Billable hours, sweeter than flowers ... anebo ne?
Nedávno jsem narazil na článek Slow ignorant lawyers charge by the hour to inflate bills says leading judge, který poměrně nevybíravě kritizuje praxi účtování podle počtu hodin (billable hour). Co si o tom myslíte, zejm. z hlediska české praxe?
Obecně je prostý systém billable hour (bez dalších doplnění, např. v podobě stropů atp.) podroben kritice již poměrně dlouhou dobu, a to pochopitelně kritice sofistikovanější, než se nachází v uvedeném článku, a zmiňují se v této souvislosti různé "alternative billing systems". Zmínit lze např. výbornou knihu The Vanishing Americal Lawyer, nebo příspěvky na blogu Adam Smith, Esq., popř. autorem daného blogu vydanou knihu Growth is Dead: Now What?: Law firms on the brink, nebo příslušnou kapitolu v Managing the Modern Law Firm a/nebo mnoho dalších. Celkově si nicméně myslím, že nahradit účtování na základě hodinových sazeb kompletně nějakým jiným systémem je v praxi obtížné s výjimkou případů "standardizovaných" právních služeb, kdy lze účtovat jednotnou sazbu za úkon (je pak ale otázkou, na kolik je to pro klienta výhodnější). Navíc v praxi se prostá "billable hour" tak jako tak používá omezeně (zejm. je zpravidla limitováma dohodnutým stropem pro celkový billing v určité věci). Je tak např. otázkou, zda příslušná kritika není zaměřena spíše na výši hodinových sazeb v Londýně (popř. NY - popř. dosaďte jiná obdobná centra právních firem), než na koncept billable hour jako takové. Ostatně k něčemu podobnému zřejmě směřovalo i nedávné prohlášení Lord Chief Justice, aby se namísto londýnských drahých právníků konzultovali mimo-londýnští levnější právníci (srov. článek Consult non-London lawyers via Skype to cut legal costs, says lord chief justice). V ČR přitom pochopitelně hodinové sazby ani u prémiových právních služeb nedosahují zdaleka takových úrovní jako v Londýně či NY.
Pochopitelně praxi účtování dle billable hours nepomáhají k dobrému jménu medializované skandály některých právních firem o vědomém zneužívání daného systému (srov. např. Suit Offers a Peek at the Practice of Inflating a Legal Bill nebo DLA Piper Emails A Wake-Up Call On Bill Padding). Stejně tak nepomáhají ani vtipy o denním billingu přesahujícím 24h - někdy ostatně nejde o vtipy - viz např. Contract attorney faces felony overbilling case, allegedly claimed over 24 hours on 80 work days nebo Lawyer Billed 29-Hour Day To The Same Client And Didn’t Expect to Get Caught. To opět ale není ani tak o konceptu hodinové sazby jako takové, ale o elementární poctivosti ke klientům i k sobě samému.
Souhrnně k dané věci - myslím si, že otázka nastavení billingu je ve finále otázkou důvěry mezi klientem a advokátem a vzájemné poctivosti a otázka, jakým konkrétním systémem (za předpokladu, že bude transparentní) se účtování na základě vzájemné dohody nastaví, je spíše podružnou otázkou.
Obecně je prostý systém billable hour (bez dalších doplnění, např. v podobě stropů atp.) podroben kritice již poměrně dlouhou dobu, a to pochopitelně kritice sofistikovanější, než se nachází v uvedeném článku, a zmiňují se v této souvislosti různé "alternative billing systems". Zmínit lze např. výbornou knihu The Vanishing Americal Lawyer, nebo příspěvky na blogu Adam Smith, Esq., popř. autorem daného blogu vydanou knihu Growth is Dead: Now What?: Law firms on the brink, nebo příslušnou kapitolu v Managing the Modern Law Firm a/nebo mnoho dalších. Celkově si nicméně myslím, že nahradit účtování na základě hodinových sazeb kompletně nějakým jiným systémem je v praxi obtížné s výjimkou případů "standardizovaných" právních služeb, kdy lze účtovat jednotnou sazbu za úkon (je pak ale otázkou, na kolik je to pro klienta výhodnější). Navíc v praxi se prostá "billable hour" tak jako tak používá omezeně (zejm. je zpravidla limitováma dohodnutým stropem pro celkový billing v určité věci). Je tak např. otázkou, zda příslušná kritika není zaměřena spíše na výši hodinových sazeb v Londýně (popř. NY - popř. dosaďte jiná obdobná centra právních firem), než na koncept billable hour jako takové. Ostatně k něčemu podobnému zřejmě směřovalo i nedávné prohlášení Lord Chief Justice, aby se namísto londýnských drahých právníků konzultovali mimo-londýnští levnější právníci (srov. článek Consult non-London lawyers via Skype to cut legal costs, says lord chief justice). V ČR přitom pochopitelně hodinové sazby ani u prémiových právních služeb nedosahují zdaleka takových úrovní jako v Londýně či NY.
Pochopitelně praxi účtování dle billable hours nepomáhají k dobrému jménu medializované skandály některých právních firem o vědomém zneužívání daného systému (srov. např. Suit Offers a Peek at the Practice of Inflating a Legal Bill nebo DLA Piper Emails A Wake-Up Call On Bill Padding). Stejně tak nepomáhají ani vtipy o denním billingu přesahujícím 24h - někdy ostatně nejde o vtipy - viz např. Contract attorney faces felony overbilling case, allegedly claimed over 24 hours on 80 work days nebo Lawyer Billed 29-Hour Day To The Same Client And Didn’t Expect to Get Caught. To opět ale není ani tak o konceptu hodinové sazby jako takové, ale o elementární poctivosti ke klientům i k sobě samému.
Souhrnně k dané věci - myslím si, že otázka nastavení billingu je ve finále otázkou důvěry mezi klientem a advokátem a vzájemné poctivosti a otázka, jakým konkrétním systémem (za předpokladu, že bude transparentní) se účtování na základě vzájemné dohody nastaví, je spíše podružnou otázkou.