Kvalitní esej do Hospodářských novin
Na úterním ranním Fóru Hospodářských novin zopakoval prezident republiky Václav Klaus pochybnosti, které v něm zanechal nález Ústavního soudu.
Konkrétně se nechal slyšet, že soud formuloval svůj výrok o Lisabonské smlouvě tak, že "není v rozporu" s ústavním pořádkem; zatímco se Senát soudu dotázal, zde je tato smlouva s Ústavou "v souladu".
Prezident Klaus je "přesvědčen, ze Ústavní soud to neudělal náhodou". A hned dodal, že by to mohlo být nosným tématem pro "kvalitní esej do Hospodářských novin".
Nuže, zde kvalitní esej nabízím. Považuji jej za adekvátní k hloubce prezidentových právnických úvah.
Zákon o Ústavním soudu takové znění výroku explicitně předpokládá. Konkrétně ve svém § 71e. Soud svoji formulaci odůvodňuje v bodu 122 svého nálezu. Tečka.
A snad douška: možná by si pan prezident, který se před Ústavním soudem dovolával "posvátného imperativu vázanosti psaným právem", jednou mohl přečíst nějaký ten zákon - třeba ten o Ústavním soudu. Mohli bychom se pak začít bavit o skutečných problémech.
(Vyšlo dnes v Hospodářských novinách, upraveno.)
Konkrétně se nechal slyšet, že soud formuloval svůj výrok o Lisabonské smlouvě tak, že "není v rozporu" s ústavním pořádkem; zatímco se Senát soudu dotázal, zde je tato smlouva s Ústavou "v souladu".
Prezident Klaus je "přesvědčen, ze Ústavní soud to neudělal náhodou". A hned dodal, že by to mohlo být nosným tématem pro "kvalitní esej do Hospodářských novin".
Nuže, zde kvalitní esej nabízím. Považuji jej za adekvátní k hloubce prezidentových právnických úvah.
Zákon o Ústavním soudu takové znění výroku explicitně předpokládá. Konkrétně ve svém § 71e. Soud svoji formulaci odůvodňuje v bodu 122 svého nálezu. Tečka.
A snad douška: možná by si pan prezident, který se před Ústavním soudem dovolával "posvátného imperativu vázanosti psaným právem", jednou mohl přečíst nějaký ten zákon - třeba ten o Ústavním soudu. Mohli bychom se pak začít bavit o skutečných problémech.
(Vyšlo dnes v Hospodářských novinách, upraveno.)
66 komentářů:
Jan Komárek objevil zásadní, ale skutečně zásadní věc, totiž že soud je při formulaci znění výroku vázán zákonným ustanovením odpovídajícího procesního předpisu. A díky tomu to tomu "blbečkovi z Hradu" zase jednou osolil.
Jak originální! Bravo! Tečka.
A snad douška: když už chcete někoho kárat za neznalost či nepřesnost, tak výrok soudu je odůvodněn zněním § 71e odst. 2 ZÚS, nikoliv § 71e jako takovým.
T. Beránek
Ad T. Beránek
Nemyslím, že JK prezentuje banalitu, ve které se Klaus mýlí, jakoby to byl zásadní objev. Smysl ironie jeho "kvalitní eseje" spočívá právě v tom, že se jedná o banalitu.
Nevím, zda jde o banalitu - o správné formulaci konkrétních výroků se vedou spory v rámci samotných právnických kruhů a je to častý důvod rušení věci odvolacím soudem.
O to zde ale nejde, jde o tón: osobně současnou osobu prezidenta republiky nesnáším. Nesnáším ho právě pro jeho povýšenecké a elitistické řeči, ve kterých nejde o diskurz, ale o to dokázat, že ten druhý je blbec. No a tón tohoto příspěvku je naprosto stejný. Proč asi Klause pan Komárek nemá tolik rád? Protože jeho projev je typově stejný a jenom potvrzuje starou moudrost, že na druhých nesnášíme především to, co děláme sami. ¨
T. Beránek
Ad T. Beránek:
Ano, máte pravdu. Uhodí-li tě, nastav druhou tvář.
Platí, pro:
- J. Komárka
- Starý i nový (Klausův) Ústavní soud
- V. Kaplického
- "Pravdoláskaře"
- Batůžkáře
- K. Schwarzenberga
- Topola (Falešného a Prázdného)
- Nikým nevolené aktivisty
- I. Chauna a ostatní Děkovače
- novináře (viz rubrika "Co Klaus neřekl)
- D. Macháčka (HN: Ohýbání ústavy)
- J. Macháčka
- T. Ježka
- V. Cepla
- V. Havla
... etc
Prezident sice může kdykoli urazit kohokoli, ale ten se nesmí jeho stylu byť jen přiblížit.
Nebo Vám jde o něco jiného?
Promiňte, ale nějak se ve Vašich motivech ztrácím.
J. Pěnička
Nějak se nám tady zase množí zologická zahrada (tedy s výjimkou Tomáše Sobka, o jehož existenci nepochybuji, nicméně s ohledem na jeho příjmení jde o kouzlo nechtěného ;-).
Ad T. Beránek: vzhledem ke své aktuální zkušenosti jsem nucen souhlasit s tím, že naformulovat korektně výrok rozhodnutí je malá věda (nebo je z toho spíše věda dělána; zformulovat správně výrok o nákladech řízení je pak předmět pro disertaci).
Ve zbytku nemohu s Vámi prezentovanými vývody souhlasit. Honza Komárek vtipnou formou vyjádřil, že prezident republiky dělá z komára velblouda (tento příměr jsem si nemohl odpoustit) tím, že vytváří hlubokomyslnou analýzu na základě něčeho, co je zákonem o Ústavním soudu pevně předepsáno, tedy formulace výroku nálezu Ústavního soudu v řízení o souladu mezinárodních smluv s ústavním pořádkem podle § 71a a násl. zákona o Ústavním soudu. Svoji údajnou "argumentaci" tak staví na neznalosti veřejnosti o tom, jakými pravidly je ovládána formulace té podivné části mezi hlavičkou a odůvodněním.
K výkřikům dalšího kamaráda ze ZOO je již zbytečné dodávat cokoliv.
Osobně bych byl nerad, kdyby se z JP stalo nějaké klausobijecké fórum, takže navrhuji "diskusi" na toto téma ukončit, nebo budou muset být zvířátka uzavřena nazpět do klecí. Loučím se tedy s cimrmanovským "nepište mi, a pokud možno nepište vůbec".
Kdybych právě na tomto webu před týdnem nenaznačil, jak k onomu nedorozumění došlo, nemusel bych teď označit tuto esej nejen za mimořádně "kvalitní", ale i za mimořádně nízkou. No nic, příště budu lépe vážit, jak a koho nechám nahlédnout "pod pokličku" a koho ne.
A teď ještě jednou a naposledy k věci: Prezident není od toho, aby četl všechny zákony slovo od slova, to by nedělal nic jiného. Kromě toho je laik, jak tady brečel před jednáním ÚS Petr Bříza. Na to, aby mu právní předpisy přeložili z právničtiny do srozumitelného jazyka, má právníky, to jest v daném případě mě. Prezidentovi zjevně vůbec nepřišlo na mysl, že by mezi dikcí Ústavy a zákona mohl být nějaký rozdíl, a budiž řečeno, že s výjimkou právníků zoufale odtržených od běžného života by to přišlo na mysl jen málokomu. Takže někdo v tom vidí prezidentův právnický diletantismus a radí mu číst si zákony, většina lidí si ale spíš řekne, že by zákony měly být srozumitelnější a neměly by odporovat Ústavě. Napsat esej o rozporu mezi čl. 87/2 Ústavy a § 71e/2 ZÚS však Jana Komárka nenapadlo ... Když už toho Klause tak zoufale nemůžete rozchodit, pane Komárku, tak to aspoň nedávejte najevo tak zoufale hloupým a průhledným způsobem.
Mimochodem, zákony jsou tu pro lidi, ne pro akademiky. Mám pocit, že dost lidí vyskytujících se pravidelně na tomto blogu to vnímá opačně.
Pavel Hasenkopf
Je možné, že pan prezident dříve učinil omluvitelný omyl. Avšak předpokládám, že od té doby byl na tento omyl několikrát upozorněn. Přesto jedná, naposledy toto úterý, jako by nic.
Reakci Jana Komárka na další případ, kdy pan prezident nadřadil své PR nad fakta, považuji za odpovídající -- už jen proto, že lidé nemají čas číst zákony.
V rámci česko-německo-rakouského porozumění je myslím vhodná příležitost k malé lekci jazyka. Takže: an der Nase herumführen.
Opravdu "krásný a užitečný text". Trochu mi to svou úrovní přípomíná ty ústavní soudce, kteří politiky zkouší z dělení práva na veřejné a soukromé...
Jiří Tomšů
Pane Petrove, prezident neučinil žádný omyl: Upozornil na rozpor mezi zákonem o ÚS a Ústavou. Že to neudělal úplně formálně přesně, je vedlejší, podstatný je ten rozpor. Tam, kde tato "esej" skončila, měla ve skutečnosti začít:
- Co to znamená, že podle Ústavy má ÚS posuzovat soulad smluv s Ústavou, zatímco podle zákona je předepsána formulace nálezu "není v rozporu"?
- Je takový nález vůbec platný?
- Co s tím rozporem, když zákon o ÚS jako jediný je ÚS nepřezkoumatelný?
- Je to totéž, "být s něčím v souladu" a "nebýt s tím v rozporu"? To je ta podstatná otázka, kterou si nyní pan prezident klade. Můžete nad ní bádat.
Mějte se tu všichni hezky, já tomuto webu, který se tváří superodborně, ale ve skutečnosti z něj emoce a zaujatost tečou proudem, nemíním dál zvyšovat sledovanost. Dobrou noc.
P.H.
§ 71e odst. 1 ZÚS: "Dojde-li Ústavní soud po provedeném řízení k závěru, že mezinárodní smlouva je v rozporu s ústavním pořádkem, vysloví tento nesoulad nálezem."
Myslím, že výrazy "rozpor" a "nesoulad" se tu používají jako synonyma.
Osobně bych byl nerad, kdyby se z JP stalo nějaké klausobijecké fórum, takže navrhuji "diskusi" na toto téma ukončit, nebo budou muset být zvířátka uzavřena nazpět do klecí.
Když jsem vyjádřil podporu "zostřené" moderaci tohoto fóra, uvědomoval jsem si, že mohou nastat excesy. Toto je jeden z nich.
Pane Bobku, opravdu si myslíte, že máte právo určovat ostatním, nejen jak sem mají psát (formálně), ale i co (materiálně)?
Co to znamená, že podle Ústavy má ÚS posuzovat soulad smluv s Ústavou, zatímco podle zákona je předepsána formulace nálezu "není v rozporu"?
Zkuste navrhnout příklad dvou právních norem, které nejsou navzájem v souladu a zároveň nejsou v rozporu. Pokud ho naleznete, může to být dobrý základ k diskusi, jinak, bohužel, tertium non datur a obě formulace jsou synonymní. Alternativně můžete hledat právní normy, které jsou v souladu a zároveň jsou v rozporu.
Co s tím rozporem, když zákon o ÚS jako jediný je ÚS nepřezkoumatelný?
ZÚS nemá formu ústavního zákona a je proto tímto soudem přezkoumatelný. Asi mi něco ušlo, ale je někým tvrzen opak? Pokud je, pak se, obávám se, tato osoba mýlí.
Ad T.Pecina:
Soudci Ústavního soudu jsou při svém rozhodování vázáni pouze ústavním pořádkem a zákonem o Ústavním soudu. (článek 88 odstavec 2 Ústavy)
V.Štencel
To jistě, ovšem tím není přezkum ZÚS vyloučen, toto ustanovení pouze stanovuje závaznou procesní úpravu pro řízení u ÚS.
I v řízení, ve kterém by byl ZÚS zrušen, by se podle něj postupovalo.
K tématu prezident rebubliky vs. platné právo (celebrity match) dávám k lepšímu tento přepis televizního pořadu Sedmička z roku 2005, kde Václav Klaus oznamuje urbi et orbi, že případný ústavní zákon o referendu stran euroústavy by nevetoval, protože "nemá pocit, že by se měl v tomto smyslu v takovéto věci vzpírat parlamentní většině." Jsou tam i další zajímavé výroky (a to nejen v negativním smyslu), takže doporučuji.
Pane Hasenkopfe, můžete mít pravdu, celý projev pana prezidenta jsem neviděl. Nyní na něj nemám čas -- a aniž bych to myslel sarkasticky -- ani náladu. Pokud se pan prezident (místo aby opakoval, že ÚS chtěl volbou výroku cosi naznačit) zabýval rozporem mezi zněním Ústavy a zákona o ÚS (a "myslel to upřimně", i když se třeba vyjádřil trochu nešikovně, co má být), pak s omluvou beru svůj předchozí komentář zpět.
Přesto si nemyslím, že by mezi zněním Ústavy a zákona o ÚS byl nějaký podstatný rozpor. Skutečně bych nechtěl žít ve světě, kde by nález ÚS, navíc takto podstatný, měl být nevykonatelný jen kvůli "chybě" ve výroku, spočívající v "záměně" slov "je v souladu" a "není v rozporu".
(ÚS mohl projevit smysl pro humor výrokem "Je v nerozporu.")
Pokud slyším pana prezidenta rozumovat o výrazovém páru "být v rozporu" a "nebýt v souladu", hned mě napadne, že to nemůže myslet vážně a že jen objevil další trik, se kterým se může, před neznalými, sebeprezentovat. Uznávám však, že mu můžu křivdit a že ve světě Václava Klause rozdílnost těchto výrazů může mít nějaký zásadní význam.
Nemyslím, že by se tento blog tvářil nějak superodborně či emotivně. Byl bych pro zapojit nějaké křesťanské ctnosti -- pro začátek by stačilo, že se tu nebudeme nenávidět.
Se zaujatostí vůči VK máte možná pravdu. Cokoli, co VK udělá, interpretuji optikou své představy o Václavu Klausovi -- a ta je, přiznám se, dost děsná. Takže výrok, který bych u jiného považoval za běžnou lidskou chybu, mám u Klause za chladný propagandistický kalkul, jehož pravdivost je původci zcela lhostejná. Aniž bych si samozřejmě mohl být jistý, jak je tomu ve skutečnosti.
Předchozí řádky prosím chápejte ne Klausobijecky, ale smířlivě.
(Výraz "učinil omyl" je omyl :), vzniklý nepozorností při editaci.)
Právní řád A říká: Musíš.
B říká: Můžeš.
C říká: Nesmíš.
A a B nejsou v souladu, ale nejsou ani v rozporu, mohu se zařídit tak, že nic neporuším.
Dtto B a C.
A a C jsou nejen v nesouladu, ale vyloženě v rozporu. Kdybych se rozkrájel, nikdy nemohu dodržet oba současně.
Ad anonymní
Netuším, co myslíte tím, že "Musíš." a "Můžeš." nejsou v souladu. Z "Musíš." logicky vyplývá "Můžeš."
Přesně tak. Možnost a povinnost nejsou sice identické, ale jsou v souladu = není mezi nimi rozpor.
To tvrdíte vy (že nesoulad a rozpor jsou synonyma). Otázka ovšem zněla, zda nesoulad a rozpor MOHOU znamenat i něco jiného, ne zda podle vašeho názoru znamenají totéž.
Za druhé, synonyma v právu, to snad ani nemůže existovat, v solidně formulovaném právu použití jiného termínu nutně naznačuje jiný obsah. Právo nemá být slohové cvičení, kde jsou synonyma žádoucí, v právu mají být synonyma vyloučena.
Za třetí, vrátíme-li se od práva na pevnou zem, snad všichni tady vědí, že při euronovele zákona o ÚS si toho prostě nikdo nevšiml.
Za čtvrté, Lisabonská smlouva dává parlamentům právo vetoval paserely, dává jim jakési negativní právo souhlasu s podpisem před podpisem, ale naše ústava s tím nepočítá ... ergo to s ústavou v rozporu není, ale evidentně to není ani v souladu. Ostatně, právě proto (nebo právě pod touto záminkou, chcete-li) to Sněmovna odložila až na únor. P.H.
Až uvedete jeden z požadovaných příkladů, začneme o tom vážně diskutovat, do té doby jsme v bodě nula a debatujeme, jak má yetti velký dvanácterník.
Dokonalých synonym je právní terminologie plná (přestože se platné právo vždy rozhoduje jen pro jednu z variant). Napadá mě proces=řízení nebo spolek=občanské sdružení.
Předpokládá-li se de lege ferenda (což LS dosud je), že parlamenty členských států dostanou určité nové pravomoci, nevidím žádný rozpor v tom, že tyto nové pravomoci dosud nemají odraz ve vnitrostátní legislativě. A kdyby se náhodou stalo, že by příslušná novela jednacích řádů nebyla přijata včas, zřejmě by bylo možné řešit to provisorně usnesením obou komor.
Ad PH
Např. v knize The Law of Non-Contradiction (Oxford 2006) se na 440 stranách rozebírají rozmanité možnosti precizování významu výrazů "kontradikce", "negace" a "konzistence". Jestliže u těchto speciálních termínů logiky existuje prostor pro různé výklady, tím spíše existuje u vágních výrazů přirozeného jazyka jako jsou výrazy "nesoulad" a "rozpor".
Nicméně, všimněte si, že dikce ZÚS pracuje s výrazy "nesoulad" a "rozpor" jako se synonymy. Pokud někdo tvrdí, že V TOMTO KONTEXTU se o synonyma nejedná, pak musí své tvrzení dobře zaurgumentovat.
Pánové, jen nerada vstupuji do vaší učené debaty o termínech "být v souladu" a "nebýt v rozporu" se svým ryze praktickým pohledem, ale zaráží mne, že se držíte jen úzce gramatického výkladu textu dotčených norem. Máme ještě i jiné typy výkladu, co si tak matně vzpomínám, ne? :)
Zajímavé je, že V.K. se v tomto případě drží slovíček jako klíště, zatímco v jiných případech (jmenování čekatelů... např.) neváhá hledat mezi řádky, někdy velmi odvážně.
To T.Pecina: obávám se, že nemáte pravdu, zákon o Ústavním soudu je skutečně jako jediný zákon z přezkumu ÚS vyloučen. Je-li jím ÚS vázán, není oprávněn posuzovat jeho soulad s Ústavou. Návrh na takový přezkum by musel být odmítnut - podle mého názoru.
Návrh na takový přezkum by musel být odmítnut - podle mého názoru.
Zajímavý, leč dle mého soudu mylný názor. Které zákony může ÚS přezkoumávat, je vymezeno v čl. 87 odst. 1 písm. a) Ústavy, a tam nic o ZÚS nestojí.
Cf. též usnesení ÚS sp. zn. Pl. ÚS 44/04, kde si ÚS tuto otázku rovněž klade (aniž by na ni ovšem odpověděl, neboť to pro účely řízení nebylo potřebné).
A co kdyby ZoÚS obsahoval ustanovení: ÚS nesmí zrušit žádnou část ZoÚS?
Pane Sobku, já necítím potřebu něco vyargumentovávat ... vy hájíte pevnost "nesoulad = rozpor", já se ji snažím nahlodat a to se mi podařilo po několika málo vteřinách přemýšlení, jaký by MOHL BÝT mezi těma dvěma slovíčky rozpor. Neberte to osobně, ale jakákoli Vaše věta uvozená slovy "Já myslím, že ..." je irelevantní. Není podstatné, co myslíte Vy, pokud současně nevyloučíte, aby někdo jiný představil jiný koncept. Vy hájíte jeden bod na mapě a já Vás mohu "ostřelovat" ze všech bodů kolem, ale přitom Vy argumentujete, jako byste byl na mém místě.
Mějme dvě situace:
1) Ústava je připravena na Lisabonskou smlouvu (záměrně se vyhýbám slovům identita, neidentita, nesoulad, soulad, rozpor a nerozpor).
2) Ústava není připravena na Lisabonskou smlouvu, ale neodporují si: Lisabonská smlouva nám jako státu dovoluje něco, co podle naší ústavy nemůžeme využít. (což ÚS v zásadě skutečně řekl, zde zobecňuji, nechci být konkrétní).
Jak nazvete tu první a jak tu druhou situaci jedním slovem, budete-li je potřebovat od sebe stručně odlišit?
P.H.
Christabel, jste na blogu, kde občas koušou komáři - takoví malí byrokrati, kteří zoufale nesnáší, když se někdo nepodepíše plným občanským jménem a nemají pochopení pro nicky. Protože mne Váš názor zajímá, povězte mi, ještě než Vás smažou, v čem podle Vás VK pochybil, když odmítl jmenovat soudce? Já tam chybu nevidím - i zde VK jednal striktně podle slovíček a ne podle duchů. Kde tam vidíte chybu Vy? Právní chybu myslím.
P.H.
Ad PH
Takže ještě jednou.
§ 71e odst. 1 ZÚS: "Dojde-li Ústavní soud po provedeném řízení k závěru, že mezinárodní smlouva je v rozporu s ústavním pořádkem, vysloví TENTO nesoulad nálezem."
Bez ohledu na to, jestli zákonodárce používá výrazy "rozpor" a "nesoulad" zaměnitelně, tedy jako synonyma, je snad zřejmé, že ÚS zkoumá TEN nesoulad, který znamená rozpor.
Ad P.H.
Otázka by neměla být směřována na to, kde V.K. udělal chybu, ale spíše kde vaří z vody. Třeba tady:
"Ve své poslední kasační námitce žalovaný označil rozsudek Městského soudu v Praze za jiný zásah orgánu veřejné moci, kterým bylo porušeno základní právo občana Václava Klause, zaručené ústavním pořádkem, proti kterému je přípustná ústavní stížnost. Napadený rozsudek brání občanu Václavu Klausovi ve výkonu ústavní funkce prezidenta republiky v souladu s Ústavou a ústavním pořádkem České republiky. Rozsudkem Městského soudu v Praze je dále zasahováno do základních práv všech občanů České republiky, neboť prezident republiky vykonává svůj Ústavou vymezený podíl na správě věcí veřejných ve jménu všech občanů České republiky. Žalovaný uzavřel, že v případě bránění v tomto výkonu má nejenom občan Václav Klaus, ale i každý občan České republiky, právo postavit se na odpor dle čl. 23 Listiny." (NSS 4 Ans 9/2007)
Na závěr si neodpustím dvě poznámky:
Doufám, že spojení "komáři - takoví malí byrokrati" je jen kouzlem nechtěného. Pokud ne, příjde mi to hloupé.
Dále jsem si všiml, že jste se opakovaně vyjádřil ve smyslu, že už sem nebude chodit, protože se Vám tu nelíbí. Stále tu jste. Čím to?
Tomáš Sobek: Ne, mně to jasné není. Dokažte to.
P.H.
Ad PH
Zákon jasně říká, že ÚS vysloví nálezem nesoulad, když dojde k závěru, že tu je rozpor. A také jasně říká, že právě onen rozpor je ten nesoulad, který ÚS vysloví ve svém nálezu.
Stanislav Kuba
ad T. Pecina
som študent právnickej fakulty a podľa toho, čo nás na fakulte učia musím sa pripojiť k názoru Christabel. Ústavný súd na základe toho, čo som sa dozvedel pri príprave na II. SZK nesmie rozhodovať o ústavnosti ZoÚS pretože by tým mohol pod zámienkou neústavnosti vynucovať zmeny tohoto zákona, čím by v extrémnom prípade ohrozil demokratické zriadenie štátu. Minimálne sú na tomto názore "odchovávaní" študenti PFUK.
Na mathfysu nás bohužel nic takového neučili, ale vycházím z teleologického výkladu: když už zákonodárce, podle mého názoru nevhodně, volil pro ZÚS nedostatečně rigidní formu jednoduchého zákona, musí existovat obrana proti tomu, aby prostá "101ková" koalice znemožnila přezkum souladu zákonů s ústavním pořádkem. Vynětím ZÚS z přezkumné pravomoci ÚS se ústavní pořádek v tomto bodě fakticky neguje.
Co učí na PF, mne příliš nezajímá u vědomí toho, že ani Ústavní soud ve svých rozhodnutích nic takového nepostuloval a návrhy na zrušení částí ZÚS odmítal z jiných důvodů.
Pane Pecino, ÚS si už několik let dělá, co chce ... tak vo co gou?
Jakmile padly základní logické principy, jakmile si definujeme pojmy každý, jak se nám to zrovna hodí, pak lze odůvodnit cokoli a jde jen o to, kdo rozhoduje a jak chce rozhodnout. Pro mne ÚS přestal být autoritou nejpozději v okamžiku, kdy mi vyložil, že mou vlastí je vlastně celá EU (narážím na eurozatykač a na čl. 14 Listiny).
Pane Kubo, mne učili na právech věcí, které tak nějak "vyšly z módy" ... a to jsem promoval "jen" před 14 lety. Máte pravdu, samozřejmě, ZÚS je ÚS vázán a proto jej nemůže přezkoumat. De facto je ZÚS na stejné úrovni, jako ústava (malé "ú"), de iure nikoli. Klasické kompromisní řešení, které nakonec napáchá víc škody, než obě krajní řešení, které mělo "smířit", dohromady.
P.H.
Tomáš Pecina:
I kdyby třeba pravidlo A (ÚS je vázán zákonem o ÚS), neimplikovalo pravidlo B (ÚS nesmí rušit ustanovení zákona o ÚS), zákonodárná moc by mohla ÚS snadno "odzbrojit": výslovným vložením pravidla B do zákona o Ústavním soudu, jímž je ÚS vázán. A ÚS by mohl tak leda objevit nový význam slova vázanost nebo vytasit principy.
Anebo přijít s elegantnějším zdůvodněním:
Ústavní soud je vázán jak zákonem o Ústavním soudu, tak Ústavou samotnou. Pro případ, že by tyto předpisy byly v rozporu (Ústava: přezkoumávej; ZoÚS nepřezkoumávej), Ústavní soud nemůže neporušit aspoň jeden z obou předpisů. Lze snadno odůvodnit, že v případě konfliktu nutno porušit ZoÚS, ne Ústavu.
Tedy, Ústavní soud je vázán zákonem o Ústavním soudu jen tehdy, jestliže tento zákon neodporuje Ústavě.
zákonodárná moc by mohla ÚS snadno "odzbrojit": výslovným vložením pravidla B do zákona o Ústavním soudu, jímž je ÚS vázán
To by jim, jak jste správně o několik řádků dál naznal, Ústavní soud s velkým gustem smetl se stolu a derogoval.
Uznávám, že předmětná dvě ustanovení Ústavy se jeví být vnitřně rozporná, nicméně tento rozpor lze překlenout ústavně konformním způsobem právě tak, že se přezkum ZÚS připustí a vázanost se vyloží restriktivně jako omezená na procesní otázky.
Dobrý večer.
Tento blog jsem objevila teprve nedávno, líbí se mi, ale neznám detailně jeho pravidla.
Pokud je zakázáno zveřejňovat názory pod nickem, chápu, že to admin smaže. Bohužel, mám pádné důvody pro to, abych z anonymity nevystupovala a tak to doufám i zůstane.
Ad jmenování čekatelů: nehodlám se pouštět do polemiky, která tu tuším již proběhla vícekrát, nemám to do hloubky vyargumentováno a ani se mi do toho nechce, protože nejznámějšího z odmítnutých čekatelů řadím mezi své přátele a již z toho důvodu jsem viděla rudě:))
Citovaná argumentace občana V.K. ohledně práva na odpor - no comment:( Každý si zajisté udělá obrázek.
Vázanost ÚS zákonem o ÚS: vycházela jsem z tradičního pojetí, které se, jak je zmiňováno, učí na fakultách. Vázanost zákonem chápu jako nutnost se jím řídit, jako vyloučení možnosti zaujímat k němu stanovisko. Tato vázanost je na každém stupni rozhodování státních orgánů (v nejširším smyslu) jiná, pro ÚS samozřejmě nejužší, ale určité mantinely v systému musí mít i ÚS.
Jinak si ale ráda přečtu fundovanější argumentaci, než mohu nabídnout já.
Christabel:
Já, díky Bohu, neměl tuhle kauzu v agendě, takže ji nemohu podrobně komentovat, omezím se na jediné: Prezident má právo někoho soudcem jmenovat, on je původcem onoho právního úkonu. Vláda ho může "zneplatnit" tím, že odmítne kontrasignaci, ale nemůže prezidenta nijak donutit k tomu, aby někoho jmenoval. Obecně, prezident je součástí exekutivy, v jejímž rámci jsou checks and balances nastaveny tak, že vláda může prezidenta zastavit, ale ne někam "posunout". Je to svého druhu pojistka, prostě vše, co je vyjmenováno v čl. 63 Ústavy, potřebuje dvojí posvěcení: prezidentské i vládní - bez prezidentského posvěcení to neexistuje, bez vládního to neplatí. Proto argumentace, že prezident je vlastně správním orgánem, který má vydat rozhodnutí o svém ne-rozhodnutí a řádně je odůvodnit, je mimořádně zoufalá a mimořádně zmatečná. To by prezident nedělal nic jiného, než od rána do večera vydával rozhodnutí o nejmenování toho či onoho soudcem. Mne třeba včera soudcem nejmenoval, a mnoho dalších ... podle logiky prosazované Vaším kamarádem by to měl ve všech případech odůvodnit a vydat o tom lejstro. Ještě jednou - málo se doceňuje, že prezident de iure je sám sobě navrhovatelem, vláda je jen "doporučovatelem". A teprve poté, co rozhodne, může vláda říct "toho ne, ten se nám nelíbí" (a kdybych chtěl být jo důsledný, měla by i odůvodnit, proč ne ...).
Teď neprávnicky: Spousta nejmenovaných čekatelů měla sympatie veřejnosti. Nejsem veřejnost, ale pokud mohu soudit podle svého právnického i neprávnického okolí, právě snaha vynutit si jmenování soudcem, právě toto "nárokové" vnímání vedlo posléze k k antipatiím vůči soudícím se čekatelům. Lidé byli toho názoru, že být soudcem je poslání, ne povolání, a že člověku, který che soudit druhé, by slušelo více pokory a skromnějšího mínění o sobě samém.
P.H.
Více pokory by tu IMHO slušelo někomu zcela jinému.
Kdybych já byl tím odmítnutým čekatelem, už dávno bych na Klause poslal exekutora.
K P.H.
Na otázku, zda je prezident v otázce jmenování soudců správní orgán nebo ne (podle mě ano), můžeme mít napříč republikou různé názory. Nejvyšší správní soud nicméně tuto otázku za nás autoritativně rozhodl, že VK jako správní orgán musí jednat. To, že tak neučinil, ať byl jeho názor jakýkoliv, je pro mě nejostudnější věc, jakou VK mohl udělat. Z vysoka tím plive na vládu práva. Ignorance pravomocného soudního rozhodnutí je navíc zjevně porušení práva. V tuto chvíli tak vím o dvou prezidentech v Evropě, co porušují právo své země. Nicméně v případě A. Lukašenka to pouze předpokládám.
Pokud jde o otázku pokory a "nejmenovaných" čekatelů, tak tragédii vidím zejména v tom, že byli jmenováni ti, co pokorně sklonili hlavu. Naopak ti, co byli ochotni se svévoli mocných postavit, se soudci nestali.
Ano, pane Pecino, vy jste známá firma, přesvědčená, že vše je vše, co není po jejím ...
Rozhodnutí NSS je zmatečné a tudíž neplatné. VK se podle něho nemůže zařídit, ani kdyby chtěl. Že dotyčné tři soudkyně onoho senátu NSS, blízké věku 30 let, které to takto rozhodly, pravděpodobně patřily k těm, co právo celých 5 let jen biflovaly, je věc druhá. Soudkyní je dnes tuším i ona spolužačka, která na zkoušce perfektně odříkala všechny paragrafy zákona o obcích, dostala ji až otázka, jaký je rozdíl mezi správou a samosprávou. Odpovědět nedokázala, nicméně zkoušku dostala a dnes soudí.
P.H.
oprava: "... že vše, co není po jejím, je špatně." P.H.
Rozhodnutí NSS je zmatečné a tudíž neplatné.
Vy jste dnes ale v kabaretní náladě! Abychom hovořili jako právníci: chcete snad tvrdit, že výrok rozhodnutí je materiálně nevykonatelný?
Ad P.H.:
Prosím, mohl byste specifikovat, které tři soudkyně ve věku blízkém 30 let máte na mysli?
Onen rozsudek 4 Ans 9/2007 ze dne 21.5.2008 vydal senát NSS ve složení:
JUDr. Nygrínová (nar. 1947)
JUDr. Průcha (nar. 1949)
JUDr. Turková (nar. 1954)
Jan Kašpar
P.S. omlouvám se zvřejnění osobních údajů, ale cituji je z oficiálních stránek NSS
Za zveřejnění osobních údajů se neomlouvejte, soudce je veřejný činitel tak, jako Klaus či Havel nebo Topolánek a nemá "nárok" na soukromí. Aspoň podle našich médií.
Jak jsem to myslel předpokládám víte, vloudila se chybička - jedna ze soudkyň začala soudit ve 24 letech, druhá v 25, tudíž obě byly zaujaté - kdyby daly za pravdu prezidentovi, de facto by zpochybnily svá vlastní rozhodnutí z doby, kdy samy začínaly soudit. Jediný soudce Průcha je nezpochybnitelný. Co však zaráží, že tak zásadní věc rozhodl jen senát, tj. TŘI lidi. P.H.
Ad. P.H.
Myslím si, že museli být zaujatí všichni. Vemte si jen, že:
- pan docent Průcha je muž, stejně jako velká část nejmenovaných čekatelů
- další paní soudkyně jsou ženy, stejně jako velká část nejmenovaných čekatelů
- a co je nejhorší - nepochybuji, že většinu v daném senátu tvoří praváci, stejně jako většina nejmenovaných čekatelů
Snad jste jen zapoměl ještě na jeden velice oblíbený "argument", a sice že někteří z těch soudců začali soudit za komunismu (dovozuji z Vámi uvedených dat).
V.Štencel
Ad P. H.:
Václav Klaus se nemusí řídit rozhodnutím soudu, protože jistý Pavel Hasenkopf ho považuje za zmatečné. Brilantní úvaha, která jen podtrhuje, jak je to s úctou našeho prezidenta k právnímu státu.
Zmatečnost rozhodnutí by zde mohl konstatovat snad jen ÚS, který nic takového neučinil.
K argumentu podjatostí soudců (z níž je zřejmě vyvozována ona zmatečnost): dvě soudkyně byly sice jmenovány ve věku nižším 30 let, avšak v době, kdy dnešní omezení neplatilo. Absurdnost námitky podjatosti tohoto druhu ostatně ukázal už post V. Štencla. Navíc prezident tuto námitku (pokud vím) v řízení před NSS ani nevznesl.
K rozhodování v tříčlenném senátu: to, které věci rozhoduje rozšířený senát, se opět neodvíjí od vůle P. H., ale od znění s. ř. s. a Jednacího řádu NSS. K aplikaci § 17 s. ř. s. zde zjevně nebyl důvod.
Pane Blažku, napočítejte si příště do sta nebo si nechte napsat nějaká neurotika a nebuďte tak startovací.
Nenapsal jsem, že VK nemusí, napsal jsem, že VK nemůže. Ústava ani zákon neznají onen ten typ rozhodnutí, který po něm NSS chce. A VK je ústavou a zákony vázán. Na rozdíl od některých soudů, které si různá slovíčka vykládají pokaždé jinak, podle toho, jak se to zrovna hodí. Jo, to bude legrace, až i VK si začne definovat klasické pojmy po svém :-)
Za b) jsem jasně napsal, že s touto kauzou nemám osobně nic společného, tudíž buďte tak moc hodný a navážejte se do někoho jiného. Mimochodem, každý tady ví, kdo jsem já, smím vědět, kdo jste vlastně Vy?
Za c) nenapsal jsem podjaté, záměrně jsem napsal zaujaté (a nikoli podjaté). A zaujaté jistě byly, neb samy šly dělat soudkyně rovnou ze školy, nikdy nedělala nic jiného, a přesně tento přístup prezident na samém počátku kritizoval.
A pro pana Štencela: Kdyby podstatou sporu bylo, zda soudce smí být levák, pak by námitka, že v senátu byli samí leváci, byla jistě relevantní. Stejně tak by byla relevantní námitka komunistické minulosti, kdyby prezident odmítl jmenovat soudcem bývalého komunistu s vysvětlením, že je to bývalý komunista.
P.H.
Podstatou sporu je, zda prezident má či nemá vykonat rozhodnutí soudu a rozhodnout o (ne)jmenování onoho justičního čekatele. Jestliže NSS dovodil, že prezident republiky je při tomto typu rozhodování správním orgánem, pak na něj dopadají zákonná ustanovení zakotvující princip rozhodovování orgánů veřejné moci v přiměřeném čase a povinnost takové rozhodnutí řádně odůvodnit. Blíže viz odůvodnění rozsudku 4 Ans 9/2007. Nejde o nic nestandardního, např. absence zákonných lhůt k rozhodnutí správních orgánů v některých jiných typech řízení bývá judikaturou překlenována stejným způsobem. Ať tak či onak, rozdíl mezi VK a NSS spočívá právě v tom, že NSS je zde od toho, aby ty, "různá slovíčka" (dle Vaší dikce) autoritativně vyložil.
V daném případě to NSS učinil a prezident jeho výklad ignoruje. Stále se z diskuze s Vámi marně snažím vyčíst, na základě jakých (právních) důvodů by šlo jeho postup nějak obhájit. Chvíli jsem si myslel, že tím, že bychom rozhodnutí NSS považovali za zmatečné pro podjatost některých soudců. Teď jsem se však dozvěděl, že soudkyně byly pouze "zaujaté".
K tónu mého příspěkvu. Nemyslím, že by se nějak kvalitativně lišil od těch Vašich. Aneb jak se do lesa volá...Polemizuji pak s argumenty, které zde nyní prezentujete a obhajujete - proto je snad jedno, jestli jste původně s tou věcí měl něco společného, nebo ne.
A nakonec ze slušnosti (pro diskuzi to imho není vůbec důležité) odpověď na otázku, kdo jsem vlastně zač - pracuji jako asistent na NSS. A dodávám, že s diskutovanou věcí jsem také neměl nic společného :-)
K relevantnosti námitek lze snad jen dodat, že tříčlenný senát bude ve sporu praváka a leváka vždy zaujatý.
V.Štencel
OK, zaujatí jsme v téhle věci všichni a zaujatá je celá česká právnická obec. Tak to tedy zkusme jinak a od začátku.
Jmenování a vůbec status soudců je vysoce politická věc. Jsme v roce 2003 a snad všichni, kdo mají nějak co do činění se soudy, jsou s justicí nespokojeni, vládou počínaje přes veřejnost, pro kterou jsou některá rozhodnutí prostě nepochopitelná, až po různé obskurní organizace typu K213 či spolku Šalamoun, které sice mívají někdy i pravdu, ale této pravdě dělají medvědí službu způsobem, jakým ji prosazují. Soudy jsou pomalé, pohodlné, byrokratické, plné starých komunistů ... ke starým komunistům se postupně přidávají mladí hned ze škol, a to mladí zejména dvou typů: Jedni jsou nadšenci a vidí to jako příležitost pro prosazování svého vlastního pojetí spravedlnosti, jistější a ne tak nebezpečný jako jít otevřeně do politiky. A pro druhé je to způsob sociálního zabezpečení svého druhu, stačí dva či tři roky čekatelovat, udělat nějaké zkoušky a pak doživotní pohoda a nesesaditelnost, krize nekrize (myšleno hospodářská), a velmi solidní plat. Navíc v naší justici se na můj vkus až příliš prosazují různé specializace, takže post soudce je naprosto ideální pro různé biflovače, kteří nabiflují cokoli, ale podstata věci jim uniká (a to bez ohledu na rozsah předmětů vyučovaných na PF). Dost tristní obrázek, kdy snaha domoci se u soudu práva je čím dál víc sázkou do loterie: Padnu-li na spravedlnostního nadšence, žádnou jistotu nemám, neb ten si v zákoně přečte jen to, co odpovídá jeho světonázoru. Padnu-li na nabiflovaného hlupáka, bude znát své dva, tři předpisy a bude se bránit jakémukoli hlubšímu proniknutí do problému. Padnu-li na starého komunistu, čert ví, čím se vlastně bude řídit. Normální lidi, "průměrné", neuťáplé i bez přehnaného sebevědomí, vědomé si svého místa a poslání, aby v justici jeden hledal mikroskopem.
Právě proto se justiční reforma na přelomu tisíciletí stala jedním z hlavních politických cílů. Jedním z opatření bylo zvýšení minimálního věku soudců: Cílem bylo zabránit tomu, aby se justičními čekateli stávali lidé hned po škole, bez přirozené autority, bez zkušeností, popř. pouze s vidinou doživotní státní péče. Pro ty, co již "byli v procesu", se stanovila výjimka.
V této situaci se Václav Klaus stává prezidentem a jako jednu z prvních věcí dostává na stůl jmenování právě poslední várky mladých soudců. Jistě, mohl je jmenovat a nic by se nestalo. Jenže to by nebyl Václav Klaus. Václav Klaus je toho názoru, že prezident nemá být jen automatem na podpisy, ale má být i symbolem, nositelem politických názorů, že i když jeho pravomoci jsou velmi omezené, má naznačovat směr, klást otázky ... ne je rozhodovat, ale upozorňovat na problémy a vyvolávat o nich debatu.
Jak ho znám, nemyslím si, že kdy chtěl někoho z oné várky čekatelů opravdu nejmenovat. Chtěl upozornit na problém, chtěl vyvolat debatu, chtěl, aby problematika postavení soudců zůstala součástí aktuální "politické agendy". A to se mu podařilo naprosto dokonale. Úspěch.
Způsob provedení já sám považuji za chybu. Dotkl se tím nejen oněch čekatelů, ale vztáhla to na sebe takřka celá právnická obec, takřka každý se mohl z nějakého důvodu cítit mějak ohrožen co se týče jeho osobních cílů, jeho osobního postavení. Nasypal sůl do rány všem a pro právníky - které nadto "nemá rád" - se stal ztělesněním ďábla. Právě tehdy fakticky prohrál spoustu budoucích sporů. Neúspěch.
Pokud jde o ty čekatele: Většina z nich nakonec pochopila, že vůbec nejde o ně samotné. Většina z nich také byla nakonec jmenována. Až na toho jednoho, který se rpzhodl se o post soudce soudit, a tím dal najevo, že post soudce považuje za něco, na co je, při splnění určitých předem daných podmínek (věk, vzdělání apod.), právní nárok. A právě pro tento svůj osobní postoj je pro mne jako soudce nepřijatelný. A měl by být nepřijatelný pro všechny, kdo volají po zvýšení soudcovské nezávislosti a zvýšení jejich společenské prestiže, protože má-li být moc soudní i fakticky rovna moci zákonodárné a výkonné, pak není možné, aby se člověk mohl stát jejím příslušníkem prostě jen z toho titulu, že se tak rozhodne a pak pilně studuje, ale musí zde být i prvek výběru z více kandidátů, nějaký ekvivalent voleb. Můžeme se bavit o tom, jakou konkrétní formu by ten výběr měl mít, ale nemůžeme ho eliminovat na pouhé přijímací řízení k justičnímu čekatelství, limitované pouze počtem potřebných soudců. To by bylo stejně absurdní, jako pustit do sněmovních voleb jen 200 předem vybraných kandidátů.
A ještě si rýpnu: Až si soudci budou vědomi toho, že oni byli VYBRÁNI (a jiní ne), že jejich post není výsledkem toho, že kdysi vyplnili přihlášku a pak splnili všechny podmínky, zvedne se jim sebevědomí jako celku a nebudou cítit potřebu si svou nezávislost dokazovat.
Jinak všem vše nejlepší do nového roku.
P.H.
Ad. P.H.:
Já bych ale stále viděl rozdíl v tom:
- nejmenovat v situaci, kdy zastávám právní názor, když právní předpis takový výklad připouští a nebyl vyvrácen soudy, a
- nerozhodnout v situaci, kdy mi to ukládá pravomocné soudní rozhodnutí.
V prvním případě může kdokoliv Václavu Klausovi spílat, jak chce, a bude to stále jen střet různých právních názorů. Ve druhém nám snad nezbude nic jiného než zírat, jaký vzkaz nám všem posílá.
Navíc nerozhodnutím o nejmenování Václav Klaus sám sebe ochuzuje o možnost svůj právní názor před soudy obhájit.
V. Štencel
Pane Štencel, ještě jednou a naposled:
Prezident nemůže rozhodnout o nejmenování, protože má pouze pravomoc rozhodnout o jmenování. Zamítavé rozhodnutí by mohl vydat jen tehdy, pokud by existoval návrh na jmenování, a ten neexistuje. Případné "rozhodnutí o nejmenování" by navíc zcela jistě odmítl kontrasignovat premiér.
To rozhodnutí NSS je navíc tak zmatečné, že rozhodnutím vůbec není. Až prezident vydá rozhodnutí, že v poledne je noc, budete mít stejné právo považovat takové rozhodnutí za zmatečné a ignorovat je.
Prezident necítí potřebu obhajovat svůj právní názor před institucí, která je vůči němu osobně evidentně zaujatá. Stačí mu obhájit svůj názor před veřejností - té se cítí být, byť mimoprávně, odpovědný.
A pořád jsem neslyšel odpověď na otázku, k čemu by to rozhodnutí o nejmenování vlastně bylo? Aby si je nejmenovaný čekatel dal zarámovat a pověsil si je na zeď? Ne, to si nezaslouží.
Ostatně, tuším že onen čekatel si touto kauzou udělal skvělou reklamu a je dnes advokátním koncipientem či advokátem se skvělými vyhlídkami do budoucna. Proto je otázka, zda o to být soudcem vůbec ještě stojí. Možná by stálo za pokus ho teď jmenovat a pak se s ním soudit, zda jmenování musí přijmout nebo je může i odmítnout.
Upřímně, zkraje mi ho bylo líto, ale po tom, co předvedl, už ne. Maska spadla a z bojovníka za spravedlnost (což také není dobrá kvalifikace pro soudce) zůstal jen bojovník za sebe sama. Z jeho přístupu "já mám právo být soudcem a soudit druhé" dostávám osypky.
P.H.
Když už jsme u těch čekatelů, tak dodám své dvě myšlenky, proč s postupem VK nesouhlasím. Za prvé VK podle mého přesvědčení nemůže vůbec argumentovat věkem čekatele. Pokud už by měl možnost nejmenovat, tak snad třeba z důvodu, že čekatel spáchal dle jeho přesvědčení nějaký morální poklesek, či nějaký jiný důvod, který zákon výslovně přesně neupravuje. Rozhodně není možné ale argumentovat věkem, neboť ten je přesně upraven zákonem. Rozhodnutí VK v tomto směru chápu jako velmi nebezpečné porušení rovnováhy mocí ve státě - ne ovšem na úkor moci soudní, ale na úkor moci zákonodárné. VK v podstatě negoval ustanovení zákona, tedy legitimní rozhodnutí parlamentu, který určil, jaký věk je pro daný okruh čekatelů vyžadován.
Druhá věc je, že VK dodatečně jmenoval ty, kteří se proti němu nepostavili, a nejmenoval toho, který tak učinil. Tomu opravdu nerozumím. Když už, tak bych zvolil na jeho místě postup přesně opačný. Mám docela pochybnosti, jestli by se měla stát soudcem osoba, která nemá na to, aby se za takové situace postavila hlavě svého státu. A naopak, ten kdo tak učinil, přece právě tím snad prokázal, že do pozice soudce dorostl a má na ni.
Otto Dostál:
"Za prvé VK podle mého přesvědčení nemůže vůbec argumentovat věkem čekatele."
Ale smí. Je to jeho rozhodnutí a je to jeho politické rozhodnutí. Je čistě na jeho osobní úvaze, koho jmenuje a koho ne, Ústava pouze omezuje množinu osob, ze kterých smí vybírat. Tak to prostě je a musí to tak být, nemají-li soudci být pouhými státními úředníky. Mělo by být v jejich vlastním zájmu nepouštět mezi sebe každého, kdo udělá zkoušky.
P.H.
Ad P.H.:
Můžeme se shodnout v tom, že česká justice má své problémy a nefunguje zdaleka ideálně. Ale opravdu nevidím, v čem by pro ni mohl být postup našeho prezidenta prospěšný.
Ponechme stranou otázku věkové hranice pro soudce na úrovni 30 let, která je výrazně nesystémová (viz třeba argumentace ve starším postu M. Bobka: http://jinepravo.blogspot.com/2007/03/pro-je-souasn-vkov-hranice-30ti-let-pro.html).
Jádrem Vašeho příspěvku je, že prezident supluje chybějící prvek výběru mezi kandidáty na soudce. Ale stát se soudcem přece není ani dnes tak snadné, jak si zřejmě myslíte. Zdaleka neplatí, že stačí absolvovat justiční praxi, udělat zkoušky a člověk má "právní nárok" na post soudce. Určitě se zde najdou i lidé s bezprostřednější zkušeností než já, ale co jsem vyrozuměl ve svém okolí, tak nejtěžším krokem je získat místo na nějakém konkrétním soudě. De facto zde tedy selekce kandidátů již probíhá, a to zejména ze strany předsedů jednotlivých soudů.
Je otázkou, nakolik jsou tyto "konkurzy" transparentní, ale představa, že jejich roli selektora přebírá k tomu naprosto nevybavený prezident, mě příliš neuchvacuje. A to zcela bez ohledu na to, kdo úřad prezidenta dnes zastává.
A ještě k té Vámi tvrzené zmatečnosti rozhodnutí NSS. V čem konkrétně ji spatřujete? Mám za to, že zmatečnost bývá založena zejména nějakým zásadním procesním pochybením - typicky tím, že rozhodoval vyloučený soudce apod. Vám se však nelíbí obsah rozhodnutí. S takovým přístupem by mohl každý ignorovat jakékoli rozhodnutí soudu: soud rozhodl blbě, tedy zmatečně a mě proto jeho rozhodnutí nijak neváže. Já myslel, že se považujete za konzervativce. Uvedená logika ale může udělat radost snad pouze přesvědčeným anarchistům :-)
Ach jo. Tak znova:
1) Prezident "nesupluje" výběr soudců, on to má v kompetenci. Pokud se to někomu nelíbí, ať se pokusí změnit ústavu. V každém případě ten výběr musí provádět někdo, kdo stojí mimo justici a bude to muset být POLITICKÝ výběr. Důvod: Checks and balances.
2) Zmatečné je rozhodnutí NSS v tom, že od prezidenta chce, aby udělal něco, co nemá v pravomoci. Existuje pouze rozhodnutí o jmenování soudcem. Nikoli o nejmenování soudcem. Pokud se Vám nelíbí výraz zmatečný, OK, klidně můžeme natvrdo napsat, že to rozhodnutí je úplně postavené na hlavu, aspoň to bude srozumitelné i neprávníkům.
To je z mé strany vše, už se jen opakuji.
P.H.
1) Když už se oháníte Ústavou, tak bych připomenul, že ta říká pouze: "prezident jmenuje soudce". O tom, že má mezi kandidáty na soudce vybírat na základě nějakých politických kritérií, v ní není ani slovo. Můžeme se bavit o tom, jestli z ní lze něco takového výkladem dovodit, ale netvařme se, že to z ní bez dalšího plyne.
2) Řekněme, že podám např. žádost o stavební povolení. Stavební úřad shledá, že nejsou splněny podmínky k jeho vydání. Avšak StZ ve svém § 115 explicitně hovoří pouze o vydání stavebního povolení, nikoli o rozhodnutí, kterým se stavební povolení neuděluje. Podle Vaší logiky má tedy zřejmě stavební úřad v takové situaci zůstat nečinný a nechat mě hádat z křišťálové koule, proč mi stavbu nepovolil. Nebo jsem snad něco přehlédl?
To se mi snad jen zdá.
Jak můžete srovnávat stavební řízení a jmenování soudcem? To první se děje na návrh, druhé bez něj.
A stále mi nikdo nevysvětlil, k čemu by to prezidentovo rozhodnutí o nejmenování komu bylo. Tak ven s tím, nestyďte se.
P.H.
Ministr spravedlnosti "uvedl, že ty z kandidátů, kteří v roce 2005 dosáhnou věku třiceti let, znovu navrhne prezidentu republiky na jmenování soudcem. Kandidatura žalobce na jmenování do funkce soudce byla opětovně předložena prezidentu republiky spolu s usnesením vlády ze dne 12. 10. 2005, č. 1322." Já zde jasný podnět k učinění rozhodnutí (ať jej nazveme návrhem, či jinak), vidím.
Ale my jsme se bavili o něčem jiném. Vy jste tvrdil, že prezident nemůže vykonat rozhodnutí soudu, protože k tomu nemá pravomoc. Já jen poukazoval na to, že vůbec nevadí, že zákon výslovně hovoří pouze o pozitivním rozhodnutí, rozhodnutí o nejmenování je druhou stranou téže mince. Jinak byste musel dospět k tomu, že pravomoc k negativnímu rozhodnutí není dána v řadě dalších řízeních (např. o vydání stavebního povolení), což by bylo absurdní. Nevidím důvod, proč by tyto řízení nebylo v tomto ohledu možné srovnávat. Pokud Vy ano, tak bych si rád přečetl, v čem.
A k čemu je rozhodnutí o nejmenování? To si zase děláte srandu vy? K čemu jsou negativní rozhodnutí správních orgánů či soudů? Proč mají povinnost je odůvodňovat? Co třeba to, že zde máme právní stát a z něj plynoucí zákaz libovůle při výkonu státní moci?
A jmenování velvyslanců je taky správním řízením?
Btw:
- ten "návrh" se oficiálně jmenuje "doporučení",
- doporučujícím v praxi není ministr, ale vláda,
- i kdybych vše, co předchází jmenování, chápal jako řízení, pak onen čekatel stále bude jen předmětem onoho řízení, nikoli jeho subjektem. Subjektem a jediným prezidentovým partnerem by byla výhradně vláda.
Otázka:
O které ustanovení zákona se opírá onen Váš návrh prezidentovi, ať už ministrův či vlády?
P.S.:
Zákaz libovůle ... ale no tak. Prezident dal jasně najevo, co hodlá neudělat, není důvod to formalizovat. Nemá snad máte pocit, že by se tím nerozhodnutím pro onoho čekatele něco změnilo?
P.H.
Ad původní téma
Především bych upozornil na to, že výsledek debaty o souladu a „nerozporu“, je vzhledem k tvrzení VK zcela irelevantní. ÚS tuto formu výroku, dle § 71e, používá vždy. Proto je výrok VK o jeho nenahodilosti a významu absurdní. Buď tedy svědčí o zásadní neznalosti, nebo o účelovosti.
Dovolil bych se také vyjádřit k tématu možnosti přezkumu ZoÚS. Domnívá se, že tento zákon přezkoumatelný je. A to minimálně ve stejném rozsahu jako Ústava a Listina, tedy podle článku 9 odst. 2. Toto překonává tezi o nepřezkoumatelnosi norem jimiž je ÚS vázán.
Ad PH
Prosím neberte toto jako invektivu. Myslím to zcela upřímně. Chtěl bych vyzdvihnout Vaše literární nadání. Váš nejdelší příspěvek by totiž mohl být použit jako solidní základ pro film o zkorumpované justici a národním hrdinovi. Bohužel jeho obsah je jednoduše řečeno velmi nebezpečný. Např. tato, takřka přehlédnutelná věta, „Právě tehdy fakticky prohrál spoustu budoucích sporů..“ Použil bych Vaše slova: dokažte to. Jinak se, odpuste mi ta slova, jedná o lacinou výmluvu.
Nakonec věc nejzásadnější. Základním principem republiky je rovnost všech občanů bez rozdílu. Nechápu tedy, proč by VK neměl být vázán rozhodnutím soudu, ať ho uznává či nikoli. Tímto VK narušuje svrchovanou moc ČR. Kdyby takto postupoval každý, žádná ČR není.
Michael H.
Ps předejdu připadnou otázku: jsem zcela bezvýznamné individuum, nezastupuji žádnou významnou pozici, ani nemám právní vzdělají, pročež mě nemůžete znát, útěchou Vám může být, že Vás neznám ani Já
Ad P.H.
Už to začíná být trochu únavné, jak neustále přicházíte s dalšími irelevantními námitkami a vyhýbáte se jádru věci.
Jmenování velvyslanců - upřímně řečeno nevím, mohlo by být zajímavé, kdyby se to někdy k NSS dostalo.
Čekatel jako předmět řízení o jmenování - co tím chcete říct? Že neměl žalobní legitimaci? Doporučuji podívat se na § 65 s. ř. s.
Návrh prezidentovi - půjde nejspíše o ústavní zvyklost, kterou ostatně i sám Václav Klaus (skoro) vždy respektuje.
Formalizovat to smysl rozhodně má. Nevidíte rozdíl mezi úředníkem, který Vám někde na chodbě úřadu mimochodem řekne, že máte smůlu, a úředníkem, který má povinnost své rozhodnutí formálně vyargumentovat?
Ano, máte pravdu, Vaše nekonzistentní argumentace mne už unavuje, napadají mne daleko lepší argumenty, které byste mohl použít, ale nejsem Vy. Takže si nechte svůj názor a já si nechám rovněž svůj a ostatní ať si to přeberou podle sebe.
P.H.
Okomentovat