22 března 2012

František Korbel: Dnes vyšel nový občanský zákoník

Dnešního dne (22. března 2012) vyšel v částce 33 Sbírky zákonů pod symbolickým číslem svobody – 89/2012 Sb. nový občanský zákoník. Završila se tak etapa dvanácti let prací na rekodifikaci soukromého práva v České republice. Prací, které byly zahájeny z rozhodnutí ministra spravedlnosti JUDr. Otakara Motejla v roce 2000. Pod čísly 90/2012 a 91/2012 Sb. jej doprovází zákon o obchodních korporacích a družstvech (zákon o obchodních korporacích) a zákon o mezinárodním právu soukromém.



Pokusy o rekodifikaci soukromého práva v České republice se odehrávaly již počátkem 90. let. Ještě za existence ČSFR byl na Úřadu vlády vypracován návrh nového občanského zákoníku z pera profesorů Viktora Knappa a Karola Planka. Po rozdělení federace další práce na tomto projektu v České republice ustaly; pokračovaly na Slovensku pod vedením profesora Jána Lazára, ale ani tam nebyly dokončeny. V polovině 90. let byl na Ministerstvu spravedlnosti vypracován návrh koncepce nového občanského zákoníku od profesora Františka Zoulíka, ovšem ani tento projekt nebyl dotažen do oficiálního legislativního procesu. Občanský zákoník vypracovaný týmem profesora Karla Eliáše byl předložen Parlamentu poprvé v květnu 2009, ovšem v důsledku pádu druhé Topolánkovy vlády nebyl projednán ani v prvním čtení.


Když v roce 1995 napsali Viktor Knapp, Marta Knappová, Ludvík Kopáč a Jiří Švestka zásadní příspěvek do Právních rozhledů „Nad stavem a perspektivami soukromého práva v České republice“, byli zajedno v tom, že provizorní úprava soukromoprávních vztahů v občanském zákoníku po velké demokratizační novele č. 509/1991 Sb. by měla být co nejdříve nahrazena novým kodexem integrujícím celé soukromé právo. Odhadovali, že „mimořádná závažnost a náročnost přípravy nového občanského zákoníku, která si vyžádá soustředění všech tvůrčích sil pracovníků teorie, legislativy a aplikační praxe, bude i při velmi intenzivně prováděných pracích trvat nejméně dva roky.“ Od publikace jejich práce do prosazení nového občanského zákoníku však uplynula doba 17 let.


Je pravdou, že všeobecné odhodlání rekodifikovat soukromé právo, jímž byla prodchnuta i novela z roku 1991, postupem doby vadlo. Odborná veřejnost, která přes 20 let studovala a aplikovala stávající občanský zákoník, začínala mít pocit, že jde o předpis použitelný. Byl postupně doplňován novelami, vykládán v nových poměrech judikaturou i doktrínou. Ale to jej nemohlo zbavit strukturálních vad založených v samotné podstatě současného zákoníku a úpravy soukromého práva vůbec.


Stávající soukromé právo je roztříštěno do množství předpisů, z nichž zřejmě nejviditelnější je dichotomie obecné i zvláštní části závazkového práva v občanském a obchodním zákoníku. Většinu smluvních typů i obecných institutů závazkového práva obsahuje jak občanský, tak i obchodní zákoník, ale každý v jiném znění. Nejde přitom o rozdíly zanedbatelné. Rozdíly jsou v základních koncepčních otázkách typu přístupu k ochraně dobré víry a vlastnického práva, možností intervence soudu do smluvních vztahů apod. V reálné praxi jsou vztahy občanského a obchodního zákoníku ještě komplikovány kombinacemi institutů obecné a zvláštní části ve smlouvách (kdy například základní závazkový vztah je v režimu obchodním, ale např. jeho zajištění zástavním právem či jiné aspekty v důsledku nedostatku právní úpravy v obchodním zákoníku v režimu občanskoprávním), rozdílnou věcnou příslušností soudu aj. V některých případech se dle konkrétního předmětu smlouvy štěpí i jediný smluvní typ (například kupní smlouva k nemovitostem je absolutní neobchod, zatímco kupní smlouva k věcem movitým může mít oba režimy).


Dezintegrace soukromého práva se neprojevuje pouze v oblasti závazkových vztahů, ale v celých odvětvích a pododvětvích práva. Například v právu rodinném, nájemním, bytovém, spolkovém, pojistném, v právu cenných papírů či v nedostatku obecné občanskoprávní úpravy právnických osob a statusových otázek vůbec. Těžce deficitní je úprava vlastnictví či dědického práva. Množství občanskoprávních otázek a institutů jakož i práv osob, které jsou v zahraničním soukromém právu běžné a byly běžně užívány i v naší minulosti, stávající právo neupravuje a nezná. Přitom jde vesměs o dispozitivní úpravu, která nezatěžuje veřejnost zbytečnou regulací, ale nabízí osvědčená řešení pro případ, že si strany neujednají jinak. Ne nadarmo obsahuje nový občanský zákoník přes tři tisíce paragrafů a zároveň v závěrečných ustanoveních ruší 238 právních předpisů…


Systémově nesprávnou je ve stávajícím občanském zákoníku tendence k potlačování svobodné vůle osob, doplněná principem absolutní neplatnosti právních úkonů. Občanské právo se tím nezbavilo dobové představy, že jeho hlavním účelem má být řízení společnosti a že stát má stranám soukromoprávních vztahů z úřední povinnosti určovat, jaké jejich úkony jsou platné a jaké nikoliv. Důsledky tohoto přístupu pocítil v praxi každý, komu soud po letech dobré víry v platnost určitých vztahů rozhodl, že tyto jsou z různých, včetně i jen formálních důvodů od počátku neplatné, a neplatné jsou i další úkony, které na ně navazovaly. Jaké řetězce důsledků absolutní neplatnosti právních úkonů mohou nastat a jak fatální problémy v reálně fungujících právních vztazích mohou způsobit, si lze domyslet. Takto konstruovaná neplatnost, která se určuje, aniž by se jí kdokoliv domáhal, dokonce i proti vůli všech dotčených osob, nechrání jejich zájmy a způsobuje spíše právní nejistotu a nepochopení smyslu práva.


Stávající občanský zákoník je předpisem nevyhovujícím i z hlediska legislativně-technického. Z původního občanského zákoníku byla po roce 1989 většina textu zcela nepoužitelná – úvodní socialistické zásady občanskoprávních vztahů, část druhá (socialistické společenské vlastnictví a osobní vlastnictví), třetí (osobní užívání bytů, jiných místností a pozemků), čtvrtá (služby) i pátá (práva a povinnosti z jiných právních úkonů). Relativně použitelné, po provedení mnoha změn, byly pouze části první (obecná část), šestá (odpovědnost za škodu a za neoprávněný majetkových prospěch) a sedmá (dědění majetku v osobním vlastnictví). Velká novela z roku 1991 nepoužitelné části zrušila, některé bez náhrady a jiné formulovala v nově doplněných ustanoveních § 511 – 879. Zrušením velkých částí občanského zákoníku vznikly v jeho uspořádání i v sledu jednotlivých ustanovení rozsáhlé mezery a naopak přidáním četných ustanovení vzniklo mnoho lomených paragrafů. Nová ustanovení o závazcích nahrazující části třetí až pátou nebylo možné zařadit na místo zrušených ustanovení, takže byla zařazena na konec, místo zrušené hlavy osmé. Dosavadní část osmá byla zrušena a ustanovení závěrečná a přechodná soustředěna v nové části deváté. V důsledku dalších novel byly problémy systematického uspořádání občanského zákoníku ještě prohloubeny, například doplněním úpravy spotřebitelských smluv do volného prostoru v § 51a až 71 apod.


Nový občanský zákoník integruje soukromé právo do jediného kodexu, s výjimkou (bohužel) pracovního práva, o jehož samostatnosti bylo rozhodnuto již při schválení věcného záměru nového občanského zákoník vládou ČSSD v dubnu 2001 a toto rozhodnutí bylo v dalších fázích legislativního procesu respektováno. Nový kodex vychází ze zcela jiných principů, jako je respekt k přirozeným právům člověka, výrazné posílení autonomie vůle a práv jednotlivce, důraz na ochranu osobnosti a statusových otázek. Zákoník opouští představu, že má být nástrojem řízení společnosti, a mění proto dosud platnou zásadu absolutní neplatnosti právních úkonů na neplatnost relativní, stanovenou za účelem ochrany dotčené, zejména pak slabší strany. Za kontinuitní, byť výrazně přepracovanou a doplněnou lze považovat část o právu rodinném a závazkovém. Diskontinuitní se stávající úpravou je nová filozofie zákoníku, obecná část a úprava věcných práv a dědického práva.


Základní principy nového zákoníku vyjádřené v prvních 14 paragrafech lze považovat za principy práva jako takového, tj. za vyjádření základních hodnotových a zvykových pravidel dobrého soužití lidí. Sympatické je vyjádření autonomie vůle korigované dobrými mravy a veřejným pořádkem či preference přirozenoprávního výkladu norem dle smyslu a hodnot, které chrání, před doslovným zněním zákona (Výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění.). Ústředním bodem zákoníku je člověk a realizace jeho práv ohraničená obdobnými právy jiných (Soukromé právo chrání důstojnost a svobodu člověka i jeho přirozené právo brát se o vlastní štěstí a štěstí jeho rodiny nebo lidí jemu blízkých takovým způsobem, jenž nepůsobí bezdůvodně újmu druhým.).


Pramenem soukromého práva jsou v širším smyslu i obecně uznávané zásady spravedlnosti a rozhodování soudů (Každý, kdo se domáhá právní ochrany, může důvodně očekávat, že jeho právní případ bude rozhodnut obdobně jako jiný právní případ, který již byl rozhodnut a který se s jeho právním případem shoduje v podstatných znacích; byl-li právní případ rozhodnut jinak, má každý, kdo se domáhá právní ochrany, právo na přesvědčivé vysvětlení důvodu této odchylky.).


Je dobře, že nový občanský zákoník vznikal po celou dobu jako apolitické, odborné dílo. To jednak umožnilo pokračovat v pracích bez podstatné revize zadání během funkčního období šesti ministrů spravedlnosti a sedmi různých vlád a nakonec i při jeho schvalování bylo dosaženo přinejmenším tolerance ze strany opozice. V poslanecké sněmovně se většina poslanců ČSSD zdržela hlasování, tj. nebyla aktivně proti přijetí rekodifikace, a kupříkladu právní expert ČSSD, poslanec JUDr. Stanislav Křeček návrh aktivně podpořil. Smířlivý postoj opozice byl způsoben nejen započetím prací na základě historického zadání ČSSD, ale i půlroční prací předkladatelů s poslanci a senátory v ústavně právním výboru, během níž probíhaly každý týden schůzky k jednotlivým tématům a aktivity zákonodárců tím byly značně vyčerpány. Výsledkem projednávání bylo řádově 500 změn v občanském zákoníku i v zákonu o obchodních korporacích, ovšem všechny byly zformulovány autorským týmem předkladatele, takže nenarušily koncepci zákonů a přispěly precizaci textu. Ani v jednom zákonů tvořících rekodifikaci neprošel ani jediný pozměňovací návrh, který by nebyl odsouhlasen ze strany Ministerstva spravedlnosti. V Senátu ovládaném sociální demokracií padl jediný pozměňovací návrh, a to na odklad účinnosti, nicméně neprošel a Senát tak schválil občanský zákoník mlčky (o jediný hlas neprošlo ani aktivní schválení). Zákon o obchodních korporacích a ZMPS pak byly Senátem schváleny velkou většinou i aktivními hlasy senátorského klubu ČSSD. Dne 20. února podepsal nový občanský zákoník prezident.


Kontinuita a vysoká úroveň odborných prací na zákoníku byla zajišťována především stabilním týmem expertů, a proto zde zaslouží zmínku lidé, kteří se na tvorbě kodexu rozhodující měrou podíleli. Nejvýznamnější roli po celou dobu prací sehrál samozřejmě hlavní autor občanského zákoníku, jeden z nejvýznamnějších českých právních vědců, prof. Dr. JUDr. Karel Eliáš. Pasáže o rodinném právu a nájemním bydlení autorsky zpracovávala doc. JUDr. Michaela Zuklínová-Hendrychová, CSc. z Právnické fakulty Univerzity Karlovy v Praze. Předsedou rekodifikační komise Ministerstva spravedlnosti byl JUDr. Miloš Tomsa, CSc., z Vrchního soudu v Praze. Samotná rekodifikační komise jako nejdůležitější stálý poradní a oponentní orgán vůči autorům návrhu se v průběhu let mírně měnila a doplňovala a během prací na novém občanském zákoníku v ní pracovalo celkem 39 expertů na občanské právo. Postupem doby se hlavní odbornou silou komise stala skupina mladých právníků z akademické sféry a z advokacie, obvykle již se studijními zkušenostmi ze zahraničních univerzit reprezentovaných doc. JUDr. Bohumilem Havlem, Ph.D., JUDr. Petrem Bezouškou, Ph.D., JUDr. Filipem Melzerem, Ph.D, LL.M., prof. JUDr. Ivo Telcem, CSc., JUDr. Milanem Hulmákem, Ph.D., JUDr. Václavem Bednářem, Ph.D., Mgr. et Mgr. Janem Petrovem, LL.M., JUDr. Petrem Téglem, Ph. D., JUDr. Blankou Vítovou, Ph.D.,LL.M. či doc. JUDr. Kristiánem Csachem, LL.M. Mimořádně cenný přínos poskytli také věcně zaměření experti na určité části rekodifikace. Jako například familiaristé, prof. JUDr. Milana Hrušáková, JUDr. Hana Nová či JUDr. Ondřej Frinta, Ph.D., nebo komercionalisté, prof. JUDr. Jan Dědič, CSc., a doc. JUDr. Ivana Štenglová.


Dík za výsledné dílo patří též profesním komorám, Nejvyššímu soudu, všem připomínkovým místům včetně nevládních organizací a veřejnosti, Legislativní radě vlády a jejím komisím a zákonodárcům, mezi nimi zvláště zpravodaji návrhu, předsedovi ústavně právního výboru, Marku Bendovi.


Pro autory zákona, rekodifikační komisi a Ministerstvo spravedlnosti však práce na rekodifikaci nekončí. Bude třeba dokončit a prosadit doprovodnou legislativu, na níž se již delší dobu pracuje. Půjde jednak o klasický doprovodný zákon, který promítne změny institutů do právního řádu, včetně daňového práva, jednak o nový zákon o rejstříku, zákon o opatrovnictví, zákon o řízení před rozhodčí komisí spolku, zákon o převodu vlastnictví k některým družstevním bytům či zákon o veřejné prospěšnosti, a dále o změny procesních pravidel v OSŘ a v novém zákoně o nesporech. Neméně obtížné budou organizační změny v justici. V důsledku sjednocení závazkového práva v občanském zákoníku zaniknou stávající obchodní závazkové vztahy zakládající dnes věcnou příslušnost krajského soudu. A konečně bude třeba seznámit se změnami práva veřejnost a proškolit samotnou justici.


Základní informace o rekodifikaci lze nalézt na stránkách ministerstva k novému občanskému zákoníku, rozsáhlý vzdělávací program financovaný z fondů EU chystá Justiční akademie a komentáře, přednáškové cykly a školení chystá dnes prakticky každá vzdělávací instituce v oboru. O občanském zákoníku bude nyní v každém případě, v dobrém i zlém, slyšet více, než dřív. Na diskusi, včetně kritiky, se těšíme.

52 komentářů:

kocour řekl(a)...

Věta, že nový občanský zákoník podepsal prezident, si zaslouží rozvést: Prezident zákoník určitě nepodepsal automaticky, naopak, zákoník to měl velmi, velmi nahnuté do poslední minuty a nakonec prošel o chlup.

Co bylo s největší pravděpodobností tím chlupem si nechám pro sebe, možná to napíšu někdy po letech, ale určitě to nebyly nápady typu "když jste podepsal nový ZMPS, tak to už musíte podepsat i nový OZ", jak se o to na poslední chvíli pokoušel jeden člen naprosto názorově rozděleného KOPu (konzultativní orgán právnický, byl kvůli tomu svolán tuším potřetí za posledních 9 let): Podpis prvého a veto druhých dvou patřilo mezi uvažované varianty. Pokud si teď někdo klepe na čelo, nechť vezme v úvahu dvě věci:

1) ZMPS vždy musí být maximálně obecný, aby dokázal reagovat na všechny možné soukromoprávní zahraniční úpravy, tudíž pupeční šňůra mezi ním a OZ je tenoučká. To je věcné hledisko. A za

2) na rozdíl od zákona o obchodních korporacích, který neobsahuje zrušovací ustanovení a ObZ je jako celek rušen EOZ (což je legislativně-technicky špatně, ale to vem čert), nový ZMPS sám ruší svého předchůdce. To je hledisko formální. (Pokud by současný ObZ byl rušen na dvakrát - korporační část novým zákonem o korporacích a závazková část novým občanským zákoníkem, pak by byla bývala na stole i varianta vetovat jen OZ, a korporace a ZMPS podepsat; korporační zákon sám o sobě irituje málokoho a sám jej považuji za potřebný s ohledem na platnou poměrně kusou úpravu.)

Hlavní výhrady k zákoníku jsem se snažil shrnout v březnovém Newsletteru CEPu, můžete to brát jako názorové vyvážení zde uvedeného článku a přečíst si to zde:

http://cepin.cz/docs/newslettery/News_3_2012.pdf

Pavel Hasenkopf

kocour řekl(a)...

P.S.:

Původní název článku v CEPu zněl: "Eliášův občanský zákoník: Apoteóza svobody nebo vrchol právního konstruktivismu?". Redakci to zřejmě přišlo na název moc dlouhé, tak to změnili.

P.H.

Ivo Telec řekl(a)...

O symbolice Sbírky zákonů:

- č. 89, občanský zákoník, jako rok 1989, jak již zaznělo v příspěvku,

ale i:

- č. 90, zákon o obchodních korporacích, jako rok 1990, kdy tehdejší hospodářský zákoník od května obnovil obchodní koporace,

- č. 91, zákon o mezinárodním právu soukromém, jako rok 1991; přijetí Československa do Rady Evropy a podepsání dohody o přidružení k ES.

A to prý pořadová čísla Sbírky zákonů nemají význam! :-)

Anonymní řekl(a)...

Za 10 let budeme mít zase jiného občana. Tento je jeden velký omyl. Někteří citovaní "významní" spoluaturoři se již podíleli na tragických novelách obchoda i ZP.

Jan Hambara

Anonymní řekl(a)...

Ad článok a P.H.:

Viac súhlasím s "odkazom" autora článku, než s názorom P.H., pričom po prečítaní daného newslettera CEP som o tom ešte viac presvedčený.

V jednej veci však súhlasím s oboma, je škoda, že individuálne pracovné právo sa do EOZ nedostalo. Zákonník práce tak ako v SR, tak aj v ČR obsahuje radu zbytočných, kváziduplicitných a nelogických ustanovení (napr. v ČR § 6, § 10, § 18, § 19 ... ďalej aj napr. § 32, § 40, § 49, § 72, § 73 (v niektorých vetách) atď., je toho veľa, v SR radšej ani neuvádzam).

P.H. v článku pre CEP spomína "právny konštruktivizmus", považujúc snahu o usporiadanie právneho poriadku za nezmyselnú. S týmto tvrdením nemôžem súhlasiť. Rovnako nemôžem súhlasiť s argumentom, že:
Na co potřebujeme dispozitivní úpravu ve společnosti, ve které platí, že každá soukromá osoba smí vše s výjimkou toho, co je jí nařízeno, a veřejná osoba naopak
smí jen to, co je jí dovoleno?"

A nemôžem ani súhlasiť s argumentom, že nový zákonník nepotrebujú ani sudcovia, ani advokáti, ani obyčajní ľudia.

1. v súčasnom právnom poriadku je nekonečný neporiadok, čím právny poriadok má ďaleko od nejakej regulačnej funkcie. Na normy sa musí nabaľovať mnoho judikatúry, pretože ľudia nerozumejú a ani nemajú šancu rozumieť, prečo a načo je norma taká, aká je. To, že ľudia poznajú súčasné znenie zákona, neznamená, že im to vyhovuje. Sudca pri výklade musí používať v bežných veciach judikatúru, ľudia sa čudujú, prečo sa v OBZ hovorí jedno a v OZ iné a prečo sa tá istá vec riadi 3 reguláciami (pôžička), ľudia majú nízke právne povedomie, pretože "vzorce, ktoré norma používa", sú im cudzie a mimo prostredia, v ktorom sa majú aplikovať (ako law in action). Z toho vyplývajú aj konkrétne problémy, skúsení advokáti by ich vedeli vymenovať fúru a niekoľko z nich je aj v článku spomenutých. Čiže žiadny bezúčelný "konštruktivizmus", ale snaha vniesť poriadok do chaosu, čo je aj účelom právneho poriadku.

2. Rozumiete vôbec funkciám dispozície, resp. dosahu vetných konštrukcii: "ak toto, potom toto, ibaže toto (= dohoda strán)?" No najčastejší príklad je žiadna dohoda strán. Strany si totiž nikdy "nedohadujú abstraktne kúpu", len svoje práva a povinnosti, čiže svoje správanie, resp. sa priamo nejako správajú. Keď si pre prípad určitého správania nedohodnú práva a povinnosti vopred, určí im ich zákon podporne (= dispozícia). Nebyť dispozície, existovala by neistota v tom, ako sa strany majú neskôr po dohode správať, pretože navzájom by svoje správanie nemohli predvídať. Je teda jasné, akú regulačnú funkciu majú normy dispozitívne?

Ondrej Pivarči

Anonymní řekl(a)...

(dokončenie predošlého príspevku)

3. Nový EOZ potrebujú všetci. Sudcovia preto, aby sa nemuseli vŕtať v stohách judikatúr a aby mohli racionálne uvažovať bez potreby zbytočných a nepraktických úvah nad "absolútnym obchodom", "lex specialis" a pod. Advokáti preto, aby ľahšie vedeli, aké má klient práva a povinnosti a tie hájili. A obyčajní ľudia preto, aby v poriadku bol určitý systém, ktorý keď sa aspoň v základoch naučia, budú "právne gramotnejší" (sic!). Ono, je nutné si uvedomiť, že EOZ nie je "zjavené právo niekde z neba", ale že celá tá skupina právnych odborníkov na ňom pracovala s využitím racionálnych a vedeckých metód, aby "púhej právničine" dala rozmer použiteľný aj v realite, resp. aby legislatíva korešpondovala s potrebami reality (prečo napr. asi v 1982 prebehla novela OZ, keď sa do neho vrátil napr. inštitút vecných bremien?). Skúsenosť napr. Nemecka, Rakúska, Francúzska, Brazílie, Švajčiarska a iných krajín vypovedá o tom, že tento, podľa Vás "konštruktivizmus", má svoje opodstatnenie.
Samozrejme, možno kritizovať niektoré ustanovenia EOZ ako "rozvláčne", možno kritizovať absenciu niektorých noriem týkajúcich sa spotrebiteľa, internetu a pod., ale tieto chyby EOZ sú dôvodom na jeho úpravu, nie na odmietnutie myšlienky, ktorá má opodstatnenie.

A keď už tento legislatívny počin, ktorý sa dotýka viac celej spoločnosti ako iné, pretože na súkromnom práve stoja spoločenské vzťahy, prešiel komplikovaným procesom, pustime ho radšej na otestovanie do života s niekoľkými chybami, ako vôbec. Mám však pritom za to, že EOZ mal byť "betatestovaný" aspoň nejakými simuláciami možných sporov, aby bolo jasné, kde sú jeho slabiny, a tieto aby sa vychytali pred "ostrým štartom". Nuž, nestalo sa a na súdoch bude, aby tvrdosť zákona (= jeho chyby) zjemnili.

Ondrej Pivarči

Anonymní řekl(a)...

Dobrý den, mohu se zeptat: "zákon o převodu vlastnictví k některým družstevním bytům" - o co se má jednat? Děkuji, Martin Uchytil

Robis řekl(a)...

To Pavel Hasenkopf:

Je mi až s podivem, že tu odkazujete na Váš článek v CEP Newsleter.

Myslím, že by se měl nejlépe jmenovat "Několik otřepaných a několik popletených frází o novém občanském zákoníku".

A opravdu se v něm objevují mnohé: od příliš mnoho not (počet paragrafů) po zastaralou terminologii ("Terminologicky
nás vrací někam do 19. století.").

Dlužno přiznat, že se však objevuje mnoho nových perel: "Nový zákoník není ani přirozenoprávní
normou" a "Zákoník není ani trochu
„apoteózou svobody“.
Je vrcholem právního
konstruktivismu,
nesmyslné touhy po právní
dokonalosti."

A nakonec nechybí ani dojemný příběh z praxe: 13. komnata advokáta Jindry. A ještě dodatek: "Nový zákoník nepotřebují
ani soudci, ani advokáti, ani
obyčejní lidé."

Atd. atd.

Ano, takhle se přesně píše článek o něčem, čemu autor naprosto nerozumí. Pěkně povrchu a nakonec dovolání se tzv. obyčejných lidí. Kdo je se zákoníkem hotov, když se podívá na počet paragrafů, ani nemůže jinak. Pokud jste návrhu věnoval víc, byla to ztráta času, protože na Vašem příspěvku do newsletteru to není vůbec znát.

Až se třeba zkusíte zeptat obyčejného člověka, zda mu k něčemu bude občanský zákoník, zkuste do svého dotazu zahrnout taky, jestli mu k něčemu bude i úprava adhezních smluv (obecná), postoupení smlouvy (např. u leasingu), náhrada nákladů veterinární péče atd. Takhle se ptá laiků.

PS: ještě k vaší otázce: "Na co potřebujeme dispozitivní úpravu ve společnosti, ve které platí, že každá
soukromá osoba smí vše s výjimkou toho, co je jí nařízeno." (sic!) Jde za prvé o chybu: nesmí se jen to, co je výslovně ZAKÁZÁNO, ne nařízeno. Za druhé odpověď je blíž než myslíte. Dispozitivní právní úprava je v soukromém právu racionální, nejen proto, že není na překážku principu smluvní autonomie. PLATÍ tam, kde si strany neujednaly jinak; pak je ovšem pro každou smluvní stranu závazná. Navíc se tím šetří náklady na kontrahování (ne každý chce při každé smlouvě zvlášť dojednávat podmínky a mnohdy se raději spolehne na zákonnou úpravu a předpokládá její rozumnost). A lze ještě zmínit známou neúplnost smluv. Ale to by chtělo asi víc než povrchní studium.

kocour řekl(a)...

Robis:

Vy mi připomínáte člověka, kterému říkám, že mu padá na hlavu barák a nemá na pozemku sítě, a on mi vyčítá, že s ním nechci řešit barvu a vzor koberečku do dětského pokoje.

Jste názorově úplně někde jinde, než já, a nezlobte se, nebudu s Vámi ztrácet čas.

Snad jen toto:

"nesmí se jen to, co je výslovně ZAKÁZÁNO, ne nařízeno."

Každý zákaz je jen formou příkazu, každý zákaz mohu vyjádřit i jako příkaz. Ve skutečnosti z hlediska práva existují jen dva mody chování: volné a regulované. Právo je synonymem regulace. Kdyby vše bylo dovoleno, nepotřebovali bychom jej.

Nový občanský zákoník potřebuje pouze ministr Pospíšil a lidé kolem něho, aby si na něm udělali jméno, postavili si kariéry a měli o čem psát komentáře a inkasovat za ně autorské honoráře. Nikdo jiný. Prozrazují se právě těmi s prominutím hloupými žvásty o svobodě a snahou dělat z OZ pomník.

Všem ostatním to jen zkomplikuje život.

Pavel Hasenkopf

FORTUNA řekl(a)...

No, nevím jak dobrý je starý OZ a jak se s ním nový porovnává.

Vzhledem k tomu ale, že již na samém začátku se dva renomovaní právníci (předpokládám, že i Robis je) nemohou dohodnout na tak základní věci, co občan nesmí, bude debata asi veselá.

Občan nesmí sice co je zakázáno, ale zakázáno ZÁKONEM.

Mirek Vorlický

Anonymní řekl(a)...

Já bych měl jenom jednu poznámku, že občanský zákoník by měla pochopit i "maruška od soustruhu". Dával to někdo někdy přečíst třeba zkušebnímu vzorku lidí s IQ 90 a základním vzděláním nebo vyučením? Nebo je tato norma výsledkem úsudku, že průměrný občan by tento zákon neměl znát a raději vždy si pořídit právníka?

Připojuji se k Pavlu Hasenkopfovi v tom, že mnohá slova vypadla z knihovny muzea v oddělení psané historie 18. a 19. století, a k jejich pochopení bude zapotřebí obnovené první vydání Ottova naučného slovníku z roku 1888.

Rovněž by se těmto lidem hodil hodil i slovník cizích slov např. Je-li akreditiv na žádost výstavce akreditivu potvrzen dalším výstavcem, vzniká oprávněnému právo na plnění i vůči potvrzujícímu výstavci od doby, kdy potvrzující výstavce oprávněnému potvrzení akreditivu oznámil.

Patrik Šebesta

Anonymní řekl(a)...

Nevím, kdo se skrývá pod pseudonymem Robis, ale chápu, že se snaží svou rpavou totožnost utajit, protože takto primitivní dehonestující článek jsem četl naposledy před 2 roky někde ve zpravodaji středočeského kraje a autorem nebyl nikdo jiný než Rath.

Podle argumentace to tipuji někde do právku na právech. Zákaz není nic jiného než forma nařízení.

To, že nový OZ je plný chyb a není odvozen z reálné praxe se ukáže brzo. Nakonec se s tím ale praxe vyrovná stejně jako se vyrovnala i s poněkud svéráznými novelami ObZ.

Jan Vedral

Jan Potměšil řekl(a)...

Díky FK za zasvěcené představení nového OZ i nastínění pozadí jeho vzniku. Je to pro mě terra incognita (zajímalo mne zatím jen to, zda zmizí nynější § 5), a byť jsem na adresu nového OZ slyšel už mnoho kritických slov, třeba to nakonec nebude tak zlé. Akorát se bojím, abych si k pochopení nového OZ nemusel koupit komentovaný ABGB s dobovou judikaturou. Obávám se též, jak budou soudy nový OZ vykládat a uvádět v život, když možná o „před-komunistickém“ občanském právu samy mnoho nevědí. Šedesátiletá diskontinuita je myslím přece jen příliš, aby byla snadno překlenuta.

Jinak - nemyslím, jako PH, že si věta o podpisu či nepodpisu OZ prezidentem zaslouží rozvést. Tím méně tak, že president opravdu, ale opravdu, nic nemusí a že dělám tajemného a mooožná něco dychtivému plebsu prozradím po letech (tahle sebestřednost a přeceňování vlastního významu, společná zřejmě nejen Klausovi či Bátorovi, mě fascinuje). Podobně mě nezajímají rádoby originální analýzy kohokoliv z okruhu „hradní partičky“, vyjadřující se jako J.V.Stalin úplně ke všemu. Nejsem prezidentův fanoušek („fan“ od slova „fanatic“), abych četl klubové tiskoviny – jejich studium osobně považuji za ztrátu času, příp. masochismus. Čestné doktoráty, ani snaha být důležitý či zajímavý za každou cenu, nevypovídají nic o relevanci názorů jejich autora(ů).

Robis řekl(a)...

To Pavel Hasenkopf:

Přirovnání s domem je dobré, jenom nepřesné. Je to spíš, jako bych se přestěhoval z paneláku do „novofunkcionalistické“ vily. A vy mi po tom, co jste ji viděl z vlaku, který projíždí městem, říkal, že mi ten dům spadne, protože je příliš velký, vrací nás do 19. století a má velkoryse koncipovanou dispozici. Asi bych Vám řekl to samé: domy ani zákony se nehodnotí z okna vlaku, leda povrchně. Za druhé podle kritérií, která si vybíráte a jaké závěry z nich vyvozujete, je na první pohled zřejmé, že Váš náhled není odborný. Jako uživatele by mě zajímalo víc: proč a jak ta stavba (ne)bude fungovat: zdivo, podloží, uspořádání, vybavení atd. Nejde o koberečky.
Nemá smysl tu vypisovat, co všechno nový občanský zákoník mění k lepšímu. Je toho spoustu, moje vyjmenování bylo příkladmé. V oblasti závazků jste – alespoň pro mě – hlavní argument už zmínil: sjednocení smluv pod občanskoprávní režim (tj. odpadnutí obchodněprávních „dvojníků“). Tohle v praxi dělalo a dělá velký problém. Jen z takovýchto konkrétních věcí lze soudit, jestli zákoník ostatním život zkomplikuje nebo zjednoduší. Ne z toho, jestli má tři tisíce paragrafů (zákoník nahrazuje a sjednocuje několik předpisů), nebo znovu zavádí slovo výprosa (mj. institut, pro které novější pojmenování není).
Pokud jde o zásadní dispozitivnost zákoníku, opět nestačí několik školních floskulí. Dispozitivnost se netýká celého zákoníku, ale především smluvních závazků, kde se nejvýrazněji projevuje autonomie vůle (význam dispozitivních norem jsem už popsal v předchozím příspěvku). Statusové otázky a věcná (absolutní) práva jsou upraveny kogentně. Navíc dispozitivní norma není soft law. Pokud si strany projevem vůle neujednají jiné pravidlo, jde o normu stejně tak vynutitelnou jako jakákoliv kogentní norma.

Robert Kabát ml.

Anonymní řekl(a)...

"Všem ostatním to jen zkomplikuje život."

Nelze než s P.H. souhlasit. Přínos archaismů a změnu pojmosloví nikdo nevysvětlil a vysvětlit se snad ani nedá.

kocour řekl(a)...

Jan Potměšil: Opravdu do toho musíte plést i Bátoru? Uvědomujete si, že kdyby prezident vetoval, že to mohlo ministra Pospíšila stát i křeslo? Nevím, co se Vám zlého přihodilo, ale býval jste vtipnější. Ale dovedu pochopit, že člověk má občas chuť urazit celý svět a někdy má i celá taková období.

Robisi,

dobře, ukončeme ten spor s tím, že ho rozsoudí až budoucnost, OK?

P.S.: Já mnohem raději secesi, když už jsme u těch vil a slohů . Byl to poslední hezký sloh v dosavadních dějinách, pak už přišla jen strohost, fádnost a beton, prostě ordnung.


P.H.

Jan Potměšil řekl(a)...

Ad PH: To není o snaze urazit. Pokud tedy neberete každý odlišný názor za urážku. To byl pokus o zpětnou vazbu, že se nějak projevujete a že je to trapné. Na to, abyste ex cathedra o něčem řekl, že je to shit, nemusíte být právník. Jednoho Jakla už VK má.

Raději bych rozbory, třeba i kritické, nadšenců-civilistů, neboť sám se v občanu moc neorientuji. Ideologická klišé a zdůrazňování důležitosti a moci toho kterého politika či úředníka mi v té orientaci mnoho nepomohou.

FORTUNA řekl(a)...

Také mám raději secesi. Jsem zvědavý jak bude vypadat Hlavní nádraží po obnově.

Možná, možná, je-li v novém OZ spousta nových výrazů, popřípadě slov jejichž význam si nepamatujeme, bude pochopena konečně nutnost slovníku a Ústav pro jazyk český prostě bude tímto donucen jej vydat pronto!


Mirek Vorlický

kocour řekl(a)...

Jan Potměšil:

Zkuste připustit, že některým lidem se můžete trapný jevit naopak Vy. Dál bez komentáře.

P.H.

Robis řekl(a)...

to Jan Vedral:

Robis není nijak tajný pseudonym. Nepodepsal jsem se celým jménem nikoliv proto, abych se ukryl, ale proto, že jsem nevěděl, že se zobrazí jen ta přezdívka.

Není nic nového, že lidé, kteří neumějí diskutovat věcně, útočí v osobní rovině. Vypadá to vždy jako přes kopírák: takovou blbost/pitomost/primitivnost jsem neviděl/neslyšel/nečetl již X let nebo ještě neviděl. Ideálně ještě doplnit srovnáním s někým velmi neoblíbeným: třeba Hitlerem (to je příliš silný kafe), Gotwaldem (to je hloupý), tak třeba Rathem (to je ono).

Vlastně jsem rád, že jste mi našel Ratha, mohlo to dopadnout mnohem hůř.

Zákaz opravdu není nic než forma nařízení (příkazu). A teď Vám ukážu něco, co by Vás měli v prváku naučit – kontext. Zákaz a nařízení ovšem nejsou synonyma a nelze je zaměňovat, protože zákaz je NEGATIVNÍ forma nařízení. Proto věty „každá soukromá osoba smí vše s výjimkou toho, co je jí nařízeno“ a „každá soukromá osoba smí vše s výjimkou toho, co je jí zakázáno“ nemají stejný význam. Je-li nařízeno jezdit vpravo, pak smíte jezdit vpravo, ale nikde jinde. Je-li zakázáno jezdit vpravo, pak smíte jezdit všude jinde, jen ne vpravo. Na první pohled je zřejmé, že první věta, kterou použil Pavel Hasenkopf nedává smysl (co se tedy smí?). On ji použil takhle, aby odůvodnil svoji úvahu o zbytečnosti občanského zákoníku coby dispozitivní úpravy. Tenhle závěr je však opět chybný z důvodů, které jsem zde už naznačil.

Co Vás vede k tomu, že nový OZ je plný chyb (jakých?) a není odvozen z reálné praxe? Co není odvozeno z praxe: sjednocení smluvního režimu, podrobnější a koncepční úprava nadací, spolků, správy majetku, dědictví, náhrady škody, adhezních smluv, koupě od neoprávněného, postoupení smlouvy, racionalizovaná úprava nájmu, zrušení nesmyslné kogentnosti v oblasti smluv a preference absolutní neplatnosti… Co z toho není odvozeno z praxe? Už jsem vedl hodně diskuzí o novém OZ na to, abych poznal, kdo zákoník – alespoň zčásti – četl, a kdo ne. Ti druzí vždy mluví ve floskulích.

Robert Kabát ml.

Guy Peters řekl(a)...

Můj příspěvek do diskusse.

FORTUNA řekl(a)...

ad Robert Kabát ml. 26.3.2012, 11:00

A jsme u toho.

Věta, "každá soukromá osoba smí vše s výjimkou toho, co je jí nařízeno" nedává smysl. Taková osoba, nejen že smí něco udělat, ona to dokonce udělat musí! Tato forma ukládání povinnosti neomezuje osobu v tom co smí a je tedy bezpředmětná.


Druhá věta "každá osoba smí vše s výjimkou toho, co je jí zakázáno" smysl dává, protože omezuje osobu, v tom, co smí. Na začátku všichni smíme vše a jsme všichni svobodní. Nelze si tedy povinnosti uložit, jen práva a svobodu v moderní demokratické společnosti ubrat a to jen zákonem.

Mirek Vorlický

Tomáš Marný řekl(a)...

Teď se určitě odrovnám jako nevzdělanec a ignorant, ale skutečně nechápu, proč se má celé pojmosloví od základu překopat. Pojem je jen pojem, důležitý je snad obsah. Ať už se tomu bude říkat "X" nebo "Y", o užitečnosti nové právní úpravy to rozhodovat nebude! To nešlo změnit právní normy, ale terminologii nechat co nejvíce navyklou?
A pokud chcete, říkat, že "navyklé" je něco jiného, dovolím si Vás upozornit, že prvorepubliková terminologie byla navyklá za první republiky.
Tady se vyhoví pár důchodcům, co pamatují TGM a kteří se budou moci jazykově vrátit do svých mladých let, ale dvěma dalším generacím právníků i občanů (neboť právnická terminologie z 60. let se zhusta dostala i do obecného povědomí) se v hlavách udělá totální guláš. Stojí to za to? Nebude to víc nákladů než užitku?
Váženým pánům staromilcům si dovolím přiložit krátkou ukázku z cestopisu Daniela Stejce, prvého to Čecha na Islandu: "Obzvláště pak velrybové jsou tu hodní k spatření, velicí a náramně hrozní, kteří se silným zvukem a hromotem po moři se procházejí a až k samým šífům přicházejí a dva a tři pospolu podle nich plovou, a tu vystrčíce hřbety svoje a půl oka z vody, pilně na šíf i lidi hledí. Jsou na pohledění velrybové velice hrozní, jak pro svou velikost, tak pro svou černost, neboť samy oči toliko jejich blyští se a ohni podobné jsou. Když se po moři procházejí, tedy mnoho vody vysoko před sebou ženou, a kdekoli se vyskytují, tu voda se vzhůru jako ze skály dme a zdvíhá skrze chřípě jejich (které jako nějaké komíny veliké a velmi široké mají), a tu vodu, která se v nich zadrží, vysoko nahoru vydmychují a v tom vydmychnutí tak ji zdrobí, že nejinak než mlha býti se zdá, a vítr to bere a do povětří zanáší."
Jedovatě dodám, že asi bychom zase měli začít psát takto, protože když to je starší, tak je "lepší".

kocour řekl(a)...

Robis:

ad Zákaz - příkaz: My si stále nerozumíme, přitom pravdu máme oba.

Dejme tomu, že za určitých okolností existuje (= je fyzicky možno) právě 7 možných způsobů chování, 1, 2, 3, 4, 5, 6 a 7.

A. Nepřijmu-li žádnou normu, pak všech 7 bude (= zůstane) dovolených.

B. Norma, která by dovolovala všech 7 možných chování, je možná, ale zbytečná - byla by čistě deklaratorní a potvrzovala základní, původní stav, ve kterém je vše dovoleno (= chaos, anarchie). (Od situace, kdy normou dovoluji něco, co bylo dříve zakázáno, odhlížím, rovná se to derogaci či abrogaci).

C. Základní stav mohu omezit jen nějakou normou. Taková norma může vést celkem k 12 možným legálním situacím:

C1: Dovoleno zůstává 6 druhů chování, 1 je zakázáno (celkem 7 možných norem),

C2. Dovoleno zůstává 5 druhů chování, 2 jsou zakázána (celkem 21 možných norem)

C3. Dovoleny zůstávají 4 druhy chování, 3 jsou zakázány (celkem 34 možných norem)

C4. Dovoleny zůstávají 3 druhy chování, 4 jsou zakázány (opět 34 možných norem)

C5. Dovoleny zůstávají 2 druhy chování, 5 je jich zakázáno (21 možných norem), a

C6. Dovolen zůstává jediný druh chování, 6 je jich zakázáno, celkem 7 možných norem.

D. Teoreticky lze i zakázat všech 7 možných druhů chování, takovou normu však nepůjde splnit.

Všimněte si: mluvím o tom, co ZŮSTÁVÁ dovoleno versus STÁVÁ se zakázáno. Zatím jsem nepotřeboval slovo PŘÍKAZ.

V situaci, kde existuje 7 fyzikálně možných druhů chování tedy mohu přijmout celkem 126 norem, z toho jednu zbytečnou (B) a jednu nesmyslnou (D).

E. Teprve teď se dostává na scénu to, na co mne upozorňujete Vy, totiž že ty zákazy mohu vyjádřit i příkazy. Ano, mohu. Ale volba mezi zákazem a příkazem nebude otázkou chtěného výsledku, ale úspory papíru, na kterém bude ta či ona norma vyjádřena:

- normy ad B, C1, C2, C3 a D snáze (úsporněji) vyjádřím formou zákazu,
- normy ad C4 a C5 formou "dovolení", a
- normy ad C6 nejsnáze vyjádřím formou příkazu.

Ale když to udělám jinou formou, na výsledku se nic nezmění - jen to zabere na papíře víc místa, papírny děkují méně schopným legislativcům :-)

*

U článku k EOZ kladu důraz na to, že dovoluje vlastně vše, s výjimkou toho, co je zakázáno (to plyne z Listiny a platí to i pro stávající OZ). Ty zákazy smysl mají. A mají ho jen ony. Zbytek je dovolen, a skutečnost, že z množiny třeba sta dovolených chování vyberu jedno a zapíšu ho do zákoníku jako vzor má právě jen význam vzoru, ne normy. Platí teze Marie Terezie: "Zákoník nemá být učebnicí".

Stručně shrnuto, pokud někdo vyzdvihává fakt, že zákoník je dispozitivní, pak tím říká, že je více dispozitivní, než současný, tj. že obsahuje méně zákazů a příkazů (= omezení, tj. odchylek od anarchie), než ten současný. Pak je ovšem divné, že je o tolik tlustší ...

Zatímco Vy mne upozorňujete na to, co jsem rozebral výše v bodě E - já to nezpochybňuji, ale vzhledem k tomu, co jsem se snažil vyjádřit v linkovaném článku, je to irelevantní.

P.H.

Jan Slanina řekl(a)...

ad M. Vorlický:

svoboda každého z nás je z povahy přirozeného práva od samého počátku omezena svobodou (právy) těch ostatních. moje právo činit vše (cokoli) je přece od počátku omezeno (mimo jiné) Vaším právem na život, Vaším právem na osobní svobodu atd.

celé další pozitivní právo pak představuje (nebo by mělo představovat) určitý společenský konsensus na konkretizaci tohoto principu.

například odpovědnost prodávajícího za vady je jistou formou ochrany práva kupujícího vlastnit majetek. omezení rychlosti jízdy je preventivní formou ochrany práva na život, zdraví a konec konců i práva vlastnit majetek. a tak dále a tak podobně.

ad Tomáš Marný:

při zavedení (obnovení) terminologie v novém OZ postrádám (myslím, že ve shodě s Vámi) veřejnou diskusi, která by jasně popsala, proč je určitý termín špatný a má být nahrazen. proč je třeba "právní jednání" lepší, než "právní úkon"?
co nám přinesla změna konkrétního termínu?
jazyk se mění a právní terminologie by to měla pokud možno respektovat. "jednání" je podle mého chápání jazyka stále více pojem popisující interakci více osob ("mám tam nějaké jednání") a stále méně něco učiněného individuálně jednou osobou.

ad GP:
přijde mi, že v některých případech začíná být nový OZ opravdu příliš podrobný a tato podrobnost bude na škodu. nepochybně v dobrém úmyslu, ale příliš podrobný.
vezměte si třeba úpravu vydědění v novém OZ: oproti dosavadní jedné konstrukci vydědění máme tři (s účinkem na potomky § 1646, s rozdělením mezi potomky podle § 1647 a bez uvedení důvodu podle § 1648, která se následně buď konvaliduje nebo omezí dědice jen na povinný díl), místo 4 důvodů vydědění 5 (opět rozdělené mezi tyto 2 paragrafy). navíc tacitní vydědění podle § 1651 odst. 2).

Robis řekl(a)...

to Tomáš Marný:

Kdepak to je pochopitelná a logická otázka.

Občanský zákoník nemění veškeré pojmosloví.

Za prvé: znovu zavádí hodně institutů, které byly v právním „holocaustu“ 60. let opuštěny. Proto hodně termínu se specificky právním obsahem vyšlo z užívání, ale současná čeština za ně nemá náhradu. To je případ výprosy, přestavku, rozhrady. Tady s návratem plně souhlasím, není důvod vymýšlet zcela nová i tak neznámá slova nebo složité opisy, když užité termíny dobře vystihují význam.

Ale kupř. odkaz v jazyce zůstal.

Za druhé: pojmosloví současného zákoníku – do značné části opuštěné novelou 509/1991 Sb. – vychází z pokusů kolektivu Zdeňka Kratochvíla o právnickou novořeč (newspeak). To by měl být případ: právního úkonu, způsobilosti k právům, způsobilosti k právním úkonům. Proto se návrh většinou vrací k tradiční terminologii prvorepublikového návrhu: právní jednání, právní osobnost a svéprávnost. U svéprávnosti jsem jednoznačně za. U právního úkonu vidím důvod jinde než autoři návrhu (doufám, že se nebude nepřenášet neblahá praxe zdejší judikatury při výkladu, co je a co není právní úkon – třeba rozhodnutí valné hromady).

Specifikum je rozdělení nájmu na pacht a nájem v užším slova smyslu. To je sice zpřesnění (nájemce předmět užívá, pachtýř navíc požívá i jeho plody), jenom nevím jestli opravdu potřebné. Že je z půjčky zápůjčka, nemá – dle mého soudu – jiný důvod než v tradici.

Za třetí: je otázka kam zařadit svěřenský fond, což je starý pojem s novým významem (trust). Nebo závod, který se zavádí, protože se dřívější slovo podnik neosvědčilo. Hodně se pletlo, co podnik je. Dle obchodního zákoníků to byla věc hromadná (vše co patří podnikateli a slouží podnikání); dle zákona o státním podniku, laiků a Evropském právu – osoba.

Robert Kabát ml.

kocour řekl(a)...

Oprava:

Úvodní věta "Taková norma může vést celkem k 12 možným legálním situacím:" budiž nahrazena úvodní větou: Taková norma může vést celkem k 6, resp. 7 různým situacím, odpovídajícím celkem 124, resp. 125 různým normám:".

P.H.

Anonymní řekl(a)...

Jan Slanina: "svoboda každého z nás je z povahy přirozeného práva od samého počátku omezena svobodou (právy) těch ostatních. moje právo činit vše (cokoli) je přece od počátku omezeno (mimo jiné) Vaším právem na život, Vaším právem na osobní svobodu atd."

... jo, vykládejte to hladovýmu tygrovi nebo šimpanzům v kleci. Nebo oni mají jiná přirozená práva a povinnosti? Z jakého titulu?

P.H.

FORTUNA řekl(a)...

Dle debaty,která se zde rozvíjí bude nový OZ asi síla.

ad Jan Slanina 26.3.2012,18:00

Naprosto souhlasím.

Jen bych ten samý začátek posunul do okamžiku, kdy jsme si řekli, že trváním na naší absolutní svobodě o ni brzo přijdeme a všichni na to doplatíme. A tak ti lepší z nás řekli: "Musíme se v zájmu nás všech sami některých svobod vzdát. Jinak to bude náš konec." Neřekli ale: "Ty Karle a ty Pepíku se musíš vzdát svých", ale řekli, " Ty Franto musíš svobod chtít méně!" A tomu, že Franta se musí spokojit s méněm, se říká zákon.

Mirek Vorlický

Robis řekl(a)...

to Pavel Hasenkopf:

ČÁST I.

Tabulku oceňuji, vážně. I závěry z toho vyvozené. Ale myslím, že si stále nerozumíme.

Myslím, že to nejlépe vystihuje věta Olivera Wendela Holmese: život práva, to nikdy nebyla logika, ale zkušenost.

Nejde ani tak o větu: „každá soukromá osoba smí vše s výjimkou toho, co je jí nařízeno“. Ta je na první pohled chybná (proč se nesmí to, co je nařízeno?) a patrně jste se spíš přepsal (můj osobní odhad: protože slovo „nařízení“ víc konvenuje kogentní normě).

Za prvé: není pravda, že zákoník obsahuje jen dispozitivní normy (to už jsem popsal v jiném příspěvku)

Za druhé: není správná úvaha, že kde platí legální licence, nemají smysl jiná pravidla než zákazy/příkazy, tudíž dispozitivní pravidla jsou zbytečná. Dispozitivní úprava ani nedělá ze zákona učebnici (osnova předložená Marii Terezii je nesrovnatelná se současným zákoníkem).

Jak už jste zmínil, právo je nástrojem regulace lidského jednání. Právní předpis proto nemá obsahovat to, co nemá vliv na posuzování toho, jak měl někdo jednat (i legální definice mají diakritický význam). Dispozitivní norma též ukládá povinnosti. Jen neříká stranám, že to musí mít sjednáno právě takhle.

Současná soudní praxe měla a má tendenci vykládat kogentně kde co, i když k tomu nebyl důvod a ani sám zákon k tomu nenutil. Např. se nedovoluje sjednat si v občanskoprávních vztazích výši úroků z prodlení odchylně od výše dané prováděcím nařízením (úplně opačně to však je v obchodním právu a navíc lze prakticky totéž dosáhnout smluvní pokutou). Proto důraz na dispozitivnost.

Robis řekl(a)...

to Pavel Hasenkopf:

Část II. (pokračování)

Význam dispozitivní úpravy spočívá v tom, co jsem už napsal: šetří náklady na kontrahování (ne každý chce při každé smlouvě zvlášť dojednávat podmínky a mnohdy se raději spolehne na zákonnou úpravu a předpokládá její rozumnost). Zákonná smluvní úprava šetří hodně sil smluvníkům a dává jim právní jistotu, že nemusejí např. smlouvu s kominíkem uzavírat písemně (a dojednávat v ní složitě odpovědnost za vady) ani tehdy půjčím-li známému auto nechci si složitě dojednávat, za jakých podmínek mi jej má vrátit a v jakém stavu a spoléhám se na smysluplnost zákonné úpravy. Divil bych se, kdyby jste to dělal jinak.

Pokud jde o nárůst objemu textu oproti zákoníku z roku 1964 (OZ 64), nelze říct nic než jen to, že to není novým zákoníkem (NOZ), ale tím stávajícím. NOZ ruší úplně nebo zčásti asi několik desítek zákonů (zrušovací ustanovení uvádí 238 předpisů, ale některé jsou novelami). Koncentruje v sobě statusové, rodinné i majetkové právo.

Úprava v OZ 64 byla tristní – soustředil se téměř výhradně na majetkové právo, zejména spotřebitelské vztahy mezi občany a socialistickými organizacemi. Novela z roku 1991 pak odstranila to nejhorší, a ve zbytku do OZ 64 překlopila ustanovení z občanského zákoníku z roku 1950 (sic!). Hlavní autor novely i zákoníku z roku 1950 byl stejný – Viktor Knapp. Autoři novely se nicméně nikdy netajili její dočasností. Prakticky každá část OZ 64 byla mezerovitá, zkratkovitá a nedostatečná. Kogentně upravené dědické právo bych z hlediska vaší klasifikace zařadil tak někam mezi C5 a C6. Neobsahovalo zákazy, ale jen úpravu toho, co pozůstalí a dědici mohou. Ani zásadně kogentní oblasti právní subjektivity a věcných práv a držby neobsahovaly úpravu mnoha základních otázek. Zcela samostatnou kapitolou je smluvní závazkové právo, které se rozpadá do několika předpisů (ObZ není jediný), přičemž úprava řady otázek je zdvojená. Obecná část obsahuje jen zlomek základních institutů obvyklých v zahraničních zákonících (navíc ObZ volí často opačná řešení, srov. kupř. ex tunc a ex nunc účinek odstoupení). Zvláštní část občanského zákoníku je opět dublována obchodním zákoníkem (rozdíly nejsou marginální: srov. příkazní vs. mandátní smlouva, kupní smlouvy a odpovědnost za vady, smlouvy o dílo).

NOZ je rozsáhlejší proto, že v sobě koncentruje jednotnou úpravu více oblastí a obsahuje víc institutů než účinný OZ 64. Přibylo smluvních typů (sjednocuje občanskoprávní a obchodně právní smlouvy, ale i pojistnou smlouvu a třeba smlouvu o péči o zdraví). Upraveno je např. i postoupení smlouvy (inspirace v návrhu Pavijské skupiny), které je praktické zejména u leasingových smluv (i když v praxi o jeho přípustnosti podle OZ 64 byly na základě jednoho článku pochybnosti, osobně jsem je vyvracel dvěma kamarádům-kolegům, kteří se mě na možnost převodu smlouvy ptali).

Tak tolik k rozsahu nového zákoníku. Nových institutů je samozřejmě hodně, většinu považuji za praktickou už teď, protože vím, že v praxi tyto otázky dělají problémy. Proto považuji Vaši úvahu o nepotřebnosti dispozitivní úpravy za zkratkovitou a povrchní – nejdete do hloubky věcí.

Tomas Pavelka řekl(a)...

Coby student, který nedávno složil státní zkoušku ze socialistického OZ a privatizačního Obch, a který tedy patří ke generaci nejvzdálenější tomu, čemu se zde říká Masarykovská terminologie, můžu říct, že s novým zákoníkem nemám vůbec problém. Spíš závidím budoucím elévům, kteří se budou učit právo systematicky a alespoň s nějakou vazbu na teorii práva a římana.

Zúčastnil jsem se několika panelů k návrhu OZ, které probíhaly v posledních létech na pražské fakultě a snažil jsem se sledovat webové diskuze. Zajímavých argumentů proti rekodifikaci se objevilo zoufale málo (něco do sebe má např. že reko je nesmyslná v době, kdy něco jako kodex soukromého práva v národním slova smyslu zaniká vlivem např. spotřebitelského práva, které je skrz naskrz evropské a prakticky kogentní; nebo v blízké budoucnosti nařízení EU o prodeji zboží , principy evropského soukromého práva a další podklady pro futuro evropský občanský zákoník). Nejspíš proto, že skupina odpůrců rekodifikace se vesměs vtipně kryje s českou euroskpetickou družinou. (vyjma např. Petra Čecha z PF UK)

Naopak nejčastějším argumentem (či floskulí, jak napsal Robert Kabát), bylo, že rekodifikace nese vysoké společenské náklady. Ono i nicnedělání a udržování statu quo na kapačkách (nulová varianta), má své společenské náklady, které se sčítají už 20 let. Chápu starost advokátů a zejména manažerů AKs, že některé náklady se dotknou i jejich kapes. Možná je to ale ta pravá chvíle se zamyslet nad rolí právníků ve společnosti vůbec. A taky nad vložením do zákona o advokacii nebo stavovského předpisu § o povinném průběžném vzdělávání.

Děkuji všem antirekodifikátorům za neochotu se v nových předpisech zorientovat. Získávám tím na trhu podstatnou komparativní výhodu.

Jan Slanina řekl(a)...

ad P.H.:

systém redukovaný na klec, hladového tygra a šimpanze není IMHO ovládán přirozeným právem (tím méně právem pozitivním), ale prostě a jednoduše silou, tesáky a drápy.


ad Tomáš Pavelka:

náklady rekodifikace nenesou primárně advokáti ani manažeři velkých AK. jsou jinde.

představte si libovolnou výrobní či obchodní společnost s dlouhodobými nebo vzorovými smlouvami (zejména pokud ty smlouvy jsou se spotřebiteli, kde je právo striktnější). pokud je to velká společnost s vlastním právním oddělením, je to ještě celkem ok - chlapci a děvčata se zapotí (nebo, s trochou cynismu, konečně začnou pracovat), ale za ty skoro dva roky to zvládnou.

ale FO-podnikatel nebo malý či střední podnik bez vlastních právníků aby si najal advokátní kancelář, která mu to všechno přehodnotí a zaktualizuje. a zadarmo to nebude.

to jsou ty společenské náklady. a rozhodně nejsou zanedbatelné.
a oni nemají na výběr: buď to zaplatí teď, nebo o něco později při libovolných sporech, kde bude vedení sporu přiměřeně dražší kvůli zastaralé smlouvě.

takže advokát, který varoval před rekodifikací a mával při tom společenskými náklady, mluvil IMHO ve prospěch svých klientů, ne svůj. protože on za to, že se to všechno naučí, dostane nakonec zaplaceno v podobě zakázek na transformaci smluv atd. ale pro jeho klienta to jsou utopené peníze, které mu nic nepřinesou.

Tomáš Marný řekl(a)...

Tomáš Pavelka napsal:
"... nějakou vazbu na teorii práva a římana"
Non sequitur. Když změním pojem "právní úkon" na "právní jednání", rázem získáme vazbu občanského práva na římské právo? Na tuto ezoteriku můj rozum nestačí ...
Jinak jak již bylo zde řečeno, autoři nového OZ nějak pozapomněli, že jazyk se vyvíjí. Pokud uměle naroubujeme sto let starou terminologii na nový jazyk, vznikne paskvil. Newspeak se po desetiletích změní na oldspeak a zavádění antiquespeaku bude jen umělým anachronizmem. Něco jako kdybychom se teď na hodině lučby učili o prvku kostíku. :-D
"Osobnost" (§ 15 EOZ)dnes prostě znamená něco jiného, tak proč tomu dávat násilně (dnes již násilně, prostě teď už nemáme první republiku a nemluvíme prvorepublikovým jazykem) zastaralý význam?
(a speciálně bych řekl, že "osobnost" podle § 15 EOZ je nekonzistentní s "osobností" podle § 1 EOZ).

Tomas Pavelka řekl(a)...

Jan Slanina: to zní skoro jako by AK vzorové smlouvy nepoužívaly :) Jistě, každá novela nese "společenské" náklady, ale jiné hned zase redukujue. Jde o to, aby ten dynamický šotek v právu posunul kvalitu úpravy alespoň o píď kupředu a aby náklady toho procesu byly nějak spravedlivě rozloženy (pareto-efektivně, pokud možno) Např. rekodifikace má ambici na snížení míry nekonzistentní judikatury, to je možná ta příjemnější tvář značné podrobnosti nového OZ, která potěší hlavně klienty. Český ancien régime byl v tomto ohledu dost krušný, osobně si od nového § 13 slibuju hodně.

Starost o konzumenty práva práva nemám. Mají dost tuhý kořínek, řekl bych, zvlášť pokud přežili legislativní inflaci poslední dekády. Třeba po smršti novel zákona o veřejných zakázkách, které spíše cílily na pletichy na krajské a centrální úrovni, se s tím musí vypořádat zejména obce, které opravdu utahujou opasky (zadávací dokumentace i smlouvy o dílo se musí měnit cca každý druhý měsíc). Nepamatuju se, že by menší a dotované zadavatele v diskuzi o VZ někdo bránil...

Beztak pláčeme nad zasypaným hrobem starého režimu. Zákoník je tady, ať se ukáže!

FORTUNA řekl(a)...

Právo má sloužit spravedlnosti. Je-li spravedlnost, právo slouží. Když společnost dospěje k názoru, že spravedlnost není, je třeba právo upravit, ale jen tak, aby spravedlnost byla. Debaty zde vedené o různých vzorečcích a tabulkách mi připadají zvrácené, jako zapřahání vozu před koně. Nevidím v tom žádný praktický smysl.

Marii Terezii zde někdo citoval ZÁKONÍK NEMÁ BÝT UČEBNICÍ. S tím je třeba souhlasit. Určitě byla osvícená boží mocí. Máme v Česku aspoň jednu její sochu??

Vydávat zákoníky považuji za nesmysl, protože vše podléhá vlivu času, tedy i tomu, co společnost považuje za spravedlivé (za dvacet let kořeny teď neexistujícího stromu podryjí sousední dům a to prosím bez paragrafů). Nelze promítnout dobu, která je potřeba na zpracování zákoníku o nějakých 3000 paragrafech do nich samých (než dopíši 3000. musím měnit 1.).
Jako zákoník musí stačit pouhé desatero a myslím, kde jde o spravedlnost, stačí. Přikláním se k názoru, že celý nový OZ bude jen, aby X odborníků mělo se čemu věnovat.

Mirek Vorlický

Anonymní řekl(a)...

Přijde mi škoda, že se debata tolik soustředí na nový OZ a o ZOK se vůbec nediskutuje. Nový OZ není asi ideální, ale ZOK mi přijde jako tragédie a hlavně promarněná šance zavést u nás moderní korporační právo. Největší škody budou plynout právě z toho, neb důsledkem bude podškrcený obchod a slabá ekonomika.

V podstatě je pro praktika možné jediné řešení: založit si holandské B.V. či britskou plc a dělat obchod v ČR prostřednictvím pobočky, čímž se uteče z dosahu ZOK. No a volbou práva pečlivě eliminovat použití nového OZ. To není samozřejmě vůbec o daních -- daně z aktivit v ČR je třeba danit v ČR vždy, naopak to může daně trochu zkomplikovat, protože se budou muset platit i v Nizozemí či v UK. Člověk se tím českému právu zcela nevyhne (např. delikty), ale alespoň se tím uteče z dosahu JUDr. Štenglové ...

Karel

kocour řekl(a)...

Jan Slanina:

"systém redukovaný na klec, hladového tygra a šimpanze není IMHO ovládán přirozeným právem (tím méně právem pozitivním), ale prostě a jednoduše silou, tesáky a drápy."

Ale to mi neodpovídáte. Mají i zvířata přirozená práva nebo nemají? A proč? Že jim je upíráme používáním klecí, to je irelevantní. Zmlácený černý otrok také přece nepřichází o svá přirozená práva svým zmlácením či zotročením ...

Pavel Hasenkopf

Jan Slanina řekl(a)...

ad Tomáš Pavelka:

Myslím, že je ještě 1,5 roku nový OZ zrušit či jeho účinnost oddálit - nebyl by to první ani poslední takto postižený zákon.

Nebo, alespoň provést důkladnou revizi (o kterou si stejně v detailech přímo říká, protože bychom asi neradi platili pokuty za neimplementaci směrnic atd., a mám černé podezření, že nám to v aktuálním znění hrozí třeba u "unfair commercial practices").

Já se na věc dívám z pohledu těch konzumentů a nemám pocit, že byste proponoval jakýkoli argument proti mému, že každá další novela či rekodifikace je a-priori škodlivá a je třeba diskutovat, co hmatatelného přinese, aby tuto škodu vyrovnala. Vaše úvaha o tuhém kořínku mi zní asi jako kdybych řekl: "když už Vám uřízli nohu, tak to já Vás mohu ještě zbít".

Ano, advokátní kanceláře používají vzorové smlouvy, ale zpravidla si jejich přípravu účtují jako kdyby je psaly od počátku, takže fakt nemám slitování s tím, že je teď jednou skutečně budou muset připravit.


ad PH:

přirozená práva zvířat se mi jeví být taháním zdejší diskuse velmi bokem. osobně si myslím, že přirozená práva nemají (a nesouhlasím proto ani s novou úpravou v tomto směru), ale jsem si vědom toho, že je to velmi diskutabilní otázka, a nerad bych jí zapleveloval zdejší diskusi.

Robis řekl(a)...

to Mirek Vorlický:

Jako zákoník musí stačit pouhé desatero a myslím, kde jde o spravedlnost, stačí.

Myslím, že málokdo by s vámi v tomhle nesouhlasil, tedy pokud myslíte desatero obrazně, ne nábožensky. Proto se taky s oblibou říká, že z nového občanského zákoníku stačí znát prvních čtrnáct paragrafů. A lze proti tomu jen málo namítat.

Bohužel to nestačí k tomu, abych se dozvěděl, za jakých podmínek lze zrušit nadaci, dát výpověď z nájmu nebo vydědit nezdárného syna, zda je přípustný úrok z prodlení nebo smluvní pokuta ani jak dlouho odpovídá prodávající za vady nebo zda škůdce odpovídá poškozenému za ušlý zisk. K tomu jsou zákoníky. Mj. z evropského hlediska (vč. Louisiany a Québecu) je rozsah nového českého zákoníku vzhledem k okruhu upravovaných otázek obvyklý.

Zákoník nemá být učebnicí.

To je zcela nepochybná pravda. Zmiňuje ji i Karel Eliáš, autor nového zákoníku (http://obcanskyzakonik.justice.cz/cz/napsali-o-nas/50-kant-v-ere-nakousnuteho-jablka.html).

Když Marie Terezie kodifikátorům nařizovala neplést si zákoník s učebnicí, nešlo ani trochu o délku textu (ta činila 60 kapitol/článků! + úvod), ale o jeho obsah a styl. Codex Theresianus je spíše pojednáním o právu, rozsah výkladových částí naprosto přebíjí normativní obsah.

Např.:
„Nechť se zákony stanou pupeční šňůrou lidského chování. Především to je přirozené právo (ius naturale), které samotným rozumem vede člověka dobré pěstovati a zlé zatracovati. Toto právo bylo člověku vnuknuté BOHEM a budoucí pokolení zavazuje JEHO, stejně jako sebe nade vše milovati.“

„Mezinárodní právo i když není v podstatě stejné, nýbrž je zaměřené pouze na blaho národů a obvykle nebo obecně srozumitelně zavedené, zavazuje svobodné národy a nezávislé státy navzájem, a o to více každého zvlášť, takovou měrou, aby nikomu nebylo dovoleno je porušovati.“

„A není nutno se v takových případech se zdržovat tím: Zda na udělení odměny chybí konečná nebo jiná pohnutka?
A zda jsme MY neměli ono udělené, při zkoumání jeho důvodnosti, takto, nebo jinak postupovati, nebo zda jsme měli vůbec něco udělovati? Potom toto všechno spočívá na nás a nikdo jiný nemá právo to posuzovat.
Dost: Kdyby se nenašly důvody, jak byly předestřeny, a při udělování bylo na ně přihlédnuto, potom se sluší, abychom se nepokrytě a nedvojsmyslně naší milosti přidržovali.
Ale ovšem záleží na okolnostech které patří k podstatným: aby potom pro každou maličkost, která by se možná mohla vyskytnout, nebyl nikomu odebírán užitek získané svobody.“

(citováno dle http://is.muni.cz/do/1499/el/estud/praf/ps09/codex/web/pages/codex-theresianus-text.html)

Zákoník se pak čtyřicet let „přepisoval“ (přepisoval není přesné, neboť byl vytvořen zcela znova). Až vznikl Všeobecný občanský zákoníku o 1502 paragrafech, který už nikdo kvůli učebnicovosti neodmítl. Navzdory tomu, že obsahuje ustanovení, která žádný normativní význam nenesou (např. § 286 nebo 291).

Jednoduše: mezi délkou zákona a jeho učebnicovostí není rovnítko. A je primitivní ho tam cpát.

Robert Kabát ml.

kocour řekl(a)...

Jan Slanina:

ad "přirozená práva zvířat se mi jeví být taháním zdejší diskuse velmi bokem. osobně si myslím, že přirozená práva nemají ... ale jsem si vědom toho, že je to velmi diskutabilní otázka, a nerad bych jí zapleveloval zdejší diskusi.",

Je mi líto, já tuto otázku považuji za klíčovou a proto Vás nemohu nechat jen tak vycouvat. Naše debata se odvíjí od Vašeho:

"svoboda každého z nás je z povahy přirozeného práva od samého počátku omezena svobodou (právy) těch ostatních. moje právo činit vše (cokoli) je přece od počátku omezeno (mimo jiné) Vaším právem na život, Vaším právem na osobní svobodu atd."

Já se ptám, kde se toto přirozené právo bere. Existuje-li opravdu jaksi samo od sebe, pak musíte být schopen odpovědět ... práva zvířat jsou jen příklad. Existuje-li něco jako přirozené právo, pak:

- buď mají přirozená práva i zvířata, nebo
- musíme zdůvodnit, proč je nemají.

Ta debata je důležitá proto, že autoři občanského zákoníku za jednu z jeho hlavních předností považují jeho přirozenoprávnost. Já tvrdím, že je to nonsens, žádná norma není přirozená, ale někým stanovená ...

Pokud mi nejste schopen odpovědět, kde se přirozené právo objektivně bere - přirozené právo jiné než právo silnějšího - pak tím padá Vaše úvodní tvrzení.

P.H.

Anonymní řekl(a)...

Ad přirozená práva : lze některá z nich je vysvětlit prostou tradicí. Vznik té tradice je samozřejmě nedohledatelný. Vy se prostě jen do té tradice narodíte. Osobně mi jsou pojednání o původu nového OZ celkem lhostejná. Budoucí judikatura z něj udělá stejně formalistický paskvil.

Ad Desatero: jak může být bráno Desatero nenábožensky ? Vždyť minimálně první tři jsou jen o bohu :-) a ty zbývající v podstatě také z kontextu umístění Desater v Bibli).

Michal Cvrček

Robis řekl(a)...

to Michal Cvrček:

Ad desatero: myslel jsem pár základních pravidel, ne biblické Desatero.

Jan Slanina řekl(a)...

ad PH:

já přirozenoprávnost za pozitivum nového OZ nepovažuji, jsem vůči tomuto konceptu celkem neutrální. a, mimochodem, v těch pasážích, které už jsem si stihl důkladně přečíst (ale připouštím, zdaleka celý zákon to není), ji ani neshledávám.

naopak jeho samotné schválení považuji za nešťastné, protože si myslím, že prostě nepřináší tak zásadní ekonomicky ocenitelnou hodnotu, která by vyvažovala neoddiskutovatelné společenské náklady, které už jsem vysvětloval v jednom z předchozích postů.

druhá věc je, že velmi brzy budou všechny ty náklady vynaloženy, takže zrušení nového OZ už by velmi brzy nebylo účelné. takže věřím, že se alespoň poučíme propříště, že zásadní změny právního řádu nemají být dělány bez toho, aby proběhla důkladná ekonomická analýza - to, co je na konci každého návrhu předkládaného do sněmovny ("nebude mít dopad na státní rozpočet") není důkladná ekonomická analýza.

Tomas Pavelka řekl(a)...

Jan Slanina: pevně doufám, že si s přepisem směrnic do OZ a ZOK dali záležet, měli na to času habakuk. Prolítnul jsem zběžně ustanovení o spotřebitelských smlouvách, vypadá to, že obsahují všechno "co tam má být". Třeba u odpovědnosti za škodu způs. vadou výrobku je smůla, že se nedrželi víc českého znění směrnice (to se nejspíš týká i řady dalších ustanovení), ale implementace neznamená jen přepis textu, že.

Naopak unfair commercial practices se nový OZ vůbec nedotýká. To řeší samostatný zákon o ochraně spotřebitele (634/1992 Sb), který OZ nemění ani neruší (kromě zcela nevýznamných §§ novel z roku 1995 a 2008, které ale většinou měnily jiné předpisy než o ochraně spotřebitele, třeba ObchZ)

Souhlasím s vámi, že diskuze v důvodové zprávě formou "nemá dopad na státní rozpočet", je nic moc. Na druhou stranu, ne všechny náklady a přínosy lze kvantifikovat. O jejich kvalifikaci se autoři a proponenti zákoníku v posledních letech snažili imho dostatečně (viz diskuzní panely několikrát ročně na PF UK), naopak argumentační ticho se valilo z repráků opozice, občas do rytmu nějakých těch floskulí.

FORTUNA řekl(a)...

ad Robis, 27.3.2012, 15:04

děkuji za reakci.

Desatero jistě obrazně. Chtěl jsem napsat ústava, ale toho výrazu se hodně právníků bojí. Kdybych věděl, že nový OZ je založen na prvních 14 par., napsal bych čtrnáctero (a byl bych více IN!). Obliba čtrnáctera ale spíše potvrzuje to, co zastávám já.

K tomu, aby někdo založil nadaci jistě potřebuje souhlas státních orgánů. Je tedy logické, že nadaci zrušit vyžaduje podobný přístup, byť si myslím řešit obojí formou zákona je nesprávné, neboť nelze aby občan měl nárok ze zákona na založení nadace.

Ale, k tomu, abych mohl nakládat se svým majetkem dle svého uvážení (nájem a smlouva, dědictví) nebo se dohodnout o něčem se soukromou osobou, nepotřebuji přece svolení státu. (U dědictví vím, že je to jinak v česku než třeba v anglosaském právu, kde není potřeba někoho vydědit, jen rozhodnu dle svého uvážení, kdo po mně dědit bude.)

Co se týče ušlého zisku - byl by nesmysl to uzákonit, protože nikdo nikdy nemůže vědět jaký zisk mu ujde, než ho má! Když ho nikdy neměl, nemůže dokázat, jaký mu ušel!

Lidé jsou různě inteligentní, schopní a různě zlí a dobří. Stát by v soukromých sporech měl svoji činnost omezit jen na udržování spravedlnosti. Justice = spravedlnost. Tím je situace daná.

Zákoník-učebnice.
Pochopitelně jsem myslel "někoho učit" spíš než rozsah obsahu. Učebnice jsou tenké i tlusté.

Marie Terezie. Odtržení od R-U považuji pro nás za holé neštěstí, které pro mne vyvrcholilo vynětím přestupku z trestných činů komunisty pro účely trestání občanů státní správou. Tím byla celá země vržena zpět minimálně nějakých sto let, spíše 200.

Mirek Vorlický

Robis řekl(a)...

to Mirek Vorlický

U nadace jde o to, že někdo třeba pro případ smrti vyčlení určitý majetek k určitému bohulibému účelu (na podporu umění, nebo výchovy asistenčních psů, na postavení pomníku Franci Josefovi atd.). Nadaci pak samozřejmě řídí někdo jiný. Teď je otázka, když je zřejmé, že peníze té nadace nestačí na pomník Franci Josefovi, a ten, kdo tu nadaci řídí, se po žádných neshání nebo je prostě jen nemůže sehnat (nikdo nechce dát peníze na Habsburky). Může tu nadaci zrušit, za jakých podmínek, komu připadnou ty zbylé peníze. Jde samozřejmě o příšerně zjednodušený příklad, ale dokládá to, že tady desatero nestačí.

Za první republiky se řešil jeden velký právní problém (o co šlo teď není podstatné, i když to není rozřešeno dodnes). Nejvyšší soud tehdy řekl, že se nebude zabývat právnědoktrinářskými otázkami, že ho zajímá co si žádá praktický život. Proslulý brněnský profesor práva, František Weyr, na to památně odpověděl: že má za to, že v právu se často stýkají dva praktické životy a je třeba tenhle konflikt nějak řešit předvídatelným způsobem.

Řídit se čtrnácterem je sice super, ale na spoustu otázek to prostě odpověď nedává.

Navíc ačkoliv v soukromém právu platí presumpce poctivosti (je ve čtrnácteru), máme bohaté doklady o tom, že nemálo lidí prostě poctivých není, krom toho, že jsou lidé lenošní a ješitní a někdy jen prostě omylní. Spoustu těchto situací je třeba řešit. Pošlu-li Vám omylem peníze, jste povinen mi je vrátit? I tehdy, když máte pocit, že jste mi různě pomáhal – v zimě půjčoval lopatu, roztlačoval auto – a že si tedy odměnu zasloužíte? Prodají-li Vám v autobazaru auto, které bylo ukradeno, musíte ho vracet majiteli? Pokud ano; co když jste auto mezitím naboural, máte platit původnímu majiteli náhradu škody?

Když vidím, že hoří kůlna nenáviděného souseda, musím zasáhnout, zavolat pomoc? A když on mi loni taky nepomohl?

Těch otázek jsou samozřejmě mraky. K tomu je občanský zákoník a v jejich řešení mi žádné geniální desatero (čtrnáctero) nepomůže.

Ad nájem: co když s někým uzavřu smlouvu o nájmu na dobu dvou let, mohu pak během této doby se svým majetkem nakládat libovolně? Např. rozštípat vchodové dveře, odpojit vodovod? Když najdu lépe platícího nájemce, mohu stávajícího nájemníka ze dne na den vystěhovat (samozřejmě v době těch dvou let)?

Ad dědictví: to je v Česku skutečně kauza a parádní doklad toho, že méně paragrafů není lépe. 27 paragrafů v současném OZ a zůstavitel skoro nic nesmí. S majetkem, který nabýval celý život. Kult neplatnosti došel tak daleko, že pravidelně jsou závěti prohlašovány za neplatné kvůli banalitám.

Ad ušlý zisk: když budete včelařit a já vám zapálím včelín, máte nárok, abych Vám uhradil pravidelný medový výnos? Když k Vás budu celý den držet jako rukojmí ve Vašem obchodě, proč bych Vám neměl nahradit pravidelný zisk, který jste ten den v obchodě nedosáhl proto, že jsem Vás držel jako rukojmí?

Ty příklady jsou samozřejmě záměrně přehnané.

Robert Kabát ml.

FORTUNA řekl(a)...

ad Robis, 28.3.12, 12:35

Vidím to takto:

NADACE. Otázka je, co je nadace.

Chce-li někdo, aby byl z jeho nějakých peněz po jeho smrti postaven pomník, nechť se sám nebo jeho právník postará, aby jeho přání bylo správně připravené a splnitelné. Do toho přeci státu nic není a žádnou nadaci nepotřebuje.

Chce-li ale někdo zase jako výše, a tím, že založí nadaci, které stát poskytne pro její účely nějaké úlevy (třeba tak, že peníze, které do nadace půjdou nebudou v dědickém řízení zdaněny) pak stát musí tuto úlevu nějakou formou zdůvodnit. A protože určitě ten, kdo nadaci založit chce, nemá ze zákona právo ji zakládat, není třeba to ošetřit zákonem, ale jen nějakým pokynem, řekněme dohodou mezi státem a tím, kdo nadaci založit chce (toto je dnes v česku problém protože státní správa je takovým subjektům nadřazená!!).

VELKÝ PRÁVNÍ PROBLÉM V 1.REPUBLICE
Zcela evidentně, jak jsem od Vás pochopil, NS dospěl k názoru, že věc je právnědoktrinářská, no a Fr.Weyer se domníval, že ve věci jde o střet dvou praktických světů. No a protože soud má právo, ale hlavně povinnost, tyto věci rozhodnout, tak rozhodl. Nevidím žádný problém, spíše naopak. Věc je tím vyřešena.

Řídit se čtrnácterem je super!

SOUKROMÉ PRÁVO
Dostal-li jsem omylem peníze a ten, co je poslal,je chce zpět, musím je vrátit. Zda jsem mu pomáhal nebo nepomáhal, s tím nesouvisí.

Prodali-li mi v autobazaru auto, které bylo kradené?
Toto je trochu těžké, ale otázku je nutno položit jinak.
Musí zloděj vrátit co ukradl? Odpověď je: Ano.
Potom, otázku, zda ten, kdo si auto v dobré víře koupil a používáním poškodil, nemá s problémem co do činění. ČTRNÁCTERO JE SUPER!

HOŘÍ KŮLNA
Toto je ještě těžší, ale chyba teď spočívá v tom, že se domníváte, že na vše lze mít zákon. Píšete zasáhnout, zavolat pomoc. Zase to, že soused nepomohl nemá s věcí nic společného. Co znamená ZASÁHNOUT, ZAVOLAT POMOC? Co když jsem vyděšený, že od kůlny chytne můj dům?

NÁJEM
Odpověď je zcela jednoduchá. Uzavřel jsem dohodu, musím se jí řídit. I kdyby mi někdo nabídl, že mi dá 1000 x více než stávající nájemník, mohu si pouze naříkat, jakou jsem udělal chybu - pozor, anebo se stávajícím nájemníkem uzavřít dohodu, že nemovitost opustí teď a tak ji pronajmout za 1000 x více peněz.
V česku a i jinde myslím, by se zlý pronajímatel pokusil najít důvod, aby mohl tvrdit, že smlouvu porušil nájemce. A úkolem soudu potom je ochrana práv toho, komu jsou upírána.

DĚDICTVÍ
To, co píšte, myslím jen potvrzuje kvalitu čtrnáctera.

VČELY A RUKOJMÍ
Zase trošku nesprávně položená otázka. Bavme se o škodě, kterou včelař utrpěl. Potom lze usoudit, na základě nějaké historie, co měl za majetek loni po sklizni a co bude mít letos po sklizni, když mu byl zničen včelín. Na tu škodu by měl nárok, určitě.

Mirek Vorlický

Jan Slanina řekl(a)...

ad Tomáš Havelka:

Co je tedy ten úžasný ekonomický přínos nového OZ, který vyváží ty náklady na straně soukromých subjektů?
Kde si ten podnikatel poté, co zaplatí fakturu svého advokáta řekne "ten nový zákoník je fakt změna k lepšímu, protože ..."?

Ohledně unfair commercial practices - omlouvám se, chytil jsem se do pasti terminologického zmatku, měl jsem na mysli unfair terms (nepřiměřené podmínky) podle směrnice 93/13/EHS (pozor, pokud budete mluvit např. s prof. Pelikánovou, ona bude coby frankofil mluvit o "zneužívajících klauzulích"). Nový OZ je implementuje ji podle všeho implementuje v § 1813-1815.

Už úvodní věta § 1813 je zajímavá:
Má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele.

Tak jsou zakázané, nebo můžu provést důkaz opaku a dokázat že zakázané nejsou? Nebo co to proboha znamená?
Obávám se, že je to relikt původně jiného, méně eurohujerského (viz. dále) implementačního úmyslu.

Vylepšení je § 1815 (stávající úprava se zde nevyrovnala se Skyllou relativní a Charybdou absolutní neplatnosti, z nichž ani jedna neodpovídala požadavku směrnice).

Opět, stejně jako v dosavadní úpravě, se jde nad rámec požadavku směrnice, a nerozlišuje se mezi adhezními a individuálně sjednanými smlouvami, navíc místo doměnky zneužívajícího charakteru adhezních ujednání (odsud asi pochází ten relikt výše) nastupuje rovnou striktní zákaz taxativního výčtu v § 1814. Ten je jiný, než v dosavadní úpravě, ale opět neobsahuje tak třetinu demonstrativního výčtu směrnice.

Pokud by nám EK uvěřila, že se uplatňuje generální klauzule konformně směrnici, takže absence částí demonstrativního výčtu směrnice nevadí, tak se pokutě snad vyhneme, ale jsme opravdu přesvědčeni, že v aplikační praxi dříve či později nedojde k chybě? Při pozitivismu naší soudní soustavy?

Tomas Pavelka řekl(a)...

Jan Slanina:

s těmi spotřebitelskými smlouvami jsme možná trochu off-topic, ale budiž:

1) generální klauzule směrnice 93/13 (čl.1) je imperfektní (sankci dodá členský stát, čl. 6), ale pracuje s domněnkou stejně jako § 1813. Formulace OZ bohužel směšuje sankci a hypotézu - tj. pojem zakázané ujednání s pojmem nepřiměřené ujednání. Struktura normy daná směrnicí vypadá asi takto: Nepřiměřená ujednání jsou zakázána (čl 6). Nepřiměřené ujednání je když...(čl.1); OZ říká: zakázána jsou zakázaná (tj. nepřiměřená) ujednání. Má se za to, že zakázaná ujednání jsou když... (§ 1813) Na papíře to vypadá divně, ovšem eurokonformní výklad je jasný.

2) směrnice 93/13 je minimální harmonizací, tj. státy mohou přijmout přísnější ustanovení k výhodě spotřebitele

3)výčet v § 1814 proto nevadí, i kdyby byl taxativní. Jde mimochodem částečně ruku v ruce s návrhem směrnice o právech spotřebitelů , která obsahuje v příloze II ujednání (taxativně) blacklistovaná rovnou. Zákoník v § 1814 trochu zvláštně mixuje některá ustanovení z blacklistu i z greylistu (presumpce zneužívání, příloha III návrhu) a bude muset být po přijetí směrnice novelizován. Dnes je ale § 1814 se směrnicí konformní. Zda je příkladný anebo taxativní se lze vzhledem k zajímavé dikci jen dohadovat (spíše se kloním k vašemu závěru - taxativní)


4) absolutní anebo relativní neplatnost zneužívajících klauzulí je dána k úvaze členskému státu, minimem je ovšem relativní neplatnost, viz znění čl. 6
5) souhlasím s vámi, že OZ opomíjí ustanovení směrnice o formulářových smlouvách. Nejsem si ale jistý, zda by vzhledem k dikci ustanovení OZ nešlo o duplicitu (hodno diskuze).

Shrnuto, šlo to udělat lépe, ale i hůře. Úpravu v novém OZ vnímám jako pokus vyjít vstříc trendům ve spotřebitelském právu (a nové směrnici) a současně jako snahu odstranit zjevné problémy dosavadní implementace, např. rozhodčí doložky (spolu s novelou ZRŘ).

Jan Slanina řekl(a)...

ad Tomáš Pavelka:

Trochu si připadám jako Cato starší: má nový OZ nějaký ekonomicky vyjádřitelný přínos?

Co se týče spotřebitelských smluv: ano, šlo to udělat hůře, o tom není sporu. Ale myslím, že je to ilustrativní příklad, že nový OZ je sice veledílo, ale zasloužil by si novelizaci ještě před nabytím účinnosti.

Eurokonformní výklad první věty § 1813 nic neřeší právě kvůli té minimální harmonizaci. Přednost musí mít výklad gramatický, který nepřipouští důkaz toho, že ta ustanovení v konkrétní smlouvě nejsou zneužívající. Jen by připouštěl důkaz toho, že nejsou zakázaná, ale to je logický nesmysl. Kdyby byla plná harmonizace, tak si eurokonformním výkladem pomohu, protože úprava cílená směrnicí je jasná. Tady ale směrnice dává pouze hranici. Vnitrostátní úprava je "na správné straně", takže eurokonformní výklad nepomůže.

To, že kritizuji, že i nový OZ jde nad rámec směrnice, je kritika eurohujerství (papežštější než papež). Osobně coby spotřebiteli znalostně vybavenému individuálně sjednávat smlouvy mi vadí, že to či ono ustanovení nemohu ve vyjednávání přihodit na misku vah.

Relativní neplatnost je jednoznačně v rozporu s judikaturou ESD k této směrnici, protože podle ní soud musí přihlížet k neplatnosti i bez návrhu (Oceano Gruppo a další). Absolutní neplatnost zase znemožňuje spotřebiteli se těch ustanovení dovolat, pokud by mu "omylem" něco přinášela. Což podle mého čtení ten čl. 6 neumožňuje.

V tom výčtu v § 1814 vidím problém právě v tom, že zcela opomíjí graylist. Blacklist (s výhradou uvedenou výše) mi nevadí. Spotřebitel, který si zákoník bude číst, díky tomu neví, proti čemu všemu je chráněn.

A ohledně splnění povinnosti implementace fakt nejsem přesvědčen, že se advokátovi nějaké společnosti nikdy nepodaří přesvědčit tuzemské soudy, že, když něco nefiguruje v § 1814, tak to není zneužívající.

Tomas Pavelka řekl(a)...

Jan Slanina:

s Océano Gruppo máte pravdu, omlouvám se za neznalost.

S tím hujerstvím bych to neviděl tak zle, obecně ochrana spotřebitelů se v ČR drží spíše na úrovni minima směrnice (a to i v novém OZ, zvlášť pokud je § 1814 ve skutečnosti demonstrativní), oproti zemím s tradičně vysokou ochranou, např. UK či Německo. Ostatně proto má nová směrnice problém, jakožto úplná harmonizace vyvolává v některých státech paniku ze snížení standardu.

Ekonomická přínosnost? Dispozitivní ustanovení snižují transakční náklady posilováním právní jistoty. Propracovanější dispozitivní úprava -> vyšší právní jistota. Příklad: sjednocení závazků. U kogentních ustanovení je to jinak, jestliže udržují nebo v případě nového OZ v některých případech snižují regulativní zásah do privátní autonomie, a zároveň nabízejí více modů jednání a úpravu nových institutů, jde jednoznačně o posílení osobní (právní) svobody jednotlivce. Jestliže budujeme společnost na volném trhu a axiomu efektivity racionálního rozhodování zainteresovaných jednotlivců, posílení jejich svobody v tomto paradigmatu musí nutně znamenat ekonomickou přínosnost. Příklad: pořízení pro případ smrti, absolutní majetková práva...

V tranzitním období (nějaký ten pátek od účinnosti) právní jistota zřejmě klesne, což ale vyrovná jejím posílení ve střednědobém výhledu.

Já vím, právní jistotou se ohání kdejaký novinář, ale přijde mi to jako menší klišé než pořád dokola omílaný terminologický archaismus.