čtvrtek 17. května 2007

O Zlatovlásce

V případě tohoto příspěvku prosím čtenáře o mimořádnou míru shovívavosti. Budiž polehčující okolností na mojí straně, že poslední léta trávím v obklopení hodně malých dětí, takže o co méně času mám na četbu Dworkina či Schmitta, o to více se prohlubují moje znalosti Medvídka Pú a Maxipsa Fíka. Jako osoba lačná po inteletuálních podnětech právního zaměření je proto musím hledat i na těch místech, kde původně možná ani neměly být. To jen na vysvětlenou, proč zatěžuji tento blog tak zdánlivě odtažitým tématem, jako jsou pohádky. [Byť na straně druhé je možné, že právě toto téma definitivně ukončí nespravedlivou pověst tohoto blogu jakožto „pánského klubu“.]

Bezprostředním podnětem k sepsání této úvahy jsou pochyby vyvolané novým vyposlechnutím pohádky o Zlatovlásce (navíc impresivně přednesené Dádou Patrasovou). Protože mám vážné podezření, že její stávající a pohříchu velmi oblíbená verze podporuje výchovu k právnímu nihilismu, pokusím se poněkud saturninovsky nabídnout možnou alternativu, která by naše děti mohla vrátit zpět na kolej demokratického právního státu. Následující povídání proto prosím berte jako jakéhosi moderního průvodce Jiříka na jeho cestě za Zlatovláskou.

Pokračování:

Takže – bylo nebylo. Poté, co úředník Jiřík dostal jasně vymezený úkol připravit kouzelného hada pro svého zaměstnavatele-krále, provedl jej svědomitě a neporušil ani výslovný zákaz z něj neuzobnout. Neučinil tak také proto, že dlouhodobě odsuzoval nešvary, které viděl kolem sebe, a které spočívaly ve zneužívání pracovních pomůcek pro soukromé účely. S nelibostí např. sledoval, jak králova sekretářka odnáší papíry pro domácí užití, králův kočí opotřebovává kočár i pro potřeby vlastní rodiny a kat tupí služební meč při výkonu „soukromých fušek“, byť až po pracovní době. Pravda, Jiřík se díky svojí poctivosti nenaučil řeči zvířat, nicméně mohl večer alespoň ulehnout s klidným svědomím, že se choval loajálně, hygienicky a v souladu s královnou právních disciplín (tj. zákoníkem práce, který byl již tehdy v podstatných rysech srovnatelný s dnešním) a nemusí se tak obávat okamžitého zrušení pracovního poměru či dokonce popravy, kterou tehdejší normotvůrce zakotvil pro případy zvlášť závažného porušení pracovní kázně či zapojení do odborářských piklů (v tom byla přece jen drobná odlišnost od dnešní úpravy, přičemž si však netroufám hodnotit, která ze zmíněných úprav je pokrokovější). Navíc dobře věděl, že nejlepší zaměstnanci dostávají pravidelnou šanci zlepšit si svoje jazykové schopnosti na pravidelných školeních a nechtěl o tyto zaměstnanecké výhody lehkomyslně přijít.

Když později Jiřík dostal za úkol přivést králi Zlatovlásku, učinil tak rád nejen proto, že i na tyto úkoly pamatovala jeho pracovní smlouva, nýbrž zejména z důvodu, že dostal vítanou šanci poznat nové země a lidi, o tučných dietách ani nemluvě. Cesta byla zajímavá a náš hrdina si ji navíc osvěžil řadou dobrých skutků. Jen namátkou: zachránil hořící mraveniště a také vrátil do hnízda z něj vypadlé malé krkavce, čímž je ušetřil před nenasytnou liškou. Pro úplnost podotkněme, že tak učinil z dobroty svého srdce a nikoliv ze ziskuchtivosti. Proto také odmítl následné nabídky mravenců a krkavců na budoucí protislužbu, jelikož věděl, že právě takovýto klientelismus představuje vstupní předpoklad pro jakékoliv korupční jednání a Jiřík věděl, že jeho království si v žebříčcích Transparency International nestojí příliš vysoko (někde těsně nad Českem a Slovenskem a daleko za Botswanou) a dlouhodobě ho to mrzelo.

Když však viděl spor dvou rybářů o ulovenou rybu, odolal pokušení ji vykoupit a pustit do moře. Jakkoliv totiž mu jí bylo líto, věděl zároveň, že tato jeho pomoc by byla velmi naivní a krátkozraká. V rybářích by totiž povzbudila mamon, když by konečně pochopili, že se jedná o dobrý byznys a že nemusí stačit lovit jedinou rybu denně. Proto, milé děti, aby náš hrdina neublížil mnoha jiným rybičkám, tuto rybku z dobrých důvodů nevykoupil a ušetřenou částku raději věnoval Organizaci na podporu zřízení útulku pro rybí sirotky a pro oběti podmořského domácího násilí. [Pro úplnost se sluší dodat, že podle tehdy platného královského berního výnosu si tuto částku později mohl berní subjekt odečíst od berního základu a dokonce mohl požádat o vrácení berně z přidané hodnoty, což opět dokazuje, že dobrota se vyplácí v každé době a v každé formě vlády.]

Když Jiřík konečně doputoval ke svému cíli, přihlásil se do veřejné soutěže o princeznu Zlatovlásku a složil předepsanou zálohu na věno. Dlužno dodat, že tato soutěž byla transparentní a zcela férová, jak už to v královstvích bývalo, neboť všichni soutěžící měli rovné šance a dohlížel nad ní vrchní štolba. Proto také náš rek již podruhé z principielních důvodů odmítl nabídku neodbytných mravenců a krkavců na pomoc při plnění jednotlivých úkolů (ze strany rybky z pochopitelných důvodů tato nabídka nepřišla), neboť nechtěl být před ostatními soutěžícími jakkoliv zvýhodněn. Jiřík tak poté, co v soutěži poctivým způsobem zvítězil a jako jediný splnil nelehké úkoly (vylovil prsten a posbíral korále, poztrácené marnotratnou Zlatovláskou, a donesl vodu z Mrtvého moře a z Karlovarských zřídel), mohl mít ze sebe upřímnou radost, nezkalenou žádným podvodem.

Jiřík ostatně neselhal ani při závěrečném výběru Zlatovlásky z dvanácti zahalených princezen. Byť mu jeho rozhodování ztěžovala bzučící moucha neustále nalétávající na jednu z adeptek (o skutečných důvodech tohoto jejího počínání se můžeme pouze domnívat), vybral si Zlatovlásku podle zcela racionální logické úvahy. Vycházel totiž ze skutečnosti, že jestliže žádaná dívka má skutečně zlaté vlasy až na zem, musí s ohledem na tíhu zlata po jejich srolování pod šátek vyvolat efekt padající hlavy, navíc nabývající velmi nezvyklých rozměrů. Již při letmém pohledu na princezny a jednoduchém matematickém výpočtu (jednoduchém proto, že v hodinách matematiky dával pozor!) si proto nemohl nevšimnout, že jedné z nich hlava (o rozměrech přinejmenším třikrát přesahujících rozměry hlav jiných) výrazně a vypočteným způsobem přepadává dozadu, takže šel najisto a Zlatovlásku si odvedl domů. Tady je opět vidět, že se poctivost vyplácí a že bystrá úvaha je daleko cennější než zištná pomoc zvenčí.

Jakkoliv Jiříka Zlatovláska při zpáteční cestě fyzicky zaujala a se zalíbením pokukoval po jejích ženských vnadách, byl si vědom svého pracovního zařazení a úkolu a jednoznačně odmítal její rafinované nabídky na odstranění krále a převzetí moci, protože si byl dobře vědom toho, že by se nejednalo o nic jiného než o nelegitimní puč, který by byl tak jako tak pro rozpor s podstatnými náležitostmi demokratického právního státu následně shledán absolutně neplatným a že by jím nastolená vláda nikdy nezískala ani uznání mezinárodním společenstvím. Navíc, při vědomí kvalitní zdravotní péče věděl, že by bylo bláhové spoléhat na povídačky o mrtvé a živé vodě. Proto byl velmi rád, když ho jeho zaměstnavatel za vzorné provedení úkolu a v souladu s kariérním řádem odměnil služebním povýšením do funkce zástupce vedoucího odboru Kanceláře hradu pro vnější styky a briskně si hned spočítal, jak příjemné důchodové dopady toto povýšení pro něj znamená. Také proto se rozhodl pro ženitbu a našel si dívku sobě rovnou. Sice neměla zlaté vlasy, nicméně uměla vařit a byla pracovitá a šetrná a Jiřík tak nemusel žít jako jeho král ve stresu, kde zase jeho manželka roztrousí či potopí majetek v hodnotě poloviny HDP celého království. Ale to by už byla zcela jiná pohádka...

6 komentářů:

Michal Bobek řekl(a)...

Nádherné. Je vtipné, že se dva poslední posty tak sešly (Jára Cimrman a Zlatovláska). Nezbývá tedy, než ocitovat klasika (i když o pozici klasika nyní soutěží i Vojtěch da Šimíček ;-))):

"Cimrmanův názor na pohádku byl velice vyhraněný. Ve své studii "Sbírejte pohádky", otištěné v anarchistickém časopise "Doutnák", píše: "Jak vlastně připravujeme naše děti na život? Čteme jim před spaním příběhy, v nichž nejmladší a odstrkovaný princ dostane nejkrásnější princeznu, hloupý Honza přelstí všechny chytráky a Smolíčka Pacholíčka zachrání na poslední chvíli jelen. Když děti vyrostou, vykročí do života, v němž odstrkovaný nakonec stejně ostrouhá, naivní sedne na lep chytrákovi a zatímco si na člověku smlsne kdejaká havěť, jeleni se klidně pasou. Taková literatura - uzavírá Cimrman - je podle mého soudu dětem nebezpečnější než alkohol či zápalky".

Cimrman se však nespokojuje jen s kritikou, ale dává příklad vlastními tvůrčími činy. Tady je nutno přiznat, že řada jeho pohádek vzbudila odpor, zejména u dětí. Skutečně, mám na mysli třeba jeho pohádku Jak chudák do ještě větší nouze přišel, nebo jeho syrový pohádkový horor O 13 tchyních a neuspěl ani celkem roztomilý Kašpárkův hrobeček.
Dramatická pohádka Dlouhý, Široký a Krátkozraký patří k těm povedenějším dílům. Během Cimrmanova života se dočkala dokonce několika repríz, tuším že tří. Naše úprava ponechává text zhruba v původní podobě, až na pár drobných změn. Tak především jsme se rozhodli projasnit celkově chmurnou atmosféru pohádky. Například zakletá princezna Zlatovláska se v naší verzi nepromění v ohyzdnou babici, ale v mladou krasavici. Druhým zásahem byla redukce mrtvých z původních 27 na 3. A konečně se nám podařilo - a to byla věřte práce nejtěžší - snížit na polovinu sklerózu děda Vševěda."
(Dlouhý, Široký a Krátkozraký).

Zdeněk Kühn řekl(a)...

Připojuji se k Michalově chvále. Mimochodem, protože jsme obdobně jako V.Š. vystaven mnoha pohádkám, nemůžu nezmínit můj postřeh o Dádě Patrasové, kterou Vojtěch Šimíček zmiňuje. Ta má přinejmenším v některých pořadech takovou dikci, že mám pocit, že dětem vnucuje nějakou formu jazykové vady.

Anonymní řekl(a)...

U příspěvku jsem se zasmála, i když smích to byl spíše hořký. Ale jen jednu věc - předpokládám, že Jiřík byl státním zaměstnancem a že hledat Zlatovlásku jel do zahraničí, protože jinak by diety nebyly "tučné"...:-)


Jana Jirkalová

Andrej Kelemen řekl(a)...

Super! Už mi tu chýba iba Saturninova "Kancelář pro uvádění románových příběhů na pravou míru" :)

Anonymní řekl(a)...

Pokud jde o pohádky, nelze nezmínit Sakiho povídku - pohádku o holčičce, která byla moc hodná ... byla tak hodná, že za to dostala spoustu medailí, když pak přišel vlk a všichni se před ním schovali, hodnou holčičku prozradilo cinkání jejích medailí... Naši nejmenší mají štěstí, existuje i český překlad, tu a tam dostupný v antikvariátu a Dáda se může klidně vrátit ke sběru drobného hmyzu.

eva doložílková

Jan Petrov řekl(a)...

Příšerně hodná ;) (Horribly good):

http://www.classicshorts.com/stories/Storyteller.html

Cimrman by možná byl napsal, že našemu milému vyfoukl princeznu i s celým důchodovým zabezpečením Jiříček, který v hodinách matematiky nedával vůbec pozor, za to si -- veden svými nízkými materiálními pohnutkami -- uměl spočítat, že diskontovaná současná očekávaná hodnota asistence mravenců, krkavců, jakož i přece jen zachráněné zlaté rybky (mimochodem patřící k zákonem chráněnému endemitickému druhu) je kladná, a který se posléze nerozpakoval spolehnout se na svou prozíravě vybudovanou síť kontaktů.