Sylva Žondrová: Vzpomínka na JUDr. Marii Součkovou
Bezesporu mou nejobtížnější úlohou ve funkci asistentky soudkyně JUDr. Marie Součkové byly chvíle strávené nad těmito řádky. Mám smutnou povinnost vyrozumět také čtenáře Jiného práva o tom, že dne 22. října 2009 zemřela JUDr. Marie Součková, předsedkyně sociálně-správního kolegia Nejvyššího správního soudu. Po dlouhém a statečném boji podlehla v Praze v kruhu svých nejbližších ve věku 63 let zákeřné nemoci.
Již začátek právnické kariéry doktorky Součkové byl úzce spjat s justicí. Po ukončení studia na Právnické fakultě Univerzity Karlovy v Praze a po složení justiční zkoušky nastoupila roku 1975 do funkce předsedkyně senátu občanskoprávního úseku Okresního soudu v Mělníku. Získala zde soudcovské zkušenosti, které považovala za zásadní i během svého budoucího působení na soudech vyšších instancí. V roce 1986, kdy se s rodinou přestěhovala z rodného Mělníka do Prahy, opustila dočasně soudcovský talár a působila ve Federálním ministerstvu práce a sociálních věcí. Zde až do roku 1992 zastávala mimo jiné funkci ředitelky legislativního odboru.
V roce 1992 byla jako soudkyně přidělena k tehdejšímu Nejvyššímu soudu ČR a od roku 1993 pak k nově vzniknuvšímu Vrchnímu soudu v Praze. Tam působila nejprve v občanskoprávním kolegiu, posléze nalezla své uplatnění v kolegiu správním; od té doby ji správní právo provázelo po zbytek profesní dráhy. Navzdory návratu do justice neztratila JUDr. Součková kontakt ani s legislativní aktivitou a byla mj. předsedkyní komise Legislativní rady vlády ČR pro pracovní právo a sociální věci.
Se vznikem Nejvyššího správního soudu na počátku roku 2003 se JUDr. Marie Součková neváhala stát jedním z prvních soudců tohoto soudu, byť to pro ni znamenalo každotýdenní odloučení od rodiny a nutnost zřízení druhého domova v Brně. Pro své bohaté zkušenosti a velmi dobré manažerské schopnosti byla v dubnu roku 2004 při zřízení kolegií Nejvyššího správního soudu jmenována do funkce předsedkyně sociálně-správního kolegia.
JUDr. Marie Součková patřila k činorodým soudcům. Živě se zajímala o soudní život, byla činná i na poli vzdělávacím a lektorském. Z pozice předsedkyně kolegia se aktivně podílela na organizaci školení a seminářů, sama se často účastnila tuzemských i mezinárodních konferencí. V diskusi nikdy neváhala prosazovat svůj, byť třeba menšinový, názor na věc; současně však slyšela i na pádné argumenty druhých.
Významná byla i její publikační činnost zaměřená především na problematiku pracovního a správního práva. Samostatně či ve spoluautorství vydala přes dvě desítky odborných publikací a časopiseckých článků. Zřejmě nejvýznamnějším autorským počinem JUDr. Marie Součkové bylo vedení autorského týmu, jenž v letech 1995 až 2004 zpracoval celkem čtyři vydání tzv. šedého komentáře k zákoníku práce pro nakladatelství C. H. Beck. Již v době nemoci se jako členka autorského kolektivu vedeného prof. Bělinou podílela na vzniku komentáře k novému zákoníku práce, vydaného v roce 2008 týmž nakladatelstvím.
Předmětem publikačního zájmu JUDr. Marie Součkové byly i otázky spojené se správním soudnictvím. Za zmínku stojí např. publikace Správní soudnictví v České republice, vydaná nakladatelstvím Orac v roce 1999, či z nedávné doby Soudní řád správní s judikaturou a souvisejícími předpisy, vydaný nakladatelstvím C. H. Beck v roce 2005, jichž byla spoluautorkou.
Kolegové a spolupracovníci si budou paní doktorku Součkovou navždy pamatovat jako velmi energickou, usměvavou, komunikativní osobnost, s citem naslouchající druhým. Své asistenty vždy obohacovala o mnoho pracovních i životních zkušeností. Volný čas trávila zejména v kruhu své milované rodiny, ráda cestovala či pobývala na chalupě nedaleko Prahy. Nezměrnou vitalitu, životní elán a spoustu plánů neztrácela ani během boje s vážnou nemocí. Odchod doktorky Součkové proto přišel nečekaně a je všeobecně vnímán velmi bolestně. Já osobně jej považuji za ztrátu blízkého člověka. Je mi též nesmírně líto, že mi paní doktorka už nikdy žádný úkol nezadá…
Čest její památce.
Sylva Žondrová
Již začátek právnické kariéry doktorky Součkové byl úzce spjat s justicí. Po ukončení studia na Právnické fakultě Univerzity Karlovy v Praze a po složení justiční zkoušky nastoupila roku 1975 do funkce předsedkyně senátu občanskoprávního úseku Okresního soudu v Mělníku. Získala zde soudcovské zkušenosti, které považovala za zásadní i během svého budoucího působení na soudech vyšších instancí. V roce 1986, kdy se s rodinou přestěhovala z rodného Mělníka do Prahy, opustila dočasně soudcovský talár a působila ve Federálním ministerstvu práce a sociálních věcí. Zde až do roku 1992 zastávala mimo jiné funkci ředitelky legislativního odboru.
V roce 1992 byla jako soudkyně přidělena k tehdejšímu Nejvyššímu soudu ČR a od roku 1993 pak k nově vzniknuvšímu Vrchnímu soudu v Praze. Tam působila nejprve v občanskoprávním kolegiu, posléze nalezla své uplatnění v kolegiu správním; od té doby ji správní právo provázelo po zbytek profesní dráhy. Navzdory návratu do justice neztratila JUDr. Součková kontakt ani s legislativní aktivitou a byla mj. předsedkyní komise Legislativní rady vlády ČR pro pracovní právo a sociální věci.
Se vznikem Nejvyššího správního soudu na počátku roku 2003 se JUDr. Marie Součková neváhala stát jedním z prvních soudců tohoto soudu, byť to pro ni znamenalo každotýdenní odloučení od rodiny a nutnost zřízení druhého domova v Brně. Pro své bohaté zkušenosti a velmi dobré manažerské schopnosti byla v dubnu roku 2004 při zřízení kolegií Nejvyššího správního soudu jmenována do funkce předsedkyně sociálně-správního kolegia.
JUDr. Marie Součková patřila k činorodým soudcům. Živě se zajímala o soudní život, byla činná i na poli vzdělávacím a lektorském. Z pozice předsedkyně kolegia se aktivně podílela na organizaci školení a seminářů, sama se často účastnila tuzemských i mezinárodních konferencí. V diskusi nikdy neváhala prosazovat svůj, byť třeba menšinový, názor na věc; současně však slyšela i na pádné argumenty druhých.
Významná byla i její publikační činnost zaměřená především na problematiku pracovního a správního práva. Samostatně či ve spoluautorství vydala přes dvě desítky odborných publikací a časopiseckých článků. Zřejmě nejvýznamnějším autorským počinem JUDr. Marie Součkové bylo vedení autorského týmu, jenž v letech 1995 až 2004 zpracoval celkem čtyři vydání tzv. šedého komentáře k zákoníku práce pro nakladatelství C. H. Beck. Již v době nemoci se jako členka autorského kolektivu vedeného prof. Bělinou podílela na vzniku komentáře k novému zákoníku práce, vydaného v roce 2008 týmž nakladatelstvím.
Předmětem publikačního zájmu JUDr. Marie Součkové byly i otázky spojené se správním soudnictvím. Za zmínku stojí např. publikace Správní soudnictví v České republice, vydaná nakladatelstvím Orac v roce 1999, či z nedávné doby Soudní řád správní s judikaturou a souvisejícími předpisy, vydaný nakladatelstvím C. H. Beck v roce 2005, jichž byla spoluautorkou.
Kolegové a spolupracovníci si budou paní doktorku Součkovou navždy pamatovat jako velmi energickou, usměvavou, komunikativní osobnost, s citem naslouchající druhým. Své asistenty vždy obohacovala o mnoho pracovních i životních zkušeností. Volný čas trávila zejména v kruhu své milované rodiny, ráda cestovala či pobývala na chalupě nedaleko Prahy. Nezměrnou vitalitu, životní elán a spoustu plánů neztrácela ani během boje s vážnou nemocí. Odchod doktorky Součkové proto přišel nečekaně a je všeobecně vnímán velmi bolestně. Já osobně jej považuji za ztrátu blízkého člověka. Je mi též nesmírně líto, že mi paní doktorka už nikdy žádný úkol nezadá…
Čest její památce.
Sylva Žondrová