K vývoji judikatury ohledně účastenství ekologických o.s. ve stavebním řízení
Již v jednom svém starším příspěvku jsem se zabýval problematikou účastenství ekologických občanských sdružení ve stavebním řízení (pro osvěžení paměti či pro zajímavost doporučuji pročíst také diskusi v komentářích). Od dané doby se judikatura NSS k dané otázce vícekráte vyjadřovala.
Konkrétně se v několika rozsudcích zejména 1. senátu ustálil názor, že (přes mnou v postu zmiňované argumenty) takové účastenství ekologickým o.s. v příslušných případech (aplikace § 70 odst. 3 zák. o ochraně přírody a krajiny, popř. 23 odst. 9 zákona o EIA) ve stavebním řízení náleží, a to přestože s nimi § 109 stavebního zákona výslovně nepočítá. Viz k tomu např. rozsudky sp.zn. 1 As 6/2011, 1 As 18/2011, 1 As 77/2011 nebo 6 As 29/2010. Mně osobně daná argumentace nepřesvědčila (z důvodů, které jsem uváděl v předchozím příspěvku), ale bral jsem věc v zásadě za uzavřenou.
Nicméně v lednu tohoto roku byl vydán rozsudek ve věci sp.zn. 2 As 7/2011, kde se NSS naopak ztotožnil s předchozí argumentací Městského soudu v Praze, a uznal tak že příslušnému o.s. účastenství ve stavebním řízení nenáleželo. NSS se konkrétně ztotožnil se závěrem, že v dané souvislosti postačí, že byla příslušnému o.s. umožněna účast v územním řízení. 2. senát NSS se v této souvislosti nijak nezabýval výše uvedenou opačnou judikaturou; odkazoval nicméně na rozsudky 2., 8. či 7. senátu v obdobných věcech, z nichž bylo možno čerpat (viz obdobně můj příspěvek psaný však ještě v době, kdy bylo příslušných rozhodnutí zabývajících se přímo vazbou § 109 stav.zák. a ustanovení jiných "ekologických" zákonů pomálu, a to v zásadě jen jedno rozhodnutí 5. senátu zmiňované/kritizované v mém příspěvku a bez pořádné argumentace).
Je otázkou, zda lze v daném rozhodnutí 2. senátu nalézt nějaký smysluplný "distinguishing factor". Já ho nevidím. Prostě se jedná o odlišný právní názor (rozpor v judikatuře NSS). Snad to povede k tomu, že daná otázka bude při nejbližší příležitosti předložena rozšířenému senátu NSS k definitivnímu rozřešení. Jistě si to daná otázka zaslouží a třeba se tak mnou dříve zmiňované argumenty dostanou opět ke slovu. ;-)
37 komentářů:
Ono už došlo v mezidobí k dalšímu rozkolu v judikatuře NSS, když zkrácené stavební řízení NSS překvapivě neoznačil za správní řízení a zákon o ochraně přírody odkazuje na účastenství ve správních řízeních. To už ani nemluvím o nesmyslu §142 správního řádu, kdy NSS nezákoně navýšil kompetence stavebních přadů a znejistil všechny stavebníky.
S názorem pisatele na nemožnost účastenství v SŘ souhlasím, jen bych podotkl, že jakékoli absolutistické jediné konečné řešení účastenství ve stavebním řízení je špatné vzhledem ke složitosti věci. Navíc odvozovat neúčastenství ve SŘ z účastenství v ÚR je nesmysl, trochu diskriminace a věcný lapsus . Časově i věcně jde o dosti jinou problematiku a není důvod např. znevýhodňovat stavební řízení rekonstrukce podle starých ÚR.
Účastenství by mělo vždy založeno vždy na vzahu k věci a obligátně by mělo jít o ÚR. Tahat tyto pochybné ekoskupinky do stavebních řízení byl naprostý úlet, kdy nijak neodpovědné a veřejnosti skryté skupiny "ekologů" schovávají advokáty, exekutory, bývalé správce majetku SSM atp. a slouží k volebnímu boji proti radnicím a správní stavební řízení dostává na frak a stává se politikem.
Jiří Vyhnálek
A mezitím se změnilo znění stavebního zákona - novela č. 350/2012 Sb. (účinná od 1.1.2013) zřejmě reagovala na judikaturu NSS a pro stavební řízení jako účastníka připouští v § 109 písm. g)i osobu, o které tak stanoví zvláštní právní předpis, pokud mohou být stavebním povolením dotčeny veřejné zájmy chráněné podle zvláštních právních předpisů a o těchto věcech nebylo rozhodnuto v územním rozhodnutí.
Hlavně zůstat v pohybu.....
Eva Vávrová
Z odůvodnění druhého senátu NSS nevyplývá, že by vůbec vzal zřetel na judikaturu prvního senátu NSS. Nové argumenty druhý senát NSS nepředložil, pouze se ztotožnil s názorem desátého senátu MěS. Vzhledem k tomu, že se jednalo desátý senát MěS a že jeho rozsudek spíše předchází jiným rozsudkům téhož a dalších senátů MěS, které přezkoumával první senát NSS, domnívám se, že jiné argumenty k neúčastenství o.s. ve stavebním řízení než ty, které si již vyslechl první senát NSS, předloženy nejsou. Za této situace si nemyslím, že by první senát NSS změnil svůj názor. Nejsem si úplně jist, že první senát předloží některou z probíhajících (např. 1 As 176/2012) nebo budoucích kasačních stížností rozšířenému senátu. Svým způsobem by mohla vzniknout úsměvná situace, při které jak o.s., tak žalovaný (zpravidla MD) budou navrhovat prvnímu senátu, aby věc předložil rozšířenému senátu (o.s. kvůli koncentraci k EIA a žalovaný kvůli účastenství). Také si nejsem jist, zda se MěS vrátí zpět k původnímu názoru o tom, že o.s. nejsou účastníky stavebního řízení, který pod vlivem prvního senátu NSS opustil. Můj závěr je, že (zřejmě) asistent soudce odvedl špatnou práci, když nedohledal dosavadní judikaturu prvního senátu, a že druhý senát porušil § 17 s.ř.s. Otázkou do budoucna bude, zda první senát bude povinen předložit věc rozšířenému senátu, když bude chtít setrvat na svém dosavadním názoru.
Šlednrián je to rozhodně. Ale za rozodnutí je zodpovědný soudce, ne jeho asistent. Jen to ukazuje, že soudí asistenti a ne soudci, protože jsou líní.
Jiří Vaněk
Obecně se ekologové snaží dostat do stavebních řízení s tím, že samotná stavba (jako proces stavění) má vliv na krajinu a přírodu :-) , přestože to řeší technické normy, zákon o odpadech atp.
Jako stuent práv jsem byl pro maximální účast ekologikých sdružení, ale když to vidím v realitě, kdy za spolky stojí zase politici nebo lidé toužící po moci a po výdělku, tak se přikláním k jejich účasti jenom v územku, kde to dává smysl.
ad řízení §142 : někdo to hezky napsal, že certikace (do roku 2012) odstranila ze stavebního řízení politické vlivy, protože stavební úřady jsou zcela v rukou radních, a řízením dle § 142 se politici opět " k lizu" dostali. Když někdo nadává na autorizované inspektory, měl by vědět, že rychlost řízení byla a je dána právě jejich profesionalitou, protože stavební úřady čekají až stavebník zaplatí a dohodne se na ceně s radními.
Petr Hanus
Vyloučit občanská sdružení ze stavebního řízení je podle mne absurdní.
Je častá praxe, že se určité otázky v územním řízení "odloží" až do řízení stavebního a nikde není záruka, že konečné řešení nebude v rozporu se zájmy ochrany přírody.
Zároveň stavební řízení může být nahrazeno certifikátem autorizovaného inspektora a je na účastnících řízení, aby si "ohlídali", že certifikát je v pořádku. Pokud občanské sdružení není účastníkem stavebního řízení, jak si "to ohlídá"?
A konečně ne všechny stavby podléhají územnímu řízení. Je třeba si uvědomit, že regulační plány, které často nahrazují územní rozhodnutí, se pořizují na roky či spíše desítky let kupředu. Jak potom občanské sdružení ochrání populaci vzácné ještěrky, které se obnovila v území, které je regulačním plánem určeno pro blokovou zástavbu bytových domů?
ad Slanina : které konkrétní věci máte na mysli, když mluvíte o přesunu z územka do stavebka ?
Žádné takové věci přemístěné do stavebka ve věci ochrany přírody a krajiny tam nejsou a nikdy nebyly. Územko stanoví veškeré (veřejné) limity a stavebko se musí pohybovat v rámci něho a OTP, jinak je nezákonné a může být zrušeno.
Nakonec i zhlediska civilní práva a jeho principů je rozdíl mezi stavebkem a územkem patrný. Když kupujete pozemek má vždy územko, tedy má vlastník jistotu, co tam může být, příp. ví, co tam stojí. Kdyby byl ještě dál omezován nesmyslnými ekologockými požadavky ve stavebku nad rámec územka, které se týkají ale jeho vlastního majetku (jde totž jen stavební řízení jak má budova vypadat a jak se má stavět), tak by kupoval zajíce v pytli.
Regulační plán se standardně schvaluje za účasti ekologů, takže nevidím rozdíl mezi územkem a RP ohledně jejich účastenství.
S populací vzácné ještěrky mohou ekologivé jít k šípku. Snad ještě má prává vlastník stavebního pozemku ještěrku vyhodit do lesa... není v této souvislosti na škodu si připomenou případ logistické arálu ve středočekíém kraji (u Berouna), kdy hejtman t.č. ve vazbě nedostal všimné a kraj nesouhlasil s výstavbou, protože dojde k ohrožení čmeláka a kácení 20 stromů. Přitom čmelák je schopen se přemístit jinam asi tak za 1 minutu a stromy byly tvořeny náletovými dřevinami, které se běžně kácí s ohlášením. Jen aby bylo jasné, že ekologické argumenty mají povětšinou korupčníci, protože to hezky vypadá.
I proto jsem také chápal certifikát s procesem jeho vydání platným do 31.12.2012 jako protikorupční opatření a fungovalo to. Dnes se to vracíé do stejných korupčních kolejí, kdy není důležité přesvědčit stavební úřad ale starostu.
Jan Vrchota
Ad Jan Vrchota
Chápat certifikát autorizovaného inspektora jako protikorupční opatření je dosti troufalé. Pouze se přehodila výhybka: místo na úřad/magistrát šly peníze inspektorovi. Naopak, korupční potenciál "certifikačního řízení" byl mnohem vyšší – řízení se odehrálo jen v jedné instanci a jen s jediným účastníkem, tj. stavebníkem/investorem, a žádný jiný účastník to nemohl „kazit“ či komplikovat. Netřeba snad opětovně připomínat případ jistého pana ing. arch. T a desítky (možná stovky) jím vydaných průšvihových certifikátů.
Petr Dušek
Souhlasím s panem Vrchotou, že smyslem zkráceného řízení bylo vyhnout se byrokracii, kdy stavební úřady prostě nekonaly (na příkaz z radnice) anebo konaly svévolně a vymýšlely si další dokumenty. Stejně tak se počítalo s tím, že certifikáty budou napadnutelné u psrávních soudů, což v maximální rozporu s předchozí vlastní judikaturou i očekáváním všech stra, změnil NSS, který tím maximálně jen ukojil akademickou touhu precizně klasifikovat řízení. V praxi druhá instance v rámci stavebka nic moc nezachránila, v tomto ohledu spolupracují úřady dobře :-) Podmínkou zkráceného řízení byl souhlas všech účastníků, tedy i odvolání by nemělo praktický smysl a také neznám případ, kdyby někdo svůj souhlas zpochybnoval před soudem. A zmiňovaný pan T. má u soudu cca 1 % případů, což je asi 10x mémě než jakýkoli stavební úřad v Brně nebo v Praze v případě větších staveb.
Také bych účastenství pouličním "zachráncům dobra" ve stavebnku zásadně nepovoloval. Jednak za nimi stojí pochybné osazenstvo exekutorů, architektů atp., které není ani ostatním stranám známo. A věcné připomínky jsou tristní, vymyšlené a záměrně lživé, protože jim za nepravdivá tvrzení nic nehrozí. Máme pro stavbu celkem tvrdé technické a hygienické normy. Z 99% případů jde jen o to stavebníka vydírat a inkasovat .
Michal Hladík
ad Dušek : nejrpve byste si měl přečíst zákon. Podmínkou vydání certifikátu byla souhlasná stanoviska všech účastníků. Odvolací řízení proto z podstaty by nemělo valný účinek. Novela z toho udělala kočkopsa a vrátila radní do hry. Hra dnes funguje takto. Každá z partií si založila OS pro danou oblast, rejstřík OS je nepřístupný a stavební úřad vydá územku/stavební povolení jen pokud zaplatíte opozici i koalici.
Zdeněk Voženílek
Ad Jan Vrchota:
Pokud se domníváte, že by vlastník pozemku měl mít právo "vyhodit ještěrky do lesa" (naštěstí tohle právo nemá: § 50 zákona č. 114/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů), je asi evidentní, že se neshodneme. Takovéto "vyhnání ještěrek do lesa" by totiž téměř nepochybně vedlo k vyhubení dotčené populace - v našich zeměpisných šířkách jsou populace ještěrek vázána na konkrétní stanoviště a při jeho zničení se zpravidla nemohou přesunout "o dům dál".
Totéž ohledně čmeláků: dělnice se sice dokáže během minuty přesunout, ale rozhodně to neplatí o matce, vajíčkách a larvách. Nebo o přezimujících samičkách v zimě.
Co se korupce týče: zkorumpovaní úředníci stavebních úřadů ekologické argumenty opravdu nepotřebují - a podle mé zkušenosti ani nepoužívají. Jim totiž úplně stačí různé procesní postupy.
Argument ohledně toho, že RP se schvaluje s účastí občanských sdružení, považuji za lichý. Během období tří až pěti let, po které může RP nahrazovat ÚR, se může změnit spousta věcí - a stavební zákon rozhodně obligatorně nespojuje zrušení RP se změnou poměrů.
A jinak stavba samotná skutečně může životní prostředí ovlivňovat: prašností, hlukem, provozem těžké techniky a podobně. A toto ovlivnění může běžně trvat roky.
Za situace, kdy se účastníkem stavebního řízení stávám pouze z titulu vlastnictví (či věcného břemene) přímo dotčené sousední stavby či pozemku (a to ještě Ústavní soud musel těžkou vahou proboxovat, že přímo dotčený není jen ten, kdo má společnou hranici pozemku), by dalším dotčeným subjektům (třeba těm, co mají na dotčené období pro tento sousední objekt sjednanou nájemní smlouvu na dobu určitou, kterou nemohou předčasně ukončit) bylo účastenství zcela znemožněno. Efektivně je nahrazuje účastenství občanských sdružení.
Ještě doplním, že do stavebního řízení se často přesouvají třeba otázky protihlukové prevence: v územním řízení se řekne, že žadatel musí zajistit určitou úroveň odrazivosti či pohltivosti. Ale její skutečné zajištění se řeší teprve v řízení stavebním.
Nemohu se zbavit dojmu, že stavebníky lze "vydírat" z jednoduchého důvodu: sami nedodržují pravidla hry.
Jen úplný základ: cca polovina ústních jednání ve věci územních řízení, na která docházím coby zástupce občanského sdružení, se musí opakovat, protože stavebník
(a) nevyvěsil oznámení na místě (a pak se divil že se to musí), nebo
(b) vyvěsil oznámení ve výšce 3,5 metru nad chodníkem nebo jinak popřel jeho smysl, nebo
(c) vyvěsil oznámení tak, že ho první vítr odfoukl.
Potom následují věcné aspekty jako evidentní nedodržování územního plánu a žádosti o výjimky na zjevně předimenzované stavby (přitom stavba ekvivalentní těm sousedním by se vešla bez výjimek) a podobně.
To se to pak snadno "vydírá".
A ještě citace podmínky z konkrétního územního rozhodnutí (zatím nenabylo právní moci):
Z projektové dokumentace bude zřejmé, že bude chráněna vzrostlá zeleň a budou důsledně dodrženy normy ČSN 83 9011 Práce s půdou, ČSN 83 9021 Rostliny a jejich výsadba, ČSN 83 9031 Trávníky a jejich zakládání, ČSN 83 9041 Stabilizace výsevy, výsadbami, konstrukcemi ze živých a neživých materiálů a stavebních prvků, kombinované konstrukce, ČSN 83 9051 Rozvojová a udržovací péče o vegetační plochy, ČSN 83 9061 Ochrana stromů, porostů a vegetačních ploch při stavebních pracích.
Jinými slovy, otázka ochrany zeleně je věcně zcela přesunuta z územního řízení do řízení stavebního. A toho stavebního řízení by se občanské sdružení nemělo účastnit?
Odkaz na normy není přesunutí do stavebního řízení, normy platí i bez výslovného odkazu v UR. Jinými slovy z vaší citaci UR plyne především pravý opak : totiž že nebyla ve vámi zmiňovaném ÚR povolena žádná vyjimka a budoucí stavební povolení musi respektovat ÚR a dotyčné normy.
Populace ještěrky je pro někoho důležitá věc, ale za prvé neplatí, že tam ještěrka žila věčně (a tedy není pravda, že by byla spojena s konkrétním pozemkem jak často tvrdí "ekologové") a doposud platí, že věcná práva i povinnosti lze stanovit jenom způsoby v OZ. Pokud je tedy pozemek určen ÚR jako stavební (např. po EIA), pak lze těžko se probudit ve stavebním řízení a chtít chránit ještěrky až nyní, a to de facto formou věcného břemena do doby úhynu ještěrek. Ale ještěrku bych nechal stranou, o tu v žalobách před NSS nešlo a nejde. Zásadní věc je, zda chceme, aby anonymní podivné spolky mohly zasahovat do správních řízení, kde se rozhoduje o možnosti postavit na svém pozemku nemovitost bez jejich vlastní odpovědnosti. To mi přijde zásadní de lege ferenda.
Stejně tak vyhodnocení, zda je méně korupční dát to AI nebo stavebímu úřadu, je asi věc názoru. Zneužit lze cokoliv, ale souhlasím, že všichni počítali s možností správní žaloby proti certifikátu AI, a to že NSS to zkomplikoval není vina AI ani stavebníků.
Současná právní úprava mi přijde jako kompromis, který není bez chyby. Ono u těch neprofkláklejších staveb (např. na Praze 6) se to dělá tak, že se nechají ekologové sepsat eseje a pak se s nima stavební úřad vypořádá ale podle ekologů to je málo a chtějí stále víc. Kdo má být tím arbitrem, když poždavky ekologů neplynou ze zákona ale jen z "ducha" zákona atp. Podle mě tím arbitrem má být stavební úřad a ne soud, ktrý na to věcně nemá.
Michal Hrdina
as pritohlukové opatřebí - Slanina : Nikoliv, skutečné protuhlukové se zajistí až stavbou, nikolv stavebkem. Sousedům a okolí by mělo stačit zajistit nějakou zvukovou hladinu, protože ta je obtěžuje, nikoliv technické provedení, které se provedene na pozemku stavebníka. Pokud stavebník limity nesplní, nezíská kolaudační souhlas.
Co je "ekologům" do toho, jak to stavebník zajistí, když má projekt pro stavební povolení a jeho zvukové posouzení příslušnou osobou? Jen další snaha o vydírání.
Roman Švehlík
Pokud má někdo vedle nájemní smlouvu a není přímý soused, tak bylo i před ÚS celkem běžné ho jako účastníka nabrat, s účastenstvím ekologům to nesouvisí. Pokud stavba jako stavění neporušuje zákonné limity, pak těžko může někdo zdámlivě v budoucnu poškozený přenášet sousedské spory do správního řízení. To se holt musí domáhat svých práv podle OZ tak jako každý jiný "soused" bez ohledu na stave nemovitosti.
Ekologům je toto v mnoha případech jedno a není žádná pravda, že by tento proces zajišťovali, nakonec nemají k tomu žádnou aktivní legitimaci ani plnou moc od případných poškozených. Zpravidla si vymyslí, že tam je Azbest, Plutonium apod. nesmysly, přestože i toto řeší předpisy, který pamatují i na situaci, kdy se při pasportizaci stavby nepozná a objeví se to až v průběhu. Slouží to jen ke strašení.
Změna zákona nemá mezi ÚR s platností 2 roky a stavebkem možná je, ale stavebko už musí dodržet aktuální zákony. S ekoblázny a jejich účastenstvím to nijak nesouvisí.
Jan Brázda
Ad Michal Hrdina:
Pokud stavební úřad pouze cituje normy a stanoví požadavek do podmínek ÚR, znamená to, že věcně se bude v rámci stavebního řízení posuzovat, jestli byla podmínka ÚR splněna, tedy v daném případě jestli je záměr v souladu s ochranou zeleně. To se ale jednak mělo posoudit při vydávání ÚR a, co je důležitější: pokud by občanské sdružení nemělo právo být účastníkem stavebního řízení, nemělo by právo se účastnit tohoto věcného posouzení. A to zavání vyprázdněním práva občanských sdružení účastnit se územního řízení. Samozřejmě, pokud právo občanských sdružení účastnit se stavebního řízení bude zachováno, problém je výrazně menší.
To Vaše "věcné břemeno ve prospěch ještěrek" (ve skutečnosti se samozřejmě jedná o zákonem dané omezení vlastnického práva) vzniká ze zákona o ochraně přírody a krajiny. V řízeních podle stavebního zákona se pouze zjišťuje, jestli tam biotop chráněného druhu je nebo není, případně jestli se jedná o zásah podle zákona o ochraně přírody a krajiny dovolený či nedovolený: stavební úřad nemá pravomoc udělit výjimku z ochrany chráněných druhů a jejich biotopu, ale pouze nesmí umístit či povolit stavbu, pokud by to s touto ochranou bylo v rozporu. Jeho rozhodnutí není ve věci ochrany konstitutivní ale deklaratorní.
Ještěrky tam klidně být mohly už v době vydání ÚR nebo RP, ale mohlo dojít ke spoustě jiných věcí:
(a) v průběhu přípravy ÚR nebo RP si jich nikdo nevšiml (kvalita stanovisek orgánů ochrany přírody je bohužel tristní - často tato stanoviska výskyt chráněných druhů naprosto opomíjí),
(b) po právní moci ÚR bylo zjištěno, že se jedná o zvláště chráněný druh, zatímco předtím byly mylně klasifikovány jinak (u ještěrek to pravda zrovna myslím nehrozí, protože ty jsou myslím chráněny všechny), nebo
(c) dotčený druh se stal zvláště chráněným až po právní moci ÚR.
To, čemu říkáte "anonymní podivné spolky", jsou velmi často sdružení místních občanů, kteří sdružili, aby chránili hodnoty místa, ve kterém žijí. Je to reflexe faktu, že zájem na ochraně řady těchto hodnot nelze vměstnat do jednoduchého vzorce "soused x nesoused". Pokud Vám vadí anonymita občanských sdružení, lze legitimně diskutovat o tom, zda a jak je ztransparentnit. Já bych osobně jen uvítal, pokud by mé jednatelské oprávnění bylo zapsáno ve veřejném registru. Problém by ovšem byl, pokud by se za každý zápis měly platit poplatky jako u obchodního rejstříku - to by řadu občanů ze sdružování fakticky vyloučilo. Paradoxně by to bylo přijatelné právě jenom pro ty, co si z občanského sdružení udělali vyděračský byznys.
Hlavní problém certifikátu AI historicky byl fakt, že se o něm všichni dotčení dozvěděli až v okamžiku, kdy byla stavba zahájena. De lege ferenda by mi vůbec nevadilo, pokud by se proti certifikátu AI dávala rovnou žaloba místo námitek, pokud zůstane pravidlo, že musí 30 dnů viset na úřední desce. Je to ovšem v rozporu s Vaším požadavkem, aby arbitrem byl stavební úřad.
Byl bych strašně rád, pokud by stavební úřady vykazovaly takovou kvalitu a konzistenci rozhodování, aby mohly být v naprosté většině případů arbitrem. Pokud je ale stavební úřad schopen říct věci typu, že ve stavebním řízení se neaplikuje požadavek na konzistenci správního rozhodování, tak nad ním prostě soud být musí. Pokud vidím rozhodnutí správních soudů ve stavebních věcech, tak většinou dochází k tomu, že do věcí vnášejí zdravý selský rozum.
Požadavky občanských sdružení vyplývají z "ducha zákona" prostě proto, že investoři neustále hledají cesty, jak předpisy obcházet. Typickým příkladem jsou odstupové vzdálenosti: investoři běžně přicházejí s bytovými domy v podobě beztvaré hmoty, která jako kapalina naplňuje všechny prostory, které lze naplnit při dodržení jednotlivých dílčích požadavků ustanovení o odstupech, ale při naprostém nerespektování generální klauzule o odstupech. Potom se nelze divit, že účastníci řízení uplatňují tuto generální klauzuli a ducha právního předpisu.
S autorem naprosto souhlasím, a to i názoru z jeho předchozího blogu. Také jako další si nedělám žádné iluze jednak o profesionalitě stavebních úřadů, natož jejich nezávislosti na starostech, radnicích a magistrátech. nakonec na KU Středočeského kraje to bylo něco podobného, pouze ta odůvodnění rozhodnutí byla absurdní na maximum. Proto je v podstatě jedno, zda se do stavebního řízení dostanou zelení nebo ne, i když také zastávám názor, že tam nepatří. Pro mě je naprosto nepřijatelné, aby např. v klasickém případě RD se do toho cpal nějaký anonym schovaný za OS a bojující za svůj "veřejný zájem" ochrany krajiny. To všechno mělo být vyřešeno v rámci ÚR. Z vlastní zkušenosti z poloviny Prahy vím, že některá sdružení snaží napadnout úplně všechno trochu většího, pastují odstavce z jedné připomínky do druhé, i když to nedává smysl. Už zde byl zmiňován jeden profláklý exekutor a ex správce SSM majetku jako ukázka toho, kdo může za 6 občanskými sdruženími stát. Pokud se jejich neúčastenství nazve vyprázdněním práv, klidně. Pokud stavebník splní ÚR za účasti ekologů, zákony, měl by dostat stavební povolení a stavět, jinak budeme žít v absurdistánu, kdy budeme na obyčejné stavebko čekat 6 let. Podle mě by OS se měla dostat do OR a platit za změnu jako každý jiný, ale měla by i skládat záloha na náklady spojené s vyřízením jejich připomínek. Nepopírám právo veřejnosti domáhat se svých práv v územním řízení, ale jednak v něm účastenství mají ze zákona, jednak opravdu zvoleným - nikolv vyselektovaným zeleným - zástupcům to dává právo závazně nesouhlasit za obec.
Michal Hanzalík
Ad Michal Hanzalík:
Náklady na projednání záměru by jednoznačně měl nést investor.
Současná situace (symbolický poplatek) vede k tomu, že developperům se vyplatí přicházet s naprosto předimenzovanými záměry, protože jejich náklady na projednání záměru jsou naprosto zanedbatelné ve vztahu k potenciálnímu zisku, který by z jeho realizace měli. Když vyjde jeden z deseti, budou stále v plusu.
Naopak soused, který bydlí v jen trochu "profláklé" lokalitě, potom každý týden kontroluje úřední desku (protože vyvěšování na místě samém je notoricky nespolehlivé a územní řízení se třeba na Praze 4 nedoručuje do vlastních rukou snad nikdy) a z vlastní kapsy si platí právníky, znalce atd., aby mu naproti rodinnému domku nevznikl šestipatrový panelák.
Tento stav mi připadá mírně řečeno absurdní.
Občanská sdružení umožňují, aby se sousedé alespoň přiblížili rovnosti zbraní.
Ovšem stále existuje spousta výkladových postupů, které investora základním způsobem zvýhodňují - např. výklad, podle kterého stavební úřad poskytne kopii dokumentace pouze se souhlasem investora, takže zatímco znalci placení investorem pracují s elektronickou dokumentací v pohodlí své kanceláře, znalci placení ostatními účastníky řízení musí přijít s prosíkem v úředních hodinách, počkat, až bude mít úředník čas, a pak svoji studii provést během těchto úředních hodin.
Z projevů pana Slaniny je celkem jasné, na jaké straně stojí. Trochu zapomíná, že mluvíme o soukromém majetku a nikoliv o veřejném prostoru.
Jinak se přikláním k výkladu, že účastenství OS ve stavebním řízení není obhajitelné z těch stejných důvodů jak uvádí autor postu a současná úprava po 1.1. je více než dostatečná
Jiří Kočí
ad Jiří Kočí:
Pro mne je naše občanské sdružení nástrojem ochrany našich vlastnických práv.
Pozemek a dům ve vilové čtvrti totiž podle mne má v dlouhodobém horizontu podstatně větší hodnotu, než pozemek a dům na sídlišti.
Developpera tudíž vnímám jako někoho, kdo se chce obohatit na můj úkor tím, že on bude ten první, kdo ve vilové čtvrti postaví bytový dům, takže při prodeji bytů bude inkasovat vysokou prémii. Ti další už budou inkasovat prémii o něco nižší a ten poslední (což budu dost možná já, protože zatím z řady důvodů prodávat nechci) už prémii nebude inkasovat vůbec žádnou - naopak jeho pozemek možná bude neprodejný, protože v důsledku limitů OTP(P) už na něm bytovka zkrátka postavit nepůjde - tak, jak se v Praze rozhoduje, je to riziko docela reálné.
Pokud ale nejsem sousedem zamýšlené stavby, byť vím, že mne zamýšlená stavba poškozuje, jsem prakticky bez šance svá práva prosadit jako vlastník, protože účastenství v řízení mi přiznáno takřka s jistotou nebude - i Ústavní soud může právní úpravu posunout jen do určité míry. Městská část, ve které bydlím, má cca 100 000 obyvatel, takže prosadit cokoli přes volené orgány je cesta buď přes osobní kontakty (které nemám - a jednalo by se o mechanismus fakticky klientelistický), nebo přes full-time profesionální politickou činnost, což je zjevně neúměrné. Občanské sdružení je tedy podle mne jedinou cestou, jak mohu své vlastnické právo chránit.
Nebo máte lepší řešení?
Jinak aktuální právní úprava je podle mne vnitřně rozporná, což za moc prospěšné nepovažuji:
§ 109 písm. g) reflektuje přesně to, po čem volám, tj. o.s. se může účastnit stavebního řízení a hájit populaci ještěrek objevenou po schválení regulačního plánu či ohlídat si ochranu zeleně, která byla byla v ÚR odložena do stavebního řízení. Nemůže ale znovu uplatňovat to, o čem už bylo v ÚR rozhodnuto, což je z mého pohledu v pořádku. Ohledně kategorie "mohlo být uplatněno v územním řízení atd." bude nutno judikaturně řešit otázku, zda se jedná o nemožnost objektivní (ještěrky tehdy ještě nebyly chráněny zákonem, takže nebylo co namítat) nebo i subjektivní (občanské sdružení v době územního řízení ještě neexistovalo, takže nemohlo namítat). V kontextu judikatury NSS, který například připouští, aby se nově vzniklé občanské sdružení přihlásilo "dodatečně" do již probíhajících řízení, bych si ale tipnul spíš tu nemožnost subjektivní. Rovnou upozorním, že NSS v témže rozhodnutí vymezil i meze této vstřícnosti: cílené opakované zakládání občanských sdružení stejnou skupinou osob za účelem postupného přihlašování a zdržování řízení lze považovat za zneužití práva a účastenství jim nepřiznat.
Úprava § 114 odst. 1 ale úpravu podle § 109 písm. g) zjevně nereflektuje, protože připouští jen námitky týkající se dotčení vlastnického či jiného práva, ale nikoli námitky týkající se zájmů chráněných zvláštním zákonem.
Doslovný výklad § 114 odst. 1 by tedy zcela vyprazdňoval právo podle § 109 písm. g), což bude nutno judikaturně vyřešit.
Úvaha o výnosech developera z první ivestice je až příliš jednoducá a pro praxi zcela nesmyslná. Dnes každý občan může žádat změnu ÚR nebo UP, tedy pokud Vám ty současné limity nevyhovují a můžete nést náklady celého procesu sám jako to udělal ten první, tzn. zajisti všechna povolení, zaplatit projektanty, přívod energií, komunikace atp. a udělá marketing.
Současný stav prostě přednostňuje aktivitu před pasivitiu ale tak tomu bylo vždy, před r. 89 se vedla na MNV pseudořízení o vyjimkách v případě bytových družstev. Limity zastavěnosti nějakého území neurčují OTP ale územní plán územní a rozhodnutí. Ono nekdy je výhodnější počkat na zainvestování a pak využít nějaké vyjimky např. z podlažnosti.
OS by měla mít účast na UR v okruhu životního přostředí, nikoliv aby komplikovala vydíráním a inkasováním poplatků od stavebníků za nezdržování, protože si někdo v duchu myšlenek pana Smetany myslí, že by měl dostat víc. Ono jde také o to, aby se necpali tito ekokoumáci do rekonstrukcí běžných rodinných vil, což se také začalo např. na Praze 6 dít, kde všechna územka jsou stará několik desetiletí.
Účastenství dle § 109 písm. g) je dáno totožností a existencí věci a na existenci subjektu nezávisí.
Za další bych podmínil účast v územku soupisem všech "sdruženářů" (zpravidla 3-4 lidi) a prohlášení, že nemají sokromých zájmů na věci, nemají např. kousek vedle pozemeček nebo nestaví v konkurenční lokalitě.
Petr Barouch
Ad Zdeněk Voženílek
Přestože poučení o tom, co je napsáno v zákoně, nepotřebuji, děkuji vám za ně. Na oplátku bych si dovolil navrhnout vám, zda byste se propříště mohl zevrubněji informovat o tom, jestli (a popřípadě jak) je to, co je napsáno v zákoně, v praxi realizováno.
Petr Dušek
Nejsem odborník na správní právo, ale rád bych alespoň morálně podpořil p. Slaninu. Zdejší zmínky o (ztroskotaných a samozvaných?) „pochybných ekoskupinkách“ a "anonymních podivných eko-spolcích" vyvolávají poněkud neblahé konotace a utvrzují mne v názoru, že právo bývá někdy příliš vážná věc na to, aby byla ponechána v rukou pouze právníkům (kteří o širších souvislostech záležitostí, jimiž se zabývají, včetně záležitostí ekologických, často téměř nic netuší, ale o to apodiktičtějí se o nich vyjadřují). Pokud mohu soudit podle svých namátkových znalostí (např. úspěchy Dětí Země při řízeních týkajících se dálnice D8), ekologická sdružení jsou dost často nejkompetentnějšími účastníky řízení, a to i pokud se právních záležitostí týká.
Pavel Caban
Mám jiný názor na ekoskupiny v Praze než pana Caban (stačí si projet, za kolik z nich stojí jeden exekutor a trestně stíhaný bývalý správce majetku SSM), ale je pravda, že nejhorší zvěrstva se dělají, když je stavebníkem stát. Částečně je to dáno povahou staveb, ale částečně taky amatérismem úředníků, leností zaměstnanců státních podniků a všimným, které je při těchto věcech běžné. Třetím důvodem je pak sobectví dotčených, kteří žádný veřejný zájem nad svým soukromým nepřipustí a zkouší, co se dá.
Můj názor je, že stavebník musí dodržet všechny zákony ale chápu, že pro praxi je realističtější verze "zákony, kterých si strany všimnou a které se obvykle použijí". Problém ale neleží ve SZ anebo v účastenství ekospolků. Že je zákon o ohraně přírody a krajiny paskvil, který nesplňuje ani záklaní nároky na určitost a jednoznačnost právních norem, se ví prakticky od začátku.
Současně ale souhlasím, že by měl mít vlastník stavebního pozemku zagarantováno využití územkem a aktuálně platnými zákony a nějaké další požadavky by se ve stavebku objevovat neměly s jedinou výjimkou nových věcí. Stará územka by měla zůstat v platnosti.
Michal Pokorný
V Praze nepochybně působí široké spektrum občanských sdružení, od profesionálních struktur s celorepublikovou působností financovaných z různých grantů, evropských a podobných fondů až po sdružení místních obyvatel, kteří se sdružili k ochraně jednoho konkrétního parku či jiného kusu zeleně v místě jejich bydliště.
V judikatuře NSS vidím jednoznačnou snahu zabránit tomu, aby přehnaný správní formalismus omezil či dokonce znemožnil činnost těch druhých, což považuji za správné.
Ta první zase, jak správně poznamenal Pavel Caban, představují zpravidla právně nejkompetentnější složku celého správního řízení.
Osobně si myslím, že vazba k místu, kterého se řízení týká, by rozhodně neměla účast občanského sdružení vylučovat, jak naznačuje Petr Barouch. To by totiž popíralo zásadní zásadu občanské společnosti "think globally, act locally" a právě ona malá spontánně vzniklá občanská sdružení by to vylučovalo.
Navíc, jak už konstatoval NSS, občanská sdružení by měla v řízení přispívat odbornými argumenty přírodovědnými či urbanistickými. Je logické, že amatérský entomolog či botanik bude brouky či rostlinky sbírat mimo jiné v okolí svého bydliště, a tedy nejspíše tam bude schopen příslušnými odbornými argumenty přispět. Bylo by dost absurdní občanské sdružení, jehož by byl členem, vylučovat.
Pokud by ze docházelo k vyloženému abusu účasti občanských sdružení, NSS už připustil možnost takový postup posoudit jako zneužití práva. Je ale poměrně evidentní, že se jedná o ultima ratio, které lze uplatnit např. v případě, kdy by tatáž skupina osob zakládala další a další o.s., která by postupně přihlašovala do řízení, které by zdržovala opakovanými požadavky na studium spisu a podobně (tuto variantu NSS výslovně zmínil).
Jak někdo napsal přede mnou, praxe je taková, že OS zkopírují do podání úplně všechno z těch minulých plus nějaká aktualizace s tím, že snad něco vyjde, zatímco stavebník si musel projít všechny vyjadřovačky atp., takže bych v posuzování odbornosti byl opatrnější.
Zmíněná zásada občanské společnosti v případě práva stavby není ničím jiným než analogií socialistického zákonodárství : je to sice tvoje, ale my samozvanci budeme o dispozici s věci rozhodovat kolektivně :-) a opakovaně, tak jak si právě usmyslíme. A když nás neposlechneš, tak nic nepostavíš a ztrátu poneseš sám. Stejně jako při vyvlasťnování za komunistů, kdy se zabavil majetek ale hypotéka se nechala.
Pokud jde o urbanistické připomínky od OS dojdeme k současnému stavu na Praze 1 a 2, kdy bez souhlasu arch. Malijevského neuděláte vůbec nic, protože má v každém OS někoho z bratrů architeků. Kdyby měl vlastník jistotu z územka, pak by se vyloučil bakšiš alespoň u stavebka.
Michal Pokorný
Ad Michal Pokorný:
Opravdu očekáváte, že, když píšu námitky proti pátému předimenzovanému bytovému domu v téže vilové čtvrti, přijdu na něco nového a objevného? Samozřejmě to je copy-paste, protože ta situace je prostě principiálně stejná.
Hezký jarní den všem
Co se týká rozhodnutí soudu, souhlasím s autorem, je špatné. Pomíjí opačnou judikaturu týkající se této věci – a to i v okamžiku, kdy mu judikát s opačným závěrem předloží ve svém vyjádření osoba zúčastněná na řízení (která ovšem při své argumentaci závěr soudu cudně zamlčela).
„Osoba zúčastněná odkázala na rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 5 As 41/2009, dle kterého § 70 zákona o ochraně přírody a krajiny obsahuje zvláštní úpravu účastenství pro zde vymezená správní řízení; kritériem pro stanovení, zda se jedná o řízení, na které předmětná úprava dopadá či nikoliv, je toliko skutečnost, zda v takovém řízení mohou být dotčeny zájmy ochrany přírody a krajiny chráněné tímto zákonem. Z toho logicky vyplývá, že veřejnosti právo účastenství ve stavebním řízení podle tohoto zákona nesvědčí.“
V ostatním ale souhlasím s panem Slaninou, tedy až do okamžiku, ve kterém prohlašuje, že prostřednictvím občanského sdružení hájí svá vlastnická práva. K tomu občanská sdružení podle § 70 zákona o ochraně přírody a krajiny skutečně neslouží a takové námitky nemohou uplatňovat (resp. stavební úřad není povinen k nim přihlížet). Občanská sdružení mají hájit veřejný zájem chráněný zákonem o ochraně přírody a krajiny (viz výše citovaný rozsudek).
Znění zákona po novele 350/21012 Sb. tak považuji za rozumné: občanská sdružení jsou připuštěna i do stavebního řízení, ale věcný rozsah jejich námitek je značně omezen. Jsem si vědoma, že ustanovení § 114 na občanská sdružení nepamatuje, což je zřejmě důsledek toho, že v první verzi novely jako účastníci stavebního řízení sdružení zmíněna nebyla a dostala se tam až během druhého kola vnitrorezortního projednávání. I tak bych ale prostor pro jejich námitky věcně omezila stejně jako v územním řízení a nevyžadovala námitku dotčení jejich vlastnických práv,to by byl nonsens a ustanovení § 109 písm. g) by postrádalo smysl.
A k tomu, že vše bylo vyřešeno územkem – s tím nesouhlasím. Ano, podle mého lze uplatňovat jen námitky týkající se provádění, nikoli umístění stavby. I provádění stavby ale může mít vliv na přírodu a krajinu; zkusím zkonstruovat hypotetický příklad. Řekněmě, že umístěná stavba je poblíž migrační cesty žab. Stavba sama negativně nezasáhne do jejich biotopu, ale žáby musí přes úsek, který bude sloužit jako přístup ke staveništi. Dovedu si představit požadavek ekologů, aby po dobu migrace byl buď omezen přístup ke staveništi, nebo aby stavebník vybudoval alespoň plůtky (nebo tunely). Jinými slovy – v tomto hypotetickém, ale dle mého soudu nikoli nereálném případě jsou zájmy přírody a krajiny dotčeny nikoli umístěním, ale způsobem provádění stavby.
Poznámka na konec – výše řečené platí pro stavby nevyžadující EIA, u těch je účast veřejnosti (po právu) mnohem širší
Eva Vávrová, KVOP
O tom nebylo sporu. Ale vemme si příklad http://www.praha6ztracitvar.cz/clanky/literarky-o-medvedi-sluzbe
jak občané nařizují stavebníkovi, jaký dům se "jim" (ne jemu) líbí a má stavět :-) Mně se ten projekt také nelíbí, ale přeci to není můj pozemek, abych do toho vzdálenému sousedovi mluvil a on splňuje všechny zákoné limity. A kdo stojí za těmi spolky ? Jiní architekti.
Michal Pokorný
Nesouhlasím. Zmiňpované žáby turistky mělo OS namítat již v rámcí UR s tím, že když se to vyřeší odkazem na stavebko a stavebko to řešit bude, pak by účasníkem stavebka být něměly.
§ 114 SZ je samozřejmě závazný pro stavební úřad a kdyby rozhodl o jiné námitce, která nesplňuje podmínku v § 114, pak by rozhodoval nad rámec své pravomoci v rozporu se zákonem. Jiný výklad ani nedává smysl, totiž že by OS mohly namítat cokoliv a ostatní účastníci jen dotčení svých vlastnickýc práv.
Michal Hájek
Ad Eva Vávrová:
Omlouvám se za nešťastnou formulaci. Zájem vlastníků na ochraně jejich vlastnických práv a veřejný zájem na ochraně životního prostředí podle mne často (možná dokonce zpravidla) nelze jednoduše oddělit.
Například: v blízkosti mého bydliště je skála s populací řady chráněných ještěrek. To ukazuje na dobré životní prostředí a nepochybně zvyšuje hodnotu mé nemovitosti. Navíc může zvyšovat hodnotu mé nemovitosti pro jiné milovníky ještěrek, protože se tam na ně budou moci chodit dívat.
Pokud by místo skály s ještěrkami byl postaven blok bytových domů, utrpí veřejný zájem na ochraně ještěrek, ale také se tržně znehodnotí můj majetek: nebudu mít v ruce pádný důkaz o dobrém životním prostředí a potenciálním kupcům nebudu moci slibovat pozorování ještěrek.
Tím, že hájím veřejný zájem na ochraně ještěrek, chráním současně svůj partikulární privátní zájem na hodnotě mého majetku a naopak.
Ad Michal Hájek:
Nemáte pravdu. Pokud by občanské sdružení namítalo sezónní migraci žab přes sousední pozemek v rámci územního řízení, stavební úřad mu řekne, že územního řízení se to netýká, protože územní řízení řeší vliv stavby samotné, ne vliv její realizace. Stejně tak stavební úřad odmítá řešit námitky sousedů, že jediná přístupová komunikace neunese těžké stavební stroje, a opět odkazuje na územní řízení.
V územním řízení není řešeno, jakým postupem bude stavba budována. Teoreticky mohou všechen materiál dopravovat vzducholoďmi, čímž k přetížení cesty resp. ohrožení migrujících žab nedojde. Ve stavebním řízení už ale dochází k projednávání právě dopadů jednotlivých postupů. Odkaz, který navrhujete, by účast občanských sdružení zcela vyprázdnil a popřel.
Ad Michal Pokorný:
V našem právu není jasně vyřešeno, zda a jak mohou občanská sdružení chránit urbanistický a architektonický charakter území. Podle mne mohou, ale umím si představit i opačný výklad. Podle vyhlášek OTP(P) ovšem stavební úřad musí v každém územku tuto ochranu posoudit. NSS ovšem tuto mezeru překlenul, když konstatoval, že smysl účasti občanských sdružení je i v uplatňování odborných urbanistických argumentů.
Dejvice jsou pro mne na opačném konci Prahy, takže historický (Engelův) regulační plán nemám do podrobna nastudovaný a detaily tamní zástavby možná neznám dostatečně podrobně. Připadá mi ale, že do tamní urbanistické struktury stavba, na kterou odkazujete, opravdu hrubě nezapadá.
Zdejší diskuse začíná připomínat jednak ústní jednání stran na stavebním úřadě, kde všelijací přechytralí a vychytralí sdružení koumáci pomlouvají stavebníkův projekt s tím, že "nezapadá" a radí mu, jak ho vylepšit a dále žabomyší války nad životem a duchem čmeláka, totž zda je možné cenu jiné nemovitosti odvozovat od 500metrů vzdáleného rybníčku s jedním kaprem, které zastíní v červnu 2 metrovým stínem nová nemovitost. U větších staveb bych diskusi nad "urbanismem" připustil, i když přínos v českých podmínkách závisti a nepřejícnosti nevidím, u menších bych to vůbec nepovolil. Dům má složit především vlastníkům, ne sdruženářům.
Radim Pokorný
K Michalu Pokornému a Praze 6 - Vámi zmiňovaný případ je právě ten, kde podle mého soudu není prostor pro občanská sdružení - architektonická "vhodnost" záměru není ochranou přírody a krajiny ve smyslu zákona č. 114/1992 Sb. - tedy snad jen pokud nepůjde o krajinný ráz, ten by se toho mohl vzdáleně dotknout (ale jsem ze vzdálené gubernie, tak nevím, jak na to na Praze 6 vypadá...)
Tak to vypadá, že se tím přeci jen bude zabývat RS NSS (1 As 176/2012):
Procesní rozhodnutí - Usnesení - postoupeno RS 30.4.2013
Okomentovat