Proč se lidé řídí právem?
Existují dvě teorie toho, jak
právo dokáže ovlivňovat lidské jednání: Podle té první se lidé právními normami
řídí bez dalšího; právo tedy lidské ovlivňuje už svou pouhou existencí. Podle
té druhé lidé jednají v souladu s právem proto, že za protiprávní
jednání jim hrozí sankce; právo bez sankcí by dle této teorie žádným způsobem
jednání subjektů práva neovlivňovalo. Ve své letošní knize The Force of
Law se můj oblíbený americký právní filosof Frederick Schauer (Virginia
Law) snaží posoudit správnost těchto teorií.
Stoupencem první uvedené teorie
je například Tom Tyler. Ten ve své knize Why People Obey the Law
tvrdí, že empirické studie prokazují, že lidé se právem řídí i bez toho, aby
jim hrozila sankce za jeho porušení. Namísto sankcí je podle něj hlavním
faktorem formujícím chování v souladu s právem morálka.
Schauer souhlasí s Tylerovou
tezí, že lidé jsou často ochotni svůj vlastní zájem podřídit společenským
normám. Tvrdí však, že je nutné odlišovat lidské jednání, které je souladné s právem
z jiného než právního důvodu, od jednání, které je právem přímo formováno.
Jinými slovy podle něj nelze za „řízení se právem“ považovat jednání vyvolané
určitou morální normou, byť takové jednání vyhovuje i nějaké právní normě. Když
nás zajímá schopnost práva ovlivňovat
lidské jednání, je podle Schauera nutné se ptát, zda a proč se lidé řídí právem
v situacích, kdy všechny jejich jiné motivy (včetně morálních norem) jim
velí zachovat se protiprávně. Tylerovy empirické studie podle Schauera tento typ
vlivu práva nepotvrzují; omezený výzkum jiných autorů pak nasvědčuje spíše
tomu, že samotné právo bez sankcí má na
lidské jednání vliv velmi omezený. Zároveň však Schauer uznává, že
v některých kulturách může mít právo samo o sobě větší dopad na lidské
jednání než v kulturách jiných.
Obecně lze shrnout, že podle Schauera platí, že pro vyvolání změny v lidském chování se právo bez sankcí neobejde.
7 komentářů:
Honzo, ten závěr jsi formuloval nešikovně. Místo "jednaly v souladu s právními normami" tam mělo být "podřizovaly se právním normám," jinak totiž uniká pointa Tvého postu, a potažmo i Schauerovy teorie. Souladu lze dosáhnout i mimo-právními incentivy.
Máš pravdu, Tomáši; reformuloval jsem to. Díky!
"Když
nás zajímá schopnost práva ovlivňovat
lidské jednání, je podle Schauera nutné se ptát, zda a proč se lidé řídí právem
v situacích, kdy všechny jejich jiné motivy (včetně morálních norem) jim
velí zachovat se protiprávně."
Byť toto je důležité, tak není ještě důležitější zjišťovat, zda a proč se lidé řídí právem v situacích, kdy jim (alespoň některé) jejich jiné motivy velí zachovat se po právu? Tedy nakolik právo posiluje jejich přesvědčení a jejich jednání?
Řekl bych, že ta druhá myšlenka je důležitější než první, protože se vztahuje na větší množství případů a může tak ovlivnit více.
Na úrovni praktické se velmi podobnému věnuje prof. Wikström, o němž jsem tu nedávno psal. Jeho hlavní kniha se jmenuje právě 'Breaking rules'.
Kubo, když ostatní motivy velí zachovat se nějakým způsobem, tak právo již není pro dosažení tohoto chování zapotřebí, že? :-) Ale chápu, že ti jde o ovlivňování těchto "ostatních motivů" (ať tomu říkáme internalizace společenských norem nebo ovlivňování preferencí) za pomoci práva. Podle Schauera je empirický výzkum v této věci neprůkazný (s. 71-73).
I to tvé tvrzení, že se tento mechanismus "vztahuje na větší množství případů" se zdá empiricky nepodložené. Nebo snad ten Wikström zkoumá četnost jenání vyvolaného právními sankcemi a jednání vyvolaného změnou preferencí, která byla způsobena právem?
Jasně, to máš černou a bílou - buďto velí všechny pro nebo všechny proti. Většina situací je ale kombinací různých faktorů, tlaků poslechnout i porušit právo, a tam to začíná být zajímavé. Zároveň to je výrazně těžší na empirické zkoumání.
Uznávám, nemám jej empiricky podložený. Podívám-li se na své jednání, tak většinou v životě poslouchám pravidla (byť třeba jen z návyku) nebo zvažuju, zda je porušit či ne. Situací, kdy mi všechny mé motivy velí zachovat se protiprávně, je v mém životě vcelku málo. Hodně to záleží na tom, jak si definujeme jednání ap.
Tak detailně Wikstrom, podle mých znalostí, nešel, to by bylo zajímavé (a asi neuskutečnitelné). Ale zabýval se právě kombinací různých motivů a jejich vlivu na jednání osob a na porušování pravidel.
Diky za zaujimavy post, Honzo!
Pisal o tom i Joseph Raz (hoci podla mna nie celkom presvedcivo):
“The more just and valuable the law is ... the more reason one has to conform to it, and the less to obey it. Since it is just, those considerations which establish its justice should be one’s reasons for conforming with it, i.e., for acting as it requires. But in acting for these reasons one would not be obeying the law, one would not be conforming because that is what the law requires.”
Ja som sa (po precitani tejto Schauerovej prace) v jednej eseji snazila obhajit tvrdenie, ze pravo sa da nasledovat z troch hlavnych dovodov:
1. assent - tj. pochopenie, porozumenie, sulad s moralnymi ci inymi hodnotami a nazormi;
2. normativity - tj. normativna zavaznost prava plynuca z jeho povahy;
3. sanction - tj. hrozba postihu za jeho nenasledovanie.
Samozrejme sa mozu prelinat a idealne je, ked sa stretnu vsetky tri - nie vzdy tomu tak vsak bude.
Nakreslila som to do Vennovych diagramov a na tom zaklade som sa snazila rozlustit vztahy medzi pojmami conformity, compliance a obedience.
Poslem ti esej a mozeme to prebrat niekedy okolo Vianoc v hospode, ak budes v Pze :))
Ahoj Zuzko, díky za komentář i za esej. Abychom trochu rozproudili jinoprávní debatu, odpovím ti částečně tady.
Jelikož vcelku souhlasím se Schauerovou konceptualizací, nesouhlasím úplně s tvojí analýzou v části III. (tj. že lze tvrdit, že jedno jednání je současně motivované
mimoprávními důvody i řízené právem).
Pak mám ještě tři konkrétní komentáře:
I.
Jak říká Kornhauser (Economic Rationality in the Analysis of Legal Rules and Institutions; in The Blackwell Guide to the Philosphy of Law and Legal Theory. 2004, s. 74), lidé mohou internalizovat právní normy nejméně třemi způsoby. Jako příklad dává normu zakazující pohazování odpadků. Zaprvé si člověk může obecně cenit jednání, které je souladná s právními normami, takže po přijetí této normy se začne chovat v souladu s ní, aby naplil tuto obecnou preferenci. Zadruhé si člověk může člověk internalizovat tuto konkrétní normu. Zatřetí si člověk může kvůli této normě začít cenit neznečištěná prostranství.
Pokud dobře rozumím tvé eseji, označuješ slovem normativity všechny tři tyto případy?
II.
Nerozumím tomu, jak si představuješ, že právo ovlivňuje lidské jednání skrze „assent“. Říkáš, že právo člověku „vysvětlí“, co je pro něj dobré, a člověk s tím souhlasí. Předpokládáš tedy, že člověk na začátku neví, jak má jednat, protože nemá žádné preference, a až díky právu je získá? Nebo říkáš jen toliko, že v některých případech právo zkrátka reflektuje preference, které lidé již mají? V tomto případě by ale právo lidské jednání vůbec neměnilo; bylo by jen takovou manýrou navíc…
III.
S tím také souvisí to, že tvůj příklad rodičovské autority založené na „assent“ mi přijde dvojznačný. V tvém příkladu děti poslechnou své rodiče a snědí polévku, protože ti jim
vysvětlí, že snězení polévky je pro ně dobré; jinak by měly hlad a neměly by energii na to si hrát s kamarády.
To se váže ještě k jednomu způsobu, kterým právo ovlivňuje lidské jednání. O něm Kornhauser mluví v jiném svém textu (Interest, Commitment, and Obligation: How Law
Influences Behavior; in Justice and Power in Sociolegal Studies. 1998, s. 215) a jako příklad tentokrát dává normu zakazující jedení masa. Taková norma může pozměnit představu lidí o tom, jak moc zdravá či nezdravá je konzumace masa. Lidé pak mohou mít stále stejné preference (chtějí být zdraví), ale změna jejich úsudku o kauzální souvislosti mezi určitým jednání (jezení masa) a naplněním jejich preference vyvolá změnu v jejich jednání. Lidé by pak dle této logiky jedli méně masa, protože by (kvůli právu) věřili, že konzumace jiných potravin (např. zeleniny) povede k jejich lepšímu zdraví.
Pokud tedy v tvém příkladu děti již ex ante chtějí mít energii na to, aby si mohly hrát s kamarády, jedná se o tento (čtvrtý) Kornhauserův případ vlivu práva na jednání. Nebo snad děti nevědí, že si rády hrají s kamarády, a rodiče jim to musí nějak vysvětlit?
V Česku budu od 16.12. a rád si popovídám, třeba i o tomhle tématu. Nebude se náhodou konat valná hromada ČSESP?
Okomentovat