Ivo Telec: Požadavky na kvalifikační práci
Aktualitou českého vysokoškolského právnického prostředí jsou šetření týkající se studentských kvalifikačních prací. Zdánlivě se jedná o věc jasnou. Ve skutečnosti se ale setkáváme s řadou pochyb i ze strany některých akademických orgánů a právníků, zda vznikl plagiát, anebo nikoli. Zdá se proto, že jakákoli osvěta je namístě.
Zabývat se těmito otázkami v dnešní racionalistické době znamená formulovat etické kánony neboli protiplagiátorská pravidla. Ve světě se nejedná o nic nového. Taková pravidla obvykle bývají formulována kasuisticky. Tzn. uváděním jednotlivých, nutno říci, že značně rozmanitých, skutkových podstat vědeckého a morálního deliktu plagiátorství, stíhaného odsudkem veřejnosti.
Ve většině případů ale nejde „pouze“ o vědecký a morální delikt (s možným pracovněprávním nebo akademickoprávním důsledkem), nýbrž i o kriminální jednání z prostředí akademické kriminality. Kromě porušování chráněných práv k duševnímu vlastnictví, práva osobnostního či práva proti nekalé soutěži je namístě hovořit o majetkovém nebo nemajetkovém podvodu. Poslední z toho je vyjádřeno skutkovou podstatou trestného činu poškozování cizích práv (§ 209 tr. z.). Poškozeným je zde kupříkladu vysoká škola, jíž byla způsobena vážná újma na právech, například na právu na její dobrou pověst obsahujícího i její důvěryhodnost v očích veřejnosti, a to tím, že ji student uvedl v omyl o své kvalifikační práci, kterou na ni obhájil a kterou musí vysoká škola zveřejnit. Bezpochyby zajímavou kapitolou může být účastenství na tomto nebo jiném studentem dokonaném trestném činu ze strany kupříkladu školitele nebo vedoucího diplomové práce formou pomocnictví. Pomocný skutek školitele nebo vedoucího diplomové práce může být různý. Pomocná osoba z řad akademických pracovníků může studentovi úmyslně pomáhat odstraňovat překážky k podvodnému získání vysokoškolské kvalifikace například doporučujícím posudkem, zlehčením studentova „pochybení“, poukazem na studentovu pouze „formální“ chybu apod. Pomocník ale přitom musel vzhledem ke svému akademickému postavení vědět, že svých chováním se účastní poškozování práv vysoké školy a musel být srozuměn s následkem spočívajícím například v ohrožení její důvěryhodnosti jako „vrcholného centra vzdělanosti“, řečeno slovy zákona.
Pro účely veřejné diskuse jsem se pokusil nastínit několik pravidel neboli požadavků vysoké školy na kvalifikační práce. Žádoucí je, aby pravidla stanovil studijní a zkušební řád vysoké školy. Jeho porušení by tak bylo porušením právní povinnosti s možným disciplinárním postihem studenta v samosprávné děkanské pravomoci podle zákona o vysokých školách. Pravidla mohou být vedle toho i vodítkem obsahujícím obecná hlediska studijního hodnocení kvalifikační práce komisí pro státní závěrečné zkoušky, popř. jinou obdobnou komisí.
Požadavky na kvalifikační práce můžeme vyjádřit kupříkladu takto:
1) Kvalifikační práce, dále jen „práce“, musí být jedinečným výsledkem tvůrčí (vědecké) činnosti autora, který je vědeckým (metodickým a systematickým) vyjádřením autorova vlastního právního myšlení obsahujícího autorův odůvodněný právní názor, a to na příslušné vědecké téma (vědeckou problematiku) a na jeho řešení a podle jeho zadání vysokou školou, je-li u práce příslušného druhu zadání stanoveno.
2) Práce musí být původním, nezávisle a samostatně vytvořeným vědeckým dílem autora z oblasti právní vědy, které je výsledkem autorova vlastního výzkumu [Srov. specifický vysokoškolský výzkum, kterým je výzkum prováděný studenty při uskutečňování akreditovaných doktorských nebo magisterských studijních programů a který je bezprostředně spojen s jejich vzděláváním; viz § 3 odst. 2 písm. c) zákona č. 130/2002 Sb., o podpoře výzkumu, experimentálního vývoje a inovací z veřejných prostředků a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o veřejné podpoře výzkumu, experimentálního vývoje a inovací), ve znění pozdějších předpisů, v úplném znění vyhlášeném pod č. 211/2009 Sb.] s použitím obecně uznávaných vědeckých metod včetně zvláštních metod právní vědy.
3) U prací bakalářských postačuje, je-li práce původním, nezávisle a samostatně vytvořeným odborně literárním dílem autora z oblasti příslušné odbornosti (povolání), které je jedinečným výsledkem tvůrčí (odborné) činnosti autora.
4) Pro práci, která je výsledkem autorova studia jiného než právnického studijního programu, platí tyto požadavky obdobně.
5) Původnost práce se rozumí jak co do autorova vlastního myšlenkového obsahu, například právně odůvodněného řešení konkrétního právního problému, tak co do autorova vlastního vědeckého vyjádření vlastního myšlenkového obsahu. U prací bakalářských přitom postačuje autorovo vlastní odborně literární vyjádření vlastního myšlenkového obsahu.
6) Kde autor ve své práci myšlenkově čerpá z cizích myšlenek obsažených v cizích dílech nebo v jiných cizích výtvorech či projevech, dále jen „díla“, například, kde autor čerpá z cizích právních názorů nebo cizích právních teorií, nebo kde autor myšlenkově čerpá tyto cizí myšlenky samé, musí tak učinit zjevným, poctivým, [Srov. též právní doktrínu fair use a prvky, jimiž se vyznačuje.] přesným a přezkoumatelným odkazem na cizí myšlenkový obsah, například na cizí řešení, na jeho původce a pramen, a to odkazující nebo srovnávající poznámkou pod čarou na patřičném místě a vždy též v soupisu použité literatury nebo jiných pramenů tak, aby bylo objektivně vyloučeno nebezpečí záměny autorových a cizích myšlenek (pravidlo odkazu).
7) Kde autor přebírá do své práce výňatky z cizích děl, popř. cizí drobná díla celá musí tak učinit zjevným, poctivým, přesným a přezkoumatelným způsobem a při splnění citačních předpokladů stanovených zákonem, [Čl. 9 odst. 1, anebo čl. 10 Bernské úmluvy o ochraně literárních a uměleckých děl ze dne 19. září 1886, doplněné v Paříži dne 4. května 1896, revidované v Berlíně dne 13. listopadu 1908, doplněné v Bernu dne 20. března 1914 a revidované v Římě dne 2. června 1928, v Bruselu dne 26. června 1948, ve Stockholmu dne 14. července 1967 a v Paříži dne 24. července 1971, vyhlášené pod č. 133/1980 Sb., ve znění vyhlášeném pod č. 19/1985 Sb., § 12 odst. 1, anebo § 29 a 31 zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorského zákona), ve znění pozdějších předpisů.] přičemž převzaté výňatky cizích děl, popř. cizí drobná díla celá musí být zřetelně odděleny od autorovy vlastní práce tak, aby bylo objektivně vyloučeno nebezpečí záměny obou děl nebo jejich částí, a to například uvedením převzaté cizí věty v uvozovkách a v kurzívě (pravidlo citace). Požadavek v tomto pravidle vyjádřený platí též pro citace z děl nebo citace drobných celých děl, která jsou autorskoprávně volná, a to s ohledem na účel autorovy práce.
8) Pravidlo citace týkající se autorských děl platí obdobně pro citaci spočívající v autorově reprodukci cizího zapsaného průmyslového vzoru spočívajícího ve vzhledu výrobku nebo jeho části, například ve vzhledu obalu, grafického symbolu nebo typografického znaku, a to při splnění citačních předpokladů stanovených zákonem.;[§ 19 odst. 1, nebo § 23 odst. 1 písm. c) zákona č. 207/2000 Sb., o ochraně průmyslových vzorů a o změně zákona č. 527/1990 Sb., o vynálezech, průmyslových vzorech a zlepšovacích návrzích, ve znění pozdějších předpisů.]
9) Pravidlo odkazu platí obdobně pro autorovo myšlenkové čerpání z jiného vlastního díla autora práce. Pravidlo citace platí přiměřeně pro přebírání výňatků z jiného vlastního díla autora práce nebo pro přebírání jiných autorových drobných děl celých (pravidlo autocitace).
10) Autor práce se musí vystříhat otrockého nebo jiného napodobení cizích děl nebo napodobení cizích myšlenek, spočívajícího v použití cizích děl nebo jejich částí anebo cizích myšlenek jako by byly jeho vlastní (zakázané vyvolání objektivního dojmu cizích děl nebo cizích myšlenek jako vlastních), a to i bez ohledu na úmysl autora vydávat cizí díla nebo jejich části anebo cizí myšlenky za vlastní (zákaz plagiátu).
11) Autor se musí vystříhat vyvolání mylné představy nebo uvedení jiného v omyl o svých schopnostech nebo znalostech, právních nebo jiných názorech, o své výzkumné, tvůrčí nebo jiné činnosti, o splnění studijní nebo jiné právní povinnosti, o své vědecké nebo odborné způsobilosti (kvalifikaci) nebo o své vědecké bezúhonnosti či o svém osobnostním charakteru, a to ve vztahu k dané práci.[Srov. např. skutkovou podstatu trestného činu poškozování cizích práv podle § 209 zákona č. 140/1961 Sb., trestního zákona, ve znění pozdějších předpisů; totiž nemajetkový podvod. Anebo srov. skutkovou podstatu trestného činu podvodu podle § 250 cit. zák.; totiž majetkový podvod.]
12) Práce, jakož i jí předcházející autorova činnost, například činnost výzkumná, musí být v souladu s obecně uznávanou veřejnou morálkou akademickou a výzkumnou,[Srov. např. Etický rámec výzkumu, vzatý na vědomí vládou České republiky jejím usnesením ze dne 17. srpna 2005 č. 1005, které je dálkově přístupno v síti elektronických komunikací na adrese http://www.vlada.cz/ nebo Správnou vědeckou praxi, doporučení předsednictva Grantové agentury České republiky z dubna 2000, které je takto přístupno na adrese http://www.gacr.cz/.]
jakož i v souladu se smyslem vysokoškolského vzdělávání a osobního získávání vysokoškolské kvalifikace.
13) Práce, jakož i jí předcházející autorova činnost, nesmí bezdůvodně zasahovat do práv jiných osob; například do práva k cizímu duševního vlastnictví, kupříkladu do práva autorského nebo do práva průmyslově vzorového, nebo do práva osobnostního či do práva proti nekalé soutěži, kupříkladu získáním autorovy neoprávněné soutěžní výhody na úkor jiného.
14) Práce, jakož i jí předcházející autorova činnost, nesmí ohrozit důvěryhodnost vysoké školy, na níž vznikla, v očích veřejnosti ani jinak ohrozit její pověst.
15) Práce musí být úvodem opatřena autorem projeveným a vlastnoručně podepsaným čestným prohlášením a slibem odškodnění tohoto znění:
„Čestné prohlášení a slib odškodnění
Prohlašuji na svou čest podle svého nejlepšího vědomí a svědomí, že tato práce je mým původním dílem, které jsem samostatně a nezávisle vytvořil(-a) jen s použitím podkladů v ní uvedených. Slibuji odškodnit každého, komu bych způsobil(-a) újmu nepravdivostí tohoto prohlášení.“
Vlastnoručním podpisem musí být práce opatřena v její papírové podobě. V elektronické podobě musí být vlastnoruční podpis nahrazen jeho elektronickou faksimilí.
16) Autor má ve své práci přihlédnout ke standardizaci dokumentů vyplývající z technických norem, [ČSN ISO 7144 Dokumentace – Formální úprava disertace a podobných dokumentů. (Březen 1997), ČSN ISO 690 Dokumentace – Bibliografické citace. Obsah, forma a struktura. (Prosinec 1996), ČSN ISO 690-2 Informace a dokumentace – Bibliografické citace – Část 2: Elektronické dokumenty nebo jejich části. (Leden 2000).]
jakož i k poctivým akademickým zvyklostem.
17) Stanoví-li zákon [Např. zákon č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů (zákon o vysokých školách), ve znění pozdějších předpisů.]
nebo studijní a zkušební řád vysoké školy, popř. jiné její vyšší opatření jinak, má přednost před těmito požadavky.
Ve většině případů ale nejde „pouze“ o vědecký a morální delikt (s možným pracovněprávním nebo akademickoprávním důsledkem), nýbrž i o kriminální jednání z prostředí akademické kriminality. Kromě porušování chráněných práv k duševnímu vlastnictví, práva osobnostního či práva proti nekalé soutěži je namístě hovořit o majetkovém nebo nemajetkovém podvodu. Poslední z toho je vyjádřeno skutkovou podstatou trestného činu poškozování cizích práv (§ 209 tr. z.). Poškozeným je zde kupříkladu vysoká škola, jíž byla způsobena vážná újma na právech, například na právu na její dobrou pověst obsahujícího i její důvěryhodnost v očích veřejnosti, a to tím, že ji student uvedl v omyl o své kvalifikační práci, kterou na ni obhájil a kterou musí vysoká škola zveřejnit. Bezpochyby zajímavou kapitolou může být účastenství na tomto nebo jiném studentem dokonaném trestném činu ze strany kupříkladu školitele nebo vedoucího diplomové práce formou pomocnictví. Pomocný skutek školitele nebo vedoucího diplomové práce může být různý. Pomocná osoba z řad akademických pracovníků může studentovi úmyslně pomáhat odstraňovat překážky k podvodnému získání vysokoškolské kvalifikace například doporučujícím posudkem, zlehčením studentova „pochybení“, poukazem na studentovu pouze „formální“ chybu apod. Pomocník ale přitom musel vzhledem ke svému akademickému postavení vědět, že svých chováním se účastní poškozování práv vysoké školy a musel být srozuměn s následkem spočívajícím například v ohrožení její důvěryhodnosti jako „vrcholného centra vzdělanosti“, řečeno slovy zákona.
Pro účely veřejné diskuse jsem se pokusil nastínit několik pravidel neboli požadavků vysoké školy na kvalifikační práce. Žádoucí je, aby pravidla stanovil studijní a zkušební řád vysoké školy. Jeho porušení by tak bylo porušením právní povinnosti s možným disciplinárním postihem studenta v samosprávné děkanské pravomoci podle zákona o vysokých školách. Pravidla mohou být vedle toho i vodítkem obsahujícím obecná hlediska studijního hodnocení kvalifikační práce komisí pro státní závěrečné zkoušky, popř. jinou obdobnou komisí.
Požadavky na kvalifikační práce můžeme vyjádřit kupříkladu takto:
1) Kvalifikační práce, dále jen „práce“, musí být jedinečným výsledkem tvůrčí (vědecké) činnosti autora, který je vědeckým (metodickým a systematickým) vyjádřením autorova vlastního právního myšlení obsahujícího autorův odůvodněný právní názor, a to na příslušné vědecké téma (vědeckou problematiku) a na jeho řešení a podle jeho zadání vysokou školou, je-li u práce příslušného druhu zadání stanoveno.
2) Práce musí být původním, nezávisle a samostatně vytvořeným vědeckým dílem autora z oblasti právní vědy, které je výsledkem autorova vlastního výzkumu [Srov. specifický vysokoškolský výzkum, kterým je výzkum prováděný studenty při uskutečňování akreditovaných doktorských nebo magisterských studijních programů a který je bezprostředně spojen s jejich vzděláváním; viz § 3 odst. 2 písm. c) zákona č. 130/2002 Sb., o podpoře výzkumu, experimentálního vývoje a inovací z veřejných prostředků a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o veřejné podpoře výzkumu, experimentálního vývoje a inovací), ve znění pozdějších předpisů, v úplném znění vyhlášeném pod č. 211/2009 Sb.] s použitím obecně uznávaných vědeckých metod včetně zvláštních metod právní vědy.
3) U prací bakalářských postačuje, je-li práce původním, nezávisle a samostatně vytvořeným odborně literárním dílem autora z oblasti příslušné odbornosti (povolání), které je jedinečným výsledkem tvůrčí (odborné) činnosti autora.
4) Pro práci, která je výsledkem autorova studia jiného než právnického studijního programu, platí tyto požadavky obdobně.
5) Původnost práce se rozumí jak co do autorova vlastního myšlenkového obsahu, například právně odůvodněného řešení konkrétního právního problému, tak co do autorova vlastního vědeckého vyjádření vlastního myšlenkového obsahu. U prací bakalářských přitom postačuje autorovo vlastní odborně literární vyjádření vlastního myšlenkového obsahu.
6) Kde autor ve své práci myšlenkově čerpá z cizích myšlenek obsažených v cizích dílech nebo v jiných cizích výtvorech či projevech, dále jen „díla“, například, kde autor čerpá z cizích právních názorů nebo cizích právních teorií, nebo kde autor myšlenkově čerpá tyto cizí myšlenky samé, musí tak učinit zjevným, poctivým, [Srov. též právní doktrínu fair use a prvky, jimiž se vyznačuje.] přesným a přezkoumatelným odkazem na cizí myšlenkový obsah, například na cizí řešení, na jeho původce a pramen, a to odkazující nebo srovnávající poznámkou pod čarou na patřičném místě a vždy též v soupisu použité literatury nebo jiných pramenů tak, aby bylo objektivně vyloučeno nebezpečí záměny autorových a cizích myšlenek (pravidlo odkazu).
7) Kde autor přebírá do své práce výňatky z cizích děl, popř. cizí drobná díla celá musí tak učinit zjevným, poctivým, přesným a přezkoumatelným způsobem a při splnění citačních předpokladů stanovených zákonem, [Čl. 9 odst. 1, anebo čl. 10 Bernské úmluvy o ochraně literárních a uměleckých děl ze dne 19. září 1886, doplněné v Paříži dne 4. května 1896, revidované v Berlíně dne 13. listopadu 1908, doplněné v Bernu dne 20. března 1914 a revidované v Římě dne 2. června 1928, v Bruselu dne 26. června 1948, ve Stockholmu dne 14. července 1967 a v Paříži dne 24. července 1971, vyhlášené pod č. 133/1980 Sb., ve znění vyhlášeném pod č. 19/1985 Sb., § 12 odst. 1, anebo § 29 a 31 zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorského zákona), ve znění pozdějších předpisů.] přičemž převzaté výňatky cizích děl, popř. cizí drobná díla celá musí být zřetelně odděleny od autorovy vlastní práce tak, aby bylo objektivně vyloučeno nebezpečí záměny obou děl nebo jejich částí, a to například uvedením převzaté cizí věty v uvozovkách a v kurzívě (pravidlo citace). Požadavek v tomto pravidle vyjádřený platí též pro citace z děl nebo citace drobných celých děl, která jsou autorskoprávně volná, a to s ohledem na účel autorovy práce.
8) Pravidlo citace týkající se autorských děl platí obdobně pro citaci spočívající v autorově reprodukci cizího zapsaného průmyslového vzoru spočívajícího ve vzhledu výrobku nebo jeho části, například ve vzhledu obalu, grafického symbolu nebo typografického znaku, a to při splnění citačních předpokladů stanovených zákonem.;[§ 19 odst. 1, nebo § 23 odst. 1 písm. c) zákona č. 207/2000 Sb., o ochraně průmyslových vzorů a o změně zákona č. 527/1990 Sb., o vynálezech, průmyslových vzorech a zlepšovacích návrzích, ve znění pozdějších předpisů.]
9) Pravidlo odkazu platí obdobně pro autorovo myšlenkové čerpání z jiného vlastního díla autora práce. Pravidlo citace platí přiměřeně pro přebírání výňatků z jiného vlastního díla autora práce nebo pro přebírání jiných autorových drobných děl celých (pravidlo autocitace).
10) Autor práce se musí vystříhat otrockého nebo jiného napodobení cizích děl nebo napodobení cizích myšlenek, spočívajícího v použití cizích děl nebo jejich částí anebo cizích myšlenek jako by byly jeho vlastní (zakázané vyvolání objektivního dojmu cizích děl nebo cizích myšlenek jako vlastních), a to i bez ohledu na úmysl autora vydávat cizí díla nebo jejich části anebo cizí myšlenky za vlastní (zákaz plagiátu).
11) Autor se musí vystříhat vyvolání mylné představy nebo uvedení jiného v omyl o svých schopnostech nebo znalostech, právních nebo jiných názorech, o své výzkumné, tvůrčí nebo jiné činnosti, o splnění studijní nebo jiné právní povinnosti, o své vědecké nebo odborné způsobilosti (kvalifikaci) nebo o své vědecké bezúhonnosti či o svém osobnostním charakteru, a to ve vztahu k dané práci.[Srov. např. skutkovou podstatu trestného činu poškozování cizích práv podle § 209 zákona č. 140/1961 Sb., trestního zákona, ve znění pozdějších předpisů; totiž nemajetkový podvod. Anebo srov. skutkovou podstatu trestného činu podvodu podle § 250 cit. zák.; totiž majetkový podvod.]
12) Práce, jakož i jí předcházející autorova činnost, například činnost výzkumná, musí být v souladu s obecně uznávanou veřejnou morálkou akademickou a výzkumnou,[Srov. např. Etický rámec výzkumu, vzatý na vědomí vládou České republiky jejím usnesením ze dne 17. srpna 2005 č. 1005, které je dálkově přístupno v síti elektronických komunikací na adrese http://www.vlada.cz/ nebo Správnou vědeckou praxi, doporučení předsednictva Grantové agentury České republiky z dubna 2000, které je takto přístupno na adrese http://www.gacr.cz/.]
jakož i v souladu se smyslem vysokoškolského vzdělávání a osobního získávání vysokoškolské kvalifikace.
13) Práce, jakož i jí předcházející autorova činnost, nesmí bezdůvodně zasahovat do práv jiných osob; například do práva k cizímu duševního vlastnictví, kupříkladu do práva autorského nebo do práva průmyslově vzorového, nebo do práva osobnostního či do práva proti nekalé soutěži, kupříkladu získáním autorovy neoprávněné soutěžní výhody na úkor jiného.
14) Práce, jakož i jí předcházející autorova činnost, nesmí ohrozit důvěryhodnost vysoké školy, na níž vznikla, v očích veřejnosti ani jinak ohrozit její pověst.
15) Práce musí být úvodem opatřena autorem projeveným a vlastnoručně podepsaným čestným prohlášením a slibem odškodnění tohoto znění:
„Čestné prohlášení a slib odškodnění
Prohlašuji na svou čest podle svého nejlepšího vědomí a svědomí, že tato práce je mým původním dílem, které jsem samostatně a nezávisle vytvořil(-a) jen s použitím podkladů v ní uvedených. Slibuji odškodnit každého, komu bych způsobil(-a) újmu nepravdivostí tohoto prohlášení.“
Vlastnoručním podpisem musí být práce opatřena v její papírové podobě. V elektronické podobě musí být vlastnoruční podpis nahrazen jeho elektronickou faksimilí.
16) Autor má ve své práci přihlédnout ke standardizaci dokumentů vyplývající z technických norem, [ČSN ISO 7144 Dokumentace – Formální úprava disertace a podobných dokumentů. (Březen 1997), ČSN ISO 690 Dokumentace – Bibliografické citace. Obsah, forma a struktura. (Prosinec 1996), ČSN ISO 690-2 Informace a dokumentace – Bibliografické citace – Část 2: Elektronické dokumenty nebo jejich části. (Leden 2000).]
jakož i k poctivým akademickým zvyklostem.
17) Stanoví-li zákon [Např. zákon č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů (zákon o vysokých školách), ve znění pozdějších předpisů.]
nebo studijní a zkušební řád vysoké školy, popř. jiné její vyšší opatření jinak, má přednost před těmito požadavky.