01 listopadu 2011

Obhajoba předmětu zvaného „gaming law”

Svět blikajících světelných tabulí, svůdných barmanek, rychle se točících rulet a cinkajících hracích automatů – jak může něco takového být předmětem samostatného právního oboru či předmětu hodného vyučování na právnické fakultě! Pokusím se přičinit několik poznámek na obhajobu existence „gaming law“, tedy práva hazardního průmyslu, alespoň jakožto předmětu.


Ano, takový předmět se vyučuje na některých právnických fakultách (včetně Harvardu), jsou pro něj vydávány učebnice a odborné časopisy (například UNLV Gaming Law Journal), a vyskytují se dokonce jeho specializované odnože, jako srovnávací právo hazardního průmyslu, právo indiánského hazardního průmyslu, či daňové právo hazardního průmyslu. Zkuste se však s veškerou vážností představit jako odborník na toto právo mimo úzký okruh lidí, kteří o „gaming law“ vědí, a pravděpodobně se vám dostane v nejlepším případě shovívavého úsměvu, v horším nepokrytě pohrdavého úšklebku. Když byla v roce 1998 v Las Vegas zřízena první (a doposud jediná) právnická fakulta ve státě Nevada, a to za tak významné finanční podpory majitele jednoho z řetězců místních kasín (donátor sám kdysi absolvoval právnická studia v sousedním Utahu), že po něm fakulta byla pojmenována, byla specializace na právo hazardního průmyslu nasnadě; členové fakulty však záměrně ponechali „gaming law“ v pozadí svého zájmu – v obavě, že by taková specializace poničila důvěryhodnost jejich nové instituce.

Nové právní obory to nemívají jednoduché. V dnešní době už asi málokdo pochybuje o tom, že právo duševního vlastnictví je samostatným oborem, který si zaslouží být zkoumán v rámci svých specifik a vyučován jako samostatný předmět navzdory jeho návaznosti na právo občanské, obchodní, trestní atd. Diskutabilní se zdá být status „cyberlaw“, tedy internetového práva, které bylo soudcem Easterbrookem slavně napadeno jako příklad „koňského práva“ – paoboru, který se povrchně zabývá právními problémy, které náhodou vyvstávají v souvislosti s koňmi, aniž by přinášel hluboké porozumění problémů jednotlivých „skutečných“ právních oborů. Neméně proslavenou se stala odpověď, kterou soudci Easterbrookovi uštědřil Lawrence Lessig, gigant v oboru internetového práva.

Nechávám na věcí znalejších, aby posoudili, zda si internetové právo zasluhuje být samostatným právním oborem či nikoli. Konference Internet Law Works in Progress pořádaná Santa Clara University School of Law v Kalifornii ukázala, že jen málokterý akademik píšící v tomto oboru se skutečně věnuje právním otázkám, které jsou specifické pro prostředí internetu (jako jsou např. otázky filtrování obsahu poskytovateli internetového připojení, problémy související s internetovými doménami či s obcházením geolokačních nástrojů). Většina autorů na konferenci prezentovala příspěvky, které se internetu dotýkaly vlastně jen okrajově. I když si nejsem jista vymezením internetového práva jako samostatného oboru práva, domnívám se, že si zaslouží být vyučováno jako samostatný předmět – stejně tak jako „gaming law“. I „koňské právo“ nebude z čistě formálního hlediska samostatný právní obor, ale je to rozhodně kurz vhodný pro právnické fakulty ve východní části státu Kentucky či kterémkoli jiném centru chovu koní (viz časopis o koňském právu publikovaný právnickou fakultou University of Kentucky).

Vyučování předmětu „gaming law“ může mít podobně význam v místě, kde velká část absolventů bude pracovat buď v hazardním průmyslu samotném, nebo v oblastech, které budou mít s hazardním průmyslem co dělat. Po absolvování předmětů povinného základu se často ukáže, že studenti mají obtíže uplatnit nabyté znalosti v praxi; chybí jim schopnost propojit znalosti z jednotlivých oborů. V USA je dalším problémem to, že předměty povinného základu se většinou vyučují na základě precedentů, což vede k tomu, že zatímco studenti jsou připraveni na psaní žalob, vedení soudních sporů, a sepisování rozsudků, nejsou schopni znalosti nabyté z analýzy rozsudků přenést do světa, kde většina situací neústí v podání žalob, ba dokonce, kde i většina soudních sporů nekončí vydáním rozsudku, ale uzavřením smíru.

Předmět vyučovaný ve vyšším ročníku, který studenty seznámí s propojením jednotlivých právních oborů v kontextu praxe, může mít velký význam pro přípravu studentů na praxi. Málokterý klient se na právníka obrátí s žádostí vyřešit otázku, kterak má být aplikována výhrada veřejného pořádku ve věci uznání obligace vyplývající z nelegálního hazardu v rámci úpadkovém řízení ve státě Wisconsin. Spíše se dostaví klient s žádostí vymoci dluh od hráče pokeru, který se po podpisu směnky kamsi nenávratně vypařil. V předmětu jako je „gaming law“ mohou být studenti vystaveni praktickým problémům klientů a řešit je nejen aplikováním znalostí z různých oborů, ale rovněž zvažováním dalších aspektů, jako jsou profesní etika, praktické okolnosti, ekonomické podmínky, či možnosti úpravy de lege ferenda. Na některých fakultách v USA se takové obory vyučují jako tzv. „capstone courses“ – předměty, které představují vrchol pyramidy, v jejíchž základech stojí nejen povinné předměty, ekonomika, sociologie, psychologie, ale třeba také praktická cvičení v dojednávání a psaní smluv v dané oblasti.

Je nesporné, že „gaming law“ bude ve věci neznalých i nadále vyvolávat představu, že jde o právo spoře oblečených tanečnic opírajících se o ruletové stoly. A to je asi dobře, protože, popravdě řečeno, hazardní průmysl, a tudíž i „gaming law“, by bez lidí s takovými představami už dávno vzaly za své. A přece právní problémy, kterými se tento předmět zabývá, jsou nesmírně vážné: kdo a jak zaručí, že tanečnici není méně než 21 let, kdo a jak zaručí, že její pracovní podmínky budou v souladu s právem, kdy a jak může zaměstnavatel tanečnici propustit, když její hmotnost přesáhne možnosti přiléhavého kostýmu? Kdo a jak zajistí, aby ruleta odpovídala určitým technologickým standardům, které korespondují s právní úpravou hazardu, a kdo posoudí, zda elektronická ruleta, onu “skutečnou” ruletu dokonale simulující, je ještě stolní hazardní hrou, v některých státech zakázanou, nebo je hracím automatem, jaký se v onom státě provozovat může? A co se stane, když hráč z Wisconsinu podepíše směnku, aby mohl pokračovat ve hře, a pak se vrátí do Wisconsinu, který dluhy z hazardu neuznává? A koneckonců není úplně na škodu vědět, že nezaplacení směnky z hazardu na méně než 250 dolarů je v Nevadě přestupkem, zatímco nezaplacení směnky na 250 dolarů a více je trestným činem. Ano, v Nevadě jsou vězení pro dlužníky. Rozhodně pro ty, co pohrdli znalostí „gaming law“.

12 komentářů:

David Kosař řekl(a)...

Dobrý den, díky moc za podnětný příspěvek! Osobně zcela souhlasím s tím, že samostatný předmět "hodný vyučování na fakultě" nemusí splňovat požadavky na samostatný právní obor. Ostatně, proč by někdo nemohl učit předmět "Odpovědnost v právu", kde by propojil znalosti z právní teorie s příklady z občanskoprávní odpovědnosti, trestněprávní odpovědnosti, správněprávní odpovědnosti, kárné odpovědnosti, ústavněprávní odpovědnosti apod. Takový předmět by byl velmi přínosný, byť by bylo velmi těžké jej sestavit a ještě těžší jej učit, a přitom těžko někdo bude tvrdit, že „odpovědnost“ je samostatný právní obor.

V USA mi přijde, že profesor může (jako PVP) učit v podstatě cokoliv, přičemž jediným kritériem je zájem studentů (a někdy ani to ne). Vzhledem k tomu, že jste působila v ČR i v USA, tak by mě zajímalo, proč podle Vás takto nastavené kurzy (ať už jde o opravdové „capstone courses“ či „jen“ o mezioborové či mezikatedrové kurzy) v Čechách nenajdeme.

Podle mě stojí za nedostatkem těchto kurzů v ČR následující faktory:

[1] Rigidní (a přežitý) katedrový systém, který brání vytváření byť jen „mezikatedrových“ kurzů.

[2] Málo skutečných praktiků na fakultě („kariérní model“ právnické akademie). A když už jsou nějací praktici na fakultě, tak se rekrutují spíše z řad advokátů „na půl úvazek“, soudců či státních zastupitelů, a nikoliv z řad „full time“ advokátů či „in house“ právníků.

[3] Nedostatečné propojení s praxí. V praxi se mnoho právníků zabývá určitým sektorem (automobilový průmysl, chemický průmysl, doprava, pojišťovnictví, filmový průmysl, reklama, telekomunikace, umění či vámi zmiňovaný hazard), které se obvykle nekryjí s právními obory vyučovanými na fakultě.

[4] Příliš mnoho povinných předmětů, což znamená malý prostor pro volitelné předměty (kam mezioborové kurzy či „capstone courses“ patří).

[5] Málo peněz. „Capstone course“ či mezioborové předměty se mnohdy těžko učí v jednom člověku. Dva vyučující na jeden kurz je ale luxus, který si české právnické fakulty nemohou dovolit.

Dle mého názoru je zcela klíčový první faktor. Co si myslíte Vy? A jak to změnit?

Anonymní řekl(a)...

Tak specializované kurzy na PF UK se vyskytovaly. Problém ale nebyl s atraktivitiou ale spíše s kvalitou, což přetrvává např. u spec. procesních předmětů dodnes.
Po dvou týdnech přednášek obecné kategorizace všeho na vše došel vyučujícímu obsah látky a začne kupit judikáty, jejichž diferenční vypovídací schopnost se limitně blíží nule. To dodělá citacemi názorů jiných autorů, které bez znalosti obsahu látky nepochopí snad ani on sám, natož osazenstvo. Mezitím se pod různými záminkami "obecné zásady" a kategorizace zopakují 10x a posluchárna se ve stejném tempu vylidní.
Dodnes mě mrazí, když si vzpomenu na nevytopenou posluchárnu MPS, kde nás bylo 5 včetně vyučujícího a teplo stále nepřicháelo :-) A myšlenkově bylo atraktivnější dumat nad vlastní odvahou v takovém počtu z přednášky odejít než se zabývat přednáškou pronášenou navíc tak monotoním hlasem, že jeden chápal nakonec i tu zimu v posluchárně.

Michal Konečný

Vojtěch J. Cepl řekl(a)...

1) Badatelsky vděčné, protože nekonečné téma; existence právní disciplíny není podložena ničím reálným.

2) Prvá příčina dle Davida Kosaře je kardinální; obory práva se rovnají katedrám; a bádat po tom, proč je kateder zrovna tolik a proč ne jiné se jaksi nesluší.

3) Osobně patřím mezi skeptiky; pro mne by klidně stačily tři a půl právní disciplíny; trestní, občanské a správní právo; ta polovička je ústavní právo.

4) Nevidím žádný užitek ve vytváření dalších oborů koňského práva. Nevidím ani užitek ve vytváření oboru práva duševního vlastnictví; to je exemplární příklad. V našich podmínkách tím totiž skoro zákonitě vzniká stav nepřiměřeného vlivu loby jedné strany; odborné konference a návrhy zákonů připravuje skoro výhradně strana autorů, přesněji zastupujících organizací autorů, protože "uživatelé práv" na to nemají čas a zájem. Dostatečně specializovaná disciplína práva u nás spěje do tohoto stavu skoro s jistotou.
Specializace práva vede jen k jeho dalšímu odlidšťění a rostoucím překvapením, co to tam ti poslanci schválili.

5)Naopak samozřejmě nemám námitek proti mezioborovým kurzům "koňského práva" jakéhokoli druhu; praxe si toho může žádat docela často. Kromě internetového práva je nasnadě třeba automobilové právo nebo právo nějaké sportovní disciplíny, třeba fotbalu. A odborník se vyloupne skoro vždycky; s jistým nemalým nebezpečím toho, že si usurpuje na tuto disciplínu jakýsi monopol.

Anonymní řekl(a)...

S autorkou si dovolím nesouhlasit. Capstone courses mají smysl, když už znám podrobně a nikoliv okrajově obory, na kterých je ta pyramida vystavena. Ve škole se mohu naučit teorii, probrat judikáty, spesání žaloby a kontražaloby atp., ale smírčí jednání a obchodně-právní jednání celkově naučit nelze. To se musí praktikovat a učit se v praxi. Ono je něco jiného sedět na soudě anbo na moot courtu a přemítat fakticky anebo hypoteticky o cizích miliardách a něco absolutně jiného pak sedět mezi klientem A a právníkem B, jejichž miliardy (a někdy je to ještě horší u banálních částech) to skutečně jsou a proti vám stojí parta právníků pana B, co klientovi hrozí ztrátou všechno včetně vlastní soudnosti :-) To vás nemůže naučit někdo s praxí na ministerstvu anebo státní správě, kde se všechno "nějak vždycky užmoulá a odporaduje" anebo teoretik ze školy, který se bojí odpovědnosti jak čert kříže. Jednání je o praxi, praxi, technikách, chybách, vnímání chyb a praxi.... a stejně charakter a temperament moc nepředěláte, jen ho můžete využívat.

Na škole jsem zažil jenom 3 vyučujícíc, jejichž projev i praxe by tomu odpovídala (1 arbitr na MPS, 1 obhájce tresta a 1 in-house právnička). Zbytek byli teoretici, kteří možná hodně publikovali, ale všichni víme, jaké mají ceny "odborné" komentáře (aneb pohádky o doktrinálu jako pramenu práva) anebo nezávislé posudky (delší disclaimer než samotné legal opinion). Nedělám si iluze i amerických právnicích ani školách, kde se pod houfem frází o "skutečných a praktických znalostech" skrývá snaha o zaplacení školného od slabšího hráče hry.

Neříkám, že to nejde, ale myslím si, že má větší cenu strávit odpoledne s jedním bývalým min. předsedou t.š. advokátem v diskusi o nějaké věci než trávit roky studium teoretických názorů ve škole. Právo je praxe, zkušenost a tak trochu řemeslo a žádná věda.

Jan Bouček

Anonymní řekl(a)...

ad Cepl : vliv jedné strany ohledně práva k nehmotným statkům není o zájmu a času. Klaiscká teorie public finance zná praxí ověřen pravidlo, že vliv několika osob s možným velkým ziskem je větši než vliv několika tisíc osob s možnou malou ztrátou.

Proto ty daně ve formě koncesi. poplatků a 50% státního rozpočtu.

Ivan Skácel

Anonymní řekl(a)...

Trocho OT : co je assoc. profesor a (obyčejný) profesor v USA ?

V AUS jsou např. Lecturer (2Y), senior lecturer (5Y)a pak je profesor, který má smlouvu až na 10 let(10Y). Mezi těmi stupni není žádné habilitační řízení, jde prostě jenom o hierarchii v rámci školy. Kromě uvedení této funkce na webu školy se dají rozeznat podle toho, že lecturer nosí tričko, senior někdy i rozhalenou košili a profesor už má ve skříni i kvádro.

Jan Hajský

Tomáš Marný řekl(a)...

Ad Jan Hajský: oni australští profesoři nosí sako ke kraťasům?

Tomáš Marný řekl(a)...

Pro případ, že to někdo náhodou nezná: Bruces sketch.

Přepis skeče je zde: scénář.

A dnešní sestava katedry filozofie University of Woolamaloo je zde
.

Tomáš Sobek řekl(a)...

Je dobře, když mají učitelé volnou ruku v sestavení svého kurzu. Jestliže člověk učí téma, na které se specializuje, dokáže celý semestr zaplnit na špičkové úrovni. Ale když učí klasický (velký) obor jako povinnou jízdu, tak jenom jedna, dvě přednášky jsou v tématech, ve kterých se perfektně orientuje, a zbytek je z jeho strany jenom nutné minimum ("základ").

Marketa Trimble řekl(a)...

Děkuji Davidovi Kosařovi za podnětnou úvahu nad možnými překážkami pro mezioborové a podobné kurzy. Nejsem si jista, zda lze tvorbu takových kurzů podnítit institucionálními změnami. Zajisté pomůže, když instituce nejsou na překážku, ale zdá se mi, že jde zejména o osobní zájem vyučujících v kombinaci s podporou takovým kurzům - ne nutně finanční či institucionální podporou, ale uznáním, že jsou takové kurzy cenné a že jsou zapotřebí. Problém je, pokud se ostatní členové fakulty domnívají, že jsou takové kurzy méněcenné či nepotřebné.

K příspěvku pana Boučka - souhlasím s tím, že jedno odpoledne s osvíceným praktikem může vydat za semestry strávené v některých teoreticky zaměřených kurzech. Dovoluji si jen poznamenat, že to zdaleka neplatí o každém praktikovi a o každém teoreticky zaměřeném kurzu. Totéž bych navrhla na téma státní správa. Výborní pedagogové se "líhnou" všelijak.

Konečně pro pana Hajského: Pokud je mi známo, v USA existují na fakultách tři stupně. Začínající akademici bývají najímáni jako assistant professor, další stupeň je associate professor, a pak následuje professor. S titulem professor většinou lidé rovněž získávají celoživotní jmenování (tenure), ale ne vždy. Někdy se o udělení profesury hlasuje po šesti letech, ale ne vždy. V žádném případě si neodvažuji systém v USA srovnávat s naším habilitačním řízením, který považuji za nesrovnatelně náročnější. Můj dojem je, že výběrové řízení na akademická místa v USA je možná složitější než v ČR, ale postup dalšími stupni je jednodušší (i když není bez formálního řízení a požadavků). Jako se vším - oba systémy mají svá pro a proti, každý se snad hodí tam, kde si ho vymysleli, a jako každý systém si zaslouží být zkoumán a případně revidován. V USA se vede diskuse o zrušení celoživotního jmenování - bude o tom zmínka v jednom z příštích příspěvků.

Co se týče odívání - pozoruhodný kulturní rozdíl - je to v USA přesně naopak. Assistant professor se snaží vypadat důležitě, tak nosí oblek, associate professor si už může troufnout vyjít bez kravaty atd. Ale záleží také na regionu - a ne jen kvůli počasí.

Anonymní řekl(a)...

Aby takový nějaký předmět mohl existovat, musel by se najít kvalitní přednášející. Akademici sice kupí knihy, ale jde o často o 100x omlácenou slámu bez ladu a skladu. Praktický specialista zase nemá moc času publikovat své poznatky a výsledky "teamová práce" jsou někdy horší než je práce nejhoršího z teamu.

Michal Dlouhý

Anonymní řekl(a)...

Nejprve chci pochválit redakci, že vybrala někoho, na koho se po delší době dobře kouká (americký gendristky záměrně ignoruji). I když mně americké právo nějak výrazně nezajímá, rád se dovím něco o jejich americkém právníckém školství zevnitř. I když obecný americký attitude miluji a je mi charakterově blízký shledávám i druhou stranu této mince a to je sebeprosazování a naprostá nekritičnost, nyní navíc okořeněná politickou korektností. Římská tradice značí nejen zákoníky, ale i vtip, což v USA prakticky neexistuje, protože každý slušný vtip musí urazit minimálně jednu menšinu, nejlépe jednu většinu. Svým způsobem je to forma vězení.

Ale k věci : zajímalo by mě jak je to s rovností přístupu na škol. Zda např. indán nemá nějaké Uberbody za svou matku anebo vlastní žebříček.

Jan Ditrich