Čím v posledních týdnech žijí daňoví procesualisté?
Stejně jako ostatní zbytek právnické veřejnosti s napětím sledujeme snahu dotčených orgánů přijmout veškerou doprovodnou legislativu k rekodifikaci soukromého práva včas. Pro nás tento kvapík přinesl hutný text v podobě novely daňových předpisů, jehož obsahem je i novela daňového řádu. Nechci na tomto místě hodnotit, zda tato novela je skutečně potřebná či zda opravdu souvisí s NOZem, ani se zabývat změnami, které jsou navrhovány v zákoně o daních z příjmů či v DPH (a že jich je). Pojďme se společně podívat na některé navrhované změny v daňovém řádu.
Zavedení pokuty za nesplnění povinnosti nepeněžité povahy
Nová výše úroku z neoprávněného jednání správce daně
V sankcích budeme pokračovat, tentokráte však v sankcích, které daňový řád stanoví pro správce daně. Jedná se vždy o úrok, který je správce daně povinen hradit daňovému subjektu, a to ve dvou případech (i) když mu k jeho žádosti pozdě vrátí vratitelný přeplatek a (ii) když je z důvodu nezákonnosti nebo nesprávného úředního postupu zrušeno rozhodnutí správce daně o stanovení daně. Současný text daňového řádu stanoví, že v takových případech „vrací“ správce daně danou částku společně s úrokem ve výši repo sazby zvýšené o 14 procentních bodů. Výše úroku koresponduje s výší úroku z prodlení, kterou je povinen hradit daňový subjekt v případě, kdy zaplatí daň správci daně pozdě (tj. i v případě, kdy je mu následně, třebas na základě daňové kontroly dodatečně stanovena daň vyšší). Návrh novely však snižuje výši (sankčního) úroku (pouze) pro správce daně na repo sazba plus 7 procentních bodů (což je současná výše úroku z prodlení dle občanského zákoník). V důvodové zprávě se dočteme, že je tak navrhováno proto, že „[j]de tedy o jakousi paušalizovanou náhradu škody, která by měla zohledňovat obvyklou cenu peněz. Ta by měla být v rámci právního řádu vnímána jednotně“. Vysvětlení zdá se býti logické, správce daně daňovému subjektu po určitou dobu neoprávněně zadržoval peníze, měl by mu tedy nahradit to, co mu po tu dobu ušlo (cena peněz). Je však třeba se ptát, „co“ ve světle tohoto vysvětlení představuje úrok z prodlení dle § 252 daňového řádu, tedy ten úrok, který v případě svého prodlení hradí správci daně daňový subjekt. Zde je třeba podotknout, že daňový řád zná v případě, že je daňovému subjektu doměřena vyšší daňová povinnost (tj. dojde k jejímu „znovu“ vyměření obvykle na základě daňové kontroly poté, co daňový subjekt podal daňové přiznání, deklaroval tam určitou výši daně a byl vydán platební výměr) tzv. penále, které se hradí z rozdílu mezi daní původní a nově stanovenou. Výše penále je 20% (1% v případě daňové ztráty, penále nevzniká, když je daň doměřena na základě dodatečného daňového přiznání). V situaci, kdy je tedy daňovému subjektu doměřena daň 100 z původních 10, zaplatí daňový subjekt 20% penále z 90 a dále z této i částky úrok z prodlení repo sazba plus 14%. Penále sankcionuje fakt, že daňový subjekt státu „lhal“ o výši své daně, úrok z prodlení by pak měl dle mého názoru představovat cenu peněz. Jak se teď ale vyrovnat s tím, že ministerstvo financí říká, že i pro daňové řízení platí shodná cena peněž jako pro řízení občanská, tj. nižší, než jaká je současná výše úroku z prodlení. Co pak představuje „zbývajících“ 7 procentních bodů? Další sankci? Za jedno porušení? Nebo je snad cena peněz pro stát větší než pro daňový subjekt?
Mnoho otázek, málo odpovědí. Uvidíme, co bude s návrhem zákona v dalších měsících. V současnosti je ve vnějším připomínkovém řízení. Otazníků či sporných míst však jen v části týkající se daňového řádu obsahuje daleko více, namátkou např. zavedení mezinárodního dožádání jako úkonu, který staví běh lhůty pro stanovení daně či zkracování lhůt pro podávání daňových přiznání v insolvenci, v dědickém řízení a u právního nástupnictví.
A co na závěr?
Pozdrav z bílé stopy.-)
pozn.
daňový procesualita je v očích ostatích daňařů ten, kdo v březnu může jet na hory a ve výletech může pokračovat klidně až do června – nemá totiž „sezónu“, tj. období, kdy jsou zpracovávána daňová přiznání k dani z příjmů. K jeho dalším znakům patří, že ví, co je to autoremedura a prekluze a trvá na takových banalitách jako je správná plná moc).
§ 86 odst. 3 daňového řádu
Daňový subjekt, u něhož je prováděna daňová kontrola, plní povinnosti podle § 82 a dále je povinen
c) předložit důkazní prostředky prokazující jeho tvrzení,
e) nezatajovat důkazní prostředky, které má k dispozici, nebo o nichž je mu známo, kde se nacházejí.
3 komentáře:
Bližší vysvětlení motivů MF ČR zavést pokutu jako další následek neunesení důkazního břemene skýtá materiál "Analýza možností zvýšení ochoty daňových poplatníků dobrovolně plnit povinnosti dané daňovými právními předpisy prostřednictvím zmírnění některých správních či trestních sankcí", o kterém média referovala např. zde: http://aktualne.centrum.cz/finance/penize/dane/clanek.phtml?id=772474
Při množství porušení procesních povinností, které je v rámci správy daní obvyklé, lze po zavedené tohoto institutu očekávat strmý nárůst agendy správních soudů. Z prvé se bude samostatně přezkoumávat každá pokuta. A za druhé jakákoliv výzva správce daně v daňovém řízení již bude způsobilá být zásahem. Opačný názor stál na závěru (např. 5 Aps 6/2007), že nesplnění výzvy nemá žádné negativní následky pro jeho příjemce (samozřejmě vyjma stanovení daně náhradním způsobem, proti kterému je přípustná samostatná ochrana).
Pro daňové procesualisty je to jistě dobrá zpráva. Nevím však zda je stejně dobrá pro soudce.
Jakub Hajdučík
Petro, krásný článek.
Zdravím z Brna.
Petr Kolman
ad JH a pro daňové subjekty.-) Děkuji za doplnění.
ad PK ahoooj - taky z brna, děkuju.
Okomentovat