středa 4. prosince 2013

Dušan Sulitka: Prípad Tulipán – Hyperlinky pred Najvyšším súdom ČR

Začiatkom tohto roku bol pred NS ČR (8 Tdo 137/2013) rozhodovaný prípad týkajúci sa otázky trestnosti zdieľania internetových odkazov prostredníctvom tzv. embedded linkov. Rozhodnutiu sa aj napriek jeho určitej kontroverznosti podarilo vyhnúť takmer akejkoľvek pozornosti. V očakávaní na verdikt Súdneho dvora vo veci Svensson (C-466/12) by som sa k nemu preto týmto príspevkom rád vrátil.

Vo veci samej išlo o prípad 16-ročného libereckého študenta (pseudonymizovaný ako „Tulipán“), ktorý na svojich internetových stránkach na prelome rokov 2009 a 2010 sprístupňoval odkazy približne na 2 500 filmových súborov. Využíval k tomu embedded linky umožňujúce zobrazovať externé dáta v prostredí vlastnej internetovej stránky. Prehrávané videá tak navonok pôsobili ako uploadované priamo na otvorenej stránke, v skutočnosti sa však jednalo o súbory prenášané z cudzieho serveru. Podstata sporu vedeného pred NS ČR spočívala v otázke správnej interpretácie § 18 odst. 2 autorského zákona, tj. či uvedené jednanie je možné považovať za „sdělování díla veřejnosti“.

Z rozhodnutia je možno odcitovať nasledujúcu kľúčovú pasáž:

V projednávané věci protiprávní činnost mladistvého spočívala v tom, že neoprávněně umožnil užití konkrétních filmů, prostřednictvím webové stránky, kterou provozoval, a to využitím tzv. hostingu s možností uložení dat na serveru, kde v prostoru vyhrazeném pro své stránky umístil a ponechal odkazy, tzv. embedded linky, čímž zajistil těm, kteří měli zájem vidět filmy, přístup k těmto neoprávněným rozmnoženinám filmových a televizních děl umístěných na externích serverech, na nichž, pokud by tito zájemci film vidět chtěli, by museli uhradit poplatky autorům děl nebo nositelům těchto autorských práv, zatímco způsobem, jakým tuto možnost mladistvý zprostředkoval, tak neučinili. Tuto činnost mladistvý praktikoval bez souhlasu nositelů těchto autorských práv a v rozporu s jejich zájmy.“

Výsledkom konania bolo potvrdenie odvolacieho rozsudku krajského súdu a udelenie podmienečného trestu odňatia slobody v trvaní 5 mesiacov a prepadnutia notebooku.

Na citovanom uznesení nie je zarážajúci ani tak samotný výrok rozhodnutia ako skutočnosť, že v celom jeho odôvodnení absentuje akákoľvek, čo i len drobná, zmienka o existencii smernice 2001/29 či jej článku 3 odst. 1, ktorý je únijným predobrazom § 18 odst. 2 autorského zákona. Tato skutočnosť by sa dala ľahko prepáčiť, pokiaľ by výklad autorského zákona nevyvolával žiadne pochybnosti. Tak tomu však nie je. Dôkazom toho je ostatne aj prebiehajúce prejudiciálne konanie Súdneho dvora vo veci Svensson, v ktorom sa švédsky súd mimo iné pýta, či je možné zdieľanie embedded linkov považovať za „sdělování díla veřejnosti“, resp. či štáty môžu pod tento pojem zahrnúť rozsiahlejšiu škálu úkonov, než stanovuje čl. 3 odst. 1 smernice.

Nie je pritom vôbec jednoznačné, či aj Súdny dvor v Luxemburgu bude považovať zdieľanie hyperlinkov za niečo, čo je nevyhnutné právne potierať. V tejto súvislosti je možné poukázať najmä na dokument „Opinion on The Reference to the CJEU in Case C-466/12 Svensson“ vydaný „European Copyright Society“, ktorý obsahuje presvedčivú argumentáciu v prospech zákonnosti zdieľania hypertextových odkazov. ECS argumentuje mimo iné nasledujúcou pasážou z rozhodnutia kanadského Najvyššieho súdu (Crookes v Newton, [2011] SCC 47, [2011] SCR 269):

“Communicating something is very different from merely communicating that something exists or where it exists. The former involves dissemination of the content, and suggests control over both the content and whether the content will reach an audience at all, while the latter does not. [...] Hyperlinks ... share the same relationship with the content to which they refer as do references. Both communicate that something exists, but do not, by themselves, communicate its content. And they both require some act on the part of a third party before he or she gains access to the content. The fact that access to that content is far easier with hyperlinks than with footnotes does not change the reality that a hyperlink, by itself, is content-neutral — it expresses no opinion, nor does it have any control over, the content to which it refers.“

Je pozoruhodné, že v situácii, kedy má švédsky súd pochybnosti a akademici z európskych univerzít sa klonia v prospech reštriktívneho výkladu „sdělování díla veřejnosti“, NS ČR nielenže ignoruje prebiehajúce konanie o predbežnej otázke pred Súdnym dvorom, ale vydáva sa opačnou cestou, rozhodujúc o trestnom postihu jednotlivca. Snaha o pseudonymizáciu a ochranu mladistvého pred okolitým svetom vyznieva pomerne cynicky, pokiaľ súd odmieta uznať, z nevedomosti či arogancie, že práva jednotlivca nie sú tvorené iba vnútroštátnym, ale aj únijným právom. Jednoduchým riešením pritom bolo prerušiť prebiehajúce konanie a počkať na vynesenie rozsudku vo veci Svensson.

Dušan Sulitka

12 komentářů:

Matej Gera řekl(a)...

Ešte by som si dovolil doplniť, priamo embedded linkami sa bude SDEÚ zaoberať v prípadoch C-348/13, BestWater International a C-279/13, C More Entertainment

Jiří Čermák řekl(a)...

Pod tento názor bych se podepsal. Počínaní NS je mi záhadou...

Trochu to osvětluje snad jen to, že Svensson řeší linky značně obecně a embedded linkem (jako speciální kategorií hyperlinků) se zabývá tak trochu "zastrčeným" způsobem ve třetí otázce předložené SD EU a možná z její formulace NS nedošlo, že jde právě o embedded link.

Embedded linky se explicitně zabývá věc BestWater International, ale ta nebyla (pokud se nepletu) v době rozhodnutí NS ještě zahájena.

S pozdravem

Jiří Čermák

Uvidíme, jak rozhodne SD EU ve výše uvedených

Mormegil řekl(a)...

Ten rozsudek je záhadný i z dalšího důvodu: V rozsudku se píše skutkový popis:

V projednávané věci protiprávní činnost mladistvého spočívala v tom, že neoprávněně umožnil užití konkrétních filmů, prostřednictvím webové stránky, kterou provozoval, a to využitím tzv. hostingu s možností uložení dat na serveru, kde v prostoru vyhrazeném pro své stránky umístil a ponechal odkazy, tzv. embedded linky, čímž zajistil těm, kteří měli zájem vidět filmy, přístup k těmto neoprávněným rozmnoženinám filmových a televizních děl umístěných na externích serverech, na nichž, pokud by tito zájemci film vidět chtěli, by museli uhradit poplatky autorům děl nebo nositelům těchto autorských práv, zatímco způsobem, jakým tuto možnost mladistvý zprostředkoval, tak neučinili. Tuto činnost mladistvý praktikoval bez souhlasu nositelů těchto autorských práv a v rozporu s jejich zájmy.

Tedy se zde očividně tvrdí, že Tulipán hacknul nějaké servery, které jinak zprostředkovávaly platby konzumentů nositelům autorských práv. Pokud dobře chápu tu kauzu, je to úplný nesmysl. A pokud je mi známo, tak takové tvrzení nebylo ani v obžalobě, ani ve výroku žádného z obecných soudů.

Dušan Sulitka řekl(a)...

Ad Mormegil: Súhlasím s Vami, že „Tulipánovi“ sa zrejme server „Megavideo“ skutočne napadnúť nepodarilo. Rovnako ako sa obávam, že Kim Dotcom po obdržaní platby za prémiový účet neodvádzal časť platby autorským zväzom. Odpoveď na Vašu výčitku je však možno ukrytá na inom mieste rozsudku, a to v závere tretieho odstavca na strane sedem.

Jan Petrov řekl(a)...

V problematice se neorientuji, tak jen povrchní postřeh:

Předpokládám, že Svensson se vztahuje k běžnému hyperlinku, který vypadá například takto.

Kdybych sem dal hyperlink na Ulož To (kde jsou protizákonně publikovány stovky děl), zavřou mě?

Avšak rozhodnutí NS se vztahuje k inku embeddovanému. V případě embeddovaného hyperlinku by přímo zde
.
.
.
.
.
bylo okno zobrazující dané video (to by bylo sice dotahované ze vzdáleného serveru, kde je video uveřejněno, ale uživatel by nepoznal rozdíl).

Bohužel, kaučukovitá slova NS nestanoví trestní represi jasné hranice:

Jestliže mladistvý v projednávané věci v prostoru vyhrazeném pro své stránky umístil a ponechal odkazy (tzv. embedded linky) umožňující přístup k neoprávněným rozmnoženinám filmových a televizních děl umístěných na externích serverech tak, že kdokoli k nim mohl mít prostřednictvím k tomu účelu založené stránky přístup, aniž by k tomu měl souhlasy nositelů autorských práv, a využil k tomu tzv. hostingu s možností uložení dat na serveru, jednalo se o neoprávněnou činnost, neboť využíval hypertextových odkazů umístěných na svých WWW stránkách sloužících pro interaktivní komunikaci mezi udělovatelem a příjemcem (tzv. linking) [srov. Telec, I. Tůma, P., Autorský zákon. Komentář. 1. vydání, Praha : C. H. Beck, 2007, s. 227]. Mladistvý uvedeným postupem umístil „link“ umožňující přístup k rozmnoženině díla, a to jako osoba odlišná od osoby, která je vlastníkem této rozmnoženiny, což je činnost, již je nutné považovat za porušení autorskoprávní neodvislosti jednotlivých aktů užití díla. Každý akt sdělení díla veřejnosti je samostatným způsobem užití díla a uživatel k takovému užití potřebuje souhlas majitele autorského práva.

Této pasáži (a myslím, že i celému rozhodnutí) lze rozumět i tak, že se vztahuje i na prosté hyperlinky.

Dušan Sulitka řekl(a)...

Ad JP: Svensson sa vzťahuje aj na embedded linky (viď otázka č. 3).

Ivo Telec řekl(a)...

Rozhodnutí NS rozumím tak, že se trestní postih může vztahovat nejen na embedding (či na zrcadlení), ale - podle hospodářských okolností případu - i na pouhé odkazy formou hyperlinků.

Klíčové jsou totiž právě hospodářské okolnosti případu, protože se jedná o hospodářskou trestnou činnost.

Hyperlinkové odkazy mohou mít jak podobu běžných odkazů, viz Váš příklad apod., stejně jako mohou mít podobu či význam a účel až obchodního katalogu pro hospodářské účely.

Ačkoli nejsem v žádném případě zastáncem trestní represe (subsidiaritu trestní represe třeba chránit, ctít a dodržovat), nelze event. hospodářskou trestnou činnost poměřovat jen "technikáliemi autorského práva". V úvahu nutno vzít právě společenskou škodlivost jednotlivého případu, která se v praxi velmi liší případ od případu. Od hospodářsky víceméně bezvýznamných "diskusí", resp. činů, týkajících se techniky sdělování děl veřejnosti v síti až po tvrdou nekalou konkurenci poskytovatelům audiovizuálních mediálních služeb na vyžádání (video on demand), kterých je u nás, tuším, přes 30. Podobně u hudby on-line, která je také u nás běžně poskytována legálně asi 10 konkurenty; např. Google Music Play, i-Tunes, český Musicjet atd.

I proto až tolik nečekám od SD EU, protože v řadě případů mu beztak nezbývá nežli odkazovat na státní soudy. Např. u posouzení společenské, rozuměno zejména hospodářské, škodlivosti jednotlivého případu.

V těchto věcech často zapomínáme na jedno. Měřítkem je nepoctivé hospodářské těžení z cizích dočasně a územně chráněných investic ve vlastní prospěch na úkor investora (ať jím je skladatel, režisér nebo producent či všichni dohromady), a to obvykle na hospodářském trhu při nekalosoutěžním jednání vůči poskytovatelům audiovizuálních mediálních služeb na vyžádání nebo hudby on-line.

- víme, že zdaleka ne všechny výsledky jsou běžně (hlavně u nás) dostupné po síti. Sát by mohl zkusit nějakou pobídku, pokud by to bylo možné. I tuto skutečnost nutno brát v potaz, což ale podléhá individuálnímu posouzení včetně poměřování. Může se stát, že obecnému dobru veřejné dostupnosti určité cizí hodnoty bude podle okolností případu dána přednost před výkonem subjektivních majetkových soukromých práv vlastníka. Např. v patentovém právu na to máme výslovnou úpravu. U ochrany osobnosti od ledna 2014 také (rozšířeně). Ano, to se může stát, ale muselo by to mít skutečně velký význam, např. politický (aktuální film významného politického obsahu).

Nezapomínejme, prosím, že se jedná o trh, obchody a o "kšeftování" s cizím ve svůj přímý nebo nepřímý obchodní či jiný hospodářský prospěch. Pachatelé to obvykle dělají pro sebe, pro svůj zisk (a navíc často jako podnikatelé). To je podstatné. Že tím zároveň třeba nějak zpříjemní nebo ulehčí život části veřejnosti, je jinou záležitostí. U hospodářsky trestné činnosti spíše věcí podružnou, ledaže by byla skutečně dána proporčně přednost jiné hodnotě. "Bral bohatým, aby rozdával chudým (a sám z toho nic neměl jen pocit dobročinnosti)."

Pokud by se ale tato přednost obecného dobra (veřejného blaha) měla stát pravidlem, museli bychom zavést nový světový hospodářský řád. Ostatně, už se tak v minulosti stalo, když v sovětském (u nás převzatém) vynálezeckém právu zrušili patenty a vynálezy se staly národním majetkem. V roce 1990 jsme to opustili, protože systém krachnul.

Jan Petrov řekl(a)...

Dušan Sulitka:

Pardon, napsal jsem to nejasně. Proto lépe:

Ano, v dosud nerozhodnutém případě Svensson byla položena předběžná otázka i ve vztahu k embeddovanému hyperlinku. Touto otázkou však nelze argumentovat. Otázka není tvrzení ani odpověď.

Argumentoval jste „Opinion on The Reference to the CJEU in Case C-466/12 Svensson“ a dále rozhodnutím Nejvyššího soudu Kanady. Ty se jen neptají.

Vztahují se dva posledně uvedené prameny též k embeddovaným linkům?

Ivo Telec

Pokud vydám seznam, kde lze snadno koupit ilegální drogy, je to trestný čin?

Proč by mělo být trestným činem, vydám-li seznam odkazů na ilegálně zveřejněná videa?

A zeptám se ještě jednou, snad ne hloupě: Když sem vložím link na uložto (kde jsou stovky ilegálních videí), je to trestný čin? Co seznam odkazů na obdobné zahraniční servery?

Nejsem pirát. Jen bych rád trestné činy vymezené (klidně i judikatorně) tak dobře, aby Damoklův meč trestního stíhání nevisel nad každým z nás. Z rozhodnutí NS jsme se dozvěděli, že sdělováním díla veřejnosti může být všechno.

Ivo Telec řekl(a)...

ad Jan Petrov:

Samozřejmě nejde o seznam odkazů (linků) sám o sobě. Muselo by jít až o takový seznam (linky), např. o katalog cizího zboží na trhu, jehož účelem (úmyslem pachatele) není pouhý přehled zboží na trhu (běžná informace např. o dostupnosti filmu apod.), nýbrž by muselo jít o objektivní konkurenční záměr na trhu audiovizuálních mediálních služeb na vyžádání. Tedy o hospodářský záměr konkurovat poskytovatelům těchto služeb. Nikoli o záměr jen informovat veřejnost o tom, že takovéto služby na trhu jsou a kde je snadno najdeme i bez vyhledávačů nebo klíčových slov apod.

Tedy, muselo by jít o takový odkaz, který by - podle hospodářských okolností případu (např. i event. vazba na prémiové účty či výnosy z reklam) - představoval už (až) výkon nekalé hospodářské konkurence, resp. by byl nepoctivou konkurencí službám např. ve smyslu zákona č. 132/2010 Sb., o audiovizuálních mediálních službách na vyžádání.

Odkaz (link), kupř. zde na Uložto.cz, by samozřejmě ničím takovým nebyl. Nejedná se o žádnou hospodářskou konkurenci obchodní korporaci, která podnikatelsky provozuje Uložto.cz, nýbrž o běžnou informaci (běžný odkaz elektronickým způsobem bez konkurenčního hospodářského významu).

Právně otevřenou věcí ovšem je vystižení hledisek, kdy se jedná o běžný informační odkaz v podobě hyperlinku a kdy půjde již o záměr konkurovat na trhu těm, kteří ke svému podnikání musí mít licence.

To je ovšem záležitost soudcovského posouzení konkrétního případu na trhu. Lze jen předem stanovit pomocná obecná hlediska, která mohou vést k míře pochybnosti o právnosti. Rozptýlit event. pochyby již musíme podle konkrétního případu, o jaký hospodářský stav jde nebo má do budoucna jít.

Veřejnoprávní evidence poskytovatelů uvedených služeb na vyžádání je zde:
http://www.rrtv.cz/cz/static/prehledy/seznamy-provozovatelu/list_other_ondemand.htm

Dušan Sulitka řekl(a)...

Ad JP: „Opinion on The Reference to the CJEU in Case C-466/12 Svensson“ sa vzťahuje ku všetkým otázkam položeným Súdnemu dvoru, tj. aj k problematike embedded linkov. Rozhodnutie kanadského súdu sa vzťahuje k hyperlinkom. ECS k tomu uvádza: „In principle, we are unable to see why “framing” as it is often called, should be treated any differently for copyright purposes from hyperlinking.“ (v ďalšom viď tam uvedená argumentácia). Pointou postu však nebolo ani tak riešiť, či embedded link má, alebo nemá byť sankciovaný trestným právom. Cieľom príspevku bolo poukázať na to, že čl. 267 nehral pre NS žiadnu úlohu, a to aj napriek značným pochybnostiam o interpretácii čl. 3 odst. 1 smernice.

Ivo Telec řekl(a)...

ad Jan Petrov podruhé:

V úvahu nutno vzít i event. účastenství na trestném činu. Organizátor, návodce, pomocník. To může hrát roli i z hlediska civilní odpovědnosti, podle toho, jak ji chápeme.

Sám seznam (odkaz) ještě neříká nic o možné účasti původce seznamu na hospodářském trestném činu jiné osoby - anebo za určitých okolností právě může něco říci. Proto je významná i podoba seznamu a zejména všeho dalšího, co s ním je hospodářsky spojeno, přímo i nepřímo včetně výnosů.

Vůbec netvrdím, že takovéto seznamy (odkazy) "něco" naplňují. Jistá zdrženlivost je ale vedena tím, že si lze představit obchodní okolnosti, kdy i takovýto seznam není "nevinný", ale kupř. úmyslně navazující na protiprávní stav na úložišti, popř. z toho také těžící (třeba i dělbou zisku, atd.). Tedy např. by se mohlo jednat o návodnou reklamu atd. až po event. formu účastenství na hospodářském zločinu.

Podotýkám, že se nebavíme o domácích stahovačích, ale o podnikatelích, obvykle obchodních korporacích, působících na trhu služeb.

Rudo Leška řekl(a)...

Okrem stanoviska ECS možno poukázať aj na opačné stanovisko ALAI.

Osobne si síce nemyslím, že nutne bežný linking (vrátane deeplinkingu) je použitím diela (hoci celkom nepochybne bude formou trestnej súčinnosti, ak umiestnim linky na 2500 nelegálnych rozmnoženín filmov), u embeddingu mi pripadá to sprístupňovanie verejnosti pod zodpovednosťou a na účet vlastníka stránky dosť zrejmé. Ide o spôsob použitia nezávislý na tom, kto urobil rozmnoženinu (odbdobne porov. SDEÚ vo veci TV Catchup týkajúcej sa prevzatého vysielania).

To samozrejme nič nemení na tom, že sa NS mal u SD spýtať.