úterý 3. dubna 2012

Kde hledat příčiny přeplněných věznic

Za posledních deset let v Česku vzrostl počet vězňů pykajících trest ve věznicích z cca 14,000 na dnešních 20,500 – viz obrázek.[1] Věznice jsou přeplněné na 116% oficiální kapacity.[2] Hlavním poselstvím příspěvku je:

  • Ačkoli soudy posílají víc zločinců do vězení a prodlužuje se doba pobytu ve vězení, tak první faktor se nejspíše na růstu počtu vězňů podílel výrazně a druhý poměrně málo.
  • Při současné trestní politice je počet vězňů „předurčen“ k tomu, aby ještě o něco stoupl.
  • Kdyby v posledních letech neklesala kriminalita, byly by věznice nejspíše o dost plnější.


Vězení je jako nádrž na vodu – hladina (počet vězňů) stoupá, když přítok je vyšší než odtok. Přítok roste, když roste kriminalita nebo policie objasní více případů nebo soudy odsuzují více obžalovaných k nepodmíněnému trestu. Odtok klesá, když se prodlužuje délka trestu skutečně stráveného ve vězení.


Co se v posledních deseti letech dělo? Kriminalita klesala – tento zdroj přítoku nových vězňů tedy dokonce vysychal. Objasněnost stagnuje – tady příčinu nehledejme. Ovšem razantně stoupla pravděpodobnost, že zločinec, jehož čin policie objasnila, bude nakonec odsouzen a nastoupí do vězení – z cca 7% na dnešních 11.6%. Odtok z vězení se též zpomalil – v posledním řádku tabulky je měřen jako podíl vězňů propuštěných během roku ke stavu vězňů na konci předchozího roku. Kdyby toto číslo bylo 100%, znamenalo by, že v průměru se celé osazenstvo věznic „protočí“ během jednoho roku a průměrná délka trestu je jeden rok. Je-li menší než 100%, je odtok pomalejší a průměrná délka trestu delší. Aktuálních 67% znamená, že průměrný vězeň stráví za mřížemi jeden a půl roku.


Ekonomie zde může přispět tím, že dokáže vyčíslit, jakou měrou jednotlivé faktory přispěly k růstu počtu vězňů. Zároveň dokáže vyjádřit, k jaké dlouhodobé rovnováze systém směřuje – tj. kdyby míra přítoku i odtoku zůstala stejná, na jakém stavu by se počet vězňů nakonec ustálil. Přísnější trestní politika zrychluje přítok či zpomaluje odtok, a zvyšuje tak dlouhodobě rovnovážný počet vězňů. Klesající kriminalita ho snižuje. Raphael and Stoll (2009) ve výborném článku takto analyzují obrovský nárůst vězeňské populace v USA za posledních 30 let. Níže prezentované výsledky jen aplikují stejnou metodiku na základní statistiky českých soudů a věznic.[3]

Nejprve se podívejme na vývoj dlouhodobě rovnovážného počtu vězňů – je v grafu 1 je zobrazen červeně spolu se skutečným počtem. Díky neustálému zpřísňování trestní politiky vytrvale rostl. Skutečný počet vězňů byl celou dobou mírně pod rovnovážným a vlastně jej „doháněl“. Pro ty, které rostoucí počet vězňů trápí, má graf dvě špatné a jednu dobrou zprávu: Za prvé, momentální počet vězňů je pod dlouhodobě rovnovážným, takže i při aktuální přísnosti trestní politiky je počet vězňů „předurčen“ k tomu, aby ještě o něco vzrostl, konkrétně na 21000. Zdůrazňuji, že při aktuální přísnosti. Graf ovšem jasně ukazuje vytrvalý trend zpřísňování trestní politiky, a je asi nerealistické, že by se tento trend ze dne na den zastavil (byť mnohé snahy o to se objevují). Pokud se trend nezastaví, počet vězňů asi poroste ještě dále. Dobrá zpráva je, že případná změna v trestní politice se v počtu vězňů projeví velmi rychle. Je to dáno vcelku krátkými tresty - v průměru zmiňovaných 1.5 roku. (Například kdyby všichni vězni seděli 5 let, tak i když se soudy rozhodnou posílat méně zločinců do vězení, trvá to plných 5 let, než všichni „staří“ vězni opustí vězení a jsou plně nahrazení „novými“ vězni v nižším počtu.)

A nyní jakou měrou přispěly k naplnění věznic jednotlivé faktory – tj. kriminalita, posílání většího procenta zločinců do vězení a pomalejší propouštění z vězení. Graf 2 ukazuje výsledky simulací, jak by se počet vězňů hypoteticky vyvíjel, kdyby jeden z faktorů zůstal zafixován na úrovni roku 2003 (tj. prvního roku, od kterého se odpíchl růst), zatímco ostatní faktory by se vyvíjely stejně jako ve skutečnosti. Pro srovnání černá čára ukazuje skutečný vývoj. Rozdíl mezi skutečným a simulovaným počtem vězňů pak udává příspěvek konkrétního faktoru k růstu počtu vězňů.

Hlavní výsledek: kdyby pravděpodobnost, s jakou jsou zločinci posíláni do vězení, zůstala stejná, tak by i počet vězňů zůstal stejný (modrá čára). Intenzivnější posílání zločinců do vězení se tak zdá být nejvýznamnější příčinou růstu počtu vězňů. Za druhé, ještě že kriminalita celou dobu klesala! Kdyby zůstala stejně vysoko jako v roce 2003, stoupl by počet vězňů ještě výrazněji, až k 24 tisícům (zelená čára). A do třetice, odtok vězňů se až do roku 2009 snižoval jen málo a k růstu počtu vězňů do roku přispěl jen nepatrně (oranžová čára). Až v posledních dvou letech došlo ke skokovému nárůstu délky trestů a zpomalení odtoku z věznic – a pouze v posledních dvou letech lze růst počtu vězňů přičíst na vrub právě delším trestům.

Vyjádřeno v číslech – celkový nárůst počtu vězňů o cca 6300 lze rozložit na příspěvek vyšší pravděpodobnosti, s jakou jsou zločinci posíláni do vězení (+ 6000), delších trestů (+2900) a nižší kriminality (-3200), zbytek jsou „ostatní faktory“.

Na závěr se sluší pár upozornění: tato analýza se „pouze“ snaží mechanicky vyčíslit, které faktory vedly k přeplnění věznic. Nic netvrdí o tom, zda snížení počtu vězňů je žádoucí či nikoli. Je možné, že optimální reakcí v této chvíli je výstavba dalších věznic stejně jako zmírnění trestní politiky. A je rozhodně možné, že pokles kriminality byl zapříčiněn právě impozantním nárůstem počtu vězňů. Analýza též pracuje s agregovanými čísly (celková kriminalita, celkový počet vězňů atd), za nimiž se mohou skrývat velmi rozdílné vývoje u různých typů kriminality nebo nástrojů trestní politik (např. nakolik za pomalejší odtok mohou delší tresty od soudů či méně štědré podmíněné propouštění).

Přeplněné věznice jsou aktuálním problémem a objevují se různé snahy počet vězňů snížit. K tomu má stát k dispozici spoustu nástrojů – a téměř všechny se v posledních letech měnily. Pro rozhodování, které nástroje utáhnout či povolit, je důležité vědět, které nástroje v posledních letech skutečně měly na vývoj počtu vězňů výrazný vliv a které ne. Tato jednoduchá analýza doufám naznačuje, kde hlavní „viníky“ hledat. Dopadení konkrétních „viníků“ samozřejmě vyžaduje analýzu podstatně podrobnější.


[1] V celém příspěvku bude řeč jen o odsouzených vězních, nikoli o čekajících ve vazbě.
[2] Statistická ročenka Vězeňské služby ČR 2001, str. 35.
[3] Analýza vychází z rovnic popisující změny počtu vězňů (stavová veličina) jako funkci parametrů trestní politiky (tokové veličiny). Rovnice It = (1-θt)It-1 + ctpt(1-It-1) udává, jak se podíl vězňů v celkové populaci v roce t (It) odvíjí od podílu vězňů v celkové populaci v roce předchozím, míře odtoku z věznic v roce t (θt), míře kriminality (ct), a pravděpodobnosti uvěznění za trestný čin (pt). Pokud zafixujeme některý z parametrů (například míru odtoku) na určité historické hodnotě, tak můžeme simulovat, jak by se byl býval počet vězňů vyvíjel, kdyby tento parametr zůstal nezměněn, zatímco ostatní parametry se vyvíjely jako ve skutečnosti. Rozdíl mezi skutečným a simulovaným počtem vězňů pak udává příspěvek změny daného parametru k růstu počtu vězňů. Dlouhodobou rovnováhou je taková hodnota I, která se při fixních parametrech θ, c, p z roku na rok nemění, tj. It=It-1. Řešením je I= cp/(cp+θ)


20 komentářů:

Anonymní řekl(a)...

Myslím, že autor srovnává nesrovnatelné. Přeplněnost 120% u věznice s dohledem, dozorem, ostrahou anebo dokonce zvýšenou ostrahou jsou naprostá jiné skutečnosti. Přeplněnost totiž znamená, že se nejprve musí určit kapacita a ta se právě určuje dle typu věznice a nikoliv dle jednotných (srovnateloných) měřítek. Pro možný návrh opatření je nutné vědět, jestli jsou věznice zaplněné 2 leťákami anebo loupežníky s pětkou a více.

Jan Hrubý

Anonymní řekl(a)...

Od ekonoma bych čekal analýzu, kolik nás v každé věznici stojí jeden vězeň, resp. jaká trestní sazba pro kriminálníka nás vyjde nejlevněji a kde. Je mi jasné, že potřebná hausnumera z MSp nikdo nedostane, neboť je tam neskutečný nepořádek.

Podobně bych čekal analýzu ekonomie správního soudnictví, resp. NSS, kdy soudní poplatky nedosahují ani čtvrtiny 120 tisicového platu soudce, takže soukromé spory občanxúřad financujeme všichni.

Jiří Václavík

Anonymní řekl(a)...

Z mého pohledu je nejdůležitější větou třetí poznámka pod čarou. Nějak tak si předsavuji, že se rozhodovalo v centrální plánovací komisi před r. 89 :-) Aby zůstal zachován konstantní parametr, bylo pak nutné v 60.letech "humanizovat" náš trestní proces stejně jako kdysi Marie Terezie kvůli náboru branců a vyčlenění dětí z hospodářského procesu rodin zavedla povinnou školní docházku. Společenská evoluce je v tomto plná paradoxů.

P.S. : pro lepší analýzu mi tam chybí počet recidiv, protože s těmi se moc pracovat nedá.

Michal Viktořík

Anonymní řekl(a)...

Trochu bych protestoval a varoval před pojmy "trestní politika". To vyvoláví dojem nějakého uceleného záměrného působení, ačkoliv většina skutkových podstat je dána pouze zkušenostně a jejich dolní a horní sazby jsou pro nejednoho právníka velkou neznámou.

Především je ale mylný závěr ze statistiky, že kriminalita klesala. Počet nehod například poklesl v daném období jenom proto, že statistika nezahrnuje případy vzájemné dohody (dříve do škody cca 100T).

Stejně tak v souvislosti s odměňovacím systémem policie z roku 2006 se vyplácí statistiky útvarů PČR "měnit", aby se sáhlo na odměny. Když něco neoznačím jako trestný čin a případ odložím, klesne mi krimanalita a zvýší se při neměném počtu objasněných případů úspěšnost.

Daleko závažnější je ale to, že i samotné počty vězňů jsou upravené pro potřeby MSp a k požadavků na rozpočet. Od roku 2003 se totiž do těchto počtů poprvé (a postupně) začali zařazovat i držení v některých typech vazby, následně dokonce i podmínečně propuštění. Beru to ale tak, že tohle není chyba autora ale Ministerstva, které se snaží dlouhodobě v mnoha oblastech mlžit.

Jan Vávra

Tomáš Marný řekl(a)...

Zároveň dokáže vyjádřit, k jaké dlouhodobé rovnováze systém směřuje – tj. kdyby míra přítoku i odtoku zůstala stejná, na jakém stavu by se počet vězňů nakonec ustálil.
Teď se nějak nechytám ... pokud je přítok jiný než odtok, pak se počet vězňů bude vždy měnit. Rovnovážný počet vězňů znamená totožnost přítoku a odtoku, což znamená, že pojem rovnovážný očet je normalizován buď na daný přítok nebo na daný odtok. Neexistuje tedy jedna hodnota pro rovnovážný počet.
Kdo z náš dělá chybu a kde?

Anonymní řekl(a)...

apriorně špatně položená otázka autorova. Postavte jednu další velkou věznici a přeplněnost přestane existovat :-) osobně by mě ale zajímalo, které skutkové podstaty tak významně vzrostly.

AD Hrubý : čtete to po sobě vůbec ? Tolik gramatických chyb by nenapsal ani můj 10 letý syn, který věčně a marně zápasí o dvojku z jazyka českého.

Adam Záhorka

Anonymní řekl(a)...

v tom clanku https://www.law.berkeley.edu/files/why_are_so_many_americans_in_prison.pdf se pise ze pocet veznu na 100k/obyv v usa se mezi lety 1975-2011 temer zpetinasobil .. z tohoto uhlu pohledu pokud lidi maji dodrzovat aspon zakladni pravidla souziti nejsem zastance zmekcovani trestni politiky ale jsem pro stavbu novych veznic, povinnou praci veznu a naslednou privatizaci veznic, vezen si na svuj pobyt musi vydelat ... take zminovana prumerna doba vykonu trestu 1,5 roku pripomina, ze se jedna spise o delsi pionyrsky tabor ci statem placenše lecebne lazne nez vazny vykon trestu odneti svobody, tito lide pak nebudou mit respekt pred zakonem a zadne zabrany ... Modry

Anonymní řekl(a)...

btw nehrajou v tom nárůstu primární roli silné populační ročníky 1970-77, které se rozhodly vykonat pravý odkaz listopadové revolce lásky a pravdy nad zlem a nenávistí?

Jan Hrabánek

Anonymní řekl(a)...

Ad Marný : Chybu děláte vy i bloger. Když to má být vědecký článek, tak rozdíl mezi inputem a outputem se nazývá akumulace (pojem fyziky n. chemického inženýrství) . Nezkoumá se samozřejmě žádná rovnováha, ta neexistuje. Nasypu písek, vysypu písek, zůstane utříděná hromada.

Vladimír Soutecký

Anonymní řekl(a)...

Hrabánek : Libí se mi váš sarkasmus, ale pro svou hypotézu nebudete mít asi moc důkazů. Drtivá většina odsouzených jsou zápecníci recidivisté, takže možná je pro poválečnou generaci vyhodnější než žít z nulového důchodu pobývat v teple a chládku věznice.

Robert Sýkora

Anonymní řekl(a)...

Malá prosba pro Libora Duška -- věnujete se pouze ekonomické analýze trestně-právních otázek, nebo se zabýváte také soukromopráními problémy (deliktní odpovědnost, smlouvy, ekonomická analýza korporačního práva, atd.)? Pokud ano, nemohl byste udělat příspěvek na toto téma? Ty trestně-prání otázky jakož i záležitosti typu "market for babies" jsou sice zajimavé (neb často šokující), ale k doložení síly L&E nepříliš vhodné, jelikož útočí na hluboce zakořeněné představy lidí ... to pak vede k atavistickým obranným reakcím typu zavřu oči a začnu kolem sebe mlátit rukama nohama. Možná by bylo lepší začít nějakým méně kontroverzním tématem, které bude mít větší penetrační potenciál.

Díky. Vím, že jsou to knížecí rady. V podstatě Vás chci jen podpořit, aby Vás diskuse tady neodradila.

Honza V.

Libor Dušek řekl(a)...

Takže zde jsou reakce:

Ad Tomáš Marný: Vyjasnění je jednoduché: V rovnováze je přítok=odtok, měřeno počtem osob. Konstatní míra odtoku v čase znamená, že věznice každý rok opustí stejné procento vězňů, ale počet vězňů opouštějích věznice může růst nebo klesat. Například můžete začít v dlouhodobé rovnovze, kdy ve věznici je 1000 vězňů, přítok je 500 a odtok je 500, tj. míra odtoku je 0.5. Náhle zpřísníte trestní politiku, posíláte do vězení 600 osob. Při stejné míře odtoku začne počet vězňů růst (první rok jich přijde 600 a odejde 500, takže na 1100). Ale další rok už odejde polovina z 1100, tj. 550, čímž se mezera mezi přítokem a odtokem změnšuje, a systém konverguje k nové rovnováze (konkrétně 1200).

Ad komentáře "chybí počet recidiv, je nutné vědět, zda jsou věznice zaplněné 2-leťákami atd" - naprostý souhlas, však to zmiňuju v posledních dvou odstavích, toho byl pohled na agregátní data, však také nedělám studii na 100 stránek.

Ad Jan Vávra: Statistikám kriminality lze vyčíst spoustu šumu, kde policií zaznamenaná kriminalita se liší od skutečné, a mění se to v čase (a propos nehody samy o sobě se nepočítají do kriminality). I tak čísla za poslední roky říkají, suma sumárum, že kriminalita klesala. Klesly počty činů, které jsou vcelku spolehlivě hlášeny - vraždy, loupeže, krádeže aut. Jelikož procento objasněnosti je více méně konstantní, tak taktika policistů nevykazovat trestný čin a tím uměle navyšovat objasněnost (netvrdím, že to nedělají!) se asi nezvýšila natolik razantně, abychom zrovna jí přiznaly na vrub valnou část poklesu hlášené kriminality atd.

Tomáš Marný řekl(a)...

Ad Libor Dušek: aha, děkuji. Při rychločtení mi uniklo, že někde se hovoří o absolutních číslech odtoku a někde o reletivním odtoku!
Rozhodně bude stát za další zjištění rozložení délky trestů, ne jen průměr, jakož i rozložení míry recidivy.

Petr Peřina řekl(a)...

Papiňák potřebuje odfouknout. Pan prezident, který není nakloněný amnestii, asi bude pojistný ventil držet nadále.

Anonymní řekl(a)...

ad Sýkora : Kriminalitu páchají převážně mladší ročníky, proto jsem upozorňoval na Husákovy děti, kterých v ročníku je skoro o 60% víc než desetiletí před nimi a po nich. Přeci nemohu zato, že jste si od cinkání klíčů něco sliboval. Stačilo se kouknout na fakultu tak c roce 1995 a člověk věděl, že se nic nezměnilo.

Jan Hrabánek

Tomáš Marný řekl(a)...

Ad Jan Hrabánek: mezi vězni je IMHO významné procento ne mladších ročníků, ale mnohonásobných recidivistů, co tráví podstatnou část života za mřížemi. Ale nevím o statistice, co by to potvrzovala. Stálo by za to vyhrabat pár čísel o tom. Bylo to už někde rozpracované?
Poměry prvopachatelé-co-ujeli vs řemeslní-recidivisté vs ostatní uprostřed je docela důležitý pro odhadování dopadu změn trestání na počet vězňů.

Anonymní řekl(a)...

Osobně se domnívám, že určitý vliv mělo zejména zvýšení spodní hranice výměru trestu u některých trestných činů.

Antonín Thurnwald

Anonymní řekl(a)...

AD Antonín Thurnwald. To těžko, zkuste svá podivuhodná tvrzení prokázat nějakým výzkumem s čísly. Recidivista novely zná a beztak se ho dolní hranice netýká, nováček pak spolehá na to, že chycen nebude. A já jako právník ani nevím, které tresty se zvyšovaly.

Jako právníka mě na celém článku zaujalo stanovení rovnovážné hodnoty u nečeho, kde žádná reálná rovnováha neexistuje. Chápu, že lze s čísly kouzlit, ale nové pojmy by měly mít nějaký smysl, zde jde víc o analogii s nějakou podivnou ekonomickou křivkou, kde se hraje na rovnováhy. Takže kde hledat příčiny přeplněných věznic ?


Ivan Klásek

Anonymní řekl(a)...

ad I. Klásek:

Čísla nemám. Usuzuji z vlastní zkušenosti, např. u vydírání (dříve 235, nyní 175) se přesunulo způsobení těžké újmy z bodu 2 (2-8) do bodu 3 (5-10). Tudíž pokud nejsou důvody k tomu aby soud šel pod spodní hranici (což z logiky věci nejsou většinou, snad s výjimkou případné nepříčetnosti), musí ukládat nepodmíněný trest. Těchto posunů je v TZ více.

Antonín Thurnwald

Anonymní řekl(a)...

Jedna z příčin spočívá v odklonu (či vyčerpání možností?) od možností ukládání alternativních trestů, kterého se ČR s papežskostí přesahující papežovu chytla v polovině let devadesátých a která sice možná zabránila přeplněnosti věznic, ale dlouhodobě zvyšovala kriminalitu, protože - jak známo - kriminalitu u náš pášou z drtivé většiny recidivisté. Dejte jim alternativní trest a budou mít pocit, že jejich počínání schvalujete. Naštěstí dezorganizovaná a demotivovaná policie se snaží o nápravu tím, že v důsledku její činnosti se skutečně kriminalita objektivně jeví jako klesající