Spotřebitelskoprávní moot court

Jak takzvaní šmejdi mohou ničit život seniorům, ukáže letos vůbec poprvé soutěž Spotřebitelskoprávní moot court. Budoucí právníci si v simulovaném soudním procesu vyzkouší roli advokátů nanečisto. Jejich výkony u fiktivního soudu bude hodnotit odborná porota z řad soudců, akademiků a dalších odborníků. Celostátní soutěž vyhlašuje spotřebitelská organizace dTest pro všechny vysokoškolské studenty právnických fakult v České republice.

Moot courty přinášejí jedinečnou možnost zlepšit argumentační dovednosti, odborné znalosti i týmovou spolupráci budoucích právníků. „Jde o profesně nejpřínosnější mimoškolní aktivity, ve kterých si studenti vyzkouší roli advokátů nanečisto,“ říká Svatava Veverková, vedoucí právní poradny spotřebitelské organizace dTest, a dodává: „Snažíme se vzdělávat nejen studenty, ale i širokou veřejnost. Soutěžní případ jsme vytvořili na základě reálných příběhů spotřebitelů, kteří se v minulosti obrátili na naši spotřebitelskou poradnu.“

Celý příspěvek

Jan Burda: ČSESP Moot Court pohledem účastníka

Popsat z pohledu účastníka den, jehož středobodem je simulované soudní jednání, je docela obtížná úloha, neboť zážitky různých týmů mohou být diametrálně odlišné. Pokusím se však úkolu dostát s takovou mírou obecnosti, aby se nestal sbírkou nepochopitelných narážek a přinesl užitek všem čtenářům, zejména však budoucím zájemcům o moot courty jako takové.

Mootovací dny většinou začínají brzo. Až nepřirozeně brzo. Zejména tento: vzhledem k tomu, že Nejvyšší správní soud, kde se soutěž koná, není ani v jiném státě, ani v jiném městě - je jen půl hodiny cesty trolejbusem. Jenže každá minuta se počítá.

Martin a Nela, členové mého týmu, tak nastavují budíky na brzkou hodinu a ještě ráno se scházíme v naději, že stihneme dodělat něco z toho, co se nestihlo. Že ještě někde v temném koutě mnohasetstránkové knihy nalezneme argument, který nám přinese vítězství...
Celý příspěvek

Povinné očkování před ESLP: zatím nanečisto

Tým studentů z Právnické fakulty Masarykovy univerzity se minulý týden účastnil finále soutěže European Human Rights Moot Court Competition, které se konalo u Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku. O přípravě na toto finále (včetně výletu do Oxfordu) si můžete přečíst zde, v tomto příspěvku Vám přinášíme bezprostřední dojmy studentů po skončení soutěže.

 

„Co od této soutěže očekáváte?“ Tak zněla první otázka, kterou nám v září položily naše budoucí koučky. V tu chvíli každého z nás napadaly asi různé motivace – prohloubit znalosti lidských práv, naučit se přesvědčivě argumentovat, zlepšit své vyjadřovací schopnosti, zlepšit angličtinu, získat zkušenosti s koncipováním právního podání, poznat nové lidi, vykročit ze své komfortní zóny, udělat něco nad rámec běžné výuky nebo zkrátka jen zkusit něco nového a zajímavého, případně podívat se do Štrasburku, hlavního města lidských práv. Nyní už můžeme s klidem říct, že účast na European Human Rights Moot Court Competition nám dala v podstatě vše z výše uvedených.

 

Cesta za úspěchem ve finále však nebyla jednoduchá. Ve chvíli, kdy nám koučky sdělily složení týmu, nás všechny pravděpodobně zasáhly smíšené pocity – na jednu stranu neuvěřitelná radost a chuť postavit se výzvě, na druhou stranu nervozita, že vlastně nevíme, co nás čeká a zda to vůbec zvládneme. A tak začal úvodní úkol, zpracování písemných podání k zadanému příkladu, který se letos týkal povinného očkování ve světle práva na vyznání.

Celý příspěvek

ČSESP Moot Court 2016

Česká společnost pro evropské a srovnávací právo připravila ve spolupráci se studentským spolkem Common Law Society 1. ročník česko-slovenského moot courtu z práva Evropské unie. Níže naleznete nejdůležitější informace o moot courtu, včetně zadání případu, pravidel a časového harmonogramu soutěže. 

ČSESP Moot Court je určen všem českým a slovenským studentům, kteří se chtějí zdokonalit v prezentování právního případu v písemné i ústní formě. Účelem projektu je zejména přiblížit studentům praktický rozměr práva EU, naučit je prezentovat právní argumenty a připravit je na případnou budoucí účast ve větších (mezinárodních) moot courtech, jako například CEEMC nebo ELMC. Tento moot court je tak určen zpravidla (avšak nikoliv výlučně) studentům nižších ročníků, kteří mají doposud malé nebo žádné zkušenosti s tímto typem aktivity.

Celý příspěvek

JESSUP Moot Court 2015: národní kolo

Centrum pro lidská práva a demokratizaci letos opět organizuje národní kolo soutěže Jessup Moot Court, jednoho z celosvětově nejprestižnějších moot courtů zaměřených na mezinárodní právo veřejné. Národní kolo se uskuteční v pátek 20. února 2015 od 10 hodin v budově Nejvyššího správního soudu v Brně. V národním kole se utkají dva týmy z českých právnických fakult o postup do mezinárodního kola ve Washingtonu, DC.

Zdá se, že letošní téma je opět vcelku aktuální, když se týká vzniku státu secesí a dále tématu anexe cizího území. Pokud se chcete národního kola zúčastnit jako diváci, registrujte se prosím nejpozději do 19. února zde.

Celý příspěvek

Martin Kopa: O čem jsou velké mezinárodní moot courty? O vzdělávání nebo soutěžení?

Tento post jsem začal psát o předvelikonočním víkendu ve Vídni na dalším ročníku Willem C. Vis International Commercial Arbitration Mootu v opětovném úžasu z toho, jakých rozměrů může nabýt chuť a vůle vzdělávat sebe a vzdělávat jiné v právu. Již 21 let se na jaře do Vídně sjíždějí dvě až tři stovky univerzitních týmů z celého světa spolu s nespočetným množstvím těch, kteří se mezinárodní obchodní arbitráži věnují prakticky a akademicky. Týden si pak v sedmi lidech (tři rozhodci a dva zástupci z řad studentů za každou stranu sporu) povídají o případu, se kterým studenti strávili minimálně předchozí půlrok. A na konci vyhlásí univerzitu, které to povídání šlo nejlíp. Co je ale žene? Vzdělávání nebo soutěž?

Celý příspěvek

Maxim Tomoszek: MootCourt ve výuce práva. Metodická příručka pro studenty i pedagogy

Přestože by se mohlo zdát, že je z pohledu mootování nyní okurková sezóna, opak je pravdou – ti opravdu zapálení mooties právě zahajují přípravu na blížící se ročníky soutěží, jejichž zadání budou zveřejněna v září či říjnu tohoto roku. Vše, co se zvládne o prázdninách, ušetří čas v průběhu semestru. Stejně tak koučové už pomalu začínají přemýšlet, jak v příštím roce zlepšit přípravu týmu a dosáhnout tak ještě lepších výsledků, než loni.

Metodická příručka o mootcourtech, připravená týmem Centra pro klinické právní vzdělávání PF UP v Olomouci, má ambici pomoci studentům při přípravě na soutěž a jejich koučům při plánování přípravy a vedení týmu. Příručka je volně dostupná v elektronické verzi na stránkách Centra pro klinické právní vzdělávání PF UP v Olomouci.

Příručka je bohužel neprodejná, ale její tištěná verze bude v době prázdnin rozeslána do knihoven právnických fakult v (doufám) dostatečném počtu, aby s ní mohli zájemci podle potřeby pracovat. Největším úspěchem pro autorský tým bude, když si příručka najde svou cestu k týmům a pomůže jim si soutěž ještě více užít a třeba také vystoupat v národní nebo dokonce mezinárodní konkurenci ještě o pár příček výše.

Domnívám se, že obsah příručky nejlépe přiblíží její předmluva, kterou si zde dovoluji v plném rozsahu citovat:
Mootcourt představuje jednu z tradičních, vyzkoušených, prokazatelně funkčních a oblíbených metod výuky práva. Umožňuje dosáhnout cílů, kterých jiné metody výuky práva dosahují jen složitě nebo vůbec, a zároveň, ať už díky soutěžnímu pojetí nebo vtažení do role, je pro studenty tato metoda zábavná a motivující.

Cílem této příručky je poskytnout metodický základ pro efektivní využití mootcourtu ve výuce práva. První část příručky, označená jako část pro studenty, je ve skutečnosti určena jak studentům, tak pedagogům. Studentům má předat základní informace o tom, jak by mělo jejich zapojení do mootcourtu vypadat, jak má vypadat písemné podání a jakým způsobem by měli ústně prezentovat svou argumentaci. Tato část bude užitečná jak pro studenty, kteří se na mootcourt připravují samostatně, tak pro studenty, kteří jsou součástí týmu pod vedením kouče. První část příručky je však velmi podstatná také pro kouče, kteří musejí mít jasně definované cíle, kterých při přípravě písemného podání nebo ústní argumentace mají dosáhnout, pro organizátory mootcourtu, aby věděli, jaké cíle by měli při organizaci mootcourtu mít na paměti, a konečně také pro učitele právnických fakult, kteří by chtěli mootcourt využít ve výuce práva.

Druhá část příručky, označená jako část pro kouče, je určena především koučům mootcourtových týmů a pedagogům na právnických fakultách.Obsahuje jednak metodiku pro organizaci mootcourtu a jeho zapojení do výuky, ale také konkrétní koučovací techniky nebo postupy pro rozvoj konkrétních dovedností. Věnuje se i souvisejícím dovednostem jako je poskytování zpětné vazby, zvyšování motivace studentů nebo zvládání skupinové dynamiky v rámci týmu. Tato část by tedy měla umožnit zájemcům připravit si a zorganizovat mootcourt, který naplní jejich očekávání. Koučům pak tato část poskytuje základní návod pro to, jak pracovat s týmem, kvalitně jej připravit a dosáhnout v mootcourtových soutěžích co nejlepších výsledků.

Příručka se snaží být co nejvíce praktická a čerpá primárně ze zkušeností autorů získaných při několikaleté účasti v různých mootcourtových soutěžích nebo při koučování týmů v těchto soutěžích. Příručka se zaměřuje na konkrétní dovednosti potřebné pro úspěch v mootcourtu a na techniky,kterými je lze rozvíjet. Naopak příručka nemá ambici vytvořit autoritativní doktrínu a i vzhledem ke svému rozsahu je v některých oblastech více než stručná. U řady dovedností proto doporučujeme práci se specializovanými publikacemi zaměřenými na tyto dovednosti, kterých dnes existuje celá řada.

Doufáme, že příručka bude pro čtenáře užitečná a že splní cíle vytyčené zde v předmluvě. Zároveň s vědomím, že nic není dokonalé, velmi oceníme jakoukoliv zpětnou vazbu, abychom mohli příručku v dalším vydání dále vylepšit.

Maxim Tomoszek

Celý příspěvek

Víkendové ohlášky

Vo štvrtok sme si pripomenuli deň Európy. V roku 1950 Robert Schuman hovoril o budovaní zjednotenej Európy a vyzýval európske národy k solidarite. EUI vo Florencii zorganizoval pri príležitosti dňa Európy medzinárodnú konferenciu "The State of the Union", na ktorej európski politici i akademici diskutovali o ďalšom smerovaní EU. Mnohí rečníci pracovali s pojmom európskej federácie. Môžeme naozaj v blízkej budúcnosti očakávať inštitucionálnu premenu EU? Samozrejme, federácia nie je nutne synonymom hlbšej integrácie, veľmi pekne o tom hovorí môj obľúbený ústavný právnik Jan Kysela.

V piatok sme sa od médií dozvedeli, že "Soudní dvůr EU nechce ministra Mlsnu". No, ono to asi nikoho moc neprekvapilo, ale o tom už sa tu raz diskutovalo. Zaujímavé bude pozorovať ďalší vývoj, nechajme sa prekvapiť...

V uplynulom týždni sme sa ďalej dozvedeli, že podľa QS World University Rankings je najlepšou právnickou fakultou na svete Harvard Law School, zatiaľ čo v kontinentálnej Európe vedie parížska Sorbonna. Žiadna stredoeurópska univerzita sa do top 200 neprebojovala.

Ak Vás zaujímajú otázky justície, máte už len necelých 24 hodín na to, aby ste sa prihlásili na letnú školu o súdoch a sudcoch. Hlavný kurz učí Jan Komárek & David Kosař, špecializačné prednášky budú v podaní hviezd a hviezdičiek zo všetkých kútov Európy.

V pondelok sa na Súdnom dvore v Luxe budú oslavovať 50. narodeniny rozsudku Van Gend en Loos. Ak ste sa na konferenciu nestihli či nemohli prihlásiť, môžete ju sledovať v priamom prenose na stránkach Súdneho dvora. Program je viac než zaujímavý!

Na záver ešte dve pozvánky:

- ak sa chcete dozvedieť viac o simulovaných súdnych sporoch, mohla by Vás zaujímať prednáška "Mezinárodní moot courty na PF UK", ktorú organizuje Common Law Society in memoriam Davida Seikela, svojho dlhoročného člena a zapáleného mootového kouča. Na prednáške sa môžete dozvedieť zaujímavosti zo sveta mootingu a získať praktické informácie o tom, ako sa do tohto sveta zapojiť. Akcia sa uskutoční na PF UK v stredu 15.5.

- do 15.5. sa môžete prihlásiť na konferenciu "Československé důchody - bilance poločasu", ktorú organizuje Česká společnost pro evropské a srovnávací právo v spolupráci s CEVRO Institutem. Akcia sa uskutoční v piatok 28.6.

Príjemný zvyšok víkendu!

Celý příspěvek

Moot, Meet & Compete

Predstavte si, že ste advokát. Jeden z Vašich klientov sa údajne dopustil protisúťažného jednania tým, že uzavrel zakázané licenčné zmluvy a zneužil svoje dominantné postavenie. Predstavte si tiež, že je vo Vašom štáte porušenie súťažného práva trestným činom a že príslušný trestný súd Vášmu klientovi uložil peňažitý trest vo výške € 50.000 (právnickej osobe) a 18 mesiacov "natvrdo" (zodpovednej FO). Keďže ste právnik s výborným prehľadom v európskom práve, tak viete, že by sa na jednanie Vášho klienta mohla vzťahovať výnimka plynúca z nariadenia č. 772/2004 (dohody o transfere technológií), klient sa teda žiadneho protiprávneho jednania nedopustil a sankcia bola neoprávnená. Odvoláte sa preto proti rozsudku trestného súdu a tvrdíte, že sa stala chybička: súd mal aplikovať nielen národné právo (v ktorom žiadne výnimky nie sú), ale tiež európske právo, ktoré by Vášho klienta ochránilo pred postihom. S aplikáciou európskeho práva (čl. 101 a 102 Zmluvy o fungovaní EÚ) by sa navyše otvorili dvere pre aplikáciu Listiny základných práv EU a ukázalo by sa, že v uvedenom trestnom procese boli porušené dve základné práva Vášho klienta: prezumpcia neviny podľa čl. 48 a proporcionalita trestných sankcií podľa čl. 49(3) LZPEÚ.

Odvolací súd však s Vašou argumentáciou nesúhlasí. Národné trestné súdy predsa nemajú žiadnu povinnosť aplikovať európske právne normy ("a ak to niekto tvrdí, tak absolútne nerozumie trestnému procesu"). Ďalej Vás poučí, že národné súťažné právo sleduje iné záujmy než európske súťažné právo, paralelná aplikácia európskych noriem je teda vylúčená priamo textom čl. 3(3) nariadenia č. 1/2003. Navyše odvolací súd dodá, že i keby bolo aplikovateľné národné a európske právo zároveň, tak by národná norma mala prednosť, patrí totiž do "materiálneho jadra" právneho poriadku daného štátu. Aby svoj argument podporil i európskym právom, odkáže odvolací súd na čl. 4(2) Zmluvy o EÚ, ktorý hovorí o rešpekte Únie k národným identitám členských štátov. Keďže sa v tejto kauze objavilo hneď niekoľko sporných európskoprávnych otázok, požiadate odvolací súd o položenie predbežnej otázky Európskemu súdnemu dvoru, odvolací súd to však nepovažuje za dobrý nápad a predbežnú otázku nepoloží.

Vy sa však nevzdávate - rozhodnete sa podať ústavnú sťažnosť. Ústavný súd je o niečo priateľskejší a predbežnú otázku podá. Vy teda balíte kufre a vydávate sa do Luxemburgu, vysvetliť európskym sudcom právne argumenty v prospech Vášho klienta... 
Celý příspěvek

EAW na Sheldona v Brně?!

Sheldon je chytrý kluk. Jakože vážně chytrý kluk. Nejnověji se sice začal věnovat i jiným, ehmmm, věcem, čímž trpí kvalita jeho výzkumu, nicméně stále to jde. A nyní drobná modifikace: co kdyby byl Sheldon stále briliantní, nicméně duševně nemocný informatik, který sestavil výborný software. Aniž si toho byl vědom, software byl následně využit k nekalým účelům v jiném členském státě EU. Tam z toho nebyli nadšeni a nyní vyžadují Sheldonovo předání k trestnímu stíhání na základě Evropského zatýkacího rozkazu, neboť dle jejich názoru napomáhal páchání trestné činnosti v daném členském státě …

Tolik ve zkratce zápletka letošního Central and Eastern European Moot Court, který se koná koncem dubna v Brně. Ano, brněnská justiční metropole bude hostit letošní vydání CEEMC. Letošní ročník je pořádán ve spolupráci s Právnickou fakultou Masarykovy univerzity; většina simulovaných jednání pak bude probíhat v krásných prostorách Nejvyššího správního soudu. Zda nebohého Sheldona nakonec vydají bude záležet jenom na kvalitě jeho právního zastoupení: snad také proto nebudou kvalitní české a slovenské týmy váhat s přihláškou do soutěže. Sheldonův osud je ve vašich rukou ….

Dobrá, poněkud vážněji: CEEMC je skvělá příležitost, jak si vyzkoušet komplexní a profesionální argumentaci k nelehké otázce práva EU v angličtině. V soutěži se každoročně utká přes dvacet týmů ze střední a východní Evropy. Na rozdíl od jiných moot courtů, jejichž jméno nesmí být vyslovováno (no dobře, může, ale proč bychom to dělali, že?), misí a posláním CEEMC bylo vždy nejenom se utkat, ale také se učit: přednášet argumenty v cizím jazyce, vyjadřovat myšlenky, přežít otázky soudců. A snad se i trochu pobavit. Celý příspěvek

Ten signál je MŮJ

Tak by šlo v hodně velké zkratce vystihnout problém, okolo kterého se točí letošní Central and Eastern European Moot Court Competition, pořádaný Universitou v Cambridge v ukrajinském Kyjevě. Skutkově se jedná o situaci, kdy skrze importy televizních dekodérů z členského státu A do členského státu B je lidem v B, kde je cena za sledování televizních přenosů pochopitelně dražší, umožněno sledovat televizi za mnohokráte nižší cenu, tedy cenu dekodéru v členském státě A. To se pochopitelně nelíbí ani vlastníkovi práv na vysílání, ani televizním společnostem, kteří „volným pohybem dekodérů“ tratí značné peníze. Nu a zde se rozehrává chce se říci klasický spor na půdorysu práva ES – volný pohyb a soutěž vs. smluvní závazky, autorská práva a jiná IP, a, aby to Petrovi nebylo líto, také variace na Cartesio v rovině procesní, vše v přitažlivém prostředí mezinárodních hokejových zápasů. Kdo by odolal … ?

Ano, tento post je každoroční propagací tohoto mootcourtu, kterého se tradičně účastní i české a slovenské týmy (často s výtečným umístěním).

Vyjádřit závazný zájem o účast v soutěži je třeba do 1. března 2009, skutečně „naostro“ se však začíná až odevzdáním písemných podání k 1. dubnu 2009. Ústní kola soutěže se budou konat v Kyjevě ve dnech 1. – 4. května 2009.

Případ je k dispozici zde, stejně jako kompletní materiály k soutěži.

Celý příspěvek

Pavel Molek: Jessup v praxi aneb gruzínský pohled

Je mým neskonalým potěšením umístit na blog příspěvek od, jak by pravili klasici, "my learned and noble friend" Pavel Molek. Aby nedošlo k mýlce: Pavel je stálým přispěvatele Jiného práva. V současnosti se však snaží učinit zadost své pověsti tichého a roztržitého jihočeského dojiče koz. Odjel tudíž pečovat o rodinou farmu do jižních Čech a své příspěvky na blog posílá pouze v motácích na starých disketách 3, 5 palce vynalézavě ukrytých na dně bandasek s čerstvě nadojeným mlékem. Zde jsou ... :

Když jsem se před pár měsíci spolu s Katkou Novotnou podílel na přípravě týmu brněnské fakulty na mezinárodněprávní PHILIP C. JESSUP INTERNATIONAL LAW MOOT COURT COMPETITION, představoval jsem si, jak to bude výborné, až budou členové týmu jednou s obdobně zdařilou argumentací hájit zájmy státu nebo jeho příslušníků ve skutečném mezinárodněprávním sporu. Pokud je mi známo, náš tým zatím takovou možnost nemá. Zato našim potenciálním soupeřům z Gruzie nečekaná realita takovou příležitost do cesty postavila a ke mně se dostal jejich neoficiální právní posudek na současný konflikt Ruska a Gruzie nazvaný „NON-PAPER: GEORGIA IN STATE OF WAR WITH THE RUSSIAN FEDERATION”. Vzhledem k tomu, jak se situace na frontě mění každou hodinou, nebyl dosud v českých médiích patrně čas se nad touto novou kavkazskou válkou zamyslet z právního hlediska. Alespoň čtenáři Jiného práva by ale takovou možnost mít měli, proto přikládám relevantní části z tohoto argumentačně zdařilého posudku formou českou-anglické makarónské prózy. Jedná se samozřejmě o pohled jednostranný. Pokud máte k dispozici obdobně zdařilý posudek proruský, rád uveřejním i jej, stejně tak se těším na komentáře zde přítomných rusofilů, ovšem předpokládám, že ruská síla je spíše v tancích, počtu vojáků a mediální síle, než v mezinárodněprávních argumentech, proto vás sám nechám odkázány na pohled gruzínský. Ten budu sice prokládat svými komentáři, nebudu se však vžívat do role nestranného moderátora, neboť přiznávám, i v tomto konfliktu (a tím i v tomto postu) patří mé sympatie tomu, kdo je menší a brání se.

Autoři rozdělili svůj posudek na tři části: popis faktického stavu, ius ad bellum (tedy právo k válce) a ius in bello (tedy právo, jež má být respektováno během války). Popis faktického stavu vynechám a ponechám čtenáře odkázaného raději na přeci jen objektivnější česká média, neboť gruzínští kolegové zde popisují pouze akce ruské armády a taktně mlčí o původní své policejní akci v Jižní Osetii (celek je k nalezení v aktualizované podobě na „bratrských” stránkách http://russiangeorgianwar.blogspot.com). Stejně tak vynechám část ius in bello věnovanou aplikaci humanitárnímu, neboť tato otázka by post nestravitelně nafoukla. Zaměřme se tedy jen na to, čím jsou podli nich ruské akce na gruzínském území:

Autoři (podepsán je Tamar Gongadze) se nejprve zabývají tím, že Ruská federace porušila principy zákazu použití síly a dopustila se aktu agrese

“1. Russia Violated the Principles of the UN Charter and carried out Act of Aggression
The Russian has argued in the course of last two days that it has been acting in accordance with the principles of international law, namely it has been acting in self-defense and entered to territory of Georgia in order to defend its citizens/nationals on the territory of South Ossetia, Georgia. It shall be noted, that South Ossetia (Tkshinvali Region) is part of Georgia that has been under control of the separatist regime supported by the Russian Federation.

First it is retained that acts of the Russian Federation constitute violation of the prohibition of the use of force ad constitutes act of an agreesion. And second, the acts of the Russian Federation cannot be justified under the self-defense, either under the treaty law or customary rules of international law.

Article 2 paragraph 4 of the UN Charter stipulates that “All Members shall refrain in their international relations from the threat or use of force against the territorial integrity or political independence of any state, or in any other manner inconsistent with the Purposes of the United Nations.” As it is clarified by authoritative scholar Simma in A Commentary to the UN Charter, the prohibition includes any use of armed force, even small and temporary operations that do not result in any deprivation of territory.”

Kdyby chtěli být autoři sarkastičtí (což asi nemohou už vzlhedem k tomu, že by museli trhat vlastní “maso”), podotkli by, že ruským politikům už patrně došlo, že ozbrojeným útokem v současnosti není možné legálně přímo získat cizí území, ale nepostřehli, že jej nesmějí použít ani k tomu, aby “pouze” posílili své přiznivce a občany v sousední zemi, či pomohli svrhnout nepohodlného, neboť prozápadního, prezidenta této země.

“The Russian Federation has been carrying out armed attack against Georgia since early morning of 8 August 2008, by carry out targeted bombing of various regions of Georgia.

It is noteworthy that there are certain exceptions to the prohibition of the use of force strictly defined by the UN Charter. Namely, the legitimate use of Self-defence under Article 51 is one of such exceptions. Another exception is actions mandated by the Security Council under Chapter VII of the Charter. The former is argued by Russian as a lawful ground for use of force and the legal arguments are given below. The latter is not relevant to the given facts and thus not discussed.

In addition, it represents a typical example of intervention that goes against the territorial integrity and political independence of Georgia.

According to the Article 1 of the 1974 Resolution 3314 on the Definition of Aggression, “Aggression is the use of armed force by a State against the sovereignty, territorial integrity or political independence of another State, or in any other manner inconsistent with the Charter of the United Nations”. The definition almost repeats the wording of article 2.4 of the UN Charter. The difference lies within the term “armed force” inserted and the “threat” of use of force omitted. It is thus evident that according to the definition proposed by the resolution, unlike article 2.4 of the UN charter, aggression takes place only in case an “armed force” is used and the “threat of use of force” does not constitute aggression under international law.

The Resolution contains seven provisions defined as aggression:
o Invasion or attack by armed forces of one State upon another State, occupation or annexation resulting from this;
o Bombardment or the use of any weapons by one State against another State;
o Blockade of ports or coasts of one State by armed forces of another State.
o Attack on armed forces of one State by armed forces of another State;
o Using a State’s armed forces within another State, when this presence is with the agreement of the receiving State, but when the usage is contrary to the terms agreed upon or the presence is for a longer time period than agreed upon;
o One State allowing another State to use its territory for perpetrating acts of aggression against a third State;
o Sending armed bands, groups, irregulars or mercenaries into another State to carry out acts of force amounting to acts of aggression as they are defined above or substantial involvement therein.
The acts listed in article 3 are not exhaustive and according to the article 4 the SC has discretion to consider other acts as acts of aggression under the provisions of the UN Charter.”

Z těchto sedmi (demonstrativně uvedených) bodů Rezoluce definující agresi přitom Ruská federace naplňuje první čtyři, přičemž nelze vyloučit ani splnění bodu pátého (není mi známo, zda se oni ruští mírotvorci umístění v Jižní Osetii, kvůli nimž a na jejichž ochranu prý ruská armáda přišla, připojili k následné invazi na gruzínské vnitřní území, či se na území Jižní Osetie zapojili do operací protiřečících jejich původnímu poslání) a sedmého (stejně tak mi není známo, jakou roli hraje v současnosti Ruská federace v podpoře jihoosetinských separatistických bojůvek).

“It is evident from the current situation in the territory of Georgia that the actions of the Russian Federation clearly amount to the acts of aggression. From early hours of August 8 territory next to South Ossetia in particular cities of Gori, Kareli and nearby villages, were bombed. The Russian Federation’s clear aggression leads to the sorrowful results for Georgia Moreover, even today, when Georgia is still ready for the peaceful negotiations, the Russian Federation continues bombing Georgian territory.“

Tato výčitka je možná nejpřesvědčivější z hlediska mezinárodního společenství. Jakkoli totiž právně leží vina nejen na ruské straně dopustivší se agrese, ale i na straně gruzínské, jejíž forma „dělání pořádku“ v separatiské oblasti měla vzbudit zdvižený prst – což je něco jiného než bleskové obsazení podstatné části území útočnou válkou - mezinárodního společenství, nelze přehlédnout, že Rusko ignoruje i výzvy k ukončení bojů a s obskurní radostí, kterou asi nepochopí nikdo, kdo neseděl v tanku, jemuž nic nestojí v cestě, postupuje dál a dál…

„2. Russian can not lawfully invoke right of self-defense as legal grounds for intervention in Georgia

Under treaty law, Article 51 of the UN Charter recognizes the inherent right of self-defence. The right to self-defence enshrined in Article 51 applies to cases where an “armed attack” occurs against a Member of the United Nations. The exercise of this right is subject to the State concerned having been the victim of an armed attack (Nicaragua case 1986, ICJ). Existence of prior armed attack carried out by state against a state is essential (Palestinian Wall case, ICJ). In order to be legitimate, a military action carried out in self-defence must meet the requirements of necessity (no other alternative action is possible) and proportionality (the response is proportionate to redress the initial attack).

Not all violations of article 2.4 of the UN Charter constitute an “armed attack”. The latter only exists when force is used on a relatively large scale and with substantial effect. ICJ stated in the Nicaragua case: “[...] an armed attack must be [...] of such gravity as to amount to” an actual armed attack”.

It is argued that the Russian Federation may not invoke the principle of self-defence since the incidents in the region of South Ossetia, which constitutes an integral part of Georgia and is recognized as such by the international community, did not constitute an “armed attack” of Georgia against the Russian Federation. In addition, it is submitted that the military action of the Russian Federation did not meet the requisite of necessity since other diplomatic means were available in order to redress the issue and of proportionality, as far as the military operation carried out by the Russian Federation affected and caused damage to the whole territory of Georgia on which casualties were fixed among the civilian population and civilian objects.”

Zde patrně autoři narazili na samé jádro nepochopení mezi Gruzií a Ruskem, které tkví v tom, že to, co mezinárodní společenství uznává za suverénní stát, má Putin a Medveděv stále za “blízké zahraničí”, a tudíž ruská svoboda vytrčit pěst nekončí podle nich tam, kde začíná gruzínský nos, neboť gruzínský (a stejně tak estonský, lotyšský či ukrajinský) nos je pořád tak trochu ruský nos. Tímto pohledem samozřejmě cesta ke Tbilisi je pouze cestou výchovnou (jak právě v těchto hodinách bezelstně uvedl i sám ruský prezident), nikoli agresí (v jednom z dalších postů, asi za devět dní, se budu věnovat zásadě socialistického internacionalismu a jeho vlivu na českou teorii mezinárodního práva po roce 1968). Je otázkou, zda mezinárodní společenství tuto logiku přijme.

“Self-defense in customary international law is based on the "Caroline Doctrine," which established the state's right to use force in order to defend itself against real and imminent threats that require immediate response in circumstances where all peaceful means of resolving the dispute have been exhausted and the response is essential and proportional to the threat (Caroline Case).

It is argued that the Russian Federation cannot invoke its customary right to self-defence since:
o The Russian Federation has not faced the real and imminent threat leading to self-defence. The confrontations in the region of South Ossetia, which was caused by the Russian Federation itself, posed real and imminent threat to Georgia;
o Even if there existed any kind of threat to the Russian Federation, it has not exhausted all peaceful means for the settlement of the dispute, as far as even today, when Georgia is ready for the peaceful negotiations, the Russian Federation continues bombing Georgian territory.”

Argumentace sebeobranou by ze strany Ruska působila skutečně komicky (leda by se prokázalo, že Gruzie svými akcemi usilovala o destabilizaci i Severní Osetie, což však dosud nikdo nenamítal, zejména ne sami Rusové, ostatně k tomu sami sobě nedali příležitost, když se nezdržovali diplomatickými jednáními), čehož si je ostatně gruzínský prezident vědom, pročež neustále upozorňuje na rozdíl ve velikosti obou zemí.


“3. Russia can not justify its act under the pretext of “Protection of Its National Abroad”

Russian Federation has been threatening Georgia to use force “for the protection of its nationals” in the Georgian two breakaway regions of Abkhazia and Tskhinvali Region.

It is argued, that international law does not recognize the legality of use of force for the protection of the “nationals abroad” as such and existing practice shows that, States have argued the right to protection nationals abroad within the context of the right of self-defence.

Furthermore, the International Law Commission in its First Report on Diplomatic Protection of 2000, approved by the General Assembly by its resolution, emphasized that the state practice in combination with the prohibition of use of force under Article 2(4) of the UN Charter outlaws use of force under the pretexts of diplomatic protection. The only exception to this provision, permitting the unilateral use of force by States, is Article 51, which deals with the right of self-defense. The illegality of Russia’s possible invocation of the right to self-defense has been discussed above."

Nepřiměřená (na rozdíl od ochrany, jejíž přiměřenost je alespoň plausibilní, viz rychlé zásahy na ochranu vlastních občanů v uneseném letadle na území státu, který ji nedokáže či nechce poskytnout) ochrana vlastních občanů či soukmenovců formou útoku konvenčními salami je skutečně obskurní argument, zvlášť při vědomí toho, že byl použit i při útoku Třetí říše na Polsko a předtím při rozkládání Československa.

“Thus, any use of force by the Russian Federation against Georgia can only be categorized as an illegal armed reprisal, which is clearly prohibited under international law.”

Možná bude v budoucnu opravdu zvažováno, kdo nese za konflikt větší díl viny. Ať už ale bude zjištěno jakékoli gruzínské pochybení v oné prvotní policejní akci na území Jižní Osetie, bude to právě absolutní zákaz ozbrojených represálií, který povede k nutnému závěru o protiprávnosti následných ruských akcí, tedy námořní blokády, bombardování a konečně vojenského obsazení podstatné části území svého menšího souseda.

Jak vidno i z této redakčně upravené části “ne-papíru” jessupových gruzínských kolegů, zatím je na straně Gruzie mezinárodní právo a argumentační schopnosti. Snad z toho rozumnější část mezinárodního společenství, včetně ČR, odvodí, že by na této straně mělo být i toto společenství, parafrází starého rčení řečeno, že bude platit, kam právo, tam plášť. Bude-li tomu tak, měli bychom se zasazovat o to, že když už mezinárodní společenství nedokázalo konflikt zastavit, mělo by aspoň v souladu s mezinárodním právem určit jeho důsledky, tedy zejména neuznání jakékoli změny oproti stavu před 8. 8. 2008, neboť důsledkem zákazu použití ozbrojené síly v mezinárodních vztazích je i neuznání jakýchkoli zisků touto cestou dosažených. Budu tak doufat, že Gruzii bude zaručena územní integrita v dosavadních hranicích (včetně obou separatistických oblastí) a s dosavadním statutem, že bude odsouzeno jakékoli vměšování Ruska do gruzínských vnitřních záležitostí (zde si hodně slibuji od pana prezidenta Klause, třeba ho k akci pohne noční můra představy, kdy Medveděv vyzve k rezignaci i jej), že bude trváno na odchodu všech ruských sil z celého gruzínského území s výjimkou dosud akceptovaných mírotvorných sil a na kompenzaci škod, které Gruzii způsobilo to, že právě ji si prezident Medveděv zvolil za cíl své “intronizační války”, která je patrně jakýmsi nezbytným rituálem každého ruského vladaře. Dokud Rusko takové kroky nepodnikne, doufejme, že EU i USA využijí všechny právem povolené prostředky k jejich vymožení, tedy zejména restrikci v diplomatických vztazích, ukončení ukončitelných ekonomických výhod dosud Rusku přiznaných, pozastavení členství v Radě Evropy s vyhlídkou jeho případného ukončení. Vzhledem k ruské pomalosti (jak víme, ta je značná zejména při odchodu odkukoliv, kam už ruský voják doputoval) lze přitom očekávat, že tyto úkoly bude řešit ještě i české předsednictví v EU. Tak snad naší vládě pomůže při formulování postojů Unie i v jejích dalších volbách týkajících se naší zahraniční orientace a forem zajištění naší bezpečnosti nejen trvající úcta k mezinárodně právním závazkům ČR formulovaná v článku 1 odst. 2 naší Ústavy, která nás nutí i postavit se společně s mezinárodním společenstvím proti aktu agrese a neuznat jeho důsledky, ale i ona nyní jubilující vzpomínka na nedávné doby, kdy měly ruské tanky do Prahy stejně blízko, jako mají dnes do Tbilisi...

Celý příspěvek

Filip Čeladník: Willem C. Vis International Commercial Arbitration Moot

Krátce z právnického sportu: přinášíme reportáž Filipa Čeladníka, studenta pátého ročníku PF UPOL, z utkání v simulovaném soudním přelíčení (moot courtu) - Willem C. Vis International Commercial Arbitration Moot:

„Samotná účast na tomto Mootu je vítězstvím. Není třeba usilovat o přední místa v této soutěži, ale o to, odnést si co nejvíce vědomostí, zkušeností a poznání.“

Tato slova profesora Bergstena mi uvízla v paměti při našem rozhovoru. Stáli jsme spolu v přítomnosti dalších více jak patnácti set studentů a šesti set arbitrů z celého světa na uvítací recepci Willem C. Vis International Commercial Artbitration Mootu v jedinečném sále Konzerthausu ve Vídni. Následně prof. Bergsten zahájil 15. ročník tohoto Mootu, aby se ve dnech 13. 3. 2008 až 20. 3. 2008 mezi sebou utkalo 203 univerzit z 52 zemí v rozhodčím řízení ve smyšleném případu.

Spor se týkal kupní smlouvy s mezinárodním prvkem. Smluvní strany explicitně vyjádřily vůli aplikovat na jejich právní poměr, mimo jiné, United Nations Convention on Contracts for The International Sale of Goods (CISG), JAMS International Arbitration Rules a UNCITRAL Model Law on International Commercial Arbitration. Samotné soutěži předcházelo vypracování dvou memorand – memorandum for claimant v termínu do 6. 12. 2007 a memorandum for respondent do 17. 1. 2008. Ve dnech 7. 3. 2008 až 9. 3. 2008 se konal pre-moot pořádaný Právnickou fakultou Univerzity Palackého v Olomouci, na kterém participovaly rovněž týmy z Adam Mickiewicz University Poznań z Polska.

Z České republiky se Vis Mootu ve Vídni zúčastnily čtyři dvoučlenné týmy z Právnické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci, které nastoupily proti University of Düsseldorf, Nova Southeastern University, University of Denver a College of Law of England and Wales. Z původních 203 přihlášených univerzit postoupilo do dalšího kola 64 z nich (vyhlášení těchto týmu se uskutečnilo v okouzlujících prostorách vídeňské radnice). V následujících dnech se vyřazovacím způsobem dostaly do finále týmy Carlos III University of Madrid a Touro College Law Center z New Yorku, aby po ukázkovém rozhodčím řízení vyhrál tým ze Španělska.

Musím přiznat, že týden strávený ve Vídni je nevšedním zážitkem v běžném rutinním životě studenta. Pominuli náročnost jednotlivých arbitrážních mootu, kde si ovšem milovník mezinárodního rozhodčího řízení a diskusních klání mohl přijít na své, tak následný (zejména večerní) společenský život bohatě vystihl velikost této události. Studenti si mohli po celý den dosyta užívat argumentace, slovní rozepře a ukázat takříkajíc celému světu svoji elokuční schopnost a znalosti (pakliže jim to ovšem jejich odborná angličtina umožnila, ne totiž každý dokázal obstát v souboji s rodilým mluvčím). Ve večerních hodinách se však, okamžikem vstupu do klubu Aux Gazelles, předešlý soutěživý duch v mžiku rozplynul a jakékoliv národnostní odlišnosti se bez vážnějších zábran promísily v davu.

Společenské večeře, noční prohlídka Vídně a další akce zaměřené na sbližování všech studentů dotvářeli přátelskou atmosféru celého pobytu, byť si celá událost stále zachovávala imanentí nádech velkoleposti a výjimečnosti. Jedinečnost tohoto Vis Mootu totiž nespočívá pouze v originalitě a rozsahu, ačkoliv na světě neexistuje podobný Moot konaný v počtu více jak 200 týmů z celého světa. Co však dělá tento Vis Moot nezapomenutelným, je především úžasná atmosféra, situování do historického centra Vídně a přítomnost předních světových odborníků v oblasti mezinárodního rozhodčího řízení.

Je nasnadě říci, že nastolená úroveň jednotlivých arbitrážních jednání vyžadovala tomu patřičné znalosti od studentů a panely rozhodců nešetřily jednotlivé řečníky. Přestože se akademické debatě věnuji již od střední školy a zúčastnil jsem se mnohých mistrovství republiky v debatování, tak obstát v odborně vedené diskusi, kdy opouštíte pevné břehy svého mateřského jazyka a pouštíte se do rozbouřených vod diskuse v anglickém jazyce, je vskutku náročné. Precizní přípravou a detailním nastudováním případu však lze částečně zvýšit své šance na postup, leč jazykový faktor bude stále hrát stěžejní úlohu.

Jelikož diskuse probíhaly po celý týden, měl jsem možnost shlédnout i ostatní týmy a porovnávat úroveň jednotlivých řečníků. Byl jsem až ohromen dokonalou přípravou německých universit. Naopak mnozí Američané vsázeli na výhodu jazyka a formální stránka u nich převyšovala tu obsahovou. Překvapením pro mě byl tým z Harvardu, i přes jeho kvality totiž neobsadil žádná přední místa. Nejvíce mě ovšem potěšil přátelský přístup všech rozhodců a jednotlivých profesorů. Zpětný feedback řečníkům byl totiž samozřejmostí a možnost pohovořit s předními odborníky v dané oblasti je vskutku cennou zkušeností.I přesto, že se Právnické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci nepodařilo postoupit do užšího výběru, přínos pro mne a ostatní studenty byl značný. Zkušenosti a znalosti, které jsme si osvojili nejen při jednotlivých rozhodčích řízeních, ale rovněž i při náročné přípravě, naplnily definici vítězství, vyjádřenou slovy zakladatele tohoto mootu profesora Bergstena.

Filip Čeladník

Celý příspěvek

Central and Eastern European Moot Court Competition - úspěch týmu pražské PF

Sice se zpožděním, přece bych však rád zprostředkoval informaci o úspěchu týmu pražské Právnické fakulty v soutěži Central and Eastern European Moot Court Competition. Gratuluji jak letošním členům týmu, tak Davidu Seikelovi, který tým koučoval, a dosáhl opět začného úspěchu (loni jeho tým obsadil dokonce druhé místo, vedle toho, že Majka Lokajová získala cenu pro nejlepšího řečníka a tým, který tvořili ještě Kubo Mačák a Tomáš Urban, zvítězil i svým písemným podáním). Níže můžete číst zprávu, kterou mi zaslal (na moji prosbu) jeden ze členů týmu, Tomáš Břicháček.

Začátkem května 2007 se uskutečnil v Budapešti 13. ročník soutěže Central and Eastern European Moot Court Competition (CEEM), pořádaný Univerzitou v Cambridge. Soutěž spočívala jako vždy v simulovaném sporu, který se dostane před ESD ve formě řízení o předběžných otázkách.
Každý tým, který se chce zúčastnit, nejprve vypracuje písemná podání za obě strany k předloženým otázkám, což je vstupenka do vlastní soutěže, tj. do ústní části. V rámci ústní části podstoupí první den dva kvalifikační zápasy, v případě úspěchu pak další den dva semifinálové zápasy. V každém z těchto zápasů se setkají dva týmy, které zastupují každý jednu stranu sporu, jejíž stanovisko k předběžným otázkám přednesou před soudci. Ti přitom kladou, jak soutěž pokračuje do vyšších kol, stále zákeřnější dotazy. Nejúspěšnější dva týmy postoupí do finále.

Všechny zápasy proběhnou ve dvou víkendových dnech. Ve srovnání s některými jinými cvičnými soudy je tak CEEM dost zhuštěný. I v té rychlosti se ale najde čas na příjemné večerní společenské akce.

Základním problémem byly letos překážky svobodě usazování a volnému pohybu služeb v oblasti hazardních her. Smyšlený členský stát EU Yrettol vyhradil na svém území provozování hazardních her státnímu monopolu. Zároveň zakázal a tvrdě trestal pokoutní sázení i propagování zahraničních her. To se nelíbilo panu Lucky Lukovi, občanovi sousedního členského státu EU Tcidda, který tam působil jako ředitel místní pobočky nadnárodní společnosti provozující loterii. Luke se přestěhoval do Yrettolu, aby se tam mohl starat o restituované rodinné statky. Přitom chtěl nadále distančně pracovat jako ředitel zmíněné pobočky v Tciddě a využít pobytu k rozšíření aktivit své společnosti v Yrettolu. Yrettolská legislativa mu tak udělala pěkný škrt přes rozpočet.

Luke byl v šoku, když zjistil, že nemůže založit pobočku, ani dělat reklamu své společnosti, a co hůř, nemůže se dostat ani na internetové stránky své společnosti a firemní intranet. Potom přibyly ještě další komplikace. Luke proto žaloval yrettolský stát u místního soudu, který posléze poslal do Lucemburku několik otázek. Z celého zamotaného případu se totiž kromě obligátní otázky souladu restriktivní legislativy s komunitárním právem, vylouplo pár netriviálních problémů typu závaznosti nařízení, které nebylo publikováno v některém úředním jazyce EU, pro členský stát, o jehož úřední jazyk jde, nebo limitů, které komunitární právo klade na trestní právo členských států.

Letošního ročníku se zúčastnilo 15 týmů z 10 zemí střední a východní Evropy a mezi nimi i tým PF UK ve složení Irena Ochmannová, Martin Lyčka a Tomáš Břicháček, který „koučoval“ ostřílený starý vlk všech moot courtů, americký právník David Seikel, který už několik let pobývá v Praze. Výsledek byl těsný. Pražský tým spolu s týmem z Toruně skončil v semifinále se stejným počtem bodů na druhém místě. Rozhodly tedy body z kvalifikačních kol, díky kterým postoupila Toruň. Pražský tým si tak odvezl bronz. Kromě toho zabodoval i v písemných podáních, které skončily na druhém místě, a Martin Lyčka byl vyhlášen jako nejlepší řečník soutěže.

Celý příspěvek