Malá televizní úvaha

Tři týdny tohoto léta (ne najednou) jsem strávil jako dalších asi tři čtvrtě miliónů Čechů v Chorvatsku. Budiž to dílem omluvou za mé mlčení na blogu (když mé pobyty v Praze jsem vyplnil finišováním právních věcí, které jsem během dovolené pochopitelně nedělal), dílem podnětem na neprávnický příspěvek. Kdo byl v Chorvatsku, a zapnul si TV, si jistě všimnul, že se tam TV pořady nedabují. A nad tím bych se tady chtěl krátce zamyslet.

Když jsem byl na právnické fakultě v USA, často jsem se bavil s kolegy o jazykových schopnostech cizích studentů, a zejména o jejich výslovnosti, která je na mluvené angličtině asi tím nejpodstatnějším. Obecně se mi zdálo, že vynikající výslovnost mají Skandinávci a Jihoslované, naopak s výslovností Španělů, Francouzů a jiných to bylo podstatně horší. Když jsme hledali společné prvky pro obě skupiny, napadl nás též dabing resp. titulkování televizních pořadů.

V chorvatské, slovinské, srbské nebo třeba makedonské TV (stejně jako v televizích skandinávských států) dabing neexistuje. Naopak třeba u nás je situace přesně opačná, a kabelové TV hrdě oznamují, že jsou všechny pořady dabované. V Česku se dokonce dabing označuje za jakousi chloubu národní kultury. Dabing musí být věru velký byznys, když naše omezená herecká obec obstarává desítky v ČR dostupných kanálů. Dabuje se všechno, filmy, televizní dokumenty, dokonce i muzikály (největší šok, který jsem nedávno zažil, a který mne i zčásti ponoukl k napsání tohoto postu, byla UPC, která má v nabídce i kanál MGM, a kde běžel můj oblíbený Šumař na střeše, tedy Fiddler on the Roof. Prvním nemilým překvapením bylo již to, že mluvené dialogy jsou dabované. Nicméně já se těšil hlavně na hudbu – a zjistil jsem zakrátko, že i hudba je dabovaná, navíc zcela idiotským způsobem – do zpěvu hrdinů totiž začal suchým hlasem někdo tlumočit). Navíc dabing nelze vypnout (kromě menšiny duálního vysílání). Dabují se dokonce pohádky a filmy ze slovenštiny, takže se mí studenti na seminářích občas stěžují, proč nechám slovenské studenty mluvit tím divným jazykem, kterému oni jaksi nerozumějí.

Myslím si, že zákonný zákaz dabingu by byl tím nejlepším způsobem, jak přispět k větším znalostem cizích jazyků v ČR. Nechci snad tvrdit, že televize je tím nejdůležitějším prvkem při výuce cizích jazyků, je však v současné „televizní“ společnosti nesporně významná. Nedabovanými pořady se sice nikdo cizí řeč nenaučí, procvičí se však aspoň v tom, co se naučil jinde, a v nejhorším případě se tím v současné televizní společnosti aspoň bude udržovat gramotnost. Vím bohužel, že je to jen nerealistická výzva, protože lobbing těch, co se na celém tom nechutném průmyslu živí, je příliš velký. V tom případě mi ale zůstává záhadou, proč simultánní tlumočení zůstává stále v Polsku, neboť tam, jak poznamenali moji polští kamarádi, může existovat maximálně lobbing pána, co jedním hlasem čte všechny postavy.