Soudní dvůr rozhodl v případu Landtová
K pozadí případu viz můj předchozí post, kde jsem podrobněji rozebral i stanovisko generálního advokáta. Věcně rozhodl Soudní dvůr tak, jak stanovisko navrhovalo: vyrovnávací příspěvek není v rozporu se systémem nařízení jako takovým, odporuje však zákazu diskriminace na základě státní příslušnosti.
Zajímavější jsou úvahy Soudního dvora nad tím, jak české orgány mohou dále postupovat, kde se rozsudek od stanoviska mírně liší.
K důsledkům konstatování diskriminace
(50) Vzhledem k závěru, že pravidlo vycházející z nálezu Ústavního soudu je diskriminační, je třeba určit s tím spojené praktické důsledky jak pro osoby znevýhodněné uplatňováním tohoto pravidla, tak pro osoby, které z něj mají prospěch, jako je M. Landtová.
(51) Pokud jde o důsledky nedodržení zásady rovného zacházení v takové situaci, o jakou jde v původním řízení, je třeba připomenout, že jakmile byla konstatována diskriminace, která je v rozporu s právem Unie, a dokud nebyla přijata opatření k obnovení rovného zacházení, lze dodržení zásady rovnosti zaručit pouze tím, že osobám patřícím do znevýhodněné kategorie jsou přiznány stejné výhody, jako jsou ty, jichž využívají osoby patřící do zvýhodněné kategorie, což je režim, který je v případě, že nedochází ke správnému uplatňování práva Unie, jediným platným referenčním systémem (viz rozsudek ze dne 26. ledna 1999, Terhoeve, C‑18/95, Recueil, s. I‑345, bod 57 a citovaná judikatura).
(52) Pokud jde o důsledky konstatování diskriminační povahy nálezu Ústavního soudu pro osoby patřící do kategorie osob zvýhodněných pravidlem vyplývajícím z tohoto nálezu, jako je M. Landtová, je třeba uvést, že ačkoli za současného stavu vnitrostátního práva orgán příslušný k přiznání důchodu nemůže legálně odmítnout nárok na vyrovnávací příspěvek znevýhodněným osobám, nic nebrání tomu, aby toto právo zachoval ve prospěch oné kategorie osob, na které se již na základě vnitrostátního pravidla vztahuje.
(53) Právo Unie nebrání, s výhradou dodržení obecných zásad práva Unie, opatřením, která znovunastolují rovné zacházení omezením výhod osob, které byly dříve zvýhodněny (viz rozsudek ze dne 28. září 1994, Coloroll Pension Trustees, C‑200/91, Recueil, s. I-4389, bod 33). Nicméně před přijetím takových opatření žádná norma práva Unie nevyžaduje, aby kategorie osob, které již mají nárok na takový vyrovnávací příspěvek v rámci sociálního zabezpečení, o jaký jde v původním řízení, byla o tento příspěvek připravena.
(54) Vzhledem k výše uvedenému je na druhou položenou otázku třeba odpovědět tak, že čl. 3 odst. 1 ve spojení s článkem 10 nařízení č. 1408/71 brání takovému vnitrostátnímu pravidlu, jako je pravidlo dotčené v původním řízení, které umožňuje vyplácet vyrovnávací příspěvek k dávce ve stáří pouze českým státním příslušníkům s bydlištěm na území České republiky, aniž to z hlediska práva Unie nutně vede k tomu, že osoba, která obě tyto podmínky splňuje, bude o tento příspěvek připravena.
(50) Vzhledem k závěru, že pravidlo vycházející z nálezu Ústavního soudu je diskriminační, je třeba určit s tím spojené praktické důsledky jak pro osoby znevýhodněné uplatňováním tohoto pravidla, tak pro osoby, které z něj mají prospěch, jako je M. Landtová.
(51) Pokud jde o důsledky nedodržení zásady rovného zacházení v takové situaci, o jakou jde v původním řízení, je třeba připomenout, že jakmile byla konstatována diskriminace, která je v rozporu s právem Unie, a dokud nebyla přijata opatření k obnovení rovného zacházení, lze dodržení zásady rovnosti zaručit pouze tím, že osobám patřícím do znevýhodněné kategorie jsou přiznány stejné výhody, jako jsou ty, jichž využívají osoby patřící do zvýhodněné kategorie, což je režim, který je v případě, že nedochází ke správnému uplatňování práva Unie, jediným platným referenčním systémem (viz rozsudek ze dne 26. ledna 1999, Terhoeve, C‑18/95, Recueil, s. I‑345, bod 57 a citovaná judikatura).
(52) Pokud jde o důsledky konstatování diskriminační povahy nálezu Ústavního soudu pro osoby patřící do kategorie osob zvýhodněných pravidlem vyplývajícím z tohoto nálezu, jako je M. Landtová, je třeba uvést, že ačkoli za současného stavu vnitrostátního práva orgán příslušný k přiznání důchodu nemůže legálně odmítnout nárok na vyrovnávací příspěvek znevýhodněným osobám, nic nebrání tomu, aby toto právo zachoval ve prospěch oné kategorie osob, na které se již na základě vnitrostátního pravidla vztahuje.
(53) Právo Unie nebrání, s výhradou dodržení obecných zásad práva Unie, opatřením, která znovunastolují rovné zacházení omezením výhod osob, které byly dříve zvýhodněny (viz rozsudek ze dne 28. září 1994, Coloroll Pension Trustees, C‑200/91, Recueil, s. I-4389, bod 33). Nicméně před přijetím takových opatření žádná norma práva Unie nevyžaduje, aby kategorie osob, které již mají nárok na takový vyrovnávací příspěvek v rámci sociálního zabezpečení, o jaký jde v původním řízení, byla o tento příspěvek připravena.
(54) Vzhledem k výše uvedenému je na druhou položenou otázku třeba odpovědět tak, že čl. 3 odst. 1 ve spojení s článkem 10 nařízení č. 1408/71 brání takovému vnitrostátnímu pravidlu, jako je pravidlo dotčené v původním řízení, které umožňuje vyplácet vyrovnávací příspěvek k dávce ve stáří pouze českým státním příslušníkům s bydlištěm na území České republiky, aniž to z hlediska práva Unie nutně vede k tomu, že osoba, která obě tyto podmínky splňuje, bude o tento příspěvek připravena.
11 komentářů:
Čili NSS u soudního dvora prohrál. Takový závěr jsem tipoval už před rozsudkem, NSS jednal hypoteticky, ale nikoli tolik, aby to SD odmítl. Až nastane skutečný, a nikoli hypotetický případ tvrzené diskriminace, mohou české soudy rozšířit nárok na vyrovnávací příspěvek i na další osoby ve srovnatelné situaci, ale to platilo i před rozsudkem. Je samozřejmé, že judikatura ÚS je svázána poměry, které řešila. Pokud se soudy střetnou s novou situací (nové občanství v EU), tak by ji měly řešit, ne zpochybňovat původní rozhodnutí, které je naopak právě antidiskriminační.
To se obávám, že jste rozhodnutí ESD, ale hlavně jádro sporu mezi NSS a ÚS, vůbec nepochopil. Aniž bych se chtěl nějak vyjadřovat k tomu, co je dobré pro ČR a její rozpočet, ESD dospěl přesně k takovovému závěru, který NSS podle mého názoru ve svých rozhodnutích předjímal (a ÚS - aniž by se třeba zabýval tím, zda se nejedná o otázku výkladu práva EU, kde je povinen položit předběžnou otázku, odmítal).
J. Komárek: Myslím, že naopak. Celá kauza byla čistě hypotetická, protože výsledek je takový, že NSS nezískal od ESD důvod pro rozhodnutí vyhovující ČSSZ, které - a jedině které - by bylo v rozporu s judikaturou ÚS. Ani v jednom bodě evropské právo tedy nebrání, aby tato judikatura byla nadále uplatněna. ÚS netrval na podmínce občanství či snad i pobytu, aby zakázal vyplatit vyrovnávací příspěvek všem ostatním, ale že právě za těchto podmínek je dána zjevná diskriminace ve vztahu k povinnosti českého státu.
Dnešní LN.Celá kauza je hypotetická "na druhou". Nejenže senát NSS namísto, aby postupoval podle judikatury ÚS, začal spekulovat, že existují blíže neurčené osoby, které jsou diskriminovány (je opravdu úkolem soudu podávat tímto způsobem inzeráty po potenciálních žalobcích v zájmu politického hnutí "Rovnost a diskriminace"?), tak diskriminace byla u ESD shledána "kontumačně" neboť "Soudnímu dvoru nebyla předložena žádná skutečnost, která by mohla takové diskriminační zacházení odůvodnit." (b. 47). Není divu, pokud se vládní zmocněnec přidal na stranu ČSSZ, které se judikatura ÚS nelíbí. Soudní dvůr toliko deklaroval diskriminaci prima facie, protože Českou republiku nikdo nehájil, tudíž neobhájil okolnosti, které by podmínku občanství odůvodnily. Samozřejmě, že není pravda, že občanství je v této věci od nyní zakázaným kritériem pro určení povinnosti českého státu.
Podmínka občanství nevylučuje, ale pouze opravňuje, jen je snazší při splnění této podmínky prokázat, že dochází k diskriminaci (té, o které rozhodl ÚS nikoli prima facie, ale meritorně), neboť v tomto případě je také diskriminace mezi českými občany nejdrastičtější. Že mohou existovat jiné osoby ve srovnatelném postavení, které jsou tudíž také ve vztahu k povinnosti českého státu diskrimimonváni, není stávající judikaturou ÚS vyloučeno. Proto NSS je vázán judikaturou ÚS a má ji případně aplikovat na jiné srovnatelné okolnosti, jiný podobně úzký vztah vzhledem k historickým okolnostem, kdy bude možné prohlásit, že kritérium formálního sídla zaměstnavatele v době rozpadu společného státu je objektivně neodůvodněné, tudíž diskriminační.
Je velkým selháním "Rovnosti a diskriminace", že z kauzy, která je antidiskriminační bez podrobné argumentace činí kauzu diskriminační...
No, Česká správa sociálního zabezpečení už má zjevně ve slovenském bulváru také hezkou reklamu:
http://vas.cas.sk/clanok/4300/dorovnavaju-vam-dochodok-z-ceskej-republiky-ozvite-sa-nam.html
http://www.cas.sk/clanok/202366/nadej-pre-tisice-slovakov-ako-sa-dostat-k-penzii-z-ceska.html
(zdroj: http://www.mpsv.cz/files/clanky/11120/tz_250711a.pdf)
Tisková zpráva
V Praze dne 25. července 2011
VYJÁDŘENÍ MPSV K DOROVNÁVÁNÍ SLOVENSKÝCH DŮCHODŮ
Soudní dvůr EU se koncem minulého měsíce vyjádřil k předběžným otázkám položeným mu v reakci na předchozí nález Ústavního soudu Nejvyšším správním soudem v kauze M. Landtová.
Ve zmíněném rozsudku Soudní dvůr potvrdil, že je v kompetenci ČR se rozhodnout, bude-li dorovnávat občanům České republiky nižší slovenské důchody, avšak pokud tak bude činit, musí stejně za nediskriminačních podmínek přistupovat i k občanům ostatních států EU.
V souvislosti s rozhodnutím Soudního dvora EU bylo Ministerstvo práce a sociálních věcí nuceno zrušit dosavadní úpravu k dorovnávání nižších slovenských důchodů, neboť – ve světle uvedeného rozhodnutí – byl zjevně diskriminační a v současnosti proto nemůže ČSSZ o žádostech rozhodovat kladně.
Ve svém vyjádření Soudní dvůr dále poukázal na možnost napravit diskriminaci mezi českými občany a ostatními "evropskými" občany tím, že by se nadále žádné dorovnávání neposkytovalo, a to ani občanům ČR. V brzké době hodlá MPSV navrhnout zákonnou úpravu, která by vyrovnávání slovenských důchodů zcela vyloučila. Hlavním důvodem tohoto kroku jsou obrovské finanční náklady (až 100 miliard Kč), které by hrozily v případě, že by Česká republika musela bez ohledu na občanství poskytovat vyrovnávací příspěvek ke všem nižším slovenským důchodům za doby odpracované v bývalém Československu. Takové navýšení důchodových nákladů by si vyžádalo výrazný zásah do státního rozpočtu a případně i zvýšení pojistného.
Odpověď Soudního dvora EU byla směřována Nejvyššímu správnímu soudu. Pro další vývoj může být významná i reakce tohoto soudu, případně dalších soudů, jejichž rozhodnutí budou pro administrativní orgány závazná.
Viktorie Plívová
vedoucí tiskového oddělení
a tisková mluvčí
Zajímavé, že ministerstvo jaksi zapomnělo, že nedorovnávat důchody v případech, kdy formální sídlo zaměstnavatele v době rozpadu společného státu má neobjektivní, arbitrární, tudíž diskriminační povahu, bylo shledáno prostiústavním.
Navrhuji přijmout pro Čechy a Slováky tuto zásadu : (mezinárodní smlouvou?)
Splněné důchodové pojištění před 1.1.1993 započte ten stát, kde žadatel nárok na důchod uplatní .
Letos se něco na ten způsob sjednalo s Austrálií.
NSS rozhodl Má-li být odvodnění posouzeno jen z tiskové zprávy, jedná se o velmi slabý rozsudek. Ale to může být "expertům" na evropské právo tisíckrát opakováno, že žádné pravidlo, které vylučuje z dorovnávajícího příplatku osoby bez ČR občanství, neexistuje a Ústavní soud jej nikdy nestanovil, i když byl ESD obelhán o opaku.
Dne 14.2. 2012 by měl být vyhlášen nález Ústavního soudu ve věci Pl. ÚS 5/12. Soudce zpravodaj Pavel Holländer...
Nález Pl.ÚS 5/12 vyhlášen. Upozorňuji především na část IX. (str. 18-20).
P2
Okomentovat