12 srpna 2014

Pavlína Hubková: Imperativ generického feminina (nejen) v anglosaské právní akademii

Jelikož máme to období nakládané zeleniny, chtěla bych se s vámi podělit o jeden (ano, naprosto zásadní) poznatek z akademického světa.

Dlouho mi to vrtalo hlavou. V článcích americké provenience, v současných i v těch ze sedmdesátých či osmdesátých let, jsem zhusta narážela na to, že pokud se v obecné rovině mluví o soudci, jako zájmeno se vždy použije she. When a judge has to decide a hard case, she faces…  Each justice issuing her opinion…  Co to má být? – říkala jsem si a zuřivě listovala zpět, jestli jsem nepřeskočila stránku a článek mezitím nezačal mluvit o nějaké konkrétní soudkyni. Nebo že by v angličtině „justice“ bylo automaticky femininum, asi jako v případě lodě?

Nu, přiznám se, že mi to nakonec musel vysvětlit kamarád z Walesu. V anglosaském akademickém světě se prostě používá generické femininum.

Od té doby si toho v anglicky psaných článcích víc všímám. Někdy to autoři (a autorky) obchází psaním plurálu nebo používají obě zájmena („he or she“, případně „s/he“), ale snad nikdo by si nedovolil napsat pouze „he“, pokud o nějaké osobě hovoří v obecné rovině, případně pokud neví, jakého je daná osoba pohlaví.

Narazili jsme na toto téma i v rámci jednoho semináře na EUI. Dostali jsme za úkol napsat recenzi na odborný článek neznámého autora. Drtivá většina z třicítky přítomných studentů označovala autora zájmenem „on“ (he). The author thinks… and he claims that… Považovat pisatele za ženu si dovolily pouze dvě studentky  - Polka, která univerzitní studia absolvovala v Británii, a Rumunka, která se v rámci svého výzkumu zabývá genderovými otázkami.

Ano, nakonec se ukázalo, že autorství článku skutečně patří ženě, ale nikoho z nás (až na ty dvě výjimky) to při psaní vůbec nenapadlo. Když jsme se o tom následně bavili, všichni (Evropané z kontinentu, kteří nestudovali v anglosaských zemích) jsme se shodli na tom, že v našich mateřských jazycích se běžně pro neznámého autora používá generické maskulinum. Tudíž bychom nikdy automaticky nepoužili „she“, pokud si skutečně nejsme jisti, že článek psala žena.

Na Řeka, který procházel kolem, jsem vybafla dotaz, jaké zájmeno by použil, kdyby měl psát recenzi článku neznámého autora. „She – of course,“ odpověděl a podivil se, proč se ho ptám na něco tak jasného. „No jo, když ty jsi vlastně studoval v Americe...“  


Nechci tady zabředávat do tématu, zda je to správně či není, komu to prospěje, kam to povede a tak vůbec (a prosím případné komentátory a komentátorky, aby se toho taktéž zdrželi), jenom bych chtěla zmínit, jak na mě „imperativ generického feminina“ v textu působí. Nezvykle. Tedy zvykám si, ale pomalu. Odlišné kulturní zázemí prostě dělá svoje. Pokud sama píšu, většinou používám plurál („Judges have to decide and they face…“), a není-li zbytí, zájmeno zdvojuji („he or she“). Samotné „she“ mi prostě (zatím) nejde z pusy, nebo spíš z klávesnice. Má někdo z vás podobný přístup, když píše anglicky? Anebo už jste angloamerický trend dávno přijali za svůj?

13 komentářů:

Simin řekl(a)...

Používám v anglických článcích pouze she s výjimkou situací, kdy mluvím výslovně jen o mužích. She navozuje představu možného zastoupení obou pohlaví, na rozdíl od generativního maskulina. Nezvyklé nebo rušivé mi to v textu nepřijde.

Šimon Klein řekl(a)...

Ve mě tedy "she" nenavozuje o nic větší představu zastoupení obou pohlaví než "he". Obojí je totéž, jen v opačném gardu. Má-li používání "she" přispět k větší genderové vyváženosti, pak je to celkem komické.

Patrik Šmýd řekl(a)...

Velice zajímavé. Přemýšlím jen, jaká asi mohla být geneze tohoto přístupu. Používá se to v anglosaském prostředí "od něpaměti" nebo je to relativně moderní přístup spojený až s fenoménem otevírání genderových otázek?

Zajímavá mi příjde i poznámka Simin, že "She navozuje představu možného zastoupení obou pohlaví, na rozdíl od generativního maskulina." Samozřejmě je to dáno kulturní tradicí, která mě formovala, ale působí to na mě přesně naopak - zatímco "he" vnímám právě jako označení pro osobu neurčeného pohlaví, "she" je konkrétní.

Pavel Caban řekl(a)...

Situaci, resp. výběr mezi dotčenými dvěma variantami, může ovšem zkomplikovat (nebo zjednodušit?) aktuální progresivní výdobytek v oblasti džendrové lingvistiky:

Švédská akademie věd zařadí do nového vydání slovníku švédštiny pohlavně neutrální osobní zájmeno. Kromě zájmena "han" (on) pro muže a "hon" (ona) pro ženy tak budou moci Švédové používat také zájmeno "hen" v případech, kdy pohlaví dotyčné osoby není známo nebo například pro transsexuály.

Zdroj: http://zpravy.idnes.cz/svedsko-zajmeno-ona-on-zajmeno-jazyk-ds1-/zahranicni.aspx?c=A140731_093232_zahranicni_aha

Tomáš Sobek řekl(a)...

Genderově korektní detektivka: Pachatel se označuje zájmenem "ona," dokud se nezjistí, že to byl on.

Jan Slanina řekl(a)...

Mám hodně smíšené pocity. Už se s takovýmito formami setkávám i v americké beletrii. Nejen generické "she", ale třeba "average woman in the street". Pokud vidím "she" v generickém kontextu, tak mám šanci se dovtípit a pochopit, že je to generické. Ale podle čeho mám poznat, jestli v daném článku autor formulací "average woman in the street" myslel průměrného člověka a ne jen průměrnou ženu (jak by odpovídalo tradičnímu fungování jazyka)?
"He or she" nebo "person" může být kostrbaté, ale nevadí mi, protože to nenarušuje porozumění. "Average woman in the street" a podobně ano.

Pan Tau řekl(a)...

A nestačí si říct, že "she" prostě znamená v překladu do češtiny "on". Každé slovo má jen takový význam, jaký mu dáme. Pak by mi jen připadalo, že se prostě v hóch textech trochu šišlá, což se ve společnosti považuje za způsobné. Aneb není třeba se nepřirozeně nutit k tomu vzdát se citu pro rody jmen. Snazší je si přiznat, že jsem se učil celou dobu špatně anglicky.

Jan Broulík řekl(a)...

ad Patrik Šmýd "This practice began round about the time of the feminist movement in the late 20th century(c.1980-c.1990)" http://english.stackexchange.com/questions/28508/reason-for-the-current-trend-to-use-she-as-the-gender-neutral-pronoun

Martin řekl(a)...

Nejlepší je používat jednotné číslo a k němu zájmeno "they". Např tedy: Each justice issuing their opinion.

Pokud by někdo tvrdil, že to není gramatické, tak se na to dá říct pouze to, že se tento tvar používá už po staletí. http://en.wikipedia.org/wiki/Gender-specific_and_gender-neutral_pronouns#Singular_they

Pavlína Hubková řekl(a)...

Díky za odkaz. No, asi jsem to s těmi sedmdesátými lety přehnala... Ale v článcích z osmdesátých let jsem viděla "she" několikrát.

Pavlína Hubková řekl(a)...

Tady nejde o to, co je "nejlepší". Smyslem toho mého výkřiku bylo pouze upozornit, jaký je momentální trend. Tak nějak pozoruji, že pokud chce někdo ukázat, že má "dobré akademické vychování", automaticky používá generické (nebo tedy "genderově neutrální") SHE.


Ohledně "jednotného THEY" jsem zase četla několik komentářů, podle kterých jde o trochu zastaralý výraz, který se běžně používal naposledy před sto lety... Tedy gramaticky správné to je, ale působí to prý knižně.

Jitka Porkertová řekl(a)...

Dle mého názoru vysvětlení je celkem jednoduché. She navozuje představu možného zastoupení obou pohlaví proto, že v sobě zahrnuje oba rody, she totiž v sobě obsahuje she i he s+he=she. Je to trošku taková hříčka s/he. Generické feminimum není o tom mluvit v ženském rodě, ale mluvit v "obojetném" rodě, abychom v hovoru nezapomínali ani na muže ani na ženy. Je ale pochopitelné, že první, co napadne nerodilého mluvčího, je překlad do ženského rodu. Kontext samozřejmě také někdy může být trošku problém. Ale dle mého názoru, je generické feminimum celkem fajn. Ovšem ten název je dost zavádějící.

Patrik řekl(a)...

Jenže v praxi to ve Švédsku (zatím) nepoužívá snad nikdo. Možná se to prosadí, ale osobně o tom vážně pochybuji. Tahle přehnaná snaha po politické korektnosti a vyhovění všem je opravdu spíše komická.