29 prosince 2011

Soldier of Orange

Pro tentokrát velice krátce a z jiného soudku: Ekonomická situace ve většině evropských zemí je navýsost problematická a efekty této skutečnosti tvrdě dopadají samozřejmě i na kulturní instituce, jako jsou orchestry a operní domy. I u nás jsme mohli a částečně stále můžeme pozorovat melu kolem slučování Státní opery s Národním divadlem v Praze či nepokoje v případě nedávné (a kupodivu a naštěstí úspěšně zažehnané) hrozby „dočasného“ rozpuštění souboru brněnské opery. Opravdu mimořádné a zcela originální události se však začaly dít během právě končícího roku 2011 kolem případu Nizozemska. Tamní vláda zahrozila tak drastickými škrty v rozpočtu na kulturu, že se mnohé hudební instituce ocitly v situaci krajní existenční nejistoty, mnohým z nich pak začalo hrozit kompletní uzavření. A co se nestalo: Holandští hudebníci po celé Evropě zahájili iniciativu veřejných (avšak inteligentních a tvůrčích) protestů proti této skutečnosti, a to nejdříve v orchestrech ve Velké Británii (prvním byl ­– jen pro zajímavost – Philharmonia Orchestra v Londýně) a následně skutečně všude možně.



Koncept je jednoduchý: Ten který sympatizující orchestr se sejde mimo pracovní dobu nebo v pracovní době, ale bezplatně, a svorně natočí se svým šéfdirigentem (nebo i jiným hostujícím dirigentem) videonahrávku předem zvolené a sdílené skladby s názvem „Soldier of Orange“. Jedná se o hudbu k stejnojmennému filmu režiséra Paula Verhoevena z roku 1977 od Rogiera van Otterloo (film popisuje nizozemské peripetie během německé okupace za 2. světové války), velice krátký úryvek, avšak velmi úderný. Snímek je pak doprovozen vyjádřením šéfa orchestru nebo některých orchestrálních hráčů (často Holanďanů) a tato nahrávka je pak umístěna na speciálně k tomu vytvořenou internetovou stránku (www.soldieroforange.nl). 



K dnešnímu datu se na této stránce shromáždilo již 83 příspěvků! Zdá se mi, že tato iniciativa je vpravdě úžasná a v dnešním světě nevídaná. Není mi známo, zda zapůsobila definitivně úspěšně, ale fenomén je to tak jako tak bezprecedentní a bude mít svůj dopad. Jedním z nejbližších příspěvků v těchto dnech bude snímek, který jsme v prosinci pořídili s hudebníky opery Královského dánského divadla, kam nastupuji v roce 2013 jako hudební ředitel. Je dobré, že pro jednou byly zase využity možnosti internetové sítě kvalitním a obdivuhodným způsobem. 
Aktualizace: zde je 84.příspěvek.

4 komentáře:

František Novák řekl(a)...

Zajímavé! Přemýšlím, jakou hudbu by hráli, kdyby se to vztahovalo k jiné zemi. Domnívám se, že absolutně nejhranější a nejznámější vážnou hudbou od českého skladatele je pochod Vjezd gladiátorů od u nás neprávem skoro zapomenutého Julia Fučíka (myslím, že není příbuzný autora Reportáže psané na oprátce).
Pro Německo bych si dovolil navrhnout Ritt der Walküren (geniálně užito ve filmu Apocalypse Now) a pro Finsko by to samozřejmě nemohlo být nic jiného než notoricky známá Ievan Polkka.

František Novák řekl(a)...

Pro Rakousko je jasnou volbou Radeckého pochod a u Francie váhám mezi Aux Champs-Élysées a Je t'aime... moi non plus. Asi by vyhrála Aux Champs-Élysées!
Nějaké nápady pro další země? :-)
P.S. Pokud někomu není jasné, proč by byl Fučíkův pochod ideální pro Českou republiky, tak dodávám, že jde o tu slavnou melodii, kterou vždy hrají v cirkuse, když přicházejí klauni.

Pavel Landa řekl(a)...

Myslím, že ještě známější (hranější) než Vjezd gladiátorů je od téhož autora Florentinský pochod, za který bych se přimlouval.
Pavel Landa

Jakub Kocmánek řekl(a)...

Vím, že jsem poněkud off topic, ale tenhle příspěvek mi asocioval...

Nejsem si vědom, že kdy v čechách bylo orchestrálně provedeno Cageovo 4′33″... Zdalipak by Vám jej, pane Hrůšo, nehodilo nastudovat pro nějaké pásmo soudobější hudby? ;)