neděle 29. listopadu 2015

Ondřej Trubač: Koncipient generace Y

V poslední době se o něm často bavím se svými kolegy a určitě ho také všichni znáte – rád by chodil do práce nejdříve na desátou a kdyby to bylo možné, odešel by každý den v šest. Všude byl (minimálně na Erasmu a LL.M.) a všechno zná (líp než Wikipedie). Bez uzardění předstírá, že umí latinu, a navíc se ji nebojí použít. Zůstává tvrdošíjným liberálem a současně zakukleným socialistou, ačkoliv mu táhne na třicítku a rád by se stal právoplatným členem advokátního stavu. A propos, věří na spravedlnost a má pocit, že advokáti by měli sloužit nejen klientovi, ale také veřejnému zájmu. Píše všemi deseti a mračí se na kolegu, který to neumí – doporučí mu proto vhodný výukový software...

...Umí vyčarovat judikát k čemukoliv (miluje totiž Google), a ve volných chvílích přemýšlí, zda partner kanceláře vůbec sedí na správné židli, resp. jestli na ní náhodou už dávno neměl sedět on. Jeho suverénní weltmanství prakticky nezná hranic. Kromě toho, že všechno ví a všechno zná, neváhá se ke všemu fundovaně vyjádřit, na všechno má hned odpověď a bez mrknutí oka vysype z rukávu (dle jeho názoru) naprosto geniální řešení jakéhokoliv problému. Když ho potkáte, nejspíš na sobě bude mít oblek šitý na míru (za který neváhá utratit sumu rovnající se několika nájmům) a červené ponožky. Do restauračních zařízení všeho typu jezdí nejraději taxíkem a upřímně se diví, že mu tyto jízdy kancelář neproplácí.

Takový je advokátní koncipient generace Y, koncipient 21. století - koncipient, který je přesvědčen o své výjimečnosti. 

Ovšem jsou chvíle, kdy ho opravdu nenávidíte. Třeba když na jednání před vašima očima (avšak často už bohužel mimo vaši kontrolu) klientovi zapáleně vysvětluje, že způsob výkonu jeho živnosti vlastně není až tak úplně v souladu s posledními trendy environmentální politiky. Nebo když automaticky předpokládáte, že „sedne ke strojům“ na nejdůležitější transakci roku vašeho nejvýznamnějšího klienta, a to samozřejmě nehledě na případné přesčasy, ale najednou zjistíte, že na příslušníky generace Y peníze jako forma motivace již zkrátka neplatí. Na druhou stranu, když se nadchne pro něco, co mu přijde smysluplné a užitečné, vůbec mu nevadí draftovat přes víkend nebo po půlnoci, i když ví, že za to třeba nebude odměněn, ale v takovém případě mu zkrátka stačí, že to prostě dává smysl.

Zkrátka, i takový koncipient je někdy skutečně k nezaplacení. Zjistíte, že do práce chodí na desátou, protože ráno sportuje, aby pročistil hlavu a byl v práci fit. Když odchází v šest, tak proto, že jde na koncert. Spravedlnosti věří nikoliv jako ideálu nebo ve smyslu nějakého náboženského fetiše, ale proto, že má díky lepšímu školství a zahraničnímu studijnímu pobytu solidní filozofický rozhled, a spravedlivě jednat mu zkrátka dává smysl. Kromě těchto fundamentálních kvalit pak má ty „eurospratkovské“ výhody, které nás starší tolik mučí, ale které jim ve skutečnosti vlastně závidíme, ale bojíme si to možná přiznat. Umí bezvadně anglicky (často i francouzsky) a když ho trochu popoženeme, naučí se bez větších problémů i té Rechtssprache. Jeho credo bude upřímnost a důvěra, protože ví, že s ní nejdál dojde. 

Jak tedy pracovat s lidmi, kteří vyrůstali a žijí v iluzi, že jsou výjimeční? Metoda cukru a biče na ně moc neplatí (oni spíše očekávají zacházení v rukavičkách s láskou a porozuměním), nezbývá, než to zkusit přeci jen trochu jinak, než na co jsme byli zvyklí my. Nejenomže se investice do nich většinou vyplatí a vaši kancelář často posunou vpřed. Koncipienti generace Y jsou možná (doufejme) příslibem toho, o co by všem advokátům mělo jít, tedy že advokátní stav bude zase brzy veřejností vnímán jako skupina mravních lídrů s noblesou. 


Ondřej Trubač, advokát z generace Husákových dětí

(Vyšlo též v listopadovém EPRAVO.CZ Digital)

Žádné komentáře: