Four more years? Stav americké prezidentské kampaně
Washington je město zaslíbené politice,
jak na Jiném právu ještě potvrdím. V baru můžete popíjet s mágy volebních kampaní,
kteří před lety v Praze radili bývalému šéfovi socialistů Paroubkovi, potkáte
politiky, lobbisty nebo právníky z Bílého domu. Informací je také více než
dost. Například noviny The Hill
sledují každé vrznutí židle v Kongresu, The Weekly Standard stále udává tón konzervativních debat a na
webech Politico nebo Real Clear Politics najdete vše, o čem
se mluví. Jde o fascinující divadlo.
Proti
proudu
Reagan, ikona konzervativců a
patrně nejoblíbenější republikánský prezident minulého století od dob divokého Theodora
Roosevelta. Clinton, zázračné „Comeback Kid“ z Arkansasu a nejlépe
hodnocený demokrat od dob Kennedyho, se kterým si jako mladík potřásl rukou
před Bílým domem. Může se Mitt Romney vetřít
mezi tuto smetánku? Zřejmě ano, drobně totiž vede poslední průzkum veřejného
mínění deníku Washington Post, i když třeba podle RealClearPolitics vede Obama.
Jak ale Romneyho situace vypadá z dlouhodobějšího pohledu?
Jak napsal jeden
z nejvlivnějších washingtonských komentátorů William Kristol, obávaný neokonzervativec a syn
slavného otce, Romney jde
proti proudu. Vyzyvatel prezidenta usilujícího o znovuzvolení má totiž většinou
jasnou strategii, pokud se zemi ekonomicky nedaří, a to soustředit pozornost na
neúspěchy dosavadního prezidenta. Udělat z voleb referendum o prezidentovi,
nikoliv otázku volby mezi dvěma alternativami. Jenže výběrem Paula Ryana
jakožto viceprezidentského kandidáta zaměřil Romney debatu právě na svůj
program, na zdravotnictví, na rozpočet. Ryan je totiž šéfem rozpočtového výboru
v Kongresu a před nedávnem prezentoval komplexní návrh rozpočtu pro USA.
Romenyho strategie byla nicméně prozatím relativně úspěšná. V den oznámení
své nominace Ryana zaostával Romney za Obamou v RealClearPolitics průměru
všech relevantních průzkumů preferencí o celých 5 procent. O dva týdny později
už to bylo jen jedno procento.
Zdravotnické
poplatky a řecký scénář
James Carville, stratég
Clintonovy prezidentské kampaně proti Bushovi sr., vyvěsil v roce 1991
v jeho volební centrále plakát se třemi hesly: 1) Change vs. more of the same, 2) The
economy, stupid, 3) Don't forget
health care. Jaká témata vytáhli Romney a Ryan letos? Stejná jako Clinton
před lety. Vedle imigrace a „social issues“ jsou to totiž esa, kterými
v posledních letech hrála například i levice a pravice v Česku.
Ekonomika je přirozeně hlavní
téma, a to především nezaměstnanost a státní dluh USA, který se za čtyři roky
Obamovy vlády zvýšil asi o 5 biliónů dolarů. Objevují
se tak stále častěji debaty o „řeckém scénáři“, navíc posílené neschopností
demokratů schválit rozpočet. Tradiční recept republikánů, tedy snižování daní a
startování ekonomického růstu, je však poněkud pochybný. Efekt daňových pobídek
není rychlý a v době velkých deficitů je mimo zvyšování daní možné jen
škrtat. Republikánské duo však stále přesně neřeklo, kde přesně škrtat, a které
daňové výjimky zrušit. Také za to dostaly pěkný „kartáč“ od demokratů na jejich
nominačním sjezdu v Charlotte minulý měsíc. Skvěle se k tématu
vyslovil Bill Clinton ve svém excelentním projevu, který mimochodem stojí za
zhlédnutí. Sice trvá asi padesát minut, ale je to ukázka dokonalého řečnického
a politického řemesla. Na pódium přišel za zvuků své takřka oficiální hymny
z 90. let „Don’t Stop Thinking About Tomorrow“, naprosto
skvěle představil Obamův program a na odchodu z pódia mu za ovací publika překvapivě
vyšel vstříc prezident Obama, přičemž oba dřívější rivalové s rukama okolo
ramen odešli do zákulisí. Lekce z politického marketingu. K tomu více v
mém rozverném textu pro Politica
Mundi.
Kampaň však pokračuje dál. Tvrdá
debata se vede i o další podobu zdravotnictví. Obamovi se vyčítá, že kvůli
svému projektu zdravotního pojištění „pro všechny“ (tzv. Obamacare) zanedbal
starost o tvorbu pracovních míst a zbytečně rozjitřil již tak polarizovanou
politiku ve Washingtonu. Romney prohlásil, že jakožto prezident by Obamacare
zrušil a obvinil Obamu, že peníze na Obamacare vzal z populárního programu
Medicare, který zajišťuje pojištění například pro seniory. Republikáni by však
stejnou částku zřejmě použili na snížení deficitu rozpočtu, proto je otázka,
jak férová debata se v tomto bodu vede.
Battleground
states
Republikáni zatím nedokázali svůj
program podrobněji rozkrýt a zdá se, že jejich kampani na národní úrovni trochu
dochází dech. Rozhodující je však pohled na jednotlivé nerozhodnuté státy, protože
větší část USA je již buď červená nebo modrá. Klíčovými bojišti stále zůstává asi devět států včetně
Virginie, Floridy, Ohio atd. Právě tyto „battleground states“ jsou klíčové a
národní debata v nich často není rozhodující. Příkladem může být Virginie.
Politolog Jeremy Mayer z George Mason University, který na Georgetownu měl
o volbách přednášku, napsal krátký článek o tom, proč
si myslí, že právě Virginie bude zásadní a doporučil Romneymu vybrat
populárního kongresmana Erica Cantora z Virginie jako svého
viceprezidenta. To se sice nestalo, ale Romney představil svého „parťáka“ Paula
Ryana právě ve Virginii, a to na letadlové lodi. Zbrojní průmysl je ve Virginii
důležitý zaměstnavatel a celá symbolika tak ukazuje, jakými způsoby se
kandidáti snaží prosadit.
Marco Rubio, původně zvažovaný kandidát na Romneyho viceprezienta. |
9 komentářů:
čau lukáši, mě se víc líbil projev Michelle Obamové. "Being president doesn't change who you are. ... It reveals who you are." je podle mě catchphrase roku.
Podle mě je catchphrase roku "Heck, he even appointed Hillary!". :)
http://www.politico.com/multimedia/video/2012/09/clinton-heck-he-even-appointed-hillary-.html
Projev Billa Clintona byl excelentní a projev Michelle Obamové taktéž; však to prezident Clinton v počátcích svého projevu řádně ocenil. Z projevu současného prezidenta jsem cítil jistou únavu, ba i vyčerpanost - tedy v porovnání s jeho projevy z minulé volební kampaně a z počátku prezidentování. No, není se ani čemu divit.
Jan Kolba
Já osobně bych řekl, že letošní volby rozhodne asi těch magických 47 %. "My Job Is Not To Worry About Those People"
Hmm, komentáře Romneyho tajně pořízené na jeho schůzce se sponzory, kde neomaleně řekl, že se bude soustředit na nerozhodnuté voliče, ne na těch 47% už rozhodnutých. Mě osobně více znepokojily nedopatřením zachycené výroky Obamy o tom, že s Putinem se dohodne až po volbách, protože bude víc flexibilní...
Poslední vývoj v kampani:
Romney ztrácí čím dál víc, hlavně v důležitých státech, např. ve zmíněné Virginii už o 8 %.
Zmíněný Bill Kristol 16.9. napsat ve Weekly Standard text, kde uznává, že veřejnost za ekonomické problémy stále viní republikána Bushe, a proto doporučuje soustředit se i na zahraniční politiku a další témata.
(http://www.weeklystandard.com/blogs/foreign-policy-tie-breaker_652447.html)
O den později se ve stejném duchu vyjářili Romneyho poradci.
(http://www.politico.com/news/stories/0912/81283.html?hp=t1_3)
Lukáši, myslím, že tvá interpretace je poněkud nesprávná, protože on se nebavil o rozhodnutých voličích na základě nějakého sociologického průzkumu, ale o "sockách" co neplatí daně (z příjmu), a proto mu ani nestojí za námahu. To je dost odlišné od tvého tvrzení.
Porazit prezidenta v uradu se v tomhle stoleti jeste povedlo Jimmymu Carterovi v roce 1976 (porazen byl Nixonuv nastupce Ford) a ze starsich pripadu FDR v roce 1932 vystrnadil z Bileho domu Herberta Hoovera, ale to byl mimoradne slaby prezident.
Krome zminenych webu neni spatne ani www.politico. com a http://www.washingtonmonthly.com/
Podle me je Romneyho hrebickem do rakve vyber viceprezidenta, mohl nabrat slusne body, ale Ryan je imho (nejen) z hlediska swingstates mimoradne spatna volba.
A pobavil me komentar po projevu Johna Kerryho: kdyby alespon desetinu energie vlozil do sve vlastni prezidentske kampane, co do dnesniho projevu proti Romneymu, mohl dneska sedet v Ovalne pracovne. "Ask Osama bin Laden if he is better off now than he was four years ago."
Autori projevu letoz v discipline soundbites vazne excelovali. Nejchudsi mi paradoxne prisel projev samotneho Obamy.
Mate pravdu, ja jsem mel ale na mysli porazeni prezidenta, ktery se snazi o znovuzvoleni. Ford se dostal do uradu po rezignaci Nixona.
Okomentovat