Václav Klaus jedná proti demokratickému řádu České republiky

K úvahám o ústavnosti prezidentova váhání s odvoláním ministrů VV, které se dnes objevily v tisku, si dovoluji připojit i svůj názor, který dnes otiskly Lidové noviny. Nad rámec řečeného se mi chce dodat: také Vám připadá, že prezident zachází s mocí, kterou mu Ústava propůjčuje, jako s tím chilským perem?


Václav Klaus jedná proti demokratickému řádu České republiky

Každý den, kdy ministři za Věci veřejné setrvávají ve vládě, potenciálně ohrožují základní práva a svobody občanů České republiky. Dokument, který zveřejnila MF Dnes, jehož věrohodnost nikdo ze strany Věci veřejné nepopřel, hovoří jasně. Cílem faktického vůdce strany Víta Bárty bylo skrze politiku prosazovat zájmy své agentury, o jejíž metodách také hovoří velmi otevřeně. Špehování, sbírání kompromitujících informací, možná i vydírání. Ministerstvo vnitra a veřejná správa, do které začal Bárta dosazovat své věrné, je bohatým zdrojem informací o občanech této země, jež mohou být následně zneužity. Proto nemají Věci veřejné ve vládě co dělat.

Premiér Petr Nečas zareagoval zcela správně a navrhl odvolání ministrů z vlády. Prezident Nečasovy návrhy odmítl.

Ústava však hovoří zcela jasně: prezident odvolá člena vlády, jestliže to navrhne její předseda. I kdyby spolu dále představitelé koaličních stran jednali, je prezident povinen ministry Věcí veřejných odvolat. Úvaha mu paradoxně zůstává pouze u ministra Bárty, který dříve, než jeho odvolání mohl premiér Nečas navrhnout, sám podal demisi. Tu prezident skutečně může podle Ústavy odmítnout.

Tady ale nejde „pouze“ o nerespektování role, kterou Ústava prezidentovi přisuzuje na úkor jiných vrcholných orgánů státní moci, v tomto případě premiéra. Jde o práva a svobody všech občanů České republiky, bezprostředně ohrožená přístupem k informacím, jež o nich státní orgány mají a které nyní mohou sloužit agentuře ABL.

„Strana“ Věci veřejné měla Vítovi Bártovi a agentuře ABL sloužit k ovládnutí politického systému České republiky a získání moci, jíž by poté využil ve prospěch svůj a jeho agentury. Je otázkou, zda by se zákonností strany nemělo začít vážně zabývat Ministerstvo vnitra. To se ovšem nemůže stát do okamžiku, kdy její předseda sám ministrem. V tomto okamžiku má ministr John spíše prostor k tomu, aby zametl stopy.

Odkládáním přijetí návrhu na odvolání ministrů za Věci veřejné se tak prezident stává spoluviníkem stavu ohrožení práv a svobod občanů. Pokud na svém postoji setrvá i nadále, jak jeho poslední vyjádření i naznačují, dopustí se velezrady, kterou zákon definuje jako „jednání prezidenta směřující proti demokratickému řádu“ České republiky. Co na to Senát, který je oprávněn ústavní žalobu podat?