Přijdou ruští atleti o letní olympijské hry 2016 v Riu de Janeiro?
Rada Mezinárodní atletické federace (IAAF) dočasně pozastavila členství Ruské atletické federaci (RAF), a to s okamžitým účinkem. V praxi to mimo jiné znamená, že ruští atleti nesmějí startovat na mezinárodních soutěžích pod hlavičkou IAAF a pokud RAF neprovede změny, které po ní IAAF požaduje, je v ohrožení i jejich účast na letních olympijských hrách 2016 v Riu de Janeiro. Důvodem verdiktu Rady IAAF je dopingový skandál, který vypukl v pondělí 9. listopadu po zveřejnění zprávy nezávislé vyšetřovací komise Světové antidopingové agentury (WADA).
Dopingový komisař vyskakuje z okna hotelu, aby unikl policejnímu sledování. Trenéři podplácejí sportovce, aby brali zakázané látky a ti naopak podplácejí antidopingové orgány, aby jejich delikty kryly. Ruské tajné služby odposlouchávají dění v moskevské antidopingové laboratoři, kde působí jako inženýři bývalí agenti Výboru státní bezpečnosti (KGB). Zní to jako scénář akčního hollywoodského filmu. Ve skutečnosti jde o aktuální podobu ruské atletiky tak, jak ji představuje zpráva nezávislé vyšetřovací komise WADA. Celý ruský sport čeká velký kus práce.
Systematický státní doping
Zpráva ukazuje na systematické porušování antidopingových pravidel v Rusku. Vyšetřovací komise požaduje vyloučení ruských sportovců z atletických soutěží, včetně těch v rámci olympijských her 2016 v Brazílii, a odebrání akreditace moskevské antidopingové laboratoři. Druhý zmíněný krok WADA realizovala okamžitě, k tomu prvnímu přistoupila Rada IAAF v pátek 13. listopadu ve večerních hodinách po čtyřhodinové videokonferenci jasným verdiktem v poměru 22 hlasů pro a jenom jeden proti. Zpráva navíc volá po doživotním zákazu činnosti pro pět ruských atletů, mezi které patří například i olympijská vítězka 2012 z Londýna v běhu na 800 metrů Mariya Savinova.
Více než třistastránková zpráva, která je jenom prvním krokem nezávislé komise WADA na cestě k vyčištění světové atletiky od dopingu, vrhá stín na výkony ruských atletů a na jejich výsledky na olympijských hrách 2012 v Londýně a 2014 v Soči. Problém se může dotknout i fotbalového světového šampionátu, který se má v roce 2018 uskutečnit právě v Rusku. V čele organizačního výboru mistrovství totiž nestojí nikdo jiný než ruský ministr sportu Vitaly Mutko, kterého komise označuje za „komplice“ ruského dopingového systému. S fungováním ruské atletiky a jejího dopingového systému seznámil sportovní svět již dokument německé televizní společnosti ARD odvysílaný poprvé před rokem. Dle předsedy nezávislé vyšetřovací komise WADA Dicka Pounda jsou však zjištění učiněná komisí „horší, než se předpokládalo“.
Účast Ruska na dopingových praktikách prokazují dle zprávy mnohá svědectví hovořící o tlaku vyvinutém ministerstvem sportu a Federální službou bezpečnosti (FSB, bývalá KGB) na výkon antidopingových kontrol s cílem umožnit ruským atletům pokračovat v přípravě bez podezření na užívání zakázaných látek. Slovy Dicka Pounda: „Náš závěr je takový, že tohle všechno se nemohlo odehrát bez vědomí ruských úřadů, tedy aniž by tyto daly svůj souhlas, explicitní nebo implicitní.“
Dopingová studená válka
Závěry vyšetřovací komise oživují myšlenky na systematický státní doping, který probíhal v tehdejším východním bloku v 80. letech minulého století. Zejména z ruské strany nyní často zaznívá, že jde o politický tah a další pomyslný úder západu na dopingové frontě pokračující Studené války. Dick Pound však v průběhu tiskové konference naznačil, že jde jen o „špičku ledovce“ a že se problém může velmi brzy dotknout i jiné atletické velmoci – Keni.
Ruští atleti jsou dle komise, stejně jako za éry Sovětského svazu, před výběrem ze dvou alternativ – dopovat, nebo opustit národní tým a vzdát se veškeré podpory od státu. Sportovci jsou pod tlakem svých trenérů a antidopingoví komisaři pod tlakem státních úřadů. Dle svědků navštěvovali agenti tajné služby pravidelně antidopingovou laboratoř v Moskvě, která analyzovala vzorky odevzdané během velkých sportovních akcí, které se v Rusku odehrály – Mistrovství světa v atletice 2013, olympijské hry 2014 v Soči a světový šampionát v plavání 2015. Antidopingovým komisařům byly dle zprávy odposlouchávaný telefony, v jejich kancelářích byly nainstalovány štěnice a bylo jim zabraňováno svobodně informovat WADA o dění v laboratoři a výsledcích jejich testů.
Ředitel moskevské laboratoře Grigory Rodchenkov, který dohlížel na manipulaci s odebranými vzorky a na jejich analýzu, přijímal dle zprávy úplatky od ruských sportovců za to, že kryl jejich doping. Rodchenkov sám přiznal, že v prosinci 2014 – tři dny před plánovanou návštěvou inspektorů WADA – zničil přes 1400 odebraných vzorků tak, aby WADA nemohla uskutečnit nové testy v některé jiné z jí akreditovaných laboratoří.
Ve zprávě vyšetřovací komise WADA nejde jen o atletiku nebo jen o Rusko, ačkoliv míří primárně na tento sport a jeho velmoc. Suspendace členství RAF v IAAF, tedy i zákaz startu ruských atletů v mezinárodních soutěžích, je dočasná. Pro její zrušení musí ruský svaz provést změny, o kterých rozhodla Rada IAAF společně se suspendací. Rychlost a efektivita změn jsou tedy nyní hlavním ruským úkolem, jehož splnění je nutné k tomu, aby ruští atleti nepřišli o vrchol svého čtyřletého snažení – olympijské hry 2016 v Riu de Janeiro. RAF má také možnost odvolat se proti rozhodnutí Rady IAAF k Arbitrážnímu soudu pro sport (CAS) v Lausanne. K tomuto kroku však dle tamních funcionáří hodlá přistoupit případně až po reakci IAAF na provedené změny.
Ochrana čistých sportovců na prvním místě?
Ačkoliv jde o jasný signál nekompromisního boje proti dopingu, rozhodnutí IAAF aplikující princip kolektivní viny zároveň do značné míry popírá Mezinárodním olympijským výborem (MOV) i IAAF proklamovaný cíl – ochranu čistých sportovců. Ti nesmějí platit za chybu systému, když sami nedopovali. IAAF by podle mého názoru měla klást větší důraz na již zahájené prošetření vznesených obvinění a následné potrestání těch, u nichž shledá vinu. Až závěry těchto řízení nám ukáží, jak velký třesk sportovní svět čeká.
6 komentářů:
Kolektivní vina je špatná.........Počkejte, mládenci, počkejte. Vycházejte z toho, že u nás na plese není nikdo kdo by si nekoupil aspoň jeden los. Zloděj bez losu u nás neexistuje....:)
Po přečtení několika článků a zamyšlení se nad principem aplikace kolektivní viny musím trochu poupravit svůj předchozí názor na tento problém.
Je pravda, že zozhodnutí Rady IAAF pozastavující členství RAF vyvolává právní otázky týkající se aplikace kolektivní viny i na ty ruské atlety, kterým nebylo nikdy prokázáno porušení antidopingových pravidel. Jak RAF, tak i jednotliví ruští atleti se případně mohou proti rozhodnutí Rady IAAF bránit u Arbitrážního soudu pro sport (CAS) v Lausanne. Jedním z hlavních cílů Mezinárodního olympijského výboru i IAAF je ochrana čistých sportovců. Samozřejmě se nabízí otázka, zda aplikace kolektivní viny na všechny ruské atlety tento cíl nepopírá.
S odstupem týdne mám pocit, že Rada IAAF vybrala nejlepší možné řešení z těch, které měla k dispozici, a to i přes některé negativní důsledky, které s sebou její rozhodnutí přináší. K naplnění cíle IAAF v podobě vyčištění atletiky od dopingu by nestačilo potrestat několik vybraných sportovců, trenérů nebo funkcionářů, u kterých by bylo po složitém vyšetřování shledáno porušení antidopingových pravidel. Na jejich místa by dříve nebo později přišli jiní a rány systému by takové řešení nezahojilo. Pokud chce být IAAF v naplňování svého cíle efektivní, musí se zaměřit právě na systém jako úrodnou půdu, kde doping roste jako z vody.
Historie olympijský her nabízí řadu příkladů, kdy jednotliví sportovci „trpěli“ za účelem naplnění zájmu systému. Sportovci západních zemí nemohli startovat na letních olympijských hrách 1980 v Moskvě z důvodu politického bojkotu na protest proti invazi Sovětského svazu do Afghánistánu. O čtyři roky později přišlo z důvodu odvetného bojkotu mnoho sportovců ze zemí spojenců Sovětského svazu, včetně těch československých, o možnost závodit na letní olympiádě v Los Angeles. Od roku 1964 až do roku 1992 nemohli na olympijských hrách soutěžit jihoafričtí sportovci černé pleti z důvodu vyloučení jejich země kvůli apartheidu. Tento zákaz přitom paradoxně mířil právě na jejich podporu. Právě v tom posledním případě vidím částečnou paralelu s dnešním ruským případem.
IAAF přistoupila k dočasnému vyloučení ruských sportovců z mezinárodních soutěží s cílem ochrany čistého sportu a čistých sportovců do budoucna. Ukázala, že to s bojem proti dopingu myslí vážně a zvolila nejefektivnější prostředek k dosažení svého cíle. Individuální zájmy ruských atletů by v tomto případě měly ustoupit vyčištění dopingem zaplaveného systému.
Pokud by navíc byla IAAF dlouhodobě nečinná, atletice jako takové by hrozilo vymazání z programu olympijských her. Světový antidopingový kodex je totiž závazný pro celé Olympijské hnutí a Zasedání v podobě valného shromáždění členů MOV disponuje dle Olympijské charty pravomocí vůči mezinárodním sportovním federacím vyřadit určitý sportu z programu her mimo jiné z důvodu porušení kodexu danou mezinárodní federací. Takový krok by si jistě nepřáli ani čistí sportovci a i v tomto ohledu je tedy třeba rozhodnutí IAAF podpořit.
Milý Jeníku,
díky za článek k velmi aktuální problematice. Z toho, jak jsi sám během krátké doby pozměnil názor na to, zda byl postup IAAF správný či ne, je patrné, jak je tebou položená otázka týkající se principu kolektivní viny v daném případě obtížná.
Po zvážení všech pro a proti se přikláním na stranu tvého tvrzení v komentáři – tedy, že IAAF použila nejlepší možné řešení. Nebo taky můžeme říci - zvolila „nejmenší zlo“. Ať by se k zjištěním WADA postavila IAAF jakkoliv, vždy by tím sport a tedy i sportovci samotní utrpěli. Pozastavení členství RAF dopadá i na sportovce, kteří jednoduše nedopovali a je to pro ně samozřejmě kruté a nespravedlivé. Je však nutné mít na paměti, že ve zprávě WADA se o dopingu v Rusku hovoří jako o systémové záležitosti. Potrestáním vybraných jednotlivců by se – jak sám uvádíš – skutečně mnoho nezměnilo a systém by fungoval dále. Dočasné pozastavení členství dává naději, že v Rusku proběhnou skutečné změny ve vztahu k doposavad fungujícímu systému. S ohledem na skutečnost, že vzorky byly hromadně ničeny před příjezdy komisařů, se dnes nedá ani určit, kdo vše dopoval a kdo ne. Konečně, kdyby za současných okolností byli potrestáni jenom určití sportovci (ač se ví, že doping v Rusku je daleko rozsáhlejší) doplatili by na to opět i ti nedopující, na které by se sportovní veřejnost dívala skrz prsty („Sice vyhrál spoustu medailí a nikdy mu doping nebyl prokázán…ale je to Rus a tam dopoval a dopuje každý“). A tak by atlet či atletka z Ruska, kteří v životě nedopovali, byli potrestáni za jednání dopujících sportovců. Je tedy maximálně v zájmu těchto čistých sportovců, aby byl boj proti dopingu v ruském sportu veden tvrdě a to i přes to, že jim unikne možnost účastnit se halového MS v Portlandu a kdo ví, jak to bude s OH (osobně zastávám názor, že se jich Rusko nakonec účastnit smět bude).
Tímto komentářem rozhodně nemám v úmyslu ospravedlňovat princip kolektivní viny, který je jednoduše špatný. V daném případě však těžko najít řešení, které by bylo pro čistotu sportu a konečně i ochranu čistých sportovců (nejen z Ruska) vhodnější.
Myslím si, že v žiadnom prípade by sa nemalo argumentovať "čistotou športu" pri ospravedlňovaní príncípov kolektívnej viny, také tu už bolo a neprinieslo to nič dobré. Nakoniec, vyšetrovacia správa je rozsiahla a skôr ako o konkrétnych pozitívnych vzorkách sa v nej píše o "non-compliance" so štandardmi - text správy je tu. Trestom vylúčenia všetkých ruských športovcov nakoniec doplatia na to len samotní ruskí športovci (najmä tí čistí), pričom tí, ktorí to organizovali a sú za to najmä zodpovední, si jednoducho nájdu iný biznis alebo budú vo svojej činnosti pokračovať iným spôsobom bez akejkoľvek priamej sankcie. Samozrejme, o čistých ruských športovcov sa ostatným zníži na OH konkurencia, takže USA či Čína si mädlia ruky (cui bono), nehovoriac o prípadnom výpadku Kene, ktorá naozaj nemôže v počte dopingových usvedčení veľmi súperiť s atlétmi USA alebo Číny - viď tu.
Ak sa tu poukazuje na systematickosť dopingu v ruskom prostredí a predbežne (niečo na spôsob predbežného opatrenia) sa zakazuje ruským atlétom činnosť na podujatiach pro futuro, prečo potom po vypuknutí dopingového škandálu U.S. Postal nedostali automaticky ban všetci cyklisti z USA? Možno by postačovalo, aby stanovili ruským atlétom dodatočnú podmienku účasti = čistý biologický pas + výsledky aktuálnych testov. Považujem to do vyšetrenia kauzy za vhodnejší spôsob než kolektívny zákaz, ktorý dal Rusom zbytočnú zámienku na politikárčenie a ktorý je sám osebe politikárčením, pretože tak súperom odpadne aj čistá konkurencia.
Ondrej Pivarči
Dobrý den, děkuji moc za vyjádřený názor.
Proč by se podle Vás čistota sportu neměla používat jako argument při ospravedlnění
aplikace principu kolektivní viny? Povahu sportovní činnosti, respektive její
společenskou důležitost, uznávají jako legitimní ospravedlňující důvod evropské
soudy (viz např. rozsudek ESD ve věci Bosman). Proč by ji tedy nemohl
akceptovat Arbitrážní soud pro sport (CAS), který by se věcí zabýval jako
první?
Můžete prosím uvést příklady, které zmiňujete – „také tu už bolo a neprinieslo to nič
dobré“? Nebo jde o politické bojkoty a jihoafrický apartheid, o kterých hovořím?
Je zároveň otázkou, zda by se zákazem aplikace principu kolektivní viny CAS vůbec zabýval. Tento zákaz je typickým institutem trestního práva. CAS však na dopingové sankce nahlíží jako na sankce „sui generis“ a odmítá jejich trestněprávní povahu (v tom následuje stanovisko bývalého předsedy ESLP Jeana-Paula Costy ke Světovému antidopingovému kodexu 2015). Na druhou stranu samozřejmě platí, že individualizace sankce je vlastní i správnímu či občanskoprávnímu trestání. V případě, že by CAS vzal tento zákaz přeci jenom v potaz, stále si myslím, krok, který Rada IAAF podnikla, je v konečném důsledku „nejmenším zlem“ a nejúčinnějším prostředkem ochrany i pro čisté sportovce, byť mohou někteří z nich v důsledku tohoto rozhodnutí paradoxně trpět.
„Trestom vylúčenia všetkých ruských športovcov nakoniec doplatia na to len samotní ruskí
športovci (najmä tí čistí), pričom tí, ktorí to organizovali a sú za to najmä zodpovední, si jednoducho nájdu iný biznis alebo budú vo svojej činnosti pokračovať iným spôsobom bez akejkoľvek priamej sankcie.“ – A co správní a trestní řízení, které již nyní vedou proti ruským trenérům, funkcionářům a dalším lidem zapleteným do současné dopingové aféry například americké nebo francouzské úřady? Navíc i antidopingová pravidla znají sankce pro funkcionáře, nejenom pro sportovce.
„Ak sa tu poukazuje na systematickosť dopingu v ruskom prostredí a predbežne (niečo na spôsob predbežného opatrenia) sa zakazuje ruským atlétom činnosť na podujatiach pro futuro, prečo potom po vypuknutí dopingového škandálu U.S. Postal nedostali automaticky ban všetci cyklisti z USA?“ – Myslím si, že důvodem je především to, že v Rusku se jednalo o státní (nebo při nejmenším státem podporovaný) doping, do kterého se zapojily orgány veřejné moci. Jakkoliv byl skandál U.S. Postal šokující, ani zdaleka nedosahuje takových rozměrů jako ruský problém. Stále jde o soukromou stáj. V průběhu případu U.S. Postal se navíc, pokud si dobře pamatuji, neobjevily argumenty ukazující na aktivní zapojení státu do dopingových praktik.
Jan Exner
Dobrý den vespolek. Je zajisté chvályhodné odhalovat doping- a ještě k tomu státní. Jenom mne zaráží, že WADA současně nezveřejňuje i další svá zjištění. Píši tento příspěvek v březnu 2016, kdy došlo k dalšímu odhalení. Od počátku roku bylo zjištěno cca 100 případů užívání Novadiolu. Z toho bylo 16 Rusů. To je v pořádku! Ale- kdo jsou ti další?! Koho WADA chrání?! Nemám Rusy rád, ani jejich sportovce(vzhledem k jejich chování u většiny) nemusím, ale organizace jako je WADA by snad měla být opravdu nestranné! Luděk
Okomentovat