Václav Klaus jedná proti demokratickému řádu České republiky
K úvahám o ústavnosti prezidentova váhání s odvoláním ministrů VV, které se dnes objevily v tisku, si dovoluji připojit i svůj názor, který dnes otiskly Lidové noviny. Nad rámec řečeného se mi chce dodat: také Vám připadá, že prezident zachází s mocí, kterou mu Ústava propůjčuje, jako s tím chilským perem?
Václav Klaus jedná proti demokratickému řádu České republiky
Každý den, kdy ministři za Věci veřejné setrvávají ve vládě, potenciálně ohrožují základní práva a svobody občanů České republiky. Dokument, který zveřejnila MF Dnes, jehož věrohodnost nikdo ze strany Věci veřejné nepopřel, hovoří jasně. Cílem faktického vůdce strany Víta Bárty bylo skrze politiku prosazovat zájmy své agentury, o jejíž metodách také hovoří velmi otevřeně. Špehování, sbírání kompromitujících informací, možná i vydírání. Ministerstvo vnitra a veřejná správa, do které začal Bárta dosazovat své věrné, je bohatým zdrojem informací o občanech této země, jež mohou být následně zneužity. Proto nemají Věci veřejné ve vládě co dělat.
Premiér Petr Nečas zareagoval zcela správně a navrhl odvolání ministrů z vlády. Prezident Nečasovy návrhy odmítl.
Ústava však hovoří zcela jasně: prezident odvolá člena vlády, jestliže to navrhne její předseda. I kdyby spolu dále představitelé koaličních stran jednali, je prezident povinen ministry Věcí veřejných odvolat. Úvaha mu paradoxně zůstává pouze u ministra Bárty, který dříve, než jeho odvolání mohl premiér Nečas navrhnout, sám podal demisi. Tu prezident skutečně může podle Ústavy odmítnout.
Tady ale nejde „pouze“ o nerespektování role, kterou Ústava prezidentovi přisuzuje na úkor jiných vrcholných orgánů státní moci, v tomto případě premiéra. Jde o práva a svobody všech občanů České republiky, bezprostředně ohrožená přístupem k informacím, jež o nich státní orgány mají a které nyní mohou sloužit agentuře ABL.
„Strana“ Věci veřejné měla Vítovi Bártovi a agentuře ABL sloužit k ovládnutí politického systému České republiky a získání moci, jíž by poté využil ve prospěch svůj a jeho agentury. Je otázkou, zda by se zákonností strany nemělo začít vážně zabývat Ministerstvo vnitra. To se ovšem nemůže stát do okamžiku, kdy její předseda sám ministrem. V tomto okamžiku má ministr John spíše prostor k tomu, aby zametl stopy.
Odkládáním přijetí návrhu na odvolání ministrů za Věci veřejné se tak prezident stává spoluviníkem stavu ohrožení práv a svobod občanů. Pokud na svém postoji setrvá i nadále, jak jeho poslední vyjádření i naznačují, dopustí se velezrady, kterou zákon definuje jako „jednání prezidenta směřující proti demokratickému řádu“ České republiky. Co na to Senát, který je oprávněn ústavní žalobu podat?
115 komentářů:
Tyhle ńázory nemají valnou cenu. Pokud zde někdo dlouhodobě zástává názor, že prezident je správní orgán bez možností správní úvahy a musí tedy posvětit Lisabonskou smlouvu, pak asi bude tvrdit, že nesmí ani zdržovat, natož zamítnou odvolání členů vlády. Tento svůj názor ještě doplní několika ústavními zásadami a právními principy a jde se spát.
Z mého pohledu je Nečas slabý premiér a nemá šanci donutit parlament, aby obvinil prezidenta, takže se de facto musí Klausovi přizpůsobit. Kdyby Klaus odmítl odvolat členy, pak má Nečas smůlu bez ohledu na všechny principy. To jestli by to bylo dobře anebo ne, je věci do jiné diskuse.
Jan Vačkář
Nesdílím všechny názory uvedené v postu, ale to základni je myslím zřejmé: prezident republiky se dopouští ústavního deliktu. Tento delikt je bohužel dalším v řadě minulých porušení ústavních povinností a dal by se najít i jeden ústavní delikt trvající. Je mi líto.
Oprava na chybě:
Dobrý den,
tímto dnem se Jiné právo definitivně odepsalo.
Gratuluju k úspěšné transformaci v politický blog a ztrátě některých čtenářů, které zajímaly netradiční pohledy na právo.
S pozdravem
Ondřej Šváb
Jsem velmi rád za tento post. Konečně se snad rozvíří debata nad neskutečným chováním prezidenta ČR...
Se závěrem článku totiž nezbývá, než souhlasit.
Jen bych lehce polemizoval s tezí stran demise člena vlády. Dle mého názoru není prinicpiálně možné držet člena vlády ve funkci proti jeho vůli. Ač Ústava dává prezidentovi formálně v této otázkce širší manévrovací prostor, je nepředstavitelné a absurdní, aby byl někdo "násilím" držen ve vládě ať již z ní chce odejít z politických či osobních důvodů...
Ahoj Honzo.
Zjevně to směřuje i na mne, byť neadresně. Jen zopakuji pro zdejší čtenáře, jen v kostce:
1. Nejenže to "váhání" podle mne není protiústavní, ale dost možná protiústavní by bylo, kdyby prezident te´d konal.
2. Protiústavní by to bylo proto, že by ministerstva vnitra, školství a dopravy zůstala bez vedení, a to dokonce na dobu neurčitou. Pro fungování státu to považuji za větší zlo, než když bude ministerstvo řídit člověk, kterého sice třeba také sám nemusím, ale kterému nikdo nic nedokázal a který je pod drobnohledem médií.
3. Až budou na stole ležet návrhy na jmenování, pak teprve bude na čase začít se zabývat tím, zda prezident má či nemá nějakou lhůtu. Ale tam zatím nejsme.
4. Ano, v minulosti se stalo, že ministerstvo zůstalo bez ministra. Tvrdím, že takový stav byl protiprávní. Trvalo to oproti předpokladům docela dlouho a dost možná právě proto na podobnou hru VK nechce přistoupit podruhé.
P.H.
Když chybí argumenty, přidá autor na verbální kalibraci hodnocení. Zrovna píšu žádost o delegaci řízení o odstranění stavby v Prostějově vedeném u místního SÚ, který se snaží už po 5x dodatečně povolit existující stavbu 6.patrového bytového domu o dvě patry vyšší než dle stavebka postavenou firmou místního radního, přestože toto dodatečné povolení 4x zrušil Krajský úřad a jednou souda se stavbou nesohlasí vlastník jednotky i soused. Řízení o odstranění stavby trvá 7 let.
Při kolaudaci před 6 lety stavební úřad zkolaudoval 4 patra domu, i když tam stál 6 patrový dům, který měl v nelegálních patrech kotelnu i výtah. Nevěříte ? Já také ne, než mi to jedne ze stěžovatelů ukázal.
Proti tomu mi přijde nějaké měsiční otálení prezidenta jako legrace.
Jan Řehák
Vše začíná být vcelku jedno.
Ve stejných LN čteme, že vysoký úředník ministerstva obrany si nedal do auta pistoli, protože na ní nejsou jeho otisky, že ji tam dal asi policista, jehož otisky (zřejmě) na ní také ale nejsou. Ta pistole se tam asi narodila a nikdo se nemlátí smíchy. Ani nikdo, kdo má věc narozených pistolí v autech na starosti (nějak se tam dostat musela, ne? byla tam?) se nestará.
Co je proti tomu, že prezident nechce odvolat ministry, které nechce předseda vlády, ani ministra, který sám nechce být ministrem? Pavel Hasenkopf si myslí, že bez ministra by se dokonce zastavila část státu. Že by usnula jako v pohádce o Šípkové Růžence?!
Doufejme jen, že se žádný ministr neopije do němoty, nebo dokonce má tu troufalost ve službě vypustit duši (svojí, a ne u kola). Prostě vláda pojede dál, jako jela teď. No a co?
Co se týče ohrožení práv a svobod občanů (a to má zřejmě pan Komárek především na mysli, zmínil se o nich 2x): ohrozit mohu jen to, co je. Se vší možnou úctou k panu Komárkovi, o právech a povinnostech občanů v ČR přece zásadně rozhodují příslušné správní orgány a nemyslím, že jejich kapacita tak činit i nadále bude touto kauzou nějak ohrožena . . . .
ad Jan Řehák :
Nebo se to může vzít obráceně, prezident je důsledek kvality správního orgánů.
nejde o tohle quasiOulického ? Neljlepší je tvrzení stavebního úřadu, že řízení í odstranění stavby trvá běžně 8 let :-))) a že osoba radního jako předsedy představenstva stavebíka v tom nehraje roli. To naše státní zastupitelství opět spí.
http://olomouc.idnes.cz/firma-prostejovskeho-radniho-stavela-nacerno-dum-je-o-dve-patra-vyssi-1kx-/olomouc-zpravy.asp?c=A110404_1560856_olomouc-zpravy_sot
Petr Hanus
Jen dvě faktické poznámky k P. H.
Souhlasím, že bezvládí je nepřípustné a posiluje moc úřednické třídy s jejími zájmy, ale:
- jedno ministerstvo již bez šéfa je (VB odmítl dojít na vládu)
- na minulých bezvládích měl VK lví podí, právě podobnými podmínkami, jako dává nyní. Často jsou to podmínky jak z pohádek. Třeba se ale nyní najdou mravenečkové, nebo VK "zapomněl, na jahody mražený"
Ivo Hynek
Musím se tentokrát pana prezidenta aspoň trochu zastat, ač se mi to stává málokdy.
Dle mého názoru mu (zatím) nelze nic vyčítat. Byť je jistě povinen návrhům premiéra vyhovět a měl by tak učinit neprodleně, nemyslím si, že se zatím chová v rozporu s takto formulovaným pravidlem. Jak zcela trefně poznamenává pan Jakl, prezident není žádný stroj, ale živý člověk a rozumně myslící bytost (aspoň ústava z tohoto předpokladu vychází) a tím, že procedura je v ústavě nastavena tak, že "prezident odvolá, když premiér navrhne" a ne "premiér odvolá", jistě bylo míněno, že jakási (byť asi minimální) ingerence prezidenta do tohoto procesu je předvídána. Může se třeba pokusit přimět premiéra, aby svůj návrh stáhl (třeba slovy: Nenechte prchlivost cloumat svým majestátem ). Táže-li se pan prezident "Když odvolám, co bude pak?", je to jistě legitimní postup. Jiná věc je, zda má právo na tomto svém požadavku trvat i poté, kdy mu premiér oznámí, že na odvolání prostě trvá, ač není ještě přesně známo, co bude následovat. (Je-li takový postoj premiéra rozumný, to nehodnotím).
Takže si nemyslím, že jsou úplně na místě silné výroky typu, že prezident porušuje ústavu a jedná proti demokratickému řádu ČR.
Myslím si, že za této situace zatím lze možná pochybovat o věcné správnosti prezidentova postupu (já tyto pochybnosti maloučko mám), nikoli však o jeho souladnosti s právním řádem.
Mimochodem - nemyslím si ani to, že by snad bylo protiústavní přijmout rezignaci (nebo odvolat) ministra bez náhrady. Na situaci, kdy v čele ministerstva žádný ministr nestojí, nevidím nic protiústavního a těžko se jí dá vyhnout úplně, např. umře-li ministr v úřadě (viz Pavel Dostál).
Jan Kašpar
Názor p. Komárka a Hřebejka a Kysely viz zde, podrobnější text p. Hasenkopfa viz zde.
Ač ústavní právo není můj obor, myslím, že určitá prodleva porušením Ústavy není. Problém ostatně není ani tak v prodlevě, ale v tom, že vzniklý prostor prezident využívá k ovlivňování situace, nechce zůstat stranou - to se líbit nemusí. Ač Klause opravdu nemusím, otázkou je, zda by byl takový křik i v případě, že by na jeho místě byl někdo jiný. Názor, že přijetím demise či návrhu na odvolání ministra dojde ke stavu ještě horšímu (ministerstvo bude bez ministra) a že za starého musí být ihned, ne-li souběžně, jmenován nový, ale považuji za extrém, který má vyvážit tlak na Klause odůvodňovaný povinností přijmout návrh na odvolání. Závěrem - nemyslím, že se JP stává politickým blogem, to by se o ústavních otázkách nesmělo hovořit jen proto, že v nich figurují politici, které tu máme, tu nemáme rádi.
Politické argumenty bych pro kritiku prezidentova rozhodnutí ponechal přece jen stranou, neboť stávající politická šlamastika může být ještě víc zamotanější, než si kdokoliv z nás umí předstvit (viz možné vyjádření Kočí, že půč ve straně osnovala již dlouhou dobu). Ale znění Ústavy ČR je tu zřejmé, navíc podepřené tím, že prezident - narozdíl od vlády a jejího předsedy - nenese žádnou politickou odpovědnost. Domnívám, že Ústava tu neponechává prezidentovi ani zblo pro váhání, je-li stanovisko premiéra pevné.
Jan Kolba
Souznim docela s nazorem, ktery publikoval Jan Machacek
http://www.rozhlas.cz/radiozurnal/publicistika/_zprava/jan-machacek-role-prezidenta-v-soucasne-vladni-krizi--878326
Ceska ustava lze teoreticky vykladat tak, ze role prezidenta je obdobna roli britske kralovny. Textualne to je podle mne spravny vyklad (byt asi v rozporu s predchozi ustavni historii), ale dvacetileta praxe je proste jina - vybrali jsme si Havla a Klause, a jejich role byla a je logicky aktivnejsi. To ze je prezident slabsi akter (alespon z hlediska ustavniho), je nabiledni. Pokud bude premier neoblomny, musi prezident odvolani ministru prijmout. Zeptat se ale na neco a pozadovat vyjasneni neceho mezitim ale jiste muze.
Je to obdobne jako u jeho povinnosti podepsat mez. smlouvy - muze to komentovat, oddalovat, podepsat ale nakonec musi.
Pokud nepodepise v horizontu tydnu, o protipravnim jednani lze uvazovat.
Důležitou součástí ústavního práva jsou ústavněprávní zvyklosti, a ty se vytvářejí jedině praxí aplikací Ústavy. Takže nesdílím striktní názor autora postu, že se VK dopouští deliktu, prostě proto, že žádný president podle této Ústavy dosud za podobný delikt (ani samozřejmě za nic jiného) obžalován nebyl a vytvořil se precedens, že odklady podobného druhu jsou výkonem presidentské pravomoci. V tomto smyslu tedy nesouhlasím ani se ZK.
Zdeněk Kűhn:
Nesouhlasím, prezident nemusí.
Role prezidenta nikdy nebyla nastavena jako role britské královny. Ostatně, britský panovník se do této role historicky dostal proto, že je nikým nevolený. Prezident volený je, neexiistuje důvod, proč by takové nulové postavení měl mít. To za prvé.
Za druhé: U nás to nikdy nefungovalo ani v historii - TGM, Beneš, Havel - ti všichni jednali velmi aktivně. Jen místo komunistických prezidentů rozhodovala KSČ, tedy pokud zrovna sami nestáli v jejím čele.
Za třetí: V případě návrhu na odvolání člena vlády má prezident povinnost vyhovět. To je tam jasně řečeno. To, že je to tam řečeno, má určitě nějaký důvod - vata do právních předpisů nepatří, prání předpis není básnička ani krásná literatura. Ten důvod je ten, že tam, kde tato povinnost není takto výslovně uvedena, prezident povinnost vyhovět (nějakému) návrhu nemá (arg. a contrario).
Pokud jde o mezinárodní smlouvy a vůbec pravomoci podle čl. 63, je situace ještě jiná, to jsou tzv. pravomoci kontrasignační. V čl. 63 se slovo "návrh" vůbec nevyskytuje. Je formulován tak, že se vesměs formálně jedná o kroky dělané z vlastního prezidentova rozhodnutí. To on má de iure iniciativu. Proto také má v praxi návrh vlády vždy formu doporučení prezidentu republiky (srovn. kterékoli vládní usnesení o návrhu na sjednání mezinárodní smlouvy nebo jmenování velvyslance). Důvod, proč prezident iniciativně nejedná je ten, že by mu premiér mohl odmítnout kontrasignaci a prezidenta tak blamovat. Vládní doporučení zde signalizuje, že premiér bude prezidentovo rozhodnutí kontrasignovat, pokud je prezident učiní.
Tvrdím, že postavení prezidenta vůbec není stejné, jako postavení britské královny (notabene tam nemají psanou Ústavu, to se jim to pak čaruje ... po příští krizi si třeba vzpomenou a role panovníka bude posílena, měnila se již mnohokrát a v zásadě záleželo na společenské náladě a na tom, kolik si který panovník byl schopen prosadit).
Prezidentova role je pasivní, ale ne nulová. Je zamýšlen jako konzervativní prvek systému, který může leccos zablokovat, ale sám o sobě nemůže nic prosadit. Je to ústavní brzda, která má chladit příliš horké hlavy. Ještě lapidárněji řečeno, Ústava je nastavena tak, aby vždy bylo snazší zachovat stávající stav než prosadit změnu. A prezident - podobně jako Senát - má právě roli stabilizátora.
A na případnou otázku, proč tedy může být jeho veto zákona přehlasováno, zatímco odmítnutí ratifikace, pokud by k němu někdy došlo, by bylo absolutní a konečné, odpovídám: Protože změnit zákon je mnohem snazší, než změnit mezinárodní smlouvu. Mezinárodní právo je mnohem stabilnější systém, než právo vnitrostátní obecně a české zvláště.
Platí to pro všechny kontrasignační pravomoci. Takže ještě jednou klíčová věta: Prezident může zabránit nějaké změně, ale nemůže sám o sobě něco změnit.
Pavel Hasenkopf
Ivo Hynek:
, "jedno ministerstvo již bez šéfa je (VB odmítl dojít na vládu)"
,
... to neměl, ale na věci to nic nemění: Je ministrem a může někoho pověřit, aby ho tam zastoupil. Náměstci chodí na vládu běžně - mohou mluvit, nesmějí hlasovat, proto se musí hlídat usnášeníschopnost. Pokud by ale ministr ani formálně nebyl, nebyl by ani nikdo, kdo by toho náměstka za sebe na vládu mohl poslat. Ten náměstek by neměl koho zastupovat.
To jsem čekal, že spíš někdo vytáhne Drobilovu kauzu, tehdy bylo ministerstvo bez hlavy měsíc. To byla chyba, VK zřejmě doplatil na to, že věřil, že návrh na nové jmenování dostane v horizontu dnů. A to tehdy měl jeden člen ODS nahradit druhého, nehrozily žádné šachy napříč stranami, jako dnes.
P.H.
Poznámka na okraj: k názoru P.H. je nutné uvést i toto.
V. Loutocký
Navážu na Zdeňka Kühna. Obdobně se vyjádřil Jan Bárta: „Prezident tomuto návrhu (na odvolání ministrů Dobeše a Johna, pozn. red.) vyhovět musí, ale není řečeno, že okamžitě. Nemá lhůtu. Ústava není poštovní přepravní řád, tam není napsané, že neodpoví-li do čtyřiadvaceti hodin, má se za to, že souhlasí," řekl Bárta s tím, že kdyby bylo v ústavě "neprodleně", tak nemusíme mít prezidenta, stačila by nám poštovní schránka nebo podatelna. Neuvažujte o právu, uvažujte o tom, zda prezident uvažuje politicky rozumně, či nerozumně.“
Pravdoláskovní animosity k Věcem veřejným nechme stranou, zajímala by mne komparace zemí westminsterského modelu, do jaké míry má hlava státu možnost diskrece u odvolání ministra.
Osobně se podivuji nad tím, proč se najednou vyrojili takoví literalisté. Ústavu přeci nemáme pro ústavu, ale pro hladké fungování politického systému. Pokud premiér neuváženě navrhl odvolat zástupce koaliční strany z vlády, je přeci prvořadým úkolem hlavy státu politickou krisi pomoci řešit a ne se jako pošťák tvářit, že se ho netýká.
Jsem naopak rád, že tomuto problému se Jiné právo věnuje. Nejsem právník, ale po přečtení příspěvku P. Hasenkopfa v LN jsem nechápal z čeho vychází jeho tvrzení: "Mezi odvoláním či přijetím demise na jedné straně a jmenováním nového ministra na druhé straně nesmí být žádná časová prodleva, nebo jen minimální."
Domnívám se, že proto má ministr náměstky, aby jej zastupovali (a jeden z nich je zřejmě ten "hlavní zástupce") - když je nemocný, na dovolené, na zahraniční cestě, když zemře nebo když odstoupí (je odvolán).
Souhlasím s názorem O. Preusse: "není principiálně možné držet člena vlády ve funkci proti jeho vůli. ..je nepředstavitelné a absurdní, aby byl někdo "násilím" držen ve vládě ať již z ní chce odejít z politických či osobních důvodů"
Prostě V. Bárta jako svéprávná osoba podal demisi, funkci ministra zastávat nechce - jak jej k tomu chce prezident nutit?
A v Ústavě není uvedeno, že předseda vlády může dát návrh na odvolání ministra, jen pokud dá návrh na náhradu.
Proto jsem roztrpčen z postupu prezidenta V. Klause.
K. Dlouhý
K Pavlovi H.: určitě neříkám, že prezident má postavení britské královny. Jen trochu provokativně říkám, že teoreticky by takové postavení mohl mít, pokud by se taková tradice na bázi ústavního textu vytvořila. Tradice se ale vytvořila jiná, a v tom jsme vskutku kontinuitní až do roku 1918. V posledku ústavu nekontroluje text, ale ústavní zvyklosti (v tom souhlas s T. Pecinou) a relativní síla jednotlivých politických aktérů.
V každém případě teď ze strany prezidenta nic protiústavního nepozoruji, v podstatě hraje roli, jakou čeští prezidenti hrají již od roku 1993.
V. Loutocký: To není poznámka na okraj a vinou pouhého odkazu asi zapadla, proto si dovolím vložit přímo část textu, na který odkazujete:
- 5. srpna 2003 - Klaus přijal demisi vicepremiéra a ministra spravedlnosti Pavla Rychetského (ČSSD). O měsíc později, 6. srpna, pověřil prezident dočasným vedením resortu premiéra Vladimíra Špidlu.
- 4. října 2007 - Prezident přijal demisi ministryně školství Dany Kuchtové (Strana zelených). Teprve 2. listopadu pak byl řízením ministerstva pověřen vicepremiér a ministr životního prostředí Martin Bursík (SZ).
- 13. listopadu 2007 - Prezident přijal demisi vicepremiéra a ministra pro místní rozvoj Jiřího Čunka (KDU-ČSL). Čunek se pak na ministerstvo vrátil 2. dubna 2008, v mezidobí byl formálním šéfem resortu první náměstek Jiří Vačkář.
- 19. března 2010 - Klaus přijal demisi ministra životního prostředí Jana Dusíka (nestraník); řízením resortu byl 22. března pověřen ministr zemědělství Jakub Šebesta (nestraník).
P. Caban
Premiérův návrh k odvolání člena vlády je nejen nutnou, ale také postačující podmínkou k tomu, aby prezident tohoto člena vlády odvolal. Takže otázka rozumnosti načasování má být na straně premiérova návrhu, nikoli na straně prezidentova odvolání.
Tomáš Sobek
Po přečtení komentáře Jaroslava Kuby, poradce prezidenta republiky, nazvaném "V zájmu všeho lidu" v dnešním Právu mne diplomaticky řečeno zamrazilo. Pokud poradci prezidenta republiky interpretují čl. 54 odst. 3 Ústavy (prezident republiky není z výkonu své funkce odpovědný) tak, že to z prezidenta činí "suveréna", který může "v zájmu všeho lidu" činit, co si zamane, anebo co mu velí (jeho) "zdravý rozum" (jiný poradce prezidenta Pavel Hasenkopf ve včerejších Lidových novinách), můžeme se dočkat opravdu čehokoliv, co je za hranicí mé představivosti, přece jen omezené studiem práv a dosavadní právní praxí.
Tomáš Langášek
Ač Nečase a Klause nemusím, moc nechápu, co z toho všeho děláte za vědu. Přeci nejprve tady byli lidé, společnost a pak si teprve utvořili pravidla. Takovéto to "svatá ústava především" je sice hezké ale takhle společnost nefunguje a ani dokonce právo.
Možná, že někteří zdejší kritici Klausova postupu jsou v podstatě "byrokrati", ovlivnění praxí na úřadech anebo soudech, takže nesjou s to pochopit, že lidské chování ovlivňuje nejenom zákonný příkaz (odvolej) a zákaz (nebo budeš sám velezrádník), ale především zdravý rozum a že s tím nic neudělají.
Kdyby Klaus odmítl někoho odvolat a dál se o tom nebavit, tak by to byl možná námět na diskusi zda to splňuje znaky velezrady (pojem ústavní přestupek mě opravdu pobavil), ale po zkušenostech s Benešem bych byl sakra opatrný říkat, že prezident musí. Nemusí.
Nakonec podobná situace by vznikla, kdyby Nečas odvolal skoro všechny a nechal si najmenovat úplně novou vládu. Bylo by to ok ? Podle ústavy formálně ano, ale podle zdravého rozumu jste právě akceptovali Klementa Gottwalda.
Michal Pokorný
To Tomáš Sobek
Jsem jen "pročítací laik", byť pravidelný, ale tento Váš názor mi skutečně nedává smysl. Pokud by v podobných případech měl president republiky jedinou možnost, a to okamžitě po doručení návrhu jej čistě mechanicky přijmout/podepsat, tak to může značnou část své agendy delegovat na "bábu" v podatelně, a jít na tenis.
Nevěřím tomu, že by tvůrci Ústavy skutečně počítali s takto tupě formálním a mechanickým výkonem funkce presidenta, protože pokud ano, tak by neexistoval důvod, proč odvolání ministrů nesvěřit rovnou premiérovi.
M.S.
ad Michal Pokorný
14.4.11 9:30
Ano, ač neprávník - nebo snad proto? - chcí projevit s panem Pokorným souhlas. Zcela.
Ústavní přestupek je fakt dobré, to jsem ještě nečetl. Ještě za Masaryka, kdy přestupek byl nejnižší forma trestného činu, ale teď stačí prý rok nepřebírat poštu a je po přestupku (asi i ústavním!).
No a, pakliže panu prezidentovi jeho ústavní právní teoretici radí, že si může dělat co chce (i na mezinárodním fóru? ref. pero), (Tomáš Langášek, 14.4.11, 9:12), co by se stalo, kdyby pan prezident podmínil svůj souhlas k odvolání ministra tím, že celá vláda přijde v podkolenkách?
(Na velezradu by toto přece nebylo a byla by aspoň legrace.)
Mirek Vorlický
Malá poznámka spíše pro "pamětníky": v červenci 2002 měl prezident republiky - Václav Havel - jmenovat prezidenta NKÚ, zvoleného poslanci. Neučinil tak, vyčkal až do října 2002, kdy poslanci změnili viceprezidenta NKÚ dle Havlových představ. Vadilo toto jednání tehdy někomu? Zpochybnil tento postup nějaký dnešní hlasitý kritik Václava Klause? Nezpochybnil, tím byla založena dnešní ústavní zvyklost. I výše uvedené případy, ve kterých opět nikdo nic nenamítal (Čunek, Drobil) naznačují, že zde tato ústavní zvyklost existuje, a že je zpochybňována jen někdy, a to víceméně účelově.
Ústavní přestupek, to je pojem pro tento den.
Petr Bouda
Michal Pokorný:
1) Po zkušenostech s Benešem bych byl sakra opatrný říkat, že prezident musí. Nemusí.
Podle čl. 74 musí.
2) Kdyby Nečas odvolal skoro všechny a nechal si najmenovat úplně novou vládu. I taková vláda musí mít důvěru Poslanecké sněmovny. Není nic snazšího, než vyloučeným stranám koalice iniciovat vyslovení nedůvěry a takovou "novou vládu" odstřelit.
Mimochodem, pokud by z čl. 74 nevyplývalo, že prezident musí, tak ani vláda, které by byla vyslovena nedůvěra, by nemusela podat demisi (čl. 73 odst. 2) a pokud by i tak učinila, nemusel by prezident demisi přijmout (odst. 3). Podle takového výkladu by nemusel nikdo nic, všichni by mohli všechno a ústava by neexistovala.
V. Loutocký
Ad M.S.
Prezident se tu staví do role korektivu, jakési záchranné brzdy: Načasování je na premiérovi, takže v zásadě odvolávám automaticky, ale ve výjimečných případech, kdy je nerozumnost načasování zcela zjevná (do očí bijíci), odvolání pozdržím.
Jiná věc by byla, kdyby prezident tvrdil, že načasování je plně v jeho diskreci.
Tomáš Sobek
ad Fortuna : Já su mizerný ústavní právník, před 10 lety mě dali 3 z ústavka, protože jsem nevěděl, jak se jmenují normální volby do senátu a ty, které se konají po úmrtí senátora. Je to jako s tím odmítnutím, zamítnutím, zrušením, opisem, výpisem a spisem, někoho to baví a někoho ne.
Na celé věci mě zaujala jenom ostrá reakce Nečasovců, která nqznačuje, že není něco v pořádku, když se tak bojí, že by je s tím Klaus vyhodil. Ještě někdy v prosinci Nečas lezl na hrad s prosítkem, aby tu Drobilovu aféru nějak báťuška zahladil.
Jen to dokazuje, že když je prezident silná osobnost a premíer slaboch, ani ústava premierovi nepomůže. Na druhou stranu ale ani prezident z něj siláka a silnou vládu neudělá, ani kdyby velezradil :-)
Michal Pokorný
Od čeho máme ústavní soud ? Nechť zruší články o prezidentovi a nakonec i o sobě v ústavě a bude snad klid. Beztak jsou obě instituce jen nákladné úřady pro ostudu.
Petr Jáhn
Pavel Caban:
Ano, děkuju, jsi fakt kamarád. Škoda jen, že ČTK začala hledat ty případy až od roku 2003. Kdyby odvedla svou práci pořádně, zjistila by, že s tímhle ústavním šlendriánem začal už Havel a dál už to byla jen setrvačnost. Ono na to, že v Ústavě je "díra" a nelze nikoho pověřit dočasně, se totiž přišlo poměrně záhy. A namísto toho, aby se to řešilo, tak nad tím radši všichni pružně mávli rukou. Bylo to přece v zájmu věci.
Btw, vzpomínáš na tu paní, co neuměla rozlišit mezi přenesením pravomoci sjednat mezinárodní smlouvu a plnou mocí k podpisu mezinárodní smlouvy a půl MZV jí nebylo schopno něco tak lapidárního vysvětlit a šílelo z ní? Následně se to muselo řešit tak, že vždycky, když měl podepsat nějakou smlouvu jen velvyslanec, musela se nejdřív pravomoc k jejímu sjednání ad hoc přenést na vládu a premiér pak podepsal plnou moc k podpisu tomu velvyslanci - Havel prostě odmítal podepsat plnou moc velvyslancům, protože čl. 63/1-b se o nich nezmiňuje. A jak bylo MZV tehdy rádo, že s Klausovým nástupem tahle praxe okamžitě skončila? Ještě se něčemu divíš? Ostatně, u vás přeci také máte právníky i "právníky".
Tomáš Langášek:
Pane kolego, od Vás bych takovéto překroucení nečekal. Zřejmě jste z mého článku přečetl jen první 2 odstavce. Výslovně tam říkám, že zdravý rozum nechávám stranou, protože tady se za argument neuznává. Následuje zdůvodnění opírající se o zcela konkrétní články Ústavy, žádná materiání jádra a podobné kejkle, které nastupují, když argumenty docházejí. Ale že někdo začne argumentovat proti zdravému rozumu jako takovému, to by mne vážně nenapadlo. To se pak jeden nediví už vážně ničemu ... zajděte občas "inkognito" někam do hospody a poslouchejte názory obecenstva. Třeba na platy soudců. Nebo na sebeobranu. Apod. Až tady bude zase nějaká ta revoluce, počítám, že tentokrát nebude sametová, odskáčeme to všichni, ale justice bude tentokrát na řadě první - namísto toho, abyste právo činili srozumitelné a stabilní, nastoluje justice stav, kdy si už nikdo není jistý vůbec ničím a v podstatě jakékoli rozhodnutí je sázka do loterie.
Že u soudů často sedí lidé, kteří zdravý rozum prostě nemají a jsou těžce odtržení od každodenní reality, to není žádná novinka. Ale že tam sedí lidé, kteří zdravý rozum programově odmítají, to je tedy pecka. Člověk si vždycky říká, že horší už to být nemůže, a vždycky ho nakonec někdo vyvede z omylu.
Ale dobře, nechme stranou zdravý rozum, a povězte mi, podle Vás, o jakou právní normu by se takové dočasné pověření někoho řídit resort opíralo? Najděte mi v Ústavě takovou pravomoc. Já ji tam nenašel, ale třeba jsem se jen špatně díval. A dál, představte si hypotetickou situaci, ministerstvo je bez ministra, protože ministr byl prýávě v rámci politických hrátek odstřelen a ještě se nenašel nový. Ministerstvo tedy řídí kdo? Z jakého titulu? Je oprávněn rozhodovat o veřejných zakázkách? Je oprávněn rozhodovat o odvoláních tam, kde zákon vyhrazuje rozhodnutí ministrovi? Je oprávněn vydávat vyhlášky?
Pavel Hasenkopf
ad Pavel Hasenkopf
14.4.2011, 13:20
jen k poslednímu odstavci:
Ještě, že nejsem právník! Proč na všechno musí být nějaká norma? Znám jeden vtip. Praxe je, když vše funguje a nikdo neví proč. Teorie je, když všichni všechno vědí a nic nefunguje. Pak, v některých organizacích, praxe a teorie spojí své síly: nic nefunguje a nikdo neví proč. To mi připadá jako dnešní politická a právní kultura v ČR.
ALE, ALE, teď vážně: myslí-li si Pavel Hasenkopf, že jím zmíněné pravomoci musejí být popsané v Ústavě, ať nám vysvětlí, kde v Ústavě jsou vysvětleny pojmy VEŘEJNÁ MOC a VEŘEJNÉ PRÁVO.
Mirek Vorlický
Souhlasím se zde uvedenýmí názory Pavla Hasenkopfa včetně názoru na některé soudce a justici jako celek, ale je tu jeden problém a jeden nesohlasu.
1/ Klaus to z Vámi uváděných důvodů neudělal. Ani není za chod ministerstev odpovědný.
2/Samozřejmě, že se smrtí (faktickou anebo právní) ministra, šefa odboru, soudce nezaniká pravomoc ministerstva, úřadu, soudu. To káže zdravý rozum.
Michal Navrátil
To Tomáš Sobek
S takto formulovanou myšlenkou souhlasím, resp. mi již dává smysl. Zdá se, že Váš předchozí post jsem špatně pochopil. Děkuji za upřesnění.
M.S.
Bohužel se do hodnocení kroku prezidenta připletly jako obvykle sympatie a antipatie pisatelů k hlavici státu. Axioamticky tvrdím o kroku hlavice následující :
a) nahradit krok prezidenta nejde, v této věci zastoupit také hlavice nejde,
b) nedje to nahradit ani rozhodnutím ÚS, i když jsou někteří ústavní soudci přesvědčení o opaku, tj.pravidlo stolice není nad hlavici
c) ministerstva ministra nutně nepotřebují, takže žádný veřejné zájem na existenci politických "šmejdů" na ministerstvech není
d) velezrada je tak obecně a bezzubě definovaná, že jí de facto určuje soudící parlament, pravděpodobně by ho soudili za bezdůvodnou nečinnost. Jde tedy jen o to, co může být tím důvodem zdržování a to záleží na selskem rozumu zákonodárců, nebo senátorů, (si nepamatuji, kdo ho vlastně bude případně soudit)
Protože mi je osud Nečase i Klause lhostejný, nezaujatě si tipuji, že může zdržovat celkem dost dlouho. Do doby případného soudu v parlamentu by Nečasova vláda stejně nevydržela, v horším případě by se rozpadla, v lepším by seděla v base.
Z toho je jedno poučení pro peávní teorii : Ústava je pouze zákon a evidentním zdrojem práv a povinnosti v ústavních věcech je hlavně přirozená autorita politických figur, tedy iusnaturalismus :-) opět vítězí nad formalisty a pozitivníky.
Jan Klh
Jestliže ústava ČR čl.74) říká, že : "Prezident republiky odvolá člena vlády, jestliže to navrhne předseda vlády"..A prezident namísto bezodkladného konání, sdělí, že nikoho odvolávat nebude a suše sdělí podmínky, za kterých by byl eventuálně "ochoten". Jak si máme jeho chování vykládat, je to pohrdání ústavou, nerespektování ústavy??
dubanová
Reakce na post P.H. z 13.4.11 13:57:
"...dost možná protiústavní by bylo, kdyby prezident te´d konal. Protiústavní by to bylo proto, že by ministerstva vnitra, školství a dopravy zůstala bez vedení, a to dokonce na dobu neurčitou."
Proč by to mělo být protiústavní? Příklad Belgie je nám příkladem, že ministři jsou jen figurky, bez kterých resorty mohou dobře fungovat i tak, a to klidně třeba rok.
http://www.lidovky.cz/belgie-je-bez-vlady-uz-249-dni-svetovy-rekord-ktery-nas-zostuzuje-pise-tisk-1rb-/ln_zahranici.asp?c=A110217_134700_ln_zahranici_mtr
http://www.euroekonom.cz/diskuse-svetova-ekonomika-prispevky.php?prispevek=30032011103329
Ty hrátky pana prezidenta s Ústavou ČR nejsou žádnou novinkou, v roce 2003, již v prvním roce svého prezidentování, začal své tanečky s ústavou a to tehdy když měl jmenovat ústavní soudce. A jak to dopadlo - sbor ústavních soudců byl neúplný, ústavních soudců bylo namísto 15ti - jen 11.. A nic se nedělo, to jen nám, lidu obecnému, začal pan prezident ukazovat co on, takto hlava státu, umí za "kouzla" s Ústavou ČR...
dubanova
Článek hodnotím jako velmi úsměvný, zejména po odhalení zákulisí protibártovské mediální kampaně. Dobře, že má Klaus vlastní rozum a neskáče, jak Tluchoř píská.
Odkazem na propisku a "velezradou" jste tomu nasadili korunu. Na tomto jinak kvalitním blogu působí celý článek jako pěst na oko. Svým agitačně poplašným stylem mnohem lépe pasuje do bulváru jako MF Dnes nebo Lidovky.
Jako mnohem závažnější než Klausovo odmítání být strojem na podpisy, mi připadají opakované výzvy bývalého prezidenta (dělal to i když byl ve funkci) k bombardování suverénních států, nota bene když nikoho nenapadly, členy NATO už vůbec ne.
Mohu-li mít dotaz do diskuse, zajímal by mě názor zdejších přispěvatelů na možnou zodpovědnost soukromého deníku (více rozvedeno dnes na serveru prvnizpravy), který ve spolupráci s jednou/více vládními stranami a odpadlíky z poslaneckého klubu další vládní strany dlouhodobě připravuje a rozpoutá diskreditační kampaň proti části vlády, čímž přivede celou zemi do politické krise a nejistoty.
Děkuji, Jaroslav N.
Zuzana:
Vy zřejmě čtete jen reakce, ale ne původní článek. Já Vám z něj ocituji pro Vás klíčovou pasáž:
"... nikdo – ani prezident, ani premiér - nemá pravomoc někoho pověřit dočasným řízením ministerstva. Ústava v článku 62 pouze zmiňuje právo prezidenta pověřit odcházející vládu, aby vládla tzv. v demisi."
Takže:
Ústava zná vládu v demisi.
Ústava nezná ministra v demisi.
Zajímavé je i srovnání s dřívějšími ústavami, konkrétně se zákonem o čs. federaci: Ten neznal ani vládu v demisi, ani ministra v demisi. Tudíž se vyvinul obyčej a všichni ho respektovali, vláda občas vládla v demisi (a asi i nějaký ten ministr, ČTK prověří). Tvůrci současné Ústavy se zřejmě rozhodli toto nepsané prezidentovo (logické) právo "kodifikovat", jenže kodifikovali jen vládu v demisi. Ne ministra v demisi, čímž paradoxně nastolili horší stav, než byl předtím. Omlouvá je jen to, že pracovali pod časovým tlakem. Anebo to tak opravdu chtěli.
Belgii do toho nepleťte. Tam za a) platí jiná (a mnohem složitější) Ústava, za b) tam není bezvládí - vláda prostě už asi rok vládne v demisi. To by bylo de iure možné i u nás. Ostatně, českých vlád, které skončily jako vláda v demisi, bylo mnohem víc než vlád bezprostředně nahrazených jinou vládou.
P.H.
P.S.: Zaprovokuji si: ta moje "analýza" má jinou, vážnější mezeru. Jenom kromě mne asi ještě nikoho nenapadla. Ale ona iusnaturalistu vlastně ani napadnout nemůže.
P.P.S.: Za analýzu to označili až novináři, já si analýzu představuji jinak. Tohle byl obyčejný článek do novin.
Marie Dubanová:
Nevím, jestli si to uvědomujete, ale Vy pálíte na Ústavu, ne na prezidenta. (V palbě na Ústavu se rád přidám, už jednou jsem řekl, že být to počítačový program, tak by se okamžitě sesypal. A tvrdím, že jako počítačový program ústava má fungovat - s přesně stanovenou mírou diskrece jednotlivých ústavních orgánů. /Proto také tvrdím, že by se na právech měla zkoušet matematika a měl klást mnohem větší důraz na logiku./)
Vhodní kandidáti na ÚS nerostou na stromech a dva Senát prezidentovi sestřelil. A když není kde brát, tak se to pak projeví na kvalitě rozhodování a na růstu vlivu asistentů.
P.H.
P.S.: A ne každý o to stojí, stát se soudcem ÚS. Vím minimálně o jednom, který takovou nabídku odmítl. Podle mne to byla škoda.
Nemyslím si, že je chybou ústavy ČR, to co V.K. provozoval již v roce 2003, kdy navrhoval ústavnímu soudu bez jakýchkoliv konzultací, několik kandidátů z nichž několik Senát odmítl akceptovat. A pak jak je ostatně již jeho zvykem, reagoval velice pozvolna s navrhováním dalších kandidátů. A díky tomuto byl ústavní soud plně obsazen až v roce 2005.A v témže roce se rovněž Klaus "zasekl" při jmenování justičních čekatelů.Ani toto nebyla chyba ústavy ČR..Pouze osobitý přístup hlavy státu.
dubanová
Nemějte mi to, ústavní právníci, za zlé, Vaší práce si vážím, ale zrovna dovozování dílčích pravidel jednání pro ústavní orgány mi vždy přišlo jako věštění z křišťálové koule.
Co si odpustit nemohu je poznámka k dovozování "úmyslu ústavodárce" z textu Ústavy. Troufl bych si tvrdit, že jediným jeho úmyslem před těmi téměř 20 lety bylo "mít už něco na stole (ve Sbírce)".
Jinak obecně k zaplnění "mezer", které vyplynou z jazykového výkladu ústavy bych přistupoval na základě státovědné teorie, a to z rozložení práv jednotlivých orgánů.
Prezidenta jako "konzervativní brzdu" (jak nás to páni profesoři hezky učili) bych rozhodně bral. Ovšem za předpokladu, že by si "suverén" mohl skutečně vybrat, jakou brzdu že to vlastně chce (tj. v případě přímé volby). U prezidenta voleného parlamentem je dle mého názoru volnost poskytnutou ustanoveními Ústavy žádoucí chápat vždy tak, že prezident má být ten "milý děda, jehož hlavním úkolem je zdravit honorace".
Praxe je však jiná a přistupujeme na ústavní tradici. Proč ne? Ono taky jakékoli jiné pojetí by vyžadovalo od občanů (a mezi nimi i politických představitelů) silnější úctu k zákonu a jeho smyslu, kterou však mohu pouze propagovat. Říci, že "v rámci mezer může, kdo si co lajsne" je vlastně snazším řešením.
Z tohoto pohledu pak musím souhlasit s těmi, kdo tvrdí, že se prezident (prozatím) proti Ústavě vážnějším způsobem neprovinil. Je-li jeho rolí být "tím moudrým", co může brzdit vývoj, pak se snaha dotlačit koalici k jednání zdá být legitimní.
A velezrada? Institut k ničemu. Už samotný název vybízí k úvaze, že "tak strašné to zase není". Formulujme ji (nebo zrušme, ruku v ruce s omezením prezidentské imunity).
Jinak v této konkrétní věci (ač je mi pan prof. Klaus krajně nesympatický) považuji jeho přístup za rozumný. Jen mělo jít spíše o výzvu k časově omezenému jednání o dohodě, než o striktní podmínku.
To M.Dubanová
Tvrdit, že president má prostě v podobných případech okamžitě a bez řečí podepsat co mu předseda vlády navrhne (pokud možno ještě tentýž den do konce úředních hodin:-), je poměrně odvážné .... protože to z něj dělá v podstatě loutku, a z výkonu presidenta záležitost čistě formální.
Jedna věc je pokoušet se odvolání nějakými obstrukcemi dlouhodobě blokovat a zdržovat, druhá věc je vést ohledně tohoto odvolání v nějakém časově akceptovatelném horizontu (ve kterém se myslím stále ještě pohybujeme) jednání. Úpírat mu právo na toto, mi přijde poněkud nesmyslné. I když chápu, že upřímná osobní antipatie je někdy prevít;-).
M.S.
Dovolím si položit otázku, jak dlouho může prezident "otálet" s odvoláním členů vlády, které navrhl odvolat předseda vlády ? Možná, že bychom se měli - my lidi, které to pohoršuje obrátit s touto otázkou na ústavní soud?
dubanova
Marie Dubanová:
M.S. už Vám odpověděl lépe, já jen dodám, že kdybyste řekla, že byste si přála jiného prezidenta a na Klausově místě postupovala jinak, tak neřeknu ani popel. Pokud mu ale podsouváte, že Ústavu porušuje, tak se ozvat musím. Pro Vás je největším porušením Ústavy zřejmě už sám fakt, že prezidentem je Klaus.
Vaše poslední otázka je sice hezká, jen nechápu, proč ji pokládáte. Tam, kde ústava lhůtu mít chce, tak ji stanoví výslovně (třeba 15tidenní lhůtu pro veto zákona), ale tady zatím žádná lhůta - existuje-li vůbec - ani nezačala běžet.
P.H.
Možná, že bychom se měli - my lidi, které to pohoršuje obrátit s touto otázkou na ústavní soud?
Proč hned na ústavní soud? Dovoluji si zdvořile upozornit na to, že obecným soudem ve věci správních aktů je krajský soud.
Dovolím si odcitovat, pana profesora Cepla :
Profesor Vojtěch Cepl, bývalý ústavní soudce a spoluautor ústavy, to říká jasně: "V ústavě je to napsáno naprosto jednoznačně a je to ustanovení, které patří k tzv. přísnému právu, čili mezi kategorické normy, které - na rozdíl od norem dispozitivních - musí být dodrženy doslova a nelze se od nich odchýlit Ústava v hlavě první říká: "Státní moc slouží všem občanům a lze ji uplatňovat jen v případech, v mezích a způsoby, které stanoví zákon." Prezident je státní orgán, čili musí postupovat podle zákona a jenom zůsobem, který stanoví zákon."
Jak je dlouhá krátká doba?
Tam, kde v ústavě není uvedená lhůta, tvrdí shodně odborníci, se myslí v co nejkratší době (lhůta tam není uvedená, jen proto, aby se prezident nedostal pod tlak v případě třeba nemoci či jiné osobní indispozice), to znamená obligatorně do sedmi dnů..
Ale prezident republiky,si chybějící lhůty v ústavě, vysvětluje jako prostor pro svoje tanečky..
Paní Dubanová,
já z Vás jednou vyrostu :-)
Co kdybyste si ten můj článek nejdřív pořádně přečetla? Je třeba zde:
http://www.lidovky.cz/klausuv-poradce-ministerstvo-nesmi-byt-ani-chvili-bez-ministra-pwi-/ln_nazory.asp?c=A110413_122250_ln_nazory_kim
Btw, těch 7 dní (a ne třeba 6 nebo 8) jste vzala odkud?
P.H.
Guy Peters:
Myslíte tím řízení podle § 79 - 81 soudního řádu správního? Není ale pravomoc podle čl. 62 písm. a) Ústavy jednoznačně politického charakteru? Nebo tím myslíte, když necháme stranou smysluplnost takového postupu, že jedině takto je možné se dostat k ÚS?
V. Loutocký
Myslím, že vztah presidenta republiky k ministrům patří k prerogativám, které jsou vyňaty ze soudního přezkumu. Ale pokud si to někdo nemyslí, tak kompetentní je správní soud, nikoliv ústavní.
Jak pan Vačkář, 13.4.11, 13:34, hned na počátku této debaty píše:...názory uvedené nemají valnou cenu... a já bych jen dodal: následná diskuse to jen potvrzuje. Konečně s GUY PETERS, 18.4.11, 0:27 je nutno jen souhlasit.
Problém je pouze v tom, že prezident chce rozhodovat, namísto toho, aby se spokojil s rolí staršiny. Nesnižuje to váhu funkce, spíš váhu toho, kdo ji teď vykonává. Pokud představitelé republiky nezačnou být a chovat se jako lidé, kteří mají na starosti velmi důležitou práci, tedy její správný chod, jsou Ústava a zákony, lidově řečeno, zcela naprd.
Konečně, když jsou v Ústavě takové perly jako čl.72 (2), kde si autoři pletou sloveso MOCI se slovesem SMĚTI (laťku ve 2 metrech přeskočit smím, ale mohu? a opačně), je třeba být v jejím výkladu velmi opatrný.
Mirek Vorlický
To Marie Dubanová
Lhůta bude odvislá od konkrétní situace. Pokud navrhne premiér odvolat ministra například proto, že se ožral jak čuně, jel domů vozem, ujížděl hlídce PaCH, nabořil sousedovi auto, pomočil sousedce rohožku, a doma zbil manželku, tak s tím bude asi jakýkoli president hodně rychle hotov:-).
Pokud ale přinese premiér návrh na odvolání tří ze čtyř ministrů jedné koaliční strany, kdy navíc jde o jejího předsedu a místopředsedu, a je celkem reálná hrozba, že v důsledku toho půjde celá vláda do kytek, pak bych, alespoň já, jako občan a volič:-), očekával, že se president bude řešení nastalé situace aktivně účastnit, a ne že to prostě jen podepíše a nezájem, ať se z toho "pod kopcem" klidně po....u.
M.S.
Guy Peters:
Díky za vysvětlení, v podstatě souhlasím. Chtěl jsem ale mít jistotu, protože názor, že je doopravdy možné si ve správním soudnictví vysoudit jmenování/odvolání ministra, bych ne zcela pochopil.
V. Loutocký
V. Loutocký:
"... názor, že je doopravdy možné si ve správním soudnictví vysoudit jmenování/odvolání ministra, bych ne zcela pochopil."
Já také ne, ale když si jde vysoudit jmenování soudcem ...
By mne zajímalo, zda těm soudkyním tehdy vůbec přišlo na mysl, že jednou může nastat i takováto, typově zcela stejná situace, zda s tím počítaly ...
P.H.
Ve včerejších otázkách V.Moravce, nám pan Ladislav Jakl, de facto naznačil, že: ústava - neústava - všechno bude stejně tak, jak rozhodne pan prezident a vlastně by se ústava měla měnit, či přizpůsobovat rozhodnutím hlavy státu..
dubanová
To Marie Dubanová
Jestli vy ta nejrůznější mediální vyjádření ze všech stran trochu moc neprožíváte;-).
M.S.
P.H.:
Myslím, že to tehdy NSS rozlišil na politická rozhodnutí (jmenování ministra) a správní akty (jmenování soudce). Otázka samozřejmě je, kam až se ta hranice mezi těmito sférami posune, když už jsme se vydali tímto směrem... Ať tak či tak, snaha vysoudit si na prezidentu republiky rozhodnutí o jmenování/nejmenování soudcem asi není to pravé ořechové. Alepoň to je můj názor, že se to k (budoucímu) soudci nehodí. Já být na místě pana Langera, tak by mi to určitě bylo líto, jistě, ale rozhodně bych se nesoudil. Bral bych to tak, že mě Česká republika za soudce nechce.
Marie Dubanová:
Ale prezident zatím ústavu neporušil. O to by šlo až teprve tehdy, kdyby premiér výslovně trval na bezpodmínečném postupu podle čl. 74 a prezident by to jasně odmítnul. Víte, vypadá to jako nedokonalost ústavy, ale podle mě je to naopak jedna z jejích nejsilnějších stránek. Nechává všem politickým hráčům (a to je i prezident) docela široké pole působnosti, aby dokázali, kdo je silnější a kdo je slabší. Což je právě v politice dlouhodobě užitečné, ne škodlivé.
V. Loutocký
Pročetla jsem si komentáře a z textu některých vyplývá, že málokomu "vadí", že prezident republiky nectí Ústavu ČR, ačkoliv dle čl.59, odst,2): sliboval věrnost ČR a rovněž sliboval "na svou čest", že bude zachovávat její ústavu a zákony. A to mě, jako občance ČR, docela dost vadí. Prezident, jako hlava státu, má jít občanům příkladem a ne jim "ukazovat" a to od momentu, kdy byl posazen na hradní trůn, jak je jednoduché nerespektovat zákony, že to de facto téměř nikomu nevadí a ostatně "jemu", jako prezidentovi se stejně nemůže nic stát!!!Co si má slušný člověk "myslet" o konání prezidenta? Proč to dělá - zkouší co všechno si může dovolit! A co mu ještě u občana "projde"? Vždyť je to dětinské!!
Dovolím si podpořít paní Dubanovou.
Článek 74
"Prezident republiky odvolá člena vlády, jestliže to navrhne předseda vlády."
Není tam uvedeno "může odvolat", tedy jako v jiných právních předpisech tato formulace snad znamená "musí odvolat"?
Z hlediska formální logiky: IF předseda vlády navrhne odvolání člena vlády THEN prezident republiky odvolá člena vlády.
V daném případě došlo k tomu:
předseda vlády navrhl odvolání člena vlády? ANO
prezident republiky odvolal člena vlády? NE
---
Jak napsal V. Loutocký: "Podle takového výkladu by nemusel nikdo nic, všichni by mohli všechno a ústava by neexistovala."
K. Dlouhý
K. Dlouhý:
Chybí Vám tam časové hledisko. To THEN je kdy? Krom toho prezident úplně na začátku prohlásil, že si je vědom svých ústavních povinností. Ví, že musí, ale chce být v řešení krize aktivní (moje spekulace). Čili se dá předpokládat, že pokud kupř. se současná koalice neudobří a předseda vlády své návrhy nevezme zpět, tak skutečně odvolá. Stejně tak, pokud na nich bude premiér silně trvat, ale to zatím moc nepředvedl.
V. Loutocký
Ústava hovoří zcela jasně, čl.74): prezident republiky "odvolá" člena vlády, nikoliv "prezident republiky by měl "odvolat", a rovněž není v ústavě poskytován prostor, pro podmínky odvolání, které by si mohl klást prezident a přesto si je klade!!
Je to zcela otevřené a pohrdavé nerespektování ústavy ČR, hlavou státu..
Já o voze, pí Dubanová o koze ...
Tak dobře, paní Dubanová.
Tak tedy premiér navrhne odvolat nějaké ty ministry, třeba všechny, ministerstva se octnou bez vedení, nebude mít kdo podepisovat vyhlášky, kdo rozhodovat v poslední instanci o odvoláních ve správním řízení, nebude mít kdo schvalovat státní zakázky od určité ceny nahoru.
CO SE PODLE VÁS MÁ DÍT POTOM?
(Coby zastánci minimálního státu se mi ta Vaše představa dost líbí, ale jako právník musím být objektivní a vycházet z toho, že na rozpuštění státu se Parlament zatím neusnesl.)
P.H.
Paní Dubanová, když už lpíte na výkladovém formalismu a nechcete pochopit jiné názory, tak prosím berte ve stejné logice v potaz, že s tohoto textu jasné vyplývá, že prezident odvolá ! To znamená, že na to má prezident celé své funkční období - dokud je prostě prezidentem.
Radim Cílek
Jestli to všechno není obráceně. Nešlo zákonodárci o to, že určí toho, kdo odvolá vládu ? Tedy, že nejde vůbec o určení lhůty, která tam nakonec ani žádná není, ale o to, že to efektivně udělá prezident a nikoliv premíernebo dokonce někdo jiný ?
Eva Poleská
Soudě podle nejnovějšího vývoje, musela dnes zarputilým antiklausovcům poněkud zhořknout ranní káva. :-)
Jaroslav N.
Znovu si dovolím opakovat slova profesora Cepla :"Tam kde není v ústavě uvedená lhůta, tvrdí shodně odborníci, se samozřejmě myslí v co nejkratší době. To znamená obligatorně do 7 dnů..
Zákonnost a dodržování práva je nejvyšší hodnotou..ale tato informace,jak je vidět - bohužel, do Českých zemí ještě nedorazila.
To Marie Dubanová
S ohledem na postavení presidenta republiky, tak jak jej vymezuje Ústava, se skutečně nejedná o ryze formální funkci "figurka pro okrasu". Je zcela v souladu s touto skutečností, že se president republiky konkrétně v této situaci, kdy se nejedná o nějaké řešení excesu jednotlivého ministra, do jejího řešení aktivně zapojuje.
A vaše výhrady jsou zejména v tomto konkrétním případě poněkud úsměvné, a presidentova jistá zdrženlivost se ukazuje být tentokrát velmi racionální, protože sám premiér už na odvolání ministrů zase až tak netlačí;-), náběh na vyhrocenou vládní krizi se postupně mění v populární hru Škatulata hejbejte se;-), s kamarádským dodatkem "Co jsme si, to jsme si ... ", a horlivému brysknímu "podepisovači" by se mohlo snadno stát, že odvolaného ministra bude za pár dní opět jmenovat ... u některých dokonce na zcela identickou funci;-).
M.S.
http://zpravy.idnes.cz/ministrem-vnitra-bude-kubice-john-ve-vlade-zustane-jako-vicepremier-11s-/domaci.asp?c=A110418_112913_domaci_kop
... takže John si jen "přesedne", a Dobeš ani nemusí zvednout půlky. Ještě si stále paní Dubanová myslíte, že optimální postup je někoho OKAMŽITĚ odvolat, a po cca týdnu jej do té samé funkce jmenovat? A nepřišlo by vám to trochu jako u blbejch? Mně tedy ano ....
M.S.
K poslednímu komentáři P. H.
(Pominu-li, že návrh na odvolání všech ministrů je vysoce nepravděpodobná představa.)
Chápu sice Vaše obavy, ale:
- Mám za to, že je to odpovědnost (a kompetence) premiéra, který musí počítat s tím, že v takovém případě bude nést politické i právní důsledky (politická izolace, vyslovení nedůvěry takové vládě apod.). Prezident republiky - i kdyby to myslel sebelépe - na sebe nemá brát tuto premiérovu odpovědnost. Shodnu se ale s názory, podle nichž není nic divného pokud prezident nejedná v řádu hodin, ale chce se nejprve se situací seznámit, popřípadě o ní s premiérem neformálně promluvit.
- Vláda bez ministrů nerovná se kolapsu veřejné správy nebo bezvládí; i bez politického vedení a výkonu specifických pravomocí vyhrazených ministrům může veřejná správa po určitou dobu rozumně fungovat.
- Zároveň ale tvrdím, že v extrémních situacích prezident republiky návrhu na odvolání vyhovět nemusí (např. tehdy, pokud by tím byla ohrožena bezpečnost státu apod., konkrétní příklad mě teď nenapadá). V takovém případě by šlo o plnění prezidentovy garanční funkce, v jejímž rámci má střežit základní principy, na nichž je stát postaven. V takové situaci se ale zdaleka nenacházíme ("prosté bezvládí" - odvolání ministrů prostě není tak intenzivní hrozbou, vždyť odvolání ministra je účelem a nikoliv neblahým důsledkem rozebíraného ustanovení).
V. Loutocký napsal:
"Víte, vypadá to jako nedokonalost ústavy, ale podle mě je to naopak jedna z jejích nejsilnějších stránek. Nechává všem politickým hráčům (a to je i prezident) docela široké pole působnosti, aby dokázali, kdo je silnější a kdo je slabší. Což je právě v politice dlouhodobě užitečné, ne škodlivé."
Napadlo mne, že v tom je možná ten problém - proč to "obyčejní lidé" (jako já a paní Dubanová) nechápou (na rozdíl od Vás odborníků). Že tedy je rozdíl mezi oblastmi práva (trestní, obchodní, ústavní, ...).
V trestním zákoníku je vždy stanoveno "kdo NĚCO udělá, bude TAKTO potrestán", aniž by se mohlo přihlížet, kdo je silnější a kdo je slabší aktér nebo jaké jsou zvyklosti.
V ústavním právu je to zřejmě jinak - protože při jeho aplikaci se střetává právo a politika.
(Nechci být právní negativista -> proto jsem právní pozitivista; nechci být právní anarchista -> proto jsem právní formalista)
K. Dlouhý
Ústava hovoří jasně - prezident měl neprodleně odvolat členy vlády navržené premiérem. Jakkoliv se snažím, nenacházím žádné "podmínkové", neformální hranice, ve kterých se může prezident pohybovat.
Funkce státu podle mého názoru ani zdaleka ohrožena není. Vláda udává směr a ministr je "neformálně" pouhý vyšší úředník. Jeho zástupci, náměstci a další úředníci budou příslušná ministerstva řídit bez problémů.
Tak se nám K-nevímkolik dohodla, že Dobeš zůstane, nicméně návrh na jeho odvolání zatím stažen nebyl. A tak se tak ptám (radši jen řečnicky):
1) Je stále prezident povinen odvolat ministra Dobeše?
2) Co když teď odvolá ministra Dobeše?
3) Nebo si správně vysoudíme (od slova správní, nikoli správný), že správně (od slova správný, nikoli správní) měl být odvolán už před týdnem a tedy vlastně jakoby odvolán byl, prezident do toho neměl co mluvit a jeho obstrukce se nepočítají, a pokud premiér teď chce pro změnu Dobeše udržet, tak ho musí znovu navrhnout ke jmenování?
4) Smí premiér vzít zpět návrh na odvolání ministra?
P.H.
I přesto, že hlava našeho státu, považuje ústavu ČR za cár papíru, já považuji ústavu ČR za základní zákon země a myslím si, že vláda práva je to nejdůležitější. Hlas většiny nemusí být základem demokracie, protože většina se může mýlit. A není třeba vysvětlovat jak snadno se demokracie změní v tyranii, když se jí zmocní demagog a ve společnosti převládnou předsudky..
K. Dlouhý:
Přesně takto to vidím. Politika musí fungovat, není možné ji např. svázat do nějakého typu správního řízení. Což samozřejmě neznamená porušování ústavněprávních norem, anarchii, ale třeba právě v tomto případě to zafungovalo tak, jak by to zřejmě mělo být. Naše ústava ukázala svou sílu :-)
V. Loutocký
Jenom bych doplnil, že tak jak Klaus - kterého jinak nemusím - váhal s odvoláním, tak vznikaly ústavní tradice v UK. Nějaké zmiňované pomocné Ceplovo výkladové pravidlo, které se do ústavy nevešlo, dávno ztratilo přesvědčivost.
Pokud se premiér chová jako malé dítě a chcete "hodnotit" ministry a ty neposlušné hned odvolat a pak se vztekat, když ho prezident pošle k šípku, okamžité odvolání ministrů prezidentem by vedlo k podpoře podobně zkratkového jednání. Odpovědný premiér musí vědět, co bude v den D+1. Proto vnímám jednání Klause jako pozitivní, i když se nedělám iluze o tom, že za tím je i snaha udržet některé své oblíbence u moci.
Michal Dolejší
Jedna z deficit práva je ta, že je to umění dobra a spravedlnosti, říkal profesor Cepl a dodával, že věří, že většina pravidel lidského chování vznikla proto, aby spolu lidé dobře žili".
Nemyslím si, že by toto ztratilo na
platnosti a přesvědčivosti. Stejně tak jako neztratilo na přesvědčivosti, jeho další "výkladové pravidlo", že škody je třeba napravovat, dané slovo dodržet a ukradené vracet..
Zdá se, že o vystaveném článku Honzy Komárka se tu příliš nedebatuje. Nechci zde dál příliš zaclánět a ubírat mu prostor, nepatřím sem, koho zajímají mé názory, najde je zde:
http://pavel-hasenkopf.blogspot.com/
ad marie dubanová
20.4.11, 18:29
jistě má MD pravdu, ale jak se vyznat třeba v tom, co je ukradené a co není, když ZCIZIT znamená nejen ukrást, ale pro právníky hlavně asi pomocí papírů a dokladů (legálně?) dát věci jiného majitele?
Možná, že se podobné jasnosti/nejasnosti vztahují i na další části výkladového pravidla. Možná dokonce, že to je i tím, že Češi jsou v tak absurdní situaci, že si nemohou koupit kloudný slovník svého jazyka (jak by asi napsal PhDr.Josef Filipec, CSc.) a ještě dlouho asi nebudou moci. Mám pocit dokonce, že většina Čechů ani neví, že taková věc by mohla být., tedy většina z těch, kteří potřebu slovníku někdy pocítili.
Pak asi babo raď.
Mirek Vorlický
FORTUNA:
Zcizit znamená převést právo na jiného. Pokud jsem vlastníkem auta a toto auto někomu daruji, pak jsem jej zcizil. Tzn. v případě kdy se jedná o můj majetek zcizuji tak, že převádím majetkové právo (daruji, prodám) na někoho jiného. Není tedy možné zcizit věc (právo) která mi nepatří (nesvědčí). Zcizit neznamená ukrást, přestože v běžné mluvě se tyto pojmy bežně zaměňují. V právu je tento pojem jednoznačný.
ad kocour
21.4.11, 6:43
Souhlasím, že o článku Jana Komárka se zde moc nedebatuje. Bude to zřejmě tím, že debaty na obhajobu svých názorů se neúčastní.
Jak pan Vačkář hned na začátku předvídal, celá debata je vlastně o ničem. Jsem ale zvědavý, zda prezident bude jmenovat policistu jako ministra vnitra. Pak by se konečně mohla začít vést debata jak moc nebo málo je ČR policejní stát. To je jedna vě.
Druhá věc, která s tím nepřímo souvisí, je svoboda občanů. Pokusil jsem se pana Komárka nalákat do debaty o ní (připadalo mi, že mu o ni jde), ale bezvýsledně. Zajímalo by mne tedy, jak právní teoretiky ČR, i další občany, zneklidňuje fakt, že o jejich právech a povinnostech by teď mohl (pakliže si to pan prezident nerozmyslí!) zásadně rozhodovat i policista jako ministr vnitra?!
Mirek Vorlický
ad Anonymní
21.4.11, 9:40
Jasně, jasně, vždyť to píši. Ve školách a na veřejnosti je to ale také jednoznačné (slovník, ACADEMIA, PRAHA 2001. Co má asi přednost?).
Pak mi napadá. Nejsou školy pro právníky také školy?
Mirek Vorlický
Už vím, koho budu na seminářích citovat jako ukázkový příklad toho, jak laik vykládá Ústavu. Kdyby to bylo tak jednoduché, paní Dubanová, tak by se práva nemusela studovat minimálně 5 let (Plzeň nechme stranou). Citujete názor Vojtěcha Cepla, ale snad uznáte, že i autority se mohou mýlit. Výklad DO KDY má prezident odvolat, není "do 7 dnů", ale "bez zbytečného odkladu". A pokud se zaměříte na slovo "zbytečný" a pokusíte se jej interpretovat, možná vám už konečně dojde, jak to s tou povinností prezidenta republiky vlastně je. On totiž odkad Klause zbytečný nebyl - pouze chtěl vědět, jaký bude další krok premiéra Nečase.
Na závěr si dovolím jednu otázku: kritizovala byste třeba postup kardiochirurga při operaci konkrétního pacienta, aniž byste měla vystudovanou medicínu? Ne? Tak proč to děláte s právem?
Petr Bouda
Zatím ještě platí, i v ČR Listina lidských práv a základních svobod - tedy i čl.17, odst.1)kde se píše, že je svoboda projevu a odst. 2)kde se píše, že "každý má právo vyjadřovat své názory slovem, písmem, tiskem. atd..(tedy i já)
A stran Vašeho "kardiochirurga", ten dnes opět ukázal - co si myslí, že všechno "může"! :"ODS slaví 20 let. ""Hrad žádá"", aby se Klaus nepotkal s Topolánkem"...
Vážená paní Dubanová, já vám vaši svobodu projevu nijak neupírám, byť je váš názor zcela mylný. Ani v tom nevidím problém, alespoň pokud byste uznala, že se můžete mýlit, zvláště v situaci, kdy nevíte, o čem je vlastně řeč a bez dalšího přejímáte názory autorit.
To, že se Klaus nechtěl potkat s Topolánkem, docela chápu, zvláště poté, co Topolánek na oslavách přednesl za projev. Vaše politické preference jsou mi zcela lhostejné, nemáte ráda Klause, budiž, jen zapomínáte na to, že vámi kritizovanou praxi započal prezident Havel (viz výše). Nicméně nechápu, jak oslavy 20 let ODS souvisí s debatami o tom, co prezident musí podle Ústavy udělat a kdy to musí udělat.
Petr Bouda
Bylo zde řečeno, že údajně prezident nemusí odvolat ministra, pokud nemá na stole návrh na jmenování jiného.
Uprázdněný úřad ministra však nejen že není vyloučen (smrt ministra), ale ani není krátkodobě nijak katastrofální.
Pouze dlouhodobě je to stav nežádoucí (postupné rozklížení činnosti daného rezortu, např. viz správný poukaz na činnost ministra ve správním řízení).
Dlouhodobě je ale situace dobře řešena tím, že liknavý premiér, neschopný zajistit náhradu, skončí vyslovením nedůvěry. Pokud sněmovna nedůvěru vládě nevysloví, tak asi důvěru k vládě chová.
Proto by měl prezident ministra (na návrh premiéra) odvolat bez odkladu. Proto úvahy prezidenta o tom, že ministra odvolá "bez zbytečného odkladu" a že i delší odklad může být nezbytný, nejsou ústavou podloženy. Odvolat by ho měl "bez odkladu".
Pro zpestření: všechny kalamity při uprázdněných úřadech stejně nelze vyloučit.
Podle Čl. 66 by při smrti prezidenta vykonával jeho pravomoci premiér a předseda sněmovny. Co ale když všichni 3 zemřou současně?
V USA vykonává pravomoci za mrtvého prezidenta postupně 1/ viceprezident, 2/ mluvčí Sněmovny reprezentantů, 3/ nejstarší senátor (řečeno nepřesně), 4/ členové vlády. I přesto vznikne neřešitelný chaos při současném atentátu na všechny tyto ústavní činitele (zřejmě vedlejší cíl útoků z 11.9.2001).
Abych nebyl podezírán z podněcování násilí, přeji našim činitelům hodně zdraví.
Miroslav Skala
Srovnávat práci kardichirurga s prací právníka (natož ústavního) potřebuje jistou mentální otrlost s výraznými prvky absence soudnosti :-)
Navíc neprávník Klaus pochopil v tomto případě princip odvolání ministra lépe než někteří "docenti" s JUDrem, kteří do novin okamžitě spekulovali o tragických důsledcích pro českou ústavnost.
Mimochodem mě pobavila skutečnost, jak se za pár let počet ústavních právníků geometrickou řadou rozrostl :-). Jen aby za pár let nebylo těch kardiochirurgů nakonec méně než ústavních specialistů.
Milan Záhorský
Mirek Vorlický:
Klaus si to nemůže "rozmyslet". Mohl by to zase jen odkládat, ale ministry vybírá premiér, v téhle pasáži je Ústava vůči prezidentovi "razítkovací". Tedy, prezident by jistou možnost měl, jak tomu zabránit, ale já snad nebudu radši naznačovat, protože by to vedlo k politické krizi, jakou jsme ještě nezažili.
Paní Dubanová, co Vás pořád tak strašlivě žere? Ty Vaše odvolávky na Listinu a Ústavu jsou jen zástupné, mě neoblafnete. Stran Žofína, mně se zas doneslo, že si to takhle zařídila sama ODS, protože se báli, co by se stalo, kdyby se ti dva potkali. Ale možná je přesnější vaše verze, já na rozdíl od Vás si netroufám být tak jednoznačný.
P.H.
Právo vyjadřovat se svobodně zde nikdo nepopírá. Zdejší diskuse je ovšem nejen o názorech, ale i o argumentaci. Většina diskutujících jsou lidé, ktří jsou ochotni připustit změnu vlastního názoru, pokud protistrana přijde s lepšími, tj. logičtěji znějícími, nebo do kontextu lépe zasazenými argumenty. Část debatujících jsou ovšem lidé, kteří prosazují své názory autoritativně a z jejich vyjadřování je zjevné, že svůj názor měnit nehodlají, bez ohledu na to, jaké protiargumenty jsou jim předloženy. Aniž mám něco proti svobodnému vyjadřování vůle, lze říci, že jejich přínos do diskuse je minimální, případně nulový (či dokonce záporný, protože odradí řadu jiných diskutujících prvního druhu). Nemluvě o tom, že v případě argumentu, na který neumějí odpovědět, uhnou k zcela jinému tématu (otázka: hodnotila byste stejně kardiochirurga? - odpověď: váš kardiochirurg se zase vyznamenal), v němž nás informují o pevnosti svého názoru (spočívajícího v setrvalém autoritativním prosazování svého pohledu na věc, zde konkrétně v odporu k osobě prezidenta, a zároveň o skutečnosti, že na zmíněný dotaz nedokáží odpovědět tak, aby zachovali konzistenci se svým názorem, která je jim důležitější než síla argumentu samotná).
Nechci se paní Dubanové nijak dotknout, sleduji její činnost na netu delší dobu a i když s jejími názory mnohdy nesouhlasím (např. je zjevné, že se ke kause Plzeňských práv vyjadřuje bez jakékoli bližší znalosti situace, která je v mnoha věcech odlišná od toho, co se píše ve sdělovacích prostředcích, které navíc odhalují jen nepatrnou část kontextu), považuji existenci lidí jako ona celkově za přínosnou, neboť každé upozorňování na společenské problémy v informačních prostředcích je v zásadě správné a dokonce ani nemusí být zcela korektní (to zprávy sdělovacích prostředků nejsou rovněž).
Problém jednání prezidenta v případě demisí je jasný: ať udělá cokoli, nezavděčí se. Podepíše-li ihned bez otálení, jak někteří požadují, popudí tu část obyvatel, kteří mají za to, že prezident za své peníze nemá být jen poslušná loutka, ale měl by také něco dělat; pokud nepodepíše, popudí ty,kdož se domnívají, že by loutka měl být a hlavně nemá do ničeho mluvit. Jsem zcela přesvědčen, že kdyby prof. Cepl žil, vysvětlil by nám, že by rozhodně nemínil aplikovat výklad o sedmidenní lhůtě na tento případ. Právo a jeho jednotlivé události je třeba posuzovat kauzálně, případ od případu. Tvorba paušálních řešení je velmi nebezpečná a myslím, že zesnulý prof. Cepl by ji v tomto ohledu neprosazoval (je možné že se mýlím, takže pokud je zde někdo kdo by odhadl jeho názory lépe, např. V. Cepl mladší, nechť mne klidně opraví).
Antonín Thurnwald
ad kocour
22.4.11, 9:50
Myslel jsem, že je zřejmé, že mi nejde o to, kdo bude ministrem vnitra, ale o jeho pravomocích vůči "svobodným" (moje uvozovky)občanům republiky
(vracím se zase k původnímu článku).
Zaujala mne ale představa, že prezident má rukávě páté eso, možná více než pět?, jehož vytasení by způsobilo krizi jakou jsme nezažili! To by nám kocour měl vysvětlit, na co bychom měli být připraveni, třeba v případě, že předseda vlády navrhne na ministra vnitra, nebo obrany třeba, financí?, Járu Cimrmana, největšího Čecha. Doufám, že by si to v takovém případě prezident rozmyslel. O co v Ústavě by se tedy opřel, a hlavně asi, JAK by se opřel?
Je třeba mít na zřeteli, že ne každý prezident bude takový státník jako prezident stávající, a je-li v Ústavě, nebo v zákonech tato možnost, má P.H. myslím povinnost ji odhalit a my právo ji znát!
Mirek Vorlický
Moje kratičké komentáříky ve kterých se snažím zjistit, jen to, jak se to vlastně "má" s Ústavou ČR a jejím výkladem, měly docela zvláštní odezvu. :" Co Vás tak strašně "žere", ty Vaše odvolávky na Listinu a Ústavu jsou jen zástupné, mě neoblafnete", se píše v jednom komentáři..
V dalším se píše, že mě svobodu neupírá, byť je můj názor mylný, pokud bych uznala, že se mohu mýlit, zvláště když nevím o čem je vlastně řeč a bez dalšího přejímám názory autorit".
Další: " Citujete názor Vojtěcha Cepla, ale snad uznáte, že i autority se mohou mýlit".
A v posledním dlouhém komentáři se píše, že právo svobodně se vyjadřovat zde nikdo neupírá. Ale v další větě již pisatel sděluje, že můj přínos do diskuze je spíše záporný, z čehož jednoznačně vyplývá, jak to dotyčný s tím "svobodným vyjadřováním se" míní. Dále píše, že již delší dobu sleduje moji činnost na netu (z této věty jsem měla skutečně husí kůži).
Ze všech těch komentářů vyplývá jediné, že všechny autority se mohou samozřejmě mýlit - kromě pana Klause, a když už citovat autoritu, tak tu která jediná jest neomylná..
to marie dubanova: Jsme sice už zcela mimo diskusi, ale snad administrátoři prominou. Je mi líto, že pohlížíte na věc touto optikou. Mé vyjádření bylo obecné, tedy jen jakýmsi návodem či poukázáním nad tím, jaký je (dle mé skromné úvahy) smysl diskuse. To, zda jsou konkrétní přispěvovatelé spíše příslušníky první či druhé skupiny, ponechávám na laskavé úvaze každého čtenáře. Na závěr bych chtěl jen dodat, že z mého "sledování" Vaší činnosti skutečně nemusíte mít žádné obavy: jsem obyčejný člověk, který se zajímá o některá témata, nedisponuji žádný aparátem (personálním ani technickým). Chtěl jsem tím jen vyjádřit, že na internetu často narážím na Vaše komentáře k některým kausám a v některých případech i Vaše názory sdílím.
A na závěr: každá kapacita se může zmýliti, tedy i profesor Klaus. Nevšiml jsem si, že by tady v diskusi někdo tvrdil opak...
Mirek Vorlický:
Za prvé, žádnou takovou povinnost nemám.
Za druhé, nic vysvětlovat nebudu, ale dám Vám návod, jak na to přijít:
1. Vezměte si čl. 62 a 63 Ústavy a na papír si je hezky sepište pod sebe do levého sloupce.
2. Pak pročtěte celou Ústavu od začátku do konce a zase nazpátek, to celé třikrát, abyste měl jistotu, že jste nic nepřehlédl. Můžete i víckrát.
3. Do pravého sloupce si k jednotlivým kompetencím průběžně pište jejich různá omezení - třeba že jsou platné jen s kontrasignací, nebo že prezident smí nebo je povinen jednat jen na něčí návrh, nebo jiné omezující podmínky, třeba vyslovení nedůvěry vládě nebo odepření důvěry vládě.
4. A pak si zakroužkujte v levém sloupci pravomoci, které nemají žádný protějšek v pravém sloupci, schválně, co všechno bude zakroužkované ...
P.H.
ad Pavel Hasenkopf
26.4.11 17:34
Skoro obdivuji vervu s jakou P.H. zde nastupuje do diskuse. Vzhledem k tomu, že další vládní krize je na spadnutí (dnešní Lidové noviny), mne jeho příspěvek teď zklamal. Myslím, že věc je příliš vážná na to, aby národ před možnou politickou krizí jakou nezažil, varoval pouhý právní laik jako jsem já (byť děkuji za důvěru) - národ by mne mohl přehlédnout!, a tak doufám, že odpověď pro JINÉ PRÁVO zpracuje zodpovědně nějaký zde renomovaný právní teoretik - když se pan Hasenkopf zalekl své vlastní zodpovědnosti, teď, když pustil čerta z pytle ven!
I já mám domácí úkol pro pana Hasenkopfa:
Pistole, kterou policista našel v autě vysokého úředníka neměla prý na sobě otisky stejného úředníka. Tato skutečnost byla v novinách citována jako důkaz, že ji úředník do svého auta nedal a řízení proti němu bylo zastaveno. V novinách nebylo, že na pistoli byly nějaké jiné otisky. Vyjdeme-li z předpokladu, že na ní jiné otisky nebyly, jak se pistole mohla dostat do auta?
(popiš aspoň tři možnosti)
Mirek Vorlický
Pane Vorlický,
právě kvůli lidem, jako jste Vy či paní Dubanová si zde nemohu dovolit čistě akademickou debatu a musím stále počítat s tím, že když napíšu "prezident může ...", někdo z toho okamžitě udělá "prezident chce ...".
Ad pistole: Fakt nevím, co s tím já mám mít společného. Máte-li na tom nějaký osobní zájem, zaplaťte si advokáta.
A nepřehánějte to s těmi vykřičníky.
P.H.
P.H.:
Mám takový neurčitý pocit (resp. měl jsem ho asi už dřív, protože pokud si dobře pamatuju, tak něco takového jste tady na Jiném právu už jednou naznačoval), že by třebas mohlo dojít k tomu, že by prezident odvolal předsedu vlády. Pak by jmenoval vlastního a trochu později a třeba postupně na jeho návrh vlastní vládu... Co by ale bránilo tomu, aby jí nebyla vyslovena nedůvěra? Přece jen vláda v nekolikaleté demisi asi není to pravé ořechové.
V. Loutocký
Pane Loutocký,
na svém blogu v článku Odpověď poslanci Křečkovi mj. vysvětluji, resp. je z něho jasně patrný (doufám) rozdíl mezi právním a politickým modelem Ústavy. Situace, kterou popisujete, de iure nastat může. Ale prezident by musel být blázen, kdyby to udělal a šel do války s Parlamentem, kterou nemůže vyhrát. A těch komentátorů, co by z toho dostalo infarkt ... Ano, kdybychom měli přímo voleného prezidenta, pak by i při úplně stejně napsaných pravomocech byl fakticky mnohem silnější (absolutně i v relativním vztahu k vládě) a mohl by si dovolit víc je využívat. Ale můj osobní pocit je, že VK chrání Nečase, resp. jeho vládu, a to i před Nečasem. Zřejmě má pocit, že by to pro změnu chtělo zase trochu stability. Vemte si jen prostý fakt, že současná vláda je už jedenáctá od vzniku samostatné České republiky, tj. průměrná životnost české vlády je 20 měsíců (s klesající tendencí) ...
P.H.
ad P.H. 27.4.11, 18:11
Tak pan Hasenkopf pláče, že mu lidé jako já a paní Dubanová překážejí v čistě akademické debatě. Akademická beru v tomto případě jako debata učená, chladná a střízlivá. Nějakou dobu jsem přemýšlel, zda mám na komentář reagovat. P.H. se ale považuje za ústavního experta a potom je i poradce prezidenta. Zkusím to tedy a ptám se: je P.H. vůbec schopen takové debaty? Vraťme se k jeho článku v LN, 13.dubna tr.:
P.H. proti sobě staví zdravý rozum, který prý "u nás" jako argument neplatí, a ústavní principy. Já říkám, že zdravý rozum u nás platí jako všude jinde. P.H. se zřejmě omezuje na prostředí právní a správní. Mnoho jeho kolegů, vlastně drtivá většina, projevilo ale v následné diskusi úplně normální zdravý rozum. Skutečnost, že P.H. není schopen pochopit souvislosti, si vysvětluji tak, že to je JEHO prostředí, ve kterém zdraví rozum jako argument neplatí.
Dále, P.H. se nás snaží přesvědčit, že ministerstvo, i jen na jednu vteřinu bez ministra, způsobí zastavení části státu. Z denního života by mělo být zcela zřejmé, že toto je naprostý nesmysl. Ne tak panu Hasenkopfovi. Ptám se: zastavil se někdy něčeho chod,když nebyl ministr? (domníval jsem se, že P.H. myslí tu vteřinu obrazně, pochopil jsem ale, že ne.)
P.H. dále píše: "Bezvládí ústava nepřipouští." Co je toto za nesmysl? Já říkám, dáme do ní tedy bod, že než ministr umře, musí to nahlásit předsedovi vlády? Aby on našel honem nového a spěchal za prezidentem, aby se prezident rozhodl, že jej nebude jmenovat, neboť předseda si to nedobře rozmyslel? Nebo, že nesmí umřít, dokud bude ministrem? Mám pokračovat? Chápe P.H. vůbec, co říká?
pokr.
Mirek Vorlický
ad P.H. 27.4.11, 18:11
pokračování
Z celé věci je zřejmé, že dva ústavní experti vymysleli problém, aby jej pak mohli expertně řešit. Je zcela jedno, zda ministr bude jmenován teď nebo za týden (byť je elegantnější mít nového hned). Ze skutečnosti, že jejich závěry se diametrálně liší, vyplývá, že v lepším případě jeden z nich není až takový expert. To ale nevylučuje i druhou možnost, že expert není ani jeden.
Skutečné problémy jsou jiného rázu. Stavební úřad smí(?)zkolaudovat a zkolauduje 6 patrový dům jako 4 patrový (Jan Řehák, 13.4.11, 14:51), policie smí posoudit a posoudí nepřítomnost otisků na pistoli jednou jako důkaz, že na ni někdo nesáhl a jednou, že ano. Že P.H. neví, co má s pistolí společného? Nic, neboť na pochopení problému je třeba zdravý rozum.
A konečně,trvá-li P.H. na hodnotě nejzákladnějšího principu právního státu, jeho článek v LN "...orgán státu smí jen to, co je mu výslovně dovoleno", nechť prosím vysvětlí, co opravňuje stavební úřad zkolaudovat 4 patra jako 6, nebo 6 jako 4. V opačném případě si budu lecos myslet, ale ať P.H. prosím nepíše, že mu kazíme akademickou debatu.
Mirek Vorlický
V mojom príspevku by som sa rád vrátil k článku J. Komárka,ktorý nastolil zaujímavú debatu,a začal by som od konca jeho článku:
Jan Komárek píše: "Pokud na svém postoji setrvá i nadále, jak jeho poslední vyjádření i naznačují, dopustí se velezrady, kterou zákon definuje jako „jednání prezidenta
směřující proti demokratickému řádu“ České republiky."
S touto vetou nesúhlasím. Nakoľko velezrada je podľa zákona konaním prezidenta proti demokratickému poriadku
ČR, musí konať v rozpore s ním. Keďže podľa J.S.Milla (so Schumpeterovou koncepciou nie som kamarát,keďže
si myslím,že právny poriadok má politickú moc obmedzovať, nie jej napomáhať) voliči delegujú moc na jednotlivé zložky moci (sú zdrojom moci) a za predpokladu,že
demokratický poriadok je založený na deľbe moci,musí dôjsť
konaním prezidenta k narušeniu delegácie moci alebo deľby moci, aby sa dopustil velezrady. Keďže premiér a prezident sú spolu súčasťou výkonnej moci a záležitosť
odvolávania ministra nepresahuje rámec výkonnej moci, prezident Klaus sa podľa mňa velezrady nedopustil.
Jan Komárek ďalej uvádza: "Ústava však hovoří zcela jasně: prezident odvolá člena vlády,jestliže to navrhne její předseda." Táto veta má pôvod v čl.74 Ústavy ČR. V
diskusii pod článkom sa objavili názory, že je možný výklad
čl.74 Ústavy ČR tak, že to znamená "do 7 dní,bez zbytočného odkladu atď.". S takýmto výkladom nemožno vôbec
súhlasíť.
Ústava ČR ako základ právneho poriadku tvorí kompaktný celok. Normatívny výklad Ústavy ČR poskytuje ústavodarca, autentický
a právne záväzný výklad Ústavy ČR poskytuje zákonným spôsobom Ústavný súd ČR. Nikto iný nemá právomoc rozhodovať o výklade
Ústavy ČR,aj v prípade, ak ústavodarca (zákonodarca, ak môže) pozabudol na príslušnú normatívnu úpravu. Toto je jeden
zo základov právneho štátu, vyjadrený princípom právnej istoty a plynúci z čl.1 ods 1 Ústavy ČR. Keďže v čl.2 ods 3 Ústavy ČR a aj v Listine podľa čl.3 Ústavy ČR sa
píše: "Státní moc slouží všem občanům a lze ji uplatňovat jen v případech,v mezích a způsoby,které stanoví zákon.",nemožno dotvárať právo inak,než realizáciou práva
a štátnej moci výlučne podľa tohto článku Ústavy ČR.
Ondrej Pivarči
Nadväzujúc na predošlý príspevok:
Čl.74 Ústavy ČR v sebe obsahuje aj časový aspekt,preto nie je potrebné podľa mňa "dotvárať právo" výkladom
Ústavného súdu ČR. Časovosť vyjadruje spojka "jestliže" (ktorá určuje príčinnú následnosť) tak,že povinnosť prezidenta odvolať člena vlády vzniká riadnym splnením
podmienky vyjadrenej za spojkou "jestliže" (kedy je podmienka splnená,určuje Ústava ČR a príslušné zákony upravujúce napr. organizáciu verejnej správy,
doručovanie a pod.).Splnením
podmienky vzniká okamžite povinnosť člena vlády odvolať,čo vyplýva z gramatického výkladu čl.74. Žiadny iný časový
údaj z čl.74 nevyplýva a z dôvodu dodržania čl.2 ods 3 Ústavy ČR ani vyplývať nemôže,pretože ak by si prezident vyložil (aplikoval) čl.74 tak,že "bez zbytočného
odkladu", prekročil by svoje oprávnenia mu dané Ústavou ČR a zákonmi, keďže nie je orgánom tvorby práva ani orgánom ochrany ústavnosti a poskytovania záväzného ústavného výkladu.
Pokiaľ prezident ihneď po splnení podmienky v zmysle čl.74 Ústavy ČR neodvolal príslušných členov vlády, dopustil sa podľa mňa porušenia čl.74 + čl.2 ods 3 + čl.1 ods 1 Ústavy ČR.
A teda nedopustil sa konania v rozpore s demokratickým poriadkom, ale konania v rozpore s právnym poriadkom.
Čo sa týka osoby prezidenta, z toho, čo si o ňom pamätám z médií v 1990 až 1993, resp. 1998 až 2003, mi takéto jeho konanie nepríde čudné, vzhľadom na to, že je to
jeho obvyklá prax.
Jan Komárek tiež píše: "„Strana“ Věci veřejné měla Vítovi Bártovi a agentuře ABL sloužit k ovládnutí politického systému ČR a získání moci,jíž by poté využil ve
prospěch svůj a jeho agentury. Je otázkou, zda by se zákonností strany nemělo začít vážně zabývat Ministerstvo vnitra." Z toho, čo o danej kauze viem,súhlasím s p.
Komárkom,nakoľko konanie tejto strany skutočne narúša slobodnú súťaž politických síl v ČR a teda je v rozpore s demokratickým poriadkom ČR,a súčasne aj s ústavným poriadkom podľa čl.5 a čl.70 Ústavy ČR.
Hoci podrobnosti podľa čl.70 ustanoví zákon, je zrejmé, že zákonná úprava vychádza zo zmyslu oboch článkov Ústavy ČR.
Ondrej Pivarči
Odpoví mi někdo na otázku, zda demise či rezignace je jednostraný nebo dvoustranný úkon? To by do značné míry posunulo celou diskusi. Domnívám se, že tady začíná jedno ze správných řešení.
Je dobré se rovněž poučit ve Slovníku veřejného práva z první republiky.
Anonymní:
... chjo. Viz čl. 62 písm. a). Dvoustranný, samozřejmě.
P.H.
P.S.:
Na které heslo narážíte? Heslo "demise" ve SVPČS bohužel nenalézám a hesla "Ústava" a "Vláda" už nebyla (nestihla být?) napsána.
P.H.
ad Slovník jazyka českého
Těší mne, že se debata začíná obracet správným směrem. SVPČS byla zřejmě nějaká pomůcka pouze pro právníky. Svět tu není pro právníky, ale právníci pro svět. Doporučuji panu PH tedy Slovník jazyka českého (jak elegantně jednoduchý název, ne?), Váša-Trávníček, Praha 1946, str.219.
Tam se PH dozví, že (třeba) "ministr podává demisi" nebo "ministr nabízí demisi". Demise je odstoupení z úřadu. Z toho jasně vyplývá, že zda je demise akt dvoustranný nebo jednostranný záleží na tom, jak se ministr, který zvažuje demisi v okamžiku lámání chleba zachová.
(Nevím, co s tím má společného čl.62. Asi jako mohu přijmout skutečnost, že venku je mokro:
"Je mokro, protože pršelo." Když chci, aby bylo sucho, vezmu hadr a vytřu, nebo počkám až to uschne. Nějaké mudrování ve stylu, mělo pršet?, smělo pršet? jaká byla vlastně předpověď? co je to voda? je tak moudré asi jako nabízení zmrzlému kabát.)
Ono těch zmatků a zmetků bude více:
zcizit/ukrást, přestupek/trestný čin, právní/úřednicko-policejní, atd.
Mirek Vorlický
Pane Vorlický,
SVPČS je Slovník veřejného práva československého, vyšel ve čtyřech hóóódně tlustých svazcích za 1. republiky a teď asi před 5 lety ho znovu vydali. Celý mi zabírá v knihovně přes 30cm. Psaly ho tehdejší největší kapacity oboru. Bohužel, došly jen do písměne T. U - Z už nikdo nesepsal.
Do jazykových slovníků se dívat nemíním, tam jsou schopni si plést zcizení a odcizení. Ostatně, tuhle jsem ten rozdíl musel vysvětlovat svému nejlepšímu příteli, jednomu ze spoluautorů aktuálního slovníku či pravidel spisovné češtiny ... takže asi tak.
"zcizit/ukrást, přestupek/trestný čin, právní/úřednicko-policejní, atd." ... právníci v tomhle zmatek fakt nemají a nikdy neměli. Jen doklad "použitelnosti" lingvistických slovníků pro právníky.
Až si pozvete domů instalatéra, možná byste ho měl poučit, co je to trubka.
Konec debaty, hezký den.
Skutecne zajimava debata, a to nejen po strance pravni... :)
Mou specializaci urcite neni ustavni pravo, pusobim jako komercni pravnik a mou hlavni specializaci jsou smlouvy, vcetne mezinarodniho obchodu v aj. Na teto debate me zaujal, a musim se priznat, ze i trochu zklamal, jeden fakt. Uz dlouho resim dilema, jakym jazykem bych se mel jako pravnik vyjadrovat i psat smlouvy. Jako konretni priklad: zda je pro meho klienta spravne a bezpecne "kupujici JE POVINEN zaplatit kupni cenu do 30 dnu ode dne dodani" nebo dostatecne "kupujici ZAPLATI kupni cenu do 30 dne dodani" (samozrejme predpokladejme, ze dodani probehne radne, bez vad atd.), a to v cj i aj.
Pokud je zde cast argumentace postavena na tom, jestli "odvola" lze vykladat jako "je povinen odvolat" nebo "muze odvolat", neprijde mi to spravne - zaznelo zde i, ze muze odvolovat kdykoliv do konce jeho obdobi.
Ano, ustavni pravo je neco jineho nez muj obor, ale dle meho nazoru pan prezident formalne pravne nepostupuje v souladu s Ustavou. Stejne tak si ale myslim, ze v tomto pripade s pouzitim zdraveho a rozumneho pristupu postupoval ve prospech statu a jeho lidu.
David Kozak
Pane Kozaku,
já se jen inspiroval u Ústavního soudu a jeho materiálního jádra a usoudil jsem, že ústavněprávní imperativ zajistit chod státu (který je vlastním smyslem jakékoli ústavy) do materiálního jádra nutně musí patřit, zatímco imperativ obsažený v čl. 74 nikoli. První je víc než druhé, lex superior (materiální jádro) derogat legi inferiori (zbytek ústavního pořádku). Holt teď máme nižší a vyšší ústavu a hranice mezi oběma vrstvami jsou nejasné a tudíž velmi pružné. Ale když mi ÚS tuto zbraň dal do ruky, proč bych ji nepoužil?
P.H.
"To snad nemyslíte vážně, pane Hasenkopfe ..." (parafráza R. P. F.)
Ústavný súd je odkedy ten, ktorý má právomoc na vnútornú hierarchizáciu Ústavy? Čiže Ústavný súd povedal, a zrazu tu máme Ústavu vyššej právnej sily a Ústavu nižšej právnej sily?
Ak je zmyslom Ústavy zaistiť chod štátu (resp. chod spoločnosti, viď Grécko, kde je medzi tým vidieť rozdiel), hoci nič podobné ústavodarca nikdy normatívne ani v dôvodovej správe nevyslovil, potom je nutné ju prepracovať, pretože dnešná zaisťuje maximálne neporiadok v štáte.
Čo sa týka tvrdenia pána Kozáka o tom, že si myslí, že prezident postupoval v prospech štátu a jeho ľudu, tak si skromne dovolím podotknúť, že ten istý prezident v rokoch 1990-2002 málokedy, ak vôbec, postupoval v záujme štátu a jeho občanov. Asi by sa v ČR zišla priama voľba prezidenta.
Vrátiac sa k tvrdeniam P.H., tzv. "materiálne jadro Ústavy" v ČR vymedzuje akurát čl. 9 ods. 2 Ústavy, ktorý hovorí, že "Změna podstatných náležitostí demokratického právního státu je nepřípustná.", čiže nič o vyššej a nižšej právnej sile niektorých článkov. Nezdá sa Vám, p. Hasenkopf, že by Ústavný súd mierne prekročil svoje právomoci, keby určoval, ktorý predpis má akú právnu silu? Vo svojej odpovedi pánovi poslancovi Křečkovi konštatujete, že " Právní předpisy obecně by měly fungovat jako algoritmy sui generis. Měly by počítat s každou eventualitou, která může nastat, a neměly by se dostávat do rozporu samy se sebou. Bohužel, právě ústavní právo (jakékoli ústavní právo) bývá tomuto ideálu nejvzdálenější. Jednak si ústavy jejich tvůrci často pletou s literárními díly, jednak se zde vůbec nejvíce ze všech právních oborů (hůře je na tom snad už jen mezinárodní právo) projevují okamžité politické tlaky. Obdobné tlaky se pak projevují při aplikaci ústavněprávních norem. Proto bývá tak těžké v ústavním právu striktně oddělit rovinu právní od roviny politické, proto při aplikaci bývá takový tlak vykládat diskreci jako povinnost a povinnost jako diskreci."
Fajn, čiže článok 74 Ústavy obsahuje povinnosť alebo možnosť úvahy?
Resp. kde v tomto prípade vidíte rozpor v texte Ústavy, príp. kde vidíte tú možnosť, že Ústava in concreto s nejakou situáciou nepočíta a vznikne PRÁVNE vákuum? (nie politické)
Ak právo umožňuje realizáciu nástrojov politického boja, napr. možnosť kľučkovať pre premiéra Nečasa alebo prezidenta Klausa, tak nech kľučkujú. Je otázne, či stabilita krajiny bude lepšia, pokiaľ sa za 4 roky vystrieda 20 vlád a pokiaľ bude vládnuť jediná. Ak máte na mysli rovnováhu moci, tak v situácii, ak je zloženie parlamentnej väčšiny rovnaké, sa stabilita nemení.
A že postupom podľa čl. 74 Ústavy, čiže pokiaľ by minister bol prezidentom odvolaný, vznikne vákuum (právne? mocenské?), pretože nebude mať kto podpisovať príslušné správne akty, v ČR neviem, preto sa pýtam - neexistuje kompetencia "štátny tajomník"? V SR napr. platí § 4 ods. 2 zákona 575/2001 Z. z., ktorý presne toto rieši. Keďže štátny tajomník je členom výkonnej moci, k žiadnemu posunu deľby moci nedochádza. Treba však podotknúť, že takéto ustanovenie by si zaslúžilo ústavný rámec, nakoľko je otázne, do akej miery je súladné s čl. 116 ods. 7 Ústavy SR: "Ak prijme prezident Slovenskej republiky demisiu alebo ak odvolá člena vlády, určí, ktorý z členov vlády bude dočasne spravovať veci člena vlády, ktorého demisiu prijal."
Ondrej Pivarči
ad David Kozák, 10.5.11, 11:50
já bych zkusil toto:
Kupující zaplatí v souladu s fakturou. Splatnost (třeba) 14 dní.
Zboží zůstává v majetku prodávajícího do okamžiku, než obdrží vyfakturované peníze.
(pakliže kupující zaplatí,nic není třeba řešit. Nezaplatí-li, aspoň se ví,komu zboží patří. Poslední větu používají všichni naši normální dodavatelé. Kupujeme ze států EU i doma. Pakliže ale není věc právně a VČAS vymahatelná zde v ČR, je stejně vše naprd a můžete tam rovnou napsat - nezaplatíš-li, ustřelím ti hlavu.)
ad kocour, P.H., 5.5.11, 12:11
P.H. by měl přestat blamovat. Ještě, že je expert jen na ústavní právo. Kdyby byl expert na stavby mostů, nebo na pečené uzené, začal bych mít obavy.
Vážně teď. Právníci, říká kocour, nemají zmatek v přestupku/trestný čin. My laici a novináři ale asi ano, dnešní LN, 11.5.11, str.3, ZA ÚPLATKY BUDOU VYŠŠÍ TRESTY. (Je komické, jak se přistupuje na existenci úplatků, jen by se za ně mělo více vybírat. . . .???).
V článku se pak píše: "...českým občanům by neměly procházet přestupky v cizině." a "měli by (občané ČR) dostávat zápis do rejstříku trestů v ČR." Potom, v článku je upřesněno: "Výjimkou budou pouze prohřešky, které nejsou v Česku trestným činem."
Ať prosím pan P.H. vysvětlí (doufám, že jako expert na ústavní právo nemá schopnost uvažovat jako obyčejný právník nějak omezenou) které přestupky nebudou občanům ČR procházet,když přestupky nejsou v ČR trestným činem?
Mirek Vorlický
ad Pavel Hasenkopf, kocour:
Teď, když ministerstvo školství existovalo několik týdnů bez svého ministra, vyučující vyučovali a dostávali svoji odměnu, žáci a studenti studovali, školníci topili a uklízečky ve školách uklízely, změnil kocour svůj názor na potřebu OKAMŽITÉHO jmenování ministra nového?
Mirek Vorlický
Fortuna:
O POTŘEBĚ jsem nikdy nemluvil. V právu je spousta nepotřebných, ale platných norem ...
Připomeňte se mi s tou otázkou 8.3.2013.
P.H.
ad kocour, 5.5.2012, 13:23
No, vyšel jsem z předpokladu, že se domníváte, že je potřebné, aby chod věcí veřejných byl v souladu s právem, s ústavou.
Nepotřebné právní normy nikdo nepotřebuje a tak je jedno, zda jsou platné nebo ne.
Z Vašeho komentáře, 13.4.11, 13:57 jsem ale pochopil, že norma, nebo normy zde zmíněné jsou potřebné, neboť ministerstvo bez ministra je
stav protiprávní, tedy špatný a úkolem práva je, aby byl dobrý.
Tyto polemiky jsou ale opravdu o ničem. Jen jsem se domníval, že se chytnete za nos, teď když byli školáci a všichni ostatní bez ministra a přežili bez úhony a řeknete aspoň: "no jo, no..."
Vy to možná vlastně říkáte: "spousta nepotřebných, ale platných norem".
Já bych to popsal:
"...spousta nepotřebných norem, které na nic nemají žádný vliv a nikoho nezajímá, kromě pár právních teoretiků, zda jsou platné, či nikoliv". Život jde dál svoji cestou. Špinavou vodu nevyčistíme zákonem, ale čističkou na vodu.
Mirek Vorlický
Okomentovat