20 listopadu 2012

Jan Vučka: Tykadla pro justici

Lukáš Křístek mne těsně předběhl článkem Problém podjatosti soudce na případu Romana Smetany, neboť jsem právě dokončoval vlastní příspěvek na téže téma. Ztráta prvenství sice mrzí, ale umožňuje mi vynechat úvod a rovnou říci to hlavní: rozhodnutí Nejvyššího soudu v dané věci je velmi nekvalitní. A pokud dříve existovaly pochybnosti o zákonnosti řízení proti Romanu Smetanovi, po usnesení č.j. 6 Tz 50/2012-I.-54 jsou bohužel ještě silnější.

Trestní řád a standardní judikatura
Související právní úpravu obsahují §§ 30-31a trestního řádu. Připomeňme, že o případném vyloučení se rozhoduje i bez návrhu. Tedy nepodání námitky podjatosti neznamená automaticky nemožnost kladně rozhodnout o podjatosti!
§ 30 trestního řádu
(1) Z vykonávání úkonů trestního řízení je vyloučen soudce nebo přísedící, státní zástupce, policejní orgán nebo osoba v něm služebně činná, u něhož lze mít pochybnosti, že pro poměr k projednávané věci nebo k osobám, jichž se úkon přímo dotýká, k jejich obhájcům, zákonným zástupcům a zmocněncům, nebo pro poměr k jinému orgánu činnému v trestním řízení nemůže nestranně rozhodovat. Úkony, které byly učiněny vyloučenými osobami, nemohou být podkladem pro rozhodnutí v trestním řízení.
[...]

§ 31 trestního řádu
(1) O vyloučení z důvodů uvedených v § 30 rozhodne orgán, kterého se tyto důvody týkají, a to i bez návrhu. O vyloučení soudce nebo přísedícího, pokud rozhodují v senátě, rozhodne tento senát.
[...]

Při rozhodování o případné podjatosti se používá dvojitý test, který zkoumá subjektivní a objektivní kritéria. Objektivní test nezkoumá jednání soudce, nýbrž jeho postavení, zdali dává rozumný důvod k pochybám o jeho nestrannosti:


Chmelíř v. Česká republika, stížnost č. 64935/01
55. The Court reiterates that it is of fundamental importance in a democratic society that the courts inspire confidence in the public and, above all, as far as criminal proceedings are concerned, in the accused. To that end, it has constantly stressed that a tribunal must be impartial.
There are two tests for assessing whether a tribunal is impartial within the meaning of Article 6 § 1 of the Convention: the first consists in seeking to determine the personal conviction of a particular judge in a given case and the second in ascertaining whether the judge offered guarantees sufficient to exclude any legitimate doubt in this respect (see Pullar v. the United Kingdom, judgment of 10 June 1996, Reports of Judgments and Decisions 1996-III, p. 792, § 30).
56. The personal impartiality of judges must be presumed unless there is evidence to the contrary (see Cianetti v. Italy, no. 55634/00, § 37, 22 April 2004). As to the objective test it must be determined whether, irrespective of the judge's personal conduct there are ascertainable facts that may raise doubts as to his or her impartiality. In this respect even appearances may be of some importance. This implies that in deciding whether in a given case there is a legitimate reason to fear that a particular judge lacks impartiality, the standpoint of the person concerned is important but not decisive. What is decisive is whether that person's fear can be regarded as objectively justified (see Ferrantelli and Santangelo v. Italy, judgment of 7 August 1996, Reports 1996-III, pp. 951-52, § 58, and Morel v. France (no. 1), no. 34130/96, § 42, ECHR 2000-VI).


Aneb jak kdosi kdysi řekl: "Not only must Justice be done; it must also be seen to be done." Shodně další rozhodnutí ESLP, například Micallef v. Malta, stížnost č. 17056/06, odst. 93-99, nebo aktuální Harabin v. Slovenská republika, stížnost č. 58688/11, odst. 130-132.

Nepodání námitky podjatosti Romanem Smetanou

Rozhodnutí Nejvyššího soudu lze vytknout více věcí, z nichž první je nadměrný důraz na nepodání námitky podjatosti obžalovaným (důraz na tento prvek je zřejmý už z návětí "Zejména je ovšem namístě při posuzování dané problematiky zohlednit skutečnosti ..."). Tisková zpráva Nejvyššího soudu to dokonce zvulgarizovala do podoby "Roman S. uvedl, že ji [=soudkyni Langerovou] nevnímá jako podjatou. Od toho okamžiku každá spekulace o podjatosti soudkyně již nemá opodstatnění.", která činí z podání námitky podjatosti nutný předpoklad, aby soudce mohl shledat svou podjatost.

Jak již bylo řečeno výše, o případném vyloučení musí soud rozhodnout i bez návrhu, jsou-li k tomu důvody. Nelze ani tvrdit, že postačovalo, když soud informoval obžalovaného o možných důvodech k namítnutí podjatosti a ponechal na jeho iniciativě, zdali podjatost namítne či nikoli. Nedá totiž mnoho práce vymyslet pár scénárů, kdy obžalovaný bude vědět o podjatosti soudce ve svůj neprospěch, a přesto ji nenamítne. Obžalovaný může například spekulovat na to, že soudce se bude zdráhat rozhodnout v jeho neprospěch, když rozhodnutí soudu pak může být kritizováno pro zjevnou podjatost soudce. Soudce se tak stane rukojmím své chyby, že nerozhodl o svém vyloučení i bez návrhu. Nebo obžalovaný může být zkrátka kverulant, který chce, aby v jeho neprospěch rozhodl podjatý soudce a obžalovaný pak mohl veřejně justici hanit.

Opravdu tedy záleží jen a pouze na prohlášení obžalovaného? Pokud na takové hry trestní justice přistoupí, pak si nezaslouží nic jiného, než domalovat tykadla.

Je zvláštní, že Nejvyšší soud z nejasného důvodu druhý scénář vylučuje ("Pokud obviněný několikráte uvedl, že nenavrhuje její podjatost, nelze pak než učinit závěr, že následně koncipovanou argumentaci uplatněnou obviněným o tom, jak chtěl jednání a nepříslušnost zmiňované soudkyně zpochybnit apod., nelze přisvědčit.“). Přitom takové záměrné nepodání námitky podjatosti včas perfektně zapadá do furiantského jednání Romana Smetany a on sám také podle novinových zpráv veřejně upozorňoval na pikanterii obsazení soudu ještě před nabytím právní moci odsuzujícího rozsudku.

Je pravdou, že obžalovaný učinil dvě protichůdná prohlášení (není podjatá/je podjatá), z nichž jedno zřejmě nebylo míněno vážně. Otázkou je, které. Nejvyšší soud si vybral pro soud výhodnější variantu, že nebude brát vážně pozdější prohlášení o možné podjatosti, přestože okolnosti případu nasvědčují spíše opačné variantě.

Vztah soudkyně k případu

Není známo nic o tom, že by soudkyně Langerová jednala zaujatě. To, že obžalovaného na svůj vztah k Ivanu Langerovi upozornila a dala mu možnost případně namítat její podjatost, bylo rozhodně správné. Samotný fakt, že obžalovaného upozorňovala na svůj vztah k případu, nám ovšem říká, že je nutno možnou podjatost, irrespective of the judge's personal conduct, zkoumat.

Roman Smetana byl pravomocně odsouzen pro trestný čin poškození cizí věci podle § 228 odst. 2 trestního zákoníku. Skutku se dopustil tím, že v roce 2010 v Olomouci pomaloval několik desítek volebních plakátů ODS a KDU-ČSL známými tykadly a hanlivými nápisy. U Okresního soudu v Olomouci byl shledán vinným soudkyní Markétou Langerovou, manželkou tehdejšího lídra olomoucké kandidátky ODS do Poslanecké sněmovny Ivana Langera. Z žádného autoritativního zdroje nebylo bohužel sděleno, zda obžalovaný pokreslil také volební plakáty Ivana Langera či nikoli. Publikováno bylo toliko rozhodnutí Nejvyššího soudu, kde se hovoří bez bližšího upřesnění o "31 ks reklamních polepů s předvolební tematikou politických stran ODS a KDU-ČSL". Roman Smetana je v rozhodnutí nepřímo citován větou "Vzhledem ke skutečnosti, že mimo jiných i Ivan Langer byl jeho činem přímo zasažen...", což naznačuje, ale netvrdí výslovně, že tykadla získal také samotný Ivan Langer.

Odkázat však lze na novinové zprávy; v části z nich se výslovně uvádí ("Ten byl rovněž mezi politiky, jimž Smetana přikresloval tykadla ..."), že byly pokresleny i Langerovy plakáty. Třebaže novinové zprávy je zpravidla nutno brát s jistou rezervou, dlužno zopakovat, že Ivan Langer byl na prvním místě kandidátky ODS v Olomouckém kraji. Je velmi nepravděpodobné, že by nebyl vyobrazen na plakátech nebo že by jej Roman Smetana z nějakého důvodu šetřil. Roman Smetana jej u soudu nazval jedním z největších gaunerů, takže jistě neměl důvod právě Ivana Langera nezkrášlovat. Proto působí citovaná zpráva hodnověrně.

Zmiňme též výsledek voleb. Volby v roce 2010 byly výrazně ovlivněny protestním hnutím a jednou z jeho obětí byl Ivan Langer, který byl vykroužkován, takže se do Parlamentu neprobojoval. Z toho lze soudit, že manžel soudkyně mohl mít silně negativní vztah k lidem, kteří mu zkazili kampaň.

Protože nevíme, zda byly poškozeny volební plakáty Ivana Langera, musíme vzít v potaz obě možnosti. Pokud byly pomalovány i plakáty Ivana Langera, pak je situace jasná. Bez ohledu na to, kdo byl vlastníkem plakátů a kdo uplatňoval právo na náhradu hmotné škody, Ivanu Langerovi byla trestným činem způsobena jednoznačně újma. Pomalováním volebního plakátu Ivana Langera pachatel poškozoval volební kampaň Ivana Langera. Hanlivým pomalováním navíc útočil na jeho čest. V takovém případě se měla soudkyně vyloučit pro podjatost. Z podobných důvodů by nemohla soudit autora pomluvy jejího manžela, výtržníka, který zfackoval jejího manžela na vesnické zábavě, nebo zloděje, který jejímu manželovi ukradl z kapsy peněženku. Pokud soudkyně Langerová doopravdy soudila Romana Smetanu za to, že (mj.) maloval jejímu manželovi tykadla, pak jde o selhání justice a ve Smetanově případu rozhodoval podjatý soud.

Pokud by na druhou stranu nebyly pomalovány volební plakáty Ivana Langera, pak je vztah soudkyně Langerové k případu volnější. Ivan Langer poškozen nepochybně byl, neboť pokud byla narušována volební kampaň jeho strany, pak mohli všichni kandidáti ODS včetně něho dostat méně hlasů. Ivan Langer však není totéž, co ODS, a poškození Ivana Langera ve volbách by v takovém případě bylo pouze nepřímé.

Protože ne každý vzdálený vztah k případu je důvodem pro vyslovení podjatosti, bylo by možno argumentovat, že pokud nebyly pomalovány plakáty samotného Ivana Langera, pak poškození plakátů ODS, byť byl tehdy jejím leaderem a byť pro své zvolení potřeboval, aby ODS získala hlasy, už je příliš volný a příliš nepřímý vztah, než aby soudkyně Langerová měla rozhodnout o svém vyloučení. Argumentace v tomto ohledu mohla být zajímavá a mohla nám pomoci při chápání, co ještě je a co už není podjatost. Bohužel usnesení Nejvyššího soudu žádnou takovou diskuzi neobsahuje.

Objektivní test podle Nejvyššího soudu

Pokusme se nalézt, jak Nejvyšší soud posoudil vztah soudkyně Langerové k případu. Pasáž týkající se možné podjatosti tvoří menší část na konci odůvodnění a je uvedena odstavcem, ve kterém Nejvyšší soud hned zdůraznil, že nešlo o nejdůležitější otázku: "K další části stížnosti pro porušení zákona, která je ministrem spravedlnosti zmiňována v samém jejím závěru a pouze okrajověaniž by jí byla věnována stejná argumentační síla, kterou je otázka vyloučeného soudce, Nejvyšší soud uvádí následující skutečnosti."

Ob jeden odstavec dále je slibný náznak ("V návaznosti na uvedené skutečnosti je zapotřebí především zdůraznit, že u soudkyně JUDr. Markéty Langerové nelze dovodit, že by její vztah k dané věci či účastníkům nesl rysy, pro což by vznikaly reálné pochybnosti o její způsobilosti ve věci nezávisle a nestranně rozhodovat."), ovšem po úvodní větě se odstavec věnuje výhradně jednání soudkyně Langerové ("Na potvrzení uvedených skutečností lze odkázat na postup jmenované soudkyně ...").

Následuje pasáž o nenamítnuté podjatosti ("Zejména je ovšem na místě ...") a objektivní test je uveden až větou "Jen na okraj Nejvyšší soud poznamenává ..." Tato část odůvodnění obsahuje dva argumenty soudu, z nichž oba se pohříchu vyhýbají podstatě problému.

Ve svém prvním a hlavním argumentu Nejvyšší soud tvrdí, "že ta skutečnost, že soudce bude manželem politicky angažované osoby, nemusí být důvodem pro jeho automatické vyloučení, neboť není vyloučeno, že tento soudce např. nesdílí politické myšlenky svého manžela (obdobný může být nesoulad v otázce partnerského soužití, náboženství apod.). Za situace, že by automaticky měl být soudce v takových případech vyloučen, bylo by patrně namístě zaujmout také kategorický závěr, že i soudce, který nebude sdílet určité politické představy, měl by být vyloučen, neboť nelze vyloučit, že bude rozhodovat proti takovému politikovi – straně. "

Takový argument není správný. Nejvyšší soud hovoří pouze obecně o politické angažovanosti a přitom se vyhýbá jakékoli zmínce, že by se trestný čin mohl manžela soudkyně nějak blíže dotýkat. V případu Romana Smetany však neřešíme obecně politickou angažovanost nebo soulad či nesoulad politických názorů. Řešíme to, že trestný čin poškozoval politickou kampaň manžela soudkyně, tedy osoby jí dosti blízké! Vynechání této zásadní informace je těžko pochopitelné a činí objektivní test v podání Nejvyššího soudu úplně mimoběžným s podstatou problému. Pokud Nejvyšší soud právě tu nejdůležitější okolnost dosvědčující vztah soudkyně Langerové k případu zamlčel (ať už by měl NS nakonec rozhodout tak nebo onak), pak soud vlastně možnou podjatost vůbec neposuzoval.

Druhý a poslední argument Nejvyššího soudu zní "Rovněž se naskýtala otázka, která nebyla předmětem úvah podané stížnosti pro porušení zákona, ale ani obviněného, zda a proč by měla být uvedená soudkyně vyloučena také pro rozhodování pomalování plakátů KDU-ČSL." Snaha převést možnou podjatost do absurdna ovšem pokulhává; pomalování všech plakátů tvořilo nepochybně jeden skutek. Pokud by byly důvody pro vyloučení kvůli poškození plakátů ODS, pak by se soudkyně samozřejmě musela vyloučit i pro poškození plakátů KDU-ČSL.

Navíc by bylo možné argumentovat, že vyloučení by bylo nutné, i kdyby šlo o dva oddělitelné skutky. Pokud by výtržník nafackoval manželovi paní soudkyně a vzápětí po sdělení obvinění ještě jiné osobě, mohla by druhý skutek soudit daná soudkyně? Vzbuzovalo by confidence in the public, pokud by soudkyně dobře věděla, že obžalovaný pro nafackování panu X je v jiném řízení stíhán také pro nafackování jejímu manželovi?

Závěrem

Máme-li rozhodnutí Nejvyššího soudu o možné podjatosti soudkyně Langerové shrnout, pak platí:

1) objektivní test, který měl být nejdůležitější částí rozhodování, se v podání Nejvyššího soudu skládá ze dvou argumentů, z nichž ani jeden není přiléhavý;

2) v prvním argumentu ("... soudce bude manželem politicky angažované osoby ...") soud vynechal klíčovou informaci, že byla poškozována volební kampaň manžela soudkyně, a místo toho zavádějícím způsobem hovořil o jakési abstraktní politické angažovanosti, jako kdyby třeba vůbec nekandidoval, případně kandidoval v úplně jiném kraji;

3) v druhém argumentu ("... zda a proč by měla být uvedená soudkyně vyloučena také pro rozhodování pomalování plakátů KDU-ČSL.") soud nedořekl, že by musela být vyloučena také, protože jde o jeden skutek;

4) jaký význam objektivnímu testu soud přikládal, sdělil, už když jej uvedl slovy "Jen na okraj Nejvyšší soud poznamenává ...";

5) soud se ještě předtím pokusil popřít, že vyjádření obžalovaného o možné podjatosti soudkyně může být vůbec myšleno vážně ("Pokud obviněný několikráte uvedl ...").

Za těchto okolností není přehnané označit postup Nejvyššího soudu za tendenční. Podezřívavější osoby by se pak mohly ptát, zdali se Nejvyšší soud chtěl možnou podjatostí vážně zabývat a ona tendenčnost byla jen nedopatřením, nebo zda byl Nejvyšší soud veden falešným pocitem kolegiality a snažil se toliko vysvětlit, proč žádná podjatost opravdu, ale opravdu v absolutně žádném případě nepřichází v úvahu.

Ať už je pravda kdekoli, nejedná se bohužel o rozhodnutí, které by české justici dělalo dobrou vizitku.

A mimochodem – namaloval Roman Smetana tykadla také Ivanu Langerovi nebo ne? Teprve veřejné zodpovězení této otázky postaví rozhodnutí obou soudů do správného světla.

20 komentářů:

Jan Vučka řekl(a)...

Vynechání onoho nepodstatného detailu při rozhodování o možné podjatosti bude ještě nápadnější, srovnáme-li je s detailností předchozí části odůvodnění. Tak například jsme se dozvěděli, že Věcí se obecně rozumí ovladatelný hmotný předmět, který slouží potřebám lidí (má užitnou hodnotu), a který je proto předmětem vlastnictví a že Pokud jde o barvu, nerozhoduje její chemické složení, odstín apod., ani to, zda je nanášena štětcem, válečkem apod., či zda šlo o barvu ve spreji.

Libor Dušek řekl(a)...

1.Je i silny ekonomicky argument, proc zasadu in dubio pro reo uplatnovat hodne stedre pri rozhodovani soudce o podjatosti. Kdyz stin podjatosti zustava, tak je velka pravdepodobnost,ze dojde k odvolani a pripad se bude resit donekonecna na vsech instancich - pripad Smetana je zarnou ukazkou. Když soudce A i při náznaku pochybnosti přehraje případ na soudce B, soudce B přehraje jiný případ na soudce A, a máme oba případy vyřešeny bez průtahů tj. efektivně a navíc nezpochybnitelne spravedlivě. I soudkyně Langerova si vyloučením mohla ušetřit práci, o negativní publicite nemluvě.

Libor Dušek řekl(a)...

2. De facto se tu judikovalo jakési pplea bargaining v procesních věcech, tj. kdyžj je obžalovaný upozornen na procesní kličku, kterou může použít ve svuj prospěch a on ji nevyužije a zjevně ví, co dělá, tak proč ho paternalisticky ochraňovat?

Časy se mění, v Čapkově povídce Soud pana Havleny dělá obžalovaný vsechno pro to, aby byl odsouzen, a potvora soudce ho proti jeho vůli osvobodí. Tentokrát bylo obžalovanému přáno, když to tak chtěl :(

Jan Vučka řekl(a)...

Ad Libor Dušek: nehovořil bych v souvislosti s impartial tribunal nutně o paternalizmu. Spíš bych kladl otázku, zdali má soud povinnosti jen vůči obžalovaného nebo i vůči publiku. Udržuje soud svou nezávislosti a nestrannost jen kvůli momentálním stranám nebo i v zájmu stran potenciálních?

Anonymní řekl(a)...

Neříkám, že rozhodnutí NS je právě ze zlatého fondu české justice, ale já v jeho tvrzeních nevidím rozpor :
1) Soud zdůraznil, že podjatost by měl nejvíce namítat ten, kdo ji "cítí", tedy obžalovaný. Nelze očekávat, že někdo jiný (ten kdo si myslí, že není podjatý) ex offo s tím začne - to je prostě iracionalní a nelogické očekávání, i když chápu, že někomu, kdo je přesvědčen o hardlinku soudkyně s manželem ve vztahu k jednomu pomalovanému plakátu, je to všechno jasné.

2) Samotný manželský vztah k fyzickému zhmotnění jedné z mnoha pokreslených podobizen k podjatosti nestačí. Připomínka souladu s nábože. názory je zde na místě, protože při tak širokém výkladu podjatosti by katolík nemohl soudit běžné rozvody atp. a musel by se vylučovat, ačkoliv je normální katolík celkem schopen pochopit právo rozvodu druhých. Stejně tak tato konkrétní manželka nebere pomalovaný plakát jako zneužitý symbol ,jak by to,mu bylo například u některých muslimů v případě koránu. Soudkyně je schopná odlišit urážku manželka od obyčejného politického vadalismu.

3) Na druhou stranu uznávám, že dělitelnost skutku je věc problematická a většinou nesmyslná, ale u pokračování TČ to smysl má. Nešlo totiž o jeden skutek ale skutků několik. Zde bylo asi myšleno, zda se podjatost musí týkat věci jako celku, velké části nebo i jen nevýznamné části skutků, (Langer nebyl zdaleka jediný pomalovaný:-). Zde názor nemám, dokonce si dovedu představit, že by někdo urazil také "člověka jako druh" a pak by byl podjatý každý člověk. Naopak v rámci férovosti by mohlo stačit, že je podjatý byť i jen k jednomu ze skutků.

4) Samotná koincidence s politickou kampaní manžela mi nepřijde jako pádný argument. U nějaké nedoceněné žárlivky, která čte veřejnosti dopisy synů při odvolání manželka, by byla podjatost v tomto případě na místě, ale jinak je na zvážení, zda jde o takový případ. Asi (u většiny normálních lidí) ne.


Radim Kubík

Anonymní řekl(a)...

V případu všichni apriori předpokládají, že jestliže je soudkyně podjatá, pak v neprospěch obžalovaného. Posuzoval by se případ stejně, kdyby se apriori předpokádalo, že soudkyně může být podjatá ve prospěch obžalovaného?

Teoretický opačný případ: Soudkyně několikrát upozornila obžalovaného, že může být v případě podjatá v jeho prospěch. Obžalovaný nepodal námitku podjatosti. Soudkyně obžalovaného osvobodila. Nejvyšší soud konstatoval, že obžalovaný nepodal námitku podjatosti, a proto soudkně mohla soudit dál.

Hraje při zkoumání podjatosti roli, zda-li je možná podjatost ve prospěch nebo v neprospěch obžalovaného?

Lukáš Křístek

kocour řekl(a)...

"Soudkyně několikrát upozornila obžalovaného, že může být v případě podjatá v jeho prospěch."

Na to by měla upozornit především obžalobu, ne?

P.H.

Anonymní řekl(a)...

ad P.H.

Na to by se snad měla hlavně sama vyloučit, stejně jako v případě ovlivnění v neprospěch obviněného.

btw. a to nemluvím o případu, kdy obě skutečnosti nastávají naráz nebo postupně.

Patrik Šebesta

Anonymní řekl(a)...

Mám za to, že dané rozhodnutie je fatal fail.

§ 30 trestního řádu
(1) Z vykonávání úkonů trestního řízení je vyloučen soudce nebo přísedící, státní zástupce, policejní orgán nebo osoba v něm služebně činná, u něhož lze mít pochybnosti, že pro poměr k projednávané věci nebo k osobám, jichž se úkon přímo dotýká, k jejich obhájcům, zákonným zástupcům a zmocněncům, nebo pro poměr k jinému orgánu činnému v trestním řízení nemůže nestranně rozhodovat.

Nestrannosť sudcu je ústavnoprávna požiadavka a súd túto musí bezpodmienečne skúmať, keďže vada nestrannosti je vadou, na ktorú súd musí prihliadať v opravnom konaní ex offo. Možno ju (nestrannosť) považovať kvázi za "podmienku konania".

Ak existuje 1 dôkaz, na báze ktorého možno mať pochybnosť, že sudca nemôže nestranne rozhodovať, a tento je z množiny "pomer k ...", pričom zákon vyžaduje priamy vzťah osoby a sudcu, a tento je daný manželstvom sudkyne a osoby, ktorej sa rozhodovanie priamo dotýka, nemôže sudca rozhodovať. Keďže súd musí kedykoľvek skúmať podmienky konania ex offo, v okamihu, keď zistí, že na báze známeho skutkového stavu takýto priamy vzťah vyplýva, musí byť dotknutý sudca vylúčený z rozhodovania.

Manželský vzťah sudkyne Langerovej a lídra kandidátky Langera bol daný a známy súdu od začiatku. Podstatnou je teda okolnosť, či sa rozhodnutie priamo dotýka Langera (jeho práv či povinností). Týmto sa najvyšší súd v danom rozhodnutí vôbec nezaoberal, čiže plný súhlas s odsekom 5 pasáže "objektivní test podle Nejvyššího soudu" článku.

Fatal fail súdu spočíva najmä v tom, že napriek tomu, že je podľa ústavy viazaný platným právom pri jeho aplikácii (inter alia § 30 ods. 1 t.ř.), jeho rozhodnutie je založené úvahou, ktorá vôbec nekorešponduje s platným právom (ignorovanie kvalifikačných zákonných kritérií).

Toto vytvára zásadnú právnu neistotu, keď účastník konania, ktorý je sám viazaný platným právom, očakáva od súdu zákonnú aplikáciu práva (aj "Podmáslí" ju očakával), avšak tejto sa nedočká a preto nevie, ako sa má správať, nakoľko nevie, ako ex post bude jeho správanie posúdené.

Vyjadrenie samotného "Podmáslí" je v danom prípade irelevantné, keďže § 30 ods. 1 t.ř. subjektívnemu postoju účastníka neprikladá žiadnu relevanciu. De lege ferenda môžeme diskutovať, či by sa malo alebo nemalo prihliadať. Môj názor je ten, že pokiaľ nie je celé trestné konanie "na štýl podľa P.H.", potom by mal byť platný právny stav zachovaný.

Keď som tu už zachytil pojem "paternalizmus", človek je od narodenia terčom "paternalizmu" na rôznych úrovniach: rodina, škola, štát, záujmové skupiny ... u nás sa zabúda, že so zásadou "vigilantibus iura" ani s fikciou znalosti práva podľa zákona o zbierke zákonov sa ľudia nerodia, treba ich k tomu vychovať. By ma preto zaujímalo, kto vychoval ľudí k súčasnej právnej "divočine", resp. už len k individualizmu + zodpovednosti na štýl neoliberalizmu. Preto by som automaticky nekritizoval "paternalistický" prístup niektorých predpisov, ktoré chránia účastníka konania aj proti jeho vlastnej hlúposti. Lebo ako vravel istý Einstein: "Len dve veci sú nekonečné. Vesmír a ľudská hlúposť. Pri tej prvej si však nie som taký istý". Pri množstve právnych predpisov, ktoré existujú, pri ich častej "kvalite" a móresoch niektorých právnikov ... oprite sa o "Vigilantibus iura scripta sunt", keď niekto ani nevie, že ich má.

Ondrej Pivarči

kocour řekl(a)...

Patrik Šebesta:

A proč by se měla vylučovat, když ani jedné ze stran sporu její podjatost, jakkoli objektivní, prostě nevadí?

P.H.

Anonymní řekl(a)...

ad Ondrej Pivarči : Vaše argumenty jsou asi relevantní a je hezké, kolik tomu věnujete času, ale ve světle argumentace NS opakujete už jen své názory, které jsou v rozporu s platnou judikaturou. Právník musí brát v potaz názor NS a ne stále tvrdit, že on má pravdu. Nebo nemusí, ale pak ...

Petr Okrouhlý

Jan Potměšil řekl(a)...

Když je řeč o podjatosti, jsem zvědav - dostane-li se k ÚS přímá volba prezidenta - zda bude předseda nepodjatý či dokonce zpravodajem...

Jan Potměšil řekl(a)...

Pomaloval i Langera?

Pro odpověď (ano) samotného autora viz zde.

Anonymní řekl(a)...

Ad Petr Okrouhlý:

Žartujete?

Čo je to "platná judikatúra"? Výklad tohto zázraku by ma zaujímal. A prečo by právnik musel brať názor NS ako nemenný? Vari sú rozhodnutia NS záväzné?
Okrem toho, takýto fail nemožno brať za záväzný, nabaľovalo by sa na neho mnoho ďalších failov.

Už beztak dnes žijeme v krajinách (ČR aj SR) rozhodnutí, všetci sa oháňajú stohmi rozhodnutí, ale argumentovať nikto.

Ondrej Pivarči


Anonymní řekl(a)...

ad Petr Okrouhlý ...Právník musí brát v potaz názor NS a ne stále tvrdit, že on má pravdu...

Tedy nepotřebujeme žádné odvolací soudy. Na tom stojí celé odvolání, dovolání... ústavní stížnost a řízení před ESLP - prostě právník chce dokázat, že má pravdu:-)

btw. Taky jsem od roku 2006 tvrdil, že zastavení řízení o přestupku dle § 76/1,a),b),c)a j) se dělá usnesením a ne rozhodnutím. Ministersvo vnitra mě šest let posílalo "k šípku", až nakonec v létě tohoto roku voalááá Šebesta měl pravdu :-)

ad P.H. - když jej (Smetanu) soudkyně (Langerová) upozorňovala, že by mohla být podjatá, tak zcela logicky tímto výrokem již svojí možnou podjatost připustila, a tedy ona samotná měla z úřední povinnosti postupovat dle výše citovaného § 30 trestního řádu.
To je snad ta nejjednodušší logika.

ad Jan Potměšil - to je snad u US stejné jako podjatost ministra :-)

ad Ondrej Pivarči - Už beztak dnes žijeme v krajinách (ČR aj SR) rozhodnutí, všetci sa oháňajú stohmi rozhodnutí, ale argumentovať nikto.

Vytesat do kamene :-) Vidím to u nás, všichni MV, KU vykrádají práci Honzy Potměšila z jeho blogu a dělají chytráky před prvoinstančkama, ale argumentovat judikátem neumí vlastně nikdo.
Už jsem (na druhé straně) viděl argument judikátem, který je ve prospěch žalobce, tj. bývalého obviněného, jak správní orgán znění judikátu pro jiný případ přepasoval v neprospěch obviněného...

P.S. Zde děkuji za každé nové ráno s knihou Judikatura a právní argumentace, která je sice obtížnější na čtení před spaním:-), ale při každém louskání pochopím další a další souvislosti.
Zde třeba i námět pro Jiné právo - semináře na téma práce a argumentace judikaturou v odůvodnění rozhodnutí (rozsudků).


Patrik Šebesta

Jan Potměšil řekl(a)...

Dělat zastavení řízení o přestupku dle § 76/1,a),b),c) a j)PřesZ usnesením je zvěrstvo! Jde-li u a), b), c) o meritorní rozhodnutí a u j) o ukládání povinnosti. Z toho, že se na příslušném útvaru roztrhnul pytel s usneseními bych se moc neradoval...

Anonymní řekl(a)...

for: Jan Potměšil. Oprava a velká omluva
Vypadlo mi slovíčko MIMO ...dle a), b), c) a j)..., tedy pokud se zastavuje z úřední povinnosti (např. pachatel zemřel... písm. i), tak je usnesení v pořádku. V ostatních případech, tj. a,b,c,j rozhodnutí v meritu věci.
To je to, co jsem tvrdil od roku 2006 :-) když i na tu smrt (i) všichni museli vydávat Rozhodnutí.

Patrik Šebesta

Jan Vučka řekl(a)...

Ad Patrik Šebesta: když jej (Smetanu) soudkyně (Langerová) upozorňovala, že by mohla být podjatá, tak zcela logicky tímto výrokem již svojí možnou podjatost připustila, a tedy ona samotná měla z úřední povinnosti postupovat dle výše citovaného § 30 trestního řádu.
V základě máte samozřejmě pravdu. Pokud obžalovaného upozornila na svou hypotetickou podjatosti, je to samo o sobě podezřelé a podjatost to naznačuje. Netvrdil bych však kategoricky, že z toho podjatost nutně plyne.
Kromě jasných nepodjatostí a jasných podjatostí je nepochybně také šedá zóna, kdy soudce dospěje k názoru, že rozumná pochybnost není kvůli příliš vzdálenému vztahu, ale nelze vyloučit, že obžalovaný bude mít jiný názor. V takovém případě je zcela férové na to obžalovaného upozornit a dát mu šanci přesvědčit soud nějakým argumentem.
Pochopitelně takovýchto hraničních případů bude minimum, ale také někdy nastanou.
Můj názor v kauze Smetana je však jasný: pokud obžalovaný opravdu urážel manžela soudkyně a cíleně mu kazil volební kampaň, pak bez ohledu na to, kdo uplatil právo na náhradu škody, se soudkyně měla vyloučit.

Anonymní řekl(a)...

ad: Jan Vučka
Tedy v tomto případě mám zcela shodný názor - podjatost je 100%.
Nepsal jsem hypoteticky, ale s jasně dosazenou rovnicí, tj. soudkyní Langerovou. Tam je matematika zcela jasná (asi mimo pracovníky MV :-).)
Podjatost v této věci je s ohledem na RIGIDNĚ stanovenou osobu blízkou u mnaželů, a zásadu Nemo iudex in causa sua, až skoro v krystalicky čisté podobě.

btw. V článku Smetany je, že chtěl požádat Langera o obhajobu. Možná by bylo zajímavé, jak by Langer zareagoval (pokud by stroze nekonstatoval, že zastupuje druhou stranu, resp. poškozeného). :-)

Patrik Šebesta

Jan Vučka řekl(a)...
Tento komentář byl odstraněn autorem.