Tomáš Brabenec: Zločin a měď, aneb chovají se čeští zloději racionálně?

Alespoň od roku 1968, kdy Gary Becker publikoval svůj přelomový článek o ekonomii zločinu, není lidem cizí myšlenka, že i zločinné chování může být považováno za racionální. A tak například, vzroste-li hodnota kradeného předmětu, zloději zareagují tím, že danou věc budou krást častěji. Zloději zkrátka reagují na změnu relevantních okolností ve svém „podnikání“ analogicky, jako spotřebitel či firma reaguje na změny cen na trhu.

Současnost a nedávná minulost nabízí krásnou příležitost, jak zmíněný příklad prověřit na českých datech pro specifický druh krádeží, a to krádeží barevných kovů.

Jelikož ceny téměř všech barevných kovů mezi lety 2005 až 2008 celosvětově raketově vzrostly, jedná se o vhodný cenový šok k analýze vztahu krádeží barevných kovů a jejich cen. Graficky je strmý nárůst zachycen pro cenu mědi, která se ve stálých cenách více než zdvojnásobila mezi lednem roku 2005 a polovinou roku 2006. Ve stejném grafu je rovněž ukázán vývoj počtu krádeží barevných kovů v Česku, u kterých byl ve stejném období zaznamenán zhruba stoprocentní nárůst. Z grafického zobrazení je patrný velmi podobný vývoj počtu krádeží a ceny mědi.

Byť se může zdát vztah mezi počtem krádeží a cenou mědi jasný - zvýšená cena motivuje zloděje k vyšší kriminalitě -, je nutné vzít v potaz přinejmenším dvě možné námitky proti takovémuto tvrzení. Zaprvé, aby mohla být zamítnuta výhrada o obrácené kauzalitě mezi cenou mědi a počtem krádeží, postačí zjištění, že ceny barevných kovů ve výkupnách odrážejí především vývoj na světové burze, konkrétně na Londýnské burze kovů (LME). Prudký nárůst cen barevných kovů zaznamenaný v letech 2005 až 2008 tak není důsledkem zvýšené aktivity zlodějů, nýbrž hlavně zvýšené poptávky po kovech z Číny a Indie.

Za druhé, což je mnohem relevantnější, nelze opominout vliv ostatních faktorů, které působí na člověka při jeho rozhodování o spáchání krádeže. Jak již bylo zmíněno, rozhodující roli v jeho rozhodování představují očekávané výnosy a náklady krádeže. Proto je nutné do modelu zločinu kromě ceny barevného kovu zařadit třeba pravděpodobnost dopadení, pravděpodobnost odsouzení, výši trestu, míru nezaměstnanosti, bohatství ale i průměrnou hodinovou mzdu jakožto obětovanou příležitost zloděje, popř. zohlednit další významné faktory.

Sestavením modelu krádeží barevných kovů obohaceného o kontrolní proměnné jako jsou míra nezaměstnanosti, průměrná hodinová mzda, míra objasněnosti krádeží policií a zohlednění patrného vlivu sezónnosti, lze přímo kvantifikovat vztah mezi počtem krádeží a cenou mědi. Model jsem odhadl pro Česko mezi lety 2003 až 2009. Výsledky ukazují, že desetiprocentní zvýšení ceny mědi v jednom měsíci způsobí v následujícím měsíci zhruba sedmiprocentní zvýšení počtu krádeží barevných kovů. Z omezených dat bohužel nevidíme, nakolik při vyšších cenách kovů zloději kradou více kovů na úkor jiných věcí, nebo nakolik prostě kradou více.

Jak je vidět, tak Beckerův model zločinu, který je založen na předpokladu racionálního chování zločinců, se zdá být dobrým nástrojem pro analýzu krádeží barevných kovů. Lépe řečeno, krádeže barevných kovů umožňují prověřit na specifickém případu jeden z obecných závěrů modelu. Závěr, který tvrdí, že nárůst zisku ze zločinu zvyšuje motivace k páchání ilegální činnosti.

PS Libor Dušek: Příspěvek je populárním shrnutím bakalářské práce Tomáše Brabence z VŠE. Měl jsem možnost práci číst. Na bakalářskou práci se jedná o velmi nadstandardní empirickou práci.