Svatý Martin a soutěžní právo
V jinak šedém životě právníka je jen několik málo událostí, na které se může opravdu těšit. V rámci každodenního práva však jako plášť Svatého Martina na sněhu září naděje na vstup do práva jiného. Každý z nás jistě ráno kontroluje mail s radostným očekáváním, že třeba dnes, právě dnes dostane nabídku stát se hostem Jiného práva. Pocit čistého štěstí, který už třetím dnem jako novopečený host zažívám, je ale bohužel kalen tím, že jiní Pánové práva očekávají, že jejich host přijde s nějakým zajímavým povídáním.
Většina lidí má tendenci pokládat obor, kterým se zabývá, za kromobyčejně vzrušující; totéž si samozřejmě myslím i já o soutěžním právu. Bohužel, pokud se podívám na intenzitu debaty, která se na těchto stránkách v souvislosti se soutěží rozhořela, vyšlehl její plamen v podstatě jen jednou, nadto relativně skromně, v souvislosti s problematikou kriminalizace kartelů (35 komentářů), i když i zde je třeba podotknout, že přímo s tématem článku souvisela jen menší část z těchto komentářů; v ostatních případech debata jen tak nesměle doutnala.
Nebudu se proto pokoušet rozdmýchávat skomírající oheň zájmu o soutěžní právo jako takové. Jeho příznivce bych však rád upozornil na Svatomartinskou konferenci, kterou Úřad pro ochranu hospodářské soutěže pořádá 11. a 12. listopadu 2009, kde budou plamenně diskutována žhavá soutěžně právní témata, mimo jiné problematika vztahu ochrany hospodářské soutěže a ochrany průmyslového vlastnictví, jakož i otázky související s dohodami o výměně informací nebo regulací tzv. obchodních řetězců (kde byl shodou okolností právě dnes schválen nový zákon poté, co Poslanecká sněmovna přehlasovalo veto presidenta). Všichni zájemci jsou srdečně zváni, možnost registrace je stále otevřená. Pro zvídavé hlavičky pro úplnost dodávám, že Svatý Martin není patronem soutěžního práva, ale – možná trochu paradoxně – hus a abstinentů, Úřad však pořádá obdobnou konferenci na den Svatého Martina již několikerým rokem; doufám, že bude v této tradici pokračovat i v budoucnu.
Během svého hostování bych se však rád zaměřil na témata, která nejsou čistě soutěžní a která by tak snad mohla zaujmout širší okruh čtenářů. Bylo by žádoucí, aby byl do českého práva zaveden institut odpovídající kolektivním žalobám, známým ze Spojených států, přinejmenším právě ve věcech náhrady škody způsobené porušením soutěžního práva? Je přijatelné, aby správní orgán požadoval pod hrozbou sankce od účastníků řízení informace, které mohou být užity v jejich neprospěch? A může správní úřad "výměnou" za přiznání upustit od uložení pokuty, případně pokutu výrazně snížit, ačkoliv zákon s ničím podobným nepočítá? Anebo k sankcím obecněji, může jeden subjekt dostat pokutu za jednání, kterého se fakticky dopustil subjekt jiný? Příspěvky na tato témata bych se zde v příštích týdnech chtěl pokusit splnit své hostovské povinnosti.
Většina lidí má tendenci pokládat obor, kterým se zabývá, za kromobyčejně vzrušující; totéž si samozřejmě myslím i já o soutěžním právu. Bohužel, pokud se podívám na intenzitu debaty, která se na těchto stránkách v souvislosti se soutěží rozhořela, vyšlehl její plamen v podstatě jen jednou, nadto relativně skromně, v souvislosti s problematikou kriminalizace kartelů (35 komentářů), i když i zde je třeba podotknout, že přímo s tématem článku souvisela jen menší část z těchto komentářů; v ostatních případech debata jen tak nesměle doutnala.
Nebudu se proto pokoušet rozdmýchávat skomírající oheň zájmu o soutěžní právo jako takové. Jeho příznivce bych však rád upozornil na Svatomartinskou konferenci, kterou Úřad pro ochranu hospodářské soutěže pořádá 11. a 12. listopadu 2009, kde budou plamenně diskutována žhavá soutěžně právní témata, mimo jiné problematika vztahu ochrany hospodářské soutěže a ochrany průmyslového vlastnictví, jakož i otázky související s dohodami o výměně informací nebo regulací tzv. obchodních řetězců (kde byl shodou okolností právě dnes schválen nový zákon poté, co Poslanecká sněmovna přehlasovalo veto presidenta). Všichni zájemci jsou srdečně zváni, možnost registrace je stále otevřená. Pro zvídavé hlavičky pro úplnost dodávám, že Svatý Martin není patronem soutěžního práva, ale – možná trochu paradoxně – hus a abstinentů, Úřad však pořádá obdobnou konferenci na den Svatého Martina již několikerým rokem; doufám, že bude v této tradici pokračovat i v budoucnu.
Během svého hostování bych se však rád zaměřil na témata, která nejsou čistě soutěžní a která by tak snad mohla zaujmout širší okruh čtenářů. Bylo by žádoucí, aby byl do českého práva zaveden institut odpovídající kolektivním žalobám, známým ze Spojených států, přinejmenším právě ve věcech náhrady škody způsobené porušením soutěžního práva? Je přijatelné, aby správní orgán požadoval pod hrozbou sankce od účastníků řízení informace, které mohou být užity v jejich neprospěch? A může správní úřad "výměnou" za přiznání upustit od uložení pokuty, případně pokutu výrazně snížit, ačkoliv zákon s ničím podobným nepočítá? Anebo k sankcím obecněji, může jeden subjekt dostat pokutu za jednání, kterého se fakticky dopustil subjekt jiný? Příspěvky na tato témata bych se zde v příštích týdnech chtěl pokusit splnit své hostovské povinnosti.
5 komentářů:
on je nezájem daný i neatraktivitou problému (vzdálené Microsoftacke spory).
Co takhle zmínit chování obchodní inspekce ohledně kvality prodávaných pohonných hmot?
Terezka Malá
Já pokládám nekalou soutěž - sesterskou disciplínu mé vlastní - za velmi atraktivní a zajímavou.
Leč, zájem publika je nevyzpytatelný; čínský mrtvý pradědeček, označený celkem právem za marginální problém hned první poznámkou, právě vítězí nad nejtěžkotonážnějším a nejoficiálnějším tématem dneška, totiž Lisabonem.
A pak se v tom vyznejte.
Pane Cepl,
na tom není nic divného. Soutěžní právo se dotýká především soutěžitelů (ty řečičky o výhodách pro společnost zdůvodňující zásahy ouřednictva do ekonomiky necháme do učebnic, že :-), zatímco náhrobek budeme mít všichni.
Ivan Potočný
ad " V jinak šedém životě právníka je jen několik málo událostí, na které se může opravdu těšit "
Fuj, to je ale odporný začátek :-) tak si najdětě něco zajímavého,třeba dělat obhájce u českých obecných soudů. To vám každý den připraví netušená překvapení.
Sedět za stolem a přerovnávat lejstra pod pláštíkem "řešit případ" by mě také nebavilo, o vedoucích nebo nadř. instancích a jejich dobrých nezávazných (sic!) doporučeních ani nemluvě.
Michal Nový
Definice tržní síly dle nového zákony je podivná.
Opět vychází z modelu společnosti a jednání, který není upřesněn. Každý fyzik nebo matematik musí definovat pro svá tvrzení obor platnosti. zde ale nic takového nevidím.
Na trhu se všichni ovlivňují navzájem. Bez tohoto ovlivňování nemůže být. je to jeho účelem i důvodem.
Zákon by měl odpovídat na otázky po právu a jakou žalobou se bránit proti nespravedlnosti. Nic takového v tomto zákoně nevidím. Je to jen směrnice ředitele továrny a arbitrální číslo 5 mld. korun.
Zatím nejhorší monopoly vytvořila státní moc. Příkladem, pokud pominu války a brannou povinnost, může být hladomor na Ukrajině, kdy lidem byly potraviny odebrány a byly zamezeny jejich směna. Na trhu nemá nikdo sílu ve smyslu ná-silý, zato státy jí mají. Na trhu má každý možnost druhým sloužit a je proto divné o této službě mluvit jako o síle ve stejném smyslu jako v případě státu.
Jestli je opravdu úřad pro hospodářskou soutěž tak spravedlivý a vědecky nestranný, tak tento zákon musí aplikovat pouze na státní organizace. Ty mají jako jediné právo na legální násilí a krýt své ztráty zdaněním či rozmnožováním zákonného platidla. Na trhu neznám nikoho srovnatelně nebezpečného jako je stát a celá jeho mašinérie na tvorbu konfliktů a fatálních problému ohrožující civilizaci a právo.
Co se týče obchodních řetězců, tak jsou mluvčími svých zákazníků. bez nic by zákazníci byly vystaveni mnohem horší situaci, kdy by bez prostředníků museli jezdit mezi dodavateli a hledat si sami ty nejlepší a vozit si zboží od nich domů. prostě by nastala strašná bída. Takže pokud úřady budou těmto zástupcům drobných kupujících škodit, tak nijak zákazníkům nepomůžou. Je je poškodí. Pan Bastiat popsal úlohu prostředníků dost jasně ve svém slavném dílce "Co je vidět a co není vidět"
K nyní problému kolektivních žalob. Slovo kolektivní mi nahání obavy.Asi tím, že kolektiv není žádná reálná osoba, která může vznášet své nároky na svůj život a vlastnictví. Chápu situaci, kdy někdo poškozuje velké množství lidí tak, že žádnému z poškozených se nevyplatí žalovat. Na svobodném trhu si dokáži představit, že za ně se postaví pojišťovny, která zastupují své klienty bránící se škodám. Majitelé pojišťoven mají osobní zájem minimalizovat vlastní ztráty. Pojišťovny slouží také jako jen dobrovolní prostředníci mase individualistů. Což o soudech placených státem bez osobního zájmu pomoci postiženým nelze tvrdit. Samozřejmě tato obrany lidí vyžaduje odpovědnější jednotlivce individualisty a ne takové pasivní ovce jako jsme my spoléhající se, že naše všechny problémy za nás vyřeší tzv. zákonodárce, politik či nějaký služebníček státu.
Okomentovat