Letní kvizová otázka

Abych se připojil k letním soutěžím: kdo a kdy adresoval tento text řecké vládě?

„[…] dokud nedojde ke sjednocení a ustavení řádu, všechny naděje na půjčku budou plané; a všechna pomoc, kterou by Řekové mohli očekávat ze zahraničí – pomoc, která není ani bezvýznamná, ani bezcenná – bude pozastavena nebo zrušena; a, co je horší, evropské velmoci, ze kterých nikdo nebyl nepřítelem Řecka, ale zdály se být ve prospěch jeho založení coby nezávislého státu, budou přesvědčeny, že Řekové nejsou schopni si sami vládnout, a možná samy přistoupí k řešení vašich nepokojů způsobem, který rozcupuje radostné naděje vás a vašich přátel.

Dovolte mi dodat, jednou provždy – toužím po prosperitě Řecka, a ničem jiném; udělám vše v mých silách, abych ji zaručil; nemohu nicméně souhlasit, a nikdy souhlasit nebudu, že by […] veřejnost, anebo […] jednotlivci, byli klamáni s ohledem na skutečný stav řeckých záležitostí. Vše ostatní závisí na vás, pánové […].“

Malá nápověda: odpověď není, jak již asi tušíte, „Angela Merkel v roce 2012“.
Celý příspěvek

Pojem judikátu

V těchto týdnech finišuje dokončování druhé, kompletně předělané publikace na téma judikatury a právní argumentace. Datum publikace se mnohonásobně protáhlo, a to hlavně z důvodu na straně editorů, včetně mne. Zde připojuji k diskusi téma (doufám jen zdánlivě) nezáživné, definiční. Nabízí však řadu zajímavých a praktických otázek.

Judikátem pro účely této práce rozumíme rozhodnutí zpravidla vyššího soudu, které obsahuje obecný nebo zobecnitelný výklad určité normy nebo principu, eventuálně samo vytváří, obvykle v souvislosti s právním předpisem, určitou normu nebo princip. Předpokladem toho, aby rozhodnutí bylo judikátem, je samozřejmě jeho publikace, ať již v nějaké formální sbírce judikátů, časopisecká nebo na internetu. Judikátem nejsou rozhodnutí, která nepřesahují svým dopadem skutkové okolnosti individuální kauzy (v žargonu nazývané "skutkovky"). Nejsou jím ani rozhodnutí, která nepřinášejí žádnou přidanou hodnotu, neboť veškeré právní otázky v nich obsažené byly rozřešeny již textem právního předpisu nebo jsou z jiných důvodů nekontroverzní. S ohledem na charakter „konstantní judikatury“ v kontinentálním právním řádu však rozhodnutí může být judikátem i přesto, že tam řešená právní otázka je již dostatečně rozřešena předchozími judikáty.
Něco jiného je použití soudního rozhodnutí nikoliv za účelem zjištění právního názoru tam obsaženého, ale za účelem zjištění otázek skutkových. Příkladem může být odkaz NSS v kauze rozpuštění Dělnické strany na rozhodnutí trestních soudů včetně NS, která dovodila existenci Národního odporu jako neregistrované radikální neonacistické organizace (rozsudek NSS ze dne 17. 2. 2010, čj. Pst 1/2009 – 348, bod 391). Zatímco znalost publikované judikatury co do výkladu právních předpisů je součástí znalosti práva soudcem (Iura novit curia), zjišťování skutkových závěrů z judikatury podléhá jiným pravidlům.

Judikátem může být, jakkoliv spíše výjimečně, i rozhodnutí soudu prvostupňového. Taková rozhodnutí mohou mít jistý precedentní význam, například pokud jde o bagatelní věc, kde se nepřipouští odvolání, takováto bagatelní věc představuje typický příklad určitých typových sporů (např. žaloby na pokutu proti černým pasažérům ve veřejné hromadné dopravě nebo žaloby na zaplacení televizního poplatku atd.). S ohledem na nepřípustnost odvolání nemůže přitom být takováto typová kauza sjednocena vyššími soudy. Sjednocující funkce takovéhoto rozhodnutí bude realizována nejčastěji výběrem takovéhoto rozhodnutí pro publikaci v oficiální publikační sbírce.

Judikát může s notnou dávkou zjednodušení fungovat dvojím základním způsobem. Prvý typ judikátů dotváří v návaznosti na právní předpis nové normy, resp. specifikuje v daném kontextu vágní normy nebo řeší konflikt norem navzájem rozporných, event. modifikuje normu mající v daném případě absurdní konsekvence. Výsledkem je soudem dotvořená nebo dokonce vytvořená norma nebo princip, která reálně v návaznosti na zákon funguje jako právo.

Příkladem budiž judikát NS, který vyloučil promlčení práva na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění v penězích za neoprávněný zásah do práva na ochranu osobnosti (rozsudek NS ze dne 25. 9. 2003, sp. zn. 30 Cdo 1542/2003), resp. pozdější judikát, který naopak i na tyto nároky obecnou promlčecí lhůtu vztáhl (rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia NS ze dne 12. 11. 2008, sp. zn. 31 Cdo 3161/2008, publ. pod č. 73/2009 Sb. rozh. civ.). Sjednocení výkladu v takovýchto typových otázkách je nezbytnou podmínkou právní jistoty. Není představitelné, aby část soudů vycházela z nepromlčitelnosti určitých nároků, zatímco jiná část soudů na ně rutinně promlčení aplikovala. Následující soudní rozhodnutí musí z takovýchto judikátů vycházet, může je eventuálně dále modifikovat (např. neaplikovat judikát tehdy, pokud by námitka promlčení byla hodnocena jako úkon v rozporu s dobrými mravy), resp. výjimečně musí vysvětlit, proč s těmito judikáty soud nesouhlasí. Ignorování takovýchto judikátů je však nepřípustné.

Naproti tomu druhý typ judikátů doplňuje interpretační standardy k výkladu zákonných norem, které jsou zákonodárcem záměrně vytvořeny jako normy vysoce abstraktní, dávající soudci širokou sféru uvážení. Na rozdíl od prvého typu judikátů tato skupina nemá a nemůže mít ambici dotvořit původně abstraktní normu v normu jednoznačnou. Pokud by se tak snad dělo, popřela by se tím zákonodárcem záměrně otevřená hypotéza (nebo v jiných případech dispozice) interpretované normy. Judikát „mapuje cestu“ pro interpretaci neurčité normy, aniž by předurčoval cíl, k němuž interpret dojde. Dělá to tak, že poskytuje soudcům pro jejich budoucí rozhodování metodologické direktivy, specifikující interpretaci abstraktní normy, říká, k čemu přihlížet, k čemu nikoliv atd.

Patří sem celá škála rozhodnutí, která typicky dávají soudům metodologický návod, jak postupovat např. při osvobozování od soudních poplatků, jaké okolnosti brát na zřetel při ukládání trestů atp. Příkladem je i velmi početná judikatura k výkladu neplatnosti z důvodu rozporu s dobrými mravy.

Tak například NS říká, že při zkoumání platnosti ujednání o smluvní pokutě z hlediska dobrých mravů „je nutno uvážit funkce smluvní pokuty (funkce preventivní, uhrazovací a sankční). Přiměřenost výše smluvní pokuty je třeba posoudit s přihlédnutím k celkovým okolnostem úkonu, jeho pohnutkám a účelu, který sledoval. V úvahu je třeba rovněž vzít výši zajištěné částky, z níž lze také usoudit na nepřiměřenost smluvní pokuty s ohledem na vzájemný poměr původní a sankční povinnosti“ (rozsudek ze dne 30. 5. 2007, sp. zn. 33 Odo 438/2005). Takovýto typ judikátu zjevně nemá ambici poskytnout vyčerpávající výklad § 39 ve vztahu k neplatnosti ujednání o smluvní pokutě, ale spíše poskytnout soudům určité vodítko pro jejich budoucí rozhodovací činnost. Méně užitečná judikatura k témuž tématu se snaží definovat, co se míní dobrými mravy.

Mechanické následování judikátů poskytujících metodologické direktivy k interpretaci abstraktních norem je vyloučeno. Mechanickým bezmyšlenkovitým následováním by totiž soud porušil svou povinnost posoudit každou jednotlivou kauzu se zřetelem na všechna její specifika. Jak ostatně uvedl NS, bez „zvážení všech rozhodných okolností konkrétního případu, při posouzení, zda se účastníky sjednaná sazba úroků z prodlení příčí dobrým mravům ve smyslu § 39 OZ , nelze vyjít pouze ze závěrů jiného rozhodnutí soudu v obdobné věci“ (rozsudek NS ze dne 27. 11. 2003, sp. zn. 32 Odo 468/2003).

Celý výklad by šlo samozřejmě dále zkomplikovat. V určitých případech nelze respektovat záměr zákonodárce ponechat hypotézu normy velmi otevřenou. Typicky tomu tak bude v případech trestných činů nebo obecně jiných sankčních norem. Příkladem může být úprava trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187a odst. 1 starého trestního zákona, který nijak nespecifikoval, co je „množství větší než malé“. Jakkoliv bylo zřejmým záměrem zákonodárce ponechat pachatele v nejistotě, kolik drogy u sebe vlastně může mít, judikatura trestních soudů „množství větší než malé“ specifikovala tak, že se v podstatě jednalo o minimálně dvojnásobnou dávku průměrného uživatele drogy. Současně judikatura ponechala skutkovou podstatu do jisté míry otevřenou, neboť připouštěla vzít na zřetel individuální poměry toho kterého uživatele (rozsudek KS v Českých Budějovicích ze dne 8. 2. 2000, sp. zn. 4 To 23/2000, publ. pod č. 46/2000 Sb. rozh. tr. Na tento rozsudek opakovaně odkazovala judikatura NS - srov. např. rozhodnutí NS ze dne 19. 4. 2001, sp. zn. 3 Tz 56/2001, publ. pod č. 60/2001 Sb. rozh. tr.).
Celý příspěvek

Zemřel soudce Repík

Mám tu smutnou povinnost dát zde na vědomí, že dnes ráno zemřel ve věku 84 let Bohumil Repík, mimo jiné jediný československý a první slovenský soudce u Evropského soudu pro lidská práva.

Měl jsem to štěstí, že jsem se s ním mohl v posledních několika letech potkávat a diskutovat s ním „štrasburskou“ problematiku. I když už nějaký čas naoko prohlašoval, že jdou tyto věci mimo něj (a raději hovořil o francouzské literatuře, ke které se nyní znovu vracel, a o svých studiích na Lyceu Carnot v Dijonu, které jsem o téměř půlstoletí později absolvoval i já), nakonec jsme při každé mé návštěvě u něj doma přeci jen skončili u ESLP, ať už toho současného, nebo toho "starého".

Je třeba ocenit, že ukončení mandátu soudce v říjnu 1998 v jeho případě neznamenalo odchod do poklidného důchodu, na který již měl nárok, ale naopak nastartování nové etapy (tolik potřebného) zprostředkovávání znalostí Úmluvy a judikatury ESLP na vnitrostátní (české i slovenské) úrovni. Za všechny publikační počiny zmiňme – vedle množství časopiseckých článků – zejména jeho precizní monografii Evropská úmluva o lidských právech a trestní právo z roku 2002. Publikačně činný byl však už od 60. let a již tehdy se kromě řady obecných trestněprávních problémů věnoval též tématům s lidskoprávním přesahem (zejména otázkám práva obviněného odepřít výpověď a trestu smrti).

Milan (jak si nechával říkat) bojoval s těžkou nemocí, řadu let relativně úspěšně, poté však již marně. Když zemřel O. Motejl, kterému v letech 1990-1992 dělal na Nejvyšším soudu ČSFR místopředsedu, řekl mi s upřímností, která nebudila žádnou pochybnost, jak „Otovi závidí“. I když si sám přál odejít dříve, jsem (tak trochu sobecky) rád, že jsem mu ještě v květnu stihl poslat autorský výtisk našeho komentáře k Úmluvě, ke kterému nám napsal milou předmluvu.

Celý příspěvek

Chillin' Competition on On patent suits, lawyers’ suits and Suits

Na Chilling Competition napsal Alfonso Lamadrid moc pěkný post nazvaný On patent suits, lawyers suits and suits v reakci nedávno medializovaný vývoj ve sporu mezi Apple a Samsung. Myslím, že je zajímavý a zábavný, zejm. pokud se přečtou i v něm uvedené odkazy, včetně např. odkazu na článek popisující názor Richarda Posnera na spory o patenty obecně nebo na bližší popis úvah poroty, ale i další odkazy, které s daným sporem již nesouvisí - včetně "módních" aspektů právní profese. Proto se o odkaz na daný post s Vámi tímto rád podělím, a to zejm. za situace, kdy mi dost názorů (či jen náznaků) v daném postu uvedených  (včetně otázky smysluplnosti daných sporů, resp. příslušné právní úpravy vůbec; smysluplnosti porotního systému u takto technických otázek atp.) konvenuje. Celý příspěvek

Konference Complex Law Teaching: Knowledge, Skills and Values

Konference Complex Law Teaching: Knowledge, Skills and Values, která se uskuteční na PF UP v Olomouc ve dnech 9. - 12. září 2012, se nezadržitelně blíží, což mimo jiné znamená, že již je k dispozici její program. Jakou malou „ochutnávku“ z tohoto programu, dostupného mimo jiné zde, vybíráme následující zajímavá vystoupení:

Sunday Adabenege Ateiza (University of Abuja, Nigeria) - Corruption and Ethical Issues in Legal Education: The Need for a Global Watchdog
Philip Genty (Columbia University, USA) – Identifying Challenges, Goals, and Values: A Tool for Designing Programs of Legal Ethics Education
Zvonimir Jelinić (University of J.J. Strossmayer in Osijek, Croatia) - Using the market pressures to strike a better balance between theory and practice. A case of Croatia
Catherine Klein, Leah Wortham (Catholic University of America, USA) – Getting From Here to There: Identifying clinical course goals and finding joy in our journey to them
Stefan Krieger (Hofstra University, USA) – The Stories Clinicians Tell
James E. Moliterno (Washington & Lee University, USA) - Legal Education's Challenge of Relevance
Richard Roe (Georgetown University, USA) - Reflecting about Systems: Implications for Law, Policy and Individual Choice

Pokud vás program konference zaujme natolik, že se rozhodnete se konference zúčastnit, můžete se přihlásit až do 31. 8. 2012 vyplněním registračního formuláře na webových stránkách konference.
Na setkání v Olomouci se těší celý organizační tým konference!

Maxim Tomoszek

Celý příspěvek

Proč mu nikdo nepůjčí na kauci?

Aktuální nesnáze bývalého hejtmana Ratha se zaplacením 14-ti milionové kauce vyvolávají otázku: proč vlastně u nás nefunguje trh s půjčkami na kauci? Business model je jasný: soud uloží kauci, vy tolik hotovosti nemáte. Jste ochotni si půjčit (a zaplatit nějaký úrok) a budete schopni i splácet, protože k vrácení jistiny stačí pouze dojít k soudu, což ostatně máte v poctivém úmyslu. Pokud vás zatknou v USA, stačí dát do googlu „bail bonds“ a vyběhne široká nabídka firem ochotných vám kauci poskytnout. Zadejte v češtině „půjčky na kauci“ (nebo cokoli podobného) – a nic.
Menší upřesnění – půjčky na kauci jsou u nás běžně nabízeny pojišťovnami v balíčcích pojištění právní ochrany. Jenže to je podstatně odlišný produkt, který a) většina obviněných zřejmě nemá a b) neřeší situaci, kdy jste obvinění z trestného činu a až v té chvíli sháníte hotovost na kauci. Také je možné, že část spotřebitelských „půjček na cokoli“ od solidních i méně solidních finančních zprostředkovatelů je nakonec použita právě na kauce. Nicméně půjčky na kauci se nerozšířily jako specifický produkt šitý na míru trestnímu procesu.

Těžko říci, proč se půjčky na kauci u nás nestaly běžným businessem. Trestní řád je nijak neomezuje, ba dokonce jejich možnost předjímá (v §73a odst. 1 „…Se souhlasem obviněného může peněžitou záruku složit i jiná osoba, musí však být před jejím přijetím seznámena s podstatou obvinění a se skutečnostmi, v nichž je shledáván důvod vazby.”). Na druhou stranu je ale ani nerozvíjí, neupravuje konkrétní postavení komerčních poskytovatelů kaucí v trestním procesu, jako je tomu např. v USA. Existuje snad nějaká drastická regulace jinde v právním řádu, která půjčkám na kauci brání?

Možná nejdůležitějším faktorem je slabá poptávka, tj. potenciální trh není tak hluboký, aby uživil půjčky na kauce jako specifický produkt. V roce 2006 byl poměr složených kaucí k obžalobám neuvěřitelných 1/1000. (Dnes je to předpokládám více, ale aktuálnější číslo jsem nenašel). Pro srovnání v USA je to přibližně 300/1000. Z nízkého počtu složených kaucí ale nepoznáme, zda je jejich počet nízký proto, že soudy je málo „nabízejí“ (a tudíž ani nemá smysl půjčky poskytovat), nebo zda je soudy sice nabízejí často, ale obvinění je nemohou složit a zůstávají ve vazbě (protože z nějakého jiného důvodu neexistuje trh s půjčkami).

Půjčky na kauci, alespoň tak, jak fungují v USA, mají i své stinné stránky. Ve snaze vymoci peníze od obviněných, kteří před soudem prchli, se komerční ručitelé uchylují někdy k drsnějším praktikám. Pravidla jsou pro ně nastavena až příliš shovívavě (pokud se obviněný nedostaví k soudu, propadá státu jen menší část záruky, ta se navíc neskládá s každým případem v hotovosti atd.) V evropském pojetí je natolik explicitní zapojení soukromého sektoru do trestního procesu asi nemyslitelné. Na druhou stranu soukromí ručitelé mají jasný finanční zájem na tom, aby se obviněný k soudu opravdu dostavil. Což nese očekávané výsledky – obvinění, kteří byli propuštěni na kauci od „bailbondsman“ mají větší úspěšnost se u soudu ukázat než obvinění, kteří ceteris paribus byli propuštěni jiným způsobem (evidence viz Helland and Tabarrok, The Fugitive: Evidence on Public versus Private Law Enforcement from Bail Jumping, J of Law and Economics 2004. )

Půjčky na kauci, pokud by byly nastaveny rozumně, by měly v našem prostředí svůj pozitivní význam. Za prvé by zpřístupnily kauce obviněným, kteří si je momentálně nemohou dovolit. (Čímžto nad ex-hejtmanem Rathem slzu neroním :). A za druhé by snížily počet obviněných držených ve vazbě a přispěly trochu k řešení jiného ožehavého problému, přeplněných věznic. Celý příspěvek

Letní literární soutěž Jiného práva

V návaznosti na kurz Tvůrčí psaní pro soudce se tu a tam doslechnu: to je dobře, že se konečně naučí psát, právníci, voni vám psát vůbec neuměj! S radostí odpovídám, že mám opačnou zkušenost. Účastníci dotyčných kurzů či ti, do jejichž textů jsem mohla nahlédnout jako editorka nebo koučka, psát vesměs dovedou a někteří s oblibou píší i zajímavé literární texty. Myslím si, že spousta skrytých autorů a zdatných stylistů působí i v řadách čtenářů Jiného práva, a je nejvyšší čas, aby dostali příležitost projevit své vlohy a byli odměněni souborem atraktivních cen.

Zadání je prosté: napište literární text (a nebo jen jeho část) v rozsahu do 1000 slov. Žánr i téma jsou zcela na vás, jedinou podmínkou je, aby v textu zazněla věta, která je mottem Jiného práva, tedy "Zapomeňte na to, že právo je souborem platných právních norem. Skutečné právo je jiný svět: je to intelektuální výzva, kontext, zábava, umění, poslání, život." Jednotlivé větné členy lze samozřejmě skloňovat nebo časovat podle potřeb vašeho textu, vložit do přímé řeči nebo jiné formy, a rozhodně nemusí jít o centrální myšlenku vašeho díla. Vaše příspěvky opatřené jménem, uměleckým pseudonymem či přezdívkou a nejlépe také kontaktním emailem vkládejte ve formě komentářů rovnou pod tento post, a to nejpozději do 31.srpna. Pro autory tří vítězných příspěvků, které vyberu já coby samozvaná vyhlašovatelka soutěže (....s rezervovaným přihlédnutím k poradním stanoviskům spoluautorů Jiného práva, protože jejich psací náruživost je pověstná, takže nelze zabránit tomu, že se pod plachetkou pseudonymu také zúčastní), čeká odměna v podobě tří výtisků knihy Jiné právo literární, tří eknih Totál Balkán a tří dvd vybraných her Divadla Járy Cimrmana. K vyhlášení vítězů a zároveň nelítostných souborných poznatků ohledně jazykových perel i klopýtnutí všech vložených příspěvků dojde nejpozději do 10. září, takže ve vlastním zájmu sledujte blog, ať nepropásnete odměnu a/nebo stylistické ponaučení. Nuže, chyťte se klávesnic a vzhůru do toho! 

Celý příspěvek

Právník/právnička do odboru evropských záležitostí a vnitřního trhu Ministerstva průmyslu a obchodu ČR

Ministerstvo průmyslu a obchodu ČR přijme právníka/právničku do odboru evropských záležitostí a vnitřního trhu. Podrobnosti dále v tomto příspěvku.

Popis pracovní pozice:
Nabízíme zajímavou, dynamickou a různorodou práci v oblasti praktického fungování vnitřního trhu a uplatňování pravidel volného pohybu zboží, služeb a osob. Zajišťování poradenství a praktická pomoc občanům a podnikatelům na vnitřním trhu EU v rámci služeb SOLVIT a ProCoP. Metodické vedení ostatních resortů a příprava právních stanovisek týkajících se fungování vnitřního trhu.

Možnost účastnitse zasedání pracovních skupin Rady a Evropské komise, spolupráce s odborníky z ČR i EK.

Požadujeme:
Ukončené magisterské studium práv. Zájem o evropské právo a orientaci v něm. Aktivní přístup, schopnost práce v týmu, dobré komunikační a analytické schopnosti. Aktivní znalost anglického jazyka, znalost dalšího jazyka EU výhodou. Uživatelskou znalost práce na PC.

Nabízíme:
Možnost dalšího jazykového vzdělávání. Práce v příjemném kolektivu v centru Prahy.Nástup možný ihned. Finanční ohodnocení dle nařízení vlády č. 564/2006 Sb., o platových poměrech zaměstnanců ve veřejných službách a správě

Životopisy společně s motivačním dopisem zasílejte prosím na hanakova(zavináč)mpo.cz do 22.8.2012.
Celý příspěvek

7. ročník ceny Randovy nadace za vynikající diplomovou práci

Randova nadace při Spolku českých právníků Všehrd vypisuje v rámci programu podpory rozvoje právní vědy a talentovaných studentů právnických fakult v České republice za laskavé podpory PRK Partners s.r.o. advokátní kanceláře 7. ročník ceny Randovy nadace za vynikající diplomovou práci.

Cena Randovy nadace může být udělena autorce / autorovi diplomové práce, obhájené v období od 1. 7. 2011 do 30. 9. 2012 na právnické fakultě v České republice v oboru práva občanského, obchodního, finančního, evropského, mezinárodního práva soukromého a pracovního či v některém oboru souvisejícím, včetně národního hospodářství, která bude mimořádným přínosem pro rozvoj oboru, zejména z hlediska praktické využitelnosti poznatků nashromážděných v diplomové práci.

Cena je dotována celkovou částkou až do výše 50 000 Kč.

Podmínky pro hodnocení:

Diplomová práce musí být obhájena na právnické fakultě v České republice v období od 1. 7. 2011 do 30. 9. 2012. Diplomová práce musí být nejpozději do: 15. 10. 2012 zaslána na kontaktní adresu Randovy nadace Jáchymova 26/2, Praha 1, 110 00 či na adresu Spolku českých právníků Všehrd, Právnická fakulta Univerzity Karlovy, nám. Curieových 7, 116 40, Praha 1.

Diplomová práce musí být doručena v jednom písemném vyhotovení, včetně kopií posudků vedoucího a oponenta diplomové práce a průvodního dopisu, ve kterém budou uvedeny kontaktní údaje diplomanta/ky (kontaktní adresa, e-mail a tel. číslo).

Partneři ceny Randovy nadace: PRK Partners (www.partners.com) a Všehrd (www.vsehrd.cz)

Bližší informace získáte na: randova.nadace@seznam.cz nebo na tel.: 739 324 016.
Celý příspěvek

Přeplněné věznice podruhé

V dubnu jsem zde psal o příčinách přeplněných věznic. Z blog postu časem vyrostla 12-stránková studie "Kde hledat příčiny přeplněných věznic", která právě vyšla pod hlavičkou think-tanku IDEA.  Oproti původnímu postu se detailněji dívá dovnitř trestního procesu (nakolik se na přítoku do věznic podílely změny v objasněnosti a  pravděpodobnostech, že odhalený pachatel je odsouzen a že odsouzený pachatel je potrestán nepodmíněným trestem). Vůbec nejdůležitější příčinou růstu počtu vězňů se zdá být výrazné zvýšení pravděpodobnosti, že odhalený pachatel je odsouzen. Studie také ukazuje, že krátkodobá efektní řešení typu amnestie či masovější podmíněné propuštění z výkonu trestu jsou opravdu krátkodobá - věznice by se do cca 2 let znovu naplnily. V závěru jsou samozřejmě doporučení pro trestní politiku.

Studie (doufám!) rozhodně poodhaluje příčiny přeplněných věznic, ale k přesnému nalezení zcela konkrétních příčin by bylo velice žádoucí udělat stejný typ analýzy na úrovni jednotlivých trestných činů a nastupujících kohort vězňů. Ale časová náročnost takové analýzy je řádově jinde než zveřejněná studie dělaná primárně "pro radost". Celý příspěvek