Martin Kopa: Protokol č. 16 k Úmluvě – které české soudy by měly mít pravomoc požádat o poradní posudek ze Štrasburku?
Protokol č.
16 k Evropské úmluvě o lidských právech byl loni na podzim otevřen
k podpisům členských států Rady Evropy a ačkoliv ratifikován prozatím nebyl nikde, podpisů získal již 10. Tento protokol má do kontrolního
mechanismu Úmluvy zakotvit institut poradního posudku (advisory opinion). Znalci ví, že Úmluva už ESLP pravomoc vydávat
poradní posudky dává (viz čl. 47 Úmluvy). Tohle ovšem má být trochu jiná
písnička. Na základě 16. protokolu by se totiž nově mohly na ESLP obracet
vnitrostátní „nejvyšší soudy“, aby jim v souvislosti s konkrétní
projednávanou věcí poradil, jak v kontextu této věci naložit
se závažnými otázkami interpretace a aplikace Úmluvy. Vydaný posudek přitom
nebude závazný. Na rozdíl od předběžné otázky k SDEU navíc nebude
existovat povinnost žádného z vnitrostátních soudů poradní posudek ve
Štrasburku žádat. Smysluplnost a odhadovanou efektivitu tohoto nového institutu
prozatím nechme stranou. Rád bych se v tomto postu totiž věnoval jiné
otázce. Smluvní státy budou moci samy určit, které jejich soudy budou těmi
nejvyššími pro účely tohoto nového řízení, a které se tak budou moci do
Štrasburku obrátit. Pokud to tedy tomuto protokolu „klapne“, je pomalu na čase
ptát se: které české soudy by to mohly být?
Důvodová
zpráva k Protokolu č. 16 říká, že nejvyššími soudy ve smyslu tohoto
protokolu nemusí být jen ústavní soudy a nejvyšší soudy členských států. Může
podle ní jít i o soudy nižší, pokud jsou de facto nejvyššími soudy pro určitou
kategorii věcí (viz její odst. 8). Důvodová zpráva ale dále varuje před takovou volbou,
která by vedla k nadměrnému množení žádostí o poradní posudek a naopak
vyzývá k volbě „vhodné
úrovně“, na které by mohl být veden náležitý justiční dialog (stále
viz odst. 8). V České
republice by proto určitě tuto pravomoc měl mít Ústavní soud. Ale co ta naše „dvojhlavá
saň“ nejvyššího soudnictví, měly by i NS a NSS mít možnost se ve
Štrasburku ptát na názor velkého senátu ESLP?
První
možnou odpovědí je, že by NS i NSS tuto možnost mít měly. Podle čl. 4 Ústavy
ostatně musí poskytovat ochranu základním právům, proto by se zdálo rozumné i
z hlediska procesní ekonomie, aby se ptaly přímo a nenechávaly vše až na
Ústavním soudu. Obecné soudy k tomu již mají s „justičním dialogem“
zkušenosti díky předběžným
otázkám kladeným lucemburskému soudu. Dalším argumentem by mohla být
subsidiarita ústavního přezkumu. Pokud lze věc i díky poradnímu posudku ESLP
rozřešit již na úrovni obecného soudnictví, zdá se rozumnější a pragmatičtější,
aby taková možnost existovala. Kontrola ústavnosti by nám tak trochu
„zdifúzněla“.
Právě
systém ústavního soudnictví, který u nás máme, je ovšem argumentem pro druhou
možnou odpověď, kterou je přiznání této pravomoci jen a pouze Ústavnímu soudu. Úmluva
je v souladu s neměnnou judikaturou Ústavního soudu součástí
ústavního pořádku. Vzhledem k tomu, že naše ústavní soudnictví je
specializované a koncentrované, bylo by systémově zřejmě nejvhodnější, aby se
do Štrasburku obracel pouze Ústavní soud. Ten sám učinil z ESLP finálního
interpreta části českého ústavního pořádku (jak píše Michal Bobek
v komentáři k Listině), proto by s ním také měl vést daný „ústavní
dialog“. Pokud by ostatně obecný soud došel při rozhodování ve věci
k závěru, že aplikace určitého zákona povede k výsledku, který se
bude příčit Úmluvě (a tedy i ústavnímu pořádku), měl by v rámci konkrétní
kontroly ústavnosti dát slovo Ústavnímu soudu, který by se v případě potřeby
mohl obrátit na ESLP. Pokud by institutu poradního posudku mohly využít i nižší
soudy, mohlo by tak dojít k jisté formě „alsaského obcházení“ konkrétní
kontroly ústavnosti.
Uvidíme,
jak to s tímto protokolem dopadne, a jak se k němu Česká republika a
další země Rady Evropy postaví. Kolegové, kteří jsou více než já kovaní v právu
EU, také mohou doplnit, co by Protokol č. 16 provedl s řízením o předběžné
otázce, to je další velmi zajímavý aspekt. Musím se každopádně zeptat, co Vy na
to? Měl by podle Vás mít pravomoc žádat ESLP o vydání poradního posudku pouze
Ústavní soud nebo i Nejvyšší soud a Nejvyšší správní soud?
1 komentář:
Nabízí se srovnání právě s předběžnou otázkou do Lucemburku. A samozřejmě všechny problémy, které jsou s ní spojené. Namátkou: Jak dlouho to bude trvat? Nebudou to soudy zneužívat, aby "přebily" rozsudek odvolacího soudu, který se jim nelíbí? A jak se k tomu postaví Ústavní soud? Jeho postoj k předběžným otázkám do Lucemburku známe... A samozřejmě je tu ta nepravděpodobná (i když dříve nebo později k tomu asi dojde) situace, kdy v jednom řízení budou položeny dvě předběžné otázky - do Lucemburku i Štrasburku.
(A pak už se dostáváme k takovým hypotetickým scénářům, co když soudy dojdou k protichůdným závěrům... A až EU přistoupí k Úmluvě, bude i sám ECJ moct v přízení o předběžné otázce pokláda předběžné otázky?)
Okomentovat