Jan Vučka: Domovní prohlídky u advokátů a dotaz Adama Borguly

Jak dnes prošlo zpravodajstvím, archiv advokátní kanceláře je před orgány činnými v trestním řízení chráněn advokátním tajemstvím, i když se nachází u advokáta v bytě. Je s podivem, že se tak samozřejmá věc musela řešit až u vrchního soudu!
§ 85b odst. 1 trestního řádu hovoří jasně: "Při provádění domovní prohlídky nebo prohlídky jiných prostor, v nichž advokát vykonává advokacii ..." 
V daném ustanovení není ani slovo o sídlu advokátní kanceláře. "Prostory, v nichž advokát vykonává advokacii" je pojem daleko širší a nic v trestním řádu neříká, že by tam nesměl patřit i advokátův byt.
Ostatně jasný je i smysl tohoto ustanovení. Smyslem § 85b trestního řádu jistě není chránit určité zdi nebo mosaznou tabulku na dveřích. Cílem je chránit materiály podléhající advokátnímu tajemství.
Jak gramatický, tak teleologický výklad příslušného ustanovení tedy jasně říkají, že postup dle § 85b trestního řádu se nesmí omezovat jen na sídlo advokáta. Na místě je dokonce extenzivní výklad a nutnost chránit advokátní archiv i třeba během přepravy stěhováckým vozem. Jinak je veškeré advokátní tajemství jen prázdnou frází.
Na okraj dodávám, že samy stavovské předpisy Komory výslovně předvídají, že advokát vykonává činnost i mimo své sídlo nebo pobočku (čl. 29 odst. 2 etického kodexu).
Lze si jen povzdechnout nad tím, v jaké atmosféře se dnes výkon trestní spravedlnosti odehrává, že i ta nejsamozřejmější privilegia advokátního stavu musejí být bráněna soudně!
Bohužel, není to jediný incident. Stejně protiprávní a neméně vážný zásah do výkonu advokacie ze strany státního zastupitelství se nedávno odehrál v kauze pražského dopravního podniku.
Podle novinových zpráv se mělo odehrát následující. Advokát zastupující DPP oznámil trestním orgánům, že DPP se nebude domáhat náhrady údajné škody v trestním řízení. Na to měl dozorující státní zástupce Adam Borgula napsat Dopravnímu podniku: "Je to skutečný projev vůle poškozeného Dopravního podniku, nebo exces ze strany zmocněnce?"
Pokud to noviny popsaly správně, pak státní zástupce Adam Borgula vážně porušil etická pravidla platná pro právní profese. Vztah klient-advokát je založen na vzájemné důvěře a nesmí podléhat přáním třetích stran, natož pak trestních orgánů.
Je nepřípustné, aby kdokoli narušoval vztah klienta a advokáta. Kdyby například advokát jedné strany kontaktoval přímo protistranu a obešel jejího advokáta, měl by jistě na krku disciplinární řízení.
Pokud se státní orgán pokoušel rozeštvat proti sobě klienta a advokáta, tak došlo k jednoznačnému pochybení. I kdyby se třeba advokát někdy mýlil (všichni jsme omylní), nesmí policie ani státní zastupitelství advokáta před klientem očerňovat a narušovat jejich důvěrný vztah. Bude-li advokát závislý na přáních trestních orgánů, pak rovnou zrušme právo na právní zastoupení.
Podle novinových zpráv byla na Adama Borgulu podána stížnost. Vyčkejme, jak bude vyřízena. Existuje už jeden precedens, o němž nedávno referoval Tomáš Pecina. Když jistá soudkyně narušovala vztah advokát-klient nevhodnými poznámkami, že prý je jí líto obžalovaných za to, jak je advokát hájí, byla z případu vyloučena pro podjatost.
Posuzovat jednání Adama Borguly jako kárné provinění by snad bylo příliš přísné, ale jistá pravidla porušil a nějaká reakce, i kdyby jen uznání chyby, by měla následovat. Přitom Adama znám již několik let a vždy jsem jej pokládal za schopného a chytrého státního zástupce. Nevěřím tomu, že by podobné pochybné praktiky mohly pocházet z jeho hlavy. Jen si nejsem jistý, pokud by někdy došlo na lámání chleba, zda se skuteční tvůrci těchto trendů ke svému autorství přihlásí, nebo zda v tom Adama nechají samotného.
Ať už tento exces vymyslel kdokoli, rozhodně se domnívám, že jde o vážný zásah do svobod advokátů a že by se Komora měla ozvat stejně hlasitě, jako se bránila v případě domovních prohlídek u advokátů.

autor je advokát v Praze