06 dubna 2013

Obrana feminismu

Mnohokrát děkuji kolektivu blogu Jiné právo za pozvání tento měsíc hostovat a Michalovi za jeho přivítání. Michal se při představování mé osoby vyvaroval slov feministka a feminismus – možná mě chtěl ochránit před odporem, který tato slova v Čechách povětšinou vzbuzují. Já nicméně feministkou jsem, a ve svém výzkumu se zabývám feministickou kritikou práva a genderovými studii. Je tudíž na místě se k oběma pojmům vyjádřit. Já tak učiním v mých prvních dvou příspěvcích. V následujícím textu se zaměřuji zejména na hlavní výhrady proti feminismu, které v Čechách slýchám. V příštím blogu se zaměřím specificky na roli feminismu a genderových studií v právu.


„Zaprvé nevím, co to je, a zadruhé mě to uráží!“ dobře shrnuje postoj mnoha Čechů a Češek k feminismu, jako k intelektuální pozici a hnutí, a k genderu, jako analytickému konceptu (ten úvodní výrok si půjčuji od postavy Vlasty Buriana v pohádce Byl jednou jeden král). Velice často je napadána určitá představa o feminismu, která má s feminismem jen málo společného. Jak feminismus definují samy feministky?


“Feminismus – nikdy jsem přesně nevěděla, co to je. Jen vím, že mě lidé označují za feministku, kdykoli vyjádřím názory, které mě odlišují od kusu hadru,“ komentovala v roce 1913 britská spisovatelka Rebecca West. Podle rakouské filosofky Herty Nagl-Docekal se feminismus zaměřuje na společenský problém, který spočívá ve „znevýhodnění na základě příslušnosti k ženskému pohlaví, které dnes stejně jako dřív v nejrůznějších podobách prostupuje všemi oblastmi společenského života“. Afro-americká spisovatelka Pearl Cleage popisuje feminismus jako „přesvědčení, že ženy jsou plnohodnotnými lidskými bytostmi schopnými účasti a vůdcovství ve všech oblastech lidské činnosti – intelektuální, politické, sociální, sexuální, duchovní a ekonomické“.

Potud myslím není moc co namítat. Proč je tedy feminismus v Čechách odmítán? V následujícím textu identifikuji a diskutuji, a pokusím se vyvrátit, sedm častých předsudků o feminismu.

1.         Feministky nenávidí muže
Nikoli. Feminismus není proti mužům ale proti určitému společenskému systému (označovanému jako genderový řád či patriarchát), který tím, že připisuje mužům a ženám rozdílné role a kvality – co se týká chování, schopností, vzhledu, apod. -, omezuje jejich plnou a svobodnou seberealizaci. Jedná se například o očekávání, že žena bude manželkou (nebo alespoň partnerkou v heterosexuálním vztahu) a matkou. A jedná se též o definice toho, co je dobrá manželka (která toleruje nevěru a muže neotravuje s domácností) a matka (pro kterou mateřství nakonec vždy zvítězí nad karierní ambicí). Ženy, které vybočují z této normy, musí své životní volby obhajovat, a proto, že neodpovídají stanovené normě, nesou břímě „nenormality“.
Patriarchát má ale různá omezující očekávání též od mužů. Má určité představy o (heterosexuální) mužnosti, které ne každý muž naplňuje, či touží naplňovat. Od mužů se též očekává například schopnost finančně zabezpečit rodinu. Opět, pokud jedinec neodpovídá „normě“, musí se obhajovat a je považován za „nenormálního“. Systematické vylučování mužů z péče o děti je podobně důsledkem patriarchátu jako je jím sexuální objektifikace žen v reklamě, diskriminace žen v zaměstnání, a jiné formy diskriminace proti ženám. Feminismus se tudíž v mnohém bere i za muže – snaží se zajistit, aby i oni měli co nejširší spektrum životních možností, včetně péče o děti.

2.         Feministky nenávidí mateřství
Není tomu tak. Dosud jsem se nesetkala s feministkou, která by nenáviděla mateřství. Pokud je na něco poukazováno, tak na to, co mateřství pro ženu v naší společnosti znamená:
o   snížení respektu v jiných oblastech života – žena matka je sice oceňována pro mateřství (a získává „body“ jako správná žena), ale současně ztrácí kredibilitu jako plnohodnotná lidská bytost s intelektem, schopnostmi a ambicemi, neboť co ví o politice/managementu/právu/ekonomii někdo, kdo celé dny „utírá zadky“? Tato újma je primárně nemateriální – projevuje se v symbolické rovině respektu. Mateřství má ale pro většinu žen též materiální důsledky:
o   zhoršení hmotné situace – v době těhotenství a raného mateřství (tedy řekněme v době mateřské a rodičovské dovolené) výrazně klesá příjem žen. To má samozřejmě důsledky na ekonomickou nezávislost žen. Pokud je žena ve vztahu, dochází ke zvýšené závislost na partnerovi - výzkumy ukazují, že se právě v době těhotenství a raného mateřství stupňuje domácí násilí.
o   mateřství navíc materiálně postihuje i ženy, které matkami nejsou – buď ještě nejsou nebo nikdy nebudou – na trhu práce a ve společnosti obecně. Fakt, že ženy jsou potenciálními matkami, snižuje jejich šance dostat dobrou pozici, být adekvátně ohodnocena, být brána vážně, atd.
Feministky tak – přestože povětšinou nezpochybňují mateřství jako legitimní životní volbu – odmítají, aby bylo chápáno jako role či úděl, protože to omezuje škálu životních možností. Každá žena by měla mít možnost si vybrat, zda bude či nebude matkou, a ať zvolí kteroukoli možnost, měla by tato volby být respektována. Kritizováno tedy není mateřství, ale fakt, že přestože jej společnost rétoricky glorifikuje, tak jej reálně skutečně nepodporuje.

3.         Feminismus je import ze západu
To je i není pravda. Feminismus (chápaný v širokém smyslu jako snaha o rovnoprávnost pohlaví) má v českých zemích dlouhou tradici. Mezi jeho rané zastánce patřil mj. i prezident Masaryk.
Situace se samozřejmě zkomplikovala komunismem. Ten na jedné straně věnoval pozornost „ženské otázce“ a přijal určitá opatření zrovnoprávňující pohlaví, mj. zavedl formální rovnost v právu, umožnil či dokonce vyžadoval přístup žen na trh práce, ke vzdělání a do politiky, a kolektivizoval péči o děti. Na druhé straně trpěly tyto snahy nedostatky. Byly poznamenané nesvobodných charakterem společnosti (ženy nemohly samy vyjádřit, co vlastně potřebovaly). Role žen byla socialistickým státem „spíše rozšířena než předefinována“, jak výstižně komentovala Shulamit Firestone. Ženy měly trojí břemeno (placená práce na plný úvazek, péče o domácnost a péče o děti), zatímco roli mužů nebyla věnována žádná pozornost (zejména nikdy nedošlo k jejich zapojení do péče). Tento fakt zdiskreditoval snahy o „emancipaci“ v očích mnoha Češek, protože to, co bylo oficiálně prezentováno jako úspěchy rovnosti pohlaví, ženám nějak zásadně neulevilo. A konečně zatímco v 50. letech byly zrovnoprávňující ještě relativně upřímné, v následujících dekádách se pod pojmem „ženských práv“ – z důvodů nízkého populačního růstu - skrývaly veskrze promateřská opatření, která nebyla vždy pro ženy výhodná. „Státní feminismus“, který jsme zdědili, tudíž ve skutečnosti žádných feminismem nebyl.
Je pravda, že po roce 1989 přicházely feministické ideje zejména ze západu. To samo o sobě ale přece není problém – čtyřicetiletá intelektuální izolace Československa znamenala, že jsme „prošvihli“ mnoho idejí či konceptů, které jsou v moderních demokratických společnostech samozřejmostí. Po revoluci jsme se učili a přebírali koncepty či mechanismy, které měly zlepšit naši kvalitu života a umožnit znovuzapojení do vyspělého světa a návrat do Evropy - od liberalismu, demokracie či lidských práv po nadnárodní ekonomickou integraci. To, že jsme se rozhodli selektivně odmítnout feminismus (či antirasismus), nemá podle mého racionální základ.

4.         Pozice žen se lepší i bez feminismu – feminismus není potřeba
Toto tvrzení povětšinou není pravda. Není pravdou, pokud se týká období první republiky a období po roce 1989, a není pravda v mezinárodním kontextu – kdyby nebylo ženských aktivistek, kdo by nám dal volební právo, zvláštní ochranu před domácím násilím či stalkingem, nebo ukončil beztrestnost pachatelů sexuálního a reprodukčního násilí v ozbrojených konfliktech? Je nicméně pravdou, že komunistické období zkreslilo tento obraz, neboť mnoho „emancipačních“ opatření přicházelo shora. Přesto je představa, že problémy nerovnosti pohlaví se vyřeší samy, naivní.
Na místě je možná i osobní poznámka. Feminismus je, kromě identifikace systematických problémů a návrhů na jejich řešení, velice přínosný v osobní rovině, neboť zprostředkovává uvědomění, solidaritu a sesterství mezi ženami. Jedním z mechanismů patriarchátu, který sdílí i s jinými strukturami, které hierarchizují společnost, je, že „rozdělí a panuje“ – staví ženy proti mužům a také proti všem ostatním ženám. Osobně jsem v Čechách vždy pociťovala jako obzvláště deprimující soutěž mezi ženami (a ke své hanbě se musím přiznat, že jsem jí podvědomě účastnila). Teprve po mém přesunu do zahraničí jsem poznala „sesterství“ – solidaritu mezi ženami, které se plně a bez výhrad emocionálně podporují, profesně si pomáhají, a svěří si své zkušenosti (například se znásilněním), bez obavy, že jim nebude věřeno nebo budou souzeny.
Myslím, že také proto je feminismus v Čechách často napadán ženami samotnými. Výrok, „já jsem normální, nejsem žádná feministka“ slýchám pravidelně. Osobně jej interpretuji jako jednu z cest, jak zvítězit nad jinou ženou – ukázat, že jsem „správňačka“, a že jsem silná a nemám feminismus zapotřebí. To, že tato strategie některých žen z antifeminismu vytřískat kapitál, je ve výsledku oslabuje – protože znemožňuje sesterství, skutečnou otevřenost a vzájemnou pomoc – není reflektována.

5.         Feminismus je ideologie (jako komunismus a či nacismus) a šovinista je ekvivalentem feministky
Tyto dvě představy jdou často ruku v ruce, a proto je diskutuji společně. Feminismus je možné označit za ideologii, pokud pod pojmem ideologie rozumíme soubor tezí, názorů, idejí a teorií. Srovnání s komunismem či nacismem je každopádně účelové a zavádějící – feminismus se svých charakterem spíše blíží „ideologiím“ racionalismu či humanismu. Ještě důležitější je si ale uvědomit, že primárním cílem feminismu s ideologií bojovat a nikoli ji tvořit – feminismus se primárně vyhraňuje proti všudypřítomné, ale často neuvědomělé a nereflektované ideologii patriarchátu. Cílem feminismu pak není nastolit matriarchát, ale odstranit patriarchát (tedy kompletně eliminovat hierarchii podle pohlaví).
Co se týká rovnítka mezi šovinismem a feminismem, tak je podobně tendenční. To, že někoho upozorníme na jeho rasismus, není rasismem. To, že někoho upozorníme na jeho misogynii, sexismus či androcentrismus (k těmhle pojmům se vrátím v následujícím blogu), není to samé jako sexismus. Podobně jako netolerování netolerance není to samé jako netolerance samotná.

6.         Feministky vyhrocují vztahy mezi pohlavími
Tady si podle mě mnoho lidí plete deskripci a preskripci. Feministky poukazují na to, jak existující genderový řád přispívá k představě o neslučitelnosti pohlaví – hlášky typu „muži a ženy jsou různé živočišné druhy“ nejsou vymýšleny feministkami, naopak.
Tvrzení o vyhrocení vztahů mezi pohlavími mě vždycky pobaví zejména v České republice, kde se velká část populace baví hrami, „jak vyzrát na starou“, případně „jak vyzrát na starého“ – portrétů vztahů mezi pohlavími jako (legitimní) zákopové války jsou plná média a filmy (naposledy to potvrdilo shlédnutí filmu „Muži v naději“). Většině feministek jde o pravý opak – aby spolu pohlaví jednaly na rovinu a přímo, s respektem, atd. To člověk právě může dělat, jen pokud se oprostí od představy, že muži a ženy (jako skupiny respektive „živočišné“ druhy) „jsou od přírody nějací“ a navzájem neslučitelní.

7.         Feministky chtějí z žen udělat muže
Tato poznámka jde – překvapivě – často ruku v ruce s tou předchozí (přestože jsou navzájem logicky neslučitelné). Tahle výhrada má myslím svůj základ v tom, že feminismus se snaží ukázat, že pokud přijmeme premisu, že ženy jsou stejně inteligentní a schopné jako muži, neexistuje žádný legitimní důvod pro to, aby byly v rozhodovacích a mocenských pozicích tak nedostatečně zastoupeny, jako je tomu dnes, aby jejich práce byla méně odměňována, atd. Neznám žádnou feministku, která by jiné ženy chtěla nutit do kariéry, či z žen dělat muže – feminismu nicméně jde o identifikaci a odstranění překážek pro plnou seberealizaci žen, což zahrnuje i „typicky mužské“ oblasti jako je politika či business. Mnoho z těchto snah se explicitně zabývá otázkou, jak sladit rodinný a profesní život (minulý rok rozdmýchal debatu například článek Why women still can’t have it all od Anne-Marie Slaughter, dostupný zde). A kromě diskuze objektivních externích překážek (zejména diskriminace) často zahrnuje i – možná bolestivou – debatu o tom, jestli se my samy nepoddáváme okolnostem a neomezujeme pod tlakem patriarchátu své ambice a cíle (o těchto subjektivních překážkách hovoří zajímavě Sheryl Sandberg v tomto videu).

Závěrem bych myslím měla uvést, že feminismus není monolit, ale že feminismů je mnoho. V tomto příspěvku jsem zdůrazňovala momenty, na kterých se různé feministické pozice více méně shodnou. Každopádně je ale text hlavně vyjádřením mého osobního postoje, mého osobního feminismu.

102 komentářů:

Unknown řekl(a)...

Myslím, že z hlediska existence objektivity by bylo potřebné dodat, zda autorka je vdaná, nebo nikoli a tudíž nepíše z bezprostřední zkušenosti.

Jan Petrov řekl(a)...
Tento komentář byl odstraněn autorem.
Tomáš Sobek řekl(a)...

Honzo, to je od Tebe hezké, že jsi ochotný druhým poradit, jaký život by pro ně byl hodnotnější.

Jan Petrov řekl(a)...

"Každá žena by měla mít možnost si vybrat, zda bude či nebude matkou," A nemá ji?

"ale fakt, že přestože jej společnost rétoricky glorifikuje, tak jej reálně skutečně nepodporuje." Bez ironie: nějaký nápad, jak lze inteligentně učinit?

"Feministky tak – přestože povětšinou nezpochybňují mateřství jako legitimní životní volbu – odmítají, aby bylo chápáno jako role či úděl, protože to omezuje škálu životních možností." Ale rozhodnutí nemít děti zase omezuje škálu životních možností lidí budoucích.

Pardon, ale v roce 2013 mi připadá daleko podstatnější než feminismus číslo 1,2 -- to, že dar života a dobré výchovy nepředáváme dál. Třeba pro to nemám dost cit, ale nějak se mi nezdá, že by naše společnost byla nepřátelská k ženám (jasně, na tom mají feministky svou zásluhu). Horší je, že není dostatečně přátelská k matkám,resp. rodičům. Díky, mami, tati, že jste se "neseberalizovali".

Anonymní řekl(a)...

Mám pocit, že vyznění druhého odstavce předsudku č. 4 je rozporné s tvrzením obsaženým v předsudku č. 6. Když autorka mluví o tom, jak feminismus zprostředkovává sesterství mezi ženami, tak si nemohu pomoct, ale zní mi to jako vymezování proti mužům. Už jen to slovo „sesterství“ předjímá, že mužům je vstup zakázán, že se vytváří společenství (pouze) žen, spolubojovnic.

Dál mi připadá nefér, jak jsou v článku (sice nepřímo a jakoby mimochodem) popisováni muži. Všimněme si, jaký příklad autorka vybírá jako zkušenost, se kterou se sobě navzájem ženy, sestry, mohou svěřovat – znásilnění. Nebo jak údajně společnost (potažmo muži) definují dobrou manželku – „která toleruje nevěru a muže neotravuje s domácností“. Tyto drobnosti se do textu vkrádají jakoby mimochodem, ale přesto podle mého názoru nesou jasnou zprávu – muž je násilník a cizoložník a vůbec zvíře, které patří zavřít do klece. Taková charakteristika muže, kterou já osobně z textu cítím, je pak v rozporu s tvrzením vyjádřeným v předsudku č. 1.

DISCLAIMER: Tímto svým názorem rozhodně nevyjadřuji nenávist k ženám ani k feminismu a rozhodně nechci zlehčovat autorkou nastíněné problémy týkající se postavení žen ve společnosti.

Martin Šlampa

Jan Petrov řekl(a)...

Tome, díky za Tvou chytře kousavou poznámku, ale kde se dopouštím toho, co tvrdíš?

(Jo, to o porovnání přínosu 3 dětí a 300 článků o feminismu na konci mého původního komentu, čas 15:49, bylo hodně debilní. Taky jsem to sebekriticky rychle smazal, ještě než jsem četl Tvůj koment -- ale nevím, jestli narážíš právě na tohle. Pokud ne, viz výše. Pokud ano: buď telepatie, anebo toho Sobka, co občas dobře zabliká červeně, mám už v hlavě :) ).

Tomáš Sobek řekl(a)...

Honzo, ano, má poznámka směřovala ke Tvému porovnání dobra, které plyne z výchovy dětí a psaní článků o feminismu. :)

Unknown řekl(a)...

Chci jen navázat na komentář pana Petrova, když komentuje větu: "Každá žena by měla mít možnost si vybrat, zda bude či nebude matkou." Jeho komentář zní: „A nemá ji?“ Domnívám se, že tento pán jaksi nežije ve skutečném světě. Lepe řečeno: ten, který existuje v ČR neměl možnost sledovat nebo ho nesledoval dost důkladně. Jednak je zde onen již zmíněný problém týkající se kariery. Pro mnoho žen mateřství představuje to, že se musí rozhodnout mezi kariérou a mateřstvím. Navíc je zde otázka toho, zda má partnera nebo nemá. Pokud se žena rozhodne stát se svobodnou matkou, protože si ji muž nechce vzít, nebo s ní nechce žít, a pokud se muž rozhodne, že se o dítě starat nebude, je zde problém finanční. Přídavky na dítě nejsou nijak vysoké a potom výživné, které musí otec dítěte platit, může být hodně nízké. Viděl jsem případy, kdy se jednalo o dva tisíce Kč měsíčně. Navíc matka, která se stará o dítě a je na to sama, nemůže chodit někam do práce. Takže asi takhle. To je ale jenom finanční stránka věci. O té psychologické se tady jaksi nebudu rozepisovat. Já na feminismu oceňuju to, že nutí lidi (a tím nemyslím jen ty samečky), aby o věci trochu uvažovali. Pak se stane, že změní své postoje. Že je třeba někoho, aby bojoval za postavení žen, to je jasné, jinak by se asi naše společnost nezměnila. Je to podobné, jako se kdysi bojovalo za práva pracujících nebo jako se dnes bojuje za práva menšin, i když dnes by se asi spíš hodilo říci, že ta práva se prosazují, než že se za ně bojuje.

Anonymní řekl(a)...

V odstavci o materstvi nepadlo ani jednou slovo rodina nebo dite. Pouze matka. Zajimave. Ja jsem si vzdycky myslel ze lidske rozmnozovani zahrnuje a ovlivnuje trochu vic lidi nez jen matku. Asi jsem se mylil.

Bohdan Knezek

Anonymní řekl(a)...

Děkuji autorce, za vznesení tématu, které mi je osobně velmi blízké.

Souhlasím, že úloha feminismu dneska hodně je o pomoci mužům. Muži skutečně mají těžší pozici, když požádají o rodičovskou dovolenou nebo zkrácený pracovní úvazek, aby se mohl věnovat dětem.Nebo když nemohou na jednání od pěti odpoledne, protože musí vyzvednout děti ze školky. Hledí se na ně jinak, než když má podobný „problém“ žena. Proč?

Skutečný klíč k rovnoprávnosti je totiž v tom, že „riziko“, že pracovník na nějakou dobu bude na rodičovské, že bude chtít zkrácený úvazek a žádné přesčasy bude stejné u muže jako u ženy. (Tím nijak nepopírám, že prvních pár měsíců je rozhodně vhodnější, aby to byla matka, kdo si vezme mateřskou.)

K poznámkám o tom, jestli být matkou či nikoli: jde zejména o to, zda to, že je žena matkou mělo na pracovní kariéru stejný dopad jako to, že muž je otcem. Nebo jinak, situace bude normální, až vás jako samozřejmost napadne se zeptat mladého muže, čerstvého otce, jak to bude zvládat, mít dítě a dělat kariéru.

Zuzana Malůšková, pro skeptiky dodávám, že vdaná, dítě 3,5 roku, v práci od devátého měsíce věku dítěte

Anonymní řekl(a)...

David Schmidt řekl(a)...

Myslím, že z hlediska existence objektivity by bylo potřebné dodat, zda autorka je vdaná, nebo nikoli a tudíž nepíše z bezprostřední zkušenosti.
06.04.13 14:42

Jakou souvislost má stav vdaná s objektivitou? Že by manželstvím docházelo kromě převzetí příjmení muže i k nějakému přenosu "objektivity" nebo snad inteligence z muže na ženu?

Jan Petrov řekl(a)...

"Každá žena by měla mít možnost si vybrat, zda bude či nebude matkou," A nemá ji?

Docela byste se divil, jak často se ženy v "nejlepším věku" v našich končinách setkávají s nátlakem např. ze strany rodiny. Sama mám zkušenost s nepříjemnýma diskuzema na téma "aby nebylo pozdě". A to se nebavíme o zemích, kde je běžné, že žena o svém mateřství vůbec nerozhoduje.

Jinak Báru obdivuju, že na nabídku hostování vůbec přistoupila, protože při čtení diskuze mám tak trochu podobný pocit jako při nahlédnutí do diskuzí na idnes.

Kateřina Machová

Anonymní řekl(a)...

Již nějakou dobu jsem otcem. Se ženou to máme zatím rozdělené tak půl na půl (tzn. pracujeme oba, oba se staráme o syna, kterému je nyní 2,5 roku). Je ale pravda, že je to dost velký záběr, a to máme jen jedno dítě. Situace, kdy musím jet někam na služební cestu nebo absolvovat školení, vyžaduje propracovanou logistiku. Tedy zvládáme to, ale... Co mi v této souvislosti připadá nespravedlivé je, že za úspěšné jsou v dnešní společnosti považováni jen lidé bohatí nebo aspoň takoví, kteří jsou ve své profesi uznávanými odborníky, protože pracují od nevidím do nevidím. To, že někdo vychovává potomstvo (jakkoliv je to i radost a nejen starost) v podstatě nikoho nezajímá. Úspěšnější (respektovaný) je tak profesor, manažer, vysoce postavený úředník, než rodič, který vychoval dvě děti. S dítětem, natož tak s více dětmi, zkrátka nemůžeme takovým lidem konkurovat. Těšit nás může snad jen ono mlčky předpokládané, že nakonec je (kvalitní) vychování dítěte přece jen velký přínos pro nás i pro společnost (přínos, který někdy možná ocení aspoň naše děti).

Jan Kolba

František Novotný řekl(a)...

Genderové právo ...
Vždycky když slyším o genderovém právu a podobných moderních vynálezích, vzpomenu si na klasickou anekdotu o výuce matematiky.
Diskuze o kácení stromů je ovšem stále ještě příliš praktická, tak je nutno doplnit verzi pro rok 2010 a dál:
Učitelosoba místo výuky i místo diskuze poučí děti o jejich právu být respektovány a svobodně se vyjadřovat uprostřed hodiny bez ohledu na svou náboženskou, národnostní a sexuální identitu. Jejich sexuální identitu, a to včetně rozdílu mezi vnucenou i skutečnou či pociťovanou, s nimi probere učitelosoba a poté sociální pracovnicosoba, aby děti nebyly ovlivňovány předsudky rodičů. Jakkoli hendikepované (chci říci diskriminované!) děti, či dětští příslušníci menšin, včetně těch vyznávajících alternativní etický či hygienický životní styl, mají právo na plné zapojení do kolektivu. Učitolosoba sám/sama pak byl/byla přijat/přijata do práce ne podle kvalit péče o děti, ale s cílem dosáhnout vybalancované diverzity učitelského kolektivu, aby byla zajištěna výchova dětí k chápání moderních hodnot a evropanství.
S popisovaným úpadkem souvisí i včerejší článek na Psovi: http://neviditelnypes.lidovky.cz/svet-svoboda-umira-ve-volbach-d21-/p_zahranici.asp?c=A130402_223416_p_zahranici_wag.
Úpadek výuky matematiky v dané anekdotě má myslím podobné příčiny jako stále větší kolektivizace, jde o vyčerpanost původní myšlenkou evropské civilizace. Když řešíme vybalancovanou diverzitu víc než schopnost odvést danou práci, dříve nebo později tuto civilizaci převálcuje jiná. Podobných konců kultur bylo v historii už hodně (Řím, Čína, Arábie).

František Novotný řekl(a)...

Prosím nemilosrdného moderátora, aby předchozí příspěvek nechal, nebude-li ho to příliš bolet. Myslím, že otázka "kam ten (právní) svět spěje" je legitimní součást jinoprávní diskuse.
Navíc si troufnu tvrdit, že host by měl umět obhájit, proč jeho obor přinese nějaký ožitek a proč nejde jen o módní ideologický výstřelek.

kocour řekl(a)...

Vzhledem k svému věku mám ve svém okolí spíše ženy 35+. Některé děti mají, ostatní by je chtěly, většina s tím má ale problém. Nikoli finanční, ale biologický. Každý měsíc poslouchám, že to zas nevyšlo ... Některé byly dřív taky "feministky", pořád jen samá kariéra, stáže, psaní ... dnes si zoufají. Díky bohu neznám žádnou ženu, která by děti vyloženě nechtěla - takovou bych považoval za méně přitažlivou (diplomaticky řečeno), než plešatou babu Jagu se špinavým plnovousem.

Bohdan Knězek: Dobrý postřeh.

P.H.

Jan Petrov řekl(a)...
Tento komentář byl odstraněn autorem.
Jan Petrov řekl(a)...
Tento komentář byl odstraněn autorem.
Anonymní řekl(a)...

Ad "Skutečný klíč k rovnoprávnosti je totiž v tom, že „riziko“, že pracovník na nějakou dobu bude na rodičovské, že bude chtít zkrácený úvazek a žádné přesčasy bude stejné u muže jako u ženy."

Soulasím, ale jen pokud muži budou opravdu chtít zůstat doma.
Protože pokud to nařídí zákon (povinnost rodičovskou dovolenou rozdělit mezi muže a ženu), tak pak toto opatření možná podpoří ženy, které chtějí pracovat, ale na úkor žen, které chtějí být s dětmi.
Ale protože děti rodí jen ženy a otec může být neznámý (nebo ksindl), tak to riziko nikdy nebude stejné.
Řešením by bylo losem odvolávat muže a ženy v neprodukčním věku z práce na x měsíců např. na vojnu. To není můj šalek čaje.

Jinak podobné diskuze vnímám jako diskuzi o podílu socializace a biologie na preferencích žen mít děti.

O velkém sociálním tlaku mít děti nepochybuji. O biologické podmíněnosti je ale také těžké pochybovat.


Lukáš Dvořák

Jan Slanina řekl(a)...

Přiznám se, že mne tento článek zanechal poněkud rozpolceného.

Na straně jedné jsem poměrně přesvědčený příznivec rovných příležitostí prostě proto, že se mi v praxi osvědčily (nedosáhl jsem ovšem dokonalosti jednoho mého známého, který matky po mateřské cíleně vyhledával a poskytoval jim kýžené částečné úvazky, protože se mu to prostě hodilo).

Na druhou stranu se ale nemohu zbavit dojmu, že některé genderové stereotypy mají svou hodnotu a jejich eliminace je společensky ke škodě. Protikladem tradičního pater familias, který v potu tváře pracuje, aby zabezpečil rodinu (a stav, kdy toho není schopen, považuje za své selhání), totiž může být nejen "full-time-homemaker" mužského rodu, ale také floutek, který si rád užívá, ale nerad platí výživné. Pokud za legitimního přijmu jednoho, je velmi obtížné odmítnout druhého. Konzervativně tedy raději setrvávám na názoru, že jeden i druhý by měl svou volbu obhajovat, protože v očích společnosti selhal.

Karel Vážný řekl(a)...

Také si myslím, že děti by se měly rodit především do rodin, protože jen v rodině sestávající z manželského páru (tj. dvojice, která přijala závazek vzájemné trvalé péče) jsou plně naplněny sociální role a vzory.

Ale, o tom jsem psát nechtěl. Považuji se křesťanského feministu. Myslím, že ženy mají tu roli opravdu těžší. Kdysi jsem byl na konferenci o feminismu z pohledu konzervativců (českých i britských), Nejsme všichni stejní (http://etspraha.cz/cs/attachments/35, od strany 2) v rámci projektu rovných příležitostí.

Co mne zaujalo, a co je dodnes nedoceněno ani v genderových kruzích, je preferenční teorie volby žen mezi prací a rodinou. Jádrem byl fakt, že v poměru 15:70:15 ženy (asi v Británii, ale u nás to nebude moc jiné) mají dost odlišné preference:

15: Kariéra - tj. rovnost platů a šancí a žádné skleněné stropy.
70: Kariéra harmonicky skloubená s rodinou a péčí o dítě - možnost odejít na MD a RD, nejlépe v délce 4 let z toho rok jako možnost čerpání dle potřeby dítěte do konce 1. stupně. Zákonné půl-úvazky a sdílení pracovního místa dvěma ženami, jakožto hodnotová preference mateřství a rodiny před businessem. Plná a rovná podpora různých forem péče o děti podle volby rodiče, nejen veřejných školek, ale i podobných služeb od au-pair, od příbuzných, od mateřských center atd. Plat muže dostatečný na uživení rodiny v domě mateřství.
15: Možnost vybudovat velkou, tradiční rodinu s matkou full-time doma. Odměny za péči o děti, sociální podpora velkých rodin.

Podle konferenčního příspěvku v podstatě jsou ženy daleko méně sourodou skupinou než muži. (Napadá mne jistě nevhodný vtip: Koupil jsem manželce cedník a ona si stěžovala, že teče. Tak jsem ho zaletoval a teď zase prý necedí.) Ale tak to je a veškerá podpora a veškerá opatření musí dosáhnout NA VŠECHNY SKUPINY. Ne na jednu či druhou stranu spektra.

Čili je jasně špatně, pokud např. EU chce půlku členek dozorčích rad. Ale správně je určitě, pokud jich tam bude např. 30%. Protože to cca odpovídá první a částečně druhé skupině.

Zajímavá myšlenka byla i možnost společného výpočtu důchodů pro manžele, na základě jejich žádosti. (Prosím, nezasekněte se na pojmu manželé, klidně pár s dětmi.) Jde o to, aby se v době snížených příjmů ženy její důchod posílil z manželova, dokonce by to bylo i podporou rodiny z hlediska důchodové degrese.

Všemi deseti jsem pro povinné částečné čerpání RD otci. Atd.
Toto vše není něco, co by bylo fiskálně příliš drahé a pro rozumného konzervativce imho přijatelné v boji za umravnění bezbřehého individualismu.

Anonymní řekl(a)...

Proč vlastně muži nedokáží říct, no máte pravdu, něco na tom je? Proč na tom raději neustále hledají co jim vadí? Pro všechny jimž se zdá, že článek není pro muže dost pozitivní:.... Feminismus je potřeba právě tam, kde vztahy mezi pohlavím nefungují ideálně. Při objasnění proč feminismus potřebujeme proto článek z mého pohledu logicky zdůrazňuje oblasti, kde něco funguje hůře. Je snad zbytečné zdůrazňovat oblasti, kde vztahy s muži fungují nebo se zlepšují, nebo ne? Prosím všechny muže, kteří se cítí být článkem dotčeni, aby si na toto téma promluvili otevřeně se svojí sestrou/matkou/nejlepší kamarádkou. Samozřejmě poté co jí dají přečíst článek, aby se sama rozhodla. Možná zjistí, že jejich nejbližší to pociťují podobně jako autorka, ale nejsou zvyklé na téma mluvit, aby splnily očekávání společnosti, že zvládají a nestěžuji sí. PS: sebevědomí muži, kteří znají svou hodnotu pro partnerku/společnost se přeci nemají čeho bát a můžou klidně ženám dopřát vysněnou rovnost, co říkáte? Zajímalo by mě, jestli se muži cítí feminismem nějak ohroženi a jak? Irena Ochmannová

Anonymní řekl(a)...

Článek je velice dobře napsaný, je z něj vidět, že autorka se tématem zabývá a děkuji za něj.

Klíčový problém dobře popsala paní Malůšková: Potíž není s mateřskou dovolenou, půl roku nikomu kariéru nezničí, to můžete být stejně tak někde na stáži. Problém je s rodičovskou dovolenou, kterou u nás čerpají prakticky výhradně ženy. Ale začít můžeme klidně u OČR, kdy s dítětem zůstávají doma opět zpravidla ženy.

Vždy jsem pracoval v ryze ženském kolektivu a musím zde bohužel poukázat na to, že muži zdaleka nejsou takovým problémem, tím jsou samotné ženy. Zeptám-li se ženy, zda by měly ženy za stejnou práci dostávat stejnou odměnu, tak odpověď je vždy ano. A ta samá respondentka vám přizná, že s mužem, který vydělává míň než ona, by nebyla…

Téma rozdílu mezi mzdami obou pohlaví je bohužel začarovaný kruh, který má zhruba tři příčiny:

1) Společnost tlačí na muže, aby vydělávali více než ženy a zaměstnavatelé tuto hru často hrají taky. Tady nás čeká ještě hodně práce. Ne, opravdu nestojíme o ten tlak, který se na nás nakládá. Pokud muž přijde o práci, je to pro něj jedno z největších traumat.

2) Ženy opravdu pracují méně než muži, nejčastěji právě z důvodů péče o děti a tady začíná ten začarovaný kruh: Doma přeci musí zůstat žena, protože vydělává méně a následně vydělává méně, protože je často doma. Setkal jsem se i s názorem žen, že ony by „toho svýho“ s dítětem doma nenechaly, že by se o ně nedokázal postarat.

3) Většina žen se nerealizuje prací, pro ně je daleko častěji pouhým zdrojem obživy, nic víc. Daleko víc žen než mužů také nepěstuje žádný koníček, prostě se realizují samotnou rodinou. Nedokáži odhadnout, do jaké míry za to může fakt, že žena po osmi hodinách v práci nastupuje druhou „šichtu“ doma, ale podle mě to je rozhodující faktor. Každopádně ze zkušeností vím, že po narození dítěte ztrácí naprostá většina žen o kariéru zájem a za tím si stojím. Proto je právě důležité brát se za tu menšinu, která to takto nemá!

Ta problematika je složitá, ale ženy musí začít u sebe! Pojem „krkavčí matka“ používají právě ženy. To nepřátelství proti tzv. „kariéristkám“ je v pracovním kolektivu téměř hmatatelné. Nemluvě o svého druhu šikaně bezdětných žen, kterým je naznačováno, že např. jejich potřeba volna není srovnatelná s potřebami „matek“ atd. A to raději vůbec nezačínám mluvit o samotném výběru partnera a otce – to je samostatná a smutná kapitola.

Ne, muži nejsou bez viny, jsme v tom všichni společně, proto jsem rád za každého, kdo dokáže inteligentně nadnést toto celospolečensky důležité téma, ještě jednou dík.

Jan Angelovič, 33 let, svobodný, bezdětný.

Tomáš Sobek řekl(a)...

Ty kariéristky jsou vážně odporné. Raději se naplno věnují svému povolání než aby budovaly svou vlastní rodinu. Třeba taková Matka Tereza.

Anonymní řekl(a)...


Ad kocour:

Nevšimla jsem si, že by úvodní článek říkal: feministka je žena, které odkládá rozhodnutí mít rodinu. Naopak,viz bod 2 článku. Budou-li dobré možnosti, jak zkloubit rodinu a péči o děti, může se muž i žena bez obav rozhodnout pro rodičovství mnohem dřív, než je tmmu běžné dnes. A neodkládat je na pozdější dobu, na dobu, kdy „si to budeme moci dovolit“. Tady bych viděla úlohu feminismu, jak jej popisuje autorka, jako pozitivní.

Zuzana Malůšková

Ondrej.Rucka řekl(a)...

Nevím proč, ale nějak jsem si vzpomněl na jeden polský film z roku 1984 :-)

Jan Petrov řekl(a)...

Jan Kolba: To je přesně ono, děkuju Ti!

Karel Vážný: To je zajímavé, děkuju. Rozdělení preferencí 15:70:15 mi připadá důvěryhodné. Jen se obávám, že zde skončíme u diskuzí, zda rozdílné preference mužů a žen plynou z vrozeného hard-wiringu, anebo z výchovného působení patriarchální společnosti. A tyto diskuze bez znalosti psychologického, biologického aj. výzkumu zdegenerují do soutěže o největší mistrovství pera a nejdovednější insinuaci.

Kateřina Machová: A co je na tom? O dětech (jakože kdy budou) se bavila máma i se mnou. Nepozoroval jsem na sobě psychickou újmu, natož omezení svobodné volby.

Anna Nedošínská: Na Váš bystrý útok si dovolím jen odpovědět: Ve skutečném světě (o němž píšete) bývají s rozhodnutími spojena i nějaká negativa. Nehádám se, že by právo/společnost/média/aj. mohly matkám v něčem ulehčit. Ale nic z uvedeného nepopírá, že ženy i muži mají v ČR možnost volby.

Přiznám se, že mi tento způsob diskuze připadá poněkud nešťastný: Jeden napíše jednoduchý výrok, že tráva je zelená, a hned se o sobě dozví, že asi nežije v reálném světě, protože správně by na té trávě měly růst fialky s vodotryskem. Kateřino, jak jste to psala o těch diskuzích na idnes?

Unknown řekl(a)...

Víte, pane Petrove, mě to připadá s tou vaší volbou v soudobé české společnosti asi tak, jako když k Vám přistoupí člověk s pistolí, abyste mu dal peníze, jinak Vás zabije. Také máte svobodnou volbu: odevzdat svou peněženku, nebo se nechat zastřelit. Pokud společnost nevytvoří podmínky pro to, aby případná svobodná matka mohla vychovávat dítě a aby ji to nezničilo karieru a aby ji to nesnížilo životní standard a aby nežila v nedůstojných podmínkách, kdy je všechno problém, tak si myslím, že není, o čem hovořit. Mimochodem, já si ani nemyslím, že bych na vás útočila. Prostě jsem vyjádřila svůj názor. Tečka. Ale řeknu Vám, že jsem viděla případy, kdy bylo výživné 2.000 Kč měsíčně. To tak často bývá, protože ten otec tolik nevydělává, musí se starat o další rodinu, nebo není ochoten vydělávat. To je to, čemu říkám realita dnešního českého světa…

Jan Petrov řekl(a)...
Tento komentář byl odstraněn autorem.
Jan Petrov řekl(a)...

Anna Nedošínská: To, myslím, není dobrá analogie. Pistole u hlavy omezuje svobodné rozhodnutí asi tak ze 100 % (asi tolik poškozených tu peněženku vydá). Naproti tomu: rizika, která popisujete, jistě nějak ovlivňují rozhodnutí, zda se stát, anebo nestat rodičem -- ale svobodná vůle tu má dost velký prostor, jak se pozná už z toho, že mnozí se rozhodnou tak a jiní onak.

Do Vašeho očekávání, že společnost zajistí kvadraturu kruhu (svobodná matka bude vychovávat dítě, budovat kariéru a mít právě takový životní standard co dřív), se tu možná (myslím, že zbytečně) pustí někdo jiný (já vážně ne).

Výživné: Kde ale vzít další peníze, když ten seladon nedokáže vydělat víc než 15 tis. Kč hrubého a má 5 dětí. Od státu? Jinak, neochota vydělávat ke snížení výživného nevede -- ať už dle rodinného či trestního práva.

S chutí se vyhnu "plodným" konzervativním versus socialistickým debatám o osobní odpovědnosti a solidaritě. Lze ale myslím spolehlivě říct aspoň tolik, že Váš přístup (společnost by měla ženu zcela izolovat od jejího rozhodnutí, koho si vybere za otce svých dětí) se nejeví jako realistický.

Anonymní řekl(a)...

Asi takhle:
http://www.sme.sk/c/6759799/obama-obanoval-kompliment-o-krase-obvinili-ho-zo-sexizmu.html

Martin Marek řekl(a)...

Nebylo by genderově správné uvést Barbaru jako "hostku" a nikoli jako hosta? ;-)

Jan Potměšil řekl(a)...

Považuji téměř za symptomatické, že první příspěvek začíná dotazem na děti (s téměř jasnou odpovědí a z toho vyplývajícími důsledky). A chudáci diskutéři/ky se dle toho dokonce i chovají (!). Jako by třeba antirasistou směl být jen ten, kdo je černý jak bota, a třeba o broucích směl psát zase jen brouk (navíc autorka je "černá" dost). A jako by se ženství a ženská životní zkušenost smrskla jen na mateřství, když je před započetím diskuze třeba kvalifikovat se nejdříve v oblasti rodičovství.

Jinak nemyslím si, že touha žen po dítěti (zde upřesněno na v určitém věku) nějak diskvalifikuje poznatky, postřehy a požadavky, které přináší feminismus (ve smyslu "já husa, máma měla pravdu, měla jsem si rychle sehnat ňákýho chlapa, místo studia práv"); navíc po potomcích mohou toužit i muži. Myslím, že se to vůbec nevylučuje, jen to otevírá více otázek a problémů.

Jinak v podtextu debat o rodičovství/mateřství cítím možná obavu, že feminismus podrývá a ohrožuje reprodukci druhu - proč to? Feminismus je hrozně široký a pestrý proud, co když řeší i tu reprodukci? Btw. údajně nejvíc dětí se v evropském kontextu prý rodí tam, kde je tzv. rovnoprávnost nejširší a skloubení práce a rodiny nejsnazší.

Jinak děkuji autorce i správcům blogu za hosta (hostku:-)), Bára Havelková je nejen výborná právnička, ale i výtečná pedagožka, jí přinášená témata zároveň vedle osvěty a soust k přemýšlení slibují i zajímavé diskuze (které dle mého skromného názoru idnes.cz přece jen řádově převyšují).

Jan Vučka řekl(a)...

Jako zastánce klasického liberalizmu nemohu nepřipomenout známý výrok připisovaný vládci arabských dobyvatelů Alexandrie: "Obsahují-li ty knihy totéž co korán, jsou zbytečné. Obsahují-li něco odlišného, jsou to škodlivé, pohanské bludy. V každém případě spálit."
Pokud feminizmus hájí svobodu, je nadbytečný. Pokud hájí pozitivní diskriminaci a podobné nesmysly, je špatný. Tím je vše vyřešeno.
Pokud jde o česká specifika genderových otázek, dovolím si zeptat zde diskutujících pánů, zdali se někdy v Čechách zkusili rozvádět s dítětem. Nemusím vysvětlovat dál, že ne?

Jan Petrov řekl(a)...

Jan Potměšil: Nechci se přimotat do linie Vaší střelby, tak raději na vysvětlenou: (1) nenapadlo by mě se ptát autorky, zda má děti, či z toho něco dovozovat; to je fakt hloupost i neslušnost; (2) reagoval jsem na konkrétní větu v textu; (3) mám za to, že feminismus v podstatě dosáhl toho, co si kdysi vytyčil a i proto se nyní občas mediálně projevuje think-policajtkami, které se svou příslovečnou laskavostí okřikují tu Obamu, tu Summerse, tu ... ; (4) nevidím nějakou velkou potřebu pro sociální program prosazující zájmy žen (s výhradou ad 5 níže), resp. "sesterství" či schopnost vidět patriarchální manipulaci "za vším"; (5) mám za to, že pokud si někdo zaslouží zvýšený zájem, pak matky, resp. rodiče; (6) jak moc se s feminismem překrývá ad 5 a jak moc ad 3, nevím.

Anonymní řekl(a)...

Děkuji Báře za článek. Takto traktovaný feminismus se pro mě v zásadě kryje s pojmem slušnost a 90 procent článku by nemuselo slovo feminismus ani obsahovat. Vzhledem k právnímu zaměření webu i autorky by mě spíše zajímalo, jak tyto ideje zapracovat do současného českého právního řádu. Myšlenky k diskusi:
- Nevázat vyplácení mateřské a rodičovské podpory na osobní péči pobírající(ho) o dítě. Tzn. umožnit práci na plný úvazek záhy po porodu a státní podporu použít na chůvu (neříkám, že je dobře, aby se rodič v útlém věku nestaral osobně o dítě, ale ať je možnost svobodné volby).
- Pokud město má nedostatek míst v jím zřizovaných jeslích a školkách¨pro děti svých občanů, má tato skupina nárok na úhradu (části) nákladů na soukromé jesle, školku či chůvu městem.
- Zaměstnavatelé by měli dostat slevu na sociálním pojištění u polovičních úvazků pro matky/taťky s dětmi do X let.

Anonymní řekl(a)...

Myslím, že si autorka vybírá z mého pohledu ty relativně méně kontroverzní aspekty feminismu. Co třeba mně vadí, je údajná genderová nekorektnost jazyka a pokusy o nápravu, které ústí až do zcela absurdních konstrukcí, které doslova tahají za uši. Názor, že ženy jsou ujařmovány i jazykem, považuji za nesmysl. To, že některé nevládní organizace mají oddělení pro monitoring a nápravu jazyka směrem ke genederové korektnosti, je téměř absurdní. Nebo třeba teze, naposledy prezentovaná V. Bělohradským v předmluvě k novému vydání Mezisvěty a mezi světy (2013) toho typu, že pokud by bylo v politice a byznysu více žen, nebylo by korupce. Tyto názory například jen touto lacinou výmluvou zatemňují diskusi o pravé podstatě korupce v Česku.

Jan Procházka

Pavel řekl(a)...

Barbaro, díky za zajímavý článek. Už je to dlouho, co jsme na toto téma spolu vedli vášnivé diskuze. Původně jsem se chtěl proti některým tvým tvrzením ohradit, ale v diskuzi - díky všem účastníkům - už to všechno zaznělo.

Pavel Rund, toho času podruhé na rodičovské, tak trochu feminista, nicméně stále muž, takže jsem se při čtení článku nemohl ubránit pocitu, že jsem na pranýři (a vinen :).

Unknown řekl(a)...

Ad Jan Petrov: nevím, zda svůj příspěvek nesmažete..., ale od kdy je neslušné tázat se vědce, zda čerpá z vlastní bezprostřední zkušenosti, nebo nikoli. Jedná se o údaj, který se píše do životopisů, resumé atd. Proč by u obrany feminismu mělo jít o intimní údaj?

Jan Potměšil řekl(a)...

Ad J.Vučka:
Ten údajný výrok o knihách a Koránu je Umarovi připisován až od 13. století, nelze spolehlivě doložit, že zazněl. Byť má jít zřejmě o nadsázku, tak odkazu na liberalismus moc nerozumím. Svobodu hájí třeba Občanský institut, aspoň to tvrdí, ale myslím, že mu jde o něco jiného než feminismu (ani nemyslím, že chce částečně převzít feministickou agendu). Volební právo žen, právo studovat, zákaz diskriminace etc. nejsou výsledkem nějakého abstraktního liberalismu či dějinného samopohybu. Postavení otců - to je jistě zajímavá otázka, mj. schémat typu "dítě patří k matce" (ergo otec je neschopný), za což ovšem nemůže feminismus, ale spíš předmět jeho kritiky.

Ad J.Petrov:
Necílil jsem primárně na Vás, spíš primárně na první příspěvek a poté na obecný dojem z diskuze.

Ad D.Schmidt:
Šlo by nějak rozvést, jaké osobní zkušenosti musí mít feministka? To je zajímavé. Uvítám i nějaký analogický příklad z jiného vědního oboru.

Unknown řekl(a)...

Nein, nein, pane Petrove, já nezastávám socialistické stanovisko. Z toho mého poněkud nešikovného vyjádření by mělo vyplynout, že ta dnešní společnost na to nemá. To je to jádro pudla. Rovnoprávnost je totiž možná až s určitou vyspělostí společnosti, myslím tím ekonomickou. Tak a to bychom dneska měli.

Unknown řekl(a)...

Ad David Schmidt: no protože je to osobní a v daném kontextu navíc zcela nerelevantní údaj. A mimochodem, do životopisů / resume už se dávno neuvádí a zaměstnavatelé jej např. při přijímacích pohovorech nesmějí vyžadovat. Naposledy byl vyžadován (zcela neoprávněně) někdy koncem minulého století.

Anonymní řekl(a)...

Tak ožehavé téma nemůže snad nikoho nechat chladným. Jelikož jsem při čtení tohoto článku také pocítil své mužství, jsem nucen splodit pár řádků:

Osobně se domnívám, že feminismus je ideové ztvrárnění výmluvy na individuální neúspěch. O daném svědčí i osočování žen, které výmluvu nehladají, z prospěchářského antifeminismu. Tento myšlenkový proud je v současnosti vyčerpaný.

Stěžování si na nedostatek uznání okolí za výchovu dětí je důsledkem nedostatečné schopnosti být přesvědčen o správnosti svého jednání, názorům okolí navzdory.

Rovnoprávnost není možné ztotožňovat s rovností. Rovnoprávnosti bylo v České republice, jakkoliv je z článku patrný obdiv k "vyspělejšímu" světu, dosaženo. Rovnosti nebude dosaženo nikdy - snad.

Opravdu by mě zajímalo, co je současným cílem feminismu/sesterství. I pokud se autorka k této otázce nevyjádří, rád si její příspěvek přečtu.

Pan Tau

Anonymní řekl(a)...

Z mého pohledu je rodina něco, co funguje velmi dlouhou dobu, po kterou (laicky předpokládám) ovlivnila vlohy žen a mužů k a) obstarávání obživy b) výchově dětí.

Neznám studie, které by srovnávaly vlohy obou pohlaví, ale nelze přehlédnout, že za běžných okolností jsou muži v průměru fyzicky zdatnější a ženy více empatické. Přijde mi rozumné předpokládat, že obdobných rozdílů bude více, a že taková specializace je poměrně úspěšná a ověřená strategie.

Nejsem si přesně jistý, proč by se měla měnit? Rodina mi přijde jako skvělý vynález právě proto, jak synergicky se v ní mohou obě pohlaví doplňovat.

Navíc mi život přijde ze své podstaty jako nespravedlivý, a myslím že máme dějinné zkušenosti o tom, že násilné napravování některých nespravedlností může napáchat více škody, než užitku.

RJ

www.arthera.cz řekl(a)...

Mě osobně se článek líbí, zvláště co se týče mateřství. Je to pro mě, i mé okolí docela aktuální, protože není příliš zařízení kam umístit dítě mezi 2-3 rokem.
Osobně si myslím, že být déle jak dva roky na MD/RD je špatné jak pro matku,m tak pro dítě, rodinu i společnost.
Nejsem feministka, ani super matka, ale každý den vařím muži oběd, pracuji z domu už od dvou let prvního syna a u druhého jsem pracovala hned po porodu. V dnešní době člověku ani nic jiného nezbývá pokud se nechce spoléhat že ho bude živit stát.

Anonymní řekl(a)...

Dnešní feminismus je jen modifikací dřívějšího osvobození od mužů. Dnes jde o osvobození žen od dětí pod záminkou pracovní vytíženosti, resp. socialistické rovnosti. Vůbec nemám problém s jakýmkoli procesem, pokud projde politickou soutěží, naopak je mi odporná obecná argumentace typu patriarchální společnost, stereotypy chování atp. Je to jen analogie eugeniky, kdy lze vysvětlit cokoliv zobecněním okrajových jevů a kd se plete dohromady popis a hodnocení.

Jiří Hládek

Anonymní řekl(a)...

1. sloboda volby: tak ma napada - mal by som mat moznost si slobodne vybrat, ci chcem poriadne auto, alebo peniaze. zatial bud mam jedno (auto kupene za peniaze), alebo druhe (peniaze). myslim si, ze doba dozrela do situacie, aby som mal zabezpecene jedno aj druhe. pripomina to mi tak trosku situaciu s vyhradou svedomia..aj by som chcel robit pre D..ex, lebo maju dobre platy a fajn benefity, ale nechcem mat nic spolocne s kondomami. tak si to nejak legislativne prelobujem ze mam narok na jedno aj druhe...
2. nenavist k muzom: som rad, ze feminizmus nieje proti muzom, ale proti systemu. nejak mi to pripomina historiu. triedny boj bol tiez namiereny primarne na system a nie proti jednotlivcom, aj ked realita bola presne opacna. zarovne by som sa chcel opytat, ako ide dohromady stanovovanie genderovych kvot a "plna a slobodna sebarealizacia". co ked nenajdeme dostatok zien do vedeni podniku? co ked vsetky by zatuzili byt hasicmi alebo banikmi? tuto hoc teoreticku situaciu predsa nemozno vylucit. co potom? ako sa naplnia kvoty? a propo, preco kvoty vo vedeniach podniku a nie v hasicskom zbore? ci v plene Ustavneho sudu? a kolko muzov je vo vedeni feministickych organizacii? nezasluzia si muzi kvoty aj tam?
3. k volbe nebyt ci byt matkou. ono aj keby zena pisomne potvrdila svoj zaujem vybrat si nieco ine ako materstvo a plne sa sustredit na karieru, ako je mozne taketo rozhodnutie brat ako definitivne? mozno o mesiac sa rozhodne inak. ako mozno "respektovat" taketo rozhodnutie, ked je nezavazne a moze sa kedykolvek zmenit? preco primarne prave zeny tlacia svoje deti do toho, aby mali deti, lebo chcu vnucata na hranie? navrhneme nejaky zakon namiereny proti takemuto enormnemu tlaku starych rodicov?
4. re: rozhodovacie a mocenske pozicie..hm... zvlastne ze zaujmove skupiny projektuju svoj pohlad na prava zrovna na tieto pozicie. a co ine pozicie? skolstvo, justicia atd? nevadi autorke, ze vacsina sudcov co rozhoduju v rodinnopravnych veciach su zeny? cim to je? ze by zase tym "systemom"? netreba tam tiez kvoty? vdaka za odpovede. disclaimer: aj ked rozumiem ze otazky su napisane mierne ustipacnym tonom, je to len na vykreslenie tristnosti takychto tem. a to este nie sme v pravnej rovine toho celeho. tam by som bol velmi zvedavy na postoj plena Ustavneho sudu na pocetnost pohlavi vo svojom plene.

Anonymní řekl(a)...

Opravdu by mě zajímalo, co je současným cílem feminismu/sesterství. I pokud se autorka k této otázce nevyjádří, rád si její příspěvek přečtu

To myslíte vážně, pane Tau, a všichni, co tady říkáte jak je feminismus už nepotřebný a vyčerpaný?

Nemám dost času ani místa vyčerpat odpověd na tuto otázku, ale tak vezměme si malý příklad.
Řekněte mi prosím, kolik času trávíte tím, že se snažíte předejít tomu, abyste byl znásilněn a zavražděn. No vážně - prosím spočítejte mi to.

Ano, vím, že se Vám to může taky stát - kriminalita se můžum rozhodně nevyhýbá. Ale zajímalo by mě, jestli když se ráno v létě oblékáte do práce, tak přemýšlíte jakou službu Vám ta ona sukně či halenka udělá, až se o půlnoci z práce budete vracet, a někde v tramavaji na vás zase bude několik pobudů řvát ať ukážete k..... . Zajímalo by mě, jestli pokaždé když jste šel v mládí na rande, tak jste napsal plné jméno a adresu slečny přátelům nebo rodičům, kdyby jste se náhdou ráno nevrátil. Zajímalo by mě, jestli když jste to jméno a adresu slečny nenapsal, a ráno se vrátil z jejího bytu, tak Vám přátelé a rodiče řekli jaký jste blázen a kurevník, a že kdyby Vás ta slečna znásilnila, tak když jste si tam vlezl, tak byste si za to mohl sám. Atd. atd.

Zajímalo by mě dále, co byste dělal, kdyby Vás v šestnácti letech znásilnili mladí fotbalisté jako třeba teď v publikované aféře Steubenville v Ohiu a natočili si ten akt na telefony - a místo toho, aby se celé město zděsilo co se to stalo za trestný čin, by Vám a Vaší rodině polovina města a fotbalových fanoušků začala posílat výhružky, celá střední škola by Vás nazvala ku...., a média jako CNN by při odsouzení násilníků veřejně řešila hlavně to, jak nadějní a telntovaní sportovci to byli, a jak mají zničenou budoucnost. Zajímalo by mě, co si myslíte že teď při takovémhle chování médií a victim-blamingu udělá další dívka, co "se hloupě nechá" znásilnit dalším fotbalovým týmem, hm?

Ano, vím že feminismus řeší i mnoho a mnoho jiných věcí. Ale najděte si pár odkazů na "rape culture" a uvidíte, jak status quo opravdu ani v tak zásadní věci jako je znásilnění ženám i v západním světě ve spousta kulturních a společenských vrstvách vážně nepomáhá, a funguje akorát proti nim.

Neříkám, že všichni muži jsou násilníci, neříkám, že se nám něco tak hrozného stane všem. Ale dokud je statisticky šance, že se mi něco takového i v tzv vyspělém západním světě stane tak nechutně vysoká, a stále je tak nechutně vysoká šance, že ze mě společnost akorát udělá viníka a kus hadru, tak promintě, ale řekněte mi, jak nějaká žena může prohlásit, že není feministka?

Ondřej Palkovský řekl(a)...

S feministkami v mnohém souhlasím do té doby, než začnou používat statistiku. Špatně.

neexistuje žádný legitimní důvod pro to, aby byly v rozhodovacích a mocenských pozicích tak nedostatečně zastoupeny, jako je tomu dnes, aby jejich práce byla méně odměňována

Stejně jako neexistuje žádný legitimní důvod pro to, aby měly výrazně nižší nehodovost a množství úrazů při zaměstnání, nebo neexistuje žádný legitimní důvod pro nižší zastoupení ve věznicích a odsouzení za trestné činy obecně (ve většině světa to tak je, předpokládám, že v ČR taky).

Opravdu?

Anonymní řekl(a)...

V ekonomii platí pravidlo "there ain't anything as a free lunch". V článku "Why women still can’t have it all", autorka mimo jiné popisuje, jak se rozhodla, že rodina je důležitější než kariéra, peníze. Autorka předpokládá, že toto rozhodnutí je většinou společnosti nepochopeno; nevím, zda tomu tak je, ale chápal bych snahu, aby takové rozhodnutí bylo bráno s větším respektem.

Rozhodne-li se kdokoliv (i muž!) věnovat více času rodině a méně zaměstnání, pak se s tím logicky veze nižší karierní postup, nižší plat. Jestliže feministky nejsou proti rodině, pak proč tak poukazují na nerovnost v platech a nexastoupení žen v manažerských pozicích? Neměly by spíše říkat: ženy se rozhodly (nebo to za daných podmínek bylo lepší) věnovat více rodině - a na tom není nic špatého? Ženy jsou hodny obdivu i přesto, že nemají vysoký plat? Osobně mnohé takové znám, a velmi je obdivuji. Stejně jako obdivuji jejich muže, kteří dělají vše pro to, aby vydělali co nejvíce peněz (hle, jaká platová nerovnost!!), aby se žena mohla věnovat rodině a ta se měla co nejlépe.

Feministky tak – přestože povětšinou nezpochybňují mateřství jako legitimní životní volbu – odmítají, aby bylo chápáno jako role či úděl, protože to omezuje škálu životních možností

Nedaří se mi tu větu pochopit jinak, než že feministky by chtěly děti, ale nechtěly nést náklady, které s dětmi souvisí.

Faktem je, že v "tradičním" pojetí je žena v pozici, kdo investuje do rodiny, zatímco muž investuje do svého "vydělávacího" potenciálu. V momentě, kdy rodina selže, je na tom muž výrazně lépe, protože si svou investici ponechá, zatímco "investice" ženy je mimo rodinu poněkud "nezpeněžitelná". Upřímně řečeno nevím, co bych ale řekl na argument "obětuj část svojí kariéry, protože já potřebuju investovat do svojí schopnosti vydělávat pro případ, že bychom se rozešli"...

Ondřej Palkovský

Anonymní řekl(a)...

Pro mě je to boj proti přírodě, který se nedá vyhrát. Dnes se máme materiálně tak dobře, že ženy často zapomínají na svoji úlohu ve společnosti - být matkami. Čím víc bude žen, které nechtějí mít děti a čím víc jim bude systém nakloněn - tím dříve vymřeme. Martin Krč.

Anonymní řekl(a)...

Anonymní: "Ano, vím, že se Vám to může taky stát - kriminalita se můžum rozhodně nevyhýbá. Ale zajímalo by mě, jestli když se ráno v létě oblékáte do práce, tak přemýšlíte jakou službu Vám ta ona sukně či halenka udělá, až se o půlnoci z práce budete vracet, a někde v tramavaji na vás zase bude několik pobudů řvát ať ukážete k..... . Zajímalo by mě, jestli pokaždé když jste šel v mládí na rande, tak jste napsal plné jméno a adresu slečny přátelům nebo rodičům, kdyby jste se náhdou ráno nevrátil. Zajímalo by mě, jestli když jste to jméno a adresu slečny nenapsal, a ráno se vrátil z jejího bytu, tak Vám přátelé a rodiče řekli jaký jste blázen a kurevník, a že kdyby Vás ta slečna znásilnila, tak když jste si tam vlezl, tak byste si za to mohl sám. Atd. atd. "
Vypadá to, že nejlepší řešení by podle vás bylo muže vykastrovat. Muži mají v sobě testosteron a jsou agresivnější, to je prostě fakt. Riziko, že bude žena znásilňená bylo a vždy bude větší, než že bude muž znásilněn ženou. Je to možná krutý, ale je to tak a ženy se musí na tuto možnost připravit a předcházet co nejvíce situacím, kde by se to mohlo stát. Ženy jsou prostě ženy a muži se o ně perou. Na pracovišti, v obchodním centru atd. kde se za nimi muži ohlídnou, je to příjemné a zvyšuje jim to sebevědomí. Když na ně na ulici pokřikují nebo někde obtěžují, je to velmi nepříjemné. Přeji vám, abyste našla toho správného muže, který by vám ukázal, že být agresivním - ve smyslu z hlediska většího množství testosteronu než žena - mužem nemusí být pro ženu ohrožení, ale naopak potvrzení jejího ženství, muže, u kterého se budete cítit v bezpečí. Martin Krč.

Jan Slanina řekl(a)...

Jak tak čtu příspěvky, přiznám se, že mi připadá, že se odpovědnost za reprodukci lidské populace trochu nespravedlivě tlačí jen jedné skupině lidí - ženám v reprodukčním věku.

Samozřejmě, zatím je jedinou rozumnou metodou lidského rozmnožování to, že žena v reprodukčním věku dítě 8-9 měsíců nosí ve své děloze. Takže tam (s výhradou razantního pokroku lékařské vědy) nemáme volbu.

Proč neříkáme třeba: každý dědeček a bavička by měli jít na prarodičovskou dovolenou a o svá vnoučata a jejich matku či matky pečovat, aby tato matka či matky mohly pracovat? Prarodiče už jsou přece blízko důchodu, tak už by jim kariéra mohla být ukradená.

Proč nepodporujeme domácí výpomoc (třeba jenom tím, že by se na ni nevztahovalo u nás nekřesťanské zdanění práce)? Školky a jesle jsou kapitola sama pro sebe.

Připadá mi zkrátka, že se příliš snadno smiřujeme s tím, že ženy se prostě tak nějak lépe hodí pro péči o děti a neděláme dost pro to, abychom minimalizovali negativní dopad této péče na jejich ostatní existenci (zejména, ale nikoli výhradně, pracovní kariéru). Součet mateřské a rodičovské dovolené je v ČR přes 3 roky, ale z tohoto období je možné zařídit, aby žena z pracovního procesu byla bezpodmínečně vyřazena jen něco přes 2 měsíce (pokud těhotenství není rizikové nebo nejsou vážné poporodní komplikace, samozřejmě). Po těchto 2 měsících se lze začít vracet do práce, pokud je péče o domácnost zajištěna jinak. A nevidím nejmenší důvod, proč by dva chromozómy X, vlastnictví vaginy nebo cokoli jiného specificky ženského (natož pak specifického pro ženy v reprodukčním věku) jakkoli předurčovalo pro vaření, praní, úklid domácnosti a konec konců i přebalování dítěte.

Naprosto správná je anonymní poznámka výše, že není příliš legitimní omezovat peněžitou pomoc v mateřství tím, že matka nepracuje. Jen dodávám, že ty peníze nemusí být použity na chůvu, ale i na pomocnici v domácnosti.

Zcela v duchu liberálního přístupu by stát měl prostě ponechat na rodině, jak se vypořádá s faktem, že je najednou potřeba utírat malý zadek, vyměňovat plenky a prát pokálené oblečky.

Anonymní řekl(a)...

Martin Krč:

Kdo tady proboha mluvil o kastraci? To je zase krásný argument - muži jsou prostě agresivnější, takže k tomu znásilňování a občasné jiné zacházení s ženami jako s hadrem patří, máte smůlu, pokud je nevykastrujeme- tzn, nezbavíme toho mužství.
Ehm, a co takhle mladé muže vychovat k respektu k ženám? Beru vaši poznámku o kastraci tak, že je to bez biologického zásahu nerealistické? To přeci sám nemyslíte vážně. A opět, netvrdím že všichni muži nemají respekt k ženám - ale jen to, že ty, kteří nemají, jsou ještě sakra často společností podporováni v jejich chování, a vina se hledá vždycky jinde. Speciálně USA v tomhle krásně vede - media u každé kauzy nadějných sportovců aby se ubrečela.

A k vaši poslední poznámce - děkuji za přání,přítele v jehož bezpečí se cítím mám. Ale říkejte si mě naivka, myslím, že ve světě do kterého chci vychovat svoje děti by se moje dcera měla "cítit v bezpečí" i bez chlapa vedle sebe... Nechceme toho zas tolik, ne?

Jan Petrov řekl(a)...

Paní Nedošínská, nemyslel jsem to nijak špatně. A máte asi pravdu, že naše společnost na to nemá, ale i tak byste mohla namítnout, že by šlo aspoň něco přisypat a jinde ubrat.

Jen nevím, zda skutečnost, aby společnost na to měla, je k něčemu nutná. Tak naše prababičky dřely doma, pradědové dřeli na poli a každému se honilo hlavou ne dotáhnout to na senior field manager consultanta, ale neumřít hlady. V té době bych vážně žít nechtěl, ale může posloužit za příklad: Tehdy na to společnost určitě neměla -- a přesto tu teď jsme.

Jan Petrov řekl(a)...
Tento komentář byl odstraněn autorem.
Jan Petrov řekl(a)...

Jan Slanina: Souhlasím s Vašim názorem na nekřesťanské zdanění domácí výpomoci (resp. práce vůbec) a na to, že peněžitá pomoc by neměla tak moc záviset na tom, zda rodič pracuje.

Mohly by Vás zajímat stránky ČSSZ: Příjem rodiče není sledován. Při nároku na výplatu rodičovského příspěvku může rodič výdělečnou činností zlepšovat sociální situaci rodiny. Podmínka osobní celodenní péče se považuje za splněnou a rodičovský příspěvek náleží i v případech, kdy: ... rodič zajistí péči o dítě jinou zletilou osobou v době, kdy je výdělečně činný nebo studuje.

Nedávno se nám vrátily dvě holky/paní z mateřské, tak dva měsíce po porodu, jsou to frajerky, a vážně nemyslím, že s manželi přišly o rodičovskou.

Christabel řekl(a)...

Asi jsem nějaká nezodpovědná, ale když se ráno oblékám, rozhodně nemyslím na to, že by mne v tom oblečení mohl někdo znásilnit. I když se zřídka vracím v noci, to je pravda, ale i muž, který se odněkud vrací v noci, je ohrožen, byť ne znásilněním.
I muži přece musí dodržovat jistá pravidla pro zajištění vlastní bezpečnosti, aby nebyli přepadeni, zavražděni, oloupeni. Pravda, znásilnění jim tolik nehrozí, ale za to oni opravdu nemohou.

A promiňte, paní Havelková, ale argumentovat tím, že žena, která jde po schůzce s naprosto cizím člověkem do jeho bytu, by si neměla připadat ohrožená... to je naprostá demagogie.
Jak si mám vysvětlit toto Vaše vyjádření?
"Zajímalo by mě, jestli když jste to jméno a adresu slečny nenapsal, a ráno se vrátil z jejího bytu, tak Vám přátelé a rodiče řekli jaký jste blázen a kurevník, a že kdyby Vás ta slečna znásilnila, tak když jste si tam vlezl, tak byste si za to mohl sám."

Ostatně, i muž, který se takto chová, riskuje; možná jste slyšela o případech, kdy dotyčná muže okradla, třeba i s komplicem. Nechápu, v čem má být v tomto ohledu přínos feminismu? Že ženy budou moci bez obav chodit do bytu s prvním mužem, s nímž se seznámí v baru?

Proč se nesoustředíte na opravdu závažné otázky?
Jak se staráte o to, aby si miliony žen neničily zdraví antikoncepčními pilulkami, o jejichž účincích nemají často dostatečné informace a při jejichž užívání často nejsou pod dostatečně pečlivou lékařskou kontrolou? Aby se tyto preparáty nepředepisovaly plošně dívkám už od patnácti let?
Jak se staráte o dostatečné možnosti volby místa porodu, pro dostatečnou nabídku porodních asistentek, které budou moci ženám vycházet vstříc a věnovat pozornost jejich individuální potřebám?
Proč netlačíte na skutečně nezávislý výzkum vedlejších účinků tolik propagovaného očkování proti rakovině děložního čípku?

Co tedy děláte pro ženy, kromě toho, že bojujete za jejich promiskuitu?
A ten "novojazyk", který zavádíte - Vaše kolegyně tady s prominutím zprznila naši mateřštinu, až to bolelo číst:
http://www.panirtenka.blogspot.cz/2012/12/feministka-cestinu-prznici.html

Christabel řekl(a)...

"pokud přijmeme premisu, že ženy jsou stejně inteligentní a schopné jako muži, neexistuje žádný legitimní důvod pro to, aby byly v rozhodovacích a mocenských pozicích tak nedostatečně zastoupeny, jako je tomu dnes"

Rozhodnutí voličů Vám v demokracii není dostatečně legitimním důvodem?
(Například já si po tom, co v politice předvedly paní Jacques, paní Kuchtová, paní Hanáková, paní Peake a paní Klasnová, vysloveně nepřeji, aby mne ženy reprezentovaly ve sněmovně a programově je nevolím. Co je na tom nelegitimního?)

A rozhodnutí soukromých majitelů soukromých firem Vám tak nepřipadá dostatečně legitimní?

Já naopak nevidím důvod, proč by do toho měl voličům a soukromým vlastníkům někdo sociálně-inženýrsky zasahovat od akademického stolu. To by bylo skutečně nelegitimní.

Anonymní řekl(a)...

Anonymní: Jak jsem psal, s tím, že na vás občas někdo v tramvaji zakřičí, nebo že si musíte dávat v noci větší pozor, s tím nic nenaděláte, i kdybyste se rozkrájela. A nemá to nic společného s výchovou. Ve vězení je nepoměrně víc chlapů než ženských, jsou od přírody agresivnější. Vy chcete žít v utopickém světě, kde se všichni muži chovají náramně zdvořile, slušně vychovaní. Vy necítíte svoji hodnotu. Dále chcete, aby muži byli víc jako ženy, chovali se způsobně, nebyli agresivní, víc spolupracovali, atd. Takoví muži ale od přírody nejsou, takové jsou ženy. Od žen zase chcete větší rozhodnost, samostatnost, průbojnost - takové ženy ale nejsou, takoví jsou muži. Jdete proti přírodě - a zbytečně. Je krásné, když je žena ženou a když své ženství přijme a stejně tak když je muž mužný. Mám pocit, že se silných mužů bojíte. Kromě jiného taky učím - a představte si, když něco řeknu ženám, tak to ve většině případů splní, poctivě. Naopak muži často udělají jen něco z toho, popř. dělají něco jiného, svého, co je baví. To není výchova, to je rozdílnost pohlaví. Když se 2 lidi potkají, tak se mají milovat a muž má dát to nejlepší ze svého mužství a žena to nejlepší ze svého ženství. Ženy jsou trpělivější, ženy umí lépe poslouchat, ženy se umí postarat, ženy jsou laskavé, ženy jsou krásné. To všechno jim příroda nadělila. Když si tohle krásné v sobě připustíte a když budete mít někoho, kdo to dokáže ocenit a vyzdvihnout vás, tak se najdete.

Díky M. Krč.

Christabel řekl(a)...

Jenom poznámka: v prvním komentáři jsem reagovala na nepodepsaný příspěvek výše, jeho autorkou asi nebyla autorka článku? - trochu jsem se v anonymních příspěvcích ztratila, omlouvám se.

Ve druhém komentáři reaguji přímo na paní Havelkovou.

Unknown řekl(a)...

No, já jsem se věnovala poněkud podružné otázce, na kterou máme s panem Petrovem poněkud rozdílné stanovisko, byť s ním do určité míry souhlasím, i když na druhou stranu se nemyslím, že on ne tak přesně rozumí tomu mému, ale to bych ais sama musela napsat jakýsi článek. Ale nemohu se ubránit určitému pocitu, který na mě z toho článku padá. Je to totiž feminismus vede k rozpadu určitých hodnot. Totiž ona ta rovnoprávnost vede ke zvýšení sebevědomí žen. To je správné, ale ono to zvyšující se sebevědomí na jeden negativní dopad. Dnešní žena ví, že muž už není bůh nebo pater familias, který ví a může všechno. A pokud se v manželství s mužem nerozumí, což se často stane a není to nic špatného, může pak snadno z manželství odejít. A to pomocí rozvodu. To však vede k rozpadu rodiny. Možnost rozvodu se pak stane jediným řešením manželských situací, které bych si ještě nedovolila nazývat krizí. V důsledku této filosofie či postoje k životu se moderní žena přitom začíná odvracet od staré poučky, že ve prospěch manželství, případně existence vztahu, je důležité se naučit poslouchat, uvažovat o věcech, hovořit o nich s partnerem, a případně se i něčeho vzdát. Partnerský život je ve skutečnosti dost složitá záležitost, která předpokládá ovládání určitých dovedností, které nás v žádné škole neučí. Je zajímavé, že dospělý člověk stráví ve škole patnáct, někdy dvacet let. Tam se učí český jazyk, matematiku, geometrii, zoologii, zeměpis, dějepis a co já vím, co všechno. Nakonec se tam naučí svou profesi. Alespoň tak učiní někteří a stejně se tam jenom naučí její základy, které pak rozvine v praxi. Ale co se týče mezilidských vztahů, to se nikde nevyučuje. V této disciplíně většina z nás, tak říkajíc, plave. A teď je ženám dána tato mocná zbraň rovnoprávnost. A častý důsledek rovnoprávnosti je ten, že její postoj se změní v postoj, který by bylo lze vyjádřit slovy: Proč něco řešit, když to mohu vyřešit tím, že od partnera odejdu? Ale prosím, tady je háček, neboť to ,co se může stát, je to, že s odstupem času taková žena zjistí, že ten partner, na kterém ji vadilo to nebo ono, byl dobrým partnerem a že to chtělo se s ním dohodnout, protože ti, další partneři se tomu původnímu nemohou vyrovnat. Ale ten starý partner už je nenávratně ztracen.

To samozřejmě neplatí jen pro ženy, ale i pro muže. I muži takto uvažují. Partnerka mi nevyhovuje, ergo najdu si partnerku novou. No dobře, ale pak se dnešní člověk projde určitým množstvím vztahů, které však není schopen udržet. A k tomuto postoji přispívá feminismus. A to bych ráda věděla, co by mi na to řekla slečna Havelková, autorka výše uvedeného článku.

Mimochodem asi to není v souladu se základními postuláty radikálního feminismu, ale vzhledem k tomu, že tu není žádný pan Nedošínský, který by byl mým manželem, můžete mě nazývat slečnou Nedošínskou. S tím já problém nemám. Nevadí mi, že se z mého titulu dá vyčíst, jestli jsem byla či nebyla vdaná. Což u jediného oslovení u mužů možné není. Ale to už jsme se dostali kamsi úplně jinam…

Anonymní řekl(a)...

Jde o klasické hnutí, ideu, která chce za mateřství nějakou odměnu. O ničem jiném feminismus není. Pokud nebude odměna, stane se feministka sobečkem a dítě neporodí.

Nemám s tím problém. Z mého hlediska půjde o evoluční samovyčišťovací efekt a příroda se sama feministek v několika generacích zbaví. Zní to možná krutě a necitelně ale je to pravda.

Jan Vrchota

Michal Bureš řekl(a)...

Doufám, že komentáře pod článkem nebudou použity v nějakém výzkumu. Obávám se, že by pro českou společnost nedopadl dobře. Souhlasím s autorkou, že jsme ještě v sociální rovině nedospěli do fáze rovnosti žen.

Barbara Havelkova řekl(a)...

Díky moc za reakce a komentáře. Zejména pak děkuji těm přispěvatelů, kteří se o tématu bavili věcně a nikoli ad hominem.

V této reakci nezvládnu reagovat na vše – na co nebudu reagovat nyní, zkusím diskutovat v následujících příspěvcích.

1. Feminismus či slušnost?
Jeden anonymní přispěvatel poznamenal, že mu přijde, že mé argumenty jsou jen otázkou slušnosti, a ptal se, k čemu je tedy potřeba feminismus. K tomu dvojí.
Zaprvé si myslím, že být feministou a feministkou je v mnohém jen konzistentní a důslednou aplikací jiných doktrín a filozofií svobodných západních společností na ženy a na jejich práva. Zajímavě o tom píše například kantovská filozofka Herta Nagl-Docekal v knize feministická filozofie (http://www.kosmas.cz/knihy/107774/feministicka-filozofie/). V mém současném okolí (britském, univerzitním) proto například neznám nikoho, kdo by se nepovažoval za feministu či feministku.
Tím nechci říct, že by feminismus neměl přidanou hodnotu, a to je má druhá poznámka. Jsem moc ráda, že mnoho diskutujících uznalo, že existují problémy, se kterými se ženy setkávají (mimochodem dobrá definice toho, co je „genderované“, je obsažena v 19. Doporučení CEDAW: problémy, se kterými se setkávají převážně ženy, anebo problémy, se kterými se ženy setkávají, protože jsou ženy – to mi přijde velmi výstižné).
Toto uznání problémů je zásadní, ale je to jen první krok. Feminismus poukazuje, že ty problémy mají hlubší základ a jsou propojeny. Například poukazuje, že fakt, že se nevěří obětem znásilnění je propojen s převládajícími konstrukcemi ženské a mužské sexuality a intimity, a k akceptaci žen jako sexuálních objektů může přispívat jejich objektifikace v reklamě a médiích, tolerance sexualizovaného jednání na pracovišti, atd. Feminismus je tedy přidanou hodnotou v tom, že rozeznává problém s jeho podložím, a vnímá ho ne jako individualizovaný, ale jako strukturální a společenský.
Feminismus některých lidí pak znamená, že začnou u sebe. To se týká jak žen, tak mužů. U žen může jít o vědomou snahu potlačit soutěživost s jinými ženami, podporu mladších kolegyň, atd. U mužů, že si odpustí sexistické vtipy, případně svým kamarádům sdělí, že je nepovažují za zábavné. Že nebudou hosteskám sahat na pozadí (viz nedávný příklad slovenského cyklisty Sagana - http://vas.cas.sk/clanok/7717/saganovo-ustipnutie-hostesky-svet-cyklistu-odsudil-slovaci-sa-na-nom-bavia.html). A, ano, že v momentě, že si jako vrcholný politik v profesionálním kontaktu s ženou v její profesionální funkci, odpustí komentáře ohledně jejího vzhledu či atraktivnosti (abych se vyjádřila ke zmíněnému incidentu s Obamou). Nejen proto, že nejsou na místě a jsou zcela irelevantní, ale hlavně proto, že podporují představu, že ženy jsou primárně dekorace a že muži jsou oprávnění je hodnotit nikoli podle jejich profesních kvalit, ale vždy také podle jejich vzhledu. Kdyby se to stalo jednou, tak to nic neznamená. Ale dívkám a ženám se to děje dnes a denně. To má vliv na jejich sebechápání v individuální rovině, a – ještě podstatněji – to kulturně vytváří určitou definici žen a ženství, jako vždy definované svou atraktivností pro opačné pohlaví, bez ohledu na kontext.
Feminismus jiných lidí pak znamená, že se stanou aktivisty, a budou se snažit o změnu kulturně ukotvených představ o pohlavích a vztazích mezi nimi (o to jde zejména u tematiky násilí na ženách – nikoli o kastraci, jak se snažil zkarikovat jeden z diskutujících). A ještě u jiných to znamená, že budou feministickou perspektivu uplatňovat se svém profesionálním působení – to je případ genderových studií v právu i jiných oborech.

Barbara Havelkova řekl(a)...

Nějak jsem se nám rozpovídala a dostala nad limit. Další reakce následují...

2. Sesterství
Martin Šlampa vyjádřil, že mu přijde, že pojem sesterství nutně vylučuje muže. Ano a ne. Osobně si myslím, že je důležité jak to, aby o problémech žen diskutovali všichni společně, tak je – aspoň v počáteční fázi – důležité, aby ženy mluvily spolu. Důvodem je, že jsou určité zkušenosti, které jsou tak „feminizované“ (v našem kulturním kontextu například sexuální obtěžování na pracovišti, mzdová diskriminace z důvodu pohlaví, či domácí násilí), že je v první řadě je dobré „probrat mezi sebou“. Když hovořím o sesterství, nesměřuji k vyhrazení se „proti nečemu“ (tedy mužům), ale „pro něco“ – pro otevřenou komunikaci, a prostředí důvěry a společné zkušenosti, která ženách umožnění uvědomění a formulaci svých problémů a požadavků (v angličtině se používá pojem „consciousness raising“).

3. Podprahově „proti mužům“?
Martin Šlampa také zmínil, že mu přijde, že se mi „do textu vkrádají jakoby mimochodem, ale přesto /komentáře o mužích, které/ podle mého názoru nesou jasnou zprávu – muž je násilník a cizoložník a vůbec zvíře, které patří zavřít do klece“. Rozhodně si nemyslím, že jsou všichni muži násilníci, cizoložníci, atd. Je ale důležité si uvědomit, že mnoho žen v ČR i celosvětově tuto zkušenost s individuálními muži má (podle údajů OSN se kolem 70 procent žen během svého života setká s určitým druhem genderového násilí – více zde http://www.un.org/en/globalissues/briefingpapers/endviol/index.shtml). To vede k otázce, jestli v naší společnosti existuje něco, co mužům umožňuje nebo je dokonce vede k tomu se takto – v podstatných číslech – chovat. A má odpověď je ano – jsou určité kulturní vzorce a společensky přijímané normy, které se – přinejmenším - proti tomu nestaví, a – přinejhorším – to podporují. V kontextu znásilnění jsem o tom již psala zde (http://jinepravo.blogspot.co.uk/2009/06/barbara-havelkova-znasilneni-nekolik_23.html) a vrátím se k tomu ještě v budoucích příspěvcích.

Anonymní řekl(a)...

Nevím, jestli jiné právo podobnými tématy aspiruje na server pro sociology a diskusní idnesáky, ale nikam jinam podobná diskuse nevede. Podobně jako feministky (jistě zahrnula pisatelka do univerzitních britských feministů i vyučující na islámských studií) se vymezují vůči mužům , mohou se vymezovat bílí vůči černým, děti vůči dospělým, ex kolonité vůči ex zkolonizovaný, atp. s tím, že dotyční budou argumentovat hlubšími souvislostmi a obecnými příčínami. V Británii je podobných skupin spousta a dostalo se to na hranu svobody slova, kdy se názor stává dogmatem, vůči kterému je těžké protestovat.

Moje vysvětlení těchto hnutí je založeno na existenci protestantských církví v USA a UK (i když asi anglikáni se do nedávné doby považovali za katolíky) a na rétorické distribuci "viny" a "zla", se kterým jsou tato hnutí spojena.

Michal Dusil

Zdeněk Kühn řekl(a)...

Jedna moje americka kamarádka případně říká, že v Americe není feministka, protože ji tento směr pripada az moc radikální. Když ale přijede do Česka, a vidí zdejší názory (mluví perfektně česky), intuitivně se feministkou stává.

Rudo Leška řekl(a)...

Nadviažem na Báru v tom zmysle, že sa sám, hoci muž, považujem za feministu. Ide o presvedčenie o existencii určitých hodnôt (podobne ako humanizmus, pacifizmus atď.) a prirodzene nie je vyhradené ženám. A o tom, že je to problém stále aktuálny, svedčí vyššie uvedená diskusia, ktorá celý problém marginalizuje a bagatelizuje. Je zvláštne ako veľmi poburujú úvahy o rovnosti ženy...

Anonymní řekl(a)...

Barbara Havelková: slovy o kastraci jsem se nesnažil nic zkarikovat, to jste špatně pochopila. Z toho, co slečna psala, mi vyšlo, že chce žít ve 100procentně bezpečném světě, kde na ni nikdo nikdy nezakřičí a ani se nebude muset bát v noci na ulici. Tohle je proveditelné, když muže zbavíte jejich libida (popř. se jich zbavíte úplně, ale to už jsem nepsal). Jinak pro mě naprosto pravdivý článek je zde http://www.sme.sk/c/3280736/daniela-ostatnikova-muzom-a-zenam-uz-nejde-o-spolocne-dobro.html Ta žena je ve spojení s přírodou a umí přemýšlet.
M Krč.

Barbara Havelkova řekl(a)...

Jen ještě k tématu Obamova komentáře přikládám odkaz na nedávný výzkum (v USA), který ukazuje, že preference žen klesají, pokud média zdůrazňují jejich vzhled (a to ať již v pozitivním či negativních smyslu).
http://thinkprogress.org/justice/2013/04/08/1833511/women-candidates-physical-appearance/?upw&mobile=nc

Jan Potměšil řekl(a)...

Rodit, nestěžovat si, moc nevyskakovat! Ještěže mám ten správný chromozom a nejsem tak adresátem tolika dobře míněných rad a návrhů na životní program.

Jan Petrov řekl(a)...

S tím Obamou to ale není tak jednoduchý. Ani zdaleka to není případ, jako kdyby Bém s Janouškem glosovali jmenování Bradáčové na VSZ Praha slovy, že jí to moc sluší.

Pochopil jsem, že funkce General Attorney, kterou Kamala Harris v Kalifornii zastává, je dost politická. (Evropanovi to může připadat zvláštní.) Ostatně o paní Harris se hovoří jako o vycházející hvězdě Demokratů.

Konkrétně Obama řekl na fundraisingové večeři, patrně na podporu samotné Harris: "You have to be careful to, first of all, say she is brilliant and she is dedicated and she is tough, and she is exactly what you’d want in anybody who is administering the law, and making sure that everybody is getting a fair shake. She also happens to be by far the best-looking attorney general in the country — Kamala Harris is here."

Harris se netvářila nějak dotčeně. (Jinou volbu sice neměla, ale asi se nemusela nijak přemáhat.)

Takže to není na vřískot; spíš na rozumnou diskuzi. A v ní zaznělo dost chytrých hlasů, že to Obama říkat neměl. Ten se taky omluvil a už to neudělá. Je ale férové dodat, že vřískotu jsem si ani nevšiml (ale zase tolik webů jsem neprošel). Jen se jedna sloupkařka vyjádřila, že se jí zvedl žaludek. Asi si pak vzala Kinedryl a bylo jí zase dobře.

Na druhou stranu: To, co některé "sestry" provedly Larrymu Summersovi, mi přišlo dost nepěkné. Ale tak to u velkých amorfních směrů a pojmů, které pro každého znamenají něco jiného, bývá: existuje dobrá a zlá pravicovost, dobrý a zlý socialismus i dobrý a zlý feminismus.

Anonymní řekl(a)...

Barbora Havelková: „ … že si jako vrcholný politik v profesionálním kontaktu s ženou v její profesionální funkci, odpustí komentáře ohledně jejího vzhledu či atraktivnosti …“.

Paní Havelková, „každá žena je krásná, jen o tom ještě neví“ (M. Kopecký). Pokud nás nebudete nutit vzdávat se těchto a podobných pravd a zachováte si (obecně jakožto feministky/feministi) zdravý rozum a nadhled, možná budou ty rozumné věci, které feminismus prosazuje, pro všechny trochu přijatelnější.

Pavel Caban

Unknown řekl(a)...

Tak jako panic káže v katolické církvi v otázkách sexu, tak svobodné slečny káží ve feminismu v otázkách manželství.

Jan Slanina řekl(a)...

Ad Pavel Caban:

Říct, že je dáma krásná, ok, to je kompliment.
Ale říct to v jedné větě s hodnocení její kvalifikace, to opravdu budí dojem ty půvaby za součást její kvalifikace považujete - a to je evidentně špatně. Byla by snad horší, pokud by krásná nebyla?

Ad David Schmidt:

Podle mne názor svobodných dam na manželství důležitý.
Pokud budete stavět domy, bude Vás snad zajímat jen názor těch, kteří už v těch domech bydlí? Podle mne Vás bude mnohem víc zajímat názor těch, kteří sice v žádných domech nebydlí a ani je nevlastní, ale mají na to si je koupit.

Christabel řekl(a)...

ad: "Je zvláštne ako veľmi poburujú úvahy o rovnosti ženy..."

Myslím, že to je nepochopení diskuse.
Úvahy o rovnosti nepobuřují.
Co však například mne pobuřuje, to je snaha pod pláštíkem údajného dobra ovládat společnost.
A že takové snahy existují, to pokládám za evidentní.

Mimochodem, zkuste s tím jít do voleb...

Anonymní řekl(a)...

Už chápu, proč Josef Hausmann napsal knihu Základy mužského šovinismu. Všechno, co v ní popsal, je věrné a pravdivé. Vřele doporučuji.

Anonymní řekl(a)...

Ad D. Schmidt:
1. Nemělo by v diskusi jít o to, co je kázáno, a ne o to, kdo káže?
2. Pokud svobodná slečna nemůže psát o manželství, může člověk, který nikdy nebyl prezident a nikdy nebyl souzen za velezradu, psát o žalobě na prezidenta z velezrady (Váš poslední text)?
3. Jak jste vůbec přišel na to, že Barbařin text je o manželství?
4. Odhlédneme-li, že máte problém s autorkou, máte problém i s něčím konkrétním v článku?
Tereza Radová

Anonymní řekl(a)...

adChristabel:
Můžete vysvětlit "evidentnost" oněch snah ovládnout společnost? A ideálně to napojit na Barbařin článek? TR.

Jan Petrov řekl(a)...

David Schmidt: Myslím, že na počet dětí má smysl ptát se autora publikace:
Výchova: zkušenosti a rady
ne knihy:
Bezdětní seberealizující se singles -- manifest proti jejich tíživé sociální diskriminaci

Anonymní řekl(a)...

Přijde mi zásadní, jak v článku a komentářích zmiňuje autorka, že feminismus je důslednou aplikací jiných doktrín moderní liberální západní společnosti, s čímž musím bohužel souhlasit.
Stojí za zvážení, zda obavy z feminismu, které se zde objevují, a za nimiž podle mě stojí instinktivní uvědomění si nebezpečí feminismu vůči rodině i společnosti, nelze vztáhnout šířeji i např. na moderní liberalismus. Domnívám se, že idee těchto doktrín nemají potenciál být sjednocující společenskou vizí (a často o to ani neusilují, jak přesně podotýká autorka) a společnost naopak štěpí a rozkládají. Nemluvě o tom, že spíše než ke svobodě dnes již směřují k totalitě. V tomto smyslu stačí článek přejmenovat na "obžalobu feminismu" a bez velkých úprav bude dávat smysl také.
Jiří Štancl ml.

Tomáš Břicháček řekl(a)...

Jak jsem onehdy kdesi poznamenal o feminismu: "Tento politický směr, třebaže je často prezentován pod hlavičkou „rovnosti žen a mužů“ dávno neusiluje o občanskou rovnost pohlaví, která byla ostatně ve všech evropských státech dosažena před mnoha desetiletími. Dnešní feminismus vychází z třídního pojetí pohlaví, útočí na tradiční, zvykové, ale i biologicky podmíněné atributy mužství a ženství v našem civilizačním prostoru, na tradiční rodinu, ba i galantnost a snaží se vybudovat bezpohlavní společnost, kde se prototypy muže a ženy budou lišit jen na elementární tělesné úrovni.
V našem prostředí je feminismus cizorodým implantátem, který působí uměle a disharmonicky právě tak, jako když zazní v české větě ježaté anglické slovo „gender“ či jeho odvozeniny. V poslední době nicméně začíná být viditelnější než dříve právě vlivem našeho členství v EU, která jej nejrůznějšími cestami podporuje.
Návrh jen utvrzuje dojem, že boj za „práva žen“ v evropském prostoru (dávno po dosažení svých základních, v zásadě obecně přijímaných cílů), začíná upadávat do absurdity a stává se v projevech typu kvót, „mainstreamování“, boje se „stereotypy“, prosazováním „korektního“ jazyka, převracením důkazního břemene či vytváření specializovaných úřadů a agentur provádějících hon na čarodějnice, vlastní karikaturou. Že si této skutečnosti jsou vědomy samy ženy ukazuje mj. vznik iniciativy Stop feminismu. Její zakladatelka Dominika Hužvárová uvádí: „Feminismus dosáhl svých původních smysluplných cílů a nyní se stal ve svých požadavcích nejednotným a extrémistickým hnutím. [...] Při lobbování a prosazování svých osobních představ a názorů se feministky zaštiťují něčím, co jim nepřísluší - 'obhajobou práv žen'. Ve skutečnosti zastupují představu o šťastném životě pouze malé části žen.“

Anonymní řekl(a)...

Jan Slanina: Mně připadá takovéto pitvání Obamova výroku a požadavek na podobnou "sterilizaci" veřejných projevů horší a společensky škodlivější než výrok samotný. Vždyť to od Obamy byla jen dobře míněná nadsázka.

P. Caban

Jan Petrov řekl(a)...

David Schmidt Ale "panic v církvi" nekáže o tom, zda je lepší misionářská, nebo na koníčka. Káže o zdrženlivosti, věrnosti a sebeovládání; s tím má zkušeností dost.

Pokud jsem si všiml (a určitě jsem si nevšiml všeho), profesionální feministky: zprostředkovávají zkušenost jiných žen, politicky prosazují určité preference, provádí něco jako literární kritiku a hodnotí sociální zvyklosti. K tomu vlastní zkušenost nepotřebují, možná se trochu hodí k posledně uvedenému.

Najděte, prosím, jediné tvrzení v postu, kterému ne/uvěřite podle toho, jak velkou má B. Havelková vlastní zkušenost.

Poslat toho, kdo vyjadřuje preferenci "společnost by neměla nikoho tlačit k manželství či rodičovství", k šípku poznámkou "co do toho kafráš, když nejsi vdaná", je asi stejné jako toho, kdo vyjadřuje preferenci "podmínky vazebně vězněných by měly být důstojnější", odpálkovat poznámkou: "to by mě zajímalo, kolikrát jsi seděl."

K vědě, které se dovolávate: V ní osobní zkušenost zpravidla není důležitá; rozhodují ověřitelná pozorování a konzistentní teorie. To, jak moc kouření škodí zdraví, se nepozná z toho, kolik krabiček denně dá Váš obvoďák. E=mc2, i když Einstein nikdy nezažil, jaké to je, stát se fotonem.

Unknown řekl(a)...

Díky vřele Báře za odvahu, chuť a elán stále se snažit vysvětlovat, co je to feminismus, co je rovnost žen a mužů a proč je to pro naši společnost důležité. Je to u nás neverending story.

Bohužel, čas na diskutování mají skoro jen muži (což by si také zasloužilo zamyšlení, které myslím už trochu probíhalo, proč to tak je), kteří se často oprávněně cítí feminismem ohroženi. Pokud se totiž bude rovnost žen a mužů de iure, kterou už téměř máme, více a více stávat rovností de facto, budou o svoje velké společenské i rodinné výsady přicházet. Budou se dřív nebo později muset zapojit do práce v domácnosti či péče o děti, které samy o sobě žádnou extra zábavou nejsou a přijdou (alespoň nějaké jejich procento) o místa v parlamentech či ve vedení firem, která zatím často v rozporu s tím, co opakovaně zaznívá, zastávají méně zkušení, vzdělaní a schopní muži na ůkor žen.

Muži mají, samozřejmě, jak bylo vícekrát zmíněno i zde, dosahováním rovnosti také možnost mnoho získat, zatím jsou to ale bohužel statky, které (ať už ve sféře ekonomické nebo symbolické) nejsou zvlášť vysoko hodnoceny - za vše alespoň zmíním intenzivnější vztahy s blízkými, dětmi.

Co je pro mě především z právního hlediska stežejší je ovšem to, že rovnost je otázkou spravedlnosti. Ženy mají na rovnost nárok. Rovnost je základní hodnota českého právního řádu, garantovaná všem a obsažená spolu se svobodou v čl. 1 LZPS. Svoboda bez rovnosti (starověký Řím) ani rovnost bez svobody (komunismus) nedává smysl. Ne nadarmo to jsou 2 z hesel VFR. Opakovaně si kladu otázku, jak může být někdo demokrat/ka a nebýt feministou/tkou. Požívání nezasloužených výsad je přece ponižující také pro toho, kdo je požívá...

A poslední komentář týkající se otázek genderově senzitivního jazyka a pochybností, zda jde o relevantní téma. V prostředí pravidel českého pravopisu, který považuje za nezbytné, aby z jazyka bylo patrné genderové složení skupiny, mi takové úvahy přijdou zarážející. Pokud se píše, že "tam bylY ženy, děti a věci" a "tam bylI ženy, děti a věci a jeden muž" (v horším případě "a pes") tak je něco podle mého názoru opravdu špatně...

Zdraví

Pavla Špondrová

Jan Potměšil řekl(a)...

Hausmann a Hužvárová, druhdy oblíbenci na stránkách Českého svazu mužů - tomu nelze oponovat! Myslím, že v českém prostředí je i problém se vzděláním - je-li zdrojem informací bulvár a doktor Uzel, mnoho věcí je pak nepochopitelných, ujetých, nesrozumitelných, každý je však odborník; u některých otázek na druhé straně může stačit k porozumění méně obranářství a více empatie a nepředpojatosti.

Anonymní řekl(a)...

Pavla Špondrová: Promiňte, ale z Vašeho příspěvku mě poněkud zamrazilo. To zní trochu jako třídní boj.

Mimochodem, např. Slováci mají, pokud vím, v příčestí minulém měkké "i" pro všechny rody. Tvrdé "y" pro ženy v češtině je tedy naopak patrně znakem galantnosti a genderové uvědomělosti obrozenců.

P. Caban

Christabel řekl(a)...

Ad TR:
Ale ovšem, Vy ty snahy nepozorujete?
Kvóty - v Bruselu se bude rozhodovat, jaké má být složení orgánů soukromých (soukromých!) společností. Proč? V zájmu vyššího dobra.
A už máme feministky, které pilně sepisují příručky, jak mají lidé mluvit.
Nebo ingerence do vztahu zaměstnavatel - zaměstnanec.

Je to ideologie, která se snaží proniknout do legislativy (a v některých případech se jí to už podařilo) a tím do různých oblastí života, protože její zastánkyně si myslí, že vědí lépe než ostatní, co je pro ty ostatní dobré.

***
Mimochodem, pokládám za nevkusné, jak zde paní Špondrová nenápadně podsouvá, že čas na diskusi mají především muži, protože ženy se asi musejí starat o domácnost a děti.

Jan Petrov řekl(a)...
Tento komentář byl odstraněn autorem.
Unknown řekl(a)...

Pane Petrove, Potměšile a spol. kdybyste pozorně četli/y, tak nikde nebylo nic řečeno o diskvalifikaci svobodných k vyjadřování se k manželství.

Anonymní řekl(a)...

Pavla Špondrová: "Bohužel, čas na diskutování mají skoro jen muži (což by si také zasloužilo zamyšlení, které myslím už trochu probíhalo, proč to tak je)."

To je jednoduché, podívejte se na mimibazar, když chcete vědět, kde diskutují ženy v domácnosti.

"Budou se dřív nebo později muset zapojit do práce v domácnosti či péče o děti, které samy o sobě žádnou extra zábavou nejsou"

Ano, extra zábavou nejsou, vy byste se asi chtěla celý život jenom bavit. Pokud vím, tak tátové se od nepaměti do péče o děti zapojují. Stavějí s nimi draka, hrají si s němi s auty, s vláčky, stavějí, hrají s nimi fotbal, učí je jezdit na kole, plavat, atd. atd.


Díky M. Krč.

Anonymní řekl(a)...

František Gellner

Celé to naše dnešní pokolení
vstříc kráčí rozkladu a hnilobě.
Mužů již v krásném slova smyslu není,
jak pozoruju to sám na sobě.

Já nemám vůle ani energie
užitečného cosi začíti.
Mé štěstí, že má matka ještě žije,
jinak bych musel hladem zemříti.

Už jako kdysi není taky žena
vtělená oddanost a pokora.
Vášnivě v těla mužů vysílená
zatíná kruté spáry netvora.

Ba, probouzí se divou vehemencí
žen síla někdy ladem ležící:
„Jsme udoláni ženskou konkurencí,
chraňte nás!“ hořekují sklepníci.

Nynější žena, co já v klidu tučním,
v oborech věd a práce působí.
Co naplat! Učím se teď pracím ručním:
vyšívat, vařit a mýt nádobí.

Choť poslušný a věrný budu. Škoda,
že muž dnes přec jen rodit nemůže!
Doufám však, že i to se časem poddá.
Ach, vemte si mne, slečno, za muže…

Anonymní řekl(a)...

Jen pár postřehů (pokud to až sem ještě někdo dočte).... V prostředí, ve kterém se pohybuji, se vyskytuje většina mužů, kteří jsou feministy (zastávají "feministické názory"), aniž by o tom vůbec věděli. Ovšem to se dostávám k úvodní otázce - co to feminismus vlastně je? To, co bylo bráno za feminismus před 30. - 50. lety, je dnes názorem většiny. Zřejmý je i generační posun. Naši otcové berou za samozřejmost, že péče o domácnost se jich netýká (o tom, že si za tenhle přístup mohou do značné míry naše maminky samy, je věc jiná). V moji generaci to již muži minimálně jako samozřejmost neberou, pokud se přímo na péči o domácnost nepodílejí. Moje generace žen také zjistila, že je mnohem výhodnější být "rozmazlenou američankou" než "komunistickou nadženou".

Podle mě nyní nastal čas zrovnopravňování mužů s ženami (zejména v rodinných otázkách). Reálná rovnoprávnost žen s muži ovšem stále dost pokulhává za tou formálně deklarovanou.
Eva Kaděrová

Jan Slanina řekl(a)...

Ad Pan Tau:
Vidíte: a já jsem si myslel, že právní regulace, která směřuje k zajištění bezpečnosti žen před znásilněním: jmenuje se trestní zákoník.

Problém vidím v tom, že OČTŘ nestíhají každého, kdo prohlásí "oběť znásilnění si za to mohla sama" za schvalování trestného činu.

Anonymní řekl(a)...

Trochu bych kompenzoval komentáře na poměr Čechů vs. Britů/US k ženám. Z 8 leté zkušenosti s pobytem vtěchto zemích si myslím, že je v ČR poměrně daleko více feministů než v US/UK, co je odlišuje, je rozíl je v míře komunikačního pokrytectví. V UK/USA, pokud tam žijete déle než pár semenstrů na univerzitě, pochopíte, že mezi tím, co Brit/Američan s naprostou jistotou řekne a co si myslí, je obrovská propast. Osobně je mi milejší někoho poslat někam než na stále stejný dotaz předstírat, jak skvěle se mám, div nevzlykat při zmínce o rasismu někde v tramtárii nebo při pohledu na fotku "umírajícího" dítěte v Africe.

Feminismus je v ČR dávno po sezoně, neboť at chce autorka nebo ne přiznat, brutální rovnoprávnost přinesli komunisté.

Michal Hanzalík

Unknown řekl(a)...

Výborný a inšpirujúci článok. Je fascinujúce, aké obrovské množstvo vecí sa autorke podarilo zrozumiteľne povedať na takom minipriestore. Snáď bude české a slovenské právo feministické tézy niekedy aj samo reflektovať a nielen všemožnými spôsobmi ostrakizovať feministické právničky. Diskusia, ktorá tu vzniká, je snáď toho predzvesťou -a časťou jej obsahu sa netreba znepokojovať. Veď ako ľudia máme prirodzenú tendenciu zubami-nechtami odmietať to, čoho sa bojíme. A časť našej populácie, resp. našich populácií - aj tých "profesijných" - má dôvod sa báť feminizmu. Ten totiž systemtiacky a neúnavne podkopáva piliere, na ktorých má patriarchát a jeho presvedčení reprezentanti postavenú svoju existenciu.

Unknown řekl(a)...

Výborný a inšpirujúci článok. Je fascinujúce, aké obrovské množstvo vecí sa autorke podarilo zrozumiteľne povedať na takom minipriestore. Snáď bude české a slovenské právo feministické tézy niekedy aj samo reflektovať a nielen všemožnými spôsobmi ostrakizovať feministické právničky. Diskusia, ktorá tu vzniká, je snáď toho predzvesťou -a časťou jej obsahu sa netreba znepokojovať. Veď ako ľudia máme prirodzenú tendenciu zubami-nechtami odmietať to, čoho sa bojíme. A časť našej populácie, resp. našich populácií - aj tých "profesijných" - má dôvod sa báť feminizmu. Ten totiž systemtiacky a neúnavne podkopáva piliere, na ktorých má patriarchát a jeho presvedčení reprezentanti postavenú svoju existenciu.

Anonymní řekl(a)...

Souhlas s Vučkou a Christabel. Feminismus je (dle mého) jen jedna z mnoha ideologií, které se rozšiřují na úkor svobodného rozhodování.
Připadá mi, že nezanedbatelná část Zápaďanů těžce nese svobodu, a vnitřně touží po nějaké náhradě za dřívější jistotu ideologie (náboženství, fašismus, komunismus). Dnešní doba je ovšem "vědecká" a humanitní, tak se tyto ideologie obalují vědeckou a humanistickou rétorikou. Vnitřek je stále stejný, pokus o ideologické ovládání ostatních. Hezkým příkladem nového náboženství je i ekologismus, který nabývá skutečně náboženských rozměrů.

Za sebe říkám, že preferuji možnost osobní volby, stavím zachování svobody volby nad jakoukoli ideologii.

jar

Anonymní řekl(a)...

K tématu jsem přispěl veršíky F. Gellnera, ale není na místě položené téma takto zlehčovat.Jde sice jen o vyjádření osobního názoru pí. Havelkové, s nímž mohu já nebo Vy se ztotožnit nebo ne. Není to podstatné. Protože Jiné právo je blogem práva, netrpělivě očekávám autorkou deklarované doplnění tématu o rolích feminismu a genderových studií v právu. A to už bude jiná káva. Doufám, že autorka aspoň v úvodu nepomine Volsteadův zákon a jeho společenské důsledky.
Dle mého názoru žijeme nyní v postmoderní společnosti, jíž je imanentní kromě fetišu peněz a jiných negativních jevů, tzv. inteligentní lhaní v různých oblastech společenského života.
Presumpce dobré víry v pozitivní
přínos vyznání pí. Havelkové mne přivedla na webové stránky Katedry genderových studií na Fakultě humanitních studií UK v Praze. Hodlal jsem se seznámit s podmínkami přijetí ke studiu a výsledkem v podobě diplomové práce.
Kdo má zájem, může nahlédnout.
Hledání zadaných a zpracovaných dipl. prací je zprostředkováno pouze mnoha desítkami hesel, vyjímám např.:
Celibát, gynekologie, humor, chlapci, otec-dítě, matka-dcera, apod. Podstatné problémy nejsou heslovány, jako např. přístup prarodičů k dětem, zájem dítěte, popírání otcovství zejména manželem matky dítěte a v jeho rámci četná problematika tzv. Paternity fraud. Závěr-tyto nejsou
pravděpodobně v popředí feministického snažení. Co se týče zájmu dítěte, aspoň na úrovni uceleného empirického výzkumu.

Ad. pan Vučka, vřele souhlasím, přorozená práva je nutné úzkostlivě chránit, a mohou-li být v částečné kolizi, pak stejně pečlivě ( ne šmahem bez řádného odůvodnění) vzájemně poměřovat, viz Nález ÚS ČR Pl.15/09, třeba
vyjádření ombudsmana, bod. č. 20.

Ad. paní Christobal, je to ještě možná horší situace, než naznačujete, vezměte si situaci v roce 2005-07 v NSR, dobový tisk v souvislosti s Paternity fraud a
nehezká argumnetace a pokřik feministických spolků ze všech spolkových zemí, než byla věc justičně ukončena soudem v Karlsruhe. Uvádím také proto, že zřejmě máte plný diář takových kauz.





Barbara Havelkova řekl(a)...

Protože se k tomu nejspíš nedostanu v mých budoucích příspěvcích, dovolím si ještě – z mé strany poslední – poznámku. Týká se genderově korektního jazyka. Protože to není má odbornost a jiné autorky, zejména Jana Valdrová, o tom píší mnohem lépe, dovolím si pro ty, kteří se nad tématem chtějí zamyslet na rámec zjednodušení a karikatur, které plují českým veřejným prostorem, doporučit následující:
http://www.osops.cz/download/files/gender/10gender-a-jazyk.pdf
http://padesatprocent.cz/cz/zpravodajstvi/je-politicka-politik-o-genderove-strance-verejneho-projevu

Anonymní řekl(a)...

Žijeme v době přebytku, a tak se vytrácí tradiční role samečků a samiček (kdybych napsal anglicky males a females, bylo by to zcela v pořádku). Feminismus je pouze slepá odbočka, která zanikne v rámci obecnějších idejí.

P.S. V květnu jde manželka po půl roce mateřské zpět do práce a já domů. Feminista nejsem, jsem spíš nudně tradičně normální (tzn. i galantní, no fuj!).

J.V.

Optimizer řekl(a)...

Samečci? Chtěla jste říct muži... Pokud se žena rozhodne nemít rodinu a deti, nemusí je mít. Vaše argumenty znějí divně hlavně proto, že vycházíte z nepravdivého přesvědčení, že muž nemusí kvůli rodině a dětem nic objevovat. Samozřejmě že musí.