středa 14. května 2014

Jan Vučka: Domovní prohlídky u advokátů a dotaz Adama Borguly

Jak dnes prošlo zpravodajstvím, archiv advokátní kanceláře je před orgány činnými v trestním řízení chráněn advokátním tajemstvím, i když se nachází u advokáta v bytě. Je s podivem, že se tak samozřejmá věc musela řešit až u vrchního soudu!
§ 85b odst. 1 trestního řádu hovoří jasně: "Při provádění domovní prohlídky nebo prohlídky jiných prostor, v nichž advokát vykonává advokacii ...
V daném ustanovení není ani slovo o sídlu advokátní kanceláře. "Prostory, v nichž advokát vykonává advokacii" je pojem daleko širší a nic v trestním řádu neříká, že by tam nesměl patřit i advokátův byt.
Ostatně jasný je i smysl tohoto ustanovení. Smyslem § 85b trestního řádu jistě není chránit určité zdi nebo mosaznou tabulku na dveřích. Cílem je chránit materiály podléhající advokátnímu tajemství.
Jak gramatický, tak teleologický výklad příslušného ustanovení tedy jasně říkají, že postup dle § 85b trestního řádu se nesmí omezovat jen na sídlo advokáta. Na místě je dokonce extenzivní výklad a nutnost chránit advokátní archiv i třeba během přepravy stěhováckým vozem. Jinak je veškeré advokátní tajemství jen prázdnou frází.
Na okraj dodávám, že samy stavovské předpisy Komory výslovně předvídají, že advokát vykonává činnost i mimo své sídlo nebo pobočku (čl. 29 odst. 2 etického kodexu).
Lze si jen povzdechnout nad tím, v jaké atmosféře se dnes výkon trestní spravedlnosti odehrává, že i ta nejsamozřejmější privilegia advokátního stavu musejí být bráněna soudně!
Bohužel, není to jediný incident. Stejně protiprávní a neméně vážný zásah do výkonu advokacie ze strany státního zastupitelství se nedávno odehrál v kauze pražského dopravního podniku.
Podle novinových zpráv se mělo odehrát následující. Advokát zastupující DPP oznámil trestním orgánům, že DPP se nebude domáhat náhrady údajné škody v trestním řízení. Na to měl dozorující státní zástupce Adam Borgula napsat Dopravnímu podniku: "Je to skutečný projev vůle poškozeného Dopravního podniku, nebo exces ze strany zmocněnce?"
Pokud to noviny popsaly správně, pak státní zástupce Adam Borgula vážně porušil etická pravidla platná pro právní profese. Vztah klient-advokát je založen na vzájemné důvěře a nesmí podléhat přáním třetích stran, natož pak trestních orgánů.
Je nepřípustné, aby kdokoli narušoval vztah klienta a advokáta. Kdyby například advokát jedné strany kontaktoval přímo protistranu a obešel jejího advokáta, měl by jistě na krku disciplinární řízení.
Pokud se státní orgán pokoušel rozeštvat proti sobě klienta a advokáta, tak došlo k jednoznačnému pochybení. I kdyby se třeba advokát někdy mýlil (všichni jsme omylní), nesmí policie ani státní zastupitelství advokáta před klientem očerňovat a narušovat jejich důvěrný vztah. Bude-li advokát závislý na přáních trestních orgánů, pak rovnou zrušme právo na právní zastoupení.
Podle novinových zpráv byla na Adama Borgulu podána stížnost. Vyčkejme, jak bude vyřízena. Existuje už jeden precedens, o němž nedávno referoval Tomáš Pecina. Když jistá soudkyně narušovala vztah advokát-klient nevhodnými poznámkami, že prý je jí líto obžalovaných za to, jak je advokát hájí, byla z případu vyloučena pro podjatost.
Posuzovat jednání Adama Borguly jako kárné provinění by snad bylo příliš přísné, ale jistá pravidla porušil a nějaká reakce, i kdyby jen uznání chyby, by měla následovat. Přitom Adama znám již několik let a vždy jsem jej pokládal za schopného a chytrého státního zástupce. Nevěřím tomu, že by podobné pochybné praktiky mohly pocházet z jeho hlavy. Jen si nejsem jistý, pokud by někdy došlo na lámání chleba, zda se skuteční tvůrci těchto trendů ke svému autorství přihlásí, nebo zda v tom Adama nechají samotného.
Ať už tento exces vymyslel kdokoli, rozhodně se domnívám, že jde o vážný zásah do svobod advokátů a že by se Komora měla ozvat stejně hlasitě, jako se bránila v případě domovních prohlídek u advokátů.

autor je advokát v Praze

53 komentářů:

Občasný blogger řekl(a)...

Pokud jde o VSZ v Olomouci, není uložení pokuty v kauze domovní prohlídky jediným od počátku pochybným uložením pokuty.
Je vysoká pravděpodobnost, že budou zrušeny pro nezákonnost i pokuty exposlancům za odmítnutí vypovídat v kauze trafiky. Blíže vysvětleno zde: Olomoucký Torquemada, nebo Clouseau?, Lidové noviny 17. 4. 2014, str. 14.
Jan Vučka

Občasný blogger řekl(a)...

Jinak pokud jde o státní zastupitelství obecněji, shodou okolností byly dnes publikovány na webu dva články, které se zamýšlejí nad pozadím plánované reformy SZ.
Na České justici Pokud projde zákon z pera NSZ, čeká státní zastupitelství personální revoluce od seriozního autora na na Echo24 Mýtus o zlém Rampulovi od pochybného individua (nenechte se zmát, že článek začíná Vlastimilem Rampulou, konec je věnovaný jistému zajímavému aspektu reformy SZ).
Jan Vučka

Adam řekl(a)...

Vážený pane Vučko,

při svém procesním postupu se řídím právními předpisy a dokaži si jej obhájit. Ve svých závěrech neodkazujete na konkrétní ustanovení, z nichž vycházíte. V této souvislosti tedy odkazuji na § 43 odst. 5 tr. řádu a jeho výklad z komentáře k Trestnímu řádu I., II., III., 7. vydání, 2013, str. 527 autorského kolektivu prof. Pavla Šámala, který je v tomto ohledu pro mě autoritou a který mimo jiné k formě prohlášení dle § 43 odst. 5 tr. řádu uvádí: Vzdání se procesních práv musí být učiněno výslovným prohlášením poškozeného, a to vůči příslušnému orgánu činnému v trestním řízení (srov. § 12 odst. 1), který v té době vede řízení (policejnímu orgánu, státnímu zástupci nebo soudu). Se souhlasem poškozeného může tento úkon učinit i zmocněnec poškozeného (srov. § 50 a 51). Vzhledem k dikci zákona nepostačuje konkludentní projev vůle (další způsob projevu vůle vedle projevu výslovného – projev vůle učiněný jinak než výslovně). Nelze tedy pouze z chování poškozeného dovozovat, že poškozený nemá o účast na trestním řízení zájem, např. vzhledem k jeho pasivitě.

S pozdravem
Adam Borgula

Jan Vučka řekl(a)...

Adame (ještě při našem posledním setkání jsme si tykali), to je všechno hezké, ale prostě nejde shazovat advokáta před klientem ptaním se na jeho údajné excesy.
Tahle hra má svá pravidla a musí je dodržovat i státní zastupitelství.

Anonymní řekl(a)...

Pokud jsou "novinové zprávy" pravdivé, tak dotaz státního zástupce je zcela legitimní.

Mimochodem, "Domovní prohlídky u advokátů a dotaz státního zástupce" by názvu příspěvku slušelo víc.

RH

Anonymní řekl(a)...

Dovolím si malý dotaz pro autora článku i když "terč" se již ubránil sám :-).

Jak jinak než dotazem směřovaným na zastoupeného měl státní zástupce ověřit splnění zákonné podmínky v podobě udělení souhlasu poškozeného?

Mimochodem, osobně si myslím, že zastoupený má plné právo, dozvědět se od veřejné moci, že jeho právní zástupce udělal chybu :-). On by mu to totiž jeho právní zástupce sám neřekl.

Pan Tau

P.S.:
Trvání na dodržení zákona ze strany veřejné moci přeci nelze chápat jako nezákonné chování. Leda pod tíhou vlastní viny a dotčenosti.

Mimochodem rizika nečestného chování advokátů si byl evidentně vědom i zákonodárce. Proto jejich oprávnění příslušně zúžil.


P.P.S.:
"Nevěřím tomu, že by podobné pochybné praktiky mohly pocházet z jeho hlavy." Takovéto vyjádření podle vás není shazováním jiného? Zákonnou oporu pro takovýto výrok hledám marně.

Jan Vučka řekl(a)...

Pan Tau napsal: "Mimochodem, osobně si myslím, že zastoupený má plné právo, dozvědět se od veřejné moci, že jeho právní zástupce udělal chybu :-). On by mu to totiž jeho právní zástupce sám neřekl."

Doufám, že míníte jako legraci!

Od kdy je úkolem OČTŘ přezkoumávat kvalitu práce advokáta??? Mají poučit o právech a nic víc. Zda poškozený něco uplatní či neuplatní, je vůbec nemá zajímat!

Představte si, že by třeba v civilu soudce telefonoval bokem žalobci a ptal se ho, zda souhlasí s tím úplně pitomým procesním postupem svého advokáta...
Ten by letěl pro podjatost jak namydlený blesk.

Jan Vučka řekl(a)...

Přezkoumávání kvality práce advokáta ze strany orgánů úplně popírá smysl advokátní funkce. Advokát řekl a to platí jako slovo jeho klienta.
To je naprosto základní zásada. Zda advokát činil dobře či špatně, je věcí advokáta, klienta a Komory, ne OČTŘ. Ty to nemají žádné oprávnění hodnotit!
Tohle je základní princip a v kauze DPP byl porušen.
Sluší se na tomto místě připomenout, že byl porušen, když advokát řekl, co se orgánům nehodilo do krámu. Kdo si myslí, že by se orgány ptaly klienta stejně pečlivě, kdyby advokát uplatnil nárok na náhradu škody naopak v přehnané výši?

Jan Vučka řekl(a)...

Na okraj dodám, že celá tahle partyzánština byla úplně zbytečná.
OČTŘ nejsou při právním hodnocení skutku vázané uplatněnými nároky poškozeného.
Pokud si OČTŘ myslí, že "svou" škodu prokážou, měly pokrčit rameny a nevšímat si toho.
To by byl daleko profesionálnější postup, než psát o možných "excesech" advokáta a narušovat tak jeho vztah s klientem.
OČTŘ se mezi advokáta a klienta nemají co plést. Advokát odpovídá klientovi, ne orgánům činným v trestním řízení, takže orgány jeho práci nemají co hodnotit!

P.S. Pan Tau též napsal: "... Zákonnou oporu pro takovýto výrok hledám marně."
Jak už jsem uvedl v článku, Adama jsem vždy pokládal za solidního státního zástupce. Připouštím, že pro tento dojem z něj jsem nikdy žádnou zákonnou oporu neměl. :-)

Tomáš Pecina řekl(a)...

Pan Borgula se dosti fatálně mýlí: je sice pravda, že určité procesní úkony v trestním řízení vyžadují výslovný souhlas obviněného (příkladmo žádost o konání HL v nepřítomnosti), avšak 1. na tento nedostatek musí být upozorněn a k jeho odstranění vyzván obhájce, nikoli klient; a 2. je zcela nepřípustné hovořit, byť jen hypotheticky, v písemnosti adresované klientovi o "excesu" obhájce.

I kdyby k takovému excesu došlo, musí to být řešeno s Komorou, ne s klientem; jeho vztah důvěry k obhájci nesmí být státním orgánem nijak narušován, ledaže by se snad jednalo a tak hrubý exces z povinností obhájce, že by opačný postup představoval zásah do jeho práva na obhajobu. Příklad: obhájce požádá pro svého kienta o co nejpřísnější trest, jak se to stalo u "heparinového vraha" Zelenky.

Anonymní řekl(a)...

Uznávám jediné. Slovo exces bylo užito (pokud tedy věříme novinám) trošku nešťastně. Toto slovo má v obecném jazyce (jazyce zastoupeného) význam poněkud negativní. Z hlediska práva jde o výraz méně emoce vzbuzující.

Citlivější by bylo optat se poškozeného, zda udělil svému zástupci k předmětnému úkonu souhlas, s odkazem na fakt, že tento souhlas nebyl k podání připojen, a s upozorněním, že pokud nebude souhlas dodán, nezpůsobí úkon žádné účinky.

Jako legraci to skutečně nemyslím. Nehovořím tu o kvalitě práce obecně. Hovořím tu o ochraně zastoupeného.

Skutečnost, že je daný úkon podmíněn souhlasem zastoupeného, slouží k jeho ochraně. Pokud zástupce neprokáže, že úkon činí za zastoupeného, nezbývá než se obrátit na zastoupeného.

V případě zastoupení také třetí subjekt vyžaduje, aby zástupce osvědčil svůj mandát plnou mocí. Přeci si neřekne, že pro jednou přimhouří oči a spolehne se na to, že nejde o exces (resp. jednání zcela bez zmocnění).

Přijde za Vámi neznámý člověk a říká, že ho poslal váš soused, který potřebuje půjčit tisíc korun. Asi byste taky rád viděl plnou moc... Aneb moje otázka trvá, jak jinak byste hodnověrně ověřil, že advokát nemíní klienta poškodit (a tedy proto k podání nepřiložil příslušný souhlas)?

Předmětem diskuze není vztah advokát-klient, ale obecně vztah zástupce a zastoupený.

Situace jiná. Správnímu orgánu přijde podání, které se "tváří", že je učiněno za jiného. Přiložena bude plná moc bez úředně ověřeného podpisu. Plná moc bude mít charakter zmocnění dle § 33 odst. 2 písm. c) SŘ. Například se tím podáním účastník řízení údajně vzdává dávky státní sociální podpory.

Správní orgán si nemůže být jistý, zda má zástupce právo podání učinit. Nezbyde mu tedy než obrátit se na údajného zastoupeného s tím, že v jeho věci mělo být zahájeno řízení, nicméně panují pochybnosti o existenci zastoupení. Je tedy třeba "zastoupeného" upozornit, že pan XY učinil dané podání, ale doložená plná moc neobsahuje jeho úředně ověřený podpis, pročež nesplňuje zákonné náležitosti. Závěrem ho vyzve k doložení plné moci.

Údajný zastoupený díky tomu, že správní orgán dodržel zákon, zjistí, že mu soused závidí příspěvek na bydlení a fingoval, že ho zastupuje.


Pan Tau

P.S.:
Copak opravdu nevnímáte, že příslušná právní úprava má sloužit čistě k ochraně zájmů klienta před právním zástupcem? V článku zmiňovaný advokát si může za to, že vypadá před klientem "neschopně", zcela sám. Smyslem normy ale není chránit jeho reputaci..




Tomáš Pecina řekl(a)...

K předchozímu musím ještě pro úplnost dodat, že sice hovořím o obhájci a obviněném, ale totéž platí, mutandis mutatis, ve vztahu k poškozenému a jeho zmocněnci. I tam může dojít k excesu (ve smyslu vykročení z mezí zmocnění), ale ústavněprávní důsledky jsou ještě slabší než u obviněného a přímé oslovení klienta je ještě větší nehorázností než u obviněného, kde státní orgány mají o něco větší možnost ty nejhorší excesy obhájců korigovat (čímž na druhou stranu nehájím postup v postu nejmenované soudkyně OS pro Prahu 2, která obviněným mj. vytkla, že se nechaly ovlivnit svým obhájcem).

Christabel řekl(a)...

Omlouvám se, ale asi tomu nerozumím.
Trestní řád přece v ust. § 43 odst. 5 nikde nehovoří o tom, že by prohlášení se o vzdání se procesních práv nemohl učinit zmocněnec poškozeného.
Pokud má zmocněnec platnou plnou moc, proč by to "výslovné prohlášení" nemohl učinit?

Navíc mi z toho není zřejmé, zda šlo o výslovné vzdání se práva - advokát v odkazovaném článku tvrdí, že nikoliv.
Pokud poškozený zatím není schopen vyčíslit škodu, tak asi relevantní návrh na náhradu škody učinit nemůže.

Rozumím tomu, že se státnímu zástupci nehodí, že s ním poškozený v této mediálně sledované kauze nespolupracuje, ale zvolený prostředek "nápravy" je nevhodný.

FORTUNA řekl(a)...

Zase zajímavá debata. Zde se myslím v celé nahotě projevuje nesmyslný český právní řád a v něm role tzv. orgánů veřejné moci a divná logika, která se z toho odvíjí.

Pan Tau, 15.5.2014 15:55, soused, plná moc a 1000,-Kč:
Já bych například žádnou plnou moc nechtěl, ale zeptal bych se souseda sám, proč nepřijde on a posílá cizího?

Jako člověk bych si připadal padlý na hlavu, abych posílal cizího člověka k sousedovi si půjčit pro mne peníze. Tím chci říci, že vše důležité by se mělo vyřizovat v přítomnosti stran před soudem, kde soudce se zeptá strany, zda ji advokát zastupuje. Prosté, ne?

Mirek Vorlický

Břetislav Včelař řekl(a)...

Nevhodný pokládám za velmi střídmý výraz. Dalo by se to snadno interpretovat tak, že VSZ se rozhodlo kontrolovat, zda je advokát dost přísný na obviněného.
Smutná vizitka poměrů 25 let po Listopadu.

Jan Petrov řekl(a)...

Bez znalosti (trestního) procesního práva: Pokud advokát učinil v plné moci určitý procesní úkon, je učiněný a vnitřní vztah mezi zmocnitelem a zmocněncem na tom nemůže nic změnit, nebo ne?

Ale zase bych z toho nedělal takovou kovbojku :)

Anonymní řekl(a)...

Aneb byvaly statni zastupce kope do statniho zastupce v aktivni sluzbe a hystericky se zastava advokatu? .. usmevne

FORTUNA řekl(a)...

Dobře, píchnu do hnízda, uvidíme,co z něj vylétne.

Probíhá kauza methanol. Jedovatý alkohol v lahvích, které byly zapečetěné státní známkou - znak toho, že výroba a prodej alkoholu proběhly v souladu se zákonem. A to z hygienických a ekonomických důvodů. Lidé onemocněli a zemřeli. Je přirozené a správné, že se řeší, kdo jed do lahví dával a kdo lahve prodával. Jak je ale možné, že se neřeší, že lahve byly vvybaveny státní známkou?

V našem zde příspěvku, jak jsem jej pochopil, se jedná o zásah do vztahu mezi stranou u soudu a jejím zástupcem, advokátem. Tam, kde lze mluvit o právu (LAW), je takový vztah svatý, nenarušitelný. V ČR se do něj zasahuje.

Co mají obě kauzy společného? Mají společné to, že jak ti, kdo se mají starat, aby známky byly jen na správných lahvích a ti, kdo zasahují do vztahu strany a jejího advokáta, jsou orgány moci veřejné, nebo jim podléhají.

Co je česká veřejná moc? Ona je mocí, která autoritativně rozhoduje o právech a povinnostech subjektů, které nejsou s ní v rovnoprávném postavení, atd. Je tedy logické a i přirozené, že tato moc nebude zkoumat svoji roli v kauze methanol, ani se nazastaví před zásahem do práv strany před soudem, neboť ona je mocí autoritativní.

Každá věc má příčinu a obyčejně i následek. Ať se tedy pan Včelař nediví, 15.5.2014, 23:03, co se v ČR děje 25 let po Listopadu. Pokud pojem VEŘEJNÁ MOC nezmizí ze života společnosti v ČR a pokud exekutiva, jak státní tak místní, nebude podléhat v CELÉM ROZSAHU zákonům země, situace se NEMŮŽE zlepšit. Neboť jen dodržování stejných zákonů všemi je podstata právního státu.

Mirek Vorlický

Anonymní řekl(a)...

Ad Jan Petrov:

Nejde o nějaký vnitřní vztah. Aby mohl právní zástupce tento specifický úkon učinit, musí být jednak obecně zmocněn k procesnímu zastupování a jednak musí být k tomuto úkonu dán zastoupeným souhlas.

K jinému úkonu je třeba, aby se zástupce prokázal plnou mocí. K tomu úkonu plná moc nepostačuje. Dokud nebude souhlas prokázán, nelze mít za to, že je jednání advokáta přičitatelné klientovi.

Je to podobné, jako když máte generální plnou moc od majitele účtu, a chtěli byste jít do banky vybrat zůstatek. Jde o úkon, na který jednoduše generální plná moc "nestačí".

V článku popsaném případě mohla veřejná moc buď mlčet a nepřikládat danému úkonu žádný význam, čímž by ovšem vzbudila v zástupci (a zřejmě i v zastoupeném) dojem, že ten úkon nějaké účinky má, nebo mohla dostát požadavku na ochranu zastoupeného, tj. mohla jej kontaktovat a dát mu tak jednoznačně najevo, že jeho zástupce učinil úkon v takové podobě, ve které nezpůsobuje žádné účinky.

Varianta přimhouřit oči nad chybou advokáta a souhlas zástupce předpokládat, by znamenala porušení zákona.

Vzhledem k tomu, že norma slouží k ochraně zastoupeného, má smysl kontaktovat právě jeho, a nikoliv zástupce.

Pan Tau


P.S.:
Ad Mirek Vorlický:
Příklad se sousedem trpí jistými nedostatky. Váš návrh je prostý, ale jaksi trochu popírá smysl zastoupení. Zastoupit se nechávám také proto, abych nemusel být činění úkonu přítomen. ...to by se mě už mohl rovnou zeptat přímo soused, jestli mu nepůjčím :-)

FORTUNA řekl(a)...

k Pan Tau, 16.5.2014, 10:56

Ano, příkladu se sousedem jsem se jen chytil. Také si myslím, že nechat se u souseda zastupovat neznámým člověkem, smysl nedává a žádná plná moc, kterou lze snadno zfalšovat, to nevyřeší. Nejedná se ale přece o souseda a o mne. Jedná se o soud, na což jsem poukázal.

A teď, "Takříkajíc vrozenou vadou zákona se z dnešního pohledu jeví to, že podstatná část celého trestního řízení se odehrávala a odehrává někde jinde než před soudem. Konkrétně v policejních vyšetřovnách." (Tomáš Sokol, deník Lidové noviny, 23.1.2008, Proces dle moderního předpisu). Stejné myslím platí v ČR pro jakékoliv soudní řízení. Jen rostou stohy papírů a nic se neřeší. Až dorostou do výše, že stoh spadne a nikdo se v tom nevyzná, nastoupí amnestie, ala exprezident profesor Klaus.

Musí být naprosto zřejmé, že celé posuzování důkazů (spíše, co strany za důkazy považují) musí probíhat u soudu. Pakliže strana nechce být v soudní síni, je to její riziko. Pak ale musí stačit, aby její advokát na svoji profesní čest prohlásil, že svoji stranu zastupuje - někdo za stranu u soudu být musí. Co se týče důkazů, ať si každá strana sežene svoje. Za provoz soudu pak musí v plné výši být zodpovědný jeden konkrétní soudce. V ČR se prosazuje stav, kdy nikdo za nic nemůže, kdy nikdo není za nic zodpovědný, kdy soudci dostávají od úřadů pokuty (!!!), kdy vládnou papíry, razítka, plné moci, složky (z kterých se doklady ztrácejí) a kdy jakási moc (veřejná) vše hlídá, každého "chrání". Ze společnosti se stává stádo hlupáků a ovcí, z kterého pak bezpečně tyjí různí paraziti. To se musí změnit, stejně jako to, čemu výše oponuje Tomáš Sokol.

Mirek Vorlický

Jan Slanina řekl(a)...

Ohledně domovních prohlídek s autorem článku naprosto souhlasím: skutečně by měl být advokátův archiv chráněn i v stěhováckém voze.

Naopak v druhé věci nesouhlasím. Vztah advokáta a klienta je sice vůči jiným dodavatelsko-odběratelským vztahům specifický, ale neměla by to podle mne být posvátná kráva. Musí existovat možnost, aby státní orgán upozornil klienta na to, že advokát jedná způsobem, který se nejeví být v jeho zájmu.
Fakt, že vztah advokáta a klienta je obecně založen na důvěře, je podle mne právě důvodem pro to, aby tato možnost tím spíše existovala: klient obvykle advokátovi věří a prověřuje si jeho práci mnohem méně, než v případě jiných dodavatelů (a také je mnohem méně schopen si ji prověřit, protože zejména procesní právo prostě složité je a zároveň nepatří k hlavnímu předmětu činnosti klienta).
Otázka je podle mne pouze v tom, kde přesně tato laťka má být, a zda v konkrétním případě skutečně byla dosažena, ale někde podle mne být musí.

Šimon Klein řekl(a)...

Jan Slanina: Domnívám se, že nejde o to upozornit klienta, že jeho advokát jedná proti jeho zájmu (to zajisté nemůže posoudit nikdo jiný, než klient). Účelem takového dotazu je jednoduše zjistit, zda advokát jedná v souladu se svým zmocněním. Pokud tomu tak je, pak přece nemůže být vztah důvěry mezi klientem a advokátem narušen. Klient se jednoduše dozví, že advokát jedná podle instrukcí, které mu byly uděleny. Pokud tomu tak není, pak advokát patrně překročil meze svého zmocnění a jeho klient by se to měl dozvědět.

Jan Slanina řekl(a)...

Ad Šimon Klein: Jestli jednání advokáta skutečně je nebo není v jeho zájmu, to může posoudit jen klient. Však taky píši "upozornil klienta na to, že advokát jedná způsobem, který se nejeví být v jeho zájmu".
Jinak plně souhlasím.

Tomáš Pecina řekl(a)...

JS: Dovoluji si nesouhlasit. OČTŘ nesmějí být arbitrem toho, zda advokát jedná v zájmu klienta, protože jinak je popřeno právo na obhajobu a na svobodnou volbu obhájce, jež je jeho nedílnou součástí.

Narušit důvěru mezi obviněným a obhájcem je pro mnohé policejní orgány, SZ a soudce lákavé, stejně jako je pro ně lákavé zbavit obviněného "nepříjemného" obhájce třeba tím, že ho účelově označíme za svědka a vyloučíme. I to se opakovaně stalo.

V mnoha myslích tu, bohužel, přežívá totalitní pojetí obhájce jako čermákovského "pomocníka soudu", a když se někdo brání a chtěl by klienta skutečně a efektivně hájit, je to chápáno div ne jako vzpoura proti systému. Kausy Kočí-Mazel a Cholenský-RWU budiž varovnými příklady toho, jak se stát chová k obhájcům.

Jan Slanina řekl(a)...

Ad TP: já ale netvrdím, že by státní orgány měly být tímto arbitrem. Pouze že by měly klienta varovat, pokud mají podezření, že tomu tak není.

Jinak si ale tedy nemyslím, že se jednání advokáta v případu Kočí-Mazel slučuje s povinností podle § 17 zákona o advokacii. O tom druhém případu jsem neslyšel, takže k tomu nemám co říci.

Tomáš Pecina řekl(a)...

JS: Varovat!? A jak asi bude na klienta-laika, potenciálně prvoobviněného, působit, když ho státní orgán "varuje" před obhájcem, kterého si vybral? Předpokládám, že 90 % obviněných druhý den takovému nehodnému obhájci zruší plnou moc, v obavě, aby si ještě nepřitížilo.

O Petru Kočím jsme diskutovali obsáhle na jiném místě, Robert Cholenský je ten obhájce, který byl soudkyní OS-P2 označen za nekompetentního (následně byl arci za nekompetentní odvolacím soudem označena sama soudkyně). Důvěrně vám prozradím, že po tomto vystoupení soudkyně bylo velkým problémem dosáhnout toho, aby si obžalované nenašly jiného, "lepšího" obhájce, a důvěra se plně neobnovila ani po úspěšném odvolání.

OČTŘ prostě nemohou do vztahu klienta a advokáta zasahovat, ani "varováním", ani hodnocením, ani jinak.

Jan Slanina řekl(a)...

Ad TP: Dovoluji si poznamenat, že advokát je pro svého klienta, nikoli klient pro svého advokátovi.

Považuji za lepší, pokud se bude advokát soudit se státem, že ho OČTŘ neoprávněně pomluvily, než když bude muset klient hledat advokáta, který se jeho jménem bude soudit s jiným advokátem, protože OČTŘ ho nevarovaly a on utrpěl škodu.

Tomáš Pecina řekl(a)...

JS: Vaše úvaha vychází z pohřichu ryze akademické premisy, že OČTŘ pracují na základě čistého altruismu a činí pro obviněného to nejlepší, co mohou.

Není tomu tak, pro OČTŘ je cílem pachatele vypátrat a odsoudit a advokát, zvlášť schopný, jim v tom brání a překáží, protože má logicky přesně opačný zájem. Obě strany používají prostředků, které jsou leckdy drsně unfair, ale idealismus bychom nenašli ani na jedné straně.

Tak jako fotbalový zápas nemůže pískat coach jednoho teamu, nemůže kvalitu práce obhajoby posuzovat ani soudce, ani státní zástupce nebo policista, protože jeho zájmem prostě není, aby obhajoba byla kvalitní.

Jan Slanina řekl(a)...

Ad TP: ano, vycházím. Vy mi ale řekněte, oč je moje premisa horší, než premisa, že advokát vždy koná ve prospěch svého klienta? Případně premisa, že, pokud ne, tak to klient sám odhalí?

Podle mne je moje premisa nadějnější v tom, že OČTŘ jsou veřejné orgány, které a-priori podléhají nejen kontrole svých nadřízených, ale také občanské kontrole. Naopak advokát podléhá pouze kontrole advokátní komory, která se v tomto ohledu extrémní aktivitou nevyznačuje.

Dívám se na to z pozice pracovníka, který v podniku odpovídá za spolupráci s advokáty, kterým platíme nemálo peněz. Už se mi párkrát stalo, že advokát nepracoval v našem vedlejším zájmu. Když by mne orgán veřejné moci upozornil, budu jedině rád.

Jan Slanina řekl(a)...

Jinými slovy: pokud by OCTŘ řekli obžalovanému nekonkrétní pomluvu "váš advokát pracuje špatně", je to samozřejmě nepřípustné.

Ale dotaz státního zástupce vůči údajnému poškozenému, zda jeden konkrétní úkon je skutečně vůlí klienta, to je podle mne v naprostém pořádku. Klient si buď řekne "samozřejmě že to je moje vůle, ten státní zástupce je ale ***", nebo si řekne "zatraceně, můj advokát dělá věci, které si nepřeju, co s tím udělám?". Ani v jenom případě nebyl klient poškozen.

Jan Vučka řekl(a)...

Jan Slanina napsal: "Jestli jednání advokáta skutečně je nebo není v jeho zájmu, to může posoudit jen klient. Však taky píši "upozornil klienta na to, že advokát jedná způsobem, který se nejeví být v jeho zájmu"."

Rozdíl mezi posuzováním správnosti a upozorněním na domnělou nesprávnost patří do hájemství kvantové fyziky, odhadl bych jej na Planckovu délku.
Ostatně upozornění na domnělou nesprávnost jaksi logicky předpokládá nejprve posouzení (ne)nesprávnosti, viďte?
Když klientovi řeknete "nejedná náhodou Váš advokát špatně?", tak mu tím současně říkáte, že podle Vás jedná špatně, to nejde oddělit.

Jan Vučka řekl(a)...

Však taky píši "upozornil klienta na to, že advokát jedná způsobem, který se nejeví být v jeho zájmu".

Takže podle Vás je v pořádku, když OČTŘ bude kontrolovat podání činěná jménem nějaké osoby a když OČTŘ vyhodnotí, že by mohlo být lepší, tak na to tu osobu upozorní, OK?
1) Tomu se říká podjatost. Čítanková podjatost. Pokud se orgán rozhodne jedné straně pomáhat, aby její podání byla (dle dojmu orgánu) lepší, je to podjatost jak vyšitá a dotyčný pracovník OČTŘ by měl být vyloučen.
(a neberu od Vás žádnou sofistiku "on jí nepomáhal, aby to bylo lepší, on jí jednom upozornil, že podle něj by to z důvodu x mohlo být lepší")
2) OČTŘ porušil procesní pravidla (co řekne advokát, řekl klient).
3) OČTŘ narušoval důvěrný vztah klient-advokát a obracel klienta proti jeho vlastnímu advokátovi. To je hrubé porušení etických pravidel. On ten státní zástupce je taky procesní právník a taky pro něj platí jistá etická pravidla.
4) OČTŘ tak učinil ve chvíli, kdy advokát nešel na ruku policii. Jak zde již padlo, OČTŘ tím vzbudil dojem, že se staví do role kontrolora, zda je advokát na obviněného dost přístný. To je praktika jak z 50. let.

Pokud tohle někomu nevadí, pak je to důkaz hlubokého úpadku právní kultury. Jsem zvědavý na vyřízení stížnosti. Kdo si tipne výsledek?

Jan Slanina řekl(a)...

Ad JV: pohybujeme se hájemstvím trestního práva, které je, pokud se z fakulty pamatuji, ovládáno zásadou materiální pravdy. Tudíž mi nepřipadá, že by snaha státního zástupce o to, aby podání kteréhokoli z účastníků byla co nejlepší, znamenalo samo o sobě podjatost, protože při špatných podáních se těžko materiální pravdy dobere. Navíc nelze pustit ze zřetele konkrétní situaci, kdy podání účastníka řízení učiněné jeho advokátem je prostě podivné a nečekané.

I v civilních situacích se setkáváme s různými poučovacími povinnostmi a nikdo, pokud vím, z jejich realizace nedovozuje podjatost soudu.

V zákoně o finančním arbitrovi, který rozhoduje soukromoprávních sporech ve správním řízení, je dokonce zakotvena povinnost finančního arbitra jedné ze stran na její žádost pomoci zejména při sepsání, podání nebo doplnění návrhu (§ 21 odst. 3 zákona č. 229/2002 Sb.). V kontextu Vašeho výkladu ukázková podjatost - a přesto s ní zákon přímo počítá.

Tomáš Pecina řekl(a)...

JS: Na fakultě vás učili mnohé věci, které nemají s právní realitou nic společného. Skutečné trestní řízení neprobíhá tak jako v učebnici, tzn. mj. vyšetřující orgány nezjišťují okolnosti ve prospěch se stejnou pečlivostí jako v neprospěch (mnohdy můžeme být vděčni, pokud důkazy aspoň nefalšují), a cíli "dostat toho drbana konečně do tepláků" je podřízeno, minimálně u policie, ale nezřídka i v případě SZ a soudce, naprosto vše.

Je tedy nutno se rozhodnout, jestli budeme diskutovat o učebnicových Mircích Dušínech nebo o reálných OČTŘ z masa a kostí. V prvém případě, předesílám, je taková diskuse pro praxi zcela neužitečná a běda každému obviněnému, jestliže dostane obhájce, který oněm nesmyslům, které ho naučili, skutečně věří.

FORTUNA řekl(a)...


Tady skutečně přestává legrace.
Čtu příspěvky a věc mi připadá jeden o voze, druhý o koze. A to se mezi sebou baví právníci a jeden, který myslím není, ale asi se cítí jim svými znalostmi nadřazen.

Tady je to samé OČTŘ sem, OČTŘ tam.
Jen pro stručnost jsem se podíval včera na zápis na WIKIPEDII (ne, že bych si o WIKIPEDII moc myslel).
OČTŘ je složen z policie, ze státního zástupce a ze soudu, a společně provádějí úkony trestního řízení (kdo si toto vymyslel, fakt nevím, exekutiva a moc soudní se spojily).

Skutečnost, že pojem OČTŘ tedy zahrnuje složky EXEKUTIVY (police a státní zástupce) a MOCI SOUDNÍ (soud) neumožňuje, jako to třeba dělá pan Pecina, 16.5.14, 19:10, aby se řeklo:
"...cílem OČTŘ je pachatele vypátrat a odsoudit..." Je-li složkou OČTŘ soud, jeho cílem nemůže být pachatele ani vypátrat, ani odsoudit. Cílem soudu musí být ochrana práv, tedy v souladu se zákonem, učinit zadost spravedlnosti.

Pan Slanina si zase myslí, 16.5.2014, 19:28, že OČTŘ činí pro obviněného to nejlepší co mohou. To je premisa stejně vadná jako premisa pana Peciny, protože minimálně policie udělala vše v jejích silách, aby jí obviněný byl trestán. Tomu pan Slanina říká dělat to nejlepší co mohou? Může se stát, že státní zástupce dojde k názoru, že policie před soudem nemůže uspět, a obžalobu nepodá, to ano.

V praxi to je ale myslím tak, a již pojem OČTŘ to navozuje, že ČR má jakousi organizaci, OČTŘ, která hledá lidi a trestá je. Již z toho, že policie někoho hledá, nebo že někoho "má" se obecně dovozuje, že ho má jen proto, že je pachatel. Proč jinak by někoho měla hledat, nebo mít, že ano? To je ovšem travesty of justice (patřičný český výraz mne nenapadá), jak píše pan Vučka, 17.5.2014, 9:06.

ADVOKÁT zase zastupuje klienta před soudy a je povinen chránit jeho práva a oprávněné zájmy. A pan Pecina by chtěl, aby tento advokát začal zpochybňovat práci OČTŘ, tvrdit, že jeho klient nic neudělal, a kazit jim jejich snahu obviňovat lidi, nazvat je lumpy a pěkně v klidu jim napařit trest? Aby museli dokazovat, z čeho je člověk obviněn, nedej bože "nutit" soudce, aby nad tím přemýšlel - zejména, když na to nemá žádné tabulky, vyhlášky, metodiku a podobně? S tím by chtěl pan Pecina uspět? Tjjjjjjj....

Jak řekl náš pan prezident nedávno:
Všechno je úplně jinak. Babo raď.

Mirek Vorlický,




Jan Slanina řekl(a)...

Ad TP: advokáti z masa a kostí ovšem také vždy nepostupují v nejlepším zájmu klienta. Takže se bavme o OČTŘ z masa a kostí a o advokátech z masa a kostí.

Christabel řekl(a)...

Pane Slanino, přístup, který zde hájíte, je zcela neudržitelný.
Jak by mohly OČTŘ upozorňovat obviněného, že jeho advokát nejedná v nejlepším zájmu klienta?
Věc se má tak, že pokud advokát jedná v zájmu klienta, dost často se to OČTŘ nehodí do krámu.

Vždyť si to představte v praxi: "Ve vašem zájmu vás musím upozornit, že pokud vám advokát radí, abyste nevypovídal, není to pro vás to nejlepší. Důkazy hovoří proti vám jasně, když se doznáte a budete spolupracovat, může to soud vzít za polehčující okolnost."

De facto to může být i pravda, ale OČTŘ přece vůbec netuší, co si klient a obhájce řekli.
Představa, že bude policista posuzovat, zda nějaké podání, např. stížnost, je zpracována kvalitně, a pokud ne, tak obviněného upozorní, je absurdní.

Na druhou stranu, práva jsou psána pro bdělé, určitě by si klient měl podržet nějakou kontrolu, dát advokátovi jasné pokyny, být kontaktní, spolupracovat s ním, poskytnout mu potřebné informace - protože pokud není spolupráce ze strany klienta dobrá, projeví se to na kvalitě zastoupení/obhajoby.

Policii do toho ale určitě nic není.

Jan Slanina řekl(a)...

Ad Christabel: proč je to nepřijatelné? V případě, že bude následně obviněnému dán dostatečný prostor pro následnou poradu s advokátem, nevidím ani v situaci, kterou prezentujete, žádný problém. A osobně bych za takovéto, byť třeba nadbytečné, poučení, byl v pozici obviněného rád.

Navíc se už hodně vzdalujeme od situace, která byla řešena v článku, tj. prostého dotazu na nepřítomného klienta, zda jde skutečně o jeho vůli.

Stále nechápu, jak může být takovýmto poučením či dotazem, pokud jde o konkrétní věcnou informaci, obviněný poškozen.

Problém bych viděl pouze tehdy, kdyby státní zástupce takto advokátovi "skočil do řeči", tj. přerušil jeho poradu s klientem, kdyby obviněnému následně neumožnil si situaci s advokátem objasnit a podobně. Nebo pokud by se jednalo o nekonkrétní nařčení, osobní útok na advokáta, které nelze jednoduše vyvrátit.

Nezlobte se, ale budí to na mne dojem, že jsou zde hájeny zájmy advokátů, nikoli klientů.

Tomáš Pecina řekl(a)...

JS: A nenapadlo vás, že v systému, kde OČTŘ poskytují klientům lepší rady než jejich obhájci, je obhajoba zbytečností?

Christabel řekl(a)...

Pane Slanino, obviněný je obvykle právní laik. Jak byste si představoval systém, kde do něj z jedné strany hučí vyslýchající policista, co má dělat, a z druhé advokát? Každý subjekt má přece v řízení nějakou úlohu, policie má jinou úlohu než obhajoba a ta zase jinou než soud.
Já si v praxi takovou situaci obtížně představuji, protože dokonce i česká policie má jakési povědomí o úloze obhájce v trestním řízení, takže k tomu naštěstí nedochází.

To je stejné, jako v civilním řízení nemůže zástupce jedné strany oslovit druhou stranu přímo s tím, že její advokát ji špatně zastupuje - to by bylo na kárné řízení. A takovou situaci, kdy se domnívá, že advokát protistrany by si měl počínat lépe, zažije asi každý advokát. Ale opravdu to té protistraně nemůžete sdělit, protože to není vaše starost.

Přiznávám, že mne těžko napadají argumenty, jak takovou jasnou věc zdůvodnit.
Ale je velkorysé, že byste po takovém upozornění umožnil obviněnému poradu s advokátem:-)

Od původního tématu jsme se tolik nevzdálili, jen jde o poškozeného. Státní zástupce učinil něco podobného, dotázal se strany, jestli si myslí, že to zmocněnec dělá dobře, i když použil jinou formulaci.

FORTUNA řekl(a)...

K Jan Slanina, 17.5.2014, 16:32

Vypadá to, že pan Slanina myslí vše zcela upřímně. Pokusím se tedy vžít do jeho situace. Vidí OČTŘ jako jakýsi výchovný institut, něco jako rodiče, kteří mají své děti rádi, ale čas od času je musejí za jejich nezbednost potrestat. Konečně i pan Pecina zřejmě uvažuje stejně, 17.5.2014, 13:15, když píše: "...trestní řízení neprobíhá jako v učebnici....orgány nezjišťují okolnosti ve prospěch se stejnou pečlivostí jako v neprospěch...". Z obojí usuzuji, že vyučovaná teorie je skutečně tak, jak ji vnímá pan Slanina. Ona to vlastně není jen teorie, takto ji vnímá většina společnosti, řadoví občané. Pan Pecina teorii chápe zřejmě stejně.

Problém není v tom, že praxe neodpovídá teorii, jak zdůrazňuje pan Pecina, ale v tom, že celá teorie je blbost a praxe jí tedy ani odpovídat nemůže. Celá česká společnost si hraje na děti a na rodiče celý život. Někdy je děcko rodič, někdy je rodič děcko a pak to tak vypadá.

Je to vše jinak: Subjektem trestního řízení je člověk, kterému hrozí trest. On se vzpěčuje, protože nechce být trestán, řekněme, že ani nic neprovedl, a i proto, že je dospělý. Trest ho bude bolet, nebo bude muset platit peníze. Tím, že pan Pecina ho zastupuje, se stává součástí svého klienta. Ti dva jsou potom jeden. Stejně jako policie v případě obžaloby je jedna se státním zástupcem. Tyto dvě strany (ne čtyři) pak stojí proti sobě před soudem a nevraživě se na sebe dívají. Teď již snad bude patrné, proč SZ nemůže vstupovat do vztahu klient advokát.

Trestní řízení by mělo začít až před soudem. Soud nemůže být součástí OČTŘ, protože rozhoduje, která z dvou dospělých stran má pravdu. Již to nejsou děti, může jít o hodně. Dospělí lidé jsou dospělí ne proto, že nemají rodiče, ale proto, že se kontrole rodičů přirozeným způsobem vymkli. Nejde o výchovu, jde o to, zda člověk bude trpět. Obžaloba dokazuje, že je třeba aby trpěl, protože porušil zákon, on a jeho advokát chtějí opak a soudce to musí rozhodnout.

Mirek Vorlický

Jan Slanina řekl(a)...

Ad TP a Christabel: odkazuji na svůj původní post z 16.05.14 15:07.
Netvrdím, že by to mělo probíhat automaticky a vždy, ale že existuje určitá hranice, při jejímž překročení by to mělo být možné.

Obhajoba je věcí obhájce. Ale, pokud obhájce při ústním jednání usne, nevidím nic špatného na tom, když OČTŘ obviněného na tento fakt upozorní. Už i tím, že do advokáta dloubne, aby se probudil, totiž na toto selhání jeho mandanta upozorní. A důvěra mezi advokátem a jeho mandantem tím pravděpodobně bude narušena. Ale je jak v zájmu výkonu spravedlnosti tak v zájmu obviněného samotného, aby advokát byl probuzen.

Tomáš Marný řekl(a)...

Zapomínáte na jeden aspekt: tím dotazem si státní zastupitelství připravilo (úmyslně či neúmyslně) cestu k obvinění managementu Dopravního podniku pro trestný čin porušení povinnosti při správně cizího majetku (nevymáhal škodu po obviněném, ač byl k tomu vyzýván).

Šlo o ryze přátelskou motivaci, nebo ne?

Anonymní řekl(a)...

Ad Jan Slanina:
řekl bych, že Vaše úvahy o hodných OČTŘ a jejich upřímné snaze radit poškozeným (obviněným) přímo vyvrací právě diskutovaný postup Dr. Borguly.

Pan Dr. Borgula nám tu totiž neříká pravdu. Kdyby mu šlo jenom o splnění procesní podmínky souhlasu poškozeného (jakkoliv si o takovém právním názoru myslím svoje), pak by přece nepsal přímo DPP, ale napsal by jejich zmocněnci něco ve stylu "SZ má tento právní názor a proto Vás žádáme, abyste tento úkon doložil i písemným souhlasem přímo poškozeného." To je ostatně naprosto běžný procesní postup který OČTŘ používají.

Háček je v tom, že pan Dr. Borgula žádný souhlas poškozeného nechtěl. Pan Dr. Borgula ve skutečnosti chtěl, aby DPP změnilo názor a škodu uplatnilo. Pokud jsem to totiž správně pochopil z tisku, tak DPP zaujalo názor, že žádná škoda nevznikla (a proto žádnou neuplatňují) a celá obžaloba začíná zavánět tím, že z toho bude ohromné fiasco a provar (ostatně jako prakticky ze všeho, co VSZ Pha dělá pod vedením Dr. Bradáčové) - a bude chudý Ježíšek, protože asi nebudou prémie...

Ostatně poselství toho přípisu vyznívá nikoliv tak, že Dr. Borgula chce vědět, jestli poškozený o postupu svého zmocněnce ví. Ale vyslovení pochybností o tom, jestli zmocněnec postupuje správně v naději, že si to poškozený rozmyslí (což už není obhajitené ani citovaným právním názorem - i kdyby byl nakrásně správný).

Jinými slovy pan Dr. Borgula zpochybňuje názor advokáta před jeho klientem, a to ještě za advokátovými zády. A nikoliv proto, že má pochybnosti o správnosti postupu advokáta (majetkové poměry DPP jsou mu předpokládám lhostejné), ale proto, že se mu takový postup nehodí do krámu a bourá mu obžalobu.

To je samozřejmě neuvěřitelná podpásovka, která koneckonců přesahuje rovinu poškozený-zmocněnec (či chcete-li klient-advokát). Povšimněte si prosím, že SZ tady pokoutnými cestami přemlouvá poškozeného, aby (čistě v zájmu konstrukce obžaloby) změnil svůj názor. Není to příliš vzdálené tomu, kdyby přemlouval svědka, jak má vypovídat.

PV

Anonymní řekl(a)...

Řekl bych, že diskuze by se měla točit pouze kolem toho, zda měl SZ uvědomit o nedostatku úkonu advokáta nebo poškozeného.

Nikdo by neměl být toho názoru, že SZ měl mlčet a buď brát podání jen na vědomí nebo mu i přikládat účinek. Takové jednání by nebylo v souladu se zákonem.

V daném případě je dle mého názoru třeba, aby byla výzva k doložení souhlasu doručována přímo poškozenému. Tento výklad totiž více sleduje smysl právní normy, jímž je ochrana práv poškozeného. Bylo-li by doručováno pouze advokátovi, riziko by trvalo.

Dejme tomu, že advokát jednal se souhlasem klienta. Pak vyjde nastejno, zda se doručí výzva advokátovi nebo poškozenému.

V případě, že klient jedná proti zájmu klienta, pak budou práva chráněna pouze pokud bude vyzván přímo poškozený. Pokud totiž advokát úkon učinil, ačkoliv s ním klient nesouhlasil, lze důvodně předpokládat, že obdobně nekale bude postupovat i při následném opatřování si "podpisu" klienta.

Z výše uvedeného plyne, že jediná neriziková cesta je cesta doručování přímo poškozenému.

Pan Tau

FORTUNA řekl(a)...

k Pan Tau, 19.5.2014, 16:47

Nesouhlasím.

Diskuze by se neměla točit kolem povinností SZ. Měla by se točit kolem toho, jak je možné, že v demokratickém a tedy i v právním státě vzniká jakýsi institut, OČTŘ, tvořený společně exekutivou (policie a SZ) a mocí soudní za účelem trestního řízení. Točí se i kolem toho, že tímto vzniká cosi, co rozhoduje co strana, a s ní její (dle úsudku OČTŘ pouze nominální) zástupce smí nebo má dělat.

V ČR vznikají anomálie, anachronizmy a nebezpečné oxymorony z nichž lze jmenovat hned dva a to OČTŘ a ÚSTAVNÍ POŘÁDEK. Dochází k úplné likvidaci toho, co pojem právo (LAW) je, a co znamená. V lepším případě se jedná o zásadně nadměrné zásahy práva (LAW) do soukromí lidí a o omezování jejich přirozených práv (RIGHTS) a svobod, což má však v konečné fázi stejný následek.

Mirek Vorlický

Anonymní řekl(a)...

Já bych měl poznámku k té domovní prohlídce:

Ten popis ze strany ČAK je dost jednostranný.

Krajský soud neudělil VSZ souhlas s vydáním dokumentů proto, že zástupce ČAK tam dle jeho názoru neměl co dělat a on v té věci nemá co rozhodovat. Tohle rozhodnutí je pravomocné. VSZ tedy ČAK požádalo o vydání dokumentů a ČAK se zcela formalisticky bránila, že nic nemusí vydávat, protože už nejsou v tom řízení o prohlídce advokátních prostor.

Teprve po pokutě se ČAK najednou probrala a zase začala tvrdit, že to advokátní prostory byly.

Neříkám, že nesouhlasím se závěrem VSO, ale postup ČAKu byl značně podezřelý (o to víc, že se jedná o případ, kde figuruje AK dr. Sokola).

Co by ČAK dělala, kdyby mu tu pokutu VSZ neudělilo?

Yossi

Anonymní řekl(a)...

@Yossi: Ale tak to vůbec nebylo. Předně nešlo o rozhodnotí, ale o jakýsi dopis, což samo o sobě tedy bohužel cosi vypovídá o naší justici. Viz TZ ČAK. Myslím, že by to mohl okomentovat např. pan Pecina, který má s "neformálními konzultacemi" podřízeného soudu s nadřízeným soudem své bohaté zkušenosti. :-)

JM

Anonymní řekl(a)...

upozornil bych na zajimavy clanek autora zde:

http://echo24.cz/a/w6gP9/mytus-o-zlem-rampulovi

obrazek at si udela kazdy sam .. mimochodem to ze se u advokatu ve velkem perou spinave penize a ze sami advokati jsou casto organizatory (navodci, pomiocniky) sofistikovanych zlocinu snad tady nepochybuje nikdo .. ti hloupi zastupitele a jini zoufalci pri verejnych zakazkach apod. na to intelektualne nestaci ... povinnost mlcenlivosti advokatu je statem dosud aprobovana moznost jak se vyhnout trestnim dusledkum svych cinu a je mi uplne jedno jake to ma historicke koreny v kontrastu s nasi postmoderni dobou a pomery v tomto state .. Martin Levy

FORTUNA řekl(a)...

k JM, 21.5.2014, 11:48

Přečetl jsem si TZ ČAK. Celá věc mi připadá naprosto bizarní (Gulliverovy cesty, atp). Dva dotazy:

Když už státní zastupitelství má mít právo dát pokuty ČAKu, za porušení pořádku (tím, že mu ČAK nedala nějaké doklady, dokonce mu nepovolila si je vzít!), proč rovnou za pomoci policie zástupce ČAK nezpacifikuje (tedy, proč je fyzicky nepřemůže) a doklady si prostě nevezme? Pokutu může ČAK dostat později také. Já, když mne zastaví policie a odmítnu vystoupit, budu z auta vytažen a když budu protestovat, budu zpacifikován.

Druhý dotaz:
Co by se stalo, kdyby ČAK bez dalšího prostě pokutu odmítla zaplatit jako nepatřičnou, protiprávní, protizákonnou, nezákonnou, atd? Vycházím z toho, že než někdo může být trestán, tak jen za porušení zákona a o tom, zda zákon byl porušen, smí rozhodnout pouze soud (Ústava).

Mirek Vorlický

Tomáš Pecina řekl(a)...

Ovšem. "Neformální konsultace" OS pro Prahu 1 s MS v Praze byla vrchním soudem posouzena jako okolnost zakládající pochybnost o nepodjatosti všech jeho soudců a k delegaci věci jinému krajskému soudu.

Jinak na ČAKu by se měli naučit anonymisovat, pan Radek B., nar. 3. 9. 1970, o tuto formu publicity určitě nestojí (i když bych řekl, že momentálně má jiné starosti).

Anonymní řekl(a)...

Jinak na ČAKu by se měli naučit anonymisovat, pan Radek B., nar. 3. 9. 1970, o tuto formu publicity určitě nestojí

A co na to advokát Mgr. Libor Š.? :-) Teda, ta "anonymizace", to je síla. Když to je bílé, tak si toho nikdo nevšimne. ROFL. Taky nechápu, proč "anonymizovali" spisovou značku. Uff.

JM

FORTUNA řekl(a)...

Přečetl jsem si i Usnesení VS Olomouc.

Nedivím se, že ve věci je takový zmatek. Vrchní soud v Olomouci, sáhodlouze vysvětluje, aby dospěl k názoru, že VSZ a SZ porušily zákon: "...šlo o nezákonný čin, přičemž ČAK nebyla povinna, atd....".

Slovo nezákonný má pro mne v češtině nepochopitelné konotace.
Ve slovnících je vysvětleno jako:
protiprávní, protizákonný, ilegální, nelegální. Řekl bych tedy, že SZ a VSZ spáchaly trestný čin (crime), a to dvakrát.

Nezaznamenal jsem, že by teď proti SZ a VSZ bylo zahájeno trestní řízení, nebo, že se něco takového jen chystá.

Jak je možné, že orgány moci veřejné, což je myslím obecný popis SZ a VSZ, smějí beztrestně porušovat zákony země? Je přeci nabíledni, že pak není důvod, aby se podobných akcí nedopouštěly i v budoucnu v naději, že si tu a tam svým porušováním zákonů vynutí další porušování zákonů, které se jim hodí do jejich protizákonné (protistátní) činnosti? Atd., atd.

Mirek Vorlický