Znovu na právnickú fakultu? Prečo (nie)?
Ak by ste sa dnes mali opäť ocitnúť v školských laviciach, niekde ku koncu gymnázia, vybrali by ste si znovu štúdium na právnickej fakulte? A ak by o štúdiu práva premýšľala vaša 17-ročná dcéra, čo by ste jej poradili a kam by ste ju nasmerovali, aby si o práve (včas) vytvorila vlastnú predstavu? Čo vlastne znamená byť právnikom a podľa čoho sa majú maturanti rozhodnúť, či sa na takúto cestu chcú vydať?
Pred nadchádzajúcim školským rokom dávame s kolegami dohromady motivačné materiály pre stredoškolákov, ktorí hľadajú univerzitu, resp. odbor "šitý na mieru" svojim záujmom. Čo by sme mali týmto mladým a nevinným dušiam prezradiť o právnických fakultách a o práve vôbec? Odporučili by ste im Kupca Benátskeho, Bratov Karamazovovcov, Malá doznání okresního soudce, Dvanásť rozhnevaných mužov, či radšej niečo oddychového od Grishama? Má zmysel navnadiť stredoškolákov na prednášky Michaela Sandela či na atmosféru z filmu Paper Chase, alebo je lepšie ich čo najskôr uviesť do tajomstiev toho, ako sa na našich fakultách naozaj "študuje"? Čo poradiť študentom, ktorí sa možno rozhodujú, či ísť študovať právo do zahraničia (hlavne do Veľkej Británie), alebo ostať doma v ČR/SR?
Pokiaľ viem, v našich zemepisných šírkach neexistuje žiadna "light"-verzia odbornej právnickej literatúry, podľa ktorej by si stredoškoláci vedeli vytvoriť aspoň základnú predstavu o svete právnikov a práva. Nedávno som ale narazila na skvelú knižku od kolektívu autorov z Cambridge, ktorá začína takto: "Picture this. Laura, who is 17, organises a party at the family home while her parents are away for the weekend. It gets out of hand." Príbeh pokračuje tak divoko, ako si len viete predstaviť: hlučná party ruší susedov, pozvaní i nepozvaní hostia príležitostne v dome niečo rozbijú či ukradnú, v obývačke sa strhne bitka, zatiaľ čo si na záhrade niekto rozbije hlavu a v spálni zatiaľ 14-ročná slečna tvrdí svojmu nápadníkovi, že má 17. Tu a tam si niekto cvakne selfie, či natočí na video ďalšiu rundu panákov, a všetko to samozrejme zdieľa real-time aspoň na troch sociálnych sieťach... "For Laura and her parents, it is a nightmare. But for a lawyer, there are as many questions as there are empty bottles strewn the next morning across the prized living-room carpet." [A keby ste náhodou mali pocit, že je príbeh až príliš drsný, skúste ho možno porovnať so skutočnou skúškou z trestného práva v Cambridge.]
Niektorí stredoškoláci majú to šťastie, že sa už na gymnáziu stretnú s "právom v praxi", napríklad v podaní študentov pražskej právnickej fakulty, alebo dokonca vďaka vyučujúcim z právnej praxe. Na periférii však študenti takýto luxus nemajú, musia si teda vystačiť s tým, čo ponúkajú miestne knižnice či internet. Akým smerom sa vybrať, čo si prečítať, do čoho sa zapojiť? Má zmysel objavovať (jiné) právo ešte pred nástupom na fakultu, alebo je lepšie naplno využiť potenciál získania všeobecného prehľadu, kým je čas?
Vaše názory a námety uvítame v komentároch pod príspevkom, príp. ich môžete poslať na zuzana.vikarska [at] gmail.com. Ďakujem(e)!
12 komentářů:
Mám jeden námět. Před pár dny jsem podruhé viděl jeden z dílů TV seriálu Poirot s Davidem Suchetem:
http://www.csfd.cz/film/270817-hercule-poirot-vrazda-v-orient-expresu/
A znovu jsem si říkal, že závěr tohoto dílu seriálu by se měl studentům právnických fakult promítat. Myslím, že tato adaptace Vraždy v Orient expresu je výjimečná a řešením otázek spravedlnosti, střetu lidského práva a "božího" práva velmi zajímavá.
Martine, spíš myslím, že jde o to ZDA středoškoláky motivovat ke studiu práv... Nejsem si jistý, jestli ukazování Paper Chase nebo Reversal of Fortune není náhodou spíš klamavá reklama. Opravdu si nejsem jistý, jestli bych své dceři/synovi doporučil studium práv. Tím méně pak v ČR... Ale možná mám jen škarohlídksou náladu.
Aha, tak to jsem to blbě pochopil. Tvé škarohlídství vůči studiu práv - natož v ČR - ale každopádně sdílím.
Kdepak, Martine, pochopil si to naprosto spravne, moc diky za skvele namety! :))
Ony su to asi tri samostatne otazky. Ta prva je, co presne je treba naservirovat teenagerom a kedy, aby o svojej buducnosti mohli rozhodovat informovane. Ta druha je, ked uz niekto uvazuje o prave, ako by sme mu tento obor mohli v jeho veku priblizit. Nu a ta tretia, prakticka, na ktoru odpoveda Vojta, ta uz je trochu viac nazorova: je to spravne rozhodnutie, urobili by sme ho znovu a doporucili by sme ho dalsej generacii?
Ja som k studiu prava a k nasim pravnickym fakultam tiez dost skepticka, ale zase musim uznat, ze ked som na jar hovorila s popradskymi gymnazistami a z 80 deti sa na pravo nehlasil nikto, tak ma to trochu mrzelo. A konkretne na tom mojom gymnaziu je to (imho) zapricinene nulovym povedomim o obsahu studia niektorych oborov...
Věřím autorce i předchozím diskutujícím, že to myslí
upřímně: maturanti se rozhodují pro studium práva nebo proti
němu podle adaptace Vraždy v Orient expresu, podle street law moot
courtů nebo podle mock trialů.
Já jako skeptik ale tu motivaci vidím spíš takto: „Nebuď
blbej, kde jinde budeš mít pět let po vejšce takový prachy?“
Jistě se mi teď dostane poučení, jak že jsou ty příjmy v
právních profesích bídné. Ale opravdu, řekněte, který
vysokoškolák si pět let po promoci vydělá víc než právník.
Učitel? Lékař? Inženýr? Vědec? Úředník?
Pro jistotu, abych nevypadal, jako že to těm právníkům nepřeju: přeju, ale třeba těm učitelům taky. A vlastně těm to přeju víc, protože kdybychom měli lepší učitele, stačilo by nám pak míň právníků.
každý jsme trochu jiný, ale v 18ti letech zabírají víc pateticko filosofické literární akce o smyslu života a spravedlnosti než pojednání o průběhu 250 rozvodu a těžkém údělu okresního soudce anebo esej o 150 správní žalobě o účastenství v řízení o zbavení invalidního důchodu soudce centrálního soudu. Na většinovou populaci motivačně zabírá krásný kostýmek mladší advokátky a vidina "finanční svobody". Rozhodně bych je nezval na české soudní jednání, to by jim právo mohlo znechutit na celý život a pomohlo uvědomit si, že to je z 99% úředničina a manuální práce s papírem.
Myslím, že učebnice pro střední školy v ČR normálně obsahují kapitoly o právu. Je zde ale samozřejmě otázka kvality a zaměření. Já jsem před pár lety psal jako spoluautor jednu učebnici pro nakladatelství Didaktis. Výsledek se mi zdál poměrně dobrý a editor celého projektu byl velmi schopný. Vydávají vždy jak učebnici, tak i pracovní sešit, a mají jeden kousek zaměřený mimo jiné na právo, a to v rámci základů společnských věd (http://www.didaktis.cz/GoodsDetail_LS.asp?nDepartmentID=69&nGoodsID=1797&nLanguageID=1).
Specializované knížky o právu pro SŠ asi u nás moc nejsou, což zřejmě vychází z osnov pro střední školy, které pro právo samostatný předmět zřejmě nemají a bere se to v rámci ZSV. Obsah učebnice DIDAKTIS neznám, tak nevím, jestli se věnuje jen obsahu práva, nebo i profesi, studiu, atd.
Po pravdě řečeno mi právo dost znechutilo studium na právnické fakultě. Nula důrazu na argumentaci, stohy memorování beze smyslu - s výjimkou některých kateder. Nula kontaktu se žákem - s výjimkou některých kantorů. Zažil jsem i takové excesy jako byly seminární práce vybrané na posledním semináře a po odchodu většiny studentů uschované v odpadkovém koši. Trvalo mi to pár roků, než jsem našel chuť se k právu zase vrátit.
Dovolím si několik více či méně nesouvisejících poznámek k tématu:
1) "to by jim právo mohlo znechutit na celý život a pomohlo uvědomit si, že to je z 99% úředničina a manuální práce s papírem". Většina absolventů právnických fakult nakonec valnou většinu času skutečně tráví "úředničinou a manuální prací s papírem". V tomto ohledu je právo především řemeslem. Myslím, že by bylo fér na to studenty při rozhodování o studijním oboru upozornit.
2) Je pravda, že malá míra kreativity a intelektuálních výzev je kompenzována vysokým finančním ohodnocením (především u advokátů). Ale vybavuji si sloupek prof. Hajna v Bulletinu advokacie, kde psal o tom, jak jsou takto kompenzující advokáti vnitřně frustrováni.
3) Myslím si, že právo (a především advokacie) je v očích veřejnosti silně idealizováno prostřednictvím seriálů, jako jsou Ally McBealová, JAG nebo Suits. Zejména posledně jmenovaný mi přijde dost zavádějící.
4) Souhlasím, že je škoda, že novináři nemají větší povědomí o právu. Právě skrze ně se totiž šíří zmiňované polopravdy.
5) Osobně si myslím, že nejlepším způsobem, jak uvést školáky do světa práva, je jejich zapojení do nějaké aktivity spojené s právem. Například by školáci mohli vypracovat žádost o poskytnutí informací nějakým úřadem.
ad 4) + 5) Možná by bylo vhodné ty školáky vzít na soudní jednání. Myslím si, že je to dost oči otevírající, v mnoha ohledech.:)
K otázce "či ísť študovať právo do zahraničia (hlavne do Veľkej Británie)" jsem si udělala malou komparativní česko-polsko-rumunskou studii nad odpolední kávou: Shodli jsme se, že ač máme k domácímu vzdělávání tisíc různých výhrad, kompletní studium práva v UK bychom středoškolákům nedoporučili, tedy alespoň pokud by chtěli jednou praktikovat právo opět doma.
Pominu-li téměř nepodstatný fakt, že tam mají krapet "jiné právo" a jiný systém, pak sebeskvělejší přístup, trénink argumentace, právních dovedností apod. nenabídne jednu zásadní znalost, a tou je znalost jakéhosi širšího "sociálního kontextu práva a právní profese". Myslím si, že zkušenosti i s tím špatným, co český/slovenský vzdělávací systém nabízí, můžou člověka formovat nějak pozitivně - minimálně na to, aby se připravil na střet s realitou. Vůbec nejsem zastáncem názoru, že hysterická studijní referentka, nudný přednášející či náladová zkoušející jsou rafinovaným pedagogickým záměrem, který má studenta připravit na to, že svět se s ním mazlit nebude, na druhou stranu se ale domnívám, že to kolektivní povědomí o všech nedostatcích a společná zkušenost s dobrými i špatnými věcmi na fakultě mohou být přínosné. Podle mě pak člověk lépe chápe, jak a proč věci (ne)fungují v praxi. Myslím si, že pokud se někdo po letech vrátí z UK do ČR, aniž by přišel do kontaktu s českým systémem, může mít právě problém s pochopením reality. Ale jen hádám - pokud mi to vyvrátí někdo, kdo po střední odešel rovnou do zahraničí, ráda se budu mýlit.
Ciao Zuzi,
wow, to je million dollar question. Budu moc zvědavej i na další názory v diskuzi. Každopádně myslím, že v tom je obrovský potenciál pro street law aktivity. Středoškolské studenty může do dění docela efektivně vtáhnout např. street law moot court nebo mock trial, kde mezi sebou soutěží týmy středoškolských studentů coachované studenty práv, s čímž čeští street-lawyeři slaví velký úspěch. Ačkoliv se sítě street law neustále u nás rozšiřují, je bohužel pravda, co píšeš, že v městech vzdálenějších od sídel českých právnických fakult si středoškoláci tohle vyzkoušet nemůžou.
Pokud jde o to středoškoláky namotivovat ke studiu práv, kromě uvedených filmů/videí mě napadá trochu méně známý film Reversal of Fortune s Jeremy Ironsem, který za něj nicméně dostal v roce 1990 Oscara. Jeho postava si v něm jako svého obhájce najme prof. Alana Dershowitze, podle jehož knihy je film natočen. S přípravou obhajoby mu rozsáhle pomáhají jeho studenti, takže tento film poodhaluje, že už jako student práv může člověk efektivně pomáhat v poskytování právní pomoci.
K vykreslení toho, co že to vlastně je právo, by pak mohlo pomoci toto video z Matrixu, které nám pouštěl Martin Škop při přednášce z teorie práva (čas cca od 1:20). Vždy, když Morpheus nebo Neo řekne slovo "Matrix", zkuste namísto něj dosadit slovo "právo". Pak dostanete asi nejlepší popis toho, co je právo, který kdy kdo vymyslel. Just for the record, stát se studentem práv znamená vzít si červenou pilulku. :-)
Kdybychom ale měli středoškoláky připravovat na to, co je většinově čeká po absolutoriu právnické fakulty, nebylo by podle mě od věci jim co nejdřív přiznat, že právnické řemeslo už není takovým jackpotem, jako bývalo. To skvěle popisuje Matthew Willens z Loyoly v tomto článku, většina jehož myšlenek se dá klidně transplantovat do československého prostředí, bojím se.
Toť jen pár myšlenek u ranního kafe, zkusím ještě popřemýšlet dál. :-)
Okomentovat