Evropský veřejný ochránce práv I

Nejprve děkuji za pozvání na Jiné právo. Část svého prosincového blogování jsem se rozhodl věnovat Evropskému veřejnému ochránci práv ("EVOP"), což je orgán Evropské unie, pro který třetím rokem pracuji. Jedná se o relativně mladý a i méně známý orgán EU, který si však zasluhuje pozornost širší i odborné veřejnosti. Ze zkušenosti vím, že ti, kdo tuší, že EVOP existuje, mají často nepřesné povědomí o tom, co vlastně přesně dělá, k čemu je dobrý a jak může pomoci. Z těchto důvodů bych rád využil prostoru na Jiném právu a pokusil se jej čtenářům přiblížit.

EVOP byl vytvořen Maastrichtskou smlouvou a první EVOP Jacob Söderman nastoupil do funkce v roce 1995. EVOP tedy příští rok oslaví dvacet let svého fungování. Druhým EVOP byl profesor Nikiforos Diamandouros, který působil ve funkci EVOP od roku 2003 do roku 2013, kdy byl vystřídán někdejší irskou ombudsmanskou Emily O'Reilly. EVOP oficiálně sídlí ve Štrasburku, ale má i druhou kancelář v Bruselu. Tři právní oddělení se v současnosti nacházejí v Bruselu a jedno ve Štrasburku. Úřad EVOP aktuálně čítá nějakých 70 zaměstnanců, z nichž je asi 25 právníků. 

Podle čl. 228 Smlouvy o fungování Evropské Unie (SFEU) je EVOP nadán pravomocí vyšetřovat případy tzv. nesprávného úředního postupu ("maladministration") v činnosti institucí a orgánů Evropské unie, a to jak z vlastního podnětu, tak na základě stížností, které mu jsou předkládány. 

Na které subjekty EVOP dohlíží?

EVOP bohužel dostává řadu stížností, které vůbec nespadají do jeho působnosti (hovoří se o tzv. stížnostech "outside the mandate"), a to i z České republiky a Slovenska. Pokud se stížností podaných z ČR a Slovenska týká, tak EVOP skutečně zcela výjimečně otevírá šetření a většina stížností buď vůbec nespadají do působnosti EVOP nebo nesplňují další podmínky přijatelnosti.

Konkrétně se stěžovatelé na EVOP často obrací s potížemi čistě vnitrostátní povahy (daně, sociální dávky, exekuce, soudní řízení....), ohledně sporů (někdy přeshraničních) s dalšími soukromými subjekty (např. bankami nebo pojišťovnami), nebo se stížnostmi proti Evropskému soudu pro lidská práva (stěžovatelé si často stěžují na absenci odůvodnění rozhodnutí o nepřijatelnosti stížnosti ESLP nebo na absenci odpovědi na korespondenci). Těmito stížnostmi se EVOP nemůže zabývat. Stěžovatelům se ale vždy snaží poskytnout radu, na koho by se mohli obrátit.

EVOP není oprávněn zabývat se stížnostmi proti vnitrostátním orgánům, členským státům EU, soukromým osobám ani orgánům jiných mezinárodních organizací. Zároveň není jakýmsi "superombudsmanem", který by stál v nadřízeném postavení vůči vnitrostátním ombudsmanům. Není odvolacím orgánem proti rozhodnutí soudů nebo vnitrostátních ombudsmanů. Jedná se o specifický orgán Evropské unie, který má na starost skutečně výhradně instituce a orgány EU jako např. Evropská komise, Rada EU nebo evropské agentury. Česká verze čl. 228 SFEU může působit poněkud zavádějícím způsobem, když hovoří o orgánech, institucích a "jiných subjektech Unie". Stěžovatelé se někdy nepřesně domnívají, že i členské státy nebo jejich vnitrostátní orgány spadají do této kategorie.

Jakou činnost EVOP prověřuje?

Materiálně je pravomoc EVOP vymezena tak, že se může zabývat čistě problémy ve správní činnosti institucí a orgánů EU. Stížnosti na kvalitu legislativy, legislativní činnost, politická rozhodnutí a soudní činnost do pravomoce EVOP nespadají. Zejména ve vztahu k Evropskému parlamentu a Soudnímu dvoru je tak pravomoc EVOP značně omezena. Na základě čl. 1 odst. 3 svého Statutu EVOP „nesmí zasahovat do žádného soudního řízení ani zpochybňovat důvodnost soudního rozhodnutí.“

Případy nesprávného úředního postupu v činnosti institucí a orgánů EU, kterými se EVOP jako jedinými může zabývat, však pokrývají velmi širokou a různorodou oblast působnosti. Konkrétní agenda je velmi pestrá a pokusím se jí blíže přiblížit v dalším postu. V praxi EVOP nejčastěji řeší stížnosti týkající se transparentnosti fungování institucí EU (odmítnutí přístupu k dokumentům a k informacím), tvrzené porušení procesních práv (např. právo být vyslechnut, rozhodnutí v přiměřené době), stížnosti týkající se vyřizování Evropskou komisí stížností na porušení práva EU členským státem (to zahrnuje jak procesní přezkum postupu Komise ze strany EVOP, tak substantivní přezkum odůvodnění jejího rozhodnutí), stížnosti zaměstnanců EU a stížnosti týkající se smluvních (obchodních) vztahů, financování a grantů.

Co je nesprávný úřední postup?

Samotný pojem nesprávný úřední postup lze definovat jako opak správného úředního postupu resp. „řádné správy“. To je samozřejmě velmi obecná a nic konkrétního neříkající definice a pod představou „řádné správy“ si každý může představit něco trochu jiného. Jednou z prvních výzev, které stály před prvním EVOP bylo právě tomuto pojmu vtisknout nějaký konkrétnější význam. Dnes je základní právo na řádnou správu zakotveno v čl. 41 Listiny základních práv EU, který uvádí i neúplný výčet, co toto právo znamená. Jsou zde uvedena zejména procesní práva a principy jako nestrannost, spravedlivost, postup v přiměřené lhůtě, právo být vyslechnut, právo na přístup ke spisu, právo na odůvodněné rozhodnutí. Další zásady řádné správy jsou uvedeny v Evropském kodexu řádné správní praxe, který byl vypracován EVOP a schválen Evropským parlamentem. Ten zahrnuje např. i zásadu přiměřenosti, která je EVOP často aplikována.

EVOP v rámci řádné správy rozlišuje tři komponenty. Řádná správa je taková, která (i) odpovídá zákonům a závazným pravidlům (požadavek zákonnosti), která (ii) respektuje základní lidská práva, a konečně, která (iii) respektuje i zásady řádné správy. Zákonnost je jakýmsi minimem řádné správy, ale zákonný postup ještě nezbytně neznamená, že nemohlo dojít k nesprávnému úřednímu postupu. Ochrana lidských práv představuje významnou složku činnosti EVOP. Samotné „zásady řádné správy“ pak představují flexibilní kategorii, kterou určuje jednak výčet obsažený v Evropském kodexu řádné správní praxe, jednak, co se EVOP jeví jako správné a spravedlivé např. i eticky.

Tolik k základnímu popisu činnosti Evropského veřejného ochránce práv. V příštích příspěvcích se pokusím více rozebrat, jak může konkrétně EVOP být prospěšný a přiblížit nějaké konkrétní kauzy, kterými se EVOP zabýval a zabývá. Budu rád za Vaše případné komentáře a dotazy, na které bych se pokusil v následujících příspěvcích rovněž odpovědět.

Upozornění: Tento příspěvek je můj osobní a není oficiálním stanoviskem Evropského veřejného ochránce práv, který by jej zavazoval.