehdy, je-li plná moc udělována k právnímu jednání, které musí mít formu notářského zápisu, postačí, je-li udělena písemně a je-li současně podpis zmocnitele úředně ověřen."

Celý příspěvek

Postoj Soudního dvora Evropské unie k přistoupení Unie k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod

Vztah Soudního dvora Evropské unie a Evropského soudu pro lidská práva je zejména po přijetí Lisabonské smlouvy v roce 2009 předmětem zájmu široké právnické veřejnosti. Ve svém včerejším posudku k přistoupení Evropské unie k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod vyslovil Soudní dvůr neslučitelnost současného znění návrhu dohody o přistoupení s právem Unie.

Nejvyšší soud pořádá ve středu 18. února 2015 v 10.00 hod. v místnosti č. 228 ve 2. patře své budovy kulatý stůl, kde Jiří Malenovský, soudce Soudního dvora Evropské unie, objasní postoj Soudního dvora přijatý ve zmíněném posudku a nastíní možné budoucí výhledy spolupráce štrasburského a lucemburského soudu na poli ochrany lidských práv. Moderátorem diskuse, která se očekává od 11. 00 hod., bude Hubert Smekal.
Celý příspěvek

Několik myšlenek k správní nečinnosti resp. mlčení institucí EU

V rámci svého působení v úřadu Evropského veřejného ochránce práv (EVOP) se pravidelně setkávám s případy administrativní nečinnosti resp. mlčení institucí EU.

Celý příspěvek

Marek Litzman: Jak se měnily poslanecké platy v posledních 20 letech

Diskuze o poslaneckých platech v uplynulých týdnech rozvířila mediální vody i diskuze na internetu. S mírným odstupem je čas podívat se na to, jak se platy poslanců vlastně vyvíjejí.

Celý příspěvek

Evropský veřejný ochránce práv II : transparentnost a stížnosti na porušení práva EU členským státem

V tomto příspěvku bych chtěl přiblížit dvě hlavní kategorie případů, kterými se Evropský veřejný ochránce práv (EVOP) zabývá.

Celý příspěvek

Dušan Sulitka: C-468/10 ASNEF (O práve na informácie o platoch štátnych zamestnancov a jednom zabudnutom rozsudku)

V nasledujúcom príspevku by som sa chcel v krátkosti venovať nedávnemu rozsudku rozšíreného senátu Najvyššieho správneho súdu vzťahujúcemu sa k povinnosti poskytovania informácii o platoch štátnych zamestnancov; presnejšie povedané prijímateľov verejných prostriedkov. Rozhodnutie nadväzuje na rozsudok piateho senátu z roku 2011, ktorý sa zaslúžil o víťazný vavrín, zhmotnený v tabuli „Otevřeno“, zdobiaci vestibul tohto súdu. 

Celý příspěvek

Evropský veřejný ochránce práv I

Nejprve děkuji za pozvání na Jiné právo. Část svého prosincového blogování jsem se rozhodl věnovat Evropskému veřejnému ochránci práv ("EVOP"), což je orgán Evropské unie, pro který třetím rokem pracuji. Jedná se o relativně mladý a i méně známý orgán EU, který si však zasluhuje pozornost širší i odborné veřejnosti. Ze zkušenosti vím, že ti, kdo tuší, že EVOP existuje, mají často nepřesné povědomí o tom, co vlastně přesně dělá, k čemu je dobrý a jak může pomoci. Z těchto důvodů bych rád využil prostoru na Jiném právu a pokusil se jej čtenářům přiblížit.

EVOP byl vytvořen Maastrichtskou smlouvou a první EVOP Jacob Söderman nastoupil do funkce v roce 1995. EVOP tedy příští rok oslaví dvacet let svého fungování. Druhým EVOP byl profesor Nikiforos Diamandouros, který působil ve funkci EVOP od roku 2003 do roku 2013, kdy byl vystřídán někdejší irskou ombudsmanskou Emily O'Reilly. EVOP oficiálně sídlí ve Štrasburku, ale má i druhou kancelář v Bruselu. Tři právní oddělení se v současnosti nacházejí v Bruselu a jedno ve Štrasburku. Úřad EVOP aktuálně čítá nějakých 70 zaměstnanců, z nichž je asi 25 právníků. 

Podle čl. 228 Smlouvy o fungování Evropské Unie (SFEU) je EVOP nadán pravomocí vyšetřovat případy tzv. nesprávného úředního postupu ("maladministration") v činnosti institucí a orgánů Evropské unie, a to jak z vlastního podnětu, tak na základě stížností, které mu jsou předkládány. 

Na které subjekty EVOP dohlíží?

EVOP bohužel dostává řadu stížností, které vůbec nespadají do jeho působnosti (hovoří se o tzv. stížnostech "outside the mandate"), a to i z České republiky a Slovenska. Pokud se stížností podaných z ČR a Slovenska týká, tak EVOP skutečně zcela výjimečně otevírá šetření a většina stížností buď vůbec nespadají do působnosti EVOP nebo nesplňují další podmínky přijatelnosti.

Konkrétně se stěžovatelé na EVOP často obrací s potížemi čistě vnitrostátní povahy (daně, sociální dávky, exekuce, soudní řízení....), ohledně sporů (někdy přeshraničních) s dalšími soukromými subjekty (např. bankami nebo pojišťovnami), nebo se stížnostmi proti Evropskému soudu pro lidská práva (stěžovatelé si často stěžují na absenci odůvodnění rozhodnutí o nepřijatelnosti stížnosti ESLP nebo na absenci odpovědi na korespondenci). Těmito stížnostmi se EVOP nemůže zabývat. Stěžovatelům se ale vždy snaží poskytnout radu, na koho by se mohli obrátit.

EVOP není oprávněn zabývat se stížnostmi proti vnitrostátním orgánům, členským státům EU, soukromým osobám ani orgánům jiných mezinárodních organizací. Zároveň není jakýmsi "superombudsmanem", který by stál v nadřízeném postavení vůči vnitrostátním ombudsmanům. Není odvolacím orgánem proti rozhodnutí soudů nebo vnitrostátních ombudsmanů. Jedná se o specifický orgán Evropské unie, který má na starost skutečně výhradně instituce a orgány EU jako např. Evropská komise, Rada EU nebo evropské agentury. Česká verze čl. 228 SFEU může působit poněkud zavádějícím způsobem, když hovoří o orgánech, institucích a "jiných subjektech Unie". Stěžovatelé se někdy nepřesně domnívají, že i členské státy nebo jejich vnitrostátní orgány spadají do této kategorie.

Jakou činnost EVOP prověřuje?

Materiálně je pravomoc EVOP vymezena tak, že se může zabývat čistě problémy ve správní činnosti institucí a orgánů EU. Stížnosti na kvalitu legislativy, legislativní činnost, politická rozhodnutí a soudní činnost do pravomoce EVOP nespadají. Zejména ve vztahu k Evropskému parlamentu a Soudnímu dvoru je tak pravomoc EVOP značně omezena. Na základě čl. 1 odst. 3 svého Statutu EVOP „nesmí zasahovat do žádného soudního řízení ani zpochybňovat důvodnost soudního rozhodnutí.“

Případy nesprávného úředního postupu v činnosti institucí a orgánů EU, kterými se EVOP jako jedinými může zabývat, však pokrývají velmi širokou a různorodou oblast působnosti. Konkrétní agenda je velmi pestrá a pokusím se jí blíže přiblížit v dalším postu. V praxi EVOP nejčastěji řeší stížnosti týkající se transparentnosti fungování institucí EU (odmítnutí přístupu k dokumentům a k informacím), tvrzené porušení procesních práv (např. právo být vyslechnut, rozhodnutí v přiměřené době), stížnosti týkající se vyřizování Evropskou komisí stížností na porušení práva EU členským státem (to zahrnuje jak procesní přezkum postupu Komise ze strany EVOP, tak substantivní přezkum odůvodnění jejího rozhodnutí), stížnosti zaměstnanců EU a stížnosti týkající se smluvních (obchodních) vztahů, financování a grantů.

Co je nesprávný úřední postup?

Samotný pojem nesprávný úřední postup lze definovat jako opak správného úředního postupu resp. „řádné správy“. To je samozřejmě velmi obecná a nic konkrétního neříkající definice a pod představou „řádné správy“ si každý může představit něco trochu jiného. Jednou z prvních výzev, které stály před prvním EVOP bylo právě tomuto pojmu vtisknout nějaký konkrétnější význam. Dnes je základní právo na řádnou správu zakotveno v čl. 41 Listiny základních práv EU, který uvádí i neúplný výčet, co toto právo znamená. Jsou zde uvedena zejména procesní práva a principy jako nestrannost, spravedlivost, postup v přiměřené lhůtě, právo být vyslechnut, právo na přístup ke spisu, právo na odůvodněné rozhodnutí. Další zásady řádné správy jsou uvedeny v Evropském kodexu řádné správní praxe, který byl vypracován EVOP a schválen Evropským parlamentem. Ten zahrnuje např. i zásadu přiměřenosti, která je EVOP často aplikována.

EVOP v rámci řádné správy rozlišuje tři komponenty. Řádná správa je taková, která (i) odpovídá zákonům a závazným pravidlům (požadavek zákonnosti), která (ii) respektuje základní lidská práva, a konečně, která (iii) respektuje i zásady řádné správy. Zákonnost je jakýmsi minimem řádné správy, ale zákonný postup ještě nezbytně neznamená, že nemohlo dojít k nesprávnému úřednímu postupu. Ochrana lidských práv představuje významnou složku činnosti EVOP. Samotné „zásady řádné správy“ pak představují flexibilní kategorii, kterou určuje jednak výčet obsažený v Evropském kodexu řádné správní praxe, jednak, co se EVOP jeví jako správné a spravedlivé např. i eticky.

Tolik k základnímu popisu činnosti Evropského veřejného ochránce práv. V příštích příspěvcích se pokusím více rozebrat, jak může konkrétně EVOP být prospěšný a přiblížit nějaké konkrétní kauzy, kterými se EVOP zabýval a zabývá. Budu rád za Vaše případné komentáře a dotazy, na které bych se pokusil v následujících příspěvcích rovněž odpovědět.

Upozornění: Tento příspěvek je můj osobní a není oficiálním stanoviskem Evropského veřejného ochránce práv, který by jej zavazoval.

Celý příspěvek

Z Holomóca do Štrasu

Jednou zo zvláštností britského akademického sveta je naprostá oddelenosť od kalendára, ktorý používa zvyšok populácie. Rok sa už viac nedelí na ročné obdobia či mesiace, čísla v kalendári sú pre orientáciu v časopriestore úplne bezvýznamné. Jediné, na čom záleží, je každodenný ranný e-mail s prehľadom všetkých udalostí plánovaných na daný deň, samozrejme prebiehajúcich paralelne v rovnakom čase na rozličných miestach, aby sa zachoval dopyt po prevracačoch času, ktoré sú bezpochyby najpotrebnejším a najžiadanejším produktom v meste snívajúcich veží...   

Áno, uznávam, jediným účelom tohto zbytočného úvodu bolo ospravedlniť môj oneskorený príspevok, v ktoro by som chcela srdečne poďakovať Maxovi Tomoszkovi za výbornú sériu príspevkov o právnych klinikách. My, ktorí sme nemali to šťastie študovať právo na tak progresívnej fakulte ako je tá olomoucká, sme sa bohužiaľ museli znalosti naučiť len z kníh a bežnej výuky, dovednosti nazbierať v študentských spolkoch či na moot courtoch, nuž a hodnoty, tie nám buď niekto zo starších kolegov a vyučujúcich vštiepil na mimo-fakultných akciách či večer pri pive, alebo sme nimi zostali nepoznamenaní. Hoci to znie skepticky, nemyslím to ako kritiku. Tento patchwork-model právnického vzdelania mal tiež svoje mnohé plusy :)) Nič to však nemení na tom, že existencia a rozkvet právnických kliník (nielen) v Olomouci je rozbeh správnym smerom a osobne veľmi dúfam, že sa tento trend bude rozširovať ďalej. Kudos Maximovi i všetkým ostatným nadšencom, ktorí k tomuto trendu prispeli a každodenne prispievajú! 

Aj náš decembrový hosť už na tomto blogu prispel článkom o metodológii vo vzdelávaní právnikov, tentokrát sa však pravdepodobne bude venovať iným témam. Týmto by som rada v hosťovskom kresle Jiného práva privítala Josefa Nejedlého, ktorý pôsobí ako právnik v kancelárii európskeho ombudsmana v Štrasburgu. Pepa študoval právo vo Francúzsku, konkrétne na Sciences Po v Paríži a na Univerzite Roberta Schumana v Štrasburgu. Pražská právnická fakulta síce odmietla jeho francúzske právnické vzdelanie uznať ako ekvivalentné českému magisterskému štúdiu, ale i napriek tomu mu v roku 2012 udelila titul Ph.D. za dizertačnú prácu s názvom Zákonnost důkazů v trestním řízení ve světle Evropské úmluvy. Čo sa týka profesnej kariéry, Pepa si po vyhratom nostrifikačnom boji vyskúšal prácu v advokácii, a to v pražskej pobočke francúzskej kancelárie Gide Loyrette Nouel, pričom sa následne vrátil do krásneho Štrasburgu, najprv na Európsky súd pre ľudské práva a následne do kancelárie európskeho ombudsmana (resp. v súčasnosti ombudsmanky), kde pôsobí dodnes. A práve o tejto inštitúcii nám tento mesiac mnohé prezradí.

Pepo, vitaj na Jiném právu - tešíme sa na tvoje príspevky!

Celý příspěvek

Několik soutěžněprávních střípků

Níže uvádím několik soutěžně-právních střípků z relativně nedávné doby, které by mohly zajímat competition geeks.

Takže:

-  nedávno jsem na Concurrences publikoval stručný komentář ke kauze Studenty Agency před českými správními soudy, zejm. poslední rozsudek Krajského soudu v Brně, který byla zamítnuta žaloba proti předchozímu rozhodnutí ÚOHS o pokutě;

-  na stránkách ÚOHS jsou k dispozici prezentace z nedávné Svatomartinské konference; myslím, že přinejmenším některé z nich jsou zajímavé, mj. např. prezentace Milana Broučka také ke kauze Student Agency, moje prezentace k multi-sided platforms :-) (trocha sebepropagace; btw k problematice vícestrannosti viz také blog post A. Lamadrida na Chillin' Competition a v něm odkazovaná prezentace -- mnohem detailnější než ta moje / trocha sebekritiky ;-)), i přehledové prezentace od Michala Petra, popř. diskusní prezentace prof. Bejčka k zákonu o významné tržní síle a jeho případné novelizaci stojí za přečtení;

- jak jste možná zaznamenali Evropský parlament přijal 27.11.2014 rezoluci, která byla v médiích následně diskutována a které se označuje jako anti-Google rezoluce; myslím, že poměrně zdařilý komentář k tomu se objevil v Economistu; dále k tomu viz např. blog post na mém oblíbeném Chillin' Competition.

Celý příspěvek

Lex Google - kam až sahá regulatorní odvaha?

Google musí někomu skutečně ležet v žaludku. Začalo to jako vtip, šuškanda, článek ve Financial Times, načež byla Evropským parlamentem 24. listopadu doopravdy přijata rezoluce podněcující k rozdělení Googlu a jiných poskytovatelů podle jejich komerčních a vyhledávacích aktivit. Je ale v silách EU vůbec něco podniknout?

Celý příspěvek