V pět v Dejvicích, v Brně před šestou aneb brněnský silvestrovský sen

Na dnešek jsem měl zvláštní sen. Obvykle bych si v úctě k moravské metropoli, která se se mnou už deset let dělí o své mléko i strdí, nedovolil podělit se oň se čtenáři Jiného práva, v předtuše silvestrovského veselí mi snad bude odpuštěno: Zdálo se mi, že se doktor Koudelka, nyní náměstek nejvyšší státní zástupkyně, dříve poslanec za ČSSD, vrátil do Poslanecké sněmovny, a při projednávání ústavního zákona, jímž se do článku 12 Ústavy včleňuje odst. 3 znějící „Na státní občanství České republiky není právní nárok.“ (takový ústavní zákon není úplnou fikcí, neboť Ministerstvo vnitra občas vyroní svou nespokojenost s judikaturou NSS právě do podoby návrhu ústavního zákona, byť by tento tvrdil totéž, co ona judikatura - viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 5. 2006, sp. zn. 2 As 31/2005, publ. na www.nssoud.cz); přišel s pozměňovacím návrhem. Tento pozměňovací návrh zněl: V článku 13 Ústavy se slovo „Praha“ nahrazuje slovem „Brno“. Vzhledem k tomu, že kvalifikovaná většina poslanců i senátorů nabyla pocitu, že když už se mění článek 12 (a pro jeho změnu masivně zvedli ruku, protože propadli hrůze z líčení vize, jak statisíce islámských extremistů žádají české státní občanství a na světě není síly, která by jim v tom zabránila), opravdu by se měl změnit i článek 13, protože s ním určitě souvisí, když je hned vedle (asi tam bude nějaký ten úřad, co dává státní občanství, nebo co – po reakcích politiků na znalost Lisabonské smlouvy se už nedivím ničemu), radostně tuto změnu v silvestrovském opojení odhlasovali.

A pak to začalo. Po vystřízlivění jim došlo, že změnili hlavní město státu. Pak se ustavila napříč stranami skupina moravských poslanců, která začala dávat „Ústavnímu soudu v Brně“ houfně návrhy na zrušení těch zákonů, které zakotvují u jednotlivých ústředních orgánů veřejné moci (vyjma soudů), že jejich sídlem je Praha. Zákon č. 131/2000 Sb., o hlavním městě Praze, zrušil Ústavní soud úplně pro rozpor s Ústavou. Tím se z Prahy stala prostá obec, neboť není vyjmenována jako statutární město v § 4 zákona o obcích, ba předseda Poslanecké sněmovny nikdy ani nerozhodl ani neuznal, že by byla městem či městysem podle § 3 zákona o obcích.

Tím začalo stěhování. Nejdříve se zejména poslanci cukali, ale poté, co z Evropského parlamentu po prohraných jarních volbách (v nichž zvítězila strana PES-Prezidentova euroskeptická strana) vrátili dosavadní čeští europoslanci zvyklí na pravidelné stěhování cirkusu mezi Štrasburkem a Bruselem, pochopili, že jedno stěhování není zas taková pohroma.

Nakonec všichni pochopili, že sídlit v Brně, to znamená samá pozitiva a sociální jistoty.

Prezident se usadil na Špilberku. Jednak se konečně cítil v bezpečí, jednak už po něm nikdo nechtěl, aby na svém sídle vyvěšoval v době předsednictví evropskou vlajku, protože viset na vězení by pro ni nebylo žádné terno. I nově zvolení europoslanci ho konečně přestali obtěžovat, neboť při jejich první návštěvě v novém sídle je rozdělil do skupinek podle národností a každou zavedl do té části "vězení národů", kde za Rakouska seděli jejich dávní národní buditelé, přičemž jeho suita výhružně pohazovala klíči od kobek. Byla to návštěva poslední. Italská pravice chvíli zvažovala, že by nám vyhlásila válku, pak se spokojila s odvoláním velvyslance na konzultace – i jemu se ulevilo. Ústavní soud zřídil v plenárním sále speciální křeslo pro hosta s baldachýnem v očekávání časté účasti prezidenta na svých jednáních. Ten se však nechal slyšet, že naposledy to bylo tak deprimující a nedůstojné, že mu to nestojí ani za tu cestu parkem z kopce.

Vláda se přestěhovala do sídla Nejvyššího státního zastupitelství, aniž by tam dosud sedící státní zástupci opustili své kanceláře. Vpodstatě nikdo nepoznal změnu, jen někteří ministři byli spokojeni, že přístup k jejich trestním spisům je ještě komfortnější než dosud. Nejvyšší státní zástupkyně vydala tiskovou zprávu, že nezávislost Nejvyššího státního zastupitelství není ohrožena.

Poslanecká sněmovna začala zasedat v zasedacím sále Nové radnice. Ten je sice krásný, bohužel je koncipován pouze pro 55 brněnských zastupitelů. Tím pádem chybělo místo pro 145 poslanců, takže ČSSD si vymohla, že její poslanci budou jako jediní sedět – a to pod pohrůžkou neprodloužení mandátu vojákům v Afghanistánu. Některým se naštěstí zželelo stojících kolegů a zejména kolegyň a začali je brát na klín. Po týdnu se vztahy mezi vládními a opozičními poslanci začaly oteplovat. Po dvou týdnech této spolupráce se podařilo uzavřít dohodu o velké koalici pro dobu českého předsednictví. Jen poslanec Vondruška přijal teplé místo jako výchovný poradce oficiálních návštěv českého prezidenta, které se rozhodly si návštěvu na Špilberku prodloužit.

Senát si za sídlo zvolil vinné sklepy U královny Elišky. Po dvou dnech sněmování přijal usnesení, že se ve smyslu článku 46 odst. 2 Ústavy nebude zabývat již ničím jiným, než víny jakostními a přívlastkovými. V září své rozhodnutí pozměnil a projevil vůli zabývat se i burčákem. Některé výbory se ztratily v rozlehlých prostorách sklepů. Poslední projev Senátu navenek byl jednomyslný návrh na zrušení DPH u vína, a to tichého i šumivého.

A pak jsem se probudil, takže už nevím, jestli měla být v Brně i olympiáda, s jachtařením a závody v plavání na brněnské přehradě - díky následkům pobytu mezi sinicemi na zdraví sportovců by se udělal prostor pro generační obměnu v těchto disciplínách… Inu, Brno je zlatá loď! Vše nejlepší do nového roku!