Lukáš Křístek: Problém podjatosti soudce na případu Romana Smetany

Roman Smetana pomaloval před sněmovními volbami v roce 2010 na autobusech předvolební plakáty politických stran (ODS, KDU-ČSL) – mimo jiné ona pověstná tykadla. Jeho zaměstnavatel Dopravní podnik města Olomouce podal trestní oznámení. Občanská demokratická strana, které patřilo nejvíce poškozených plakátů, se jako jediná z takto poškozených politických stran domáhala v rámci trestního řízení náhrady škody. Ve volbách v roce 2010 byl lídrem ODS v Olomouckém kraji Ivan Langer, který ve volbách neuspěl. Danou trestní věc soudila olomoucká soudkyně Markéta Langerová – shodou okolností manželka Ivana Langera. Roman Smetana byl odsouzen k 100 hodinám obecně prospěšných prací a k zaplacení částky 15 667,- Kč ODS jako náhradě škody za pomalované plakáty. Peníze zaplatil, protože se bál exekuce. KDU-ČSL nemusel platit nic, protože tato se nepřipojila jako poškozená. Odmítl nastoupit trest obecně prospěšných prací, proto mu byl trest změněn na 100 dní vězení nepodmíněně.

V květnu 2012 podal tehdejší ministr spravedlnosti Jiří Pospíšil stížnost pro porušení zákona. „Podle názoru ministra spravedlnosti je však v daném případě třeba též zhodnotit, v jakém poměru se k sobě mají právo obviněného na svobodu projevu (byť uplatněné poněkud svérázným způsobem) a právo dotřených politických stran na ochranu majetku. Přitom vyjádřil přesvědčení, že pokud by byl proveden test proporcionality, a to zejména jeho část posuzující zasažené zájmy a použité prostředky, nevyznívá tak jednoznačně v neprospěch obviněného.“

Druhým okrajovým bodem stížnosti ministra byla námitka možné podjatosti samosoudce.
 
Nejvyšší soud 30. srpna 2012 stížnost ministra spravedlnosti zamítl. Dne 20. 9. 2012 prezident republiky sdělil, že nevidí důvod pro udělení milosti. Následně Smetana odmítl nastoupit přerušený trest odnětí svobody. V den voleb ho zatkla policie, protože neměla zatykač, tak ho propustila. On jako reportér zpovídal v sídle ODS v Praze premiéra. Nakonec byl předvolán pod pohrůžkou pokuty 50 000 Kč na oddělení policie do Bartolomějské a odpykává si trest.

Roman Smetana v daném trestním řízení dělal, co mohl, aby „ho zavřeli“. Na dotaz soudkyně-manželky Ivana Langera uvedl, že ji nepovažuje za podjatou. Proti rozsudku se neodvolal, odmítl trest obecně prospěšných prací, odmítl nastoupit nepodmíněný trest odnětí svobody.

Nebudu zde hodnotit skutkovou stránku případu (zda-li mohou tykadla na plakátech způsobit škodu; v nynějších krajských volbách v Olomouckém kraji si kandidáti ODS sami tykadla nechali natisknout). Mimochodem při čtení usnesení NS v dané věci je nutné mít na paměti, že se týká pomalování cca 30 plakátů na autobusech černou fixou. Zajímá mne podjatost soudce.

Podjatost soudce z pohledu státního zástupce

Státní zástupce dle usnesení NS (6 Tz 50/2012-I.) podjatost v dané věci nespatřil. „K otázce důvodu vyloučení soudkyně z vykonávání úkonů trestního řízení dodal, že za situace, kdy obviněný byl v průběhu řízení před soudem opakovaně poučován a dotazován a na to obviněný výslovně uvedl, že soudkyni nepovažuje za podjatou a nebude toto namítat, přičemž ani proti usnesení podle § 31 odst. 1 tr. ř. nepodal opravný prostředek (Samosoudkyně rozhodovala o své nepodjatosti, rozhodla, že není podjatá, Smetana nepodal stížnost), nelze mít s ohledem na obsah spisu, opodstatněnou pochybnost o tom, že jmenovaná soudkyně byla schopna ve věci nestranně rozhodovat.“
Argumentaci státního zástupce můžeme shrnout. Pokud obžalovaný nenamítne podjatost soudce, soudce může soudit dál.

Podjatost soudce z pohledu Nejvyššího soudu

Nejvyšší soud na závěr svého odůvodnění usnesení (6 Tz 50/2012) konstatuje, že:

„V návaznosti na uvedené skutečnosti je zapotřebí především zdůraznit, že u soudkyně JUDr. Markéty Langerové nelze dovodit, že by její vztah k dané věci či účastníkům nesl rysy, pro což by vznikaly reálné pochybnosti o její způsobilosti ve věci nezávisle a nestranně rozhodovat. V tomto směru je třeba také zdůraznit, že soudce je povinen vždy vystupovat profesionálně, čehož výrazem je i schopnost zachovat nezaujatost prakticky v jakékoliv situaci. Na potvrzení uvedených skutečností lze odkázat na postup jmenované soudkyně v průběhu trestního řízení, zejména na skutečnost, že v prvé fázi tohoto řízení po podání návrhu na potrestání (dne 23. 7. 2010, č. l. 81 spisu) usnesením ze dne 28. 7. 2010, č. j. 1 T 134/2010-60, tento návrh na potrestání podle § 314c odst. 1 písm. c) tr. ř. a § 179a odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítla s tím, že nebyly dostatečně zjištěny skutečnosti, jež by podání předmětného návrhu odůvodňovaly, tj. zjistila nedostatky, pro které nebylo možno ve věci obviněného ve smyslu § 2 odst. 5 tr. ř. řádně rozhodnout. Koneckonců, korektní přístup dotyčné soudkyně plyne i z faktu, že na počátku hlavního líčení dne 13. 5. 2011 upozornila, že její manžel je členem ODS a dotázala se obviněného, zda bude navrhovat její podjatost v této věci.

Zejména je ovšem namístě při posuzování dané problematiky zohlednit skutečnosti, které již byly částečně naznačeny. Obviněný byl již na počátku hlavního líčení upozorněn na vztah jmenované soudkyně k MUDr. et Mgr. Ivanu Langerovi, členu ODS, a byl dotázán, zda bude navrhovat její podjatost. Výslovně přitom uvedl, že podjatost nebude namítat, že soudkyni za podjatou nepovažuje. Obviněný také nepodal proti shora citovanému odsuzujícímu rozsudku žádné odvolání, v němž by případně podjatost namítal, a teprve v souvislosti s otázkou výkonu trestu obecně prospěšných prací sdělil, že rozhodnutí soudu nepovažuje za spravedlivé a nestranné a že v této věci daná soudkyně neměla rozhodovat, neboť je již z principu podjatá. Ovšem poté, co usnesením Okresního soudu v Olomouci ze dne 5. 1. 2012, č. j. 1 T 134/2010-140, bylo rozhodnuto, že JUDr. Markéta Langerová není vyloučena z vykonávání úkonů trestního řízení v dané trestní věci, opravný prostředek opět nepodal. [Uvedeným usnesení okresního soudu rozhodovala samosoudkyně JUDr. Markéta Langerová, srovnej § 31, odst. 1 TrŘ: O vyloučení z důvodů uvedených v § 30 rozhodne orgán, kterého se tyto důvody týkají, a to i bez návrhu.] Výše uvedené skutečnosti zmiňuje Nejvyšší soud záměrně vzhledem k argumentaci, která byla uplatněna ministrem spravedlnosti v podané stížnosti pro porušení zákona, event. samotným obviněným. Ta skutečnost, že soudkyně postupovala profesionálně již v prvopočátku po nápadu věci, byla již shora zmíněna (odmítnutí návrhu na potrestání). Po nařízení hlavního líčení, ale i následně, jak je výše uvedeno, činila dotazy na obviněného, zda snad tento není toho názoru, že vzhledem k tomu, že je manželkou politika, který kandidoval za stranu, která byla jednáním obviněného poškozena, by neměla být z jeho pohledu vyloučena. Pokud obviněný několikráte uvedl, že nenavrhuje její podjatost, nelze pak než učinit závěr, že následně koncipovanou argumentaci uplatněnou obviněným o tom, jak chtěl jednání a nepříslušnost zmiňované soudkyně zpochybnit apod., nelze přisvědčit. Obdobnou úvahu lze vztáhnout v této části i k vyjádření stěžovatele. Bylo prvořadým právem obviněného hájit svá práva, jak uznal za vhodné a v tomto směru mu také příslušelo právo namítnout podjatost soudkyně, tohoto svého práva nevyužil. Soudkyně sama důvody pro své vyloučení neshledala a jak vyplynulo z jejího postupu v této trestní věci, nevznikly ani pochybnosti o tom, že by se měla ve věci vyloučit. Jen na okraj Nejvyšší soud poznamenává, že ta skutečnost, že soudce bude manželem politicky angažované osoby, nemusí být důvodem pro jeho automatické vyloučení, neboť není vyloučeno, že tento soudce např. nesdílí politické myšlenky svého manžela (obdobný může být nesoulad v otázce partnerského soužití, náboženství apod.). Za situace, že by automaticky měl být soudce v takových případech vyloučen, bylo by patrně namístě zaujmout také kategorický závěr, že i soudce, který nebude sdílet určité politické představy, měl by být vyloučen, neboť nelze vyloučit, že bude rozhodovat proti takovému politikovi – straně. Shora zmíněnou úvahu uvedl Nejvyšší soud v souvislosti s problematikou obecného náhledu na otázku vyloučení soudce, která byla stížností pro porušení zákona k otázce tzv. „objektivního kritéria nestrannosti soudce“ zmíněna. Rovněž se naskýtala otázka, která nebyla předmětem úvah podané stížnosti pro porušení zákona, ale ani obviněného, zda a proč by měla být uvedená soudkyně vyloučena také pro rozhodování pomalování plakátů KDU-ČSL. Lze tedy uzavřít, že v daném případě nebyly shledány okolnosti, které by s ohledem na svoji povahu a intenzitu ve vztahu k věci nebo účastníkům řízení dosahovaly takové povahy a intenzity, že by soudkyně i přes svoji zákonnou povinnost ve věci nepostupovala nezávisle a nestranně.

Uvedené skutečnosti ve svém komplexu dovolují učinit závěr, že nelze přisvědčit stížnosti pro porušení zákona ani stran otázky podjatosti soudkyně JUDr. Markéty Langerové.“

Argumentaci soudu shrnu
- Soudkyně v prvé fázi podmítla návrh na potrestání, protože v něm zjistila nedostatky, pro které nebylo možno řádně rozhodnout
- Obviněný byl soudkyní několikrát upozorněn na vztah soudkyně a MUDr. et Mgr. Ivana Langera
- Obviněný výslovně uvedl, že soudkyni za podjatou nepovažuje a podjatost nebude namítat
- Obviněný nepodal opravný prostředek proti rozhodnutí samosoudkyně, která se usnesením v dané věci pro podjatost nevyloučila

NS argumentuje tím, že subjektivně obžalovaný soudkyni za podjatou nepovažoval (obžalovaný následně řekl, že ji za podjatou považuje, ale že to bylo součástí jeho taktiky). Neuplatnil svá práva. A proto NS podjatost nedovodil.

Soudce může být podjatý buď ve prospěch obžalovaného, nebo v jeho neprospěch. Z argumentace Nejvyššího soudu vyplývá, že jestliže by měl být v dané věci soudce podjatý, pak v neprospěch obžalovaného. Pokud by zde bylo riziko, že soudce je podjatý ve prospěch obžalovaného Smetany, postačil by Nejvyššímu soudu názor obžalovaného, že soudce nepovažuje za podjatého? Může se názor nejvyššího soudu ve věci podjatosti soudce opírat o názor obžalovaného?

Dle mého názoru je nutné zvážit tyto skutečnosti
- Obviněný pomaloval mimo jiné i obličej manžela soudkyně, která i za pomalování plakátu s manželem uložila trest
- Manžel soudkyně, vrcholný představitel ODS, v daných volbách neuspěl
- ODS jako jediná politická strana požadovala náhradu škody (KDU-ČSL nikoli)
- Svým potenciálním rozhodnutím soudkyně mohla finančně pomoci organizaci (ODS), kde působí její manžel (to se skutečně stalo, Smetana zaplatil ODS náhradu škody 15 667 Kč; tuto částku dle NS nelze považovat za bagatelní).

Domnívám se, že NS nemůže rozhodovat na základě subjektivního názoru obžalovaného. Domnívám se, že Markéta Langerová se vůbec neměla ptát obžalovaného, zda-li bude namítat její podjatost a zda-li ji považuje za podjatou. Subjektivní názor obžalovaného nic nemění na skutečnosti, zda-li lze mít pochybnosti o podjatosti soudce. To by se příště soudci mohli ptát obžalovaných, zda-li se cítí vinni. A na základě jejich odpovědi rozhodnout.

Trestní řád v § 30 odst. 1 stanoví, že z úkonů trestního řízení je vyloučen soudce, u něhož lze mít pochybnosti, že pro (mj.) jeho poměr k projednávané věci nebo k osobám, jichž se úkon přímo dotýká, nemůže nestranně rozhodovat. Postačí, že „lze mít pochybnosti“. Podjatost je věcí subjektivní, a proto se dokazuje podle vnějších znaků. Proto se zkoumá, zda-li lze mít objektivní pochybnosti.

Nevím, zda-li soudkyně Langerová při svém rozhodování byla nebo nebyla podjatá, ale o to zde neběží. Dokazují se pouhé pochybnosti.

Opomenutí Listiny

Dle mého názoru případ rozhodoval soudce, o kterém lze mít pochybnosti o jeho nepodjatosti, tedy měl být pro podjatost vyloučen. Tím bylo porušeno Smetanovo právo, které zaručuje Listina základních práv a svobod – „Nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci “ (čl. 38, odst. 1 Listiny). Soudce prvoinstančního soudu odňal Romana Smetanu jeho zákonnému soudci a rozhodl ve věci sám jako nezákonný soudce. Nejvyšší soud při posuzování případu ústavněprávně neargumentoval (srovnej §2, odst. 4 trestního řádu: “Jestliže tento zákon nestanoví něco jiného, postupují orgány činné v trestním řízení z úřední povinnosti. Trestní věci musí projednávat co nejrychleji a s plným šetřením práv a svobod zaručených Listinou základních práv a svobod“). V případu Víta Bárty nejvyšší soud ústavněprávně argumentoval (srovnej post May the Constitution be with you).

Důsledky:

Rozsudek, kterým byl Smetana uznán vinným a přinucen uhradit škodu a následně poslán do vězení, vydala osoba, která k tomu nebyla oprávněná. Proto Smetanovi nehrozí ani druhý trest, trest za vyhýbání se nástupu do vězení (maření výkonu úředního rozhodnutí). Dne 26. 10. byl trestním příkazem odsouzen k podmíněnému trestu. Státní zástupce se proti tomu odvolal, požaduje přísnější trest. A proto Romanu Smetanovi nehrozí ani třetí trest, opět za vyhýbání se nástupu do vězení (maření výkonu úředního rozhodnutí).

Závěr:

Nevím, jestli je Smetana vinen nebo ne. Ale zvláště v případě, kdy obžalovaný nevyužívá vůbec svá práva v rámci procesu (nemá advokáta, proti ničemu se neodvolá, se vším pro něj nepříznivým souhlasí), musí být státní zástupce i soud zvláště obezřetní v ochraně zákonných práv obžalovaného.

Lukáš Křístek