úterý 25. září 2007

Tak kolik vám zbývá, pane předsedo....?

Vzhledem k tomu, že na rozdíl od Michala Bobka po ránu v zájmu svého žaludku kávu nepiji, přicházím často i o četbu novin. O četbu Práva (dříve rudého, nikoli "jiného") pak z jistých důvodů přicházím pravidelně (přiznávám bez mučení, že i když se odmýšlím od jeho minulosti, málokdy se mi podaří pročíst se dále než na stranu tři až čtyři, kde stejně většinou najdu nějakou celostránkovou reklamu na Lidl...). V pátek jsem byl ale upozorněn, že o četbu článku Jiřího Vyvadila a Stanislava Křečka „Úspěšná Brožová !?“ na straně 6 bych přijít neměl (http://pravo.novinky.cz/). Jak již název napovídá, tématem je opět rozhodování Ústavního soudu v bermudském trojúhelníku takzvané české „soudcokracie“, jenž je vymezen body IB, VK a JB (marně uvažuji, kde má skutečné těžiště). K tomuto i zde již mnohokrát omletému tématu se ale vracet nechci.

Zajímavější totiž je, že je tam jakoby mimochodem zahrnuta i tato pasáž:
„Nejde ovšem jen o Ivu Brožovou (nebo před časem diskutovanou Renátu Veseckou). Je nutno se vší vážností uchopit otázku ustavování soudních funkcionářů (a zřejmě též vedoucích funkcionářů státních zastupitelství) na určité funkční období. Každý člověk, tím spíše vrcholný manager, po určité době výkonu své funkce zákonitě zakrňuje a vyčerpává se.
Po určité době musí přijít na jejich místo jiní s novými pohledy a novými myšlenkami. A nejen to. Moc, a to jakákoliv, korumpuje. Každý, kdo disponuje mocí nad ostatními, musí podléhat pravidelnému testu možné výměny.
Proto zavedení mechanismu omezeného funkčního období (byť i třeba s možností opakování), kupř. na dobu 5 let, je nezbytné. Že ovšem taková změna vyžaduje změnu Ústavy je nabíledni, protože je třeba nově ústavně pojmout tyto vztahy tak, aby byly závazné i pro Ústavní soud.“

Jinak řečeno, autoři zde jakoby mimochodem – z vlastní zkušenosti ale vím, že obiter dicta neradno podceňovat – navrhují konečně přebít Ústavní soud vyšší kartou a změnit Ústavu tak, aby soudní funkcionáři měli časově omezený mandát, konkrétně na pět let. Původně jsem myslel, že je to jen takové plácnutí do vody, pak mi ale došlo, že oba autoři nepatří v politice k těm, kteří by do vody plácali, snad jim k tomu už chybí i jistá klukovská hravost.... A navíc se ukazuje, že se nejedná zdaleka o ojedinělé hlasy, byť ty ostatní, pokud je mi známo, nejsou ještě přetaveny do tiskařské černi. Takže je asi opravdu třeba tento návrh "se vší vážností uchopit".

Hm, zdánlivě se jedná o dobrou a logickou myšlenku, autoři koneckonců zdařile sugerují čtenářům představu zakrnělých a vyčerpaných soudních funkcionářů zpitých a zkorumpovaných vlastní mocí a čekajících na smrt, jež jediná vysvobodí společnost z jejich oligarchického jha. Mně se ale při četbě tohoto článku nevybaví tato představa, která chce být patrně popisem české justiční současnosti – tedy té současnosti, v níž jde všechno podle dále vyjádřeného názoru autorů od desíti k pěti až třem, k čemuž se z důvodů, které jsem popsal ve svém postu k soudcovské nabubřelosti (http://jinepravo.blogspot.com/2007/08/zase-o-soudcovsk-nabubelosti-aneb.html), necítím být povolán vyjadřovat. Vybaví se mi naopak představa toho báječného nového světa, který by nastal, kdyby myšlenka dočasného a obnovitelného mandátu soudních funkcionářů došla naplnění.

Je to představa předsedy soudu, který vykonává svou funkci s pocitem, že každý jeho krok, ale pomyslně i každý krok a každé rozhodnutí soudců jeho soudu, může být kladným nebo záporným bodem v hlavě toho, kdo za rok, za tři, za čtyři, bude rozhodovat o tom, zda novým předsedou téhož soudu bude znovu on, nebo někdo jiný. Je to představa předsedy, který může neformálně při večeři prohodit před soudcem řešícím mediálně zajímavou věc, že by ji možná přeci jen měl rozhodnout tak, jak si přejí média, protože jiné rozhodnutí vrhne mediálně nepříjemné světlo nejen na soud, který to může ustát, ale i na celou justici, či ministerstvo, kterému na těchto mediálních bodech již z povahy ministerstva záleží. Je to představa předsedy, který tráví první dva roky svého pětiletého mandátu ve vděčnosti k tomu, jenž ho jmenoval, jeden rok si užívá skutečné nezávislosti a poslední dva roky žije ve strachu, zda bude znovu jmenován, přičemž ten strach nemusí plynout nutně z toho, že by na té funkci tolik lpěl, ale i z vědomí, že ví, kdo by nastoupil případně na jeho místo – což na některých soudech může být jistě nepříjemná předtucha nejen pro něj, ale i pro mnohé soudce.

Netvrdím, že by se jednalo o masový výsledek a že by předsedové soudů masově přešli na tento způsob uvažování. Ale kdyby k němu spadl jediný předseda soudu, je to špatně, a kdyby k němu spadl jediný předseda z těch soudů, které mají přezkoumávat exekutivní rozhodnutí, je to katastrofa, neboť buď se dají přezkoumávat rozhodnutí moci výkonné s pocitem, že v případě velké nespokojenosti exekutivy s rozhodnutím (a že jen v historii NSS takových rozhodnutí bylo, ba i těch, která byla kritizována dřív než čtena!) dopadne na předsedu soudu Damoklův meč neobnovení mandátu, nebo se dají přezkoumávat nezávisle. A třetí cesty není.
Tož uvidíme. Naštěstí i autoři článku si uvědomují, že pokud by měla být takto vychýlena rovnováha mezi mocemi ve státě ve prospěch exekutivy a na úkor nezávislosti soudní moci, vyžadovalo by to změnu Ústavy, která zatím – jak opakovaně řekl Ústavní soud – vidí soudcovskou moc jako nezávislou. A to není malý úkol. Velké úkoly mi imponují, ale v tomhle případě autorům k jeho splnění nebudu přát mnoho štěstí...

18 komentářů:

david kosar řekl(a)...

Vynechám stokrát "omleté věci" a připojím jen malou poznámku:

Tvůj problém by se Pavle dal z velké části vyřešit neobnovitelností mandátu předsedy soudu - zůstala by přinejhorším jen ta vděčnost po první dvě léta...:) (což by se dalo kompenzovat prodloužením mandátu). BTW problémy spojené s obnovitelným mandátem už několikrát vyplavaly na povrch i u ÚS.

Dalším možným řešením je postupná rotace všech soudců daného soudu na postu předsedy, v tomto případě samozřejmě se zkráceným obdobím jednoho mandátu - např. 1 rok. Nechce se mi dohledávat nějaké komparativní analýzy, ale tak to podle mě chodí u státních soudů v Georgii (USA).

[Samozřejmě se dá vymyslet systém, který má jiná pravidla pro nižší soudní instance a jiná pro "nejvyšší" soudy v dané větvi (tj. NS a NSS, eventuelně i u VS)]

Obiter dictum, soudcovské rady ani časově neomezený mandát podle mě taky není všelék. Líbí se mi naopak izraelský systém, kde všechny soudce včetně soudců Supreme Court of Israel (SCI) jmenuje (a přiděluje) tzv. “Judges’ Nominations Committee”, jež se skládá z 9 členů: 3 soudců (předsedy a dvou dalších soudců SCI), 2 ministrů (jedním z nich je vždy Ministr spravedlnosti), 2 členů Knessetu a 2 zástupců Isreali Bar Association (obdoba ČAK). Suma sumárum, jsou splněny 3 základní předpoklady: (1) na jmenování (a přidělení)soudců se podílejí všechny tři složky státní moci; (2)exekutiva i ve spojení s legislativou nemají absolutní většinu; a (3) soudci mohou být rovněž přehlasováni, neboť opět nemají absolutní většinu. Většinu mají sice právnické profese (soudci a advokáti), ale na tom nevidím nic špatného.

P.S. To už jsem dohledal - srov. http://en.wikipedia.org/wiki/Supreme
_Court_of_Israel
nebo lépe stránky Supreme Court of Israel - http://elyon1.court.gov.il/eng
/system/index.html

karel střelec řekl(a)...

Ad
"Je to představa předsedy soudu, který vykonává svou funkci s pocitem, že každý jeho krok, ale pomyslně i každý krok a každé rozhodnutí soudců jeho soudu, může být kladným nebo záporným bodem v hlavě toho, kdo za rok, za tři, za čtyři, bude rozhodovat o tom, zda novým předsedou téhož soudu bude znovu on, nebo někdo jiný."

Nevím, co je na této myšlence špatného. Samozřejmě předseda nemůže odpovídat za rozhodnutí soudců svého soudu, to jediné je nutno takové představě vytknout. Ale pokud jste slovem "krok" měl na mysli činnost při správě soudu, tak samozřejmě, že při každém svém rozhodnutí musí každý vedoucí jakékoliv organizace přemýšlet, zda jde o rozhodnutí správné, a zda je schopen za ně nést odpovědnost (která se může projevit i v podobě budoucího nejmenování).

Ostatně model, kde předseda soudu je odpovědný za svá rozhodnutí a za výsledky své činnosti (a pokud funkci vykonává špatně, je odvolán či znovu nejmenován), je mi mnohem milejší než model, kdy předseda nemusí dělat vůbec nic a je neodvolatelný.

Abych parafrázoval další Vaši větu, tak "Netvrdím, že se nyní jedná o masový výsledek a že by předsedové soudů takto nyní masově uvažovali. Ale pokud do tohoto uvažování spadl jediný předseda soudu, je to špatně".

A stejně jako je cestou do pekel závislost soudů na exekutivě, tak jí je i pravomoc soudů (či jejich předsedů) bez odpovědnosti. Takže nějaká třetí cesta by se asi měla začít hledat, než bude pozdě.

Tomáš Sobek řekl(a)...

Jenom čekám, kdo navrhne pravidelné losování předsedy soudu s argumentem, že los je ztělesněním nezávislosti. :)

Michal Strnad řekl(a)...

Ano ano, los je ztělesněním nezávislosti, neb si jen tak přežvykuje traviny a lišejníky a jinak ho nic nezajímá.

Vyloučení znovuzvolitelnosti si s sebou nese ten problém, že po jednom, dvou obdobích se vyčerpají všichni, kdo ty manažerské schopnosti mají, a ono jich asi mezi soudci zas tak moc nebude. Navíc z osobní zkušenosti vím, že většina soudců je vděčná za svoji jednačku a otázky rozpočtu, stížností a platů zaměstnanců je ani trochu nelákají...

Shora popsaný izraelský systém volby se mi líbí a k tomu i obnovitelný mandát...

Štěpán Šťastník řekl(a)...

Přiznám se, že jsem příliš nepochopil obavu, která je v blogu popsána. Copak nemáme zkušenosti s rotací v oblasti justice? Nevím jestli se to na tomto webu nosí, pro jistě nezpochybnitelně kladnou a významnou úlohu NSS, ale všichni soudci a funkcionáři ÚS podléhají rotaci. Pravda není pětiletá, nýbrž desetiletá, ale je tu. S ohledem na vývoj kauz, které vedly k návrhu rotace soudních funkcionářů si přitom nemyslím, že by byly znakem servility vůči orgánu (orgánům), které na ustanovování do funkce soudce ÚS mají vliv. A to bez ohledu na to, co si o těch rozhodnutích dalšího můžu myslet. A zdůrazňuji, že to uváděné "nebezpečí" souvisí s rozhodováním soudce (soudců) a nikoliv s rozhodováním soudních funkcionářů. Proto mi apriori nevadí ani myšlenka omezeného funkčního období, ani myšlenka pravidlené rotace všech soudců v této funkci po roce (jak v diskusi zaznělo), ani myšlenka losování osoby funkcionáře (jak taky zaznělo). Jakkoliv souhlasím s negativy, která zazněla mám zato, že pokud by se v konečném důsledku v kýžené funkci ocitli na jakoukoliv dobu všichni, kdo o to stojí, případně i ti, co o to vůbec nestojí, pak by nepochybně při zachování zdravého rozumu museli s odstupem dospět k závěru, že všude je chleba o dvou kůrkách, resp. že výhody plynoucí z kýžené funkce jsou rovnoměrně vyváženy s nevýhodami, a to především s nevýhodou mediálně vnímané odpovědnosti za rozhodnutí, které funkcionář ani nevydal, ani s ním nesouhlasí, a dokonce se mu ani soudce, který ho vydal osobně třeba nelíbí. Takže v konečném důsledku to podle mého názoru nic zásadně jiného oproti stávajícímu stavu nemůže přinést.

Pavel Molek řekl(a)...

Ad David Kosař: Díky za výborné komparativní inspirace i za pobavení, nevím proč, ale když jsem se dočetl k větě "Tvůj problém by se Pavle dal z velké části vyřešit...." připadl jsem si jako u psychoanalytika;)

Ad Karel Střelec: Myslím, že vtip je právě v tom, že pokud budou předsedové soudů skládat každých pět let účty ze své činnosti, tak uvažování politiků nutně povede k tomu, že je budou - byť i podvědomě - vnímat prizmatem rozhodování jejich soudu, byť formální důvody nového nejmenování budou nutně vymezeny jako manaženerské, když se náhodou někdo zeptá - nikdo přeci nahlas neřekne, že ten či onen předseda nebude znovu jmenován proto, že soudci jeho soudu soudí tak, že se to nelíbí Ministerstvu financí, nějakému vlivnému politikovi, nebo že to nutí ministra spravedlnosti odpovídat novinářům na velmi nepříjemné otázky. Vaše argumentace plyne z toho, že vnímáte předsedu soudu jen jako manažera (a každý manažer jistě má být za své kroky odpovědný), jenže on je zároveň i soudce, a to v pozici jakéhosi prvního mezi rovnými... To je ostatně jedno z těžišť oněch rozhodnutí Ústavního soudu, který zde nejen vykládá Ústavu, ale i popisuje jakýsi přírodní zákon: pokud bude předseda soudu zároveň soudce a zároveň manažer, nemůže se politika tvářit, že odvolává libovolně manažera, aniž by tím zasahovala do jeho nezávislosti jako soudce. Na to, aby byl takový přírodní zákon překonán, muselo by dojít k rozštěpení této funkce po vzoru klášterů: místo jednoho předsedy by byl v čele soudu jeden převor (tedy opravdu odvolatelný manažer, který by nebyl soudcem) a jeden opat (reprezentant, první mezi soudci, nejvýraznější osobnost soudu). Jak by se vám líbila tato představa?

Michal Bobek řekl(a)...

Nebezpečí, které popisuje Pavel, jistě vznikají u systému kratších mandátů. Řešením by byl jeden delší a neobnovitelným mandát (třeba 1x deset let a basta). Nemyslím ale, že by mandáty pro soudní funkcionáře na dobu určitou byly špatné.

Když už jsme u těch "obíček" - číst úvahu Dr. Vyvadila, že "moc korumpuje" je v retrospektivě vstkutku zábavné.

karel střelec řekl(a)...

Ad Pavel Molek - model řízení soudů profesionálním manažerem-nesoudcem je to, o čem by se mělo uvažovat. Odpovídá to mojí možná trochu naivní představě, že každý by měl dělat to, na co je odborník, přičemž myslím, že soudce je odborník na právo, ne na management.

Že by hrozilo nejmenování předsedy exekutivou z politických důvodů, to je pravda. Jenže když tyto pravomoci dáte soudcovské samosprávě, zase hrozí falešná stavovská solidarita a neřešení i závažných pochybení. Skoro bych řekl, že se ani nedá rozhodnout, která z těchto variant je horší.

A k tomu přírodnímu zákonu, s tím mám právě problém. Nejsem s to pochopit, jak může být soudce ohrožen ve své nezávislosti, pokud soudí jako soudce, a ne jako předseda soudu + soudce. Že může brát své odvolání či nejmenování jako určité příkoří, to je jasné. Ale zrovna tímto se hranice soudcovské nezávislosti hrozně rozmlžují, a může to dopadnout i tak, že za pár let se za ohrožení soudcovské nezávislosti bude považovat i např. medializace rozsudků a jejich kritické hodnocení.

david kosar řekl(a)...

ad pavel: vybral jsem si špatnou školu:)

Jinak se jistě shodneme, že je zásadní rozdíl mezi odvoláváním funkcionářů soudu a časově omezeným mandátem (tj. příp. i neobnovením mandátu). První je daleko nebezpečnější než to druhé. Tudíž souhlas s michalem a delším neobnovitelným mandátem.

Každopádně současný stav, kdy má předseda NS časově neomezený mandát a navíc jen a pouze na něm záleží, zda-li bude souhlasit s přidělením soudce k NS je neakceptovatelná.

P.S. Příznivec jiných složek moci by mohl taky namítnout, že předseda soudu neni "primus inter pares" ale "jednooký mezi slepými"...:)

Jan M. Passer řekl(a)...

Článek, který Pavel zmiňuje, jsem zaregistroval. První věc, která mne při jeho čtení napadla, nebyla, zda je správná nyní módní myšlenka jmenování soudních funkcionářů na dobu určitou. Jako první se mi totiž vybavila osoba jednoho z autorů článku a okolnosti, za kterých opouštěl justici. V kombinaci s jeho pokračující politickou aktivitou pak článek nevnímám a ani nemohu vnímat jako snahu o nalezení vhodného postavení soudních funkcionářů, ale spíše jako pokus o vytvoření prostředí, které mu umožní vyrovnat účty s tím, kdo jeho odchod "zavinil".

Petr Zima řekl(a)...

1)odvolatelnost zvnějšku justice je vždy problematická. Dokud nebude existovat funkční profesní samospráva (tím myslím profesní, nikoliv pouze soudcovská), tak asi budou stále s odvoláváním problémy.
2)větší problém je ale na začátku při nominaci soudců do vysokých funkcí. Stále jsme na začátku. Kdo a jak kandidáty odborně prověřuje? (viz můj článek Ústavní soud a nominační rituály v Bulletinu advokacie 1/2006). I když se to asi neodehrává při nějaké večeři (nebo snad ano?), chybí tomu metoda.

JUDr. Jiří Vyvadil řekl(a)...

Věci jsou vždycky jinak. I můj společný článek se Stanislavem Křečkem jejen pokračováním mnohokráte opakovaného. S myšlenkou pravidelné rotace předsedů soudů přišel nadějný tým na misisterstvu spravedlnosti Motejl-Baxa a dovedl jej do praktické dokonalosti okamžitým odvoláním několika (tuším 7 ale nevím to přesně) předsedů krajských soudů. Zjeména předseda krajského soudu v Plzni, který vytáhl k sobě mladého a schopného Josefa Baxu jako svého místopředsedu to cítil úporně. Ale takový pricipiální Josef Baxa již je. Ale vážně. Justice potřebuje, aby předsedové soudu v podstatě plně odpovídali po stránce finanční, personální za chod svěřeného úseku. Znamenalo by to v praxi razantní navýšení jeho pravomocí. Ovšem neznám jiný korektiv než stanovení určitého funkčního období ve kterém předseda soudu musí dokázat než co umí. A k poznámkám jiným Honzo Passere, já Josefu Baxovi nic nevyčítám, pomohl mi prohloubit mé životní zkušennosti a to je cenné. A panu Molkovi, kterého neznám. Milý příteli,jak jste to myslel s tou korupcí? Jistě člo jen o takový básnický obrat. Závěrem bych chtěl říci, že věřím, že někdo, dříve či pozdějio svěží a stále platnou mylšenku Josefa Baxy na rotaci předsedů soudů všech stupňů prosadí. Bude dobré,aby se vědělo, že na počátku této nelehké cesty jako průkopník stál on sám. můj názor naá ambicióznodvolánídou Křečkem

Pavel Molek řekl(a)...
Tento komentář byl odstraněn autorem.
Pavel Molek řekl(a)...

Ad Štěpán Šťastník: Nemohu si pomoci, ale nějak v sobě marně hledám jistotu, že právě Ústavní soud je tím vzorovým příkladem, na němž lze ilustrovat, jak se možnost obnovitelného mandátu skvěle osvědčila, čímž nechci říct, že se to odrazilo na jeho většinové rozhodovací činnosti.. A kdo ví, třeba jen slyším trávu růst na základě minulých mediálních spekulací....

Ad Karel Střelec: Kouzlo toho "přírodního zákona" nemá jádro ani tak v samotné povaze justice, ale v tom, jak je vnímána světem politiky, a té opravdu mnohdy splývá ekonomická či manažerská činnost s činností judikatorní. Nebo byla předsedkyně NS málo kritizována za to, že soud málo sjednocuje judikaturu? Takže kdo ví - přijmeme-li fikci, že za jejím odvoláním opravdu byla jen nespokojenost s tím, jak vykonává svou funkci - možná, že kdyby soudci NS soudili jednotněji, kdyby úspěšněji přesvědčovala heretiky, ať se přikloní k judikatornímu mainstreamu, kdyby podnítila vydávání tolik oblíbených stanovisek, tak by vydržela.... Ale opravdu je tohle pořád ještě ta manažerská funkce, nijak nesouvisející s činností judikatorní?

Ad JUDr. Jiří Vyvadil: Vážený pane doktore (předpokládám, že Vámi použité, jakkoli lichotivé, oslovení mi pro věkový rozdíl nepřísluší recipročně používat...), jistě není, a to ani v pozici autora postu, mým úkolem vykládat myšlenky doktora Baxy, tím méně posuzovat jejich Vámi zpochybňovanou konzistentnost v čase. Mohu tak pouze dovysvětlit, že svou zmínkou o "moci" jsem neusiloval o nic jiného, než uvést ve Vašem článku použitou větu "Moc, a to jakákoliv, korumpuje," do svého pastelového převyprávění Vaší vize soudního funkcionáře, jak jej líčí Váš článek. Myslím, že neodhalím nic intimního, prozradím-li na sebe, že snad i díky svému takřka chlapeckému věku mám stále ještě jiná "startovací slova" než právě "moc". Například některá slova související s uměním i jinými podobami krásy mě dokáží vybudit mnohem spolehlivěji...na margo uměleckých stylů ostatně děkuji za poslední malebně surrealistickou větu Vašeho komentáře, v nadcházejícím prodlouženém víkendu se ji pokusím dešifrovat.

P.S.: Zcela mimo rámec ironie, které se tento blog občasne nevyhne, musím vyslovit uznání, že jste možná první člověk, jehož názory přímo kritizujeme a který na naši kritiku sám odpověděl komentářem, tedy "s otevřeným hledím". Teď jen čekám, zda se dříve ozve pan prezident nebo doktor Bureš.

Eva Kováčechová řekl(a)...

Vážení páni,
(medzi diskutujúcimi som nevidela žiadnu dámu, preto si dovoľujem takéto oslovenie - dúfam, že sa nedotknem žiadnej z čitateliek :)

So záujmom som si prečítala článok, s ešte väčším diskusiu k nemu. Nie som síce ani pán prezident ani dr. Bureš, ale zase ponúkam pohľad z opačného brehu: "slovenský model" je približne taký, ako si to (zdá sa) predstavuje autor článku v Právu. No a slovenské reálie predstavujú aj dve rôzne stránky tej istej mince:

Prvý pohľad predstavuje menovanie predsedu a podpredsedu Najvyššieho súdu SR. Menuje ich prezident na návrh Súdnej rady, a to na 5 rokov, maximálne na dve volebné obdobia. Naša historická skúsenosť úkázala, že je lepšie, keď je toto obdobie skôr kratšie ako dlhšie. Nemožnosť odvolať kontroverzného presedu najvyššieho súdu, ktorý šafáril s odmenami podľa vlastného ... nazvime to rozhodnutia, sa pretriasala od kuloárov tohto súdu, cez ministerstvo, Ústavný súd SR až po Strasbourg.

Na druhej strane – ešte kontroverznejšie je ustanovovanie do funkcie predsedov ostatných všeobecných súdov. Týchto totiž menuje na návrh Súdnej rady SR minister spravodlivosti na základe výberového konania. Ten istý minister ich môže aj odvolať, a to okrem iného aj bez návrhu „ak si neplní povinnosti predsedu súdu“. Úplná katastrofa nastane, ak si minister toto ustanovenie vyloží tak, že môže odvolať hociktorého predsedu súdu preto, že (mu) nevyhovuje, a to aj bez odôvodnenia. Hranice medzi zákonnosťou a svojvôľou v takom prípade nie sú totiž vôbec rozpoznateľné...
(Žiaľ, nie je to žiadna fikcia, ale suchá realita, napr.: http://sk.wikipedia.org/wiki/%C5%A0tefan_Harabin)
(To, že je ústrednou postavou oboch príbehov tá istá osoba, je – dúfam – len náhoda... )

Nemuselo by to byť nič tragické, keby predseda súdu bol „len“ jeho manažérom. Predseda však naďalej zostáva sudcom, ktorý súdi, sudcom, ktorý rozhoduje o rozvrhu práce ostatných sudcov súdu, vykonáva dohľad nad dodržiavaním dôstojnosti a plynulosti súdneho konania a zásad sudcovskej etiky (??), predseda vykonáva previerky súdnych spisov, určitým spôsobom sleduje a hodnotí prácu sudcov a senátov... Vo mne takáto úprava vyvoláva prinajmenšom pochybnosti o nezávislosti justície a exekutívy. Alebo presnejšie - vnímam to ako rozpor s princípom trojdelenia moci.

Tak, a teraz neviem, čo je menšie zlo – dozor výkonnej moci nad súdnou, alebo ponechanie sudcov napospas im samým...

Anonymní řekl(a)...

Ad Pavel Molek - teď se pustím pro sebe na tenký led, protože neznám systém, jakým má NS sjednocovat judikaturu. Já jsem vždy uvažoval tak, že by NS měl sledovat, které právní otázky jsou řešeny nejednotně, tyto při nejbližší příležitosti judikatorně uchopit a dát definitivní stanovisko.

Čili ta činnost by měla spočívat v jakési rešerši sporných otázek, což je záležitost spíše manažerská než soudní. I když musím připustit, že "vhodným" výběrem, resp. nevýběrem toho, co by se mělo sjednocovat, může dojít k prolnutí správní a soudní fce, a jistý zásah do nezávislosti soudu by tu postupem vůči přededovi mohl hrozit. Nicméně tuto úvahu vidím jen jako velmi teoretickou.

Pokud mluvíte o přesvědčování heretiků, tak to by mě ani ve snu nenapadlo, že by něco takového předseda soudu mohl dělat. Z Vašeho příspěvku jako bych cítil, že ano, ale to by byl teprve ten pravý zásah do nezávislosti soudu, takový pěkný řez zevnitř (a pokud by se toho nějaký předseda dopustil, tak okamžitě odvolat a jeho jméno na věky vymazat ze všech soudních spisů)

karel střelec řekl(a)...

... jsem svůj předchozí příspěvek nepodepsal, tak to napravuji aspoň takto.

Jan Převrátil řekl(a)...

Pohled zcela zvenku, a tudíž pravděpodobně mimo, ale přesto: existuje nějaký zásadnější důvod, proč by u špičkových soudů (míněno topograficky), u kterých dochází k největším diskusím, nemohl být předseda volen na opakovatelný mandát svými budoucími "podřízenými", takto soudci samotnými? Z mého pohledu by odpadla jak "nucená rotace", která může některé soudce "nebavit" a vést ke kolísavé úrovni předsednictví, tak snaha vyhovět vůli externího "jmenovatele". U SPS to funguje myslím poměrně dobře, navíc tato praxe dává soudcům možnost vybírat v rámci voleb mezi více přístupy k vedení soudu...