úterý 9. května 2017

Jsou policisté schopni odhadnout občanství člověka podle vzhledu (a jak to zkoumat)?

Před rokem Nejvyšší správní soud v jednom svém rozsudku zmínil, že „v současné době globalizace nelze na základě vzhledu dovozovat ani pravděpodobnou informaci o státním občanství“ (10 As 136/2015, bod 27). Stále mi to vrtalo (a vrtá) hlavou; nemám totiž dojem, že by tento výrok byl správný. Po nedávném návratu z Anglie jsem si při pohledu na lidi na eskalátoru říkal, že něco není v pořádku: Pak mi to došlo: Všichni byli bílí! Opravdu v České republice nejde ani pravděpodobně dojít k závěru, zda je určitá osoba českého občanství?

Nechci vznášet teoretické otázky o tom, zda by bylo v pořádku kontrolovat osoby na základě jejich vzhledu, pokud by policisté s vysokou pravděpodobností byli schopni identifikovat, zda mají české občanství či ne. To se na Jiném právu řešilo dříve. Spíše mne zajímá, jak by to šlo zjistit: Výrok Nejvyššího správního soudu je totiž hypotézou. Respektive není hypotézou, ale tvrzením. Je ale možné brát jej právě jako hypotézu – tedy jako otázku, zda jsou čeští policisté schopni v kontextu České republiky dovodit podle vzhledu osoby, jakého je občanství; popř. zda není občanství českého či států Evropské Unie. 

Odpovědí výzkumu může být pouze číslo, které samo o sobě nebude jednoduché interpretovat. Bylo by úspěchem, pokud by policisté cizince poznali v 30 % případů, nebo by museli splnit víc? Třeba 50 či 80 %? Stanovení podobné hranice je komplikované a mělo by to být ideálně stanoveno předem, dokud nevíme, jak schopná je česká policie, případně jak promíchaná je dnešní globalizovaná česká společnost. V opačném případě by to mohlo svádět k interpretaci empirických výsledků tak, aby to vyhovovalo hodnotitelům.

Určitým problémem tak může být, pokud by soudy interpretovali výzkum až ex post. Lze si představit, že pokud by žádný podobný výzkum neexistoval (a byl by klíčový pro rozhodnutí), tak by si jej soud objednal. V takovém případě by bylo ideální, pokud by si dopředu stanovil, kde bude hranice mezi úspěchem a neúspěchem – a pak se tohoto rozhodnutí pouze držel.

Lze si představit několik metod, jak toto zjišťovat. Jednou by bylo použít fotografie, u kterého by policisté museli rozhodnout, zda se jedná o českého (popř. evropského) občana či ne. Nevýhodou je samotný formát: ne vše lze vidět z fotografie. Výhodou by ale bylo, že by šlo velmi jednoduše vybrat vhodný vzorek populace (např. z policejní databáze). 

Zkoumání poznávání českých občanů a cizinců v praxi sice nabízí více možností, ale také věc komplikuje. Základně si lze představit dvě varianty: kontrolu volby policistů či kompletní kontrolu určité části populace. V rámci té první by se pouze posuzovalo, jak úspěšní byli policisté při reálně provedených prohlídkách, u kterých by byl přítomen výzkumník. Problémem by bylo hlavně to, že by se úplně opominuli ti, které policisté nezkontrolovali (kontrolovali by se tak pouze chyby, ale nikoli opomenutí policistů). Tato metoda by mohla být do určité míry i nespolehlivá, protože by policisté mohli kontrolovat jen ty osoby, u kterých by si byli jistější, a tak by uměle zvyšovali míru úspěšnosti. 

Druhou metodou by tak mohla být kompletní kontrola určité skupiny lidí, např. cestujících v mezinárodním vlaku. Zde by samozřejmě bylo otázkou, zda by bylo možné kontrolovat všechny (primárně) za účelem výzkumu. Spíše nikoli. Pokud by ale ty, kteří by nebyli zkontrolováni, oslovovali výzkumníci a žádali by je, zda by bylo možné, aby jim sdělili (popř. dokázali) svoje občanství, tak by nejspíše bylo možné dojít k vcelku spolehlivým výsledkům.

Obecně lze ale říct, že až se vynoří tato otázka v příštích (která se nejspíše vynoří), bude na místě mít kromě obecných teorií i empiricky podložený výzkum. Teorie lze aplikovat napříč státy, byť existují určitá specifika každého státu (zejména z ústavního hlediska). Praxe se ale může výrazně lišit, a to třeba právě vzhledem k složení obyvatelstva či kontrolujícím orgánu a jeho zkušenostem. Přitom je ale třeba rozhodování založit na empirických důkazech a nikoli na teoriích.

P.S: Pokud někdo z čtenářů přemýšlí nad tématem diplomové práce… :)

14 komentářů:

Karel Starý řekl(a)...

čelt jsem čl. 28 , nejde o to, co si myslí NS, ale co je schopen solidně zargumentovat a tady argumenty chybí závěr je současně i zdůvodněním, , místo toho floskule jak z maturitní "eseje". Nejde přeci o to, zda je hodnocení subjektivní nebo objektivní, ale zda úsudek odpovídá skutečnosti :-) Policie při svém jednání přeci nečeká až soud někoho uzná vinným, ale když "něco připomíná nelegální činnost". Podobně stupidních rozhodnutí jsou u nás desítky, ale nemá smysl se nad tím trápit. Třeba nakonec soudci napoví policistům, jak jinak a chytřeji mají vykonávat svoji práci :-) Od stolu z Brna se radí vždy nejlíp.

Podobně nejvyšší správní soud argumentoval při rozhodnutích o změně podlažnosti staveb, i když se jelo podle zákona 30 let, max. výška stavby byla v projektu při řízení a m2 hrubé podlažní plochy se tím nijak neměnily Jen v Praze to vedlo k zastavení 30 bytových projektů, odhadem za 15 mld :-) Jejich rozhodnutí bylo tak hloupě napsané, že správní soudy ani stavebníky při rušení rozhodnutí na jejich stavby nebrali mezi dotčené subjekty a muselo se jít přes kasace opět na NSS a těch cca 30 rozhodnutí se muselo rušit nadvakrát.

ad statistika : pro zjednodušení vylučme všechny požadavky na opakovaná výběrová šetření. Uděláme například 3 testy po 100 lidech, trefil, netrefil
výsledky T 70, 82 a 45 . a prvotní odhad pro ohodnocení dejme tomu 70%
průměr 65,6, odchylka 15,4

Udělejme druhý Vámi navrhovaný test na 100.000 lidí, vyjde dejme tomu T : 71000, "průměr" tedy 71000, odchylka nula.

Co je podle Vás správným výsledkem a proč ? :-)

Karel Starý řekl(a)...

Hmmm ... myslím, že to stále nechápete. Dejme tomu, že vám něco z několika testů vyjde. např. ten průměr 65,6, odchylka 15,4, a soud si apriori zvolí .70%. limit
Co tento výsledek říká o celkovém souboru obyvatel a tedy o účinností té či oné metody "ztotožnění" ? S velkou pravděpodobností vůbec nic :-)

Problém české humaniodní vědy je prostě to, že se výzkumy dělají na neotestovaných nebo dokonce neotestovatelných výběrech. To, co každý vědec z přírodních věd, musí umět jinak mu časáku s IF nad 2 nevezmou, v ČR v jiných oborech včetně např, medicíny nebo ekonomie vědci neumí a nahrazuje se to -v tomto případě - právni chytristikou s dětinskou tautologií : najdu pár nonA a tím zdůvodním obecnou neplatnost A anebo vulgární počtářstvím (statistikou bych to nenazýval).

Blbé je, že ti, co umějí, dělají v AV za 20-40 tisíc , a ti, co to neumějí, berou v průměru 150T/měsíčně a ještě o nás rozhodují. Nejhorší je ale ta obecná nevědomost , která brání chápání důsledkům podobně hloupých rozhodnutí.

general_D řekl(a)...

Nebo dát té osobě nejprve otázku, na kterou zná odpověď jen český občan. Např. "Jak se jmenovalo Krakonošovo nejoblíbenější zvířátko?" - "Sojka práskačka." atd.

Karel Starý řekl(a)...

Toto rozhodnutí dělá z chytrého policistu hloupého, ale to není nic nového. Podobně moudře judikoval NS při psaní hlavikček smluv (IC vs RC) nebo při doručování :-) , proto píšeme do smlouv spousty nesmyslů a zbytečností.

ad V takovém případě by bylo ideální, pokud by si dopředu stanovil, kde
bude hranice mezi úspěchem a neúspěchem – a pak se tohoto rozhodnutí
pouze držel.

Doporučil bych základy statistiky. Statistika musí udělat více výběrových šetření a na základě toho vám dá pravděpodobnost a směrodatnou odchylku, případně můžete řešit hladinu spolehlivosti . Dělat jeden výzkum a jeěště dopředu ho hodnotit stanovením signifikantních limitních hodnot může napdnout - je mi líto - jen právníka :-)

Jinak kontrolovat českou státní příslušnost jde velice rychle, položením otázky na českou realitu jako o zkoušek pro získání státního občanství ? Kdo odpovíd s přízvukem, cizím jazykem nebo vůbec, bude podezřelý :-) ten chytřejší policista už se bude ptát těch správných lidí a pro začátek tam dá pár zjevně domácích ....

Libor Dusek řekl(a)...

Vždyť je to docela jednoduché! Provede se ten výzkum, co navrhujete - policisté budou náhodně (to je třeba zdůraznit) zastavovat lidi na ulici, vzhledem k minimu cizinců u nás stačí tak 100,000 vzorek. Zaznamenají pozorovatelné údaje - gender, barva a odstín pleti, barva vlasů, jestli člověk mluví česky a jestli s přízvukem. Ověří v občance, zda je český občan. Výšku by bylo taky dobré změřit (jsme jeden z nejvyšších národů!), dost možná i velikost ňader či penisu, jestli se to systematicky liší mezi národy. Stejný průzkum se zopakuje v mezinárodních vlacích, kde pravděpodobnosti cizinců jsou úplně někde jinde.

Statistici z toho vytvoří manuál rozsahu fyzikálních tabulek pro střední školy, kde pro každou kombinaci možných hodnot napočítají pravděpodobnost, že dotyčný je cizinec. V praxi potom policista u kontrolované osoby shlédne údaje, změří výšku, ňadra odměří zkušeným okem, a v tabulkách nalistuje příslušnou hodnotu. Bude-li vyšší než kritická (pro uživatelskou přívětivost možno barevně odlišit), požádá dotyčného o občanku.

Pak je ještě jiné, komplikovanější řešení, že prostě požádá o občanku rovnou, pokud tedy ke kontrole má zákonný důvod.

Z mého pragmatického čtení z rozsudku NS ovšem vyplývá tento právně konformní postup: nejprve se policista má zeptat, zda dotčená osoba je právník či právnička specializující se na boj za právo rodičů šířit infekční nemoci mezi spolužáky svých dětí. Pokud je odpověď záporná, požádá dotčeného o občanku.

xyz řekl(a)...

praxe si uz cestu najde. Cizinec? Terorista? не имеет значения.

http://imgur.com/a/wn2h6

Jakub Drapal řekl(a)...

I ten jazyk NSS shodil, viz bod 28 rozhodnutí.

Jasně, určitě by se hodilo víc šetření. Nejlíp tak vzorek 100.000 lidí, jak navrhuje Libor Dušek. Pohybujeme se ale zároveň v české realitě, kde se empirický právní výzkum dělá jen velmi málo.

V čem se Vám ale nezdá hodnocení předem? Vždyť to nijak nerozporuje princip evaluace: Stanovím si kritéria úspěchu a neúspěchu a podle nich budu hodnotit výzkum. V opačném případě je pravděpodobné, že někteří soudci budou hodnotit výsledky výzkumu negativně či pozitivně bez ohledu na reálné výsledky. Předem stanovení hranice úspěchu či neúspěchu toto řeší.

Libor Dusek řekl(a)...

Když já už su tak staromódní! Jasně, chytrá appka do policejního tabletu. Ostatně potom by tu pleť, vlasy a gender mohl dekódovat software přímo z fotky. Velikost ňader vlastně taky (BoobReader je lákavý název pro appku). Pořád si ale nemůžu pomoct, že je menším zásahem do práv ukázat občanku, než pět minut na místě tvrdnout, než to všechno policista do tabletu naťuká.

Jakub Drapal řekl(a)...

Listování tabulkami, kde to jsme! Na vypracování podobného programu by se jistě mělo požádat o podporu z TA ČR.

Jakub Drapal řekl(a)...

Tak jestli nejde poznat národnost podle vzhledu a jazyka, tak u genderu (který je prý navíc subjektivní, ne? takže u "perceived gender") by to bylo ještě složitější...

Jakub Drapal řekl(a)...

Aneb jak za války poznávali Američani či Britové své vojáky od Němců :)

Jakub Drapal řekl(a)...

Ten vzorek 100.000 byl samozřejmě nadsázkou a mimo realitu. Pokud by byla možnost vícero testů, tak by to bylo lepší než jedno - zde není nutné argumentovat :)

Karel Starý řekl(a)...

obávám se, že dnes by Britové s jistotou nepoznali tak cca 20% svých spoluobčanů :-)

Jakub Drapal řekl(a)...

Asi úplně nechápu, o čem se chcete bavit. V posledním komentáři mluvíte o tom, jak byl zformován vzorek obyvatelstva, který byl zkoumán. Pokud by se použila jedna z mých navrhovaných metodologií podle fotografií, tak by šlo jednoduše vybrat reprezentativní vzorek. V druhém případě (např. zkoumání lidí ve vlaku) to omezuje interpretaci výsledku, ale holt to jinak nejde - prostředky na podobný výzkum by jistě byly výrazně omezené.