Protikuřácký zákon – je třeba klesnout na obecní úroveň
Zákon zakazující
kouření v restauraci poslanci neschválili. Co dál v situaci, kdy
společnost je v této otázce zřejmě hodně rozpolcená? Poptávka po zákazu je
velká.[1]
Stejně je ale až tvrdošíjný odpor proti němu.[2]
Podle mě jediným správným řešením v této politické konstelaci je skoncovat
se snahou regulovat problém zákonem. Nechť se přenese na úroveň obcí. Nechť o
tom, zda se v restauracích kouřit smí nebo ne, rozhodují obce obecní
vyhláškou.
Proč?
1) Jakkoli v této
otázce není celonárodní shoda, možná je podstatně větší shoda na úrovni obcí.
Potom nechť v těch obcích, kde konsensus pro zákaz zjevně se, si zákaz pro
sebe samy odhlasují. A naopak.
2) Obecní vyhlášky
ba přinesly žádoucí experimentování, díky kterému bychom se dozvěděli více o
tom, jaké důsledky zákaz kouření v restauracích skutečně má. Skutečně (či
v jaké míře) by vedl k zavírání některých restaurací? O kolik by pomohl
nebo poškodil byznysu restaurací, které již dnes byly nekuřácké? Vedl by i ke
snížení kouření mezi dětmi? Atd atd.
V praxi je
možné přijmout zákon, který tuto regulační pravomoc na obce explicitně
deleguje. Zajímavější otázka je, zda obce už čirou náhodou pravomoc regulovat
kouření v restauracích nemají. Hlubší diskusi rád přenechám ústavním
právníkům. Ale pod pravomoc obce upravit veřejnou vyhláškou místní záležitosti
ochrany zdraví se může schovat leccos. Ústavní soud v minulosti již nalezl
právo obcí zakázat hrací automaty. Zkrátka pokud nějaká progresivní obec zkusí
takovou vyhlášku přijmout a soudcům bude zákaz kouření konvenovat, dovedu si
vcelku dobře představit, že by to mohlo projít.
[1] Osobně bych tipnul, že fundamentálně je za ní primárně momentálně
mohutná populační skupina dobře situovaných nekuřáckých rodin s dětmi, kterým
by zákaz rozšířil okruh míst, kam budou rády chodit; zdravotní benefity jsou
druhotné.
[2] Za ním jsou asi jednak ideologické motivy a praktické obavy o
hospodské, kteří aktuálně mají veskrze kuřáckou klientelu. (Můj tip je, že tito
lidé nevidí velkou klientelu, a kterou se svým zakouřeným podnikem přicházejí; nebylo by to poprvé, kdy
firmy systematicky dělají věci, které nemaximalizují zisk, ale budiž.)
13 komentářů:
Poslanci zákon neschválili proto, aby mohli schválit úplný zákaz kouření v restauracích :-) Tedy místo toho, aby bylo kouření v restauracích dalších deset let zakonzervované, než se zjistí, že "oddělené prostory" kupodivu opět nefungují, bude se o tom znovu jednat.
Zákaz kouření v restauracích by měl řešit celostátní zákon - důvody pro zavedení platí všude. Obce by měly řešit kouření v konkrétních případech, které celostátní zákon postihnout nemůže - typicky veřejná prostranství. K tomu viz http://www.tabakapravo.cz/2014/09/zapomenute-tema-komunalnich-voleb.html a pozměňovací návrh pod č. 8 na http://www.tabakapravo.cz/2016/02/pozmenovaci-navrhy-zprisnujici-zakaz.html.
Omlouvám se za mírné nerespektování P.S., ale ještě bych se jako potrefená husa ohradil proti první poznámce pod čarou :-) Proč asi "mohutná populační skupina dobře situovaných nekuřáckých rodin s dětmi" nerada chodí do restaurací, kde se kouří? Protože jde o zdraví.
Když by to měl delegovat na obce zákon, proč pak vyhlášku a ne nařízení obce ?
Píšete, že 'v této politické konstelaci'. Jedná se o situaci, kdy se koaliční strany úplně neshodly - kdo ví ale proč. Je-li za tím snaha udělat si dobré PR, pak proč to nezkusit znovu, když se zákon více prodiskutuje a strany (které donutí své poslance) se na tom shodnou?
Obecně se určitá skupina může snažit získat většinu a to i na několikrát. Tato skupina by k přenesení pravomocí na obce asi souhlasila až jako s posledním možným řešením.
Trochu mi v diskuzi komplikuje slovo správné. Co je správné v demokracii? Obě cesty vidím jako přijatelné - boj ve Vámi navrhovaném případě přenáším na nižší stupně, který je zároveň blíže lidem, přitom dává větší možnost velmi aktivní jednotlivcům aby prosadily svůj názor na úkor komunity.
Nejsem si tak jist bodem 1, kdy ve větších městech bude rozhodování v parlamentu a na vesnicích to bude nejspíše tak, kdo se za co postaví a co si vyhádá který občan či zastupitel.
Bod 2 je argumentem, stejně jako jiné experimentování s legislativou, které se častěji děje třeba ve Francii. To by samozřejmě bylo zajímavé a nejspíše prospěšné.
Ten zákon nebyl schválen mimo jiné právě kvůli fundamentalistům vašeho typu. Stavebně oddělené prostory by fungovat klidně mohly tak, jako ostatně fungují i v leckterých jiných zemích. Samozřejmě by bylo třeba stanovit určité požadavky na jejich technické provedení a ty pak vymáhat. Jenže když je slovo "kompromis" pojmem pro vás neznámým, tak to se potom nedivte.
Protože mají už dneska spoustu možností jít do restaurace, kde se nekouří. Plně kuřácké jsou už spíše jen nálevny a pajzly, kde rodiny s dětmi stejně jaksi nemají co dělat.
Nejsem žádný velký expert na fiskální federalismus, ale v tomto případě si s tebou Libore dovolím nesouhlasit, podle mého jde o klasický případ věci, kterou by mělo řešit centrum jednotně, a to z následujících důvodů:
- Proč by zde měla panovat heterogenita zájmů mezi obcemi? Kvůli místním podmínkám? To jako že v Karviné se s ohledem na přání (a již zničené plíce) havířů bude moci hulit a na příznivému životnímu stylu oddané Hanspaulce nikoliv? Chceme již tak rozdělenou zemi dále dělit na "progresivní" a "zpátečnické" oblasti? Neměla by být ochrana zdraví druhých veřejným statkem?
- Kdo bude rozhodovat? Zastupitelstvo obce (silná hrozba zmanipulování lobbisty)? Referendum (dělení společnosti, většina lidí reálně nekouří atd.)?
- Co má být obsahem zákonného zmocnění a následných vyhlášek? Dostane obec jen určené možnosti (např. kouřit všude, nekouři nikde, dle volby hospodského) či si může přijmout cokoliv (hospoda starostova kámoše Pavlíka bude jediná kuřácká)? Byly by pak situace opravdu srovnatelné pro vyhodnocení "experimentů"?
- Rovnost podmínek v rámci soutěže na trhu- nehrozil by závod ke dnu? Pokud budou dvě obce vedle sebe a jedna kouření v nějaké formě povolí, má prakticky jistou určitou část klientely z obce druhé. Ta asi bude reagovat a ve finále se dostaneme do statu quo.
Hlavně však mi tvé řešení přijde překombinované. Pokud chci co nejvíce zohlednit heterogenitu zájmů a experimentovat, je mnohem jednodušší nechat rozhodnutí jako dosud na samotném majiteli (a jeho zákaznících), v tom souhlasím s předřečníkem.
Jediné, v čem se se zastánci tohoto zákona alespoň rámcově shodnu je, že ten zákaz může pomoci nastavit ono žádoucí "normální je v restauraci nehulit". Před deseti lety bych tenhle argument možná i plně uznal, ale dneska si myslím, že už k tomu ten zákon nepotřebujeme. Ve slušnějších restauracích se nehulí snad už nikde, nebo mají alespoň pořádnou nekuřáckou část. Takže podle mého názoru vývoj i bez zákona směřuje jednoznačně k tomu, že kouřit se bude jen v pajzlech a nálevnách a pak ve specifických podnicích typu doutníkové bary. Zde nevidím jediný důvod, proč by tam kouření nemohlo být povoleno.
No na mě to působí tak, že jak ČSSD tak ANO se toho na poslední chvíli zalekly a tak jedni pomohli prosadit ten kompromisní Bendův návrh a druzí to raději zařízli celé, aby pak mohli odpovědnost šikovně házet jeden na druhého.
Neřekl bych, že dnes už obce tuto pravomoc mají. Vyhláškou je možné regulovat "místní záležitosti veřejného pořádku," což je konstantně vykládáno tak, že se může týkat pouze toho, co se děje "venku". Kouření v soukromých prostorách restaurací není záležitost veřejného pořádku. Stejně jako prostituce - obec může regulovat prostituci na veřejných prostranstvím, nikoliv však třeba uvnitř "nightklubů". Otevírací hodiny obec regulovat může, ale to právě proto, že k tomu má zvláštní zákonné zmocnění.
A mimochodem, pokud autor nechtěl, aby se tu rozběhla diskuze obcí o tom, zda kouření ano či ne, pak poněkud nechápu, proč si nemohl odpustit ty dvě poznámky pod čarou, které jsou z obsahového hlediska zcela zbytečné a slouží pouze k tomu, aby autor dal najevo svůj názor: "Zákaz podporují dobře situované rodiny s dětmi, zatímco proti jsou hloupí hospodští, kteří neví, že je to pro jejich dobro..."
Pretože nariadenie je možné len pri prenesenej pôsobnosti a nie samosprávnej (§ 11 a nie § 10 zákona o obcích), prostriedok pre § 10 je podľa čl. 104 ods. 3 Ústavy ČR aj samotného § 10 zákona o obcích vyhláška...
K článku:
Regulovať fajčenie v reštauráciach obecnou vyhláškou neznamená problém kompetenčný, kompetenciu obce regulovať fajčenie totiž možno odvodiť z § 10 písm. a) zákona o obcích (+ ÚS ČR, PL. ÚS 45/06, najmä body 31 a 32 k výkladu), ale problém ústavno-balančný, keď mantinely pre zákaz fajčenia (= povinnosť nefajčiť) stanovuje čl. 4 Listiny (odkazovanej čl. 3 Ústavy ČR), čiže sú nevyhnutné balančné testy proporcionality, prípadne subsidiarity (PL. ÚS ČR 6/13, najmä bod 37. Legitímnosť cieľa je zrejmá = ochrana zdravia iných, keďže fajčenie má škodlivé účinky, no a obmedzované základné právo taktiež (čl. 26 Ústavy ČR, resp. aj iné), čiže balančný test proporcionality je namieste. Z procedurálneho hľadiska musia byť medze tohto balančného testu v zákone (čl. 4 ods. 2 Listiny), takže, parafrázujúc koniec článku: dokážem si predstaviť, že de lege lata a ani de lege ferenda by to bez balančných kritérií v zákone nemohlo prejsť.
Ad p. Kofránek vyššie: osobitné technické požiadavky na stavebne oddelené priestory pre fajčiarov by na prvý pohľad neboli najhorší nápad na kompromis, keďže však primárnym cieľom je hodnota zdravia ľudí naokolo, tieto priestory by museli byť odvetrané tak, aby neovplyvňovali vzduch v nefajčiarskej časti a vzduch vo verejne prístupnom blízkom okolí reštaurácie (limity produktov fajčenia), a otázne je, čo so zdravím napr. čašníkov, či by pri nástupe do práce museli podpísať reverz o tom, že súhlasia so zásahom do svojho zdravia (záver plynúci z úpravy osobnostných práv) a či taký môžu vôbec podpísať a či ho zamestnávateľ môže požadovať, a ako musí byť fajčiarska časť označená atď., čiže pomerne nákladné okolnosti na kompromis = zrejme osobitný zákon regulujúci fajčenie obdobne podrobne ako napr. nakladanie s nebezp. odpadmi ...
Nebylo by nakonec lépe, aby si o tom rozhodoval každý majitel restaurace?
Mimochodem, možnost vydělení určitých stavebně oddělených prostor vyhrazených ke kouření mohl být funkční kompromis, který by mohl fungovat léta. Bohužel mnohým ani toto není dost, což přičítám tomu, že hlavním cílem není ochrana zdraví nekuřáků, ale prostě snaha zbuzerovat ty, kteří mají jiný životní styl a zavařit jim.
Unavíme tabákovou lobby dlouhou řadou malých bitev.
Okomentovat