09 června 2014

Jan Vučka: Ivo Svoboda před svatým Ivem

O formalizmu českých soudů a o tom, že si občas vymýšlejí neexistující trestné činy, píši pravidelně (nedávno zde). Tomáš Pecina nyní zveřejnil velmi ilustrativní ukázku toho, jak se dá neuvěřitelně formální konstrukcí vytvořit trestný čin ze zjevně civilní záležitosti. Protože se Tomáš zaměřil na jiné otázky, rozeberme si skutek z pohledu naplnění znaků skutkové podstaty.
Obžalovanému (podle Tomáše Peciny šlo o Ivo Svobodu, dobře známého znalce z procesů proti extremistům) bylo kladeno za vinu, že zneužil intimní fotografie poškozené, které pořídil během trvání jejich vztahu, a zveřejnil je na sociální síti na jejím falešném profilu, který založil. Současně měl jejím jménem odeslat dopisy s intimními fotografiemi jejím kolegům.
Etické souvislosti takového jednání netřeba rozebírat. Pozoruhodná je však trestněprávní kvalifikace provedená orgány činnými v trestním řízení. Podle rozsudku měl obžalovaný využít omylu poškozené, která spoléhala na důvěrnost fotografických aktivit, a současně měl uvést v omyl návštěvníky falešného profilu na sociální síti. Tím měl způsobit vážnou újmu na právech poškozené a spáchat tak trestný čin poškození cizích práv podle § 181 odst. 1 písm. a), b) trestního zákoníku.
Využívání omylu a uvádění v omyl zvýrazňuji, protože představují právě ten bezduchý formalizmus: vytvoří se na první pohled bezvadná formální konstrukce, ale nikoho už nezajímá, že odporuje tomu nejelementárnějšímu zdravému rozumu!
Obžalovaný měl podle soudu využít omylu poškozené. Z jistého úhlu pohledu je to pravda. Nepochybuji o tom, že poškozená nebyla srozuměna s tím, jak bude s fotografiemi naloženo. Ale obžalovaný fotografoval poškozenou v době jejich intimního vztahu, zatímco fotografie rozesílal později, po jejich rozchodu. Tedy při fotografování žádného jejího omylu nevyužíval (leda bychom bez důkazu spekulovali, že měl
již v okamžiku fotografování v úmyslu nezvládnout rozchod a fotografie rozesílat).
Pokud bychom konstruovali, že využít omylu lze i později, jak konstruoval soud, pak bychom úplně převrátili chápání trestného činu podvodu. Když někomu neposkytnu sjednané plnění, ač jsem protiplnění druhé strany již přijal, existovala dosud shoda, že nejde o trestný čin - leda by se prokázalo, že jsem to měl v úmyslu již v okamžiku, kdy jsem protiplnění  druhé strany přijímal. Pokud bychom však přijali konstrukci, že odmítnutím poskytnout plnění dodatečně "využívám omylu" druhé strany, že dostane protiplnění, pak by náhle bylo nesplnění smluvního závazku automaticky trestným činem podvodu.
Tedy buď je chybná konstrukce OS Karlovy Vary ohledně trestnosti dodatečného "využívání omylu, že nebude šířit fotky", nebo jsou chybné veškeré dosavadní závěry nauky i judikatury, že dodatečné "využívání omylu, že dostanu zaplaceno" není trestné. Vyberte si.
Můj názor je jasný: dodatečné nesplnění dohody je sice porušením závazku, ale nemůže být "využitím omylu" v trestněprávním smyslu.
Kromě využití omylu poškozené měl obžalovaný ještě uvést v omyl náštěvníky falešného profilu poškozené na sociální síti. Horší ukázku formalizmu po česku si snad nelze představit (i když ... viz níže). Nechť si čtenář představí, že na jeho pracovišti všichni kolegové dostanou dopis se sebeobviňujícími informacemi a s hambatými fotkami své kolegyně včetně odkazu na její zaručeně pravý profil na Facebooku. Budete se domnívat, že to opravdu psala Vaše kolegyně?

Asi je zbytečné činit anketu; ostatně sami svědci vypověděli, že tomu nevěřili a přišlo jim to směšné. Něčemu takovému mohl těžko věřit kdokoli s věkem nad deset let. Tak proč ale soud konstruuje trestný čin a uvedení v omyl; nalezl snad soud jediného člověka, který byl uveden v omyl? Pokud ne, proč soud tvrdí, že byl někdo uveden v omyl?!
Zase se tu vracíme k tradičnímu českému formalizmu. Obžalovaný měl napsat zjevně podvržený dopis jménem poškozené. Sice tomu nikdo nemohl věřit a také nevěřil, ale soud se tím nenechal zmást. Formální znaky nade vše!
Rozsudek pochází z roku 2013. Po 1. lednu 2014 si už můžeme vypomoci novým občanským zákoníkem: "§ 4(1) Má se za to, že každá svéprávná osoba má rozum průměrného člověka i schopnost užívat jej s běžnou péčí a opatrností a že to každý on ní může v právním styku důvodně očekávat." Dovolím si však podotknout, že na podobnou samozřejmost snad netřeba nového kodexu.
Že se od dospělých osob očekává jisté používání rozumu, připomněl ostatně Nejvyšší soud i pro trestní řízení, viz usnesení NS ze dne 25. 5. 2010, sp. zn. 7 Tdo 486/2010. Aplikace na daný případ je jasná: pokud jednání objektivně nebylo schopné nikoho jen trochu soudného uvést v omyl, tak se soud nemůže formalisticky opírat jen a pouze o to, že pachatel se podepsal jako někdo jiný.
A protože každý správný příběh má přinést obecné poučení, pokusme se patálie krásné praporčice převést do rad pro pracovníky orgánů činných v trestním řízení:

1) Trestní právo nemá být univerzální nástroj nápravy problémů světa. Je paradoxní, že nyní, když máme zásadu subsidiarity trestní represe výslovně uvedenou v trestním zákoníku, dochází zase k utahování šroubů a stíhá se stále více věcí, které se k trestnímu soudu správně vůbec dostat neměly.
Trestní řízení není jediný druh řízení, jež náš právní řád zná.  I když se někdo dopustí zavrženíhodného jednání, opravdu není nutné za každou cenu vymýšlet umělou konstrukci k udržení údajného trestného činu.

2) Orgány činné v trestním řízení nemohou žít uzavřené ve slonovinové věži. Trestní právo řeší problémy reálných lidí z reálného života a musí se tomu přizpůsobit. Není to tak, že lidé se mají přizpůsobovat formalistickému hračičkování se slovíčky.
V našem případě se obviněný podepsal jiným jménem, takže tím uvedl v omyl, třebaže ve skutečnosti nikoho v omyl neuvedl. Nádherný formalizmus!
Mohu uvést i jiný příklad formalizmu po česku: obviněný (zde uvádím verzi obžaloby!) zaklepal na dveře. Když mu otevřela bytná, prohlásil, že chce mluvit s podnájemníkem, a vešel dovnitř. Bytná se na něj z půl metru dívala, nebránila mu ve vstupu, nevyzývala jej k odchodu. Místo toho zašla za podnájemníkem a normálním způsobem mu ohlásila, že má návštěvu v předsíni. Z toho později vznikl trestný čin porušování domovní svobody, protože neměl obviněný hlasitý souhlas bytné ke vstupu.
Letos na jaře se to řešilo před ostravským soudem. Podle tamní policie a státního zastupitelství jsme roboti a komunikujeme nějakým pevně daným protokolem, takže když se na vás někdo z půl metru dívá a nebrání vám, a ještě vás ohlásí jako návštěvu, nemůžete se prý spoléhat na jeho tacitní souhlas.
Zde vidíte, jak formalistické hrátky nemají se spravedlností nic společného. Proto jim nepodléhejte a přípomínejte si, že formální znaky nejsou všechno. Právo bez zapojení zdravého rozumu nevede ke spravedlnosti.

3) Vezměte prosím v úvahu, zdali Vaše právní úvahy nemohou mít vedlejší důsledky. Porušení rady č. 1 nebo č. 2 může občas vést k hodně zvláštním koncům.


autor je advokát v Praze

75 komentářů:

Občasný blogger řekl(a)...

Shodou náhod jsem o jiném Ivovi a také neexistujícím trestném činu (alespoň dle výrokového části policejního obvinění) psal před pár dny: Co se chystá na Ivo Rittiga?

Občasný blogger řekl(a)...

Onen případ nesmyslného porušování domovní svobody naštěstí skončil pravomocným zproštěním "pachatele".
Samozřejmě za přispění jistého pražského obhájce. ;-)

Ale proč se takový nesmysl musel řešit až u soudu, to mi rozum nebere.
J.V.

Tomáš Pecina řekl(a)...

Konečně pořádné bulvární thema na Jiném právu :-)

O poškození cizích práv nemůže být ani řeči, jednak (velmi pravděpodobně) nebylo prokázáno, že by obžalovaný důvěrnost fotografií sličné praporčici slíbil – to soud pouze presumoval, věště nejspíše z kávové sedliny –, jednak jí nijak nevyužil, ale poškozené přivodil újmu prostě tím, že důvěrné snímky zveřejnil. Tato újma by nebyla o nic menši, kdyby profil pojmenoval Doc. JUDr. PhDr. Ivo Svoboda, Ph.D., soudní znalec, a kdyby stejným způsobem rozeslané dopisy podepsal.

Soud patrně velmi chtěl obžalovaného potrestat (na něčí objednávku?), ale nenašel jiný způsob, jak to zařídit, protože nic jiného z katalogu trestných činů v TrZ se nehodilo.

Došlo tak k historický výjimečné situaci, kdy člověk, který pomohl odsoudit – a poslat do vězení – řadu nevinných lidí, byl sám odsouzen za skutek, který není trestným činem.

Ach, ty zpropadené Boží mlýny…

Jan Slanina řekl(a)...

Skutková podstata poškozování cizích práv myslím v posledních letech dosahuje značný rozkvět.

Velmi mne baví jednočinný souběh úvěrového podvodu a poškozování cizích práv spočívající v tom, že si podvodně na jméno třetí osoby vezme pachatel úvěr, čímž úvěrovým podvodem poškodí věřitele a negativním záznamem v registru klientských informací tu třetí osobu. Kdybych tu judikaturu neznal, tak mi to přijde jako skvělý příklad faktické konzumpce do učebnic.

Nechápu jednu věc: pokud napsal podvržený dopis jménem poškozené (tj. sdělil nepravdivou skutečnost, že ona ten dopis napsala, navíc čertví jestli to, co v dopisu bylo, byla pravda), proč to nebylo posouzeno jako pomluva podle § 184 TrZák?

Tomáš Pecina řekl(a)...

Protože snímky intimních partií poškozené nelze pokládat za nepravdivou informaci (ledaže by Svoboda použil photoshop, což byl byl obzvláště amorální způsob pomluvy, k němuž si obtížně představit adekvátní civilní reparaci), a tomu, že takový profil založila a dopisy napsala, mohl stěží kdo uvěřit, takže tím poškozená poškozena nebyla.

Otázkou č. 1 pro mě je, jak je možné, že takového člověka využívaly roky OČTŘ jako znalce, jestliže jeho psychothické rysy byly zjevné pouhým okem u každého výslechu. Nejen OS v KV má teď máslo na své ctihodné hlavě.

Jan Vučka řekl(a)...

Ad poškozování cizích práv: má oblíbená kazuistika je trestní stíhání umělců ze skupiny Ztohoven za to, že si nechali udělat občanky s morphovanými fotkami.
Podle hrdinných obránců práva a pořádku to byl trestný čin poškozování cizích práv:
http://www.novinky.cz/krimi/250509-kvuli-zmenenym-fotkam-na-prukazech-jdou-ztohoven-k-soudu.html

Nepochopil jsem, čích práv, ale rozhodně závidím orgánům z Prahy 1. Tolik volného času, že bych si musel vymýšlet nesmyslnou práci, bych chtěl mít!
Soud měl víc rozumu než policie a státní zastupitelství dohromady a shledal, že o žádný trestný čin nejde:
http://zpravy.idnes.cz/upravene-obcanky-od-ztohoven-nejsou-trestny-cin-rozhodl-soud-p64-/krimi.aspx?c=A111222_091758_krimi_cen

Jan Slanina řekl(a)...

Ad Tomáš Pecina:

Rozumím Vaší argumentaci, byť si nemyslím, že pouhá skutečnost, že adresáti sdělení lež prohlédnou, vylučuje trestnost trestného činu pomluvy (jakkoli to může snižovat nebezpečnost): mohou se zachovat podle pravidla "na každém šprochu pravdy trochu" a pomluvený může být poškozen, byť je lež prohlédnuta. Kdyby zákonodárce chtěl, aby to takto bylo, mohl do skutkové podstaty doplnit "a tím uvede příjemce údaje v omyl" nebo něco takového.
Proto mi TČ pomluvy přišel přiléhavější než TČ poškozování cizích práv.

K "otázce č. 1": dotčeného soudního znalce jsem nikdy nepotkal, tudíž netuším, jaké psychotické rysy jsou na něm patrné. Dovoluji si ovšem poznamenat, že znám odborníky z řady oborů, kteří příznaky té či oné duševní poruchy vykazují - a nebrání jim to být odborníky ve svém oboru. A nejsem přesvědčen, že je ve společenském zájmu příliš snadno diskvalifikovat potenciální znalce, už s ohledem na to, jakému tlaku jsou následně znalci často vystaveni ze strany advokátů a la Kočí.

Pefi řekl(a)...

Trochu mě překvapuje kvalifikace.
Proč se nepoužil § 183 Porušení tajemství listin a jiných dokumentů uchovávaných v soukromí? Podle mě lze presumovat, že fotografie nebyly pořízeny za účelem jejich zveřejnění.

Trestuhodné konání to nepochybně bylo, poškozování cizího práva (na soukromí a důstojnost) také. Nicméně na tomto případu se ukazuje slabina formalisticko-detailisticky pojatého trestního zákoníku tvořeného s naivní vírou, že zákonodárce pomyslel na vše.

Anonymní řekl(a)...

Otázkou je, zda nešel použít spíše § 183 TZ. Pokud se prokázalo, že fotky nebyly předem určeny pro další šíření (což pochopitelně nebyly), tak k neoprávěnému zveřejnění tajemství fotografie, filmu nebo jiného záznamu došlo, podle všeho dokonce dle druhého odstavce s úmyslem způsobit jinému škodu nebo jinou vážnou újmu a ohrozit jeho společenskou vážnost.

Chápání "porušení tajemství" nejen jako neoprávného seznámení se a následného zveřejnění, ale i jako neoprávněného zveřejnění dříve oprávněně poskytnuté intimní fotografie, která měla zůstat před dalšími osobami v tajnosti, je daleko logičtější než napasování jednání toho pána na konstrukci poškození cizích práv.

Jakub Malinovský

Tomáš Pecina řekl(a)...

Protože by muselo jít o fotografii uchovávanou v soukromí jiného. Podobně je nepoužitelný § 180 TrZ, kde zákonodárce vyžaduje, aby šlo o osobní údaje shromážděné v souvislosti s výkonem veřejné moci.

Argumentovat, že nemůžeme odmítat znalce, je-li to viditelný magor, abychom neulehčovali posici obhajobě, nemůže končit jinak, než že budeme mít víc "znalců" podobných Svobodovi. A to ještě věřím, že nechcete tvrdit nic o tom, jak se Svobodovo chování v soukromí nemohlo projevit na kvalitě jeho posudků.

Unknown řekl(a)...

JM:
Podle mě trestuhodnější než jen zpřístupnit cizí nahé fotografie
(nevzrazují-li něco nelichotivého) je vydávat se přímo za onu osobu s
blíže nepřiblíženým poselstvím v dopise a profilem na fb (konkrétní
obsah z rekapitulace jsem nezaznamenal). Tím je "uvedení v omyl"
dokonáno, to neznamená, že se i někdo musí zmýlit, vzít to vážně, nikoli
počítá se jen jednání obviněného. Trestněprávní tato věc je, i samotný
falešný profil na fb by takto měl být postihováván, na to je soukromé
právo neefektivní a slabé.

Anonymní řekl(a)...

Tomáš Pecina: "Došlo tak k historický výjimečné situaci, kdy člověk, který pomohl odsoudit – a poslat do vězení – řadu nevinných lidí, byl sám odsouzen za skutek, který není trestným činem."

Je snad Ivo Svoboda takovým druhým Slánským?

Jan Slanina řekl(a)...

Ochranu znalců potřebujeme ne proto, aby to obhajoba neměla tak snadné, ale proto, že náš justiční systém je na nich závislý.

Samozřejmě, je otázkou, jestli je to dobře. Jestli je v pořádku, že k odsouzení neonacisty či někoho podobného potřebujeme znalce. Zda by si to soud spíše neměl posoudit sám. Rozhodně bych se nechtěl dožít doby, kdy budou neonacisté zprošťováni obvinění jen proto, že se jim podařilo zastrašit všechny znalce v oboru.

Jan Vučka řekl(a)...

David Schmidt napsal: Tím je "uvedení v omyl"
dokonáno ...

Tedy bylo dokonáno uvedení v omyl, přestože nikdo nebyl uveden v omyl???
Obávám se, že k takovým formalistickým hrátkám mi něco chybí. Možná dostatek představivosti, možná inteligence, možná ochoty k účelové aplikaci práva.

Jan Vučka řekl(a)...

Jan Slanina napsal: Rozhodně bych se nechtěl dožít doby, kdy budou neonacisté zprošťováni obvinění jen proto, že se jim podařilo zastrašit všechny znalce v oboru.
Obávám se, že neznáte pozadí procesů s extremisty. Role všelijakých "znalců" často spočívá v tom, že řeknou "oni sice nic výslovně nepropagovali, ale já vím moc dobře, jak to v duchu mysleli!"
Bez toho se opravdu obejdu ...
Tomáš Pecina se tomu problému věnuje dlouhodobě a je schopen dodat Vám dost konkrétní příkladů zhůvěřilostí. Řekněte si mu nebo si přečtěte jeho blog.

Jan Slanina řekl(a)...

Ad Jan Vučka: proč se tedy bez nich neobejdou soudy? Někde jsem zahlédl, že Mazel figuroval i u případu Vítkovských žhářů, což mi opravdu příliš na rozum nejde.

Jestli slouží k tomu, aby si soudce umyl ruce, pak je to samozřejmě špatně. Jestli slouží k tomu, aby našli nějakou obskurní jednotku SS, která měla v období března až května 1945 ve znaku to či ono zviřátko či rostlinku, tak je to taky špatně.

Anonymní řekl(a)...

Tomáš Pecina: Asi chápeme odliště pojem něčího soukromí. Podle mě soukromí není žádné naprosté oddělení informace/materiálu od okolního světa a ostatních osob, ale soukromá zóna osoby zahranuje i informace/materiály sdílené s uzavřeným blízkým okolím, tomuto okolí v důvěrné kopii zaslané či někým z této zóny za předpokladu, že bylo dáno, že v této zóně zůstanou, pořízené.

§ 183 TZ postihuje něčí vynešení tavýchto informací/materiálů ven ze soukromé zóny jiné osoby třetí osobě, lhostejno zda je/byla vynášející osoba sama součastí soukromé zóny poškozeného či se do ní nějakým způsobem cíleným či nahodilným způsobem vlámala.

Ostatně bylo by na hlavu postavené v trestní rovině postihovat případ neoprávěného zveřejnění intimních fotek, které by poškozená se Svobodou jako jedinou osobou prostřednictvím veřejné datové sítě jen sdílela, a nepostihovat neoprávněné zveřejnění intimních fotek, jejichž kopii by Svobodovi zaslala. Zvláště ještě za situace, kdy je hranice mezi sdílením a zasláním třeba dosti neostrá.

Jakub Malinovský

Unknown řekl(a)...

JV "My jsme si opravdu mysleli, že ty dopisy jsou od ní." Trošku elementární
empatie... Pokud by se jednalo o vydávání se za ženu s lehkou pověstí,
teprve pak by šlo o trestný čin?! Nejde tu o podvod, který už podvedení
presumuje obohacením, nějakou reakcí podvedeného, ale poškození práv.
Konečně, pokus v tomto dílčím prvku je dostačujícím, jestliže vážná újma
byla způsobena i nedokonaným jednáním.

Tomáš Pecina řekl(a)...

JS: To je "vlhký sen" každého bojovníka militantní demokracie, aby soudci odsuzovali radikály bez posudků. Soudci mají naštěstí tolik rozumu, že vyžadují posudek jako alibi. Když se jich na to jednou někdo zeptá, řeknou, že nevěděli, že se spolehli na názor odborníka. Jaké jsou osobní "kvality" těch odborníků, ukázal Svobodův případ velmi názorně.

JM: Zkoušíte vyložit trestní právo hmotné analogií v neprospěch. To byste u soudu "nedal".

DS: Schází vám tam kausální nexus mezi uvedením v omyl, třeba ve fasi pokusu, a újmou.

Unknown řekl(a)...

TP:
Nexus je zde evidentní - jednání obviněného (falešný profil s
pornografií, falešný dopis s týmž) bylo příčinou zásahu do osobnostní
sféry poškozené.

Jan Slanina řekl(a)...

Ad Tomáš Pecina: to je podle Vás opravdu v pořádku, že si soudce opatří alibi v podobě znalce, aby měl krytá záda, a pak odsoudí? V trestním řízení, kde má pochybnost o vině vést k osvobození? Podle mne to je selhání demokratického právního státu. Ti lidé podle mne buď jsou odsouzeníhodní* i bez znalce nebo musejí být osvobozeni.

* ve významu splňující podmínky pro shledání vinnými a odsouzení.

Unknown řekl(a)...

Krom toho, přidal-li si někdo "převlečeného" I. Svobodu na fb jako "přítelkyni", tak zde 100% došlo k omylu.

Tomáš Pecina řekl(a)...

JS: Snad vám to ušlo, ale ve vztahu k tzv. "pravicovým extremistům" se právní stát už řadu let nekoná. Fakticky od rozpuštění DS.

DS: Kdyby tam napsal, že tu stránku jste vytvořil vy nebo já, tak by se paradoxně trestného činu poškození cizích práv dopustil.

Jan Vučka řekl(a)...

Ad Jan Slanina: jak jinak by je mohli odsuzovat, kdyby tzv. znalec neřekl "já vím dobře, jak to mysleli, i když to třeba neřekli nahlas"?

Unknown řekl(a)...

TP: Zakládání falešných profilů odporuje pravidlům Facebooku. Takže pokud
založil profil na identitu té ženy a pak jejím jménem příjímal
"přátele", tak je už tím uvedl v omyl. Toto už se řeší i v zahraničí a
co jsem se zběžně koukal tak i trestněprávně, což u pornografie je spíše
pravděpodobné.

Jan Vučka řekl(a)...

David Schmidt napsal: Konečně, pokus v tomto dílčím prvku je dostačujícím, jestliže vážná újma
byla způsobena i nedokonaným jednáním.

Souhlasím s Vámi, že pokus § 181 odst. 1 písm. a) TZ by dával podstatně větší smysl než soudem přijatá absurdní konstrukce dokonaného § 181 odst. 1 písm. a) [čtenáři], b) [praporčice] TZ.
Ale jak již uvedl výše Tomáš Pecina, újma způsobená poškozené spočívala ne tak v tom, čím jménem pachatel zakládal účet a rozesílal dopisy, ale spíše v tom, že rozesílal její hambaté fotky.
Kdyby je rozesílal jejím kolegům anonymně, tak by poškozená nedoznala újmy?! Vztah způsobení vážné újmy k uvedení někoho v omyl je zcela marginální.
Kdybychom se pustitili do čistě textualistické interpretace § 181 TZ, tak se předpokládá, že se způsobí vážná újma TÍM, že se někdo uvede v omyl. Nestačí, že se způsobí újma A SOUČASNĚ se někdo uvede v omyl.

Jan Vučka řekl(a)...

V tomto případě je vztah vážné újmy k trestněprávně relevantnímu jednání (uvedení někoho v omyl) setinový proti vztahu k civilní sprosťárně.
To bych pokládal za celkem hezkou příležitost k aplikaci zásady subsidiarity trestní represe, neboť civilní aspekt je mnohem silnější než kriminální aspekt jednání.

Jan Vučka řekl(a)...

Pořád ale zůstává problém s tím, že jednání bylo objektivně nezpůsobilé uvést soudnou osobu v omyl.
Jak již uvedl Nejvyšší soud v mnou citovaném judikátu, takové jednání nemusí být podvodem a za případné uvední v omyl si pošetile jednající osoba může odpovídat sama - viz citace v mém článku.
Pokus si za uvedení v omyl může pošetilá osoba sama (a takový dopis by vzal vážně jen úplný bloud), pak ale zřejmě nemůže pachatel odpovídat ani za pokus uvést v omyl.
Logice se příčí konstrukce, že pokud se to pachateli nepodaří, tak odpovídá za pokus uvést v omyl, ale pokud se mu to u pošetilé osoby podaří, za dokonané uvedení v omyl neodpovídá. To by bylo divná konstrukce.

Jan Vučka řekl(a)...

Osobní poznámka: hle, k jakým teoretickým úvahám jsme se dostali od frašky s nahými fotkami praporčice!
Pravdu má záhlaví tohoto blogu: právo je intelektuální výzva. Kdo bere právo jako soubor paragrafů, co se má naučit, je omezen stejně jako člověk, který bere matematiku jsou soubor konkrétních pouček, jak zkonstruovat trojúhelník.
Slyšel jsem z x-té ruky drb, že provozovatelé prý měli v plánu blog Jiné právo uzavřít. To bych pokládal za zločin proti lidskosti, protože není asi žádné jiné on-line forum v Čechách, kde by se dalo zabřednou do podobných právnických debat.

Anonymní řekl(a)...

TP: Nejde o analogii, ale výklad toho, co je soukromí. Jakub M.

Anonymní řekl(a)...

Ti právníci!
Jestli tady někdo provozuje "bezduchý formalismus", tak Jan Vučka :-)
Pokud se nemýlím, tak paragraf Poškození cizích práv nijak blíž necharakterizuje "využití něčího omylu". Selským rozumem Svoboda nepochybně využil omylu poškozené, že pořízené fotografie zůstanou navždy jen jejich společným tajemstvím (a rozhodně nebudou distribuovány jejím nadřízeným atp.) Že Svobodův odlišný postup posléze vedl k celkem citelnému poškození poškozené - o tom snad nebude pochybovat nikdo. Takže zpochybňovat trestnost i právní kvalifikaci v tomto případě může fakt jen přepjatý formalista. Soudu a dalším OČTŘ v tomto případě nezbývá, než zatleskat, že nezametli pod koberec tento flagrantní čin svého kumpána.

Anonymní řekl(a)...

Přidám vzpomínku. Když jsem ve třeťáku před 20 lety si tenhle TC v UZ četl, tak jsem si říkal, že to je bomba, která se dá použít na všechno včetně smluvní odpovědnosti. Pak jsem se na Jelínkovi dozvěděl, že to je vzácný TC spadající asi tak na dva případy, z nichž jeden byl ten, že rozespalá žena si spletla loupežníka v bytě s manželem a ten s ní měl dobrovolný pohlavní styk.

Takto to bylo přijímano odbornou veřejností i praxí. Jenže tehdy absolventi měli aspon nějaký přehled o trestním právu a v justici existovala školení, která to předporozumění do lidí nalila. Dnes, když je možné, že vrchní státní zástupce v podstatě výkladový trestný čin tří poslanců ODS řeší vazbou a pak v důkazní nouzi kamerami v PS a chce úřednici bez pravomocí trestat za zneužití její pravomoci a to vše za souhlasu veřejnosti a to i právní veřejnosti, se nemůžeme divit, že někdo podobně inteligentní vzal tento trestní čin jako já ve třeťáku a začne ho využivat.

Přiznejme si, že takto lze tuto skutkovou podstatu vykládat. K tomu ale musíte být nevzdělaný. Podobně nevzdělaný pak bude žádat novelu jak je u nás zvykem.

Jan Ulrich

Tomáš Pecina řekl(a)...

DS: Pořád nevidím kausální nexus. Něco jiného by bylo, kdyby Svoboda své exmilence narouboval ve photoshopu hlavu na jiné tělo, to by pak bylo uvedení v omyl a z toho resultující újma (pokud by to bylo provedeno po technické stránce aspoň minimálně plausibilně). Ale takto jsou tu dvě újmy, jedna ryze hypothetická a spíše jen bagatelní, vytvoření dojmu, že si J.T. své fotky distribuovala sama, a druhá, zveřejnění fotek jako takových. Mezi uvedením v omyl a onou druhou zásadní újmou příčinný vztah není.

JM: Vaše theorie je podnětná, ale nemohla by v soudní praxi uspět. Znamenala by, že moje soukromá sfera sahá do soukromí druhého, což je premisa, kterou mám za pojmově pochybenou. Soukromí je soukromím tím, že je moje, ne nikoho jiného.

Jan Vučka řekl(a)...

Ad anonymní 9:18: pozor, mícháte dva různé pojmy. Nesplnění závazku a využití omylu nejsou jedno a totéž. Doporučuji nastudovat si, jak je to s trestným činem podvodu.
Jak už jsem psal v článku, pokud toto nebudete rozlišovat, dostanete se k hodně divokým závěrům.

Jan Potměšil řekl(a)...

Podobné věci se řeší v rámci veřejného práva jako přestupek proti občanskému soužití dle § 49/1/c) PřesZ spáchaný formou schválnosti.

Nejde o nic výjimečného, různé falešné profily od zhrzených partnerů či rozvádějících se manželů nejsou nic neobvyklého, časté jsou též falešné erotické inzeráty nebo prostě šíření intimních fotek.

JUDr. PhDr. je však zřejmě výjimečný, a proto má i výjimečné zacházení ;-)

Unknown řekl(a)...

JV, TP: Ve Státech je trestné vydávat se za jiného s úmyslem např. poškodit
(criminal impersonation), což je aplikovatelné právě na tento typický
případ falešného profilu na fb. V českém právu skutek spadá pod
poškozování cizích práv. Pohled spolupracovníka: na FB vidím profil
kolegyně, staneme se přáteli (uvedení v omyl) a uvidím ji jako objekt
pornografie, což vnímá jako snížení své důstojnosti (újma). Nevím, co je
ještě třeba. U dopisu je uvedení v omyl obdobné, neznámou poštu bych
např. ani nečetl. Též doporučuji systematický / teleologický výklad: co
je chráněno? Neomylnost nebo osobnostní práva. Samozřejmě druhá možnost.
Tudíž nezkoumá se následek (možného) omylu, nejde o podvod, ale
důsledky lživého jednání. Konečně toto je typický trestný čin, je-li jím
i krádež, neplacení výživného, úvěrový podvod, znásilnění atd. Je to
věc, kterou je třeba eliminovat a navíc civilně to je neúměrná zátěž na
poškozené a také by šlo věc odbýt, že si to mají vyřešit mezi sebou.

Jan Vučka řekl(a)...

Ad David Schmidt 13:03: aha, už Vás chápu. Spolupracovník byl uveden v omyl názvem fb profilu, a proto praporčici viděl jako objekt pornografie. Kdyby pachatel fotky protiprávně rozšiřoval anonymně nebo pod svým pravým jménem, tak by praporčici nikdo jako objekt pornografie neviděl.
Teď už rozumím, proč vidíte souvislost mezi uvedením v omyl a vážnou újmou. Je mi to naprosto jasné.
Bohužel Váš názor nesdílím. Pátrání po objektu trestného činu Vám také moc nepomůže, když trestní zákoník chrání objekt jen před určitým jednáním uvedeným v definici skutkové podstaty (zde újma způsobená TÍM, že uvedl omyl), nikoli před libovolným jednáním.
Podobně jako v dřívější debatě o nestíhatelnosti poslanců po rozhodnutí NS se zase uchylujete k tomu, co by se Vám hodilo nebo líbilo, a neřešíte, co je psáno a dáno. Oba pohledy jsou samozřejmě cenné, ale nesmějí se libovolně mísit.
Tím se pro dnešek loučím a ze své strany ukončuji debatu, která IMHO dále nemá smysl.
Dave, this conversation can serve no purpose anymore. Goodbye.

Unknown řekl(a)...

Usnesení odvolacího soudu - myslím, že o formalismu nemůže být řeč.

Anonymní řekl(a)...

V USA rozhodně trestné není vydávat se např. na fb za jiné osoby (samo o sobě). Kde jste k tomu přišli ?
Jakože státní návladní bude kontrolovat osoby na fb a pak žalovat ? :-))))

Michal Lahodný

Unknown řekl(a)...

ML: Nestačí zřídit falešný profil, musí tam být další okolnosti - např.
úmysl obohatit se, způsobit újmu. Taková trestní stíhání už existují a
já nevidím rozdíl v kvalitě proti ostatním trestním věcem. To by i to
znásilnění pak bylo "soukromou" věcí. Zadejte si do Google:
fake facebook impersonation.

Anonymní řekl(a)...

Do vyhledávače si dávat nic nebudu. Trestné tedy není fake profil ale jeho zneužití. To je zásadní rozdíl. Jenže jak ho chcete zneužit ?

Pokud uzavřu smlouvu např. o dílo jako nějaký Jack Hack, protože se jako tak cítím, tak to v USA nikomu nevadí a trestné to není. Pokud něco podobného s profilem např. herce, tak nechápu jak se na tom mohu "obohatit" ? Maximálně budu muset platit za demidž spojený s autorskými právy, ale alias v tom žádnou roli hrát nebude.

Michal Lahodný

FORTUNA řekl(a)...

Debata, která opět rozšiřuje můj obzor o českém právu (LAW) a i o českých právech (RIGHTS). Zveřejnění intimních fotografií osoby, úplně jednoduchá věc, která by normálně byla občanskoprávní spor, je popisována zmatenými termíny: NAHÉ FOTKY (když jsou to fotky nahé ženy), JEJÍ FALEŠNÝ PROFIL (když to není ani její, ani falešný profil), UVÁDĚNÍ NĚKOHO V OMYL (když opak je pravdou, všichni věděli o koho jde), ČTENÁŘI FB JSOU UVÁDĚNI V OMYL (mají čtenáři právo na pravdivé informace a má někdo trestní povinnost se uvádět jen pod svým jménem??). Vznikají bláznivé konstrukce všeho druhu. A to vynechám pokus DS, 10.6.14, 13:03, nám tvrdit, že v USA je trestné(CRIME) se na FB představovat jako někdo jiný.


Podstata je prostá: pakliže pan Svoboda neprokáže, že žena souhlasila s tím, co jí udělal, má problém ve velikosti chrámu sv. Víta, nebo tak by to mělo být.

Pan Vučka se ptá: Proč soud konstruuje (nebylo by lepší: vytváří?) trestný čin a uvedení v omyl? Myslím, že odpověď je zřejmá:

Soud se pdvědomě staví do role jedné části státního patronátu nad občany. Vše musí být řízeno, občan, ať již obviněný, nebo v roli poškozeného, nemá mít na nic vliv. Vše je v dikci státních orgánů. Normálně by si žena, jako svéprávná osoba, sehnala právníka sama a od pana Svobody by vyžadovala satisfakci. Řekl bych, že za to, co pan Svoboda jí udělal, by satisfakce šla do milionu, možná do dvou. Takto pan Svoboda má platit 30.000,-Kč a žena co? Směšné, ne? Soud jí vlastně svým rozsudkem svázal ruce a dal najevo, že soukromí občana má hodnotu polovičního platu soudce?! Vše však pod kontrolou státu. Eric Arthur Blair by koukal.

Mirek Vorlický

Unknown řekl(a)...

ML: Paní Dana Thornton z New Jersey by s vámi nesouhlasila, jinak se
podobně jako pan Vučka a další pan V vyjadřujete k nesouvisejícímu a
nečtete druhého. Samotný falešný profil je už zneužitím svobody jednání a
v rozporu min. s pravidly FB. Trestní dimenze pak není zneužitím
zneužití zneužití (fb, civil, trest), ale vyšší intenzitou. Zde
zesměšňující "Chcete mě?" či podobně s fotkami s následky viz usnesení.
Ano, samozřejmě, že všichni říkají, že tomu nevěřili. To je ta empatie,
která zde v diskuzi chybí. Samotné narušování soukromí "bez příběhu" a
krádeže identity uváděním v omyl je něco úplně jiného.

Anonymní řekl(a)...

Pani Dana Thornton nebyla odsouzena, ale vzala nabidku, ze trosku zapracuje a oni to obvineni stahnou. A taky to nebylo criminal impersonation ale identity theft.

Unknown řekl(a)...

Impersonation, k němuž se doznala, je druhem identity theft vedle např. získání čísla
sociálního zabezpečení, kreditky atd. Každopádně v New Jersey se to
výslovně s Facebookem spojuje, stačí umět hledat. A není potřeba jít
dále, trestní dimenze je tu jasná, operátoři nebudou dávat přístupové
údaje jednotlivcům. Policii ano. Je hezké odkazovat na civilní proces,
pokud podstata je právě jaksi v tom, že se za člověka někdo jiný vydává.

Anonymní řekl(a)...

Jaký je význam práva New Jersey a pravidel Facebooku pro aplikaci českého § 181 TZ?

Unknown řekl(a)...

To je na pochopení laskavého čtenáře.

Anonymní řekl(a)...

Anonym: Proc ma tento pripad vyznam? Protoze je to zatim jediny hodne znamy pripad, ktery resi falesny facebookovy profil a je v urovni trestniho prava. Teda pardon, jeden ze dvou. Ale ten pripad je extremne jiny, jak bude videt.

David Schmidt: Pardon, ale plete si pojmy s dojmy. Uz jsme jednou meli velkou debatu o americkem pravu (Ctvrty dodatek) a tehdy jste mi prisel znaly (i kdyz jste neznal dana rozhodnuti SCOTUS-u). Ted jste ale udelal zakladni chyby asi z neznalosti americkeho kriminalniho prava. Poporade:

Prvne, pani Dana Thornton se nedoznala k nicemu, to by Vam i ten Vas gugle mohl rict. Ona vstoupila do programu pro "predsoudni intervenci." V tomto programu byla nejakou dobu, sekala latinu a za to se soud vubec nedostal ke stani a soudce ho zastavil. Tedy ZADNA GUILTY PLEA!!!! Ponevadz to musel navrhnout (nevim jak NJ, ale v mem statu musi) zalobce, tak je videt, jak moc si veril.

Zadruhe, criminal impersonation a identity theft jsou celkem jine trestne ciny. Vygooglete si to, urcite Vas to prekvapi.

Zatreti, navzdory Vasemu presvedceni, operatori budou davat IP adresy jednotlivcum, kteri dokazi pravni zajem (teda soud za ne, ale i v civilni veci). Podivejte se na John Doe subpoena a na Stored Communications Act.

A k samotnemu pripadu: Pani Dana Thornton se rozesla se svym pritelem, ktery byl policista protidrogoveho oddeleni. Zalozila mu profil, ktery vypadal autenticky, na kterem se vyznaval z toho, ze holduje heroinu, ze chodi za prostitutkami a podobne.

Lide si mohli myslet (a mysleli), ze to je jeho ucet.

Poznamka, takoveto pripady jsou vetsinou reseny az v odvolacim rizeni, viz United States v. Drew (259 F.R.D. 449 (C.D. Cal. 2009)), ktery je vyznacny tim, ze criminal impersonation nemuze byt vuci platforme (v tamnim pripade MySpace, tady Facebook).

FORTUNA řekl(a)...

Myslím, že by se zde měly vynechat debaty na právo (LAW) v Americe, a podobně, neboť jen málokdo zná dobře americkou angličtinu, a právo (LAW a RIGHTS). Připomínán zde na JINÉM PRÁVU téma nejmocnější žena Velké Británie, a o ní debatu, která byla založena na nepochopení vcelku prostého textu v angličtině. Jen se kalí voda.

V českém právu a čistě pro něj, kde je nesmyslná snaha, aby na vše bylo něco, bych pak namísto §181 TZ navrhl:

KDO VE SVŮJ PROSPĚCH, NEBO V PROSPĚCH SVÉ SKUPINY, ZNEUŽIJE POSTAVENÍ DRUHÉHO A TÍM MU UŠKODÍ, BUDE DLE MÍRY ZNEUŽITÍ A ŠKODY POTRESTÁN AŽ 5 ROKY VĚZENÍ.

Dokazovat ZNEUŽITÍ VE SVŮJ PROSPĚCH by bylo stejně snadné nebo těžké jako dokazování UVÁDĚNÍ V OMYL. Hodilo by se to ale na všechno (o což v českém právu stejně jde) a bylo by méně §. Ať mne někdo přesvědčí, že by tím nebyly nahrazeny minimálně §182, 183,184 i 180, a bude tím zajištěno, že ano, že všichni Češi na sebe budou hodní!

Mirek Vorlický

FORTUNA řekl(a)...

k DS, 10.6.2014, 22:38

impersonation = assume, or act the character of
tedy: předstírat, chovat se jako někdo. Ten někdo normálně neustále funguje, má své jméno, všichni ho znají,atd. Pouze, jsem-li velmi velmi dobrý jako impersonator prezidenta Zemana, včetně fyzických atributů, pak by si někdo mohl myslet, že jsem třeba prezident Zeman, zatímco on je na své chalupě.

identity theft = situace, kdy člověk A, kterému byla identity ukradena, přestane takřka existovat. Vedle něj je člověk B, který se za něj vydává tak dobře i se vším všudy, že i lidé, kteří i A znají, přestávájí věřit, že A je A, a začínají věřit, že B je A. A je připraven o doklady, o kreditní kartu, nemůže k penězům, i jeho rodina se může domnívat, že B je A.
Z A je prakticky nikdo.

Mirek Vorlický

Anonymní řekl(a)...

Vidím, že zde pobývají větší znalci americkhéo práva než práva českého.
Sice nevím, jak může porušení pravidel provozovatele FB způsobit trestní postih v USA, ani si nemyslím, že byste fb profilem třetí osoby mohli získat její "identitu" nebo soc. number v USA, ale zveřejnování legálně zhotovených nahotinek ex známých je podle mě v podstatě věc nová a nevidím žádný důvod neaplikovat skutkovou podstatu zneužití práva.


Michal Stáně

Unknown řekl(a)...

Obtížně se komunikuje s aktérem, který podsouvá druhému, že nepochopil své
zdroje. K případu NJ, který měl jen ilustrovat, že trestní postih není
nějaká "formalistická konstrukce" zde v ČR, ale věc vcelku normální a
reálná, a uvedl jsem jej jen jako pomůcku člověku, co nechtěl hledat,
dodávám, že skutečně došlo k doznání k impersonation (byť nikoli
viny), ale to jsou detaily - trestní postih existuje nejen v NJ, ale i
jinde i v Evropě. Jinak pokud se podíváte do trestního kodexu NJ, theft
of identity je tam pojmuto jako synonymum. Konečně operátoři: pochybuji,
že čeští se budou bavit s někým jiným než policií.

Pefi řekl(a)...

TP: Vše definice soukromí je příliš striktní. Jsem-li se svou partnerkou u sebe doma (mám-li navíc zatažené závěsy a zavřená okna), jsem v soukromí a to dokonce bez ohledu na to, kolik různých tajných služeb mě zrovna šmíruje.

Soukromá oslava také obvykle zahrnuje více osob, jež jen oslavence. Podobně u soukromého majetku můžete mít spoluvlastnictví a přesto se stále jedná o soukromý majetek.

Jinou analogií je tajemství - můžete mít sdílené tajemství a dokud neunikne mimo vymezený okruh osob, tak je stále považováno za tajemství.

Vztahovat pojem soukromí pouze na sféru jedné osoby není správné. Je to podobné jako tvrdit, že vlastník může být jen jeden.

Zuzana řekl(a)...

Další bulvární případ "uvedení v omyl" a poškozování cizích práv:

Gynekolog při pacientce, která leží na vyšetřovacím stole a dívá se jinam, jí místo vyšetřovacího nástroje vsune do vagíny svůj penis. Žena to nečeká a jakmile si toho všimne, projeví nesouhlas a gynekolog jednání zanechá.

Soud prvního stupně: Gynekolog pacientku uvedl v omyl tím, že zneužil její důvěry, když ona očekávala obvyklý postup, ale on namísto toho do ní zasunul penis.

Odvolací soud: Nedošlo k žádnému omylu pacientky - gynekolog byl její ošetřující lékař a omylem nelze nazvat to, že pacientka předpokládala řádný průběh lékařské prohlídky. Takovou úvahou by byla nastolena teze, že každý poškozený je v omylu, když předpokládá, že (budoucí) pachatel se zdrží jakéhokoliv kriminálního jednání. Ad absurdum by např. pachatel krádeže využil omylu poškozeného, že nebude okraden, pachatel násilného trestného činu by využil omylu poškozeného ,že nebude např. udeřen. Spravedlivé a oprávněné očekávání nelze označit jako omyl, pokud toto očekávání vyplývá z reálně pro
Šlo tedy o využití bezbrannosti pacientky a ke znásilnění.

http://llp.cz/pripady/pacientku-znasilnil-jeji-gynekolog/

Jakub Backa řekl(a)...

ad Zuzana:

Tím případem, kde nebyl jediný přímý důkaz, bych se moc nechlubil. Dost nechutná ukázka české znalecké justice. (Bez ohledu na to, zda to dotyčný gynekolog spáchal nebo ne.)

Jan Vučka řekl(a)...

Ad Zuzana C.: máte pravdu, zjevný omyl prvostupňového soudu.

Off topic: v posledních dnech mám štěstí na různé Ivy (Ivony po vzoru Nerony?).
Tajemeství Ivo Ištvana
Naneštěstí došlo někde ke komunikačnímu šumu a nedopatřením byl navíc vyroben mezititulek č. 3, který je ve skutečnosti poslední větou bodu č. 2.
Utěšuji se nadějí, že laik to nebude řešit a odborník si to domyslí.

kocour řekl(a)...

Tomáš Pecina:

ad " jednak (velmi pravděpodobně) nebylo prokázáno, že by obžalovaný důvěrnost fotografií sličné praporčici slíbil ..."

Vy máte za prokázané, že ta praporčice neměla údajného Iva Svobodu za osobu mající rozum průměrného člověka, schopného si takový nesouhlas domyslet implicitně?:

"Má se za to, že každá svéprávná osoba má rozum průměrného člověka i schopnost užívat jej s běžnou péčí a opatrností a že to každý on ní může v právním styku důvodně očekávat."

===

Btw, ten paragraf sice míří proti blbcům (otázku, jaký je vlastně rozum průměrného člověka, raději nebudu otevírat ...), ale co když nastane opačná situace: Někdo se bude dovolávat situace, že nevěděl, že protistrana je tak zapeklitě chytrá, jinak by s ní smlouvu raději neuzavřel ... ?

P.H.

FORTUNA řekl(a)...

k P.H. 13.6.2014, 12:57

Dobré, fakt! Je to úsměvné, tak to může pokračovat do nekonečna, pane P.H., to jsou zase moudra. Mám také dotaz:

Váš poslední odstavec: A bude ta osoba, která se dovolává situace, na úrovni aspoň svéprávné osoby?

nebo: ...co když, ta údajně zapeklitě chytrá protistrana, bude tak vopravdu zapeklitě chytrá, že bude tvrdit, že ten někdo je tak proklatě ukrutánsky chytrý, že ze smlouvy, kterou před tím uzavřel se chce vymanit a jen tvrdí, že strana je zapeklitě chytrá, přitom zapeklitě chytrá protistrana bude ze sebe dělat hloupou, hmmm?

Možná, ještě lépe, či hůře pro "zapeklitě" chytrou protistranu:
Ten někdo bude tvrdit, že protistrana je zapeklitě chytrá, a přitom, protistrana bude docela hloupá, ale soudce to nepozná a bude si bude myslet, že to protistrana jen hraje, a ten někdo to vyhraje.

Tady si pořád stěžujete všichni na soudce, ale vono to neni jen tak, bejt soudcem, eště když ste jen pár let po škole, žejo?

Mirek Vorlický

Unknown řekl(a)...

"Pokud bychom konstruovali, že využít omylu lze i později, jak konstruoval soud, pak bychom úplně převrátili chápání trestného činu podvodu.... Můj názor je jasný: dodatečné nesplnění dohody je sice porušením závazku, ale nemůže být "využitím omylu" v trestněprávním smyslu."

"jednak (velmi pravděpodobně) nebylo prokázáno, že by obžalovaný důvěrnost fotografií sličné praporčici slíbil ...""

"Má se za to, že každá svéprávná osoba má rozum průměrného člověka i schopnost užívat jej s běžnou péčí a opatrností a že to každý on ní může v právním styku důvodně očekávat."


Ach, ano, jednou uzavřená dohoda o poskytnutí, užívání a nešíření intimních fotografií třetím osobám nemůže být později označena jako omyl. A nejlépe by bylo dobré celou věc raději sepsat.

Občanský zákoník je v tom jasný, k šíření musí být souhlas.

Tomáš Pecina řekl(a)...

DS: Mícháte dohromady dvě věci: protiprávnost zveřejnění, kde je důkazní břemeno svolení na Svobodovi, a omyl, na jehož základě mělo k přečinu poškození cizích práv dojít. Jak správě vysvětluje J. Vučka, o tento delikt by se jednalo, jedině kdyby omyl existoval už v okamžiku pořízení fotografií, např. kdyby Svoboda své milence tvrdil, že její fotografie nikdy nikomu neposkytne, a už tehdy měl v úmyslu je vystavit.

Z hlediska právního posouzení není usnesení krajského soudu o nic kvalitnější než okresní produkt: kde byla vůle, našla se i cesta.

Unknown řekl(a)...

TP: Omyl není jen
včasným nerozpoznáním lži, to by byl neodůvodněně restriktivní případ.
Mýlit se lze i v lidech - v jejich charakteru, čeho jsou schopni a kde
mají hranice. Ivo Svoboda využil přesně takového omylu.

Tomáš Pecina řekl(a)...

DS: Tak právě tento omyl TrZ na mysli nemá. Musí jít o omyl, který pachatel buď vyvolá, anebo jej využije (přičemž druhý případ je spíš výjimečný). Tedy např. podvodník, který inkasuje zálohu na službu, kterou ani nemíní nebo nemůže poskytnout, se dopustí podvodu, kdežto podnikatel, který přijímá objednávky a inkasuje zálohy, přestože je ve svízelné finanční situaci (aniž by na to zákazníky zvlášť upozorňoval), nikoli.

Anonymní řekl(a)...

Ad "Zuzana":
Přikláním se k názoru Jakuba Backy, tímhle bych se, být justicí, skutečně nechlubil. Vůbec nechápu, jak jednání obviněného mohl "mít soud za prokázané", když jediným důkazem bylo tvrzení poškozené, pravděpodobně cikánského původu, u níž a jejího příbuzenstva by se jistě daly předpokládat (samozřejmě výhradně "nekorektně") "pohádkářské schopnosti" i zištný motiv (koneckonců naznačený například i zmíněným poskytováním antikoncepce zdarma). Přičemž jsou tam přítomny i značné rozpory - na llp.cz uváděno, že poškozená vyhledala lékaře pro bolest v podbřišku, rozsudek hovoří o pravidelné prohlídce. A vrcholem je tvrzení poškozené, že před "znásilněním" jí obviněný olízl bradavku (a jindy předtím s ní prováděl i jiné čuňačiny). Nad tím zůstává rozum stát, proč se mu tedy potom "zpřístupnila".
Osobně nechápu, jak to mohl soudce rozsoudit junak, než in dubio pro reo.

Obecně (samozřejmě laicky, tzn. racionálně, ne "právnicky"), když už bych odsoudil, dal bych rovněž přednost "využití omylu". Jednak znásilnění si fakt představuju jinak (když přijmeme za fakta tvrzení poškozené, obviněný si mohl vyjádřit její opakované(!) strpění svých sexuálních ataků za souhlas). Jednak i nechápu co je absurdního na tom, že "by např. pachatel krádeže využil omylu poškozeného, že nebude okraden, pachatel násilného trestného činu by využil omylu poškozeného ,že nebude např. udeřen." Nepochybně může být v těch případech omyl oběti inherentně přítomen, ale proč by se měl v těchto případech soudit, proč z toho dělat "právničinu", když jsou tam zjevné daleko významnější a explicitnější trestné činy. Využití par. 181 TrZ bych pak logicky viděl v případech, kdy je prokázání čehokoli explicitnějšího velmi obtížné nebo spíš zcela nemožné. Jako v tomto blogu.

FORTUNA řekl(a)...

Omyl je abstraktní hodnota. Není tedy rozumné zkoumat její míru. Co není abstraktní, je škoda omylem způsobená. Tu lze upřesnit a ohodnotit.

Mirek Vorlický

Jan Vučka řekl(a)...

Doplnění k Tomáši Pecinovi z 23:42:
Pokud podnikatel přijme zálohu a potom se rozhodne, že plnění neposkytne, nejde o využití omylu v trestněprávním smyslu.
Toto se jednoznačně vyřešilo už dávno v souvislosti s trestným činem podvodu.

Unknown řekl(a)...

Samozřejmě, protože nevyužil omylu, to by nebylo česky, využil smlouvy.

Tomáš Pecina řekl(a)...

JV: Samozřejmě. Musel by zálohu přijmout a již v tu chvíli vědět, že nebude moci plnit. Pak by se o podvod jednalo.

Anonymní řekl(a)...

Ad rozsudek s gynekologem: též mám o kvalitě rozhodnutí pochybnosti. Věc byla slovo proti slovu, nic víc.
Místo aby soud rozhodl in dubio pro reo, pustil se do velmi spekulativních úvah, proč oznamovatelka určitě mluvila pravdu:
1) věrohodnost oznamovatelky byla kladně hodnocena znalcem (nahrazuje detektor lži 20. století a boží soud ze středověku, navíc znalec ani nemůže hodnotit pravdivost konkrétního tvrzení)
2) oznamovatelka by křivým obviněním nic nezískala (jenom nárok na statisícovou náhradu újmy)
3) oznamovatelka by křivé obvinění vyšperkovala, toto nebylo ani znásilnění (čirá spekulace, navíc údajný skutek měl být znásilněním)
4) poškozená je tak hodná, že ani neoznámila, že ji v minulosti údajně ulizoval (to je spíše důvod jí nevěřit, že najednou dodatečně s něčím takovým přišla)
5) oznamovatelka by v případě křivého obvinění nedovolila svému příteli rozkopat dveře ordinace (nejisté: není známo sociální zázemí ani její vliv na něj, v případě křivého obvinění by musela držet svou roli).
Tím neříkám, zda to udělal či neudělal, ale v případě odsouzení bych rád viděl nějaké solidnější důkazy než hromadu jalových spekulací.

Zuzana řekl(a)...

ad anonymní 16.06.14 9:40

Ani jste neviděl spis, ani jste nebyl přítomen soudnímu jednání. Takže díky, že jste diskuzi obohatil o svoje dojmy.

Mimochodem nevím, proč by nemohla žena jít na preventivní prohlídku a zrovna tam i řešit s doktorem občasné bolesti v podbřišku? Vaše detektivní schopnosti Vám opravdu závidím :D

Anonymní řekl(a)...

Četl jsem rozsudek.
Já hlavně vůbec netuším, proč by měla chodit k doktorovi, který jí občas olizuje přirození (z jiného důvodu, než že se jí to líbilo, případně z něj vyrazit nějaký prachy).

Jakub Backa řekl(a)...

ad Zuzana:

Problém je, že dojmy se řídil i soud u svého rozhodování. Znalecký posudek na pravdovravnost je fakt nesmysl, snad více, než detektor lži. Účastí na soudním stání by mohl člověk nabýt jen a jen další dojmy, ale mi posuzujeme odůvodnění konkrétního rozsudku, a to je zcela nepřesvědčivé.

(Zkuste se odosobnit od své představy, že víte, jak to bylo a řešte tne rozsudek.)

Jan Vučka řekl(a)...

Vůči módě shazovat odpovědnost za výsledek na znalce mám také výhrady. Znalecky zkoumat, kdo mluví pravdu? To už bychom mohli rovnou mít soudní znalce z oboru vina!
1) Znalec se nemůže vyjadřovat k tomu, zda svědek vypovídá pravdivě. Posuzovat může jen psychické/psychologické charakteristiky. Přitom všichni vědí, že je k posouzení pravdivosti znalec skrytě využíván. Nazve se to "věrohodnost", ale stejně se to v reálu šikovně využije k "vědeckému" určení, kdo mluví pravdu.
2) Zkuste porovnat psychologický posudek s posudkem na oceňování. Když je oceňovací posudek kvalitní, tak je ověřitelný. Jsou u něj přílohy, podklady, tabulky, výpočty, argumentace k výběru vzorce atd. (já jsem shodou okolností v jednom znaleckém ústavu pracoval)
Viděli jste někdy psychologický posudek, který by byl srovnatelným způsobem ověřitelný? Všichni ale předstírají, že to je vědecká metoda, protože se to hodí (viz bod 1).
3) A stejně je to metodicky špatně, pokud se udělá posudek na věrohodnost svědka, a nikoli také posudek na věrohodnost obviněného. Dobře, svědek je třeba "vědecky" věrohodný. Ale když neznáme "vedeckou" věrohodnost obviněného, s čím to můžeme porovnat?
Nápadně mi to připomíná geniální argumentaci, že svědek nelže, protože byl poučen o možnosti stíhání za křivou výpověď (zatímco obviněnému možnost stíhání za skutek nevadila).

Než se spoléhat na takovéhle voodoo, tak to bych radši vše rozhodoval in dubio pro reo!

Karl Franěk řekl(a)...

Takže pokud to dobře chápu, tak sexuálně frustrovaná PhDr"" z toho vyvázl pouze s pokutou? Pokud ano, tak je to výsměch právu, pokud je vůbec někdy tomuto individum vykonávat jakýkoli soudní posudek, když je nyní známo čeho je tenhle mrcasník schopný.(

Martin Šufajzl řekl(a)...

... z řady "diskusních" příspěvků čiší rétorika pana I.S. ...

Pavel Kosek řekl(a)...

Já jsem jedna z obětí tohoto sexuálně frustrovaného fetišisty! Který vytvořil posudek na něco k čemu nemá odborné vzdělání a už vůbec né znalosti a to je feleristika. Tento člověk v tomto hadr zaprodaném státě nahrazuje zákony. je přeci snadnější respektovat, kdejakého zkorupovaného znalce, nežli dodržovat zákony.
Svoboda je jen zaprodanec, takovej všiváček, který v dětství nemohl ít ani kamarády a byl odstrkován kolektivem.
je to zamindrakovaná veš, navíc dnes pravomocně odsouzená za to, co mu je vlastní.