21 dubna 2013

K čemu jsou feministická/genderová právní studia?

V následujícím příspěvku se zaměřím na otázku, co přináší feministická/genderová studia právu – jeho tvorbě, interpretaci, aplikaci, výuce a studiu. Rozlišit je možné čtyři typy přínosu:
1)     Genderová analýza a kritika konkrétních právních ustanovení;
2)     Genderová analýza a kritika aplikace práva a právní „reality“;
3)     Genderová analýza a kritika práva jako takového;
4)  Genderová analýza a kritika právní vědy a právního vzdělávání.

1. Genderová analýza a kritika konkrétních právních ustanovení

Feministická/genderová právní studia se v první řadě zaměřují na konkrétní právní ustanovení, a zkoumají, jakým způsobem konstruují právní pozici žen a vztahy mezi pohlavími (například v rodinném právu), jakým způsobem regulují intimitu či sexualitu (například v trestněprávní úpravě sexuálního násilí), jestli garantují mužům a ženám stejná práva a chrání před diskriminací (například v pracovněprávních vztazích).
V této rovině jsou identifikovány a) jak existující právní normy či ustanovení, které jsou problematické z pohledu požadavku genderové rovnosti, tak b) právní normy či ustanovení, která právní řád ještě neobsahuje, ale měl by.

a)         Historickými příklady první kategorie je omezení volebního práva žen, jednostranný přístup k rozvodu, kriminalizace potratu, apod. Těchto norem a ustanovní ubývá, zejména těch, které přímo diskriminují podle pohlaví. Množství těch, která nepřímo diskriminují ženy, se také zmenšuje, přesto je možné je v našem právním řádu najít.
Sáhnu po příkladu z možná dost neočekávaného soudku – právní úpravy prostituce. Jak asi většina čtenářů ví, prostituci v ČR často upravují obecně závazné vyhlášky obcí. Ty často zakazují pouze aktivity osob v prostituci (většinou žen) nikoli klientů (většinou mužů). Například město Dubí (vyhláška 2/2007) sice zakazuje poskytnutí i využití sexuálních služeb, tedy zahrnuje osoby v prostituci i klienty, nepostihuje ale vyhledávání prostituce klienty, pouze nabízení osobami v prostituci. Osoby v prostituci jsou obcemi pro porušení pokutovány a dluží na pokutách někdy několikanásobky průměrného výdělku v daném regionu.
Nový trestní zákoník, platný od 1. ledna 2010, nadto zavedl v § 190 nový trestný čin „prostituce ohrožující mravní vývoj dětí“. Ten kriminalizuje provozování prostituce, či její organizování, střežení nebo jiné zajišťování „v blízkosti školy, školského nebo jiného obdobného zařízení nebo místa, které je vyhrazeno nebo určeno pro pobyt nebo návštěvu dětí“. Právní úprava tak kriminalizuje osoby v prostituci (trest odnětí svobody až na dvě léta) a kuplíře (trest odnětí svobody až na tři léta, zákaz činnosti nebo propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty), ale zcela ignoruje klienty.
A konečně i návrhy na „regulaci prostituce“, které se prezentují jako liberální, jsou výrazně represivnější vůči osobám v prostituci než ke klientům. Podle návrh hl. m. Prahy vypracovaného v roce 2011 může osoba v prostituci potenciálně spáchat přestupek „provozování prostituce bez platného oprávnění“, za který lze uložit pokutu do výše 50 000 Kč, jakož i devět dalších správních deliktů, za většinu z nichž lze uložit pokutu do výše 100 000 Kč. Touto pokutou může být osoba v prostituci potrestána mj. pokud „provozuje prostituci bez platného potvrzení zdravotní způsobilosti“ nebo pokud „neoznámí ztrátu nebo odcizení průkazu“. Naproti tomu pro klienta návrh předvídá jen jeden možný přestupek. Pokud klient „využije prostituce na místech nebo v době, kde a kdy je to zakázáno nebo mimo místa, kde je držitel oprávnění k provozování prostituce oprávněn“, může mu být uložena pokuta do výše 15 000 Kč. (Zarážející je zde zejména fakt, že klient není postihnutelný za využití „služeb“ osob v prostituci, která nemá oprávnění – to navzdory tomu, že nedostatek oprávnění může být důsledkem toho, že osoba je obětí obchodování s lidmi.)
Fakt, že všechny tyto existující či navrhované právní předpisy předvídají represi jen pro jednu stranu transakce, tu kterou převážně tvoří ženy, je nepřímou diskriminací podle pohlaví. (Mnohem podrobněji jsem tento problém diskutovala zde). Jsou také dobrým příkladem toho, jak málo jsou zájmy a práva marginalizovaných skupin promítnuty do práva – otázka, ke které se podrobněji vracím níže.

b)         Mezi příklady norem, které právní řády neobsahovaly, a bylo třeba je prosadit, patří například specifická kriminalizace domácího násilí (v trestním zákoně teprve od roku 2004) či stalkingu (v trestním zákoníku teprve od roku 2010). Patří mezi ně také již diskutované umožnění odchodu na rodičovskou dovolenou a přijmu souvisejících dávek mužům. A patří mezi ně také zákaz diskriminace z důvodu pohlaví, tak jak jej od roku 2009 obsahuje antidiskriminační zákon.

2. Genderová analýza a kritika aplikace práva
            Druhým přínosem feministických/genderových studií jsou analýzy fungování práva v praxi. Na západě je tento přístup součástí mnohem obecnějšího zájmu o socio-právní studia. Tento interdisciplinární přístup k právu studuje nejen právno, jak je obsažené ve formálních pramenech („law in books“), ale také jejich interpretaci, aplikaci a využívání institucemi, od soudů po orgány činné v trestním řízení po zaměstnavatele či školy, a jejich chápání veřejností („law in action“). Tento přístup je zatím v Čechách velmi silně podhodnocen (určitou výjimkou je kriminologie, ale ani zde není možné skutečně hovořit o genderovém přístupu). Pro chápání toho, jak právo často zrazuje ženy – na základě předsudků, které jsou právně irelevantní, ale ovlivňují rozhodovací procesy aplikace práva – jsou takovéto analýzy zásadní. V dřívějších blogu jsem diskutovala například mýty a znásilnění, a poukazovala na vliv, který mohou mít na tresní řízení a sekundární viktimizaci obětí (viz zde).
Ve Spojeném království existuje několik interdisciplinárních pracovišť specializovaných na toto téma, pokud by někoho zajímalo, jakými projekty se zabývají, odkazy jsou zde a zde).

3. Genderová analýza a kritika práva jako takového
            Častou kritikou feministických/genderových právních studií, kterou v Čechách slýchám je, že se jedná o „zaujatý“, „neobjektivní“ přístup. Premisou je zde zjevně, že současné právo a jeho jednotlivé normy jsou „neutrální“, „objektivní“ a „nestranné“. Již v předchozích příspěvcích jsem poukazalovala na to, že právo je produktem společnosti, která jej tvoří. Jestli je patriarchální společnost, pak bude patriarchální i její právo. A těžko si představit, že patriarchát jako společenský systém, ve kterém po staletí vládli muži, byl a je „objektivní“ a „neutrální“ a plně citlivý k životním zkušenostem a potřebám žen. Může pak být právo „objektivní“ a „neutrální“ a spravedlivé?
Možná stojí za to uvést jiné příklady. Může být právo neutrální, co se týká toho, jak zachází se soukromým vlastnictvím, v kapitalistickém a socialistickém zřízení? Nikoli, v jednom případě bude soukromé vlastnictví chránit (často na úkor jiných zájmů a hodnot), v druhém jej kompletně potlačí. To platí i o genderových vztazích – pokud jsou určitý právní řád a jeho normy vytvářeny v kontextu společenského zřízení, které je patriarchální, tak bude asi těžko genderově neutrální.
To se projeví na jednolivých právních ustanovení (či jejich absenci), jak jsem diskutovala v bodě 1. Uváděla jsem příklady, kde je genderový rozměr zjevný. Je důležité si ale uvědomit, že i zdánlivě zcela neutrální ustanovení či jejich soudní interpretace jsou často genderované. Například koncept excesu u nutné obrany v trestním právu je vystavěn na představě relativně krátké bitky mezi zhruba stejně silnými oponenty. Má nicméně problém poradit si se situacemi, kdy po dlouholetém období týrání oběť (v převážné většině případů žena) sáhně po smrtelné zbrani a zabije agresora (v převážné většině případů muž). Obrana je v těchto případech často považovaná za nepřiměřenou a nesplňuje tudíž podmínky nutné obrany. Právo je zde necitlivé k faktu, že domácí násilí je specifický kontext, kde násilí není excesem, ale pravidlem; kde strach o život není vygenerován tím, po jaké zbrani agresor v tom konkrétním sáhne, ale je permanentním psychickým stavem,… Musím se přiznat, že nemám k dispozici jednotlivé rozsudky českých soudů, a hodnotím tyto kauzy z dostupných zdrojů (případy odsouzení obětí domácího násilí za vraždu partnera na mnoho let odnětí svobody probíhají pravidelně českými médii), každopádně se necitlivost k „syndromu týrané ženy“ zdá být spíše pravidlem než výjimkou. Určitě by tohle stálo za bližší analýzu (v anglo-americkém kontextu je zajímavý zejména rozsudek Kanadského Nejvyššího soudu ve věci Lavalée (1990) 1 S.C.R. 852).
Jiným příkladem, tentokrát z občanského práva, je fakt, že výše náhrad škod a újem má tendenci být nižší podle pohlaví a etnického původu oběti. Je to opět téma v Čechách dostatečně empiricky i doktrinárně neprobádané, ale dobře analyzované v zahraničí, viz například knihu Marthy Chamallas and Jennifer B. Wriggins, The measure of injury. Race, gender and tort law (New York University Press 2010); recenze zde). Českým příkladem může být například podhodnocení újmy, která je způsobena diskriminačním jednáním. Antidiskriminační zákon upravuje “právní prostředky ochrany před diskriminací” v § 10. V podstatě parafrázuje “ochranu osobnosti” občanského zákoníku, podle níž je náhrada nemajetkové újmy v penezích omezena na výjimečné případy, kdy není postačující omluva, a kdy byla “ve značné míře snížena dobrá pověst nebo důstojnost osoby nebo její vážnost ve společnosti“. Takto nastavené náhrada nereflektuje rozdíl mezi institutem ochrany osobnosti, kdy újma na důstojnosti se děje externě – tedy v rovině toho, co si o člověku myslí okolí, a diskriminací, kdy je újma na důstojnosti interní – tím, že člověk není hodnocen jako jedinec, férově a podle svých schopností, ale pouze jako člen/ka určité skupiny, je urážkou a újmou, která zraňuje inherentně, aniž by o ní někdo musel vědět. To, že právo podhodnocuje určitý druh újmy, který se typicky děje nikoli mužům ale ženám (a jiných znevýhodněných skupinám), není zrovna indikátorem „nestrannosti“.

4. Genderová analýza a kritika právní vědy a právního vzdělávání
Feministická teorie kritizuje i obecnější chápání práva, jak je postuluje právní věda (myslím, že o „teorii“ je možné zejména v kontextu třetího a čtvrtého bodu – v angličtině se používají pojmy „feminist jurisprudence“ či „feminist legal theory“). Kvůli komplexitě těch debat nebudu zabýhat do podrobností, ale spíše nadhodím. Kritika se vztahuje například:
-        Na představu neutrality právní argumentace (zde je například zdůrazňováno, že právo má tendenci k dichotomiím, které vedou k úplnému vítězství jedné strany a úplné porážce strany druhé; toho často neodpovídá přáním jednotlivců, zejména žen. Viz zejména práce Carol Gilligan k tématu etiky péče).
-        Na představu izolovanosti práva od společenských, politických a kulturních dějů (tedy představu, že je možné studovat „jen právo“ – tento přístup je podle mého v české právní vědě i vzdělávání velmi rozšířen)
-        Na představu, že právo je to, co najdeme v zákoně. Tato kritika je podporována socio-právními analýzami, které poukazují na to, že právní realita je jiná (působením „quasi-právních“ mechanismů - praxí institucí a subjektů, které právo využívají)
-        Představa o vnitřní koherenci práva (poukazováno je na selektivnost a manipulovatelnost konceptů a hodnocení - například muž, který zcela zjevně schopen rozlišit „ano“ a „ne“ v kontextu smluvních závazků, je najednou zmaten, když přijde na otázky co je „ano“ a co je „ne“ v trestním řízení o znásilnění, a právo toho jeho „zmatení“ uznává).
-        Představa o racionalitě práva (tedy například o jediném možném správném řešení každého případu, o nedůležitosti osobní zkušenosti, o absenci emocí,…) – právo tuto představu na jedné straně musí udržovat kvůli své legitimitě, ale tím odmítá sebereflexi a zkoumání toho, jak „neracionální“ často je.
Víra v tyto postuláty a jejich obrana před kritikou je pak vštěpována studujícím v rámci právního vzdělávání jako součást toho, co to je „být právníkem“ případně co to je „být dobrým právníkem“. To ztěžuje reflexi a sebekritiku – koneckonců komentářů na téma „tohle není právo“ se například pod mým posledním příspěvkem vyskytlo hned několik (konkrétním mechanismem zde podle mého byla snaha izolovat právo jako výlučně sebereferenční rámec a tím jej ochránit před „externí“ kritikou).

Dvě závěrečné poznámky
Zaprvé je vhodné upozornit, že feministická/genderová právní studia v těchto kritikách práva nejsou sama – v anglo-americkém kontextu mají mnoho styčných bodů s „critical legal theory“, „cricial race theory“, marxistickou kritikou práva, post-strukturalismem v právu, socio-právními studii, atd. Mnohé předložené argumenty či metody tedy nejsou nutně původně feministické, ale pouze vztaženy na genderové otázky (viz například využívání Foucaltových teorií u Carol Smart).
Zadruhé je potřeba přiznat, že mé dělení na čtyři přínosy, které identifikují čtyři problémy, je do jisté míry schematické – mnoho otázek je komplexních a v podstatě spadají pod všechny čtyři kategorie. Například nedostatečnost prostředků ochrany proti diskriminaci je tak možné vnímat jako
1)     problém konkrétního ustanovení (absence adekvátní náhrady v antidiskriminačním zákoně),
2)     současně se jedná o problém aplikace práva (hodnocení závažnosti zásahu do důstojnosti soudem bude nutně determinováno (ne)pochopením újmy ve smyslu urážky důstojnosti, kterou diskriminace inherentně způsobuje),
3)     fakt, že zákonodárce negarantuje adekvátní prostředky ochrany zrovna v oblasti újmy, kterou trpí marginalizované skupiny, je příkladem „strannosti“ práva, a fakt, že studující může opustit právnickou fakultu, aniž by na tento (a mnoho jiných problémů genderové a jiné nerovnosti či nespravedlnosti) byl/a upozorněn/a, je nedostatkem nastavení právního vzdělání.

44 komentářů:

Anonymní řekl(a)...

Já nevím, tohle je až na jednu vyjimku stále takový outlook všeho a ničeho. Byl jsem zvyklý na jiném právu číst nějaké konkrétní problémy a tohle mi připomíná opakovanou propagaci ideologie, možná dobré, možné deviantní, ale jen ideologie, která se právem jen zaštiťuje. Chápu, že pod vlivem postmodernismu autorka píše, že právo může dělat A nebo non A, ale to nic neřeší. Neutralita práva není nějaká vysoká hodnota, kterou se něčemu zabrání. Právo je především odrazem morálky a technicko-procesní možnost, jak zabránit některým nechtěným důsledkům chování jedinců nebo společnosti.

K té jediné praktické vyjimce v textu patří možnost trestnosti klientů prostitutek. Ano, není problém to zavést, ale ať tedy autorka navrhne v rámci svých bodů 1-4 skutkovou podstatu a následně její teoretickou analýzu. Morálně je odsouditelné jistě i využivání prostituce, když postihujeme samotné holky. Jen nějak nechápu, co je na tom gender problém. S tím souhlasí většina společnosti, jak říká autorka prý patriarchální.

Jan Koudelka

Anonymní řekl(a)...

Pokud porovnám syndrom "týrané ženy" a syndrom "vraha manžela" v jedné osobě, pak snad relace jsou zjevné nebo autorka nepřímo propaguje tvrdší verzi zásady oko za oko ? Chtělo by to malinko domýšlet důsledky.

Jan Vyhnálek

Unknown řekl(a)...

Existuje x lidskoprávních problémů, které si vyžadují řešení, ne jen prázdné sterilní vytváření textů o "základním právu" prostitutek na stejnou kriminalizaci klientů.

Tomáš Marný řekl(a)...

Zarážející je zde zejména fakt, že klient není postihnutelný za využití „služeb“ osob v prostituci, která nemá oprávnění – to navzdory tomu, že nedostatek oprávnění může být důsledkem toho, že osoba je obětí obchodování s lidmi.

Obávám se, že genderově i jinak to má popletené hlavně autorka článku.
Není absolutně žádný důvod proč popotahovat klienta za to, že protistrana sexuálního obchodu páchá správní delikt. To dává asi takový smysl jako trest kupujícího na pochybném tržišti, když se zjistí, že prodejce šidí na daních.
A představa klienta, který prostituující osobu žádá "ukažte mi prosím doklady" je dost směšná (u nás; slyšel jsem, že v Thajsku je to běžné, abyste se vyhli oplétačkám za sex s nezletilými, ale nemám tuto informaci ověřenou).
Postihování klientů (jako typicky mužů), kteří přitom sami nic nepáchají a není důvod postihovat je za to, že jsou klienti, je samozřejmě projevem nepřímé genderové diskriminace.

A zmínka o obchodu s lidmi je taky lehce mimo. 99% prostitutek to dělá dobrovolně a většina z nich vydělává zřetelně lépe, než kdyby stála za pultem v masně (tím nechci tvrdit, že to jsou lehce vydělané peníze).

Anonymní řekl(a)...

pokial chceme postihovat alebo dokonca kriminalizovat klientov prostittuujucich osob (myslim ze genderovo vyvazeny terminus technicus), ktore vykonavaju svoje sluzby bez potrebneho povolenia, ako potom zabranime tomu, aby sme zabranili postihu alebo kriminaliziacii klientov roznych restaruracii, ktore nemaju hygienicky pas? myslim ze ani prostituujuca osoba ani restauracia sa s tymto faktom nebude chvalit klientom. rovnako prevadzkovatel taxisluszby, ktory ma falosne povolenie (teda nema). budeme postihovat jeho klientov? ako je mozne lege artis rozlisit problem nelicencovanej prostitucie a jej klientov od inych nelicencovanych sluzieb a ich klientov? ja to vidim tak ze postihovat vsetkych klientov, ktori konzumuju nelicencovane sluzby, alebo ziadnych. pozor pripominam ze sa to netyka tych klientov, ktori preukazatelne vedeli, ze konzumuju nelicencovane sluzby.

dalej k otazke nutnej obrany. neviem preco sa tomuto dava genderovy naboj, ked nejde vobec o genderovy problem, ale problem ako taky. myslim si ze nasa justicia v ramci rodinnopravnych kauz je plna pripadov, ked obet-zena podava ziadost o rozvod, lebo muz si nasiel inu. malokto sa vsak zamysla, ci muza neviedlo k hladaniu si inej zeny fakt, ze jeho zena ho psychicky deptala a tyrala. ako vidno, genderovy naboj mozno dat k takmer hociakemu spolocenskemu problemu.

apropo - bola by autorka za zavedenie genderovych kvot v ramci riesenia rodinnnopravnej agendy, za ucelom zvysenia poctu muzov - sudcov?

dakujem za odpoved.

Anonymní řekl(a)...

U prostituce je to ale přesně naopak než praví autorka. Trestnost skutku na pohlaví nezáleží. Trestu se nevyhne ten, kdo to dělá pro peníze bez ohledu gender. Bohužel je pravda, že prostitucí se živí převážně ženy. Patrně další příklad patriarchálnosti a syndromu týrané ženy.

Jinak asi není problém trestat i platící, jen je zajímavé, že blogerka je chce trestat ne z morálních důvodů, ale proto že to jsou převážně muži :-)), tak aby se to vyrovnalo. Právník by si nejprve kladl otázku, co je u tohoto TČ chráněným zájmem, zda rovnost počtu trestaných dle pohlaví, zvrácený typ podnikání, příp. ochrana rodiny a podle toho až by následně modifikoval skutkovou podstatu.

Jiří Adamíra

Tomáš Sobek řekl(a)...

K bodu 4:
Názor, že všechno právo je v zákonech, neobhajuje žádný současný právní teoretik. Prostě žádný. S kým tedy o tom v jurisprudenci polemizovat?

Názor, že každý případ má (objektivně) jediné správné řešení, obhajoval Dworkin, ale ten svou tezi pod tlakem kritiky postupně oslaboval tak, že z ní nakonec nezbylo prakticky nic kontroverzního. O čem tedy polemizovat?

Názor, že osobní zkušenosti jsou pro racionalitu práva důležité, se v teorii práva opakuje už 130 let. Je to otřepaná ("učebnicová") banalita, kterou nikdo nezpochybňuje.

Pefi řekl(a)...

Fakt, že všechny tyto existující či navrhované právní předpisy předvídají represi jen pro jednu stranu transakce, tu kterou převážně tvoří ženy, je nepřímou diskriminací podle pohlaví.

Za tím, proč má být především potrestána osoba službu poskytující a ne klient, se diskriminace, ale jakýsi úzus - za distribuci drog dostává také vyšší tresty prodejce a nižší tresty zákazník, za prodej neokolkovaného alkoholu také bude trestán prodejce a ne zákazník. Bohužel tam, kde zriovna statistiky vychází v neprospěch žen se jedná diskriminaci, tam, kde vychází v neprospěch mužů je to v pořádku.

...represi jen pro jednu stranu transakce, tu kterou převážně tvoří ženy, je nepřímou diskriminací podle pohlaví.

Od tohoto úžasného výroku už je jen krůček k myšlence, že přísné tresty za omezení osobní svobody, které má podobu znásilnění, jsou rovněž nepřímou diskriminací podle pohlaví, protože většina potrestaných jsou muži.

Autorka jako použila statistiku následku jako důkaz toho, že někde na začátku je diskriminace.

Úplně stejně lze ovšem prohlásit, že naše trestní právo jako celek je diskriminační, protože většina represí dopadá na muže.

Co takhle smířit se s myšlenkou, že muži jsou agresivnější, průbojnější, je mezi nimi více psychopatů a proto mají v průměru větší příjmy i větší kriminalitu ?

No jelikož prostituci provozují i zvířata tak je prostituce nejspíš evoluční produkt. Pokud mě paměť neklame, tak při ní obvykle zvířecí samice nabízí sexuální služby samcům. Je to diskriminace samic ze strany samců ?

Takže je jedno, zda je člověk darwinista nebo kreacionista, ale výsledek je jasný - pokud je to, že službu obvykle poskytuje samice a využívá ji obvykle samec v přírodě obvyklé, tak je buď přirozený výběr diskriminační proces a nebo bůh diskriminuje ženy. A nebo se o žádnou diskriminaci nejedná ani na počátku a tedy ani na konci.

Nevím jak jsou na tom kreacionisté s obviňováním svého boha. Ale darwinisté by asi měli tušit, že s miliony let trvající evolucí se v lidském měřítku dost dobře bojovat nedá. Dá se čelit následkům, ale příčina je neovlivnitelná.

A jádro pudla je, v případě prostituce, jako obvykle jinde - proč vůbec postihovat transakci, se kterou obě strany souhlasí ?

Jakub Backa řekl(a)...

To je ale obecny problem gender prístupu k čemukoliv - bojují proti dávno porazeným smerum a neexistujícím stereotypum. Onehda jsem četl ixsetstrankovou knihu o tom, jak byl freud patriarchální, to že je 100 let prekonán nebráni feministkam v boji.

Pefi řekl(a)...

Dnes se mi zjevně nedaří tvořit souvislý text, takže se omlouvám za překlepy a zbloudilá slova ve svém předchozím příspěvku, pro dnešek se radši již budu věnovat jen práci.

kocour řekl(a)...

Tomáš Sobek:

"Na představu, že právo je to, co najdeme v zákoně." (autorka)

"Názor, že všechno právo je v zákonech, neobhajuje žádný současný právní teoretik." (TS)

Není mi jasné, co přesně chtěla sdělit autorka, a není mi ani jasné, co přesně jsi chtěl sdělit Ty.

Právo objektivně je vše to, co najdeme v zákoně (ve smyslu právní předpis, včetně obyčejů a precedentů tam, kde je právní řád jako právní normy připouští). Tvrdím já.

Právo objektivně je úplné a bezrozporné. Pokud by právo, tj. regulace, neexistovalo, pak by vše zůstalo nezregulováno a tudíž dovoleno. Prostě vše. Odtud princip "co není zakázáno (resp. přikázáno, je (přesněji zůstává) dovoleno". Odtud objektivní všeobsáhlost práva. Tvrdím já.

Platí principy lex superior, lex posterior a lex specialis. Odtud objektivní bezrozpornost práva. Tvrdím já.

A odtud také závěr, že objektivně existuje vždy jen jedno správné řešení. Že ho při aplikaci subjektivně občas nedokážeme najít
a za právo je vydáváno jeho porušení, je věc jiná.

P.H.

Jan Potměšil řekl(a)...

Pohledů na prostituci může být víc (aniž bych měl ambici postihnout všechny) - že je to zlo, jehož původkyněmi jsou ženy, proto trestáme ženy (jako tvory náchylnější k hříchu). Nebo že je to zlo, ale je nám blbé trestat i muže (ten byl nanejvýš chudák sveden), tak trestáme aspoň ženy (i v Novém zákoně ve známém příběhu kamenují ženu, nikoliv muže, ač cizoložili oba). V patriarchálních kulturách za přestupky v oblasti sexuality jsou ostatně trestány v drtivé většině ženy, nikoliv muži.
Nebo úplně jinak, že to není zlo z pohledu podmíněného nábožensko-patriarchální kulturou, ale (z genderového pohledu) naopak zlo na ženách, které muži (potažmo patriarchální kultura) zneužívají, a tak trestáme muže; prostituce je z tohoto pohledu často označována jako forma násilí na ženách. Tento pohled je myslím v pozadí tam, kde jsou sankcionováni zákazníci (severské země); v této souvislosti viz např. video Evropské ženské lobby zde: http://www.youtube.com/watch?v=a0Di3sCpXFw).
"Neutrální" pohled může být ten, že se nám prostě nelíbí špalíry prostitutek u silnic, a pak se to řeší oběma variantami. Postihem prostitutek, pravda, častěji, ale někde už byli úspěšní (ne-li mnohem úspěšnější) tehdy, když zákazníky filmovali kamerovým systémem a vyvěšovali to na web (aspoň espézetky).
Zda prostituci postihovat, "řešit", potírat, je spíš otázkou politickou, ale do způsobů řešení se i ty stereotypy myslím mohou promítat (řekl bych, že poznatky kriminologické se uplatňují mnohem méně) - např. když se upřímně děsíme varianty postihovat stranu poptávky.
(Osobně ale nepléduji za to či ono řešení, považuji to za příliš široké a komplikované téma, kde různí aktéři chtějí různé věci z různých důvodů, /ne/řeší se různá rizika různých variant atd.; min. není shoda na tom, co vadí, proč to vadí, čeho chceme dosáhnout, koho chceme chránit, jak toho dosáhnout.)

Unknown řekl(a)...

Konkrétní příklad novely vysokoškolského zákona a názor Barbary Havelkové zde:

"Tím se dostávám ještě k širší otázce – proč jsou chráněny jen těhotné ženy, matky a pečující rodiče, a nikoli například studující, kteří utrpěli v době studia úraz (tyto připomínky zazněly v Senátní diskuzi). Zde je třeba říci, že pohlaví není specificky chráněným antidiskriminačním důvodem náhodou. Je tomu tak proto, že ve společnosti a v jejích normách (včetně těch právních či interních institucionálních) je strukturálně ukotveno znevýhodnění podle osy pohlaví (stejně tak jako podle rasy, etnického původu, atd.). Diskriminace z důvodů pohlaví je identifikována jako obzvláště palčivý problém, kterému je třeba věnovat zvláštní pozornost, a proto je na ni specificky pamatováno v Listině základních práv a svobod, v antidiskriminačním zákoně, právu EU, v mezinárodních úmluvách, atd. Argument, že existují i jiné problémy, je úskokem stranou a dle mého nevyvrací potřebu řešit rovnost pohlaví. Až přijmeme tuto novelu, bavme se klidně dál, o úrazech a jiných situacích, které studujícím způsobují problémy. Ale odstranění systematického znevýhodnění žen a pečujících (kterými jsou také převážně ženy) je otázka a) akutní, a b) strukturální a c) lidskoprávní, kterou je třeba řešit tady a teď."

Dle mého jste ale na tento protiargument odpověděla velmi nepřesvědčivě. Tato novela sice na jedné straně překonala, dle mého skromného názoru, nestoudné a výsměšné rozhodnutí NSS č.j. 8 As 37/2010 - 78, ovšem na druhou stranu ostatní studenti s vážnou studijní překážkou, které nemají ideologické zastání, jsou nyní v situaci, kdy je tato novela zastupující partikulární zájmy v jednom z možných výkladů naopak vylučuje. Nezhoršila tato novela postavení studentů, kteří museli z různých důvodů přerušit studium, tím, že univerzity jednoduše nyní odkáží na zákon, že je nevyjmenoval, tudíž causa finita?

Proč nemohla být věc výslovně konkretizována zákonem, že studenti s vážnou studijní překážkou, mezi než by byla příkladmo vyjmenována i uznaná doba rodičovství, mají právo přerušit studium a doba takto přerušeného studia se jim nezapočte do tzv. maximální doby studia (což platilo podle mě vždy, byť ze strany NSS z ne zrovna validních důvodů odmítáno)? Proč k takovému výkladu musíme dospívat soudně per analogiam zpochybněním argumentace a contrario? Proč se musí zákon nejprve zaměřit na subjektivně pociťovaný palčivý, ovšem partikulární problém a rezignovat na princip obecnosti právní regulace, lepší prostředek k dosažení rovnosti před zákonem? Protože gender studies potřebují mít svůj pomníček a ostatní ať si to prosazují sami?

Guy Peters řekl(a)...

Co se týká prostituce, už tady bylo zmíněno v diskussi, že prostitut nebo prostitutka je stíhán bez ohledu na pohlaví, takže o přímou diskriminaci se nejedná. Co se týká nepřímé, tak to je do značné míry ideologický koncept, protože nebere v potaz pohlavní rozdíl poptávce. Stíhat klienty by tedy mělo stejně disproporční effekt vůči mužům, tedy stejná nepřímá diskriminace, která zde, zdá se, nevadí.

Jinak bych chtěl upozornit na positivní diskriminaci přímo v zákoně, § 163 NTZ: „Těhotná žena, která své těhotenství sama uměle přeruší nebo o to jiného požádá nebo mu to dovolí, není pro takový čin trestná, a to ani podle ustanovení o návodci a pomocníkovi.“ Toto ustanovení feministům vadí či nevadí, když rovněž zákládá pohlavní nerovnost, neboť lze mít za to, že pachateli nelegálních potratů budou převážně muži?

Christabel řekl(a)...

Ad GP: tato poznámka dobře ilustruje, jak nešťastné je v diskusi (i článku, ovšem) argumentovat zrovna trestním právem, které je ovládáno sadou specifických zásad. Diskusi o diskriminaci to potom jenom zamlžuje.
Příklad autorky s kriminalizací klientů prostitutek je v tomto směru ilustrativní, v negativním smyslu.

Je jistě nadbytečné to připomínat, ale pokud je citované ustanovení (163 TZ) projevem trestněprávní zásady, že skutková podstata nemá kriminalizovat toho, vůči jehož ochraně směřuje, těhotná žena nemůže být kriminalizována za toto jednání. Kdyby mohli být těhotní muži, jistě by se to na ně také vztahovalo - to je podstatné.

Mimochodem, co takový trestný čin "vražda novorozeného dítěte matkou"? To je přímo diskriminující skutková podstata.
Ovšem za tento čin mohou být odsouzeny jenom ženy, tedy počet odsouzených mužů a žen je zcela disproporční. S tím by se mělo něco dělat...?

Jan Kasal řekl(a)...

ad Jan Potměšil:

"...(i v Novém zákoně ve známém příběhu kamenují ženu, nikoliv muže, ač cizoložili oba). V patriarchálních kulturách za přestupky v oblasti sexuality jsou ostatně trestány v drtivé většině ženy, nikoliv muži."
Zrovna v souvislostí s Biblí je to zcela neplatné tvrzení. V Novém zákoně sice je příběh o neuskutečněném kamenování cizoložnice, ale podle Starého (Mojžíšova) zákona nikoliv podle Nového zákona. O muži se tam napíše, takže nelze usuzovat, zda byl nebo měl být kamenován. Jinak ale platilo, že podle Mojžíšova zákona byl stejný trest pro muže i ženy:

Jan 8:3-9
(3) I přivedli k němu zákoníci a farizeové ženu v cizoložstvu popadenou; a postavivše ji v prostředku,
(4) Řekli jemu: Mistře, tato žena jest postižena při skutku, když cizoložila.
(5) A v Zákoně Mojžíš přikázal nám takové kamenovati. Ty pak co pravíš?
(6) A to řekli, pokoušejíce ho, aby jej mohli obžalovati. Ježíš pak skloniv se dolů, prstem psal na zemi.
(7) A když se nepřestávali otazovati jeho, zdvihl se a řekl jim: Kdo jest z vás bez hříchu, nejprv hoď na ni kamenem.
(8) A opět schýliv se, psal na zemi.
(9) A oni uslyševše to a v svědomích svých obviněni jsouce, jeden po druhém odcházeli, počavše od starších až do posledních. I zůstal tu Ježíš sám, a žena uprostřed stojeci.

Mojžíšův zákon:
Leviticus 20:10 Muž, pak, kterýž by se cizoložství dopustil s ženou něčí, že zcizoložil s ženou bližního svého, smrtí umře cizoložník ten i cizoložnice.

Deuteronomium 22:22-24
(22) Kdyby kdo postižen byl, že obýval s ženou manželkou cizí, tedy umrou oni oba dva, muž, kterýž obýval s tou ženou, i žena také; i odejmeš zlé z Izraele.
(23) Byla-li by děvečka panna zasnoubená muži, a nalezna ji někdo v městě, obýval by s ní:
(24) Vyvedete oba dva k bráně města toho, a uházíte je kamením, a umrou, děvečka, proto že nekřičela, jsuci v městě, a muž proto, že ponížil ženy bližního svého; a odejmeš zlé z prostředku svého.

Anonymní řekl(a)...

ad Jan Kasal : z Janova evangelia pro feministky vyplývá, že existence morálních mužů, kteří by mohli kamenem hodit, je na závadu , neboť by tím nepřímo diksriminovali ženu :-) Patrně bude muset text projít genderovou očistou ....

Onehdá jsem četl text zuřivého francouzského marxisty D.N. Peterse (1922-1980) a který měl podobně zjednodušené vidění historie, neopřené o fakta, ale o mýty, které ještě dodatečně upravoval o své hodnotící teze. Skoro začnu věřit Tigridovi, že příklon jeho generace k bolševismu nebyl dán ani tak zkušeností s válkou ale povrchním vzděláním.


Martin Koukolík

Jan Potměšil řekl(a)...

Ad JK:
Starý vs. Nový zákon - to je myslím ten rozdíl mezi Law in books a Law in action:-) Jak vyplývá z toho, koho zákoníci a farizeové přivedli ke kamenování...

Pefi řekl(a)...

V jedné věci má autorka pravdu:
... koncept excesu u nutné obrany v trestním právu je vystavěn na představě relativně krátké bitky mezi zhruba stejně silnými oponenty

Já bych ještě doplnil, že součástí tohoto pomýleného konceptu je celá řada doplňujících bludů:
- běžná fackovačka, či rvačka je v zásadě neškodná a oběti nic nehrozí;
- údery pěstí do hlavy nemohou způsobit oběti vážnější poranění a oběť si toho musí být po celou dobu útoku vědoma;
- obrana proti útoku musí být zpočátku mírná, až když mírná obrana nepostačuje, je přípustné obranu zintenzivnit; když ani intenzivní obrana nepostačuje, je možné přistoupit k obraně nepřiměřené;

Právo psané je zcela zjevně v pořádku (obrana nesmí být zcela zjevně nepřiměřená), na dané téma existují i vynikající judikáty, které nám mnohé jiné země mohou jen tiše závidět.

Mnozí naši soudci však mají tendenci slova zcela zjevně nepřiměřená vykládat způsobem, který lze vysvětlit snad jen nadměrným sledováním holywoodské produkce a nulovou znalostí sindefendologie a psychologie sebeobrany. Kárné žaloby se nepraktikují ani tam, kde soudy vyšší úrovně dávají najevo, že rozsudek nižší instance byl zcela otřesný, nevyvážený neodůvodněný a po všech stránkách mizerný.

Opět se nejedná problém genederový, ale všeobecný - mnohé soudy neakceptují sebeobranu, pokud obránce sám není dostatečně těžce zraněn, úspěšnou sebeobranu často OČTR nebo i soudy kvalifikují jako vraždu (když už jste útočníka bodnul, musel jste vědět, že ho můžete zabít => vražda).

Stejně tak žena, která si v očekávání pravidelného domácího násilí připraví na svou obranu nůž, bude obviněna z vraždy.

Skutečnost, že obránce chodí po světě vybaven jakoukoliv zbraní interpretují naši soudci jako "pohybuje se mezi lidmi a čeká na příležitost zbraň použít".

(U policistů jim to samé zjevně nevadí, jako by policisté, dokud zbraň nepoužijí, snad ani nebyli lidé.)

V případě nutné obrany pak platí, že vše co může být použito proti obránci, proti němu použito bude:

má výcvik - měl se ubránit jinak;
nemá výcvik - nemohl správně vyhodnotit hrozbu a pro svou obranu zvolil neadekvátní prostředky;
pohrozil použitím zbraně - zbytečně eskaloval konflikt vytažením zbraně;
použil zbraň ihned - nedal útočníkovi šanci;
nedal varovný výstřel - nevyužil všechny možnosti k odvrácení útoku;
dal varovný výstřel - hrozba nebyla natolik akutní, aby ospravedlnila vytažení zbraně, zbraní jen eskaloval konflikt, varovným výstřelem ohrozil okolí a tím dostatečně prokázal, že nedbá na zdraví a životy ostatních osob;

Předvídatelnost soudního rozhodnutí, která má být základem právního státu, pak spočívá v tom, že cokoliv obránce udělá, bude z hlediska soudu špatně.

Pefi řekl(a)...

Nyní jsme v situaci, kdy v případech nutné obrany často nedávají smysl ani rozsudky u poměrně jednoduchých a jasných případů, kdy byl obránce napaden neznámou osobou.

Ve výsledku i policisté se bojí použít zbraň. Agresivní lidé, obvykle muži v plné síle, se nebojí ničeho, protože ví, že se oběť bránit de facto smí, až když je na obranu už pozdě.

A tak muží týrají ženy, mladí muži bijí důchodce, svalnatí mlátí méně svalnaté a kdo nechce být umlácen a ozbrojí se, ten je podle soudu vrah, který čeká na příležitost.

Doufat, že se naši soudci postaví čelem k právu týrané osoby na aktivní obranu, je zcela utopické.

Současná formulace nutné obrany v zákoně je z pozice obránce vynikající, ale z mnoha rozsudků je zjevné, že se mnozí soudci literou zákona nehodlají nechat omezovat ve svých názorových úletech. Cesta k nápravě není v zásazích do litery zákona, ale je potřeba změnit vzdělávání soudců a fungování soudcovské samosprávy. Problém není genderový, ale hluboce systémový.

Pan Pecina na svém blogu napsal:
Soudcovská samospráva nefunguje a snaha o nápravu zřízením specialisovaných smíšených senátů se zcela minula účinkem: soudci mají sami na sebe úplně jiný metr než na ostatní ...
S tímto nezbývá, než jen souhlasit.

Nezávislá justiční samospráva a její samočistící mechanismy jsou zjevně nefunkční, ministerstvo je v této věci impotentní. Jako občan se domnívám, že není jiné cesty, než doufat, že zákonodárný sbor do justičního porcelánu konečně šlápne.

Ženy, které nechtějí být obětí násilí, se naštěstí mohou legálně ozbrojit a podle litery zákona i zbraň na svou obranu použít. V ČR jsme zatím naštěstí nedospěli do stavu, kdy by někdo měl tu drzost ženám radit, aby při pokusu o znásilnění zkusily útočníka nanejvýš pomočit, pozvracet, nebo pískat na píšťalku (... , ale hlavně se neozbrojujte). Jak to pak dopadne u soudu, je samozřejmě loterie.

Unknown řekl(a)...

AD PH

v reakci na Váš příspěvek, bych se Vás zeptal,

1) ve kterém zákoně tedy najdeme zvyklosti, obyčeje, precedenty, metody interpretace atd.

2) jak Vám lex superior, lex posterior a lex specialis pomůže vyřešit otázku konfliktů ústavních práv např. svobody slova a práva na ochranu osobnosti.

MH

kocour řekl(a)...

Michal Holas:

Zřejmě jste nepochopil, že autorčin a Tomášův "zákon" vnímám jako "právní norma". Jinak by to nedávalo smysl vůbec.

P.H.

Anonymní řekl(a)...

Chybí ještě povídání o děvce babylonské...
Podle mne je to důsledek faktu, že
autorka blogu předkládá hlavně to, co je vytrženo z kontextu, nabízí něco, co nemá žádný teoretický ani praktický význam. Silně pochybuji o tom, že středem jejího snažení jsou skutečné a aktuální zájmy žen aspoň zde v ČR.
Nemohu si nevšimnout, že napadá muže jako odpovědné subjekty za tvrzené strádání žen.

Je nesporné, že prostituce je specifická forma obživy, a to zcela nebo i částečně. Rozhodně její sjednávání a provozování nepatří na veřenost. Nelze ale
výlučně uvádět, že se koná jen v heterosexuání rovině,a ne v lesbické nebo homosexuální mužské formě, anebo třeba jen jako placené představení sodomie. Jak bychom např. řešili otázku trestnosti majitelky/le toho "koně či psa" ? Jaká odpověď by byla dána na otázku, co při heterosexuální prostituci převažuje, nabídka či poptávka ?

Nedávno v televizi jsem zaslechl výrok jednoho senátora na adresu
matek-samoživitelek: Ať pořád nenatahují ruce pro peníze, ale ať si najdou manžela.

V ten moment se mi vybavil děj jednoho amerického filmu, ona číšnice,samoživitelka, která byla schopna platit jen základní zdravotní pojištění, a její nemocný syn s indikovaným těžkým astmatem nemohl být běžně vyšetřen
pro nedostatek výše pojištění. Až se tak stalo, zjistilo se, že se nejedná o astma, ale o běžně léčitelnou alergii.

To je zřejmě scénář, který nás čeká, a co tyto ženy a jiné, jak to bude s výší jejich důchodů, když je průběžný systém neustále decimován a základní princip solidarity je cíleně odbouráván,
a co vyšší vzdělání s placeným školným pro jejich děti,a co někteří jejich zaměstnavatelé, zpravidla živnostníci, kteří jim platí oficiálně jen minimální mzdu a zbytek cash bez zdanění a z toho neodvedených odvodů na zdravotní a důchodové pojištění.
Dle mne v těchto oblastech se děje
dikriminace a nejen žen, a co feministky na tato témata?
Nic jsem neviděl, nic neslyšel, ticho po pěšině života.

Jan Kasal řekl(a)...

ad diskriminace prostitek:
Imho typický příklad slepé aplikace ideologie bez ohledu na praktické důsledky. Komu tím feministky prospějí? Samotné prostitutky určitě nemají zájem na kriminalizaci svých klientů, neboť by takto o ně přicházely. Takže kde je ta diskriminovaná oběť, kterou je třeba chránit?

ad nutná obrana:
Na případy zabitých tyranů by měla dopadat nová privilegovaná skutková podstat zabití podle § 141 v trestním zákoníku. Ta umožňuje uložení podmíněného trestu. Imho by ale ani tato podstata neměla dopadat na ženy, které zabití svého tyrana dlouhu a důkladně připravovaly, což je taky známý příklad z praxe.

ad stalking:
Nevím jaký má mít gender rozměr a psaní o jeho kriminalizaci považuji spíše za matoucí,neboť skutková podstat nebezpečného pronásledování vyžadující znak obavy o život, je dosti úzká a na většinu případů stalkingu dopadat nebude.

ad závěrečná poznámka:
Zdůraznění podobnosti marxismu a feminismu považuji za trefné. V naší zemi máme zkušenost s tím, jak devastující vliv na společnost v praxi marxismus měl. Patrně proto nejsou Češi z feminismu tak nadšení jako na Západě. Feminismus je ještě nebezpečnější než marxismus, neboť se snažím mnohem hlouběji zasáhnout do soukromé sféry člověka, což je charakteristický rys všech totalitních ideologií.

Jakub Backa řekl(a)...

Nejsou ty poslední dva autorčiny články "mírně" protichůdné? Na jednu stranu autorka tvrdí, že mezi muži a ženami nejsou žádné významné charakterové, výkonnostní, povahové rozdíly odůvodňující diskriminaci, na druhou stranu ale oponuje, že v právu/společnosti se příliš používá mužský/patriarchální/vědecký/objektivní/fuj fuj princip. Tak pak nevím...

Jan Vučka řekl(a)...

K nutné obraně: a je to pravda nebo je to taková právnická latina? V komentářích se dá najít poměrně hodně zprošťujících rozsudků v případech, kdy útočník utrpěl brutální zranění či smrt (aniž bych to dohledával, z hlavy si pamatuji klasiciký socialistický s propíchnutím kosou i moderní ze zastřelením útočníka házejícího kameny).
Dle mých vědomostí se podobné případy běžně stíhají z jakéhosi alibizmu "aby někdo neřekl, že orgány nejsou aktivní", ale soudy jsou v tomto celkem spolehlivý filtr a buď na první instanci nebo později to zprostí.
Také jsem slyšel hodně divokých historek (údajně jeden znalec na defendologii prohlásil, že nemohlo jít o nutnou obranu, protože obránce měl příliš dlouhý nůž; patrně měl podle pana znalce říci útočníkovi "promiňte, posečkal byste zde chvíli, dojdu si pro jinou zbraň k obraně"), jenže žádnou z takových historek jsem neviděl potvrzenou černé na bílém, zatímco ty zprošťáky ano.
(připouštím, i sama existence takových zprošťáků je znamením systémového selhání OČTŘ, ovšem na úrovni policie a státního zastupitelství, ne soudu).

Jan Slanina řekl(a)...

Prakticky: jaká by byla skutková podstata "vyhledávání sexuálních služeb"? Že řidič automobilu na prostitutku zatroubí? Že zastaví a stáhne okénko? Nebo že si dá inzerát?

Myslím, že by vznikla skutková podstata, která by byla stíhatelná jen s využitím cílené provokace, což mi přijde její závažnosti zcela nepřiměřené.

A bez této provokace by byla v podstatě nestíhatelná - vytvářet takovou skutkovou podstatu proto, aby bylo dosaženo formální rovnosti obou stran transakce, mi přijde trochu absurdní.

A, jak už psali dříve diskutující, těžko chápat za diskriminační zákaz aktivity jen proto, že se jí častěji věnuje určité pohlaví. Není třeba diskriminační, pokud můj zaměstnavatel zakáže přístup na server některé válečné hry, kterou ženy prakticky nehrají, zatímco muži jí rádi holdují?

Myslím, že není, protože to sleduje legitimní cíl.

Jakub Drápal řekl(a)...

Děkuji autorce za zajímavý post. Byť (jak je vidět z diskuze) některé myšlenky si nemusí nárokovat absolutní platnost, je dobré je v českém prostředí zmínit, minimálně už jen z důvodu, že by jinak nebyly pravděpodobně zmíněny nikde jinde. A sesumírování této složité problematiky do několika příspěvků je příjemné :)

Zajímal by mne názor autorky na problematiku odškodnění za diskriminaci, o které mluví.

Má být odškodnění za diskriminaci ve stejné výši vůči všem či má být v poměru vůči něčemu jinému? Např. v pracovních sporech vůči (možnému) platu. Pokud by měly být odškodňováni vůči svému platu, pak budou ženy odškodňovány méně, jelikož vydělávají méně. Podobně, se domnívám, budou méně odškodnění Romové.
Existují studie, které rozeznají tyto faktory a stejně dojdou k názoru (podobně jako v případu odměňování), že určitá část rozdílu nejde vysvětlit jen dle těchto faktorů?
Jsem si samozřejmě vědom, že v některých oblastech (např. občanských právech) se toto neuplatňuje a měřítko je stejné pro všechny. I tu si ale člověk říká, zda je spravedlivé, aby za stejné porušení práva např. spravedlivého procesu dostal v rozsudku občan Moldavska a Francie - zda i zde by nebylo na místě přizpůsobit výši např. životnímu standardu státu či majetkovým poměrům jednotlivce. Přeneseně se to pak vztahuje i na další skupiny, pokud jedna vydělává více než druhá.

Pefi řekl(a)...

Ad Jan Vučka:
Latina to není, mnou uvedené konstrukty jsem bohužel viděl v odůvodněních rozsudků. Až na jeden konstrukt šlo o české soudy, ten jeden byl z USA, přičemž však podobný konstrukt byl použit ve správním řízení.

Nevedu si archív zběsilých rozsudků, ale jeden případ za všechny:
Taxikář, který seděl ve svém autě za volantem, byl napaden statným opilým agresivním mužem. útočníkem byl muž, o kterém se v komunitě taxikářů zřejmě vědělo, že je agresivní a násilnický. Taxikář se bránil nožem. Soud neměl pochyby o tom, že útok byl nevyprovokovaný, nebylo pochyb o tom, že sedm bodnořezných ran k odvrácení nevyprovokovaného útoku nestačilo. Osmá rána byla smrtící. Taxikář byl odsouzen za vraždu.
Rozsudek: http://www.advokati-zlin.cz/download/rozsudek.pdf
Vrchní soud potom tento šílený rozsudek zvrátil, taxikář byl osvobozen. Ale mezi tím:
- taxikář strávil více, než rok ve vazbě
- taxikář, který si taxikařením jen po večerech přivydělával, přišel o práci, protože s ním zaměstnavatel (AČR) neprodloužil smlouvu.
- taxikář se ženou spláceli hypotéku, pokud se nemýlím, v důsledku neschopnosti ji splácet o bydlení přišli.

Konstrukty soudu: (nejedná se o doslovné citace):
(str. 16:) naprosto chybný je závěr znalce (z oboru sebeobrana) že útok probíhal s velkou intenzitou, protože na bránícím se napadenému nebyla způsobena zranění, která by to dokládala.
K počtu úderů během cca 20 sekund trvajícímu útoku, který soud zpochybňuje, bych dodal, že soudce je zcela mimo. Znalcem uváděný počet cca 20 úderů je konzervativní odhad, teoreticky možný by byl počet 60 úderů. Jeden úder za sekundu je tempo, které je i pro útočníka poměrně pohodlné. Ale soudci se znalecký posudek obhajoby prostě nehodil.
Zdůvodnění, proč byla obrana nožem zcela zjevně nepřiměřená pak naleznete na straně 18 rozsudku:
- Obžalovaný věděl, kdo je útočník a věděl, že tento člověk lidi pouze mlátí, ale doposud nikoho nezabil.
- Obžalovaný sám má sklony k vyvolávání rvaček
(obžalovaný se kdysi coby revizor dopravního podniku opakovaně popral s agresivním černým pasažérem, čímž hrubě překročil pravomoce revizora, který nemá právo pasažéra zadržet za použití násilí).
- Obžalovaný i útočník vážili zhruba stejně
(bez ohledu na to, že útočník byl ve formě, měl policejní výcvik, zatímco taxikář měl nadváhu a měl sice vojenský výcvik, ale jako obsluha radaru).
- Obžalovaný věděl, že útočník, když bije lidi, tak do nich pouze bušívá pěstmi a nepoužívá zbraně.
- Útoku bylo přítomno více osob, coby svědci
(jak toto souvisí s přiměřenosti obrany, když útok i podle soudu trval minimálně 20 sekund, to ví skutečně jen soudce).

Soud má pocit, že kdyby uznal, že se jedná o nutnou obranu, tak by tím vyslal signál, že při útoku beze zbraně je přípustné bránit se nožem, což by vedlo k nárustu konfliktů mezi taxikáři (str. 19).
Institut nutné obrany je určen pro situace, kdy je útočníkem zcela neznámá osoba (zákazník), ale v případě konfliktu mezi taxikáři je nepřípustné, aby obrana proti neozbrojenému útočníkovi byla za použití zbraně (opět str 19).

Zprošťující rozsudek vrchního soudu: http://www.advokati-zlin.cz/download/rozsudek2.pdf
------
V souvislosti s tímto „feministickým“ tématem není bez zajímavosti, že taxikář-muž byl v té době na mateřské, aby jeho žena mohla přes den chodit do práce.

Pefi řekl(a)...

Ad Jan Vučka:
Rozsudek nemám případ znám jen z médií, ale:

Muž (opilý) obtěžovaný bezdomovci v Brně na nádraží na svou obranu vytáhl nelegálně drženou pistoli, napřed tou pistolí pohrozil, což však na odvrácení hrozby nestačilo. Bezdomovci došli k názoru, že se jedná jen o "plynovku" - zbraň kategorie D, která nemusí být smrtící (leč na kontaktní vzdálenost s ní usmrtit lze). Následně střelec zbraň skutečně použil.

Hrozba zbraní, která může usmrtit nebo způsobit vážná poranění, k odvrácení útoku nestačila.

"Proč jste nevystřelil do vzduchu, proč jste neudělal cokoliv jiného? Mohl jste křičet, mohl jste utéct," ptal se Teplého soudce Aleš Novotný.

http://www.ceskatelevize.cz/zpravodajstvi-brno/zpravy/164762-za-strelbu-na-bezdomovce-dostal-mladik-12-let/


U výstřelu do vzduchu pan soudce nějak zapomněl, že střela někam musí dopadnout, v případě výstřelu kolmo nad sebe je dopadová energie dostatečná na zranění dospělého nebo usmrcení dítěte.

Pravděpodobnost škodilvého následku je velmi malá, není zcela nulová. V případě, že výstřel do vzduchu není veden zcela kolmo, ale je veden nahoru někam vpřed, bude dopadová energie mnohem vyšší.

Každý kdo někdy držel v ruce pistoli ví, že vystřelit kolmo nahoru je čirá utopie zejména v okamžiku, kdy je člověk ve strestu. Dopadová energie střely tak bude mnohem vyšší a může zabít i dospělého. A k tomuto uprostřed města plného lidí nabádal soudce ? Co by asi soudce napsal do rozsudku na tému ublížení na zdraví s následkem smrti z důvodu zásahu střelou z varovného výstřelu ?

Střelec měl být souzen (a odsouzen) za:
- nedovolené ozbrojování,
- pokud zbraní kolem sebe mával několik minut tak i za ohrožení pod vlivem návykové látky.

Ale opravdu mi není jasné co víc na svou obranu člověk může udělat, než že pohrozí použitím zbraně.
Odsouzen byl dle médií za pokus o vraždu.
----
Otázka pana soudce, proč se nepokusil utéct mi pouze připomíná situaci z tělocvičny, kdy na mě instruktor (bývalý policista) křičel, že k útočníkovi se nikdy nesmím otočit zády a to ani po té co již byl "smrtelně zasažen sečnou zbraní".

Moje sestra kdysi na nádraží útočnika přemohla, složila ho na zem, aniž by ho jakkoliv zranila, a zkusila odejít - útočnik vstal a zaútočil znovu. Čímž se prakticky potvrdilo tvrzení teoretiků, že útok skončí až v okamžiku, kdy se útočník rozhode, že již dále útočit nebude, nebo že dalšího útoku již není schopen. Pokusit se od dvojice útočníků odejít je opravdu odvážná myšlenka.
----
Rozsudek v této kauze bych opravdu rád viděl - nemáte někdo v ASPI číslo spisu odkaz ?

Anonymní řekl(a)...

Problematika domácího násilí je velice tenkým ledem, protože v řadě případů nelze zjistit původce, příčinu.

Feministky předkládají model, kdy
zpravidla alkoholem posilněný silný muž jen tak fyzicky napadá členy domácnosti.
Autorka říká: Domácí násilí není exesem, ale pravidlem.

Programově vynechává obecně známé situace, kdy muž je cíleně dlouhodobě provokován, hrubě dehonestován nezřídka i před dětmi, stává se předmětem intrik.
A jeho následný případný násilný akt je tedy exesem v afektu.


Pefi řekl(a)...

Ad Jan Vučka III:

4To548/2010:

Návrh na doplnění dokazování provedením rekonstrukce soud zamítl, protože ji považuje za nadbytečnou.

Proč? Protože se soudcům nehodí do krámu zjištění, že střela ve vzduchu nemůže kličkovat, což by při rekonstrukci muselo vyjít najevo.

Z rosudku:
"S údajně nekonfliktní a klidnou povahou obviněného nekoresponduje ani skutečnost, že považuje za nutné ozbrojit se, když jde na pouť, tedy na místo, kde ikdyby se cítil ohrožen, zbraň použít nemůže."

Kdo má u sebe zbraň je prostě špatný a apriorně agresivní bez ohledu na to, že mít u sebe zbraň není zakázáno a bez ohledu na znalecký posudek psychologa i šetření v místě bydliště.

Absurdní dění kolem případu je rozebráno zde:

http://karasek.blog.idnes.cz/c/260357/Stalo-se-Strelba-vKrusnych-horach.html

Jsou tam i fotky prokazující nesmyslnost verze s kličkující střelou, kterou soud prohlásil za pravdivou.

Výkon znalce Nachodského je opravdu pozoruhodný, místy znalec více méně odporuje i tomu, co sám popisuje v jinak výborné knize "Nebojte se bránit".

Bohužel znalec v tomto případě právo použít zbraň na svou obranu přiznává pouze policistům a navíc v případě střetu předpokládá, že každý obránce se během střetu chová (z hlediska teorie vedení boje) takticky správně. Já se i po několika letech chození na tréninky čas od času zachoval na tatami jako naprostý pitomec. Což pak teprve člověk, který trénink ani výcvik za sebou nemá ...

Knihu "Nebojte se bránit" doporučuji, ale z výkonu autora a znalce u soudu i výkonu soudce samotného jsem poněkud zděšen.

Anonymní řekl(a)...

Ad. Jan Kasal

V roce 1999 byl Karel Marx v anketě britské BBC vyhlášen největším myslitelem druhého tisíciletí.
Přečtěte si prosím Kapitál, a potom se třeba pořádně rozhlédněte kolem sebe. Považuji za nepřípadné srovnávat jeho ucelenou filosofii s pokřikem feministek.Ten je jen dalším kamínkem z četné mozaiky, který eroduje tzv. západní společnost a její hodnotový systém.

Osobně jsem rád, že většinou diskutujících byly blogy autorky zpochybněny. To osvědčuje, že zatím je vše v pořádku.

Anonymní řekl(a)...

A Marx : Nevím, ale popularita Marxe u britské veřejností a kvalita jeho díla nemá smysl dávat do vzájemného kontextu. Britské ankety jsou obecně ukázkou nefunkčnosti britského systému středních škol. Samotné dílo Marxe není žádná ucelená filosfie, pokud vyjdu z Kapitálu, tak se jedná o naprosto subjektivistické plácání bez ladu a skladu, kdy zaměńuje deskripci a hodnocení. Nakonec v jeiné zemi, kde podobný systém opravdu dobře fungoval, je Čína, a to proto že si vzala jen hodnocení a vnitřek změnila podle svého, vznikl živelný kapitalismus s fasádou socialismu.

ad skutková podstata (Jan Slanina) Tak jistě lze naformolovat analogickou obecnou skutkovou podstatu a praxe si výklad najde. Sám také nechápu, proč nejsou trestání i plátící.

Jan Hlaváček

Pefi řekl(a)...

Ad "zatím je vše v pořádku".

Pokud se nemýlím, tak do novely VŠ zákona se dostala myšlenka, že mateřská dovolená se nezapočítává do celkové délky studia a je nárokovatelným důvodem pro přerušení studia. U pětiletého magisterského studia, kde maximální doba studia dnes může být i 11 let (např. 2. LF UK) se tím celková délka studia se dvěma dětmi prodlužuje až na 17 let. Nejsem si jistý jestli je to pokrok. V oborech, kde se stav vědy a techniky mění, mění se i studijní plány, se toho za 17 let může změnit docela dost. Studijní programy, kde student původně studoval, už dávno nemusí existovat, ale škola jejich existenci bude muset nějak udržet a zajistit.

Možná se mylím, ale dávat takto najevo, že těhotenství je nehoda, na kterou nemá těhotná osoba vliv, je docela odvážné. Diskriminuje to oběti skutečných nehod, kterým se prodloužení ze zdravotních důvodů do maximální délky studia započítává.

Kdyby radši naši moudří legislativci zajistily pro studentky a studenty dostatek cenově dostupných kapacit ve školkách a jeslích ...

Anonymní řekl(a)...

adJKasal)
"Feminismus...je jen dalším kamínkem z četné mozaiky, který eroduje tzv. západní společnost a její hodnotový systém."

Můžu se zeptat, na čem je onen hodnotový systém založen? Netvoří náhodou jeho součást i princip rovnosti lidí a oné zde tolika lidmi odmítané svobody volby? A pokud ne, mají lidé, kterým nepřeje svobodu a považuje je za méněcenné, nějaký důvod tento systém hájit?

"Pokřik feministek". Jaké feministické práce jste četl? Tahle snaha feminismu nikoli názorově čelit, ale a priori ho zesměšnit a devalvovat, mi přijde - řekněme - hodně zajímavá.

"Osobně jsem rád, že většinou diskutujících byly blogy autorky zpochybněny. To osvědčuje, že zatím je vše v pořádku."

Nepřijde mi, že by blogy byly zpochybněny. Většina diskutujících se s autorkou zcela míjí. Nevyvracejí její argumenty, pouze buď feminismus bez bližšího zdůvodnění haní (feminismus ničí sociální vazby, ergo je špatný, ergo víc se nebavíme), šíří opět bez jakéhokoli zdůvodnění poplašné zprávy (hrozí sexmise, bububu, zanikne západní civilizace, bububu), nebo si zkrátka vymyslí svůj vlastní "feminismus" a ten pak s velkou slávou vyvracejí (feminismus chce nadvládu žen, ergo je špatný). Zda je tento způsob diskuse - a i to, že k němu dochází právě u tohot tématu - v pořádku, to ať si každý posoudí sám.
Tereza Radová

Občasný blogger řekl(a)...

Re: Mýtus dobrovoľnosti

Často sa tu opakuje argument, že prostitúcia je dobrovoľná transakcia dvoch zmluvných strán, a teda ju má právo nechať na pokoji. Problémom tohto argumentu je, že je iluzórne považovať slobodnú vôľu za čiernobiely koncept. Kým sa na veci nepozrie niekto zbližšia, nevieme, čo si presne predstaviť pod vetou: Ona to robí dobrovoľne.

Aj preto je dobré, že genderové štúdiá zapĺňajú túto medzeru v našich vedomostiach. Vďaka nim vieme, že z takmer 500 prostitútiek a prostitútov z piatich krajín neuveriteľných 92 percent uviedlo, že chcú s prostitúciou prestať. To, že tak napriek tomu neurobili, vrhá trochu iné svetlo na rozsah možností, ktoré títo ľudia majú, či už na vstupe alebo pri zvažovanom výstupe z tejto „profesie“.

Každý, kto čítal Bedárov, si môže pripomenúť osud Fantiny a porozmýšľať nad tým, do akej miery bolo jej rozhodnutie stať sa prostitútkou slobodným vyjadrením jej dlhoročných kariérnych ambícií. Z našich pohodlných kancelárií a knižníc sa nám ťažko verí, že aj v dvadsiatomprvom storočí sú medzi nami novodobé Fantiny, pre ktoré je prostitúcia asi podobne slobodnou voľbou, ako si my všetci slobodne vyberáme dýchať exhaláty áut a fabrík. Ako dobre, že máme Báru a jej kolegov a kolegyne, ktoré nás na zložité dilemy súvisiace s prostitúciou kvalifikovane upozorňujú!

Ak uznáme nevyhnutnosť regulácie povolenej miery znečistenia autami a fabrikami, tak sme práve urobili prvý myšlienkový krok k uznaniu oprávnenosti regulácie prostitúcie. Následne, ak metodologicky rigorózny výskum preukáže, že jednou z efektívnych foriem tejto regulácie je kriminalizácia klientov, v čo veria napríklad vo Švédsku, myslím, že moderné spoločnosti potrebujú lepší protiargument ako údajnú "slobodnú vôľu" prostitútok na to, aby takýto návrh zmietli zo stola. Skeptikom odporúčam, aby si prečítali autorkin článok, na ktorý ona sama odkazuje – k svojmu prekvapeniu tam nájdu (aj) práve tieto presvedčivejšie protiargumenty.

Kubo Mačák

kocour řekl(a)...

Kubo Mačák:

" Problémom tohto argumentu je, že je iluzórne považovať slobodnú vôľu za čiernobiely koncept."

Problém tohoto argumentu je, že takto byste zpochybnil jakoukoli smlouvu. Když si někdo bere půjčku v bance, taky to nedělá proto, že být v dluzích je jeho hobby.

P.H.

Anonymní řekl(a)...

Přibližně 90% podomních prodejců nechce být podomními prodejci. Mýtus dobrovolnosti ? Prostitutky to dobrovolně dělají a že by chtěli dělat něco jiného z toho stále nedělá nevolnictví.

Stále se opakují stereotypy Vaší argumentace, když vyčerpáním agrumentů u problému A přeskočíte na téma B, ze kterého uměle uděláte problém.

Zakažte prodejní prodejce, prostutice, potrat, rozvody .... zakažte postupně prostě vše přirozené ...

Michal Hrázný

Pefi řekl(a)...

Ako dobre, že máme Báru a jej kolegov a kolegyne, ktoré nás na zložité dilemy súvisiace s prostitúciou kvalifikovane upozorňujú!

Kvalifikovaně upozoňují, ale také kvalifikovaně zapomínají dávat věci do kontextu, aby bylo možné srovnání.

Sdělení, že prostitutka má 40x větší šanci být obětí vraždy, než zbytek populace, zní opravdu hrozně.

Ale skutečný vědec by se toto číslo pokusil usadit do nějakého relevantního kontextu. Na vraždu prostitutky zákazníkem je ve své podstatě možné nahlížet jako na pracovní úraz. Když pak srovnáte počet smrtelných nehod u havířů a dalších lidí pracujících v podzemí a vražd u prostitutek, tak jste na zhruba na stejných číslech. Práce prositutky tak z hlediska bezpečnosti práce vychází zhruba jako práce havíře. A to už tak hrozně nezní.

Co se týče toho, že 92% prostitutek a prostitutů by radši dělalo něco jiného. Vhodně formulovanou otázkou nejspíš zjistíte, že minimálně 90% horníků by také radši dělalo něco jiného (bezpečnějšího a stejně dobře nebo lépe placeného).

A co se týče té "regulace" formou zákazu - v odkazovaném článku velmi příhodně použili slovo prohibice. Než začnete jásat nad tím, že ve Švédsku (a možná i Norsku) hodlají zavést prohibici, tak se zamyslete nad prohibicí alkoholovou v USA kolem roku 1930 a jejími následky:

- nárust všech druhů násilné kriminality o desítky procent;
- nárust vlivu gangů, mafií a organizovaného zločinu na chohod společnosti;
- desetinásobný nárust počtu osob ve vězeních;
- mnohonásobný nárust výdajů na činnost bezpečnostních složek a provoz věznic;
- dramatický nárust počtu alkoholiků;

Není náhodou, že na otravu methanolem k nám vezli protilátku z Norska, kde je na alkohol částečná prohibice, vysoké daně na alkohol a státem řízený monopol.

Také není náhodou, že v USA prohibici zrušili hned, jak si uvědomili, že reálné benefity se obtížně hledají, ale nezamýšlené následky likvidují celou zemi.

Ak uznáme nevyhnutnosť regulácie povolenej miery znečistenia autami a fabrikami, tak sme práve urobili prvý myšlienkový krok k uznaniu oprávnenosti regulácie prostitúcie.

V tomto kontextu lze uznat nutnost regulace toho, aby prostitutky neotravovaly vzduch levnými voňavkami, aby ani jinak nadměrně neobtěžovaly kolemjdoucí, případně aby jejich služby směli využívat pouze plnoleté osoby. Ale víc z toho opravdu nevytěžíte.

Ondrej.Rucka řekl(a)...

Je poměrně známá věc, že v pornografickém průmyslu má mužský aktér za jednu scénu násobně nižší platové ohodnocení, než jeho partnerka z této scény. Zajímalo by mě, jestli by tato platová disproporce šla kvalifikovat jako genderová diskriminace mužů.

Anonymní řekl(a)...

Ondrej.Rucka řekl(a)...

Je poměrně známá věc, že v pornografickém průmyslu má mužský aktér za jednu scénu násobně nižší platové ohodnocení, než jeho partnerka z této scény. Zajímalo by mě, jestli by tato platová disproporce šla kvalifikovat jako genderová diskriminace mužů.


Je vidět, že stejně jako já vůbec nerozumíte feminismu. Jinak bychom oba věděli, že je to kompenzace za to, že ty ženy to vlastně vůbec dělat nechtějí, jsou jenom snižováný na pouhý objekt a využívány. Určitě to vůbec nesouvisí s volným trhem a skutečností, že heterosexuálních pohledných mužů by do filmu sehnali producenti dost, ale pohledných hereček je jako šafránu. Tady volný trh neplatí, tady je to odporné mužské zneužívání, které musí být napraveno finanční kompenzací.

Jan Potměšil řekl(a)...

Ad OR: I v gay pornu? Myslel jsem navíc, že hereček je víc než poptávky a herci jsou naopak nedostatkovým zbožím. Jinak myslím, že debata poněkud upadá. Min. není už seriózně míněná...

Faire řekl(a)...

Tereza Radová: mrzí mě, že se nevyjadřujete spíše k věcným argumentům, kterých tady nepadlo málo. Chytla jste se jednoho osobního hodnocení, jedné otrávené studny a jednoho abstraktního osobního názoru. Mne by přitom daleko více zajímalo, jaký je Váš názor na argumenty, které padly v souvislosti s prostitucí nebo systémem práva a jeho vadami tak, jak je předložila autorka článku. Bojím se, že jinak prohrajete kontumačně.