23 prosince 2008

Historický kaleidoskop aneb Pocta Stanislavu Balíkovi st.

Zasloužilo by si statistického vyhodnocení, zda počet specifických publikací označovaných „pocty“ stoupá v posledních letech přímočaře či geometricky. Jedná se přitom o zvláštnost zejména právnickou (alespoň v knihovních katalozích právníci suverénně vedou – přitom jestli bych někomu poctu opravdu přál, tak by to byla z poslední doby spíš minulý týden zesnulá legenda brněnské estetiky profesor Rudolf Pečman). Přiznám se, že mám k nim vztah poměrně ambivalentní, už pro subjektivnost toho, kdo je „pocty“ hoden – díky ní se pak v poličce „pocty“ scházejí tak odlišní lidé, že by se snad i někteří pořadači poct raději vzdali svého v dobré víře podujatého úkolu, než aby uvrhli své poctěnce do jedné „poličky“ s takovým…nebo takovou… (z tohoto pohledu vzato, kdybyste chtěli úplně podvázat tvorbu „poct“, doporučuji uspořádat v nějakém masovém právnickém nakladatelství poctu Zdeňku Sovákovi nebo Pavlu Kučerovi – s těmi už by z českých právníků asi poličku sdílel rád málokdo). Dosud se tak ale naštěstí nestalo (i když kdo ví, co napadne třeba exministra Němce při nějakém předvánočním zajíždění dalšího nového auta) a tak stále mohou vycházet zdařilejší i méně zdařilé pocty, tedy sborníky rámcově více či méně tematicky spojené „leitmotivem“ života a tvorby poctěného.

Už tato obvykle pouze rámcová spjatost mě obvykle od poct odradí, protože nacházím jen málo důvodů pro to, abych sáhl třeba po "mozaice" z obchodního práva či "střípcích" ze správního práva (kde někdo poctí poctěného článkem o právní úpravě saun, jiný studií o dělbě práva na veřejné a soukromé). Jedna výjimka mě ale nedávno mile zarazila, a to Pocta Stanislavu Balíkovi k 80. narozeninám uspořádaná Vilémem Knollem a vydaná letos Vydavatelstvím a nakladatelstvím Aleš Čeněk. Vzhledem k osobě poctěného je totiž spojujícím motivem právní historie, tedy obor, kde střípkovitost spíše uvítám než odsoudím. A editor ji využil naplno – vzhledem k tomu, že řadí příspěvky podle příjmení autorů, prošel by čtenář čtoucí systémem start-cíl v některých místech pozoruhodnými skoky od ruské správy v Polsku 19. století (pokud jsem správně pochopil polský název příspěvku Grzegorze Smyka), přes závaznost lucembursko-habsburských dědických smluv ze 14. a 15. století až k začiatkom vysťahovalectva Slovákov do USA. U poct tematicky zaměřených na některé právní odvětví by mě to dráždilo, u tak „koníčkovitého“ oboru, jako je právní historie, mi to přijde roztomilé. A tak i já jsem zalovil v několika střípcích. Koneckonců máte-li bohatou fantazii, můžete se zasnít třeba podle toho, kolem jaké památky jedete či jaký historický román čtete a komplexnost své představy podpořit nějakým tím střípkem z právní historie. Já jsem tak doplnil návštěvu mírně kýčovité, leč působivé, výstavy o Tutanchamonovi četbou článku Libuše Piar o trestním řízení v Egyptě Nové říše a díky protokolům z procesů s vykradači hrobek se mi i tyto egyptology právem nenáviděné postavy příjemně zhmotnily...

Pestrost příspěvků tu není ovšen jen tematická (a jazyková – od češtiny a slovenštiny k polštině i francouzštině), ale i „úrovňová“. Jak už to tak asi u poct bývá, kvalifikačním kriteriem je vztah k poctěnému, a nikoli kvalita příspěvku. Ani nejtvrdší editor (viď Michale?) by asi nedokázal odmítnout projev úcty jen proto, že ještě pálí od horké jehly. V Poctě Stanislavu Balíkovi je to stejné. Když jsem vzal do ruky několik střípků, které mě tematicky zaujaly, některé z nich se příjemně blyštily a potěšily (zejména tradičně vtipný a elegantní příspěvek poctěncova syna, Stanislava Balíka ml., o Napoleonovu dekretu o advokacii, či mile "kunsthistorický" příspěvek Karoliny Adamové a Antonína Lojka o výtvarných zobrazeních patronů právnictví svatého Iva – prý jediného právníka, který se kdy dostal do království nebeského – a svaté Aji v českém baroku), jiné naopak zarazily svou prázdností (tak u příspěvku Karla Klímy bombasticky nadepsaného „Historická podmíněnost ústavy – osnova možné analýzy“ jsem se nemohl zbavit dojmu, že autor chtěl přispět svou troškou do mlýna i za cenu, že do něj pošle slámu již jednou vymlácenou kamsi do přehledové kapitoly skript ústavního práva pojednávající o druzích ústav). Horká jehla byla trochu cítit i z provedení knihy. Nemám tím na mysli ani tak grafickou úpravu – na „čeňkovské“ univerzální hnědé obálce (zkratka „UHO“ zde dostává nový význam) není moc co obměňovat - ale jazykový korektor by si zasloužil výtku, že mu občas vypadla i celá slova (bohužel například zrovna v příspěvku Stanislava Balíka ml. na straně 31).

Tyto drobnosti z mé paměti naštěstí závěrem vytěsnil příspěvek Jiřího Šouši o česko německých záštích před pražskými soudy v osmdesátých letech 19. století vyhrávající u mě nevyhlášenou soutěž o nejvtipnější a nejplastičtější právněhistorický text vůbec (není asi náhodou, že autor není právník, ale historik). Nejen že tu nabývá hmatatelné podoby konkrétních souzených rvaček problém střetu našich dvou dřívějších zemských národů, ale také se člověk dozví, jaký styl pití piva byl přezdíván v devatenáctém století „tření salamandra“ (viz na str. 366), kdy se v české propagandě poprvé objevil „mýtus o mrtvém studentovi“ (str. 368), či že němečtí buršáčtí studenti – nadsázkou řečeno - možná opětovali zpěv hanlivých českých písní a Čechy vržené pivní láhve i proto, aby obstáli v očích Odinových při vstupu do Valhaly… Vše je přitom usazeno v reáliích oddémonizovaného protičeského útlaku ze strany rakouských soudů (které při největším procesu po rvačce Čechů s Němci odsoudily českého herce Kaňkovského k pěti měsícům žaláře, sládka Veselého ke třem měsícům a posledního obžalovaného osvobodily) a zakončeno soudničkou o rvačce dvanáctiletého českého školáka a třináctiletého německého gymnazisty, který Čechovi „nadal „ty pyskatý“ a on mu odpověděl „ty bradatý“, a poté dostal úder do hlavy klíčem od bruslí šlajfek.“ (str. 374).

Nejen kvůli tomuto příspěvku jsem rád, že kniha vyšla. A hlavně proto, že je vydávána někomu, kdo si ji zaslouží. Všechno nejlepší!

40 komentářů:

Jan Petrov řekl(a)...

Děkuji, Pavle, za pěkné školení, že i kritizující části textu mohou být formulovány s grácií.

Anonymní řekl(a)...

Ke Klímově příspěvku.

To se opravdu divím. P. Vacek

Pavel Molek řekl(a)...

Ad Jenda Petrov: díky a hezké Vánoce na kteroukoli stranu Atlantiku.

Ad Pavel Vacek: Já si ve vztahu k článkům profesora Klímy připadám trochu jak ten trpaslík v pohádce o třech veteránech, co říká, že to bude zkoušet po milion prvé. Nebo po milion druhé..., už proto, že přeci jen profesorů ústavního práva nemáme víc než pro prsty jedné ruky a pořád si nechci brnostředně přiznat, že jen profesora Filipa z nich má cenu číst (mimochodem doporučuji jeho článek v posledním - a to bohužel doslovně - čísle Právního zpravodaje k rozhodování ve věci Lisabonské smlouvy, nejen kvůli obsahu, ale i kvůli ironii, v níž alespoň v papírových právnických časopisech snad nemá konkurenci). Inu, naděje umírá poslední, vždyť jsou koneckonců Vánoce.

Anonymní řekl(a)...

Je tristní, že některé profesory nestojí za to číst, a přitom lidé, kterým tito profesoři nesahají ani po kotníky, mají problémy při habilitaci.

P. Vacek

Anonymní řekl(a)...

Ad P.Vacek:

vážený pane, víte, ono habilitovat se na některých oborech na právnických fakultách v ČR není kolikrát o skutečné intelektuální kvalitě, ba skoro se dá říci pravý opak.

Nadto, bych být Vámi neútočil na člověka, který pouze vyjadřuje svůj názor, který je podpořen schopností kritického vnímání věcí kolem sebe.

Přál bych Vám, aby i Vy jste toto dokázal.

Anonymní řekl(a)...

Zdeňku Nový, na koho podle Vás útočím? S Pavlem Molkem jsem vřele souhlasil. Klíma patří mezi ty padesátníky, kteří se zmocnili právní vědy, ale neobtěžkali ji.

P. Vacek

Anonymní řekl(a)...

Ad P. Vacek:

Hluboce se omlouvám, četl jsem text ve zcela jiném duchu.

Anonymní řekl(a)...

Ad Z. Nový

Moje chyba, asi jsem se vyjádřil nesrozumutelně. Máte pravdu, že právnické tituly v Česku mají malou vypovídací hodnotu o odborných kvalitách těch, kteří se jimi honosí. Jak už jsem naznačil, tento problém vidím zejména u současných padesátníků.

P. Vacek

Dan Dvoracek řekl(a)...

Takže snad už jen abych utrousil svůj oblíbený povzdech, že právní historie jako obor je ztělesněné zlo a materializovaná zbytečnost. Namísto glorifikace tohoto úpadkového žánru bylo by lépe studenty jakož i bývalé studenty vzdělávati spíše v dovednostech relevantních, než v právně nepřínosných postřezích o době dávno minulé. Toť první krok k žádoucímu výsledku, aby absolvent právnické fakulty uměl napsat platnou směnku či projednatelnou správní žalobu, což po hříchu není současný stav. Mají-li tomu padnout za oběť dekreta břetislavova - tak ať.
Ostatně kam to vede jest patrno na oslavenci mladším, který jest dle mého ryze soukromého mínění nejslabším článkem současného ÚS. Ostatně co čekat od člověka, který dle svých příspěvků do bulletinu avokacie pokládá za "zajímavou zprávu" že na nejmenované právnické fakultě v P obhájil student X diplomovou práci na téma alla "právní postavení advokáta na kutnohorsku koncem šestnáctého století". Je ostudou jakékoli fakulty, pokud za něco takového přiznává právnické VŠ vzdělání.

Anonymní řekl(a)...

Ad D. Dvoracek: Nejsem pravni historik, ani nejsem z tech, kteri by pravni historii na pravnickych fakultach nejak vyrazne adorovali (klidne si napriklad umim predstavit odstraneni ceskych pravnich dejin z prvni statni zkousky). Ale nemyslim si, ze existence pravni historie v osnovach studia prava je duvodem, proc nekteri pravnici neumi napsat platnou smenku nebo projednatelnou spravni zalobu. Chyba to bezpochyby je, dost mozna je to i vic chyba fakult nez onech pravniku samotnych (ackoliv i o tom by se dalo polemizovat vzhledem k tomu, ze mnohym jinym pravnikum takove ukony problemy necini), ale odstranenim ztelesneneho zla a zmaterialovane zbytecnosti pravni historie by napravy techto nedostatku dosazeno nebylo, resp. byt ani nemohlo. Pokud narazite na potrebu reformy pravnickeho vzdelavani v CR, tak by bylo zapotrebi, aby padlo mnohem vic nez pouze Dekreta Bretislavova. A to, ze nejaky student (at uz na fakulte v P, P, B nebo O), ktereho zrejme pravni dejiny zajimaji, z nich take obhaji diplomku, bych jako problem "priznani pravnickeho vzdelani" nebo jako ostudu one fakulty rozhodne nevnimal - k priznani pravnickeho vzdelani je preci zapotrebi mnohem vic, nez pouze obhajit diplomku.
Co vic - neni to pro toho studenta dokonce jeste tezsi, kdyz krome "velke petky" (obcan hmota, obcan proces, obchod, trest a spravko) musi na zaverecne statnice studovat i pravni historii v porovnani s nekym, kdo napise diplomku treba z obchodniho prava, ktere se musi ucit tak jako tak? :)

Jan Malast

Anonymní řekl(a)...
Tento komentář byl odstraněn administrátorem blogu.
Dan Dvoracek řekl(a)...

Podle stejné logiky bychom měli na právnických fakultách připustit diplomky z fyziky. Je to přece taky těžší se naučit navíc fyziku, než je to obchodní právo, že.
Právní dějiny jsou neprávní obor, nepřísluší za ně, dle mého mínění, diplom opravňující k výkonu advokacie či práci v justici.
Samozřejmě souhlasím, že reforma musí být podstatnější a že nestačí udělat z dějin maximálně nepovinný předmět. Není ale pravdou, že za problémy dnešních absolventů dějiny nemohou. Mohou. Okupují prostor v kurikulu, který by mohl být věnován něčemu, co má alespoň elementární smysl. Neznám přesně dnešní studijní plán PrF MU, ale za mých časů byly dějin 3 semestry + 2 semestry římana, kdežto třeba trestní právo procesní okupovalo semestr jeden s dotací 1 seminář za 14 dní (1. seminár úvodní, poslední závěrečný a dva odpadly kvůli máji a válce.) O významu těchto oborů pro vzdělání právníka asi netřeba sáhodlouze diskutovat.

Dějiny jsou jakási nadstavba, jakýsi koníček pro zájemce, cosi navíc, co snad po zvládnutí základů práva může obohatit studentovu osobnost, chce-li. V momentě, kdy naše fakulty nejsou schopny naučit absolventy základy práva, není podle mě prostor, aby otravovaly s dějinami.

Adorace právních historiků se mi tedy hnusí, neboť jediné, co bych s nimi provedl, by bylo, že bych jejich katedry bez náhrady zrušil. Ať si jdou historikovat na fildu nebo někam.

Anonymní řekl(a)...

Dnes již dějiny na PrF zaberou jenom jeden ročník. Trest proces stále jeden semestr jednou za dva týdny. Dějin je tedy méně, ale neznamenalo to zákonitě více prostoru pro jiné předměty.

Jan Parma

Anonymní řekl(a)...

D. Dvoracek:

Argument, ze by se tam mela ucit fyzika, protoze by to taky bylo u statnic tezsi, snad ani nebudu komentovat a zustanu u toho, ze jste asi nechtel pochopit, co jsem tim chtel rict.

Uznavam, ze u pravnich dejin muzeme rict, ze okupuji prostor ve studijnim planu, ale takovych predmetu bychom v nem nasli spoustu. Problem je v tom, ze co pravnik (student, vyucujici, praktik...), to jiny nazor na to, cim tedy dejiny nahradit. Souvisi to s obecnou potrebou reformy, v jejiz obecne potrebe bychom se asi shodli (a neni tu ale ani prostor a zrejme ani potreba opakovat napriklad argumenty M. Bobka vyjadrene v jeho "Klepani").

Neznam studijni plan na PrF MU, ale v Plzni za mych dob kazdy ze statnicovych predmetu mel vetsi dotaci nez dejiny (pro jistotu jsem vyhrabal index a overil jsem si to :)

Dejiny nejsou obecne vnimany jako nadstavba jako spis jako zaklad. Prestoze nejsem jejich buhvijakym zastancem, alespon co se tyce modernejsich dejin (rekneme maximalne od pocatku 18. stoleti), s tim do jiste miry souhlasim a umim si predstavit i jejich prakticke vyuziti (problem restituci, benesovych dekretu, legislativni inspirace starsi pravni upravou atd).

A k Vasim pocitum ohledne pravnich historiku - ani v tom se evidentne neshodnem. Ani to, ze prestoze mam, jak jsem napsal, k pravnim dejinam mirne rezervovany postoj (viz moje poznamka o eventualnim vypusteni ze statnic), mi nebrani v tom si nekterych jejich predstavitelu, jako napriklad prof. Balika, vazit.

Jan Malast

Pavel Molek řekl(a)...

Zjišťuji nejprve, že mě při četbě komentářů Dana Dvořáčka napadlo několik rekací, a hned poté, že prakticky všechny mé reakce už zhmotnil Jan Malast, takže doplním jen málo: asi nejvíc se totiž ztotožňuji s tím, že by právní dějiny měly značný smysl, kdyby byly orientovány zejména k té části dějin, z níž vyrůstá naše současnost, jinak řečeno: opravdu dokážeme smysluplně debatovat o potřebě rekodifikace občanského zákoníku, aniž bychom věděli z čeho vyrostl ten současný, či v čem se v základech lišil od ABGB (epizodku prvního poúnorového občanského zákoníku pomíjím)? Dokážeme pochopit naši současnou ústavnost, aniž bychom měli povědomí o ústavním vývoji, včetně tradice prvorepublikové demokracie či rozpadu federace? A koneckonců, opravdu je právníkovi úplně k ničemu vědomí, že ještě před dvěstěpadesáti lety (což jsou čtyři lidské životy) u nás byla zákonem předpokládána tortura? Jediná otázka pro mě je, zda tyto otázky řešit v samostatném úvodním předmětu nebo "posílit" historickou část jednotlivých předmětů (s hostujícími právními historiky), ale setrvávám v přesvědčení, že právě vědomí souvislostí (například i historických) je jednou z těch věcí, které odlišují právníka od robota na směnky a žaloby vybavného vzory smluv a ASPI. Shodneme se ale v tom, že Konrádova statuta či středověká územní samospráva v Srbsku jsou spíše roztomilým koníčkem (ostatně jako o "koníčkovém" oboru jsem o právní historii psal i v tom postu jako o přednosti), který se má odrazit v úvodních bonmotech přednášek či bohaté škále PVP podle vkusu právních historiků. Jejich mýcení a vyhánění z fakult je ale dalším razantním, leč nekonstruktivním řešením, které dělá z fakult učiliště pro bouchače směnek a rozsudků s časovým horizontem končícím u poslední novely.

Anonymní řekl(a)...

Ad P. Molek

Obecně souhlas. Nicméně nestačila by nabídka dějin v rámci PVP?

btw. 250 let jsou sice zhruba 4 lidské životy, ale také to je zhruba 10 lidských generací. ;)

P. Vacek

Jan Petrov řekl(a)...

Proti samotným historikům na fakultách bych si nedovolil nic namítat. Případně škodí až v sepětí s principem "každé katedře její povinný předmět".

Nemyslím, že by studentům měly být ČČPD zakazovány. Tvrzení, že dějiny na PF nepatří, může být chápáno jako stejně domýšlivě omezené jako tvrzení, že na PF nepatří ekonomie či finance. (Prosím, nechápejte to osobně.)

Na druhou stranu, nevidím důvod studentům ČČPD přikazovat: Je až příliš zjevné, že tento předmět je na PF povinný ve prospěch ne studentů, ale členů katedry právních dějin.

Mimo to, nevím, proč všechnu nelibost přitahují právě ČČPD: Možná o světě vypovídají více než "teorie práva po česku", IMHO hloupý, strnulý, scholastický předmět ("vyjmenujte tři složky subjektivního práva"). A studentům by asi nemělo být vnucováno ani právo sociálního zabezpečení či právo lesů, vod a strání (byť je v praxi významné).

V USA Vám škola dekretuje předměty jen během prvního ročníku; ve druhém a třetím si můžete vybrat, co chctete.

V SRN máte povinné předměty během první tří let; poté si volíte specializaci.

Jeden by si myslel, že studenti právnických fakult jsou svéprávní a že kurikulum by mohlo vypadat podle toho.

Kvalita výuky by se jen zvýšila, pokud by učitelé soutěžili o studenty. Soutěž by mohla spočívat ve svobodě studentů určitý předmět vůbec nestudovat nebo si v rámci daného předmětu vybrat kvalitního vyučujícího (to pokud by se zrušily katedry a výuka jednoho předmětu byla svěřována různým učitelům).

Dan Dvoracek řekl(a)...

Zcela souhlasím s Janem Petrovem, že právní dějiny se na fakultách učí ne proto, že jsou k něčemu dobré, ale proto, že jsou tam zaměstnaní různí zasloužilí profesoři, kteří anžto nerozumí právu, neměli by co učit.

K mýcení kateder snad jen tolik - pokud se najde zájem studentů na takové předměty chodit, nechť tam katedra je. Pokud ovšem budou dějiny nepovinné, zapíše si je 10 studentů z ročníku. Problém je v tom, že žádný děkan nemá "koule" (B, resp. O prominou) vyhodit pro nadbytečnost své věčné kolegy.

Souhlasím s P. Molkem potud, že povědomí o historických souvislostech oboru je v zásadě prospěšné. Pokládám za žádoucí, aby se o toto povědomí starali učitelé jednotlivých předmětů, neboť ti na rozdíl od historiků právu rozumí a jsou schopni historický výklad pojmout analyticky a nikoli tupým výčtem. (O historii občanského práva v Č toho zajisté vím víc od prof. Fialy než od vyučujících Katedry DSaP. Totéž právo ústavní a prof. Filip.)

Naprosto nesouhlasím s náznaky P. Molka v tom směru, že když vymítíme katedry dějin, budou nám vznikat bouchači směnek. Tak prvě mě to uráží, neboť o dějinách nevím nic a bouchače směnek se nepokládám. Druhak, dnešní absolventi nejsou ANI ti bouchači směnek, takže se nebavíme o žádné ztrátě. I kdyby měl P. Molek pravdu, tak bychgom měli aspoň ty bouchače směnek.
A konečně - netvařme se prosím, že dějiny jsou základní a nejdůležitější předmět povyšující právníka na myslící bytost. To je kravina. Skutečně si myslíte, že by něbylo prospěšnější mít povinou logiku, argumentaci, metodiku vědecké práce, stylistiku právních textů (a češtinu obecně), více cizích jazyků, nebo jinde na světě zcela běžné předměty jako procesní strategie, náhrada škody, mediace či kontraktace?

Tak se prosím netvařme, že jsme tupé stádo mechanicky opisující ASPI a že dějiny z nás udělají nejmíň Habermase. IMHO LOL.

Jan Petrov řekl(a)...

Souhlasím s Danem Dvořáčkem, že i bez "filosoficko-historického espritu" (někdy poněkud samoúčelného, jindy ne) nemusí student dopadnout jako "směnečný bouchač".

(Jinak trochu potvrzujete myšlenku o prospěšnosti konkurence -- ČČPD Vám asi vadí ne již proto, že vůbec jsou, ale proto, že jste se v nich o relevantní historii naučil méně než v občanském či ústavním právu.)

K rušení kateder: O předměty vyučované katedrou mi nešlo. Brojil jsem proti katedrám jako instituci -- příliš velké byrokratické jednotce zřízené po ruském vzoru.

To aby si jeden připadal jako ve fabrice, pokud "výrobní program výuky občanského práva" vytváří katedra a učitelé jsou do toho programu dosazováni jako dělníci k výrobnímu pásu.

Ve světě je obvyklé -- a všude velmi prospěšné -- pokud se i "dlouhé" předměty dělí na jednotlivé kurzy a výuka kurzu je svěřena určitému vyučujícímu (často každý rok jinému).

Dworkin řekl(a)...

Pavel Molek:

Dovolte mi, abych parafrázoval Vaši otázku: Opravdu potřebujeme od *každého* absolventa právnické fakulty, aby dokázal smysluplně debatovat o potřebě rekodifikace občanského zákoníku? Nechme teď stranou problém spočívající v tom, že aby jeden mohl smysluplně diskutovat o potřebě rekodifikace občanského zákoníku, tak potřebuje mnohem, mnohem hlubší vzdělání než jaké mu může poskytnout semestr nebo dva (československých) právních dějin nebo "historický exkurz" v rámci výuky občanského práva hmotného. K tomu je potřeba znát nejen historii, ale i jiné evropské kodifikace, dále současnou aplikační praxi a její problémy, a tak dále. Jednoduše řečeno je to úkol pro specialistu, odborníka na slovo vzatého. Nelze pochopitelně nikomu bránit, aby toto vzdělání získal a potom mohl v hloučku zasvěcených komentovat ten či onen nápad, ale v případě průměrného absolventa PrF je to plýtvání časem a prostředky na obou stranách, a to i (nebo zejména) s ohledem na potřeby praxe.

Jinak souhlasím s Vaší obecnou tezí, že právní dějiny by neměly z právnických fakult zmizet, a že hrozba "stroje na rozhodnutí", nebo ve Vašem podání "robota na směnky" je poměrně reálná. Vlastně ani nemohu jinak, neboť stejný názor jsem zastával na konci prvního ročníku a tehdy mi velmi zdatně oponoval... Dan Dvořáček. ;) Nicméně postupem času jsem mu začal dávat do jisté míry za pravdu, a to zejména v tom ohledu, že dějiny, jak jsou vyučovány v rámci povinných předmětů, mě prakticky ničím neobohatily, protože ve chvíli, kdy jsem se například v rámci přípravy na občanské právo hmotné opět dostal k ABGB, jsem původní "dějinnou" látku už dávno zapomněl. Dnes si z těch tří semestrů vybavím přinejlepším několik útržkovitých informací, a pokud už některá období ovládám, tak oklikou přes právní filosofii. Což je další související problém, protože právní filosofie (vyučovaná dokonce v Brně jako "Dějiny právního myšlení" (!) spolu s filosofií práva - poznej deset rozdílů) se s dějinami ohledně úkolu vytvořit v mysli studenta jisté souvislosti a ponětí kontinuity vývoje do jisté míry dubluje. A aby toho nebylo málo - co jsou právní dějiny bez dostatečných znalostí dějin obecných? A tady už právnická fakulta nepomůže...

Dále - když už dějiny, tak od kdy. I kdybychom si vybrali nějaký velký mezník - kupříkladu ABGB - jak student pochopí jeho význam bez znalosti předchozího vývoje filosofického, historického, ekonomického atd.?

Ještě by se dalo dlouho pokračovat, zejména po linii "ideální student vs. reálný student", ale nějak jsem se rozepsal, a navíc jsem vlastně off-topic, takže sláva Balíkovi! a už končím. :)

Tomáš Sobek řekl(a)...

Ad Honza Petrov

Ano, problém je v institucionální rovině. Je to koordinační problém. Na velkých katedrách, kde všichni učí a zkouší (nominálně) totéž, se reformy dělají velmi špatně. Znamenalo by to, že asi deset lidí si něco dostuduje. Smích.

Anonymní řekl(a)...

Pro Jana Linharta: Souhlasím s vámi. Problém právních dějin a podobných předmětů, které začínají přívlastkem "právní" není v tom, že se vyučují, ale jak špatně se vyučují.
Musím však bránit Dějiny právního myšlení proti Filozofii, protože ty předměty jednak V Brně nejsou vyučovány oba povinně, ale kdo zvolí DPM unikne Filozofii a naopak. DPM vyučuje prof. Holländer, Filozofii doc. Machalová... V souvislosti s tím má DPM pověst náročného, ale zajímavého předmětu, Filozofie pověst předmětu, který se dá prospat a udělat, pokud se naučíte jednu otázku, na kterou je doc. Machalová zaměřená.
Požadoval jste sice 10 rozdílů, ale myslím, že i z těchto tří je poznat, že Filozofie představuje vyučovací předmět, který pro jeho podstatu kritizujete, zatímco DPM je pravý opak - předmět, ve kterém se nepracuje se zákoníky (místo toho s nálezy ÚS), a přesto jsem si z něj dost odnesl.

Dworkin řekl(a)...

Jan Seidel:

Díky za reakci. Myslím, že si pouze nerozumíme. Já jsem uvedl svůj dojem, že to, co se v Brně vyučuje pod hlavičkou předmětu Dějiny právního myšlení, je filosofie práva, a že současně zde existuje předmět, který se přímo nazývá Filosofie práva. To, nakolik jeden či druhý předmět naplňuje představu o tom, co rozumíme pod pojmy "filosofie práva" nebo "dějiny právního myšlení", a nakolik tyto pojmy tvoří vztah množiny a podmnožiny, nebo průniku, nebo totožnosti, nebo já nevím čeho, je dle mého názoru jiný problém.

Dan Dvoracek řekl(a)...

Myslím, že se tu někteří dopuštějí argumentačního faulu, když srovnávají dvě různé věci, ale při tom srovnání ad hoc mění ještě jeden parametr. Je přitom celkem zřejmé, že srovnání musí býti provedeno za jinak stejných podmínek, jinak není platné. (tzn. např. Pavel Molek srovnává stav dobře učených dějin se stavem blbě učeného obchodního práva - neboť jen takový stav by generoval právní myslitele na straně jedné a bouchače směnek na straně druhé.)

Proto by asi nebylo špatné srovnávat dobré dějiny s dobrým obchodem nebo blbé dějiny s blbým.

Poměr přínostnosti dobrých dějin a dobrého obchodního práva k tomu, aby byl člověk dobrý právník, je dle mě 1:100, ne-li hůř. Z toho by měla vycházet hodinová dotace, povinnost, personální obsazenost katedry a pozornost, která je tomuto, dle mého hlubokého přesvědčení značně excentrickému, oboru věnována.

Z toho důvodu mi uniká smysl "poct" právním historikům, neboť mi není jasné, o co že důležitého se to vlastně zasloužili.

Tomáš Sobek řekl(a)...

Magisterské studium je velkovýroba, která má poskytnout základní právnickou gramotnost. Pro mezioborovou nadstavbu je určeno doktorské studium (PGS).

U nás to ale funguje naopak. Hrajeme si na filosofii (historii, psychologii, ekonomii, ...) s vykulenými prváky a PGS je formalita pro různé bouchače, kteří si chtějí jen pozlatit jméno.

Peter Brezina řekl(a)...

ad DD:

nejsem pravni historik, a navic velice nerad argumentuju ad hominem (navic vuci nekomu, koho opravdu vubec neznam), nicmene myslim si, ze a) prave Vy jste zrejme ten typ studenta/absolventa, kvuli kteremu by bylo opravdu pro ten obor zdaleka nejlepsi, pokud by ty dejiny nebyly povinne, nicmene b) prave kvuli tomu, jak neuveritelne arogantnim a namyslenym (az bych rekl sprostym) zpusobem tuto vec prosazujete, se toho tak skoro nedockame.

konkretne jenom k par bodum:

"pravni historikove neznaji pravo": tak toto byla opravdu sprosta podpasovka. Vic se mi k tomu ani nechce rikat.

"jeden semestr na trestni proces": dle meho to dostacuje (jako povinny zaklad!) az-az. Zkuste nekoho naucit hrat vodni polo ve skolnich lavicich! Problemem soucasne vyuky trestniho procesu neni to, ze by mu byla venovana mala pozornost (a maly prostor), nybrz naopak to, ze se od te vyuky ocekavaji zcela nerealisticke vysledky. Coz ostatne plati o vsech tech "velkych" predmetech.

"diplomky": A co tak prosim Vas asi prokazuje 54. diplomka na tema "Kupni smlouva"???

"argumentacni fauly": je zajimave, ze na ne ostatni upozornujete zrovna Vy. Zkuste si jeste jednou precist sve vlastni komentare - nejdriv "te zrudnosti" spilate bez milosti v celku (ac i tam vlastne jiz predpokladate, ze se to uci "blbe" - "pravne neprinosne postrehy..."), pak prejdete k tomu, ze "Filip a Fiala to delaj lip", nekdy chcete to kurikulum pozmenit, jindy zcela prekopat... Jedine, co mi z toho vychazi, je, ze pravni dejiny z duse nenavidite, coz je ovsem obecne velmi spatny predpoklad pro jakoukoli diskusi. (Jenom na okraj a mimochodem, kdyz uz se bavime o tech mimopravnich predmetech: kdyz se v Praze zavadel kreditni system, jednim z nejvetsich zastancu zachovani telocviku jako povinneho predmetu byl jeden z nejperspektivnejsich ucitelu obchodniho prava...).

"bez nahrady zrusil, at si jdou na fildu nebo nekam": no vidite, a pritom "historicke" katedry maji i tak vedecke fakulty jako lekarska (1.LF UK) nebo prirodovedecka.


Na cele te veci zdaleka nejsmutnejsi je fakt, ze "problem s dejinami" tady opravdu je a mela by se o nem vest rozumna diskuse. Ta ale nemuze zacinat slovy "právní historie jako obor je ztělesněné zlo a materializovaná zbytečnost".

Anonymní řekl(a)...

Každého formují banální osobní zkušenosti.

V tomto směru se mohu přiznat, že po prvním ročníku na PrF MU jsme všichni chtěli zrušit "machalovou", "martu", "vlčka" a kdovíkoho ještě.

Až po letech a po studiu v zahraničí u lidí jako Markesinis nebo Lando se právní historie může stát zajímavou inspirací a zasazeni konkrétního právního problému do kontextu v rámci historické nebo mezinárodní komparace.

Ostatně číst rozsudky ESD a myslet si, že jim lze porozumět bez detailní znalosti motivů a politického kontextu / stavu evropské integrace dané doby je podle mne iluzorní.

Dnes si myslím, že při brutální čistce ad hominem se kurikulum na PrF MU nemusí příliš měnit :)

Jan Hladký

Pavel Molek řekl(a)...

Ad Jan Linhart: V čem se neshodneme, je to podléhání diktátu "požadavků praxe", ostatně z mého předmětu víte sám, že není úplně stavěn na míru "průměrnému studentovi", nicméně i u nich si nemyslím, že by měli být odsouzeni jen k tomu, být buď úplně na výši problému, nebo debatu o něm vzdát (nebo ji nechat padnout na běžnou českou hodspodskou úroveň, že církevní sňatky v rekodifikaci jsou kravina pro pámbíčkáře) - aspoň svoje semináře pro "průměrné studenty" ústavního práva tak i stavím, aniž bych si myslel, že z nich bude odcházet 80 odborníků na nález ve věci Lisabonské smlouvy (to nejsem ani já) nebo členů ministerského týmu na reformu volebního systému (i když těch bych i mezi druháky pár našel;).

Ad Dan Dvořáček: Co se na to dá dodat nad rámec Petrem Brezinou řečeného? Jen si tak představuji, jak chodíte s profesorem Ceplem po českých fakultách, ty ho podpíráš, jeden "bombarduje", druhý "zasypává vápnem" (když si vypůjčím starý Ceplův bonmot). Představa je to jak z nějakého Menzelova filmu (na zasypané jámy můžete dávat cedulky "Zahrádkáři Kersku"), ale od jednoho z nejchytřejších právníků, které znám, bych čekal něco konstruktivnějšího. Vlastně pardon, jedna myšlenka je konstruktivní a plně ji podepisuji, a to je ta o prospěšnosti logiky, argumentace, metodiky vědecké práce, stylistiky právních textů, cizích jazyků, procesní strategie, mediace a kontraktace. Teď jen najít ty učitele, když ti nejlepší už nad fakultou zlomili hůl (což není jen Tvůj případ)...

Ad Jan Malast: Když jsem konstatoval naši úplnou shodu, úplně jsem přehlédl, že Vám z "velké pětky" vypadlo ústavní právo, je to náhoda nebo úmysl?;)

Dan Dvoracek řekl(a)...

Ono je třeba přiznat, že aby vznikl rozruch, je třeba zaharašit zbrojí o něco více, než jaký je očekávaný výsledek. Tedy, já sám bych právní dějiny zrušil a basta fidli a vsadím se s kýmkoli o půl svých ročních příjmů, že by se to na kvalitě studentů negativně nepodepsalo. Ale ať. Samozřejmě, že bych byl spokojený, i kdyby se povedla nějaká minimalizační reforma spojená s čistkou ad hominem. Problém je, že když se chodí po fakultě a předášejí se konstruktivní návrhy, tak se neděje nic. Teprve když se zařve, že je třeba dějiny zrušit a historiky vyhodit, tak si někdo vůbec všimne, že by se možná mělo něco dělat.

Pokud někomu, například PB, připadá, že jsem sprostý, nedá se nic dělat. Akademická sféra mne ráčila naučiti, že po dobrém to nejde. Ostatně, historická parta je neméně sprostá, když bez přínosu studentské obci či vědecké komunitě dlouhodobě zabírá fyzický i časový prostor na fakultě a zatěžuje veřejné rozpočty. Na hrubý pytel, hrubá záplata.

Na jedné sprostotě však trvám - a to že právní historikové nerozumí právu. Nelze vyloučit, že nějaký existuje, nicméně jsem ho ještě neviděl.

Ad. PM: To, že je prof. Cepl svéráz, ještě neznamená, že je blb. Pokud jde o bombardování a zasypávání vápnem, pak jeho názor 100% sdílím. Nevím, co víc konstruktivního chceš slyšet. Personální obsazení děsné, skladba předmětů příšerná, vedení zbabělé, způsob financování krajně korupční, studenti nablblí, zato však mnozí, náročnost nula, diplomy zdarma. Co jiného k tomu dodat, než že se to musí prostě rozbít a postavit znovu. Nebo jako čekáš, že různé osoby, které nemusíme jmenovat, začnou učit pořádně, když je hezky poprosíme? A že přestanou prachy z grantů jako "řešitelé" brát lidi, kteří na grantu dělají houby, akorát jsou vedoucí katedry? A že nám přes noc spadne počet studnetů v ročníku na žádoucích 150? Protože dokud se tohle nezmění, tak na té fakultě budou ze schopných lidí učit jen naprostí nadšenci, a i ti jen dočasně.

Dworkin řekl(a)...

Jen jako informační servis pro ty, které téma zajímá, uvádím odkaz na starší článek Dana Dvořáčka Lesk a bída vědy historické z časopisu Octopus: Šup!. Ve stejném vydání rovněž k vidění článek, ze kterého pochází "bombardování a zasypávání vápnem" ("Jak se žije na naší fakultě" - ve sloupci vpravo).

Anonymní řekl(a)...

Ad DD
"O historii občanského práva v Č toho zajisté vím víc od prof. Fialy než od vyučujících Katedry DSaP. Totéž právo ústavní a prof. Filip."
:-)))
... vzhledem k tomu, že jste si vybral "bývalé" kované komunisty (kteří ovšem dobře vědí, že svou víru nesmí vyznávat veřejně, protože by přišli o peníze), lze úspěšně pochybovat o tom, jaké je Vaše povědomí o historii, protože jinak byste musel postřehnul stranickost výkladu těchto "profesorů".

J. Kouřil
PS: vím, že jde o lokální modly, kteří sami šíří pověst nedoceněných géniů, takže si netroufám sázet na životnost tohoto neanonymního příspěvku, v němž nicméně není ani žádná lež, ani urážka

Dan Dvoracek řekl(a)...

S komouši je samozřejmě problém a je pochopitelně ostuda, že jich na právnických fakultách je stále tolik. Ostatně mne vždy fascinovala fascinace V. Knappem, komunistou jak z praku. (Zajímalo by mě, zda by akademická obec stejně tolerovala například "bývalé" fašisty.)

Pokud ovšem o historii občana přednáší lépe komunista z katedry ÚP než komunista z katedry dějin, stále je to podle mě argument pro mou věc.

Anonymní řekl(a)...

Pavel Raboch

Tak se nám u příspěvku o historickoprávní knize (opět) rozvinula diskuse o (ne)významu právně historického vzdělání pro právníky.

Za tento názor očekávám těžké útoky, ale osobně se prostě domnívám, že je dobré mít přehled o relevantní právní historii (stejně jako třeba přehled o např. historii státu). Nikomu totiž nevysvětlíte, že např. komunismus byl špatný, pokud dotyčný nemá alespoň základní představu, o čem to vlastně (prakticky) bylo. Stejná představy jsou o platném právu, prameníci z ne/znalosti jeho vývoje.

V tomto pohledu jsou zajímavé diskuse s našimi německými kolegy - v Německu ve druhé polovině minulého století provedly poměrně zásadní reformu právního studia ve stylu "nic než platné právo". Ze diskusí a zkušeností německých kolegů se domnívám, že takové vzdělání de facto omezuje budoucí vývoj takto vzdělaných jedinců v rámci oboru. Nejde totiž jen o to vědět jak to udělat, ale také proč se to tak dělá (příkladem může být například důsledky právního pozitivismu v Německu za druhé světové války - podobné riziku bych viděl u stávajících "nic než platné právo" právníků).

Podle mého názoru má stávající výuka na českých právních fakultách (moc bych se netvářil, že jsou mezi nimi nějaké zásadní rozdíly) stále výrazné nedostatky: 1. výuka je postavená na hlavu, mělo by se začít platným právem, tj. malou násobilkou právního povědomí jedince. Na základě znalosti malé násobilky je možné dát člověku širší pohled (ono "proč"). 2. výuky právních dějin je stále příliš - např. dějiny by neměly být předmětem státnic. 3. právní dějiny se mají učit zejména jako vývoj právních institutů (tedy to "proč"), nikoliv jako např. které všechny knihy městského práva byly, nebo jak se vyvíjela správní soustava za RU. 4. je otázka jak se věci učí - dokud vás (nás) budou nutit se učit nazpamět zákon, a nikoliv jak se s těmi zákonými tezemi má nakládat.

Domnívám se, že je třeba najít správný mix mezi historií, platným právem a jeho praktickou aplikací. Ten v ČR správně nastaven není (bohužel v neprospěch platného práva, natož jeho aplikace).

V příspěvcích jsem zachytil volání po "pořádné reformě". Ze zkušenosti člověka, který se jako studentský zástupce aktivně podílel na stávajícím formě kreditního systému studia na PF UK mohu říct, že mě těší, že lidé, kteří propadají z ročníkového systému do kreditního uvádí, že mají problém "dohnat" studenty, kteří jsou studijně o rok mladší. Takže snad se nám povedlo ten mix dotlačit více směrem tam, kde by měl být (nebál bych se, že by poslední ročníky o to víc nebyly zaplněny platným právem, popř. i tou jeho aplikací). A pokud má někdo chutě po reformě, má ideální možnost nechat se zvolit do senátu a sám předvést, co dokáže.

Pavel Raboch

Tomáš Sobek řekl(a)...

Historici nikdy nebudou učit vývoj právních institutů. To dokážou jen znalci příslušných právních odvětví.

Tomáš Sobek řekl(a)...

Ad Pavel Raboch

Ještě jednu poznámku. Právní historie není hodnotově neutrální. Dobrý příklad je např. Radbruchův mýtus, který zmiňujete. Ten už byl tisíckrát vyvrácen, ale pořád se mezi právníky traduje. Proč? Má to být morální ospravedlnění nacistických soudců.

Např. Matthias Mahlmann píše o tom, že soudci v Německu nebyli žádní positivisté, a že aktivně pomáhali instalovat nacismus:

"The legal community was
not a tool or even a victim of the Nazi state and its positivist methodology but part of the social groups that established it. It was not made helpless by positivism
but rather made anti-formalism a sharp tool for the racist and antihuman aims many of its members actively pursued. As a consequence, it seems that many early excesses would have not been
possible if the German lawyers had been as positivist as assumed by Radbruch."

Zajímavá byla Radbruchova motivace. On prostě chtěl říct, že nacističtí soudci nebyli nemorální, ale byli jen obětí špatné metodologie. Vivian Curran, která tvrdí, že nacističtí právníci NEBYLI positivisté, k tomu píše:

"His (rozuměj Radbruchova) challenge to positivism did militate in favor of exculpating from personal responsibility the members of the Nazi-era German judiciary, since his view was that they did nothing worse than follow an interpretive tradition which, in light of recent history, proved to have catastrophic
potential."

Tomáš Pecina řekl(a)...

S komouši je samozřejmě problém a je pochopitelně ostuda, že jich na právnických fakultách je stále tolik. Ostatně mne vždy fascinovala fascinace V. Knappem, komunistou jak z praku.

Zajímavé. Na školách mi "bývalí" komunisté nevadí, jejich učebnice jsou často vynikající; jediné, co nechci, je aby působili jako soudci, protože na soudcovské rozhodování ztratili morální právo.

Ještě výrazněji to uvidíte na oborech, které nemají s morálkou nic společného, řekněme v thermodynamice nebo statice mostů. Chtěl byste vyhodit ze škol komunisty jen kvůli jejich minulosti? A nahradit je lidmi, kteří nemohli v důsledku politické persekuce studovat, nebo minimálně jezdit do zahraničí na stáže, protože nebyli ve straně? To je absolutně nesmyslný postoj, osobně jsem nadšené diletanty typu Jan Ruml vždycky nesnášel ještě víc než komunisty.

Anonymní řekl(a)...

Ad Pavel Molek, 29.12.08 13:59:

Omlouvam se za pozdni reakci, byl jsem pohlcen udalostmi souvisejicimi s koncem roku :)

Nezarazeni ustavka do "velke petky" byl zamer a to hned ze dvou duvodu: 1) hovoril jsem o "finalnich" statnicovych predmetech, tj. bral jsem v potaz ty, ktere student absolvuje na konci studia a nepocital jsem uvodni teoreticko-historicky statnicovy blok, 2) i kdybych tam uvodni statnice pocital, tak v Plzni statnice z ustavka uz leta nemame (byt uznavam, ze i tento samotny fakt by vystacil jako tema do dalsi diskuse).

Jan Malast

Dan Dvoracek řekl(a)...

Ad T.P. domnívám se, že dvacet let po revoluci už ten Váš argument není až tolik platný. Můj dlouhodobý názor je takový, že staré struktury fakulty betonují a aktivně brání reformám i nástupu mladších a lepších (vizte potíže s docenturami, reformy hrané do autu apod.)

A ano, já mám problém si těch osob lidsky vážit. Mohu ocenit jejich knihu nebo myšlenku, ale kredit "komplexního úctyhodného akademika" podle mě žádný komouš mít nemůže. Akademická dráha má morální rozměr, a to bez ohledu na vyučovaný obor. Když je někdo komouš, tak ho to podle mě sice nemusí diskreditovat jako např. dobrého matematika, ale diskredituje ho to, alespoň pro mě, jako člena akademické obce.

Anonymní řekl(a)...

1) Nejbližší je mi názor Petera Breziny; jeho korektura Dana Dvořáčka je rozumná.

2) Pro ty, které jsem tímto zmátl, neb oba citovanbé názory jsou málem protikladné; jsem toho názoru, že dějiny jsou užitečná věc, nicméně učit se mají nepovinně a zejména na konci, po platném právu (jak navrhuje Pavel Raboch), případně jako vývoj institutů.

3) To by dokonce logicky vedlo ke kýžené specializaci výuky práva už na fakutě; člověk, který se chce věnovat opravdu vážně např. obchodnímu právu, zřejmě užije - vedle podstatně posílené ekonomie - i historické exkursy stran bankovních pravidel, burzy, cenných papírů a podobně, ale bude mu celkem k ničemu problém francouzské revoluce.

4) úvahu o historii se sluší podpořit historickou poznámkou; za totality byly dějiny ve skutečnosti jediným možným úkrytem pro právně teoretický a hlavně mravní základ práva; myslím, že i rozbor toho, jak nefunguje např. nacistické právo, je pro právníka velmi užitečný, aby věděl, přesně čeho je třeba se vyvarovat.
Vůbec nejdůležitější a nejzajímavější přednášky pro můj další profesní život jsem slyšel paradoxně právě na dějinách; platné právo se nevímkolikrát změnilo, leč poučení z dějin zůstalo.

5) Nepředpokládám, že dnes je situace stejně kritická a že jde o postup, hodný následování; jen chci vysvětlit nostalgickou slzu, kteří cítí mnozí z nás při kaceřování dějin, a příčiny tendencí "dějiny nedáme, radši je zbouráme".
Což už pravil Peter Brezina.

6) Příklad s trestním procesem je nešťastný skrze skutečnost, že procesy (všechny) představují samostatný problém všech fakult a mimo praxi (např. právní kliniky) je nelze naučit vůbec, bez ohledu na to, kolik tomu věnujete času. Což je problém, za který dějiny arci nemohou.
U hmotného práva je tento problém taky, ale zdaleka ne tak drastický.

7) Problém ústavního práva, jak už bylo trefně řečeno, je opět samostatný, a s dějinami související jen tak, že speciálně pro "lidskoprávního" či přímo státovědného specialistu je historická a srovnávací znalost úplně nezbytná, jinak jeho disciplínu téměř nelze vyložit.

Anonymní řekl(a)...

Jako student jedné nejmenované PrF si dovolím toliko poznamenat, že pan Dvořáček má pravdu. Kdyby chtěl založit soukromou právnickou VŠ, nechť mi dá vědět, rád do ní přejdu a zbavím se panoptika hrůz v podobě dějin, spoustu ogií - psycho, socio a kdoví čeho ještě.

Přemysl Bláha